ČTENÁŘI
Máš v ruce loutnu, která rozmarná je
a rityné tóny podle přáni hraje. Zní na ní chorál, o%ye se ^ ní taseni
písnička hraná přehlubokým basem, té% extravagant rozkřikne se, hněvá,
jako kdy^ rvou se tenká ovčí střeva, a jindy %ase s necekanou fintou
sopránem křikne či se o%ve kvintou. By/ však ty struny růyné hlasy mají,
na jedné loutně všecky písně hrají. Vyber si, co tě tnůfy zaujmout,
a pomiň, škrtni, co ti není vhod.
PANNÉ
Obra/jen, panno, ke mní vlídné oči, a f v jejich svétle loutnu naladím, ty oči, £ kterých báseň povyskočí a roztančí se bujným rytmem svým, oči, be% kterých sklouznu po úbočí milostných trampot, o čew% dobře vím. Tvé černé oči, sněhobílá plet v inkoust a papír mění se mi ted.
Fontány jsou tvé oči — $t!(fň hojí parnaskou vodou, vyprahl-li vtip, tvé obočí, ta krásná klenba dvojí jak vavřín verk ^astíni, ba lip, s(de samy Mú%j najdou skrýši svoji, Zde slunce s Foibem skrývá stfatý šíp. Jak rád dlí básník, Apo lionův syn, kde slunce hřeje, voda je i stín !
Nechť někdo jiný, o přímluvu prose, k dvojímu vršku šplhá na Parnas Či tam, kde %e skal vřídlo Rodilo se, kdy% se tam Vegas proháněl a pás; mně na mou cestu jak na louku v rose dvou dívčích očí svítí milý jas. Kdy% Katku s písní k srdci přivinu, stačí mi myrta místo vavřínu.
Láska je Mú^pu, Kupido mým Foibem, který jak smyčcem na mé lyře hrá tím lukem, kterým bojuje i s nebem; a pírkem, ješ; si % křídla vytrhá, napíše báseň, která, Katko, tebe oslaví a snad věky přetrvá. Čti ji, má milá, ne však nedbale — a jiným doporuč ji k pochvale.
O SOBĚ
OMYL
V Nepolomském boru není tolik lani,
v krymské hordě není tolik jezdců, opraní, tolik včel nemají úly ruských pasek,
na gondolách není tolik vlalskýcb krásek, není tolik šípů v toulcích Tataříuů
ani kol a %ubů v soukolí všech mlýnů, nemá tolik přizve celá Brabaucie
ani tolik hřebů koráb do Indie, nemá tolik sledů moře na severu
ani tolik barev nebe k podvečeru, tolik rů^enečků v Římě neprodají,
tolik ryb pak nemá Vídeň na Dunaji, není tolik štěknu v gdaňském přístavišti
ani ve Frankfurtu knírek na tržišti, nemá tolik květů jaro, léto klasů,
podzim tolik plodů a varhany hlasů, hvě^d přejasné nebe, pisku mořské břehy,
kapek letní liják, vloček %imni sněhy, není kolem je^er tolik sítin, stínů, jako já mám trampot pro svou Kateřinu.
_)16(_
K/ipick, utrativ Vemisi, svou matku, hledalji, ale sotva spatřil Katku:
„Maminko!" volá. Hrdá dívčina nechtěla ho však míti %a syna;
dl:,, Ty mi nesmíš seděl na klíně, já nejsem matka!" — „To tě nemine.'
-)17(-
ZAHRADA LÁSKY
ODMÍTNUTÉ
PŘÁNÍ
Ne vždycky Amor střílí na panny,
občas luk sloty, chodí bezbranný a na počasí dohlížeje všady,
pilně dbá %vlášr o Venušiny sady. Tam plno rostlin — naději vtyly roste.
i plevel ■— sliby ro^vívané posté, tam suché větve —■ muka lásky jsou, \
i bludiště, v něm\ mnoty uvíznou, nevole kvítkem, plodem bývá škoda,
fontánou oči, hořkých síty voda, videch vla^e vane, jak je vánku %vykem,
faleš je pastí, iůvtip zahradníkem, rulík a blín jsou tady předním býlím,
je% %rádné trny hustě obklopily, však stojí tu i pevné ^děné ploty,
v nich^ vápnem trýzeň, kamením jsou psoty. Já jsem v těch sadech pilným nádeníkem, \
dřu tady, seju stesky s němým vtyykem, a oraje štít Tater rozeklaný
vydělávám Vislu, skJltym vítr planý.
