KŘESŤANSKÝ KULT
V KONTEXTU HELÉNISTICKÝCH NÁBOŽENSTVÍ
SYLABUS KURZU
Úvod: Počátky křesťanství a jeho rituální podoba
Vznik křesťanství a jeho důraz na přesné vymezení víry/ortodoxie ve vztahu k problémům
spojeným se studiem rituálu. Základní metodologické problémy – sociologické a antropologické
teorie a jejich využití při studiu počátků křesťanství.
Seminář: prameny ke studiu - texty a archeologické nálezy z raně křesťanského období.
První křesťanské obce a problém identity
Rituální praktiky (společné stolování, křest) jako jeden ze základních faktorů utváření svébytné
křesťanské identity v kontextu helénistického náboženského systému, diferenciace různých
proudů v křesťanství. Problém ortodoxie-heterodoxie v rovině rituální – v 1. a 2. století není
ustálená hranice ortodoxnosti, není konstituován kánon textů ani rituální pravidla, zvolna se
prosazuje autorita biskupů a presbyterů.
Seminář: četba textů: Nový zákon, Spisy apoštolských otců – diferenciace obcí prvních křesťanských
komunit a analýza jejich složení (židokřesťané, pohanokřesťané).
Vývoj kultu a formování autority v raných křesťanských obcích
Vývoj křesťanských obcí a jejich struktury – souvislosti mezi vznikem monarchického
episkopátu a ustavením autority kněží s vývojem a utvářením rituální ortodoxie. Problém postavení
a role žen v rituální rovině. Asketický ideál a jeho obhajoba ve vztahu k postavení
kněží.
Seminář: četba vybraných textů – Skutky Pavla a Thekly, Spisy apoštolských otců, Hippolytos,
Apoštolská tradice, Tertullianus. Rozbor vybraných nápisů k postavení žen (apoštolát,
presbyterky, prorokyně, učitelky teologie, presbytekry, diákonky)
Společné stolování - agapé – eucharistie
Společné stolování – agapé (hostiny lásky), prvek sociální soudržnosti, doklad dodržování
zásad pohostinnosti. Eucharistie – od díkuvzdání k ritualizované svátosti. Základní složení
jídla: chléb, víno, ryby – jídlo a jeho symbolizace, srovnání s antickým a židovským pojetím
jídla.
Seminář: četba a rozbor textů používajících terminologii agapé a eucharistia
Poslední večeře
Poslední večeře v textech Pavla z Tarsu a evangeliích – zakládající příběh a jeho využití
v prosazení eucharistického rituálu. Aitiologický text v 1 K a Pavlův podíl na jeho prosazení
v rámci kultu Krista, spory o slavení „Večeře Páně“. Teologie a svátostné pojetí eucharistie.
Rituální vymezování křesťanské identity vůči judaismu a antickým náboženstvím.
Seminář: četba a rozbor textů – 1 K, Mk, Mt, Lk, Didaché, Hippolytos Římský
Hostiny se zemřelými – refrigerium
Raně křesťanská praxe společného jídla křesťanů se zemřelými předky, případně významnými
členy komunity (apoštoly, mučedníky), její typologické zařazení do rámce společného
stolování starověkých křesťanů, komparace s praxí antickou a židovskou.
Seminář: prameny dosvědčující refrigerium - Tertullian (základ učení o místě dočasného spočinutí
duší, refrigerium interim), Augustinus (odmítavý postoj k běžné praxi severoafrických a
italských křesťanů pod vlivem Ambrosiovým), nápisy a vyobrazení v katakombách.
Kult mrtvých, pohřební rituál – hroby, katakomby
Vztah raných křesťanů k zemřelým, pojetí smrti, pohřební ritus, pohřebiště – katakomby, péče
o zemřelé. Hroby a jejich role při lokalizaci raně křesťanských obcí.
Křest - rituál, struktura, identita
Křestní rituál – komparace – helénistické zasvěcovací rituály, pojetí rituální čistoty v antice a
judaismu. Raně křesťanské pojetí křtu, křestní praxe. Otázka křesťanské identity a jejího spojení
se křtem ve starověku.
