1. Fyzika – (téměř) vše o pohybu 1.Pohyb? Pohyb! 2.Vymezení pohybu (III 1-3) 3.Klasifikace pohybů (V 1-2) a.Hierarchie kategoriálních pohybů (VIII 7-9) 4.Místo (IV 1-5) 5.Čas (IV 10-14) 6.Místo a čas = pohyb? Ale kdeže à první pohybující nepohnuté (VIII + Met. XII) 1. Pohyb – prostě je •Všichni ho vidíme. •Takže Zénón je blázen… §Totiž není blázen a není úplně jednoduché jeho teze vyvrátit. §Ovšem mně, Aristotelovi ze Stageiry, se to povedlo. §Je to ale trochu složitější na vysvětlení, a abychom se tady nezdržovali, podívejte se do mé Fyziky VI, 2 a 9. •Avšak teprve teď přicházíme k opravdovému problému: •Co je pohyb? 2. Vymezení pohybu (III 1-3) •Tak nějak jednoduše – pohyb prostě je, když je něco potom jinak, než to bylo předtím. •Ovšem pozor na Zénóna – a hlavně na Parmenida! §„Že bude něco, co předtím nebylo?“ §„Chcete snad říct jsoucno z nejsoucna?“ §„Zakazuji (a proklínám vás filosofickou kletbou)!“ •A proto já Aristotelés definuji: 2. Vymezení pohybu (III 1-3) •Pohyb je uskutečňování (tj. samotný průběh, např. stavění domu) toho, co je v možnosti, pokud je v možnosti – tedy už to jaksi je. •Pohyb je vždy pohybem nějakého (pohybovaného) jsoucna. •Pohyb je vždy záležitostí dvou – jedno pohybuje, druhé je pohybováno. •Principem a příčinou pohybu je pohybující, které přenáší svůj tvar (podstatu, kvalitu, kvantitu) na pohybované. §To bude velmi důležité na konci přednášky. §A z té závorky asi plyne, že jsou různé druhy pohybu, ne? 3. Klasifikace pohybů (V 1-2) •Jistě, dokonce různé druhy klasifikace druhů pohybu! •Z hlediska vztahu k měnícímu (pohybujícímu) se: a) nahodilý pohyb, b) pohyb z hlediska části, c) pohyb „o sobě“. •Z hlediska trvání subjektu: a) subjekt trvá, ale mění se jeho vlastnosti; b) subjekt netrvá (buď vzniká nebo zaniká). §Striktně vzato, pohybem (κίνησις) je pouze a). §b) patří pod vyšší kategorii, jíž je změna (μεταβολή). •Z hlediska kategorií – pro Fyziku i pro nás nejdůležitější 3. Klasifikace pohybů (V 1-2) •Z hlediska kategorií: •Moment – víme vlastně, co jsou kategorie? •No? Hlásí se někdo? •Ok, teď můžeme představit kategoriální pohyby: §pohyb místní (φορά) §pohyb kvalitativní – přeměna (ἀλλοίωσις) §pohyb kvantitativní – přibývání a ubývání (αὔξησις καὶ φθίσις) •Význam této klasifikace: §evidentní – určení všech druhů pohybu §Aristotelés: a taky si díky ní můžeme položit mou zamilovanou otázku: •Který z uvedených pohybů je „první“? 3. a. Hierarchie kategoriálních pohybů (VIII 7) •Proč si Aristotelés vůbec klade takovou otázku? Protože... •… jeho myšlení (a řecké myšlení vůbec) je silně hierarchické, např.: §hierarchie příčinná (první filosofie – první počátky a příčiny) §hierarchie účelová, „dokonalostní“ (první příčina je i úplnější, dokonalejší, soběstačnější...) §hierarchie z hlediska poznávání (dřívější pro nás, dřívější prostě, počátky dokazování) § •Které druhy pohybu jsou tedy dříve a které později? 1.φορά 2.ἀλλοίωσις 3.αὔξησις 3. a. Hierarchie kategoriálních pohybů (VIII 7) •Odůvodnění: i.zvětšování ze své podstaty předpokládá přeměnu, přeměna předpokládá místní pohyb (činitele, který ji působí, na jeho místním pohybu závisí intenzita přeměny) §φορά naopak není podmíněna ani přeměnou ani zvětšováním ii.pouze místní pohyb je spojitý (to je důležité kritérium, přečtěte si mou Phys. VI, 1-3!) → „lepší“ (přirozenější) → první •Schéma návaznosti druhů pohybu (změny): §φορά (něčeho jiného) → γένεσις (tohoto) → ἀλλοίωσις → αὔξησις → (φορά tohoto →) φθίσις → φθορά •Ale ještě nekončíme – znovu moje zamilovaná otázka! 