Tvůj obra* ty/dám, plátno, tytdné tyato,
ty tyá však nechceš, nestydíc se %a to, dáti mi dílo ruky pracity.
Takhle má muka přece /termity! Má věrná láska, kdyby ty sis přála,
vlastní krví by tebe malovala. Maličkost chci, m tyidný velký čin,
Ubude tě, kdy% dáš mi vlastní stín? Nepovolíš-li, ve^mu násilím,
co si mé oči dávno půjčily. Mé naděje však, ty se vytrácí —
pro pouhý obra^ tolik orací? V tyly tjak bych mohl tebe tyvou chtít,
kdy f do ká ty š mě v tomhle odmrštit? Já tyvý %cela tvůj jsem ■— kdetyo ty
i s němým plátnem děláš drahoty. Příčinu bych chtěl %e srdce rád %aát:
chviMku sedět uevydrtyš snad? Tvá lavice, jak doufám, tyjavá není,
nepopálí tě při tom posezení.
-)18(-
-)19(-
Ale proč vlastne o ten obras^prosím, i ZOSCE
kdj^ tebe %ivou ve svém srdci nosím, ne malovanou (barvu !%e přec smýt),
tvůj portrét mám však pevně v srdci vryt. \
Tvrdá jsi ke mně neměnné —
%ádný div, v^dyijsi £ kamene: rty máš celé rubínové,
tělo máš alabastrové, ypubečky máš perlové,
srdce diamantové, jaký div, fy bůfyk malý
neprostřelí tvrdost skály! V^dyť střílí tu%e nesměle \ a střely nemá ^ ocele
a sám je příliš laskavý.
Však jestli já se postavím a do díla se pustím sám,
mou budeš, na to hlavu dám!
-)20(-
-)21(-
SEN
V poledne, složiv hlavu utýranou, usnul jsem. Sen mi přispěl ku pomoci. Ač vě^eň, %as jsem mluvil se svou pannou, dával jí na sta políbení vroucích a všecky strasti odsunul jsem stranou, v náručí dr%e ten svůj poklad skvoucí. Má radost, která příliš velká byla, života mě však málem pozbavila.
Opojen štěstím, milenku svou vida, omdlívám náhle, sil pozbývám honem a v bezmoci, ješ^ moji radost střídá, na klín jí padnu, ohromen jsa skonem a cítě, %e mi hlas už vypovídá, vykřiknu jako člověk, který tone : ,,Zachraň měl Bůh ti vše odpustit musí, kcly^ Kpdri(íš mi ústy v ústech duši!"
Tu zj/ilkljsem. A moje krásná milá mi mlčky, něžně chabou hlavu %yedá: kam jenom mohla, tam mě políbila, na oči, tváře, na má ústa bledá,
a vědouc dobře, %e je v ně%e síla,
k polibkům sladkým sladká slova hledá :
„Jestli tvá smrt je skutečná a pravá
— proč ty jsi mrtev, a já %jva, %dráva?"
A. přemýšlí u%, jestli jed či dýka má té^ ji Xtibít, vyhnat duši ^ těla. Smrt dojala ta láska převeliká, a lak se od nás honem poroučela. ,,Ĺij dále," mně pak moje milá říká, na tvářích sl^ y, „žij, bych stále měla vítězství svého dňka-^ přesvědčivý: kdo takto ^iiiírá, bude dlouho živý!"
-)24(-
-) 25 (-
DIALOG S VENUŠÍ
DÍVCE
,'Zachrati mě, Vin/tše, všemocná bohyně, v lásce- mi radu dej, sic smrt mě nemine."