Seminář: četba textů s tematikou křestní (Křest Ježíšův, Didaché, Hippolytos Římský, Apoštolská
tradice)
Kult apoštolů, mučedníků, svatých
Kořeny a počátky úcty k mučedníkům a svatým v kontextu antického kultu héroů a židovské
úcty k patriarchům. Fiktivní příbuzenství a jemu odpovídající typ vztahů k zemřelým členům
raně křesťanských komunit. Role přímluvců a princip zprostředkování. Konstantinovský obrat,
faktory ovlivňující počátky kultu ostatků
Konstantinovský obrat – křesťanská sakrální architektura
Konstantinova konverze a její důsledky pro vývoj kultu, založení Konstantinopole jako křesťanského
hlavního města impéria a rozvoj sakrální architektury.
Jeruzalém - archeologický výzkum a rekonstrukce posvátných míst
Využití míst spojených se životem a smrtí Ježíše a dalšími evangelijními událostmi pro rozvoj
křesťanského kultu – posvátná místa, jejich návštěvy – počátky poutí. Jeruzalém v době Ježíšově
– rekonstrukce na základě archeologických výzkumů. Vztah císaře Konstantina
k Jeruzalému, jeho podpora stavební činnosti a role císařovy matky Heleny na obnově míst
spojených se životem a smrtí Ježíše, „distribuce“ ostatků – kříž, olej, stavební typy
Seminář: Ježíšův pobyt v Jeruzalémě – četba textů, Eusebios, Vita Constantini, Peregrinatio
Aetheriae (popis poutě).
Kult Panny Marie
Mariánský kult – vznik, jeho role ve spektru křesťanské zbožnosti a kultu, zastoupení feminního
aspektu v křesťanství. Komparace: helénistická náboženství a ženské bohyně – tematizace
Marie. Problém heterodoxie ve vztahu k Marii (Kollyridiany).
Seminář: Marie v novozákonních textech a apokryfní literatuře. Ikonografické vzorce „matka
s dítětem“ a Královna nebes.
Liturgický rok – Velikonoce, Vánoce
Helénistické podněty k utváření liturgického členění roku (antika, judaismus). Evangelium –
základ teologického zdůvodnění vzpomínky na velikonoční události (spory o slavení Velikonoc).
Solární kulty a stanovení data Ježíšova narození – varianty slavení Vánoc.
Seminář: raně křesťanské sarkofágy a jejich výzdoba – pramen pro studium tematizace Ježíšova
narození a smrti.
STUDIJNÍ LITERATURA
Atlasy
• Cornell, Tim – John Matthews (1995), Svět starého Říma: kulturní atlas, Praha: Knižní
klub.
• Dué, Andrea (1998), Obrazový atlas dějin křesťanské církve, Praha: Portál
• Fouilioux, D. – Langlois, A. – Le Moigné, A. – Spiess, F. – Thibault, M. – Trébuchon, R.
(eds.) (1992), Slovník biblické kultury, Praha: EWA Edition.
• Novotný, Adolf(31993), Biblický slovník I-II, Praha: Kalich.
• Pritchard, J. B. (ed.) (1996), Biblický atlas, Praha: Česká biblická společnost.
• Rogerson, John (1996), Svět Bible, Praha: Knižní klub.
Prameny
• Augustinus Aurelius, Vyznání, Praha : Kalich 1999.
• Bible: Písmo svaté Starého a nového zákona, český ekumenický překlad, Praha:Česká
biblická společnost 3
1985 ad.
• Hippolytos, Apoštolská tradice, Velehrad: Refugium.
• Spisy apoštolských otců. Praha: Kalich 1986.
• Dus, Jan A. – Petr Pokorný (eds.), Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I, Praha:
Vyšehrad 2001.
• Dus, Jan A. (ed.), Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II, Praha: Vyšehrad 2003.
Obecná, metodologie studia
• Assmann, Jan (2001), Kultura a paměť. Písmo, vzpomínka a politická identita
v rozvinutých kulturách starověku, Praha: Prostor.
• Bell, Catherine (1997). Ritual: Perspektives and Dimensions, New York - Oxford: Oxford
University Press.
• Blasi, Antony – Duhaime, John – Turcotte, Paul-André (eds.) (2002), Handbook of Early
Christianity: Social Science Approaches, Creek: Altamira.