3. b. Hierarchie místních pohybů (VIII 8-9) •První je tedy φορά – ale… •… který druh φορά? •Druhy φορά – z hlediska trajektorie §v kruhu (κύκλῳ) §přímočarý (κίνησις εὐθεῖα) §smíšený z obou (μικτή) 3. b. Hierarchie místních pohybů (VIII 8-9) •Kritérium hierarchie – spojitost §Přímočarý pohyb není spojitý, protože §nemůže postupovat jedním směrem neomezeně §na konci cesty jedním směrem (např. nahoru) se musí zastavit (→ klid = přerušení pohybu, tj. nespojitost) a otočit do protivného směru §Pak ani smíšený pohyb nemůže být spojitý §Pohyb v kruhu jako jediný neobsahuje protivy → jeden a spojitý → první § •Na čem se zakládá primárnost kruhového pohybu? §jednoduchý a dokonalejší §věčný §rovnoměrný §měřítko všech ostatních pohybů •Tedy místní kruhový pohyb. Ale – to tady máme další otázečku: 4. Místo (IV 1-5) •Co je vlastně místo? §vždyť cokoli existuje, existuje někde, tj. v nějakém místě §navíc ten místní pohyb… →fyzika musí mít jasno o místě § •Vlastnosti místa §jako hranice je nutně spojeno s ohraničeným, tedy s tělesem §nenáleží však ohraničenému tělesu §není menší ani větší než ono §je od věci odlučitelné §jeho rozdílem je nahoře – dole (důležité, zapamatovat!) §každé těleso se přirozeně pohybuje na své přirozené místo nahoře nebo dole 4. Místo (IV 1-5) •Místo je první (tj. nejbližší) nepohyblivou hranicí obklopeného pohybujícího se tělesa (IV 4). §Místem naopak není: §tvar věci – ten náleží věci, místo je mezí tělesa obklopujícího §rozlehlost (např. to, co je vymezeno nádobou) – pak by totiž i místo měnilo svou polohu, a bylo by tudíž místo místa §látka – není odlučitelná a neobklopuje těleso – § •Místo tedy máme. Co ještě potřebujeme, abychom se mohli místně pohybovat? •Potřebujeme čas! 5. Čas (IV 10-14) •Čas a pohyb §velikost (dráha) à před – po à pohyb à dříve – později à čas §čas je závislý na pohybu, ale není s ním totožný §čas je mírou pohybu, pohyb je mírou času §prvním pohybem je místní kruhový pohyb à mírou času je především pohyb v kruhu §čas je dán především pohybem nebeských sfér (dny, měsíce, roky), jímž se měří ostatní pohyby •Čas je počet pohybu dřívějšího a pozdějšího (IV 11). •Čas = bylo + bude, jež jsou spojeny a odlišeny přítomným okamžikem (τὸ νῦν). 6. Místo + čas = pohyb? •Máme tedy místo a máme čas (a tak nějak samozřejmě předpokládáme, že máme těleso). Ale… • •… máme už i pohyb? §Kdo si myslí, že ano, zvedne ruku – teď… §Děkuji, ruce dolů. §Kdo si myslí, že ne, zvedne ruku – teď… §Děkuji, ruce dolů. • •„Ne“ je správně. Proč? §Správná otázka – potřebujeme ještě určit příčinu pohybu. §Tedy – proč se těleso v čase místně pohybuje? 6. První pohybující nepohnuté (VIII) a)Věčnost pohybu i.Věčnost à tedy neomezený pohyb, tedy neomezeno? b)Pohybový stav jsoucen c)Vše pohybované je pohybováno jiným i.To platí i pro „samohybné“ d)Nutná existence prvního nepohnutého pohybujícího e)Jeho vlastnosti f)Bližší určení PPN v Metafyzice XII 6-9 6. a. Věčnost pohybu (VIII 1) I.Kdyby pohyb nebyl věčný, a tedy někdy začal „první změnou“: i.buď jsoucna byla vždy schopná pohybu, ale – nepohybovala se à „na první pohled nelogické (ἄλογον)“… ii.… anebo jsoucna se před první změnou teprve stala schopnými pohybu à před první změnou nastala jiná změna II.Argument autoritou – nebereme. III.Čas je spojen s přítomným okamžikem (τὸ νῦν): i.z času reálně existuje jen přítomný okamžik ii.přítomný okamžik je však středností a spojením mezi časem minulým a budoucím à čas musí existovat po „obou stranách“ každého přítomného okamžiku, a tedy: iii.