- „Miluj, vždyť láska jen dá lásky úrodul"
-.......- „Činím to, marně vsak a sobě na škodu."
- „Tak dárky rozdávej, i bohy pískáš tím!"
— „jak dárky kupovat s mým měšcem děravým?"
- „Pňslibuj!" — „Děvče mé nedá jen na sliby."
— „Přísahej!" — „Přísahy nebi se nelíbí."
- „Piš básně!" — „Těžko bych milostné verše psal když můj vtip ochabl a vetchý je jak cár."
- „Své štěstí tedy zkus, vlez v noci %a pannou!"
— „Co když mě rodiče do rukou dostanou?"
- „Pak únos uchystej a potom svatby snad!"
— „Na to jsou ^ákony, někdy i kmotr kat."
- „Nuž, tedy poslední radu ti dám i lék: Života pozbav se! Kup pevný špagátek!"
- Takhle ty, Venuše? No, to tě čerchmant vem : cukrem vždy ^aMná!! a konííšpelyňkem!"
Na strmé Tatry, sněhem kryté skály,
jež ani jižní vítr neodhalí, tvá matka hleděla, ó panno rozjnilá,
když P°d srdcem tě slastná nosila. Zhlídla se v nich. Abys nás potýrala,
máš jak sníh tělo, srdce jako skála Sníh však tvé matce milejší byl víc,
a tak máš chladné srdce, tělo, líc.
—) 32 (—
-)33(-
SEN
NOVÉ SLUNCE
Branami dvěma, jak básníci píjí,
sny v noci z pekla na svět vycházejí: ta první veřeje má % paroží,
sen tudy jdoucí pravdu vylodí; \ slonovinou je druhá lemována
a vy lhané sny propouští ta hrána. Tobě se %dálo, %e js' u mne byla,
tvůj sen ta druhá brána vypustila a tvá hrud bílá jak slonová kost.
Však pospěš %a mnou, ai má mandel %lost, %a slepým bůčkem ke mně pospěš s chvatem:
sny splní se nám — krásně parohaté1.
Neklide můj, když nablízku ti jsem, pálí mě tělo jako v srpnu %em;
když vzdálíš se mi, potom mrsknu hned, v pilách mi stojí vytírala krev jak led:
„slunce" ti tedy říkám plným právem, měníš mi přece %imu v léto smavé.
-)42(-
-)43(
POHRŮŽKA
Oči jsou ohněm, zrcadlem tvé celo,
vlas s>e v>lata a t(e smetany tělo, Roubky jak perly, tvář jak růží máš,
pokud mi, panno, přízeň %/xbováš. Když ne — pak tvář máš jako kolomaz>
oči jsou popel, pavučinou vlas, plet Havaj s, ústa holá temnice
a čelo drsnější než vochlice.
PANNĚ
Bojovná krásko, tisíckráte již uzavřít jsem chtěl s tebou stálý mír, dohodu sjednat, sepsat na papír, ale ty, zdá se, o to nestojíš.
Já jednám zpříma, ty však nikoli : Zatímco já chci s tebou v míru žít, tvá z/'ádná ústa, očí lstivý třpyt jak rota lapků se mnou zápolí.
Vyhráváš snadno : když jdu do boje, předstíráš mi, že příměří chceš radši, a poté zaútočíš. To se smí? !
Zrádně mi nedopřáváš pokoje.
Klid zbraní, probůh ! A že nechytračím, mé srdce vez/nijako rukojmí.
GALEJNÍKŮM
MRTVÉMU
Ubo^í lidé, yle se s vámi děje!
Však se mnou láska hůře %achá%i — vás člověk, mne bůh spoutal provazy, vy doufáte, a já jsem be% naděje.
Vás slunce, mě jed v srdci nahřívá, vás karabáč, mě bolest lásky švihá,. ' vás řetě% svírá, a mě %a!u tíha, vám ruka jen, mně duše umdllvá.
