MEAITQNOS IIEPI IIAľXA Mfj.itón zľ Sard: O PasSh 34 35 Tí touto TO KUIVOV |lUOTŕ|piOV, AlyuuToy \iev TraTajcoŕjvaL eLc, äiTuUeLav, tou ôe "Iapař|A ({luAaxOfifaL e L c, acoTTpĹav; 215 (xkoúo(XTe TT|V ÔÚvqiLV TOO pUOTr|pĹ0U. ouôéf eoTiv, äyainiToi, to líjó[ievov Kal y^ópevov ôĹ/a TTapaßoArjt; Kal TrpoKetrrŕ|uaToc,. irávTa öoa hav yívr\xai Kal AiyriTai napaßoAric. TUYXaveL, to uev X(yó[i€VOV TrapaßoAf)<;, 220 to ôe ywó\ievov TTpoTUTrcóoeioc,' 'íva úc, av to yivóp-evov ôia xfjg TrpoTuTrcjaewc, ôeÍKvuTaL, oikwc. Kal to A.aAoúpevov ôia xf\q TrapaßoAr|<; 4)O)TLo0f|. 36 touto ôf| yĹveTat éirl TľpoKaTaoKeuŕjc/ epyou oŮk áváoTaTai, ô ia ôe to \iíXXov ôia Tŕjc, tuttikíic. eiKÓvoc, ôpáaoaľ 225 ô La touto toü piAAovToc, yívexai TTpoKevTT|pa fj ěK Kr|poĎ f) éK TrnAou f\ (k £úA.ou, 'Lva to (iéAAov äyíoTaaGaL úij/r|lÓTepov év peyeBeL Kal LaxupÓTepov év ôuvaLiei Kal KaAov kv oxŕpati Kal ttAoÚolov e v tf) KaraoKeiiíi ÔLa ptKpoú Kal cj)6apTOÚ TrpOKevTŕ|p.aTOc, ópaoŕj. 230 34 35 36 Jaké je to nové tajemství, že Egypt byl sražen do zkázy, avšak Izrael byl střežen ke spáse? 215 Poslyšte, jakou moc má tajemství! To, co bylo řečeno, a to, co se stalo, není ničím, milovaní,'4 je-li odděleno od svého symbolického významu a svého vzoru. 3 Všechno, co se děje a co se mluví, má podíl na podobenství, - to, co se mluví, na podobenství, 220 to, co se děje, na předobrazu —, aby tak, jako je to, co se děje, ozřejmováno prostřednictvím předobrazu, bylo i to, co se říká, objasněno prostíeclmctvím podobenství.6 To je to, co se děje na základě vzoru: nevzniká jako hotové dílo, 225 ale skrze to, co má být spatřeno prostřeclnictvím vzoru sloužícího jako předobraz. Z toho důvodu je vytvářen model budoucí věci z vosku, hlíny nebo ze dřeva, aby to, co má vzniknout, bylo spatřeno větší co do velikosti 230 a mocnější co do síly a krásnější co do tvaru a bohatší co do výbavy, prostřednictvím malého a pomíjivého vzoru. 73 Srv. 7X5,7. 74 Toto oslovení viz také v PP 2, 6. 75 ripoKévTriUÄ: tento pojem je charakteristický pro Melitónovu koncepci předobrazu. Stan'- zákon měl podobnou funkci vůči novozákonním událostem, jakou má model vůči zhotovené soše. Obraz vzoru a sochy, který byl v Melitónově době typickou helenistickou metaforou, se v křesťanské literatuře u Melitóna objevuje poprvé, srv. J. Danielou, „Figuře et événement chez Méliton se Sardes", in: A. N. Wilder (ed.), Neotestamentica etpatristica: FJne Freundesgabe, Herrn Professor Dr. Oscar Cullmann %ii seinem 60. Geburtstag überreicht, Leiden 1962, s. 282-292. Ke kontextu dobové teorie exegese Starého zákona viz paralely v gnostickém Ptolemaiové listu Flóře IV 4-5, in: A. Harnack (ed.), The Fetter of Ptolemaeus to Flora, Cambridge 1904, s. 8n. Melitónem užitý' pojem TrpoKévírpa se však v křesťanské theologii pro vztah Starého a Nového zákona neprosadil, srv. B. Lohse, „Meliton von Sardes und der Brief des Ptolemäus an Flora", in: E. Lohse et al. (eds.), Der Ruf Jesu und die Antwort der Gemeinde: exegetische Untersuchungen; Joachim Jeremias -^um 70. Geburtstag gewidmet von seinen Schülern, Göttingen 1970, s. 188. 76 Někteří badatelé uvažují u pasáže PP 34—45, obsahující teorii Melitó-novy typologické exegese, o možném vlivu stoické alegorické exegese, srv. napr. E. Werner, „Melito of Sades, the First poet of Deicide", HUCA 37 (1966) 191-210, s. 210. A. M. Manis to však odmítá a za kontext považuje židovskou rabínskou exegesi, srv. „Melito of Sardis: Hermeneutic and Context", GOTR 32/1-4 (1987) 387-401, s. 395. K tématu rané křesťanské typologické exegese srv. také J. Danielou, Sacramentumfuturi. Etudes sur les origines de la typologie biblique, Paris 1950. 110 111 MEAITQNOE nEPI IIASXA Melitón ze Sard: O Pasše 37 óttótov 6k ávaaxf\ Trpôc, o ó túitoc,, 235 tó ttot€ tou (iéAAovToi; xr\v eÍKÓva cj)époy, toďt' axprpTov YLyoH-eyoy A.úetaL, TTapa/copfiooív xw úoei aA.r|9ei TrjV třepí aÚToD ílkÓvdí. Y Ĺ veta l 5ě xó irote tÍu.iov cíti|íov tou (J)úoeL Tiulou 4)otvepcú0éyio<;. 240 38 €KáoiCi) yap íôio<; KOLipÓQ' í Šlo? XPÓľOí; TOU TU7T0U, Ibíoc, xpóvoc, xf\Q áXrieeía?. Troielc; xbv tÚttov 245 xovxov TroGelc, otl toú uéAAovTOc, év aÚTÚ) Tr]v eí.KÓva pléireic,. irpoKOiií(ei<; xr\v uA.r|v tw TÚíTar Taúir|v iToGelg ólcx to |ié/lA.oy é v aÚTŕj avíoraaGai. 250 ánapTÍCeic, to epyov touto |ióvov iroBeic., TOUTO \1ÓV0V fylfelQ, kv aŮT(2) |ióva> xbv tÚttov Kal xiy vkr\v Kal xr\v álxfkiav pXéiTGJV. 39 'Qg youv e v toli; (jrôapToic; iTapaôeÍYfiaoiv, 255 outgjc. 5f| Kal ev toíc; á(j)9ápT0ií;" úc, e v toic. éTTLyeLoLí;, outw 5r| Kal év xoIq éTroupavíoic,. Kal Y^p t) tou Kupíou oa)TT|pĹa Kal álr|9eia ev tcj A.aw TTpOeTUTTCÓOTl, Kal Ta tou eůaYYe^Lou ôÓYP-ata útto toú vó\iov Trpo6KT|púx9r|. 260 40 éyéveTO ouv ó Xabc, túitoí; irpoKevTrpaTOC. Kal 6 vó\íoq YPa(Kl irapapoA/nc,' to 5e eúaYY6^-Loy 5Lryyr|u.a vó|iou Kal irA.r|pGJu.a, t) ôe 6KKXr|oía áiroôoxelov xf\Q älrfitíaq. 77 Kaipóg: čas stanovený Bohem. Idea pochází z židovské apokalyptiky. 37 Jakmile však je uskutečněno to, k čemu vzor sloužil, 235 je to, co nese obraz toho budoucího, zničeno, protože se stalo nepotřebným, neboť ustoupilo tomu, co vpravdě je a čeho bylo obrazem. To, co kdysi mělo cenu, se stává bezcenným, protože se ukázalo to, co má skutečnou cenu. 240 38 Všechno má svůj vhodný čas:" předobraz má svůj čas, látka má svůj čas, pravda má svůj čas. Vytváříš model skutečnosti: 245 toužíš po něm, protože v něm vidíš obraz toho, co bude. Obstaráváš látku pro vzor: toužíš po ní kvůli tomu, co povstane díky ní. 250 Dokončuješ dílo: po něm jedině toužíš, to jedině miluješ, v něm jedině vidíš vzor, látku a skutečnost. 39 Tak, jako tomu bylo v pomíjivých předobrazech, 255 tak tomu bude také v nepomíjivých; jako tomu bylo v pozemských věcech, tak tomu bude také v nebeských. Vždyť Pánova spása a pravda78 byla předobrazena v lidu a ustanovení Evangelia byla předem ohlášena prostřednictvím Zákona. 260 40 Lid se totiž stal předobrazem vzoru a Zákon písmem podobenství; Evangelium je totiž výkladem a naplněním79 Zákona a církev je příbytkem pravdy. 78 Srv. / 1,16-18. Viz též PP 4, 32. 79 UXr\piů\ia: možná polemika s gnostickým pojetím Pléromatu. 112 113 MEAITQNOľ riEPI ľlASXA Mľlitón zľ Sard: O Pas.íb 41 r\v ow b túttoi; TĹ|iL0t; irpô xf\c, ayŕ\, 280 vOv óe iíxi\xoc, ô La tt^v tou Kupíou (coŕ|v TĹ(iLog ó toü irpoßaTou GávaToc, vvv ôe aTi[ioc, ôia Tŕ|v toü Kupíou awTnpíav TĹU.iov to toü TTpoßaTOU al[ia, vw ôe Stlu-ov ôia to toü Kupíou weüna- 285 tí^ioc afywvoc, a\xvóq, vw Ô€ aTi|ioc ôia rov a|ico(iov ulov TĹp.Loc ó Kata) vaóc, vüv ôé aTittoc ôia tov avtú XpLoróv 41 Vzor byl vzácný před svým uskutečněním, 265 podobenství bylo obdivuhodné před svým výkladem. Jinými slovy: lid byl vzácný předtím, než byla zbudována církev, a Zákon byl obdivován, než bylo zjeveno Evangelium. 42 Jakmile byla zbudována církev a bylo zvěstováno Evangelium, 270 předobraz ztratil svůj smysl a svou moc předal pravdě a Zákon byl naplněn a svou moc předal Evangeliu. 43 Tak jako předobraz ztratil svůj smysl tím, že předal svůj obraz tomu, co v pravdě je, a podobenství je naplněno tím, že bylo osvědeno výkladem, tak byl také naplněn Zákon tím, že bylo zjeveno Evangelium, 275 a lid ztratil svůj význam, protože byla zbudována církev; a předobraz byl odstraněn, protože se ukázal Pán a dnes ztratilo svůj smysl to, co kdysi mělo cenu, protože se ukázaly věci, které mají skutečnou cenu.80 44 Kdysi totiž mělo cenu obětování ovce, 280 nyní ztratilo cenu prostřednictvím Pánova života; cenu měla smrt ovce, nyní ztratila cenu prostřednictvím Vínový spásy; cenu měla krev ovce, nyní ztratila cenu prostiednictvím Pánova Ducha; 285 cenu měl beránek bez hlesu, nyní ztratil cenu prostřednictvím Syna bez poskvrny; cenu měl Chrám, který je dole, nyní ztratil cenu prostřednictvím Krista shůry;81 80 Tato „substituční teorie", podle níž křesťanský lid nahradil Izrael a evangelium Staiý' zákon, tvoří theologické pozadí Melitónova antijudaismu. 81 Chrám je předobrazem vzkříšeného Krista, jehož tělo představuje, srv. / 2,19-21; £72,14-22. Podle zy 21,22 v nebeském Jeruzalémě již chrámu nebude, protože „jeho chrámem je Beránek". Chrám implikuje kult, na Melitóna zde mohla tedy mít vliv pasáž o Kristově kněžství z Zd 4, 14; 6,20; 7,24-28. 114 115 MEAITQN02 I1EPI I1ASXA Melitón ze Sard: O P.