čas existuje vždy à pohyb existuje vždy IV.Argument „proč by nemohlo…“ – nebereme. 6. b. Tedy neomezený pohyb, tedy neomezeno? (III 4-8) •Existuje neomezeno (ἄπειρον)? •Nemůže existovat jako podstata a princip (οὐσία καὶ ἀρχή): §ani jako dělitelné à části by byly také neomezenem à není možné, aby totéž bylo mnoha neomezenými částmi… §… ani jako nedělitelné – neomezeno je totiž kvantitou (a tu lze dělit) •Nemůže existovat jako případek (κατὰ συμβεβηκός) nějakého – neomezeného tělesa: §Každé vnímatelné těleso existuje v nějakém místě. §Místo je určeno „rozdíly“ nahoře – dole, vpravo – vlevo, vpředu – vzadu. §Tyto rozdíly jsou vždy mezí, proto nemohou být u neomezeného tělesa. 6. b. Tedy neomezený pohyb, tedy neomezeno? (III 4-8) •Ovšem jestliže neomezeno vůbec neexistuje, pak: §čas musí mít počátek a konec à pohyb začal a skončí §velikosti (např. čáry) nebudou dělitelné (spojité) §(a číslo nebude neomezené) →neomezeno jistým způsobem je, jistým způsobem není §neexistuje neomezená velikost ve skutečnosti, ale… §… neomezeno existuje v možnosti: §jako neustálý postup času/v čase §jako nekonečné přidávání (1/2 + 1/4 + 1/8 + 1/16 + 1/32 + …) §jako nekonečné dělení (1 à 1/2 à 1/4 à 1/8 à 1/16 à …) •Nikdy nevznikne nic neomezeného ve skutečnosti! •Ale čas může plynout neomezeně à pohyb těles se děje neomezeně. 6. c. Pohybový stav jsoucen (VIII 3) •Aristotelův typický postup: I.Výčet všech logických možností i.vše je v klidu ii.vše je v pohybu iii.něco se pohybuje, něco je v klidu 1)ani jedna skupina jsoucen nemění svůj pohybový stav 2)všechno mění svůj pohybový stav 3)něco je stále v klidu, něco se stále pohybuje, něco mění svůj pohybový stav II.Vyloučení některých možností i.smyslová evidence ii.smyslová evidence (méně jistá) + přirozenost klidu na přirozeném místě iii.v této variantě je tedy správná odpověď, ale která ze tří možností? 1)smyslová evidence změny pohybového stavu + zvětšování, násilný (protipřirozený) pohyb, vznik 2)nebo 3)? Zatím nerozhodnuto. Nápověda: Co první pohybující nepohnuté? 6. c. Příčina pohybu je nutně vnější (VII 1) •„Všechno pohybované je nutně pohybováno něčím.“ •Důkaz: „… je-li něco v klidu proto, že jiné ustalo ve svém pohybu, musí nutně býti pohybováno něčím.“ •Tento důkaz výše uvedeného tvrzení ovšem závisí na uznání obecné platnosti antecedentu, tj. tvrzení: „Všechno, co je v klidu, je v klidu jen proto, že něco jiného ustalo ve svém pohybu.“ •„Ježto však všechno pohybované nutně jest pohybováno něčím, … nutně musí býti jistý první pohybující činitel (τὸ πρῶτον κινοῦν), a to nemůže jíti do neomezena.“ 6. c. Příčina pohybu je nutně vnější (VIII 4-6) •Ale copak se živé organismy nepohybují samy od sebe? Neexistuje tedy přece jen něco, co se hýbe samo od sebe? •Ne, neexistuje! •A samozřejmě to můžu odůvodnit! (Aristotelés) I.Metafyzické odůvodnění (VIII 5): §pohyb = probíhající (neukončené) uskutečňování možnosti, tj. pohybovatelného §pohyb se děje působením skutečného pohybujícího (otepluje se teplým, „člověk plodí člověka“) §tedy u samohybného musí existovat odlišná část pohybující a část pohybovaná (duše – tělo) § §ovšem – αἰθήρ, αἰθήρ… 6. c. Příčina pohybu je nutně vnější (VIII 4-6) II.Fyzikální odůvodnění (VIII 4, 6): §u protipřirozeného pohybu je to evidentní §u přirozeného pohybu ovšem se zdá být evidentní opak, přesto např. lehké se samo od sebe přirozeně pohybuje nahoru §až poté, co se působením