Hippolyt Římský T Apoštolská tradice 17. O době naslouchání slovu92 Katechumeni budou po tři roky naslouchat slovu. Jestliže je někdo obzvlášť horlivý a ve věci93 si dobře stojí, pak ať se nebere ohled na čas, ale jen na obrácení.94 18. O modlitbě těch, kteří naslouchají slovu Když učitel dokončí katechezi, budou se katechumeni modlit zvlášť, odděleně od věncích. I ženy budou při modlitbě v kostele stát odděleně, a to věřící i katechumen-ky.95 Když (katechumeni) skončí modlitbu, neudělují si polibek pokoje.96 Jejich polibek není ještě posvěcený.97 Věřící se navzájem pozdraví - muži s muži, ženy s ženami. Muži nebudou zdravit ženy.98 Všechny ženy si pokryjí svou hlavu přikrývkou,99 ale ne pouze něčím takovým, jako je síťka. To není závoj.100 19- O vkládání rukou na katechumeny Učitel po modlitbě vloží ruce na katechumeny, pomodlí se a propustí je. Bude tak konat, ať už ten, kdo dává poučení, je klerik, nebo laik. 92 Významově „O době katecheze". Latinský text dále rozvíjí: ,po tom, co byla vyřešena otázka činnosti a zaměstnání". 93 v životě z víry 94 Ve smyslu opravdovosti obrácení života. 95 Oddělení mužů a žen v společenství věřících bylo součástí kulturního prostředí antiky. 96 pax 97 Srv. Řím 16,16; 1 Kor 16,20; 2 Koř 13,12; 1 Tes 5,26. 98 Zdravit znamenalo udělit polibek pokoje, a proto nebylo přípustné, aby si jej udělovali muži a ženy mezi sebou navzájem. 99 pallium 100 Srv. 1 Kor 11,5-15. Když je katechumen zatčen pro jméno Páně, ať není zneklidněn kvůli svědectví. Když je na něm spácháno násilí a je zabit a jeho hříchy nejsou ještě odpuštěny,101 bude ospravedlněn. Přijal totiž křest ve své krvi.102 20. O těch, kteří budou přijímat křest Když jsou vyvoleni103 ti, kteří mají přijmout křest, ať je prověřován jejich život. Zda žili, dokud byli katechumeny, v počestnosti, ctili vdovy, navštěvovali nemocné, činili dobro.104 A ti, kteří je přivedli, o nich vydají svědectví: konal tímto způsobem, ať naslouchá evangeliu. Od toho času, kdy byli odděleni, se na ně denně vkládají ruce, dokud nebudou exorcizováni. Když se přiblížil den, kdy mají být křtěni, každého z nich exorcizuje biskup, aby věděl, jestli je čist. Jestli není dobrý,105 nebo „Babtizet" - řecké slovo „fknmCicv", od něhož je odvozen i latinský ekvivalent, znamená původně „ponořit", a až odvozeně a přeneseně „křtít". 130 „Babtisterium", prostor sloužící ke křtu, byl umístěn mimo hlavní prostor chrámu. 131 Viz poznámka č. 4 o pojmu „ecclesia". 132 Pomazání olejem bylo prováděno vždy jako skutečné pomazání. Způsob pomazání olejem tak, jak jej známe dnes se vyvinul až později (srovnej kolísavost označení neofyty olejem již v textu Apoštolské tradice, viz dále), je spíše označením - pečetí. všemohoucího, Krista Ježíše a Ducha svatého.133 Označí ho na čele, políbí134 a řekne: Pán s tebou. A pomazaný odpoví: I s Duchem tvým.135 Činí tak s každým jednotlivě. Potom se (křtěnci) modlí společně se všemi věřícími, (dokud) toto všechno nevykonali, modlili se odděleně. Po modlitbě si udělí políbení pokoje. Jáhni přinesou biskupovi obětní dary a ten vzdává díky nad chlebem, který je znamením,136 řecky antitypos,137 Těla Kristova. Také vzdává díky nad kalichem smíšeného vína (s vodou), který je podobenstvím, co se řecky řekne podoba,138 krve, která byla vylita za všechny, kteří v něj uvěřili. Podobně (vzdává díky) nad směsí mléka a medu139 133 Zvyk dvojího pomazání posvátným křižmem po křtu, rozšířený v římské církvi, usnadnil rozvoj západní praxe: pomazání, udělené knězem nově pokřtěnému bezprostředně po křestním obmytí a těsně spojené se svátostí křtu, je doplňováno druhým pomazáním, které uděluje neofytovi biskup. První pomazání posvátným křižmem udělované knězem zůstalo spojeno s obřadem křtu: znamená účast pokřtěného na prorockém, kněžském a královském poslání Kristově. Daihé pomazání, udělované biskupem, je znamením plného začlenění křesťana do církevního společenství a plností darů Ducha svatého - biřmování. Je-li křest udělován dospělému, zůstává při jediném pomazání po křtu, totiž biřmování. V textu můžeme najít obě základní složky materie biřmování: mazání olejem a vkládání rukou. lii „Osculum pacis" - „políbení pokoje". 