-isSh 45 rjv tÍuioc t) Katu 'IepouoaA.r|(i, 290 vw ôe aiLfioc Ola tř|v avco 'IepouoaAŕnr fjv tí|iioc ti otevř| KÄipofou-Ĺa, fw ôe cÍti|íoc ôiä TT)ľ TTAaxelaf X"PLy-011 yap k<$>' evl tÓttw oúôe kv fipaxei axoLVÍo(iaTi ŕ| tou Geoú ôóŕ;a KaGíôpuTai, 295 äA.1' eirl Tľávta Ta irépata Tf|£; oiKOUiiéfnc. éKKé^uTai ŕ| x^P1-? aÚTOú, Kal éviccuGa KaT€OKŕ|VMKev ó TTaytoKpáitóp Geóc; ôiä Xpioiou 'Inaoír u ŕ| ôóŕ;a eLc xouc altôfac. á|ir)v. 300 46 To |iěv ouv Siŕt/rioa tou tÚitou Kal tí^ ávTaTOOóaetúc CCKT|kÓ(XT€ ' aKoiJoaxe Kal xx\v KaTaaKeuŕ)v tou |iuoTTpíou-t ĺ éoTLV to -náaxct', árfô yap tou au(j.p€Pr]kóto<; to ovocia KeKA.T|TaĽ ccttó toú iTaGeiv to náoxew. 305 (iáGeTe ouľ xiq ó iráoxwv, Kal TĹg ó tú iráoxovTL ou|iTraGwv, 45 cenu měl Jeruzalém, který je dole, 290 nyní ztratil cenu prostřednictvím Jeruzaléma shůryf2 cenu mělo „úzké" dědictví, nyní ztratilo cenu prostřednictvím „široké" milosti.Kl Neboť ne na jednom místě nebo v úzké časti země sídlí Boží sláva, 295 ale do všech končin obydlené země st vylévá jeho milost a tam84 si učinil stánek vševládný Bůh skrze Ježíše Krista: jemu buď sláva na věky. Amerik 300 46 Když jste nyní slyšeli výklad86 předobrazu a toho, co mu odpovídá, poslyšte také obsah8' tajemství. Co je to Pascha?88 Jméno je odvozeno od toho, co se událo: utrpení (paschein) pochází od slova trpět (patheiri).w 305 Poučte se tedy, kdo je ten, kdo trpí,90 a kdo je ten, kdo má s trpícím soucit,91 82 Sry. Ga 4,26. 83 „Úzké dědictví" je narážkou na získané území Palestíny, oproti „širokému" vylití milosti Ducha o Letnicích, srv. Sk 2,17 = JI'3,1. 84 Tj. v celém obydleném světě. 85 Srv. Zj 1,6. Zde končí první část spisu, která představuje z velké části výklad/historickou homilii přečtené pasáže Exodu. Následuje vlastní křesťanská paschální hagada, resp. liturgický hymnus v próze. Další do-xologie viz: PP 10, 64; 65, 450; 105, 803. Spis byl patrně přednášen po částech během paschální vigilie kvartodecimánů a doxologie vyznačují jednotlivé oddíly, které jsou současně stylizovány podle pravidel řecké rétoriky jako zvláštní literární druhy. 86 Air|Yr||ia: jedná se o rétorickou kategorii označující historický výklad; zde označuje první část spisu PP 1—45 jakožto historickou homilii na Ev 12. 87 KaTaoKeurj: rétorická kategorie označující rozvinutí předchozí 6i.r|Yr|(ia: následuje vlasmi křesťanská hagada/liturgickv hvmnus v próze. Události vyvedení z Egypta byly předobrazem skutečného plánu spásy, jehož předehrou je stvoření a pád prvních lidí (PP 46—56). 88 Otázka je zde nejen rétorickým prostředkem zvyšujícím pozornost posluchačů, ale evokuje otázky o významu Pesachu kladené a zodpovídané v rámci židovské pesachové hagady, srv. již Ex 12,26: „Co pro vás tato služba znamená?" Rétorické otázky užívá Melitón v PP častěji. 89 Etymologie — ve stoické filosofii běžný prostředek hledání logu každé věci - představuje také jeden z důležitých vyjadřovacích prostředků druhé sofistiky. Na tomto místě je jedním z hlavních dokladů řeckého originálu Melitónova spisu, protože je jen velmi těžko představitelná v syrštině, srv. G. Zuntz, „Melito - Syriac?", KC6/4 (1952) 193-201, s. 196. V tomto případě se ovšem jedná o mylnou etymologii původem z aramejského Pesach odvozeného řeckého slova Pascha od novotvaru řeckého slovesa paschein (trpět). V raněkřesťanské literatuře po Melitónovi se ovšem tato etymologie slova Pascha objevuje častěji, srv. Ch. Mohrmann, Etudes sur le latin chrétiens, I, Rome 1961, s. 205—222. Kritizuje ji však již Origenes. Překládat sloveso paschein ve významu „slavit Paschu", jak činí M. Testuz a O. Perler, je ovšem nesprávné. Funkcí této etymologie v textu je pomocí „vědeckého" prostředku, užívaného ve filosofii této doby, doložit ústřední tezi spisu, podle které je starozákonní Pascha typologickým předobrazem výkupného utrpení Krista. 116 117 MEAITQNOS riEPI íl A DX A Mei.itón zľ Sard: O Pasše (47) 47 48 Kal ô La t Ĺ TľápeaiLv ó KÚpioc; eirl ifig yŕ\c, 'íva xbv Tráo^ovia áptj)Laoá(ievoc ápTľáan cíc ra v\\ir\la xwv ovp&vwv. 310 'O 8eôc kv ápxf| TTOLT)oac iôv oúpavôv Kal xr\v yf\v Kal Trávia lá é v autoři; ô La tot) Aóyou, ávcTrláaato ktto iŕ)c yf\c, xbv avGptoTTOv Kal LôĹav Trvof|v LieiéôuKev. ioúiov Sk 'éOeio ác, xbv -rrapáôeLaov Kata ávatolái; 315 kv "Eôeti, 6k6l tptxj)äv, táôe aútcô vop.o9eiT)oac ôiá xfjg evtoA.TJc 'Attô Travtôi; E,ilo\> Ppcórm |iTráe Kal eic, yf\v i(ůpx\aavxoQ, KaieA.eĹ(})9r| ím' aútoú Kopovou ía rote, reKVOic, aútoú-KatéAiirev y^P role. téKt-oic, K^ipovoníaf oů% áy^eĹay áÄA.a iropveĹay, 335 oúk á(j)9apoĹay ä Ala (j)9opáv, oů tl|if|v áAAa átL(iĹay, oúk éA.eu9epíav äkXk ôouA.eíav, oů Paoi/leĹav äXXa xvpavvíôa, oú (wř|f áA.A.a 9ávaiov, 340 oů outripĹay áA.Xa áiTcó/lelav. 50 Kaivr] ôe Kal éul Tŕjc, yŕ\q eyLueio áircóA.ei.a. xáôé yap auvépaivev aů-colc/ ávripiráCovTO úuô iŕ|c. TupayviKÍic, ánapTÍac,, Kal ŕiyotao elc. touc, xcópouc, twv éiu9u|it.GÔv 345 kv olc. TTepLr)VTA.ouvTO úirô x<2>v aKopéartov ŕ|ôovcôv, úiró [loixeĹKC. úirô iTopyeíag, útró áoeA.Y€Ĺaí. se chopil nepřátelského a nenasytného rádce:100 325 dotkl se stromu, a tak překročil přikázání a neposlechl Boha.101 Byl tedy vyvržen do tohoto světa jako odsouzený do žaláře.102 49 A když zplodil mnoho dětí a velmi zestárnul, 330 došel porušení kvůli tomu, že jedl ze stromu, a navrátil se do země.103 A svým dětem zanechal dědictví:104 svým dětem však zanechal jako dědictví ne čistotu, ale nestoudnost,105 335 ne neporušitelnost, ale zkázu, ne čest, ale bezectnost, ne svobodu, ale otroctví, ne království, ale údak, ne život, ale smrt, 340 ne spásu, ale záhubu. 50 Neobvyklá a děsivá byla záhuba lidí na zemi. Staly se jim totiž tyto věci: Byli uchvacováni tyranským hříchem106 a vedeni do oblastí nezřízených žádostí, 345 v nichž byli zcela pohlcováni nenasytnými rozkošemi, cizoložstvím, smilstvem, nemravností. 100 Srv. Gn 3,1-6. 101 Srv. Gn 3,11, 17. 102 Srv. Gn 3,17-24. S koncepcí šťastné existence v ráji kontrastuje pojetí země jako místa trestu pro padlého člověka. Patrně se zde jedná o inspiraci platónským motivem, podle kterého jsou lidské duše jakoby ve vězení po pádu do těla z nebeského světa idejí, srv. Platón, Faidón 62b, in: Platónovy spisy, I, překl. F. Novotný, Praha 2003, s. 88; a Kratylos 400c, Platónovy spisy, I, s. 184, viz B. G. Tsakonas, „The Usage of the Scriptures in the Hornily of Melito of Sardis On the Passion", Theologa 38 (1967) 609-620, s. 61 On. 103 Srv. Gn 3,19, srv. též PP 55, 388. 104 K „dědictví" Adamova hříchu u Melitóna srv. A. Grillmeier, „Das Erbe des Sôhne Adam's in der Pascha-Homilie Melitons", Scholastik 20-24 (1949), s. 481-502. 105 Patrně narážka na názor rozšířený ve starověku, že Adamův hřích měl sexuální charakter nebo že jeho důsledkem bylo pohlavní plození, které v rajském stavu neexistovalo, srv. E. Peterson, „Einige Beobachtungen zu den Anfángen der christlichen Askese", in: Fruhkirche, Judentum und Gnosis, Freiburg im Breisgau 1958, s. 218n. 106 „Hřích", síla zla, které bylo podrobeno lidstvo od Adama, je zde personifikován, podobně viz PP 54. 120 121 MEAITQNOL I1EPI I1AZ1XA Melitón zf. Sard: O Pasše útío 4>LA.apYupíoc£;, 350 DTTO (J)óvtov, úuó ai|iáiíov, Útto xupawíôog Trovnpác, tmo TupavvĹôoc. Trapavó|j.ou. 51 Kal ykP iTaiřip 4iu ulov £í4>oc éiTriféYKaTO, 355 Kal uuóc iraipl xelpac tTpoor|v€YKey Kal tuacsOout; TuGnvouc áaep5r|c éiútrtrioev Kal áôežltjjôc. áôelĹ^og fyíkov kfyóvtvoev, 360 Kal áyBpwtTog avOputrov äiréoctjaíev TupawiKfi ôei;iá. (52) Trávíce; oív ol uiěv ávGptoTroKtóvou, 0 L 06 TTatpOKTÓVOL, 01 ôé T€KVO[ktÓvOu], ol ôe áôelc()OKTÓvOL cirl xř\q yf\$ ky^vr\Br\aav. 365 52 tô ôé Kaivóiepov Kal ^opepokepov éirl [rfj<; yf|c;] r|úpĹoK6io- |j.r|TT|p tlc T^TTieio oapKCÔv wv kykvvrptv, TTpooTÍiíTíTO wv 4í;é9peit)ev p,a09olc, Kal TÔv KapiTÔv xfjc KouAáac elc KoiAáav Kaxcópuaaev, Kal cjiopepóc; xátjjoc éYÚveio f| ôuoxuxtic; |a.r|-cr|p, 370 o éKÚnaev Katanúvouaa iÍkvov -j-oukcxi TTpoaA.alouv-)-. 53 Trolla ôe Kal 'étepa, E,éva Kal 4>oPepwxepK Kal áoelYéoiepa, ěv totc ávOpcÓTioic t)úpĹoKeto-TTaTTjp éttu Trauôóc. kouttiv, 51 (52) 52 53 chamtivostí, 350 vraždami, proléváním krve, tyranstvím špatnosti,10 tyranstvím nezákonnosti. Vždyť i otec pozvedl dýku proti svému synu108 355 a syn obrátil své ruce proti otci a bezbožník udeřil prsy, které ho živily, a bratr zabil bratra a host se provinil proti hostiteli a přítel připravil o život přítele 360 a člověk zavraždil člověka tyranskou rukou. Všichni na zemi se tedy stali vrahy: jedni otcovrahy, jiní vrahy svých dětí, jiní bratrovrahy.109 A objevila se i děsivější a neslýchanější věc na zemi: jistá matka vztáhla ruku na těla, kterým dala život, a zakousla se do těch, které živila svými prsy, a plod svého břicha pohřbila ve svém břiše a nešťastná matka se stala děsivým hrobem, 370 když pohltila dítě, které nosila ve svém lůně.110 Již na ni nepromluvilo. A ještě mnoho jiných podivných, velice děsivých a odporných věcí se objevilo mezi lidmi: otec plane po obcování s dítětem111 365 107 „Tyranie žádostí", srv. Platón, Záhony 863e, in: Platónovy spisy, V, překl. F. Novotný, Praha 2003, s. 285. 