• Brown, Peter (2000), Tělo a společnost. Muži, ženy a sexuální odříkání v raném křesťanství,
Brno: CDK.
• Brown, Peter (1999), Autorita a posvátné. Aspekty christianizace římského světa, Brno:
CDK.
• Cameron, Averil (1991), Christianity and the Rhetoric of Empire: The Development of
Christian Discourse (Sather Classical Lectures 45), Berkeley, University of California
Press.
• Castelli, Elisabeth – Taussig, Hal (eds.) (1996), Reimagining Christian Origins: a colloquium
honoring Burton L. Mack, Valley Forge, Trinity Press International.
• Douglas, Mary (1996), Natural Symbols. Explorations in Cosmology, London – New
York: Routledge.
• Esler, Philip F. (1995), Modelling Early Christianity: Social-Scientific Studies of the New
Testament in Its Context, London – New York: Routledge.
• Coulanges, Fustel de (1998), Antická obec. Studie o kultu, právu a institucích starého
Řecka a Říma, Praha, Sofis – Pastelka.
• Curran, John (2000), Pagan City and Christian Capital. Rome in the Fourth Century. Oxford:
Clarendon Press.
• Deichmann Fridrich – Giuseppe Bovini (eds.) (1967), Repertorium der christlich-antiken
Sarkofage I. Rom und Ostia, Wiesbaden: Steiner Verl..
• Grant, Robert M (1993). Heresy and Criticism: the Search for Authenticity in Early Christian
Literature, Luisville: John Knox Press.
• Grimes, Ronald L., “Ritual”. In: Braun, Willi - McCutcheon, Russel T. (eds.) (2000).
Guide to the Study of Religion, London - New York: Cassell, 259-269.
• Horsley, Richard A. (19942). Sociology and the Jesus Movement. New York: Conti-
nuum.
• Lassus, Jean (1971), Raně křesťanské a byzantské umění, Praha: Artia.
• Lieu, Judith M. (2002), Neither Jew Nor Greek? Constructing Early Christianity, London
– New York, T&T Clark.
• Mack, Burton L., (2000), “Social Formation”, in: Braun, Willi – Russel T. McCutcheon,
Guide to the Study of Religion, New York: Cassel, 283-296.
• Malina, Bruce J. (1981), The New Testament World. Insights from Cultural Anthropology,
Atlanta: John Knox.
• Malina, Bruce J. (1986), Christian Origins and Cultural Anthropology, Atlanta: John
Knox.
• Malina, Bruce J. (1996), The Social World of Jesus and the Gospels, London – New York:
Routledge.
• Martin, Luther H. (1997), “Biology, Sociology and the Study of Religion: Two Lectures”,
Religio 5/1, 21-35.
• Meeks, Wayne A. (1983), The First Urban Christians. The Social World of the Apostle
Paul, New Haven : Yale University Press.
• Meeks, Wayne A. (1993), The Origins of Christian Morality: The First Two Centuries,
New Heaven: Yale University Press.
• Pijoan, José (1978), Dějiny umění III, Praha: Odeon.
• Platvoet, Jan (1995), „Ritual in plural and pluralist societies: instruments for analysis“, 25-
51. In: Platvoet, Jan – Karel van der Toorn (eds), Pluralism and Identity: Studies in Ritual
Behaviour, Leiden: E. J. Brill.
• Pyysianien, Ilkka (2004), Magic, Miracle, and Religion: Scientists’s Perspective, Altamira
Press.
• Smith, Jonathan Z. (1975), „The Social Decsription of Early Christianity“, Religious Studies
Review 1/1975, 19-25.
• Smith, Jonathan Z. (1978): “Too Much Kingdom, Too Little Community”. Zygon. Vol.
13, No.2, 123-130.
• Smith, Jonathan Z (1882), “The Bare Facts of Ritual”, in: Imagining Religion. From Babylon
to Jonestown. Chicago: University of Chicago Press, 1982, 36-52.
• Smith, Jonathan Z. (1987), To Take Place. Toward Theory in Ritual, Chicago: The University
of Chicago Press.
• Smith, Jonathan Z. (2001), „Religion Up and Down, Out and In“, in: Gittlen, Barry (ed.),
Sacred Time, Sacred place: Archeology and the Religion of Israel, Eisenbrauns, 3-10.