135 Viz poznámka č. 28. 136 exemplum 137 Jednoznačně se jedná o vsuvku překladatele textu do latiny. Druhá vsuvka, „quod dicit graecus similitudem", se snaží latinsky vyjádřit řecký termín, nejpravděpodobněji „ouoiojjia". Křesťanská symbolika hovoří o typech (tuttoc) a antitypech (avTiTuiroe), ty se stanou spoluzákladem pro vytvoření teologie svátostí a teorie symboliky. S určitou tolerancí můžeme říci, že antityp je starozákoní předobraz a typ je „obraz" v Novém zákoně. Například mana na poušti je antitypem a chléb je typem. V textu Tradice však toto striktní dělení ještě nenacházíme. Často je antitypem pouze sama hmotná skutečnost, která je nosnou pro jinou realitu (symbol ve svém užším významu). !3S simiiitudo; viz předcházející poznámka 139 Srv. význam symbolu směsi mléka a medu v gnostické liturgii; MATOUŠEK, J.: Gnoze, Herrmann & synové, Praha, 1994, s. 57. 34 35 Hippolyt Římský Apoštolská tradice k naplnění slibu, který dal předkům,140 když jim přislíbil zemi oplývající mlékem a medem.141 Kvůli němu142 dal Kristus své tělo, kterým jsou živeni jako maličcí ti, kteří věří. (Jeho) líbezné slovo činí hořkost srdce sladkým. (Nakonec žehná) vodu, která je přinesena k oběti jako znamení obmytí, aby i vnitřní člověk, což je duše, obdržel to, co tělo. O všech těchto věcech podá biskup výklad těm, kteří (je) přijmou. Láme chléb, podává jednotlivé části a říká: Nebeský chléb v Kristu Ježíši. Ti, kteří přijmou odpoví: Amen. Při nedostatku kněží, drží kalichy i jáhni. Ať tam stojí důstojně a počestně. První ten, který drží (kalich) s vodou, pak druhý s mlékem a třetí s vínem. Postupně (všichni) třikrát přijímají a ten, který jim podává, praví: V Bohu, Otci všemohoucím. Přijímající odpoví: Amen. V Pánu Ježíši Kristu. V Duchu svatém a v svaté církvi. Odpovídá: Amen. Každý (tak) činí jednotlivě. Po přijetí (svátostí) se sluší každému konat dobré věci,143 líbit se Bohu, zdárně vytrvat, věnovat se církvi, činit věrně, co poznal a přijal. To jsme vám v krátkosti předali o svatém křtu a svaté oběti, protože jste již poučeni144 o vzkříšení těla a o ostatním tak, jak bylo napsáno. Jestli je zapotřebí ještě něco připomenout,145 ať to v klidu řekne biskup těm, kteří přijali 140 ad patres 141 Srv. Ex 3,8. 142 slibu 143 Překlad podle rukopisu S(AE). 144 instructi estis - KaTr|xeLa9ai 145 decet memorari křest. Ale ať to nepoznají nevěřící, jestliže nepřijali prvně křest.146 Neboť to je bílý kamínek, o kterém Jan řekl: Dám mu bílý kamínek a na tom kamínku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.147 22. (O přijímání)148 V sobotu a v první den po sobotě,149 biskup, je-li to možné, podává sám všemu lidu vlastnoručně,150 zatímco jáhni lámou chléb. I kněží lámou pečený chléb. Jáhen přinese knězi (Eucharistii), podá mu svou misku,151 kněz sám přijme a pak vlastnoručně podává lidu. V ostatní dny ať se koná podle biskupova rozhodnutí. 23. O postě152 Vdovy a panny ať se často postí a modlí za církev. Podobně i kněží a laici ať se postí podle toho, kdy chtějí. Biskup se však nemůže (jindy) postit, než když se postí i všechen lid. Neboť se může stát, že někdo chce něco přinést (církvi) a (biskup) by nemohl odmítnout. Když ale láme (pokrm),153 přijme ho vždy. 14^ Narážka na tzv. „disciplina arcani". Pro nebezpečí zneužití, špatného pochopení a pronásledování, které v prvotní církvi stále trvalo, nebyly všechny skutečnosti života církve a její praxe zveřejňovány, naopak zůstávaly pro nevěřící tajemstvím. 147 Zj 2,17 148 p^lad kapitoly 22 podle rukopisu E. 149 Tj. v neděli; srv. poznámku č. 108. 150 manu sua 151 Etiópske slovo lebsó (oděv), z něhož vychází latinské porriget uvedené v textu, zde nedává smysl. Podle kontextu spíše „miska", „pyxida". 152 Překlad kapitoly 23 podle rukopisu EP. 153 Při agapé. 36 37