108 K následující pasáži srv. Mi 7,6; Mt 10,35; L 12,53. 109 Pozadím této pasáže jsou jak biblické texty: Gn 4,8; S d 9,5; / 13,8; Lr 18,21; Mdr 12,5, tak také tragické postavy řecké hérojské mytologie: Orestes, Agamemnón a Médeia. 110 Kanibalismus matek zmiňuje Dt28,53-57; Mdr 12,5; 2Kr6,28 n. Melitón zde patrně naráží na podobný případ během obléhání Jeruzaléma r. 70 po Kr. Římany (na pád Jeruzaléma činí patrně narážku také v PP 99, 741-745), o němž se zmiňuje Josephus Flavius, Válka židovská VI 3, 199-213, překl. J. Havelka -J. Šonka, Praha 1965, s. 381n; o události referuje také Eusebios, Hist. eccl. III 6, 21-28 (SC 31, s. 108n). Melitón si je patrně také vědom obvinění křesťanů z pojídání dětí, srv. např. Athénagoras, Legatio 3 (Marcovich, s. 26n). 111 Srv. Jr 5,8; R 1,26. Apologeti často vytýkají pohanům hříchy proti přirozenosti, srv. Athénagoras, Legatío 34 (Marcovich, s. 106n). 122 123 MEAITQNOS I1EPI n A SX A Melitón ze Sard: O Pasíh Kal ulôc 4ttI (inTpčx;, 375 Kal aoeAcJioc. é ni áôeXtj)ŕjc, Kal appnv eirl appevoc., Kal ĚTepoc. 4irl xr\v yuvaiKa tou TrA.no Ĺov éxpe[iéxLCov. 54 'EttI oř toutoic. ŕ| aLtapTÍa núcíjpaĹveTO, r| xoů Gavcaou aúvepyoc. ÚTrápxouaa 380 TrpooôoLTTopeL elc. xac tcúv ávGpGÓTrtúv ijnjxác., Kal étoL(iáCei. aútú tpo^ag ia tgjv vexpcov aú(iaia. elc. Tráoav 5ě ij/u/fiv éu9ei r| á|iapiía 'íxvoc. Kal e k ouc. äv ěGnKev toutouc. eôei ieA.euiäv. 55 Tráoa oúv oápi; Útto cqjapTÍav emiTTey 385 Kal Tráv ocô|ia dtto Oávatov, Kal Tráoa 4. ByMaacHOB, „K HcrojiKOBaHHio O nacxe 56, 395 cb. Me/iHTOHa CapacKoro", Hyperboreus 7/1—2 (2001), s. 352—359. 121 Tajemstvím Paschy, předobrazeným v událostech vysvobození z Egypta, je vykoupení celého padlého člověka („toho, kdo trpí") prostřednictvím utrpení Krista („toho, kdo má s trpícím soucit"). Kvůli hříchu došlo k rozdělení člověka, tělo se navrátilo do země a duše daná Bohem byla uvězněna v podsvětí. Skrze Kristovo vtělení, utrpení a tělesné vzkříšení 124 125 MEAITQNOU ľlEPI I1AEXA Mf.litón ze Sard: O PasSf. 57 npóxepoy ôe ó KÚptoi; TrpoG)Koyóp.r|aey ta éauToO TráGn kv TľaipLápxan; Kal ev Trpo^Tycaic, kdcI h> iravtl tg) Aaá>, ôia ie yópoy Kal Trpo^nTeďy kvio$p(V{\.aú.\itvoQ. 400 to y<*P \ikXXov Kaiyúc, kocl peYct^toc, 'éoeaQai, TOUTO 6K LtaKpOÚ TTpOOlKOyOUeiTai, Iv' óiTÓTav ykvryzuL irĹOTeooc. tú^t) ék iiaicpoí) TTpoopa9év. 58 outo) or) Kal tô tou KupĹou iiuaTTpiov 405 €K |iaKpOU TTpOTUTľuGéy, ô ta ôe tÚttov ópaOéy , aŕ||iepov TáaTewc, Tuyxáyei TeTeXeoLtévov KaĹTOL wc. Kaiyôy toic. áy0pGÓTroi.<; yotu(ó|ieyov. eoTiv yap Kaiyóy Kal TraAaiôy to tou KupĹou (iuoTripLoy 410 iTaÄ.aiôv p.ey KaTa rôy vó\iov, Kaiyôy ôe Kára xr\v %ápiy. áAľ éäy áiTopAivj'flC e U tôv TÚiroy, toCtov oi[rr| ôia Tfjq éKpáaetúc.. 59 TOLyapoDy eí PoúAei to tou KupĹou iiuaTTpi.ov Lôéo9aL, 415 áirópAe^oy elc, TÔy 'ApěA. tÔv ópoĹcoc. a)vf|c. to tou Kupíou u.uai:r|pLoy Kripuo- 425 4>r|aiv yap Mcouof|c, Trpôc. xbv laóv [aó|ieyoy. Kal ov|ieo6e triy (cof|y ú|i(2>y Kpeu.auéyr|y 'é|iirpoo9ev xúv ó$Qak[iwv úu.wy vuktôi; Kal řiuépac, Kal oú (if) TTLOteúor)T6 ěttI tt)y (a)r|y ůllův. 62 6 ôe Aauelô eíirev 430 "Iya x Ĺ ecfípúa^ay e9yr| Kal Xaoi é[ieléir)oay Keyá; TTapéoirioay o i fieoiXdc, xř]q yř\q Kal ol ap%ovxtq oľ>vŕ\x®r\aav ^l 10 aUTô Kaxä toď KupĹou kkI Kata tou %plotou aÚToO. 435 o svázání Izáka v PP dochovalo několik fragmentů ze spisu, který byl patrně nejobsáhlejším raněkřesťanským komentářem k obětování Izáka z 2. století, kde je Izák typologický vyložen jako předobraz Krista, viz S. G. Hall, Melito of Sardis, zl. 9, s. 74. V zl. 10-11, viz Hall, Melito of Sardis, s. 76, je předobrazem Krista beran obětovaný místo Izáka, který zachránil Izáka - Kristova oběť je tak vykoupením lidu, jehož předobrazem je zde Izák. Podle židovských pramenů se akeda odehrála na místě budoucího jeruzalémského Chrámu a představuje tak jeho zakládající legendu. Melitónovo zdůraznění, že Kristus byl ukřižován „uprostřed Jeruzaléma" (viz PP 72, 506; 94, 694 a 94, 704) může souviset s jeho snahou spojit předobraz svázáni Izáka s ukřižováním Krista. To, že Melitón užívá pojem „svázání" a nikoli např. „obětování" Izáka, svědčí o jeho znalosti dobových židovských výkladů této události, srv. R. L. Wilken, „Melito, the Jewish Community at Sardis, and the Sacrifice of Isaac", zejména s. 64—67. K tématu viz také: P. R. Davies, „Martvrdom and Redemption. On the Development of Issac Typology in the'Early Church", StPatr XVII/2, Oxford 1982, s. 652-658. Viz též: }. Danielou, „Le sacrifice ďlsaac", in: Sacramentumfuturi, s. 97-111. Melitón ze Sard: O Pasšb na Josefa, který je podobně prodán, na Mojžíše, který7 je podobně odložen, na Davida, který je podobně pronásledován, 420 na proroky, kteří podobně trpí kvůli Kristu.126 60 Pohled' také na ovci obětovanou v egyptské zemi, která bila Egypt a zachránila Izrael skrze svou krev. 61 Také prostřednictvím hlasu proroků je zvěstováno Pánovo tajemství. 425 Mojžíš totiž praví lidu: „Spatnte svůj %ivot viset před svýma očima v noä i ve dne, avšak neuvěnte ve svůj život.íí"11, 62 A David pravil: 430 „V r oč se národy bouňly, proč národy strojily marné plány? Srotili se králové %emě, vládcové se spolu umlouvali proti Hospodinu a Pomazanému jeho"12* 435 126 To, že Kristus trpěl v prorocích jako ve svém předobrazu, představuje v dobové křesťanské literatuře neobvyklou myšlenku. Objevuje se ještě také v pseudo-Cyprianově spisu Adversus Iudaeos 3 (PL 4, 921 B). Autor tohoto spisu a Melitón patrně čerpali ze společného pramene, srv. E. Peterson, „Ps. Cyprian, Adversus Iudaeos und Melito von Sardes", VCG/l (1952), s. 33^43, zejména s. 37n. 127 Srv. Dt 28,66, Melitónovo znění se odchyluje od LXX. „Životem" zde Melitón míní Krista. Je tak vůbec prvním křesťanským autorem, který cituje toto starozákonní místo, jež hrálo v pozdější theologii rané církve důležitou roli, v christologickém smyslu (viz ale již Ga 3,13). V tomto kontextu se nachází v různých variantách u velké řady křesťanských spisovatelů, např. u Eirénaia, Klementa Alexandrijského, Tertullia-na nebo Řehoře z Nyssy. Pravděpodobně tvořilo součást katechetických sbírek testimonií vztahujících se k symbolice kříže, odkud bylo převzato, srv. Danielou, J., „Das Leben, das am Holtze hängt. Dt 28,66 in der altchristlichen Katechese", in: J. Betz, — H. Fries, (eds.), Kirche und Überlieferung, Herder, Freiburg 1960, s. 22—34. 128 Srv. t 2,1-2; srv. S k 4,25-27. 128 129 MEAITQN02 IIEPI I1A2XA Melitón ze Sard: O Pasí'e 63 ó ôe 'Iepeníac.' 'Eytú có<; apviov kkcckov &yó\ievov xov GÚěoBoíl. kloyíaavxo úq k[Ľk Kára eíiTÓVrec,-Aeute é|ipálco|iey iúXov elc, xov 'ápxov aútoO Kal éKtpíi|ta)|iev aútóv ík yř\c, (tótawv 440 Kal to 6vo|ia aútou oú \ít\ |iyr|o9fi. 64 ó ôe 'Haaíac/ 'Qg iTpópatov elc, otyuyř\v r\x^ Kal úc, ánvoc, a^covoc, évavtíoy toú Keípavtoc, aůtov outoc, oůk ávoLyei tó otÓLia aůtoír 445 xr\v ôe yeveav aútou tíc, oiriYTÍoexai; 65 uoAAa \ikv ovv Kal 'étepa úiró -noXXCSv npo$r\xäv éKr|púj(0r| elc, tô tou iráo/a nuotŕipiov, ô éotLv Xpiotóc/ co T) ôó£a elc, toúc, aiůfac,. áu-py. 450 66 Outoc, á4uKÓ[revoc, ér; ovpavúv éni tf|v ytiv 5ia tóv Tráoxovta, aútôf ôe éKelvov évóuaáiieuoc, ôia napOévou uritpac. Kal irpoelGcjľ av9ptoTro<;, áiTeôé^ato ta toú náo^ov-toc. uáQr} ôia tou TraGely ôuva|iévou aúnatog, 455 Kal Katéluoey ta tŕjc, aapKÔc, TráGry 63 A Jeremjáš: „Jsem jako nevinný beránek vedený na porážku. Zamýšleli proti mně %lé a ňkali: , Pojďme, dejme mu dřevo namísto chleba, vytrhnemejej %e %emě jitých; 440 ať u^ nenípňpomínáno jeho jméno!' "129 64 A Izajáš: „Byljako ovce vedená na porážku a němý jako ovce před stňhacem, svá ústa neotevřel. 445 Kdopak pomyslí na jeho pokolení?"ul) 65 I mnoho jiného předpověděli mnozí proroci o tajemství Paschy, kterým je Kristus.131 Jemu buď sláva na věky. AmenP2 450 66 To on je ten, který sestoupil133 z nebes na zemi kvůli trpícímu,134 toho si oblékl135 v lůně, a jako člověk přišel na svět,136 přijal utrpení toho, kdo trpěl, a skrze tělo, podrobené utrpení,137 455 zničil utrpení těla;138 129 Srv./rll,19. 130 Srv. 7^ 53,7-8. 131 K „tajemství Paschy" srv. PP \ \, 65. 132 Další doxologie srv PP 10, 64; 45, 300 a 105, 803. 133 Srv. Sk 8,32—33. 