• Smith, Jonathan Z. (2003), „Here, There, and Anywhere“, in: Prayer, Magic, and the
Stars in the Ancient and Late Antique World. Noegel, Scott – Walker, Joel – Wheeler,
Brannon (eds.). [Magic in History] Pennsyslvania: Pennsylvania University Press, 21-36.
• Smith, Jonathan Z., Relating Religion:Essays on the Study of Religion, Chicago – London:
University of Chicago Press.
• Snyder, Graydon (1985), Ante Pacem. Archeological Evidence of Church Life Before
Constantine, Mercer University Press.
• Snyder, Graydon F. (1999), Inculturation of the Jesus Tradition. The Impact of Jesus on
Jewish and Roman Cultures, Harrisburg, Trinity Press International.
• Stark, Rodney - Bainbridge, W. S. (1985), The Future of Religion: Secularization,Revival
and Cult Formation, Los Angeles - London - Berkeley: University of California Press.
• Stark, Rodney (1996), The Rise of Christianity: a sociologist reconsiders history, Princeton,
Princeton University Press.
• Theissen, Gerd (1977), Soziologie der Jesusbewegung, Műnchen: Kaiser.
• Theissen, Gerd (1992), The Gospels in Context: Social and Political History in the Synoptic
Tradition, Edinburgh: T&T Clark.
• White, Michael L. (ed.) (1992), Social Networks in the Early Christian Enviroment: Issues
and Methods for Social History, (Sémeia. An Experimental Journal for Biblical Criticism
56), Atlanta: Scholar Press.
• White, Michael L. – Yarbrough, Larry O. (eds.) (1995), The Social World of the First
Christians. Essays in Honor of Wayne A. Meeks, Minneapolis, Fortress Press.
• Whitehouse, Harvey (2004), Ritual and Memory: Toward a Comparative Anthropology of
Religion (Cognitive Science of Religion Series), Altamira Press.
• Zevit, Ziony (2002), „Philology and Archeology: Imagining new Questions, Beggeting
New Ideas“, in: Gittlen, Barry (ed.), Sacred Time, Sacred place: Archeology and the religion
of Israel, Eisenbrauns, 35-42.
Počátky křesťanství a formování identity
• Christiansen, Ellen (1995). The Covenant in Judaism and Paul: A Study of Ritual Boundaries
as Identity Markers, Leiden: Brill.
• Fine, Steven (ed.) (1999), Jews, Christians, and Polytheists in the Ancient Synagogue.
Cutlural Interaction during the Graeco-Roman Period, London – New York, Routledge.
• Kraemer, Ross (1991), „Jewish Tuna and Christian Fish: Identifying Religious Affiliation
in Epigraphic Sources“, Harvard Theological Review 84, 141-162.
• Lieu, Judith M. (2006): Christian Identity in the Jewish and Graeco-Roman World. Oxford
– New York: Oxford University Press.
• Zetterholm, Magnus (2005), The Formation of Christianity in Antioch: A social-scientific
approach to the separation between Judaism and Christianity, London: Routledge.
Dějiny starověkého křesťanství
• Borgen, Peder – Vernon K. Robbins – David G. Gowler (eds.) (1998): Recruitment,
Conquest, and Conflict. Strategies in Judaism, Early Christianity, and Graeco-Roman
World. Atlanta: Scholar Press.
• Češka Josef (2000), Zánik antického světa, Praha: Vyšehrad.
• Dodds, Eric Robertson (1997), Pohané a křesťané ve věku úzkosti, Praha: Rezek.
• Ehrman, Bart D. (2003), Lost Christianities.The Battles for Scripture and the Faiths we
never knew, Oxford University Press.
• Ehrman, Bart D. (2003), Lost Scriptures: Books That did Not Make it into the New Testament,
New York: Oxford University Press.
• Filoramo, Giovanni (1994), A History of Gnosticism, Cambridge – Oxford: Blackwell.
• Frolíková, Alena (1992), Rané křesťanství očima pohanů. Praha: H&H.
• Hopkins, Keith (2001), A World Full of Gods. The Strange Triumph of Christianity, New
York: Plume,
• Jensen, Robin Margaret (2000), Understanding Early Christian Art, London: Routledge.