jiného stalo lehkým (voda → vzduch) §až poté, co byla odstraněna překážka (kámen zatěžující měch naplněný vzduchem ve vodě) – vnější příčina však pohybuje pouze nahodile § u samopohybu živých organismů je opak ještě evidentnější, zdá se… – ale §potrava → trávení, růst, dýchání (ne samovolné pohyby) → samovolný místní pohyb (srov. 1. I. a.) 6. d. Nutná existence prvního nepohnutého pohybujícího (VIII 6) I.funkce prvního nepohnutého pohybujícího §je-li pohyb nutně spojitý → první nehybný hybatel jako princip §trvání principu → trvání veškerenstva, které je s principem spojené II.nutnost §pohyb je věčný a nepřetržitý §a vše se pohybuje působením jiného → §musí existovat první hybný princip (hybné principy) §musí být věčný a sám nehybný (nehybné) 6. d. Nutná existence prvního nepohnutého pohybujícího (VIII 6) III.jedinost „dosáhne-li se stejného výsledku, musíme vždy dát přednost omezenému před neomezeným [a jednomu před mnohým]. … ve všem, co jest od přírody, musí být spíše omezené a lepší, je-li to možné.“ [princip jednoduchosti teorie] §Jeden hybatel pak stačí: §pohyb nutně existuje vždy §pak je spojitý §jako spojitý je jeden §má-li být jeden, musí být působen jedním hybným činitelem a být pohybem jednoho subjektu IV.působení §věčný neměnný nehybný hybatel → jeden věčný první pohyb (nebe) §první pohyb, tj. nebe → různost (míst při pohybu – přibližování a vzdalování Slunce) → různé pohyby → vznik a zánik (živé organismy) 6. e. Vlastnosti prvního nepohnutého pohybujícího (VIII 10) •věčný, nehybný, jeden (už dokázáno) •bez velikosti – totiž jinak omezeně či neomezeně velký? §neomezená velikost reálně neexistuje §omezená velikost §nemůže pohybovat po neomezený čas (např. x je s to pohybovat y po čas t, 2x bude pohybovat y po čas 2t atd. → žádný konečný násobek x nebude pohybovat y po nekonečný čas) §nemůže v ní být neomezená síla § §To je všechno? Není to trochu málo vlastností u tak význačného jsoucna? §Je. A proto 6. f. Vlastnosti prvního nepohnutého pohybujícího v Met. XII 6-9 •A proto à „metafyzický“ kontext, tj. problematika οὐσία: • •nehybná a odloučená οὐσία? •věčnost pohybu a času à věčná οὐσία jakožto příčina pohybu •tato οὐσία musí být skutečná, nikoli pouze v možnosti à bez látky •à οὐσία ve stavu skutečnosti, věčná, nehybná, pohybující (tj. něčím) • •Ale: Jakým způsobem může pohybovat to, co je samo v klidu? 6. f. Vlastnosti prvního nepohnutého pohybujícího v Met. XII 6-9 •Jakým způsobem ale může pohybovat to, co je samo v klidu? • •jako předmět žádosti a myšlení §Předmětem žádosti je to, co je (považováno za –, myšleno jako –) dobré. §à Myšlení je počátkem žádosti. §Prvním předmětem myšlení (tj. rozumu) je něco prvotního – skutečná a jednoduchá οὐσία. §První je však také nejlepší a žádoucí o sobě à účel, cíl, dobro. §Účel je tedy předmětem jak žádosti, tak myšlení a pohybuje jako předmět touhy (ὡς ἐρώμενον). §à Tedy celá příroda skrze svou touhu po dobru je ovládána prvním hybatelem. •Čím je takový princip, co je jeho podstatou? 6. f. Vlastnosti prvního nepohnutého pohybujícího v Met. XII 6-9 •Co je podstatou prvního hybatele? • •je οὐσία nemající velikost, části, nedělitelná •nepodléhá působení, neměnná •rozum, myšlení o sobě jako skutečná činnost •myslí sám sebe (rozum ve stavu činnosti je totožný se svým předmětem) – ἔστιν ἡ νόησις νοήσεως νόησις (1074b34-35) •à θεωρία = věčný a nejlepší způsob života •à živá bytost •à věčná, ve stavu neustálé blaženosti = bůh (jako bytost dokonalá, nadlidská)