'A4>LKÓ|ievoc,: badatelé v tomto Melitónově výrazu spatřují narážku na afikoman, který představoval část nekvašeného chleba, ukrytého a nalezeného na závěr židovského pesachového sederu jako symbol příchodu mesiáše o pesachové noci. Kristus je tak v Melitónově textu ohlášen jako očekávaný mesiáš, jehož příchod již nastal a jehož přítomnost je aktuálně zakoušena (Melitónova deeschatologiza-ce). Druhý výskyt slova srv. PP 86, 625. 134 Zde začíná výklad naplnění starozákonních předobrazů a proroctví v události pašijí. 135 Srv. též PP 46, 309. 136 PP 66 představuje centrální pasáž textu, prohlašující skutečnost vtělení Krista, které vedlo k vykoupení člověka. Protignostické antivalentínov-ské zaměření této pasáže doložil R. Cantalamessa, „Méliton de Sardes. Une christologie antignostique", s. 16. Vliv valentínovského zdroje na Melitóna zde potvrdil také T. Halton, „Valentinian Echoes in Melito Peri Pascha?", s. 537-538. 137 PP 66, 455 n: Kristus přijal tělo (otôjra) na rozdíl od těla (oápQ padlého člověka. 138 £apKÔ<; iráGri proti gnostickému „utrpení duše" (Trá9r| xř\q i^xnc), srv-R. Cantalamessa, „Les homélies pascales de Méliton de Sardes et du Pseudo-Hippolyte et les Extraits de Théodote", s. 265n. 130 131 MEAITQNOE nEPI IIAEXA Mľlitón /i Sard: O Pasše t co ôe Qaveiv [ir\ ôuvtx(i€va) TTveúuaii airéKTeivev xóv ávOptOTTOKióuot' Báuaiov. 67 aúióc yap úc. á|iv6(; áxQelc, Kal wc iTpópaiov a^ayeLc., 460 élurpcóaaTO ipňc, ék iíjc, tou kÓo"|íou laxpeíag Kal eXuaev 4k trj<; tou ôia[3óA.ou 5ouA.eíac; coc 6k xeLP°C í>apacó, Kal éoc))páYL06y fpc5v xác i|/uxac. xcô Lôútp TTveuu.au 465 Kal tá |iéA.r| toú atóu.aToc, tco LôĹco aiu.au. 68 ov/cóc, éauv ó tov GávaTov évôúaac, aiaxwr\v Kal tôv ôiáfioAov ouíaac, TrevGhpr) cóq Mwuaŕjc; tôv Oapacó. ovjtÓc, éauv ó tttv ávouíav iratái;a<; 470 Kal zr\v áôiKÍav áieKvtóaaq tóg Mtúuaí)c, A'Íyuittov. outói; éauv ó puoáu.evoc t]|iäc. ck ôouleíac eLg é/leuBepĹav, €k okÓiodc; eLc, cIjcúc,, 4k BavaTOu eic, (coiív, 475 a Duchem, který nemůže zemřít,1'9 zabil smrt, zabíjející člověka.14" 67 On sám totiž, přivedený jako beránek a zabitý jako ovce, 460 nás osvobodil z poddanství světu jako z egyptské země; a vysvobodil nás z otroctví ďáblu141 jako z ruky faraóna; a označil142 naše duše svým vlastním Duchem 465 a údy našeho těla svou vlastní krví. 68 To je ten, který oblékl smrt do studu a ďábla uvrhl do smutku tak jako Mojžíš faraóna.143 To on je ten, který zasadil ránu nepravosti 470 a nespravedlnost zbavil potomstva tak jako Mojžíš Egypt. To on je ten, který nás vyvedl z otroctví ke svobodě,144 ze tmy ke svedu,145 ze smrti k životu, 475 139 Slovo „Duch" je zde použito o Kristu. Kristus na jedné straně skrze své tělo trpěl a přijal utrpení trpícího člověka, na druhé straně je svým Duchem impasibilní, čímž již Melitón v základu podává orthodoxní odpověď na problém boží proměnlivostí, který se pokoušeli řešit také valentínovští gnostici. Rozpracovanou orthodoxní verzi problému podává později Eirénaios v teorii dvojího Krista, psychického, který- trpěl, a Krista Ducha, který zůstává impasibilní, srv. R. Cantalamessa, „Les homélies pascales de Méliton de Sardes et du Pseudo-Hippolyte et les Extraits de Théodote", s. 265. Opozice corpus [cárá] - Spiritus se v Meli-tónově době používala pro vystižení lidství a božství Krista, srv. R. Cantalamessa, „Méliton de Sardes. Une christologie antignostique", s. 21 n. 140 „Smrt smrti" zabíjející člověka (srv. / 8,14) prostřednictvím Kristova utrpení je peripeteia, rozuzlení celého dramatického děje, srv. T. Hal-ton, „The Death of Death in Melito, Peri Pascha", ITQ 36/3 (1969), s. 169—173. „Smrt smrti" vedla k obrácení osudu dosud pronásledovaného lidstva, současně však také změnila osud jeho údajných vrahů — dosud preferovaných Izraelitů (srv. níže zejména PP 93 a 99), viz T. Halton, „Stylistic Device in Mělko, nEPI ľlAEXA", s. 253. 141 Jeho předobrazem bylo otroctví Izraele v Egyptě. 142 'Ea4>páYioev, rozvíjí symboliku naznačenou ve starozákonním předob- razu, srv. PP 14—15. Starší bádání zde spatřovalo narážku na křest, ovšem v této rané době křest součástí Paschv kvartodecimánú patrně ještě nebyl. 143 Poražený faraón (srv. PP 20) jako předobraz ďábla, přemoženého Kristem. 144 Melitónův text PP 68, 473—476 je literárně přímo závislý na židovské hagadě, jejíž pozdější podoba se uchovala v traktátu Mišny Pesachim X, 5, in: Hebrew-English Edition of the Babylonian Talmud. Pesabim, London 1990, s. 99b — 121b. Toto místo je jedním z důkazů, že druhá část PP 46-105 představuje křesťanskou verzi židovské pesachové hagady, která v některé své starší podobě musela existovat již v Melitónově době, srv. S. G. Hall, „Melito in the Light of the Passover Haggadah",/TV (N. S.) 22 (1971), s. 29^6, zejména s. 31-34. Biblickou paralelu představuje kniha Hrf9,22. 145 Srv. 1P 2,9; též Ko 1,12-13; Sk 26,17-18. Tato věta se objevuje v židovské pesachové hagadě, srv. D. Flusser, „Some Notes on Easter and the Passover Haggadah", Immanuell (1977), s. 52-60, s. 58n. V křesťanské tradici je symbolika světla od Melitóna i nadále součástí velikonoční liturgie. 132 133 MEAITQNOS ITEPI IIASXA Melitón ze Sard: O Pas.Se ék TupotwĹôoí; elc, PaoiAeíav aicóviov, Kaí iToirioai; Tpäc. LepaTeutia Kaivbv kccl Xaóv irepioúoLOV aiwviov. 69 outoc, eoTiv to náoxa Tŕjc, atoTrpĹac, ŕ||itôv. outó<; kaiív ó év toAAoic. noXla vjiro|aeívac.- 480 outÓc. éotiv ó kv tcô 'ApéA. ij)oveu9eíc„ kv 5é tcô 'IoítK ôeGeíc,, év 5e tú 'IctKcôp £eviTeúaaí;, kv 6ě tcô TcjjaTicp TrpaGeĹg, kv ôe TCÔ Mcouofi éKTe9eíc,, 485 é v 6e Tcô áu.vco o^ayeLC, év ôe tcô Aauelô ôico^Seíg, év ôé tolc irpoitjŕ|Taic, tmuaa9eíc.. 70 o&toc éoTiv ó kv TrapOévco aapKCoGeíg, ó éirl £úA.ou KpeLiaa9eíc., 490 ó elt; yŕjv Tajete,, ó 4k veKpcôv ävaaTa9eíc„ ó eLc, Ta úi|/r|Aä tcôv oúpavcov ävaA.r|ij4)9eĹc,. 71 outoc, éoTiv ó áuvôc. ó ij)ov€uó|ievoc/ outoc. eoTLv ó äuvôc, ó ac})covoc.- 495 outoc. éoTcv ó texGelg 4k Mapíac, tŕ|<; Ka^ŕjc. áuwxôoc.-outoc. eoTiv ô éi; áyéA.r|<; A.ľ|u4)6eíc„ Kal elc. ocj)aYř|v oupeíg, Kal eoTrépac, xu9eí<;, 69 70 71 z tyranie do věčného království, a učinil nás novým kněžstvem a zvláštním lidem na věky.146 To on je Pascha naši spásy. To on je ten, který v mnohých mnohé vytrpěl:14 to on byl v Ábelovi zabit a v Izákovi svázán148 a v Jákobovi pobýval v cizině149 a v Josefovi prodán a v Mojžíšovi odložen130 a v beránkovi zabit a v Davidovi pronásledován131 a v prorocích znevážen.132 To on je ten, který v Panně přijal tělo,153 který byl pověšen na dřevo, který byl pohřben do země, který byl vzkříšen z mrtvých,134 který byl vzat do výšin nebes. To on je beránek zabitý;155 to on je beránek, který' neotevřel ústa;136 to on je ten, který byl zrozen z Marie, krásné ovečky: to on byl v%at %e stáda13* a vlečen na porážku159 a večer obětován160 480 485 490 495 .15" 146 Srv. Ex 19, 5-6; 23,22 (LXX); 1P 2,9. 147 Následuje katalog starozákonních předobrazů Kristova utrpení, viz již také PP 59, 415—421. Starozákonní předobrazy jsou uvedeny ve stejném pořadí jako v PP 59, připojen je navíc Jákob pobývající v cizině a obětovaný pesachovv beránek, kterv je uveden mimo pořadí v PP 60. 148 Srv. též PP 59, 417. 149 Narážka na Jákobův pobyt u Lábana (Gn 29-30) a typologický na Kristův pobyt v Egyptě (Mt 2,13-23) nebo na jeho odmítnutí v domovině (L 4,23-29; /1,11). 150 Srv. E.v2,3. 151 Tj. Saulem, 1S 18,6n, nebo Abšalómem, 2S 15,13n. 152 Viz též PP 59, 421. 153 2apKw9e(.c: tento obrat, který nezná NZ, apoštolští otcové ani apologeti, užívá Melitón pro Kristovo vtělení mezi ranými patristickými autory jako první. Srv. též PP 104, 784. Vtělení Krista se podle Anastasia Sinajského, Vitae dux 13 (PG 89, 228) věnoval také Melitónův nedochovaný spis De incarnatione Christi, srv. R. Cantalamessa, „Méliton de Sardes. Une christologie antignostique", s. 19. 154 Zde pasivní forma slovesa, podobně jako v PP 104, 787, srv Ŕ 8,34; aktivní sloveso viz PP 8, 53; 99, 746; 101, 753; 105, 800. 155 Pasáž PP 71 se inspiruje starozákonními předobrazy z PP 63-65. 156 Srv. 1^53,7; Sk 8,32. 157 Melitónův asianismus, zde podtrhující antidoketickou pozici. 158 Srv. Ex 12,5; srv. 1S 17,34. 159 Srv. 1% 53,7; Petrovo evangelium 3, 6, in: J. A. Dus - P. Pokorný (eds.), Neznámá evangelia, s. 230. 160 Srv. Ex 12,6. V souladu s / 19,14, že Kristus byl odsouzen kolem poledne; naproti tomu M k 15,25: ukřižován v 9 hodin ráno. 134 135 MEAITQN02 nEPI IIAEXA Mhlitón /.¥. Sard: O PasSe Kal vtkxtop xaij>eíc, ó éiTi £úÄ.ou |if| auvípipeíc, eLc YMy H-h XuBeíc, ěk yÉKpúv ávaoxác, Kal ávaoTŕ|oac xbv av6pwrrof ék xř|c Kaxto xadjrjc. 