Vás vítr, a mne hoře žene vpřed, ' pro vás je koráb, mně %al vězením, vás občas netýrá žalářník prchlivý,
já ale nečekám úlevu v souzení, ; a v tom svém souzení mám se hůř ne^li vy : vy jenom na vodě, já trpím v plameni l
Ty ležíš %abitý, i já jsem yctbitý. Ty — střelou smrti, a já — lásky střelou. Tobě krev ušla, mně ji teprv berou, svit voskovic ti plá, mně plamen ukrytý.
Čerň sukna zastírá ti tváře strnulé, já smysly ukrývám v děsivě temných snech. Nehybné ruce máš. Můj ro^um v řetězech je také n e hybný i i já jsem be% vůle.
Já ale pláču, a ty nekvílíš.
Necítíš nic, já trpím %as a dál. Tys jako led, a já pekelný %ár.
Ty v prach se poro^padneš %a chvíli. Já však, %e $jvel, věčný oheň jsem, nemohu nikdy lehnout popelem.
ZOŘE
SEN
Noc, jež j e lidem k odpočinku dána, uŽ na svit i^ene svoje koně vrané, je to vsak pomoc marně vystlaná pro truchlou mysl, srdce utýrané,
Mne trápi den, mne trápi i noc celá, mne k pláči souží její černé stíny stejně jak Zora, krásně %ružpvělá, byt —jak já — sl%j> roní na lučiny,
Po Kefalovi dosud teskní snad, předobře znajíc, co je lásky síla, snad proto se soucitem hledí na můj žal,
Cbces-li mi, Zoro, v žalu pomáhat, prosím, bys růžovost svou odložila. Svou tvář v mou bledost sama potahali
Ulehl jsem, a sladkým spánkem laskán usnuljsem br^j, úsměv ve tváři; na trápení, jímž ve dne týrá láska, ^apomněl jsem na měkkém polštáři.
Však ta, která nám klidu nedopřává, ve snu mě v bouři vypudila %as: už na lodi jsem a už veslem mávám, vlnám a větru vydán na pospas.
Ale vtom jada, mocnější než ony přívaly vod, napřáhla ke mně rámě a z mokrých hlubin vytáhla mě honem.
Ach ! Proto mě ted vlny nedohoní, Že jada sama ohněm potýrá měl Ten, kdo má shořet, přece neutone.
~) 54 (-
-)55(-
PSÍ HVĚZDĚ
PEJSKOVI
Krutá Psí hvězdo, nebeský pse vyteklý,
před nímž se chlad a stíny rozutekly, jak na podzim se listí v hájích stek
po %emi rozpukané, %děravělé, rostliny touží po vlá^e a plody
jsou malé, scvrklé be% dešťové vody, proto tedprosím: v kruté poušti zdejší
neshod svým ohněm mojí ^nejmilejší1. Nedopusť, aby pleť tak přespanilá,
je^, sněhu, mléku vždycky rovna byla, pihami byla, probůh 1 ^nešvařena
a o polednách žárem popálená. Mou hlavu slehni, moje tělo, kosti,
j sout %yyklé ohni jenské ukrutnosti, spal %ito, háje, kvítí na zahradě,
seber nám i ten sebemenší chládek, vysuš si třeba pitné vody pramen,
jen neuškod mé panně milované1.
Mazlíčku Kurto, který u mé panny
na klíně leháš, tak jsi uštěkaný, Že nedovolíš obejmout pas její
— nech tobol Jinde hlídej před ^loději! Co já jí ve^mu, to ji m%amr%í.
jsi až moc přísná varta v téhle tvt\i! Jen hnu se, štěkáš -— a ne vesele.
Budu ti muset říkat Ker bere. Když a^ %fím,jak v klíně šijí hraješ,
tuším :jsi hlídač ne pekla, však reje, a když & ní m lavici sedáš, psisku malý,
a její oči na popel mě pálí, já, nový astrolog, pak věřím svat o svatě:
Psí hvězda hlídá samo slunce %laté.