Píseň V (z I knihy)

Podle mého názoru, hlavní myšlenka této písně spoléhá v tom, že materiální věci nejsou
nejdůležitějšímy v životě člověka, člověk si nic do hrobu nevezme, kolik by nenakradl nebo
nevydělál.

Třeba Aleksandr Makedonský odbojoval velký kus světa, dostal slávu, peníze, možnost vládnout půlkou
světa a nejkrasnější ženy... Ale přesto zemřel, nic se po něm ne zůstalo a celá jeho řiše se
rozpadla během krátké doby.

Existuje ale možnost zachránit část své duše. Po Kochanowském pozůstaly jeho básně. Po Micelangelu
- obrazy. Po Bulgakovu - jeho litarární dědictví, a tak dál.
Kochanowski říká, že člověk se především by měl starat o svojí duší a o to, aby celý život přežít
Člověkem z velkého Č a v předsmrtní chvíli ničeho nelitovat.

Pátá píseň má formu čtyřverše. Pro autora jsou dost charakteristické 4 stylové detaily:

-       jambický rytm verše

-      rymování sloves (třeba "dává" - "nedostává", "vzít" - "porazit" apod.)

-      jednoduché rýmy (třeba "můj" - "tvůj")

-      rým typu A-A, B-B, polský tzv. «parzyście».


Vyznamným detailem v tom díle je to, že ten verš je současti sbírky «Pisně» (vydáná v roce 1586, po
smrti autora), která je největší sbírkou piseň Kochanowského. Nektéré další písně Kochanowski
umistil do jiné sbírky, «Fragmenta albo Pozostałe utwory». Je ta sbírka spojená z dílem «Odarum
sive carminum libri quatuor» Horaceho.Ale dílo Kochanowského je adaptováne k polským realitam,
třeba antícké božství jsou změnené na křest‘anskeho Boha (na něho se autor obrácí v «Czego chcesz
od nas, Panie»), jmena postav se mění na tradiční polské a antické jevy – na polské analogy.

Líbilo se mi na tom díle to, že autor nepřinucuje k žádném názoru, nesděluje vzkazy pod strachem
trestu, autor jen piše o budoucnu, snadnost básníka vyvolává myšlenky tom, zda-li je způsob života
čtěnáře správný a morální. Jsou to cenné myšlenky.