72 Oírcoc TrecJióľeuTaL- Kal rroú Trecjpóveircai; ev |iéocp 'IepouoaA.r|u. <Í)tto lívcoy; úuó xoůTapar|A..> ôiá tl; oxi xoďc xu^-ouí aúxcSv eOepáireuaev Kal TOĎC A,6TTpOUC aílTWV 6Ka8ápLO€v Kal xouc xudpA.oĎc aúxwv k^xayóyr\Kv Kal xoďc veKpoĎc aúxcňv ávéoxr|aev>, ôia touto äiréGavev. TTOĎ Y6YPalTTaL ÍV VÓ\iíů Kal 6V TrpO(}>r|TaLC- 'AyxaTT€Ôa)Káv |íol KaKa ávxl aYaGúv Kal axtKvíav xf\ i|/uxí) \iov, A.OYLoá|ieuoL eti' 4u.e KaKa elTrófxec" Ar|ocop.€V xbv ôÍKaiov oxi ôúaxpTiaToc fpiv éaTiv; 73 xí éTTOĹriaac, c3 'Iopar|A., tó Kaivóv áôÍKrpx; fixĹ|ir|oac xôv xL(iŕ|oavxá ac t)ôói;r|oac to v boE,ŕ\aa.vxá oe-áTmpvřpa) xbv ó|ioA.OYTÍaavxá oe' aTreKTÍpu^ac xbv Kr\pú^avxá oe-áiréKTeivac xbv £(oottoLT|oavxá oe. 500 505 510 515 520 a v norí pohřben,161 500 jemuž na dřevě nebyla kost %lomena,]62 který v zemi nespatřil porušení,163 který vstal z mrtvých a vzkřísil člověka z hrobu podsvětí.164 72 To on byl zabit.165 505 A kde byl zabit? Uprostřed Jeruzaléma.166 Kým? Izraelem.16" Proč? Protože uzdravil jejich chromé a očistil jejich malomocné a přivedl ke světlu jejich slepé 510 a vzkřísil jejich mrtvé:168 proto zemřel. Kde je psáno v Zákoně a prorocích: „Za dobro mi odplatili %lobou a mé duši osiřelostí,169 515 osnovaliproti mně\lo a fikali:™ ,Spoutejme spravedlivého, protoneje nám na obtí^?'"xlx 73 Jakou neslýchanou nespravedlnost jsi to učinil, Izraeli? Znevážil jsi toho, kdo ti prokázal poctu;'72 520 opovrhl jsi tím, který ti vzdal čest; zapřel jsi toho, kdo se k tobě přiznal; zřekl ses toho, který tě veřejně uznal; zabil jsi toho, který ti dal život. 161 Srv. Ex 12,8, 10. 162 Srv. Ex 12,10 (LXX 46);/ 19, 32-37. 163 Srv. Sk 2,31, na rozdíl od padlého člověka, viz PP 49, 532; 55, 388. 164 „Z hrobu podsvětí": nepřímá narážka na Kristův descensus ad inferos, dále viz PP 102, 759-764. 165 Zde končí oddíl začínající v PP 47. Následující otázky uvádějí nový oddíl PP 72-99 obsahující břitkou polemiku proti Izraeli. 166 Podobné konstatování se v Melitónově spise objevuje ještě třikrát, srv. PP 93, 692; 94, 694 a 94, 704. Je v zřejmém rozporu s novozákonním podáním, podle kterého byl Kristus ukřižován za branami města (srv. Mk 20-22). K diskusi k tomuto tématu srv. kap. Melitóno-va cesta do Jeruzaléma. Z faktu, že se Golgota v Melitónově době nacházela v blízkosti středu města, Melitón vyvozoval také theologické důsledky, srv. paralelu ukřižování Krista se „svázáním Izáka" (akedd), k němuž mělo dojít na místě jeruzalémského Chrámu v PP 59 417 a 69, 482. 167 V PP 72-99 Melitón sdílí tendenci, podobně jako Petrovo evangelium, in: J. A. Dus - P. Pokorný (eds.), Neláma evangelia, s. 229-233, přičíst vinu za ukřižování Krista výhradně Izraeli. 168 Srv. Mt 11,5; Lk 7,22; 1% 35,4-7, viz též PP 89. 169 Srv. Ž 35 (34 LXX), 12. 170 Srv. Jr 11,19; IZ 3,9. 171 Srv. 7^3,10. 172 Melitón má patrně na mysli znevážení Krista z Mt 27,27-30 par. 136 137 MEAITQNOS I1EPI LTAEXA Mf.litón ze Sard: O PasSe 74 xi ěTTOLr|oa<;, co 'Iopar\X; r) oú Ye^paiTTaí oor 525 Oúk eKxeelc, aíu-a áGcoov, 'Lva |if| Gávnc, KaKcóc,; 'Eycô |iév, cprioly 'lopaty, áiréKTeiva tÓv KÚpiov. ôiä tĺ; otl eôei avxbv áiToBavelv. TT€TTlávr|oaL, co 'Iapai^A., TOLauxa 0o4>l(Ó|í€voc, 530 é Tri xr\ toú Kupíou o^ayfl- 75 eôei aŮTOV iraGelv, áXA.' oúx úto aoú' ěoei aÚTÓv axi[iaaQr)vaí, áXX' oúx úto aoír eôei aŮTÓv Kpi9í|vai, áXA.' oúx úttó 00u' €Ô€l aÚTÔv Kpeuaa9í|ľai, aXX' oúx U1T0 535 xŕjc ôe oŕjc, ôeí;iäc,. 76 raÚTTiv, co 'Iopaŕ|A,, tooc, tÓv Oeóv co4>eiAec. poipai tt|v 4>covr|v *Q AéoTľoxa, el Kal eôet oou xbv mbv iraGelv Kal touto oou to 9élr||ia, tiaoxeTco ôŕ|, clXXol útr' é|iou p/iý 540 iraaxÉTCo úiro olXXo$vXlův, KpivéaOco úto aKpopúoTCOv, TTpoor)A.oúoGco útto TupawtKŕV; ôešiäc,, ÚTTO ôe épou Lir). 77 78 aú ôe TaÚTr|ľ, co 'Iapaŕ|a, tooc; xbv Bebv oúk epórioat; xr\v §wvr\v, 545 oúôe á(j)cooĹcooaL tcô ôcottÓtti, oúôé éôuocoTrŕ|9r|c. Ta ěpya aÚTOú. oúk éôuocóirr|oéy oe xt\p E,r\pa áiTOKaTaoTa9eloa tú otóu-au, oúôe ó(|)9aÄ.Liol irtpiôv ôia X6LP°Í ävoLYÓLievoi, oúôe A.elup.éva acÓLiaTa ôia cpcovf|g ávairriYvúueva. 550 oúôe to KaLVÓTepóv ae éôuocóirr|oev arpeiov, veKpčx; k uvruieíou eyeipóuevoc, rýô-p Teooápcov rpepcov. 74 Co jsi to učinil, Izraeli? Nebylo snad pro tebe psáno: 525 „Neproliješ nevinnou krev",Vi abys bídně nezahynul? „Já jsem však," praví Izrael, „zabil Pána." Proč? „Protože bylo třeba, aby zemřel."174 Zmýlil ses, Izraeli, když jsi takto uvažoval 530 o Pánově zabití. 75 Musel trpět,113 ale ne od tebe; musel být v opovržení,176 ale ne tebou; musel být odsouzen, ale ne tebou; musel být ukřižován, ale ne tebou 535 a tvou pravicí. 76 Měl jsi, Izraeli, takto volat k Bohu svým hlasem: „Pane, jestliže tvůj Syn musí trpět111 a je-li to tvá vůle, ať tedy trpí, ale ne ode mě; 540 ať trpí od cizinců, ať je odsouzen neobřezanými, ať je ukřižován pravicí tyrana, avšak ne mnou." 77 78 Ty jsi však, Izraeli, takto k Bohu nevolal, 545 ani ses neočistil před Pánem, ani tě neodradila jeho díla. Uschlá ruka navrácená zpět tělu tě neodradila,178 ani oči slepých, otevřené jeho rukou,179 ani ochrnutá těla, napřímená jeho slovem;180 550 ani mimořádný zázrak tě neodradil, mrtvý vzkříšený z hrobu již po čtyřech dnech.m 173 Srv./r 7,6; 22,3. 174 Dialog mezi autorem a Izraelem se stává přímým, jako rétorický prostředek oživuje děj. 175 Srv. Sk 17,3. 176 Srv. 1% 53,3 často citováno křesťanskými autory. 177 Srv. Sk 17,3. 178 Srv. Mt 12,10 par. 179 Srv. Mt 9,27-30; 20, 29-34 par;/9,1-7. 180 Srv. Mt 9,1-8 par; / 5,2-9. 181 Narážka na vzkříšení Lazara, srv. J 11,17—44. 138 139 MEAITQNOS I1EPI ľlASXA Melitón ze Sard: O Pasše 79 oí) \\kv ohv tauta TrapaTreu.i|jáu.evoc eoiTeuoac é tu. xr\v xoh Kupíou acfiaYTiv-ŕ|Toíuaaac aúttô fílouc óŕ;eic Kal (iápiupac ^euôelc 555 (79) Kal (3póxouc Kal liáoiLyac Kal ô^oc Kal xolřjv Kal [iáxaipav Kal GAIijnv úc éttI 4)óviov A.rjatŕ|v. éirTivéYKU y«P aůxoĎ Kal u-áatiYac xto ocÓLtati Kal aKauOav xfj Ke4>a^fj aútoír 560 Kal xac Kalac aúiou xelpac 'éônoac a'Ĺ oe fTrlaoay áiTO yf\c; Kal to Kalov aútou éKelvo oxóu.a to i|/w|iíaav oe Ca)f|V eijíú|j,iaac yp^W-Kal áTréKieivác oou tóv KÚpiov kv ttj |ieYáXrj éopxf|. 565 80 Kal ob [xev rjoGa eúct)paLvó|ievoc, eKelvoc ôe A.l|ícóttcjv ah eiuvec oívoy Kal apiov ipÔLec, ckclvoc ôe ô^oc Kal %oXi\v ah ŕjaBa dpaiôpoc tú TrpooGÓrrco, 570 eKclvog ôe éaKu9pÚTra(ev 79 Tys však pominul toto všechno a pospíšil sis k zabití Pána. Připravil jsi mu ostré hřeby182 a křivé svědky183 555 (79) a pouta a důtky184 a ocet a žluč185 a meč a soužení jako na krví poskvrněného lupiče.186 Neboť jsi přinesl i důtky na jeho tělo187 a trní na jeho hlavu;188 560 a svázal jsi jeho krásné ruce,189 které tě utvořily ze země;190 a jeho krásná ústa, která tě živila životem,191 jsi nasytil žlučí.192 a zabil jsi svého Pána o velkém svátku.193 565 80 a ty ses radoval, on však trpěl hlady;194 tys pil víno a jedl chléb, on však ocet a ž1uč;19d tys měl ve tváři úsměv, 570 on však měl ve tváři smutek; 182 Srv. Petrovo evangelium 6,21, in: J. A. Dus - P. Pokorný (eds.), Neznámá evangelia, s. 231. Kanonická evangelia se přímo o hřebech nezmiňují, pouze v souvislosti s nevěřícím Tomášem, srv. / 20,25. 183 Srv. Mí 26,59-60 par. 184 Srv. Mt 27,26 par. 185 Srv. Mt 27,34, 48 par; / 19,29; Ž 69 (68 LXX), 21. 186 Srv. Mt 26,55 par. 187 Srv. Mt 27,26 par. 188 Srv. Mt 27,29 par. 189 Srv. M/27,2 par.;/18,12. 190 Srv. Gn 2,7; Jb 10,8; Dt 32,6. Kristovy ruce přibité na kříži Melitón představuje jakožto „ruce" Boha tvořící člověka (ke Kristově stvořitelské funkci viz PP 81, 585). Tento motiv dále rozpracovává Eirénaios, Adv. haer. IV 20,1 (SC 100/2, 626), srv. G. Racle, „Perspectives christo-logiques de 1'Homélie pascale de Méliton de Sardes", StPatr IX, TU 94, Berlin 1966, s. 263-269, zde s. 265, pozn. č. 2. 191 Melitón zde může mít na mysli vdechnutí živé duše Bohem při stvoření člověka (viz PP 47, 314), nebo podle O. Perlera možná naráží na Kristovu eucharistickou řeč v J 6,22—58. 192 Srv. Mt 27,34; Ž 69 (68 LXX), 21. 193 Viz též PP 92, 677. K diskusi o Melitónově chronologii Kristovy smrti srv. kap. Chronologie Kristovy smrti a Melitónův spis. 194 Radosti židovského svátku Pesach jsou stavěny do kontrastu s Kristovým utrpením v předvečer tohoto svátku podle janovské chronologie. Věta „on však trpěl hlady" může být narážkou na Kristův půst o Poslední večeři, srv. M/26, 29, nebo na pašije. Zároveň vyjadřuje aktuální situaci posluchačů: kvartodecimáni se postili až do půlnoci ze 14. na 15. nisa-nu, tedy v době, kdy probíhala židovská pesachová hostina. Srv. též Am 6,4—6 a 5,23; výrazné textové paralely srv. Ps.