• Jensen, Robin Margaret (2005), Face to Face. Portraits of the Divine in Early Christianity,
Minneapolis: Fortress Press.
• Klauck, Hans-Joseph (2003), Magic and Paganism in Early Christianity: The World of
the Acts of Apostles, Minneapolis: Fortress Press.
• Kroll, Gerhard (1995), Po stopách Ježíšových, Praha: Zvon.
• Lampe, Peter (1987), Die stadtrömische Christen in den ersten beiden Jahrhunderten.
Untersuchungen zur Sozialgeschichte, Tübingen, J.C.B. Mohr/Paul Siebeck.
• Markschies, Christoph (2005), Mezi dvěma světy. Dějiny antického křesťanství, Praha:
Vyšehrad.
• Mathews, Thomas F. (31999), The Clash of Gods: A Reinterpretation of Early Christian
Art, Princeton: Princeton University Press.
• Meeks, Wayne (1983), The First Urban Christians. New Haven: Yale University Press.
• Meeks, Wayne – Histon, Allen - Snyder, Graydon H. (eds.) (2002), In Search of the Early
Christians. Selected Essays, New Haven – London: Yale University Press.
• Pagels, Elaine (1989), The Gnostic Gospels, New York: Vintage Books.
• Pokorný, Petr (1986), Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků, Praha: Vyšehrad.
• Pokorný, Petr (1993), Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad.
• Rankin, David (2002), Tertullianus a církev, Brno: CDK.
• Theißen, Gerd (22001), Die Religion der ersten Christen. Eine Theorie des Urchristentums,
Gütersloh: Chr. Kaiser/Gütersloher Verlagshaus.
• Vouga, Francois (1997), Dějiny raného křesťanství, Brno - Praha: CDK - Vyšehrad.
• White, Michael L. – O. Larry Yarbrough (eds.) (1995), The Social World of the First
Christians: essays in honour of Wayne A. Meeks, Minneapolis: Fortress Press.
• White, Michael (1996, 1997), The Social Origins of Christian Architecture I-II, Valley
Forge: Trinity Press International.
„Projekt přepisování počátků křesťanství“
• Cameron, Ron (1996), “The anatomy of a discourse: On ‘eschatology’ as a category explaining
Christian origins”. In: Method & Theory in the Study of Religion 8/3, 231-245.
• Cameron, Ron – Merrill P. Miller (eds.) (2004), Redecsribing Christian Origins, (Society
of Biblical Literature Symposium Series 28), Atlanta: Society of Biblical Literature.
• Doležalová, Iva (1997), „Jonathan Z. Smith a diskuse o počátcích křesťanství“, Religio 5,
63-68.
• Mack, Burton L. (1995), Who Wrote the New Testament? The Making of the Christian
Myth, San Francisco: HarperCollins.
• Mack, Burton L. (1996), “On redescribing Christian origins”, Method & Theory in the
Study of Religion 8/3, 247-269.
• Mack, Burton l. (2001), The Christian Myth: Origins, Logic, and Legacy, New York London:
Continuum.
• Kloppenborg, John S. (1996). “Critical histories nad theories of religion: A response to
Burton Mack and Ron Cameron”. In: Method & Theory in the Study of Religion 8/3, 279-
289.
• Smith, Jonathan Z. (1990), Drudgery Divine: On the Comparison of Early Christianities
and the Religions of Late Antiquity, Chicago: The University of Chicago Press.
• Smith, Jonathan Z. (1996). “Social formations of early Christianities: A response to Ron
Cameron and Burton Mack.” In: Method & Theory in the Study of Religion 8/3, 271-278.
Helénistický náboženský systém
• Dostálová, Růžena – Radislav Hošek, Antická mystéria, Praha: Vyšehrad 1997.
• Beard, Mary – John North – Simon Price, Religions of Rome, 2 vols., Cambridge:
Cambridge University Press 2003.
• Burkert, Walter, Ancient Mystery Cults, Cambridge – London: Harvard Universitys Press
1987.
• Gates, Charles (2003), Ancient Citites. The Archeology of Urban Life in the Near East and
Egypt, Greece, and Rome, London: Routledge 2003.
