UPŘÍMNOST
!
HBliTvV O.DPOVEĎ
Nevědě/ Válek, co je %ena \<iL: „Utopen má být ka$dýparoháč,"
pravil. Však %ena špoulí hubičku ; ,, Nauč se tedy plar>at, mužíčku!''
\ Zatoužil jeden mladík po zábavě.-Že komedii v. městě hráli právě, šel ta w; však po^dé: bylo téměř jisto, ■  $e'<wnajdé,ti%.žádné volné místo. ( Z dobrého srdce postoupil mu kdosi
roh lavice, dost tvrdý a clost kosý. I Ten roh ho tlačí, trápí ho a% k smrti,
takfe se chudák jako kužel vrtí, nadskočí a %as poposedne vkrátku
hned na tu, hned na druhou půli zadku. ( Však dívka před ním přísně se s ním vadí:
) „Nevii se, pane!" Hbitě praví mladík:
„Kdybys ty, patrno, mez} stehny měla totéž co já, víc by ses ro:(_vrtěla,"
DOBRÁ ROLE
OKLAMANÁ
Z domu odjel hospodář, a tak ^jmé pole nepřináší užitek, ladem le%í holé.
Hospodyně sna%í se napravovat škody: i když mitJe dlouho pryč, ona děti rodí.
Víš, proč pole nerodí, ale %ena ano? Ona má svou roličku řádně obdělanou.
Petrovi k tomu mnoho nechybělo odevzdat Bohu duši, yemi tělo. Uslyšel však, jak jeho Anděla ■nového si shání manžela, a naschvál vstal a potom dále %il, . jen aby jí ty rejdy překazil.
-) 84 (-
-)85(-
KŘÍŽEK NA PRSOU JEDNÉ PANNY
Příčino svatá mého vykoupení! Kdo vložil tě na jasnou Kalvárii, kde duh, které % milosti tvé šjjí na svobodě, %as vháníš do vězení?
Pokud se odtud nel^e spasit v spěchu, nectí moje trýzeň smyje moje hříchy, budu %de le%et pokorný a tichý a\ do smrti, do posledního dechu.
Neumřu ale, zahleděn jsa k tobě : naděje téměř mrtvá %as mě vzkřísí a vybudí srdce ňadry nahřívané.
Vstávají přece i ti mrtví v hrobě vidouce tak, jak stalo se kdysi, kříž me^j. dvěma lotry s tebou, Pane l
MOTÝLOVI
Motýle, zvolna! Je tu oheň šjvý! Plamene stře^ se, varuj se té svíce, v níž skryta číhá smrtka-ukrutnice, a mučednictví nebud žádostivý!
Sám k svému hrobu kvapíš be%e strachu, sám k vlastní rakvi spěcháš, vytrvalý, a spásu vidíš v tom, co k smrti pálí. — Ach! Už jsi vzplanul, přenešhstný brachu!
Však jaké štěstí, $e jsi políbením v rozkoši splynul s milovanou svící, Že s ní byl spojen poslední tvůj videch.
Kéž bych i já s tou, nad ni-ž v světě není a k ní^, mě vábí oheň všepálící, umřít i mohl, rty na jejích rtech !
-)52(-
R EDI V IVA T U S
ČTENÁŘI
Jestli je pravdou to, co hlásával
h'otonský mudrc, že smrt není zmar, Zý lidské duše, jež už došly k čili,
smrtí se potíce těla pobavily a v novém těle v nový fyvot zase
přestěhují se po nedlouhém tase, potom je smrt — to říkám svými slovy —
na starou duši jenom %upan nový : posmívat se jí můžeme a sobě
strach ušetřit před rozpadnutím v hrobě. I já, a% jednou choroba mě z/omí
a života nit Parky dopředou mi, opustím s chutí cáry povetšelé,
a než si vyjdu v zbrusu novém těle, na nový %ivot čekaje-a mládí,
v podobě vánku chci dlít u své Jadi : budu ji chladit v krutém letním žáru,
na hebkých ňadrech xyedat hebkou šálu a budu — jak jsem toužil %a%iva —
v té sluji z alabastru odívat.
Nikdy mě to nelákalo
virtuóz být, Behpark, Galo t : jenom jsem si doma zpíval>
ro^mr^elost t^aháníval. Afjsi tedy kdo jsi, pane,
co čteš veršíky mnou psané, a f máš pro ně plno chvály
či tě málo ^aujaly, nic neříkám, by i vše slyším : já svou loutnu nepodpíš/.