-Cyprián, Adversus Iudaeos 4-5 (PL 4, 921 B - 922 D), viz E. Peterson, „Ps. Cyprián, Adversus Iudaeos und Melito von Sardes", s. 33—43. Melitón v tomto textu nepřímo zaznamenává reálie židovského svátku Pesach, jak byl slaven v Sardech jeho doby. 195 Židovská pesachová hostina začínala pohárem vína. K formulaci: „ocet a žluč" srv. Mt 27,34; Ž 68,22. 140 141 MEAITQNOS ľlEPI IIASXA Melitón ze Sard: O Pasšh oí) rjo9a áYcdA.iúuevoc., eKeivoc, 5e é9A.Í(3eTO' oi) ěiJjaAAec,, éKeivoc, 5e éKpíveio' 575 au ěKéžleuec,, eKelvoc, óe Trpoor|A.oÚTO" oí) é^ópeuec;, ÉKelvoc 5e éGáirceTO-oi) [iev éirl aTpwuvř|c, uaA.aKř|<; ŕjo9a KaTaKeíuevoc,, 580 eKelvoc, ôe év xcl^hď Kal oopcô. 81 'Q 'Iopar|A TTapá^oue, tÍ touto aTrripYáoa) to kcllvov áôĹKr|ua, Kaivolt; k\ifialúv oou tov KÚpioy Trá9eaiv, to v ôeoTrÓTr|v oou, tov TrA.áaavTá oe, 585 t6v TroiipavTá oe, tÔv TLur|oayTa oe, xbv 'IoparjA oe KaAéoavTa; 82 au oe 'Iopar|A. oůx eúpé9r)í;- ou y^P elôec, tov 9eóv, 590 oúk évóriaac, tov KÚpLov oÚk f|ôetg, c5 'Ioparil, otl outÓ; éoTLľ ô irpwTÓTOKOt; tou 9eou, tys byl plný radosti, on však byl sklíčený; tys zpíval písně,196 on však byl souzen; 575 tys dával rozkazy, on však byl ukřižován; tys tančil, on však byl pohřben; tys ulehl na měkké lůžko, 580 on však v hrobu a rakvi.197 81 Nezákonný Izraeli, proč jsi spáchal tuto neslýchanou nespravedlnost, že jsi vrhl svého Pána do takových neslýchaných utrpení, svého Vládce, toho, který tě učinil,198 585 toho, který tě stvořil, toho, který ti prokázal čest, toho, který tě nazval „Izraelem"? 82 Tys však nebyl shledán „Izraelem"; tys totiž „neviděl Boha",199 590 tys nepoznal Pána. Tys nevěděl, Izraeli, že on je prvorozený Boží,2"" 196 Zpěv a tanec byly v Melitónově době v některých židovských obcích patrně součástí slavení svátku Pesach. Svědčí o tom nepřímo Melitónův text PP 80, 574; 578. Dobový apokryf Skutky Janovy 94-96, in: Pňběbj apoštolů, s. 301-305, s nímž měl Melitón patrně společný zdroj, srv. S. G. Hall, „Melito's Paschal Homily and ťhe Acts of John",/LT (N. S.) 17/1 (1966), s. 95-98, referuje o tanci Ježíše s učedníky; svědčí o tom, že tanec doprovázený zpěvem byl převzat také některými raněkřes-ťanskými občinami pro slavení křesťanské Paschy, srv. W. C. van Unnik, „A Note on the Dance of Jesus in the Acts of John", in: týž, Sparsa Collecta. The Collected Essays of W. C. van Unnik. PartThree, Leiden 1983, s. 144-147; též: FC18 (1964), s. 1-5. 197 Melitónovo podání o pohřbu Krista v rakvi se liší od kanonických evangelií, srv. Mt 27,59 par., archeologicky je však Kristův pohřeb v sarkofágu doložen jako způsob křesťanského pohřbu např. na freskách v Dura Európos (před r. 256 po Kx), srv. A. Grabar, „Les fresques des saintes ťemmes au tombeau ä Dura", Cahiers Archéolqgiques 8 (1956), s. 9-26. Vyobrazení viz též: F. van der Meer - C. Mohrmann, Atlas of the Earlj Christian World, London 1959, s. 46. 198 Kristova stvořitelská aktivita při stvoření člověka. PP 81-86 představuje výčet božích dobrodiní vůči Izraeli. Melitón zde ztotožňuje Krista sJHWH. 199 Etymologii jména Izrael, založenou na Gn 32,31 a 35,10: „ten, který viděl Boha", podává např. Filón Alexandrijský, De mutatione nominum 81, in: R. Arnaldez (ed.), Les oeuvres de Philon dAlexandrie. De mutatione nominum, Paris 1964, s. 68. Pravděpodobně se nachází v základu textu J 1,45-51, viz také / 9,35^11. 200 Srv. Ko 1,15; Zd 1,6. Pobití prvorození Egypťané (srv. např. PP 17, 112) představují předobraz trpícího Krista, „prvorozeného Božího". 142 143 MEAITQNOE IIEPI ITAEXA Mllliton zľ Sard: O Passe ô Trpô écoaitpópou yevvnOeic,, ô to cbcjg eiravOíoac,, 595 ó xr\v r)u.épav Xa\ivpwaQ, ô tô okÓtoc, ôiaKpĹfaq, ó trpcótriv ßaAßloa vŕ\E,aQ, ô KpeLiáaac, zr\v yŕ|v, ô aßeoKi; aßuaaov, 600 ó tKieĹvac, xb atepécoLia, ó Koop.ŕ|aac xbv koociov, (83) o rout; kv oúpavcô ápcióaac áaxépac,, ó toix; 4)WOTŕjpac, A.a|itrpúvac,, ó toix; kv oúpavcô iroLipac, ayyiXovQ, 605 ó taug EKel irrjsac. Opóvouc,, ó tôv éiu yrjc avatTA.aaap.evoc. ávOpcoTrov. 83 ovjtoc fjv ó 6KAe^á[ievóí; oe Kal KaBooriyrioac oe átrô tou 'Aôä|i cíti tôv Ncôe, áno toď Ncôe é tri tôv 'Aßpaau., 610 átrô tou 'Aßpaaci éirl tôv 'IoáK Kal tôv 'IaKCJß Kal xovq Lß' irarpLápxai;. 84 oikoc. fjv ó Ka9oOT|Yŕ|oat; oe elg AlyDirtov, Kal OLa4>uA.á^a<; ae KáKel öiaGpeiJ/aiievoc;. (83) 83 84 který byl zrozen před hvězdou jitřní^1 který dal zazářit svedu,202 který rozžehl den, který' oddělil tmu, který upevnil první počátek, který zavěsil Zemi,203 který uklidnil propastnou tůň, který rozprostřel nebeskou klenbu,204 který uspořádal svět,203 který rozmísdl hvězdy na nebi,206 který zažehl svítilny,207 který učinil anděly v nebi,208 který v něm upevnil trůny,209 který učinil člověka na Zemi.21" To je ten, který tě vyvolil a vedl tě,211 od Adama po Noema, od Noema po Abrahama, od Abrahama po Izáka a po Jákoba a po dvanáct patriarchů.21 On byl ten, kdo tě vedl do Egypta a střežil tě a živil tě tam. 595 600 605 610 201 Srv. Ž 110 (109 LXX), 3; Ž 1,13. Výrok zdůrazňuje nadřazenost Krista nade vším stvořením.' Euccjiópog mohlo být také označením pro ďábla, srv. B. G. Tsakonas, „The Usage of the Scriptures in the Homily of Melito", s. 615; tato formulace by zdůrazňovala Kristovu moc nad zlem. 202 Srv. Gn 1,3-5. Kristus je v následující pasáži zobrazen jakožto stvořitel. Paralely mezi touto pasáží a církevním řádem Apoštolské konstituce 8, 12, in: F. X. Funk (ed.), Didascalia et Constitutiones apostolorum, Paderbornae 1964, zvažuje C. Bonner, The Homily on the Passion, s. 25n a P. Gavrilyuk, „Melito's Influence Upon the Anaphora of Apostolic Constitutions", FC59/4 (2005), s. 355-376, zejména s. 367-369. 203 SrvJ/; 26,7. 204 Srv. Gn 1,6-8; Ž 104 (103 LXX), 2. 205 Kosmologická funkce připisovaná „prvorozenému Božímu" ukazuje, že Melitón znal spekulace týkající se Logu doložené u apoštolských otců a raných řeckých apologetů. 206 Zde Melitón patrně vtělil do svého textu některý starší liturgický hymnus nebo modlitbu na svědo, srv. Testuz, Papyrus BodmerXIII. Méliton de Sardes, Homélie sur la Páque, Cologny — Geněve 1960, s. 26, pozn. č. 4. 207 Tj. slunce a měsíc, srv. Gn 1,14—18. 208 Srv Ž 104 (103 LXX), 4. 209 Tj. andělské řády podle Ko 1,16. Hrají roli také ve valentínovské gnosi, srv. Klement Alexandrijský, Excerpta ex Theodoto 43, 3 (SC 23, 152). 210 Srv. Gn 2,7. 211 PP 83—85 obsahuje řadu odkazů na starozákonní události Mojžíšových knih. Textová závislost je nepřímá, též možná v závislosti na Z 78 (LXX 77), 13-16, 24, 55; 105 (LXX 104), 13-16. Na rozdíl od Justina Martyra ovšem Melitón nechápe tyto starozákonní události jako boží theofanie, ale jako pouhé předobrazy novozákonní skutečnosti, srv. G. Racle, „Perspectives christologiques", s. 266. 212 Srv. Sk 7,8. 144 145 MEAITQN02 nEPI ILAZľXA Mf.i.itón zf. Sard: O PasSf-. ouxoq r\v ó <\KůTay(ůyr)oaq ae ev axvXw 615 Kal ok€Tráoa<; ae ev ve$éXr\, ó Teuwy 'Epuôpäy Kal ôiayaYGJV ae Kal tou éxopóv aou áxioXéaaq. 85 outÓc éotlv ó kí, oúpayoú oe uayyKÔOTŕiaac,, ó ék TTÉtpai; oe TTOTÍaac,, 620 ó ev Xupriß oo l vo|iO0eTŕ|oag, ô ěv Ytl 00 l ka.r)poooTŕ|aa<;, ó e^airooTeĹ/laí; ool toix; trpoct>r|Tac,, ó kytípaq oou touc, ßaoilel;. 86 outoc; éoTiy ó Trpót; oe ácJHKÓueyoc,, 625 ó xobq iráaxoyTcíc, oou ôepaTreúaac, Kal xobq veKpoug oou áyaoTriaac.. outÓ<; éoTiy eiq bv exóX\ir\aaq' ovxóq eaxiv eiq bv ŕ|aéßr|aac;• ohxóq eoTiy eLc, bv r\bÍKr\aaq- 630 oďtÓc, eoTiy bv óméKteivac outoc, éaTiy bv ŕipYupíaco äiraLTr|oac trap' aútou tô ôíôpaxua úirep xŕ)q K£<\>aX?\q auTOÜ. 87 'AxápiOTe 'Iopaŕ|A., ôeupo Kal KpíGryu vpbq eue rrepl xŕ)q äx&pi-oxíuq oou. Tíóoou äyeTL(j,ŕ|oaj to útt' aŮTOú irAaaOŕjyai; ttÓoou äyeTL|iŕ|ow xr\v TÚy TraTépuv oou áyeúpeoiy; ttóoou aveTiurjaw Tf|y elc, A'ÍYurrtoy KaGoôoy Kal TTjy eKel ÔLaTpoř\. 92 oí) oě tf|v kvavxíav kuxu tou KupĹou aou r\víyKaq \\fř\tyov bv yap xa ěOvri irpooeKÚfOuv Kal áKpópuoiOL é9aúu.a(of koíI ctXXófyvXoi éôóč;a(ov, 675 é(J)' 4> Kal nilaiog évíi|;ato tác. xe~LPaí> oí) toOtou áiréKTeiuat; év rfj [ieyuXf\ eoptr). 93 ToLyapoOv TTLKpá ool r) tcúv á(ú|itúv éopir) Kct9tóc. ool Y^ypaiTTai- "Eôeo8e aCuua Lieta TUKpĹôcof. TTLKpoĹ ool f\Xoi OUC ŮE,VWQ, 680 TTLKpá ool yXúaaa r\v Traptór;ufa<;, TTLKpoĹ ool LJftuôou-ápTupec ouc ěoTriaac., TTLKpoĹ ool Ppó^ol ovq ŕľtoĹtiaaoec,, TTLKpaí ool \±áoxiy€Q aq errle^ac, TTLKpóq ool 'Ioúôac ov ě|iLo9ooóir|aac., 685 TTLKpóc. ool 'Hpcóôri; cS é^r|KO/loú9r|occi;, TTLKpóc ool Koaáfjxxc co €TTeĹa9r)c, TTLKpá ool xolři r\v éoKeúaoac, lUKpóv ool o£oc ô kyecópyriaac, jsou kvůli němu posláni vyslanci, buď aby byl živý vzat zpět 670 nebo aby byl jako mrtvý pohřben. 