• Gasparro, Giulia Sfameni (1985), Soteriology and Mystic Aspects in the Cult of Cybele
and Attis, Leiden: Brill.
• Janowitz, Naomi (2000), Icons of Power. Ritual Practices in Late Antiquity, (Magic in
History), Pensylvania State University Press.
• Janowitz, Naomi (2001), Magic in the Roman World. Pagans, Jesus a and Christians,
London: Routledge.
• Klauck, Hans-Josef (2003), The Religious Context of Early Christianity. A Guide to Graeco-Roman
Religions, Minneapolis: Fortress Press.
• Kloppenborg, John S. – Wilson, Stephen G. (eds.) (1996), Voluntary Associations in the
Graeco-Roman World, London – New York: Routledge.
• Martin, Luther H. (1987). Hellenistic Religions: An Introduction, Oxford: Oxford University
Press.
• Meyer, Marvin – Paul Mirecki (2001), Ancient Magic and Ritual Power, Leiden: Brill.
• Meyer, Marvin W. (1999), The Ancient Mysteries. A Sourcebook of Sacred Texts, Philadelphia:
Pensylvania University Press.
• Turcan, Robert (1996), Cults of Roman Empire, Oxford: Blackwell Publishers.
• Turcan, Robert (2004), Mithra a mithraismus, Praha: Vyšehrad.
• Vidman, Ladislav (1986), Od Olympu k Pantheonu. Antické náboženství a morálka, Praha:
Vyšehrad.
• Wiens, Devon H. (1987), “Mystery Concepts in Primitive Christianity and its Enviroment”.
In: Aufstieg und Neidergang der Rőmischen Welt II.23.2, Berlin - New York: Walter
de Gruyter , 1248-1284.
Raně křesťanský kult
• Brashaw, Paul F. - Lawrence A. Hoffman (eds.) (1988), The Making of Jewish and Christian
Worship, Notre Dame: University of Notre Dame Press.
• Bradshaw, Paul (1992), The Search for Origins of Christian Worship: sources and mehtods
for the Study of Early Liturgy, London: SPCK.
• Bradshaw, Paul (22002), The Search for Origins of Christian Worship: sources and mehtods
for the Study of Early Liturgy, London: SPCK.
• Bradshaw, Paul F. (1996), „The Homogenization of Christian Liturgy – Ancient and Modern:
Presidential Address“, Studia liturgica 26, 1-15.
• Bradshaw, Paul (2004), Eucharistic Origins, Oxford University Press.
• Lang, Bernhard (1997), Sacred Games. A History of Christian Worship, New Haven London:
Yale University Press.
Raně křesťanské obce jako rodina
• Balch, David L. – Carolyn Osiek (eds.) (2003): Early Christian Families in Context: An
Interdisciplinary Dialogue. Grand Rapids: Eerdmans.
• Hellerman, Joseph H. (2001): The Ancient Church as Family. Minneapolis: Fortress Press
• Moxnes, Halvor (ed.) (1997), Constructing Early Christian Families. Family as social
reality and metaphor, London – New York, Routledge
• Orr, David G., „Roman Domestic Religion. The Evidence of Household Shrines“, ANRW
II. 16.2, 1557-91.
• Osiek, Carolyn – David Balch (1997), Families in the New Testament World. Households
and House Churches, Luisville: Westminster John Knox Press.
• van Henten, Jan Willem (1992), “The Family is Not All That Matters. A Response to
Esler”. In: van Henten, Jan Willem – Athalya Benner (eds.): Families and Family Relations
as Represented in Early Judaism and Early Christianity: Texts and Fictions. Leiden:
Deopublishing, 154-191.
Postavení a role žen v raně křesťanských komunitách
• Clark, Gillian (1993), Women in Late Antiquity: Pagan and Christian Lifestyles, Oxford:
Clarendon.
• Corley, Kathleen (1993), Private Women, Public meals. Social Conflict in the Synoptical
Tradition, Peabody: Hendrickson Publishers.
• Eisen, Ute (2000), Women Officeholders in Early Christianity, Epigraphical and Literary
Studies, Collegeville: Liturgical Press.