92 Tys však vynesl proti svému Pánu opačný los.2jl Jemu se klaněly národ}7232 a neobřezané uvedl v údiv233 a cizinci mu vzdali čest. 675 I Pilát si nad ním umyl ruceP* Tys jej však zabil o velkém svátku.235 93 A proto je pro tebe svátek přesnic236 hořký, jak je o tobě psáno: Budete jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami.11 Hořké jsou pro tebe hřeby,238 které jsi zahrotil, 680 hořký je pro tebe jazyk, který jsi naostřil, hořcí jsou pro tebe křiví svědci, které jsi přivedl,239 hořká jsou pro tebe pouta, která jsi připravil, hořké jsou pro tebe rány, které jsi zasadil, hořký je pro tebe Jidáš, kterému jsi zaplatil, 685 hořký je pro tebe Herodes, kterého jsi následoval,240 hořký je pro tebe Kaifáš, kterému jsi důvěřoval, hořká je pro tebe žluč, kterou jsi připravil, hořký je pro tebe ocet, který jsi vypěstoval,241 231 Srv. odsouzení Ježíše sanhedrinem, Mt 26,59-66; 27,1; Mk 14,55-64. 232 Patrně narážka na klanění mudrců, srv. Mt 2,2.11. 233 Viz např. setník z Kafarnaa, Mt 8,5-13. 234 Srv. Mt 27,24; Petrovo evangelium 1, 1, in: J. A. Dus - P. Pokorný (eds.), Neznámá evangelia, s. 229. 235 Srv. PP 79, 565. 236 A^yma: současné bádání se přiklání k tomu, že toto místo neznamená, že by Melitón zastával synoptickou chronologii Kristova ukřižování 15. nisanu v první den svátku nekvašených chlebů, srv. PP 80, kde Melitón naopak naráží na oslavu svátku Pesách. V jeho době tvořily oba židovské svátky jednotu do té míry, že jejich názvy byly zaměnitelné. 237 Srv. Ex 12,8 a Nm 9,11. Podle traktátu Mišny Pesachim X 5 rabi Gamaliel žádal, aby pesachová hagada obsahovala zmínku o pasše (beránkovi), nekvašených chlebech a hořkých bylinách, přikládaných k jídlu. Melitón pravděpodobně navazuje na tuto židovskou tradici, přičemž hořké byliny vykládá jako pohromy (viz PP 99, 730-747), které postihly Izrael za čin bohovraždy (viz PP 96, 715), srv. S. G. Halí, „Melito in the Light of the Passover Haggadah", s. 38-40. 238 Srv. PP 79, 555. 239 Srv. Mt 26,59-60. 240 Herodes byl hlavním aktérem odsouzení Ježíše ze strany Židů podle Petrova evangelia 1,1 -2, in: J. A. Dus - P. Pokorný (eds.), Neznámá evangelia, s. 229n. Proti tomu viz L 23,7-12, 15 a Sk 4,27. 241 Srv. PP 80, 569. 150 151 MEAITQNOS I1EPI ILALXA Melitón ze Sard: O Pasše TTLKpá ool ckavOa x\v rjyOiaac., TTLKpaí ool xeLPe? rnaa^ac;-áiréKxeiyái; oou tóv KÚpiov kv piaco lepouaaA.Ťp. 690 695 700 94 'AKoúoate iráaai al traxpial xdv kQvův Kal ÍÔ€xe-Kaivog cj)óyoc; yřyoi^ey kv péau) 'IepouaaAx||i, éy TTÓA.ÉL vo|!lKf|, kv ttoIél éppa'ĹKfi, éy ttÓA.€i Trpo(j)r|TLKfi, éy irólti- ÔLKaĹa yo|ii(oLiéyri. Kal ilc TTeoyeú<;; elirelv alôoutiai. Kal Aiyeiy áyaYKá(o|iai. el |iéy yap vÚKXwp ytyóvei ó $Óvoq, r\ ciť éprpíag rjy éocj)aY|-iéyoc., oi-Yäy euxpTioxoy rjy yuy ôé é i;! \ikor\c, ■nXazeía.Q Kal kv tiéaa) irólecoc. péar)c r|pépac iráyxwy ópwyícoy Yeyoyey ôiKalou aôiKOc. fyóvoq. 95 Kal ouxwc; ui|/coxai éirl E,úXov úi(;r|A.oĎ- Kal xíxloc irpóoK€LxaL xbv trecj)oyeu|iéyoy ar\\iaív(x>v. xíc oírtoc.; tó eluelv papi) Kal xo \ir\ činely (j)opepúxepoy. ttAV aKoúaaxe Tpé|ioyxec. ôĽ ov éxpóp.ai;ev ŕ] yr\- 710 705 96 o Kpepaaac xř\v yf\v Kpepaxar ó irŕ|i;ac xobc, oůpayoug iTéiTT)Kxaf hořké jsou pro tebe trny, které jsi sklidil, 690 hořké jsou pro tebe ruce, které jsi poskvrnil krví;242 zabil jsi svého Pána uprostřed Jeruzaléma.243 94 Slyšte, všechny rodiny národů?** a vizte: Neslýchaná vražda se stala uprostřed Jeruzaléma,243 ve městě Zákona, 695 ve městě židovském, ve městě proroků, ve městě pokládaném za spravedlivé. A kdo byl zavražděn? A kdo je vrah? Ostýchám se to říct, a přesto to říct musím. 700 Kdyby se totiž ta vražda stala v noci, nebo byl zabit na pustém místě, bylo by možné zachovat mlčení. Avšak takto, uprostřed ulice a ve středu města,246 uprostřed dne247 všem na očích 705 se stala nespravedlivá vražda spravedlivého. 95 A takto je vyvýšen248 na vysoké dřevo; a je připojen nápis, označující toho, kdo byl zabit.249 Kdo je to?250 Je těžké to říci a ještě hroznější to smlčet. Avšak slyšte s chvěním před tím, před nímž se zachvěla země:231 710 96 Ten, který zavěsil Zemi, je pověšen;252 ten, který připevnil nebesa, byl přibit; 242 Pasáž PP 93 připomíná Petrovo evangelium 7, 25, in: J. A. Dus - P. Pokorný (eds.), Neznámá evangelia, s. 231, později byla převzata dalšími protižidovskými křesťanskými spisy, srv. např. Ps.-Cyprianus, Adversus Iudaeos 2 (PL 4, 919 B - 921 A); Tertullianus, Adversus ludaeos 10 (PL 2, 625 A - 630 C). 243 Srv. též PP 72, 506; 94, 694 a 94, 702. 244 Srv. Ž 96 (95 LXX), 7. 245 Srv. též PP 72, 506; 93, 692; 94,704. 246 Srv. též PP 72, 506; 93, 692 a 94, 694. 247 V rozporu s PP 71, 499: „večer". Souhlasí však s odsouzením Ježíše kolem poledne podle / 19,14. 248 Srv. J 3,14; 8,28; 12,32.34. 249 Srv. / 19, 19. 250 Otázka je zde nejen rétorickým prostředkem zvyšujícím pozornost posluchačů, ale evokuje také otázky kladené a zodpovídané v rámci židovské hagadv, srv. také PP 46, 303. 251 Srv. Mt 27,51. 252 Badatelé hledající paralely mezi Melitónovou christologií a pozdějším vývojem dogmatu v této pasáži dokládají Melitónovu snahu vyjádřit christologický problém označovaný jako communicatio idiomatum: Kristus je ve svém lidství nositelem lidských vlastností, ve svém božství božských vlastností, srv. R. Cantalamessa, „Méliton de Sardes. Une chris-tologie andgnostique", s. 24—26. 152 153 MEAITQN02 IIEPI IIA EX A Melitón ze Sard: O Pas S n ó a-crp (.£(£<; tá Trávia érrl £úA.ou éotripLKiaf ó ôeoTTÓTric. uPpLOiai/ ó Qebc, TrecJKjveuTaĽ 715 ó paaiAeúc tou 'IapanA ávr|pr|Tai úttó ôe^ia<; 'IapanALTLOoc.. 97 co téovou Kaivot), u áôiKĹac; KaLvŕjc; ó ôeoTTÓľnt; TrapeoxrmátLOiaL yv\xv(x> xw ocó|iaTL, Kal oúôe irepi,poA.íjc. tišíutou iva \ir\ 9ea9ŕj. ô ta touto ol (|)(00T;f)p6Q äTreotpá(()r|oav 720 Kal ŕ| T)|iépa ouveoKÓiaaev, ottcoí; Kpvn|m xbv eirl £úA.ou yíy\)[iV(ů[ikvov, oú to tou KupĹou oi5|ia okotĹCcov áAla TOÍ)c toÚtuv ávGpwTľtov ó4>9aA.lk>úc,. 98 Kal yap tou A.aou u.t) xpéu-ovtoc eTpó|iai;ev u Ym' ^25 tou A.aoú (j,r| (fjopnoévtoí; éc()opTÍ9r|oav ol oúpavoĹ-tou Äaoí) |if| TrepLeoxLOLiévou TrepLeoxĹoaxo 6 ayyíXoQ- ten, ktety upevnil veškerenstvo, byl upevněn na dřevě;2''3 ten, který je Pánem, byl potupen; ten, který' je Bohem, byl zabit;2'4 715 ten, který je králem Izraele, byl odstraněn pravicí Izraele. 97 Jaká neslýchaná vražda, jaká neslýchaná nespravedlnost! Pán byl zbaven podoby na svém obnaženém těle2"13 a není pokládán ani za hodna šatu, aby nebyl vystaven na odiv. Kvůli tomu se svítilny236 odvrátily 720 a den se zatměl, aby tak zakryl toho, kdo byl obnažen na dřevě, ne aby zastínil Pánovo tělo, ale oči těch lidí.257 98 A třebaže se lid netřásl, zatřásla se země;258 725 třebaže se lid nezděsil, zděsila se nebesa;259 třebaže lid neroztrhl svůj šat, roztrhl jej anděl;260 253 Kontrast mezi kosmickou rok' Logu a ukřižovaným Kristem, srv. Danielou, J., Histoire des doctrines chrétiennes avantNicée, 1, s. 349. 254 LTmyslné oxymoron, srv. O. Perler, Meliton de Sardes, s. 36. Z hlediska srovnávacích dějin náboženství má smrt boha paralely v některých starověkých mytologiích: Tammuz, krétsky Zeus, Attis, Osiris. V křesťanském kontextu se toto tvrzení poprvé objevuje v Janové evangeliu. V Melitónově textu představuje obvinění Židů z bohovraždy, srv. E. Werner, E., „Melito of Sardes, First Poet of Deicide", HUGA 37 (1966), s. 191-210. Myšlenka, že Bůh trpěl a zemřel, skandalizovala platónské filosofické směry, které zastávaly ideu o boží imůQíia. Tato formulace, podle které v Kristu trpěl Bůh, však také vedla u stoupenců modalismu k vypuknutí tzv. theopaschitské krize. Stoupenci této hereze zastávali názor, že je-li Kristus Bůh, trpěl na kříži sám Otec. Melitón však modalistou nebyl, jeho formulace je podmíněna snahou zdůraznit Kristovo božství. K problému patripassianismu v této době srv. M. Slusser, „The Scope of Patripassianism", StPatr XVII/1, Oxford 1982, s. 169-175. 255 Srv./19,23n. 256 Slunce a měsíc. 257 Obraz připomíná „oblečení" faraóna do neproniknutelné tmy jako šatu truchlení, srv. PP 20, 130. 258 Srv. Mt 27,51. 259 Srv. Petrovo evangelium 6, 21, in: J. A. Dus — P. Pokorný (eds.), Neznámá evangelia, s. 231. 