• Gordon, J. Dorcas (1997), Sister or Wife?1 Corinthians 7 and Cultural Anthropology,
(Journal for the New Testament Supplement Series, 149), Shefield: Shefield Acade-
micPress.
• Hawley, Richard – Barbara Levick (eds.) (1995), Women in Antiquity. New Assessments,
London – New York: Routledge
• Kraemer, Ross Shepard (1992), Her Share of the Blessings. Women’s Religions Among
Pagans, Jews, and Christians in the Greco-Roman World, New York – Oxford: Oxford
University Press.
• Kraemer, Ross Shepard (2004), Women’s Religions in the Graeco-Roman World. A Sourcebook,
New York: Oxford University Press.
• MacDonald, Margaret Y. (1996), Early Christian Women and Pagan Opinion. The Power
of the Hysterical Woman, Cambridge – New York: Cambridge University Press.
• Matthews, Shelly (2001), First Conversts: Rich Pagan Women and the Rhetoric of Mission
in Early Judaism and Christianity, Stanford: Stanford University Press.
• Sawyer, Deborah F. (1996), Women and Religion in the First Christian Centuries, London
– New York: Routledge
• Witherington, Ben (1988), Women in the Earliest Churches, (Society for New Testament
Studies Monograph series), New York –Cambridge: Cambridge University Press.
Společné stolování
• Cheung, Alen T. (1999), Jewish Background and Pauline Legacy, (Journal for the Study
of New Testament Supplement Series 176), Shefield: Shefield Academic Press.
• Chilton, Bruce (1994), A Feast of Meanings. Eucharistic Theologies from Jesus through
Johannine Circles (Supplementum to Novum Testamentu 72), Leiden: E. J. Brill.
• Gooch, Peter D. (1993), Dangerous Food: 1 Corinthians 8-10 in its Context, (Studies in
Christianity and Judaism 5), Waterloo: Wilfried Laurier University Press.
• Hiltbrunner, Otto (2005), Gastfreundschaft in der Antike und frühen Christentum,
Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgeselschaft.
• Klauck, Hans-Josef (1982), Herrenmahl und hellenistischer Kult”Eine religionsgeschichtliche
Untersuchung zum ersten Korintherbrief, Műnster: Aschendorf.
• Klinghardt, Matthias (1996), Gemeinschaftmahl und Mahlgemeinschaft. Soziologie und
Liturgie frűhchristlicher Mahlfeiern, Tűbingen – Basel: A Franzke Verlag.
• Kloppenborg, John S. – Wilson, Stephen G. (eds.) (1999), Voluntary Associations in the
Graeco-Roman World, London – New York: Routledge.
• Lietzmann, Hans (1926), Messe und Herrenmahl – Eine Studie zur Geschichte der Liturgie,
Bonn: Markus und Weber.
• Lietzmann, Hans (1979), Mass and Lord’s Supper. A Study in the History of the Liturgy,
with Introduction and further Inqiury by Robert Douglas Richardson, Leiden: E. J. Brill.
• Newton, Derek (1998), Deity and Diet: The Dilema of Sacrificial Food in Corinth, (Jourbal
for the Study of New Testament Supplement Series 169), Shefield: Shefield Academic
Press.
• Oden, Amy G. (ed.) (2001), And You Welcomed Me. A Sourcebook on Hospitality in Early
Christianity, Nashville: Abingdon Press.
• Smith, Dennis E. (2003), From Symposium to Eucharist: The Banquet in the Early Christian
World, Minneapolis: Fortress Press.
Křest
• Ascough, Richard S. (1994), „An Anylysis of the Baptismal Ritual of the Didache“, Studia
Liturgica, Vol. 24, 201-213.
• Collins, Adela Yarbro (1989), „The Origin of Christian Baptism“, Studia Liturgica, Vol.
19, 28-46
• Finn, Thomas M. (1992), Early Christian Baptism and the Catechumenate: Italy, North
Afrika, and Egypt, Collegeville: Liturgical Press.
• Finn, Thomas M. (1992), Early Christian Baptism and the Catechumenate: West and East
Syria, Collegeville: Liturgical Press.
• Johnson, Maxwell E. (ed.) (1995), Living Water, Sealing Spirit. Readings On Christian
Initiation, Collegeville: The Liturgical Press.