260 Narážka na roztržení chrámové opony ve chvíli Kristovy smrti, srv. Mt 27,51. Podle raněkřesťanské tradice dlel v Chrámu anděl, který jej opustil ve chvíli Kristovy smrti. Literární předlohou je patrně líčení znamení, která předcházela zničení Jeruzaléma Titem r. 70 u Josepha Flavia, Válka ^idovskáVl 5, 388, in: Praha 1965, s. 273, které přejímá Tacitus, Dějiny V 13, 3, in: Z dějin císařského Říma, překl. A. Minařík, A. Hartmann, V. Bahník, Praha 1976, s. 281. Melitónovým zdrojem jsou patrně židovsko-křesťanské TLávéti dvanácti patriarchů. XII. Závěť Benjamínova 9, 4, in: Z. Soušek (ed.), Knihy tajemství a moudrosti! Mimo-biblické šjdovské spisy:pseudepigrafy, Praha 1998, s. 287, viz J. Danielou, Histoire des doctrines chrétiennes avant Nicée, I, s. 43 a 232n. K tomuto tématu u Melitóna a v soudobé křesťanské literamře srv. C. Bonner, „The Angel and the Veil of the Temple", in: The Homily on the Passion, s. 41-45. 154 155 MEAITQNOĽ nEPI I1AEXA Mrlitón ze Sard: O Pasše toú Aaoú \ir\ KUKÚoavTog ^PpóvTipev éi; oúpavoú KÚpioc, Kal úi|/i.aToc, eôtúKev c|}túvŕ|v. 99 Aia touto, cú 'IopariA, eirl toú Kupíou oúk £T[pó|iaŕ;]ac,, ÉľTTL toú Kupíou oúk é(j)opr|9r)c,, <.......> e tri toú Kupíou oúk €Koxuoa<;, ETtI TCÔV ITpCOTOTOKtúV OOU EKtÓKUCaC' Kpep.a|iéyou toú Kupíou oú "irepieoxĹatJ, lul tgôv iT€cJ)ovetj[iévcov ríepieaxĹaw éYKaTéliirec, tÔv KÚpiov, [oúx] eúpé9r]C, útt' aircoú-oúk e [ôé^to tôv KÚpiov], oúk ŕ|A.er|9r|<; útt' aúToú-riôácjnoac, TÔy KÚpiov, f|ôacj)Ĺo9r|í; yu\iCĹÍ. (100) Kal oú |iev Keloai veKpóc., eKelvoc, ôe kvkoxr\ ek veKpcôv Kal ávépr) eLc, Ta úiJ/r)Xa itôv oúpavcôv. 100 Kúpioc, evôucáirevoc, tov av9ptOTTOv Kal Tra9tbv Ôia tov iráaxovTa Kal ôe9el<; ôiá tov KpaToúuevov Kal Kpi9elc, ôia tov KaTaôiKOV Kal xac^elg ôia tôv Te9a|i|iévov 730 735 740 745 750 99 (100) 100 třebaže lid nenaříkal, Hospodin na nebi ^aburácel a N ej vyšší vydal svůj hlas.261 Protože ses, Izraeli, 730 nechvěl v přítomnosti Pána, chvěl ses napadený nepřáteli;262 protože ses nebál v přítomnosti Pána, <.................................> protože jsi nenaříkal pro Pána, 735 naříkal jsi pro své prvorozené; protože jsi neroztrhl svůj šat kvůli ukřižovanému Pánu, roztrhl jsi ho pro svoje zabité; protože jsi opustil Pána, nebyl jsi jím nalezen;263 740 protože jsi nepřijal Pána, nesmiloval se nad tebou; protože jsi srazil k zemi Pána, byl jsi sražen k zemi. A ty ležíš mrtvý, 745 on však vstal z mrtvých264 a vystoupil do výšin nebes.265 Když Pán266 na sebe vzal podobu člověka267 a trpěl místo trpícího a byl spoután místo zajatce a byl souzen místo viníka a byl pohřben místo pohřbeného, 750 261 Srv. Z 18 (17 LXX), 14. Kosmická znamení provázející Kristovu smrt zmiňují kanonická evangelia, srv. M k 15, 38 par. Také patrně narážka na divy při východu Izraele z Egypta. 262 PP 99 představuje patrně narážky na zničení Jeruzaléma Titem r. 70 n. 1., možná v závislosti na Lk 19,44, a také na následné vyhnání Židů z Jeruzaléma r. 135 n. L, srv. K. W Noakes, „Melito of Sardis and thejews", StPatr XIII/2, Berlin 1975, s. 243-249, zde s. 247. 263 Patrně narážka na podobenství o dobrém pastýři: Ježíš je představen jako dobrý pastýř hledající ztracenou ovci, lidstvo, srv. J 10,1 n; Lk 15, 4-7. 264 Aktivní forma slovesa jako v PP 8, 53; 101; 753; 105, 800. 265 Srv. PP 70, 493. 266 Srv. F 2,11; / 20,28. 267 PP 100-105. Triumf Krista a dar spásy. 156 157 MEAITQNOS IlEPI IIASXA Melitón ze Sard-. O Pasše 101 ávé-atn, 6k veKpův kocl taútnv eßonoev tř|v ct)Ci)vr|v T iq ó Kpivóucvoc Trpóc; epé; ávuotTýcto u.ol. éyw rov KatáôiKOv aTreAuaa- 755 éycb tov víkoov é(u)OYÓvr|atr éytô töv teQappévov ávíotr|Lii-(102) tíc. ó ávtiAéytov uoi; 102 e-ycó, cp-nali^ ó Xpioróc,, éyw ô KataXúoag tôv 9ávatov 760 Kai 9piau{3eúaa<; töv é^opov Kal Katarattíoat; tov aönv Kal ÔTÍaac xbv Laxupóv Kal acfiapiTáaac; tôv av9pcoTrov elc, ta ůi|rnAa twv oúpavtov éycó, (íjriOLľ ó Xpiatóc,. 765 103 toívuv öetrre iräoaL al iratpial tcov ávBpcúTrtov al év áu-aptíaic TrerfpupapévaL Kal laßete a(t)eoLV ápaptr))j,átcoy. eyco yáp ěllil úpcôv f) äcijeoLí;, 101 vstal z mrtvých268 a svým hlasem zvolal:269 „Kdo chce vést se mnou spory?Postavme se spolu!2 0 Já jsem osvobodil odsouzeného; 755 já jsem vrátil život mrtvému; já křísím pohřbeného. (102) Kdo mi chce odporovat? 102 To já," praví Kristus, „to já jsem ten, který zničil smrt271 760 a slavil vítězství nad nepřítelem2"2 a svou nohou rozdrtil podsvětí a spoutaljsem siláka21' a uchvátiljsem člověka do výšin nebes? 4 to já," praví Kristus.20 765 103 „Pojďte tedy, všechny rodiny lidí,276 které jste se poskvrnily hříchy, a pňjměte odpuštění hňchů.211 Neboť já jsem vaše odpuštění,2 8 268 Aktivní forma slovesa jako v PP 8, 53; 99, 746; 105, 800. 269 Soudní řeč, srv. PP 87, 634n, vložená do úst vzkříšeného přítomného Krista. 270 Srv. IZ 50,8. 271 PP 102, 759-764 je narážkou na sestup Krista do podsvětí. Viz také PP 71, 504. Melitón patrné přejímá tento motiv ze starší tradice, srv. J. Kroll, Gott und Hölle, Leipzig 1932, s. 1-125. Melitónúv text je prvním dokladem užití tohoto motivu, který' se stal později součástí římského vyznání víry (Romanům), v rámci liturgie. Nepřítomnost rozvinuté mytologie o Kristově sestupu do podsvětí potvrzuje rané datum vzniku Melitónova spisu, srv. A. Grillmeier, „Der Gottessohn im Totenreich. Soteriologische und christologische Motivierung der Descensuslehre in der älteren christlichen Überlieferung", Z KT 71 (1949), s. 1-53, 84-203, zejména s. 8-12. 272 Srv. Ko 2,15. 273 Spoutaným „silákem" je zde míněn přemožený ďábel, srv. Mt 12,29; Mk 3,27. 274 Míněno Kristovo lidství, které v sobě obsahuje celé vykoupené lidstvo. 275 Srv. F 2,5-11; 1Tm 3,16; Ef 4,8; 5,14; Ko 2,12-15; /P3,18n. Tato pasáž má liturgickou paralelu v eucharistické modlitbě Hippolytovy Apoštolské tradice 4, in: Hippolyt Římský, Apoštolská tradice, Velehrad 2000, s. 20n, srv. C. Bonner, The Homily on the Passion, s. 23n. 276 Po zničení Chrámu slavili židé pesachový seder jako domácí liturgii v rámci rodiny. Sardská církev Melitónovy doby se také patrně scházela po domech a tvořila tak novou „rodinu". 277 Srv. Sk 10,43; 26,18. Toto vybídnutí interpretovalo starší bádání jako pozvání ke křtu, srv. O. Perler, Méliton de Sardes, s. 204. Z textu však nelze vyvozovat, že po jeho přednesení následovalo udílení křtu, srv. R. Cantalamessa, E'omelia „In S. Pascha" del/o pseudo-Ippolito di Roma. Ricerche snila teológia delľAsia minore nella seconda metá del II secolo, Milano 1967, s. 282-287. 278 Srv. Ef 1,7. Následuje dvanáct prohlášení identity Krista, většina je janovských. K původu a významu tohoto označení viz: A. Norden, Agnostos Theos, Leipzig - Berlin 1913, s. 186-201. Výroky „já jsem" (srv. Ex 3,14) naznačují, že spása není teprve eschatologicky očekávána, ale je přítomnou skutečností v podobě vzkříšeného Krista. U Melitóna je tak možné hovořit o určité „deeschatologizaci", podobně jako je tomu u Eirénaia, srv. G. Racle, „Perspectives christologiques", s. 268n; resp. o „realizované eschatologii", srv. A. Stewart-Sykes, „The Asian Context of the New Prophecy and of Epistula Apostolorum", t AT 51 158 159 MEAITQN02 nEPI n A SX A Mľlitón zk Sard: O Pasšh eyw to irao^a Tř|<; otircripiac,, kyw ô á|ivóc, ó úuěp vjucôv acj)ayeíc.- éyw to AÚTpov úp.d)v, éyw n (cof| úliúv, éyw to atpatriyóc,' outoi; ó KUpioc," outoc. ó ávaatác. éK veKpcôv 800 ouToq ó Ka9í)uef°c kv ôe^iá tou Tratpóc/ cJjopÉi xbv iratépa Kal úttô tou iratpoc, dpopčltar u ŕ) ôó^a Kal xô Kpcŕcoc eíc tou? altovac.. áu-tiv. MeAlttovoi; ľlepl náa^a 105 To on je Alfa i Omega; to on je počátek i konec293 — počátek nevýslovný a konec nepostižitelný —; to on je Kristus;294 795 to on je král; to on je Ježíš; to on je velitel; to on je Pán; to on je ten, který vstal z mrtvých;295 800 to on je ten, který usedl po pravici Otce;296 nese Otce a je nesen Otcem.297 Jemu buď sláva i moc na věky. Amen.™ 293 Srv. Zj 1,8; 21,6; k užití pojmu ápxn, o Kristu ve raněkřesťanské literatuře viz: G. Racle, „Perspectives christologiques", s. 264, pozn. č. 2. 294 Srv./7,26, 41; Sk 9,22. 295 Aktivní forma slovesa jako v 8, 53; 99, 746; 101, 753. 296 Obraz „pravice" je u Melitóna častý, srv. T. Halton, „Stylistic Device in Melito, IIEPI ITASXA", s. 255. 297 Tato formulace je velmi neobvyklá a patrně také archaická. Mohla být inspirována texty / 10,30; 10, 38; 14,10; 17,21. První Část: „nese Otce" je christologická. Má zdůraznit Kristovo božství, které Melitón zastává v celém spise. Později mohla být chápána v modalistickém duchu. Druhá část: „je nesen Otcem" je trinitární a vyjadřuje vztah Otce a Syna. Pozdější theologie zná pojmy „bohonosný" a „nesený Bohem", srv. Klement Alexandrijský, Stromata VII 13, 82, 2 (SC 428, 250-252). 298 Srv. Zj 1,6; další tři doxologie, které jsou adresovány Krisru jako v Zj a které člení spis, srv. PP 10, 64; 45, 300; 65, 450. 162 163