Kult mrtvých a hostiny se zemřelými
• Assman, Jan (2003), Smrt jako fenomén kulturní teorie. Obrazy smrti a zádušní kult ve
starověkém Egyptě, Praha: Vyšehrad.
• Binden, Gerhard – Effe, Bernd (eds.) (1991), Tod und Jenseits im Altertum, Trier.
• Brown, Peter (1981), The Cult of the Saints. Its Rise and Function in Latin Christianity,
Chicago, Chicago University Press.
• Cancik-Lindemaier, Hildegard (1998), „Corpus: Some Philological and Anthropological
Remarks Upon Roman Funerary Customs“, in: Baumgarten, A. I., Assman, J., Stroumsa
G. (eds.) (1998), Self, Soul, and Body in Religious Experience, Leiden: Brill, 417-429.
• Davies, Jon (2004), Death, Burial and Rebirth in the Religions of Antiquity, London:
Routledge.
• Doležalová, Iva (2005): “Hostina se zemřelými”. In: Kováč, Milan – Attila Kovács - Tatiana
Podolinská (eds.), Cesty na druhý breh: Smrť a posmrtný život v náboženstvách sveta,
(Central European Religious Studies 1). Bratislava: Katedra porovnávacej religionistiky
FiF UK - Ústav etnológie SAV - Chronos, s. 209-221.
• Fassola, Umberto M. – Testini, Pasquale, (1978), „I cimiteri cristiani“, Atti del congresso
internazionale di archeologia cristiana 9, 103-139.
• Freistedt, Emil (19712, 1928), Altchristliche Totengedächtnistage und ihre Beziehung zum
Jenseitsglauben und Totenkultus der Antike, [Liturgiewissenschaftliche Quellen und Forschungen,
heft 24], Műnchen: Aschendorff.
• Hachlili, Rachel (1998), Ancient Jewish Art and Archeology in the Diaspora, [Handbuch
der Orientalistik, Erste Abteilung: Der Nahe und Mittlere Osten 35], Leiden: J.E. Brill.
• Hachlili, Rachel (2005), Jewish Funerary Customs: Practices and Rites in the Second
Temple Period,(Supplementum to the Journal for the Study of Judaism, 94), Leiden: Brill.
• Hopkins, Keith (1983), Death and Renewal, [Sociological Studies in Roman History 2],
Cambridge: Cambridge University Press.(Death inRome 201-256).
• Horst, Pieter W. van der (2002), „The Tombs of the Prophets in Early Judaism“, in: Horst,
Pieter W. van der, Japheth in the Tents of Shem, [Contributions to Biblical Exegesis &
Theology, 32], Leuven: Peeters, 119-137.
• Humphreys, Sarah C. (1983), The Family, Woman and Death. Comparative Studies, London
– Boston et al.: Routledge&Kegan Paul.
• Jastrzebowska, Elisabeth (1981), Untersuchungen zum christlichen Totenmahl aufgrund
der Monumente des 3. und 4. Jahrhunderts unter der Basilika des Hl. Sebastian in Rom,
[Europäische Hochschulschriften: Reihe 38, Archäologie; Bd. 2], Frankfurt am Main –
Bern – Cirencester: Peter Lang.
• Klauser, Theodor (1974), „Das Altchristliche Totemahl nach dem Heutigen Stande der
Forschung“, in: Dassmann, Ernest (ed.), Gesammelte Arbeiten zur Liturgiegeschichte,
Kirchengeschichte und Christlichen Archäologie, Jahrbuch fűr Antike und Christentum
3/1974, 114-120.
• Klauser, Theodor (1974a), „Christliche Märtyrerkult, heidnischer Heorenkult und spätjűdische
Heiligenverehrung. Neue Einsichten und neue Probleme“, in: Dassmann, Ernest
(ed.), Gesammelte Arbeiten zur Liturgiegeschichte, Kirchengeschichte und Christlichen
Archäologie, Jahrbuch fűr Antike und Christentum 3/1974, 221-229.
• Leclercq, H. (1948), „Refrigerium“, XIV.2, 2179-2190, in: Cabrol, F. – Leclercq, H.
(1907ff.), Dictionaire d’archeologie chrétienne et de liturgie, Paris.
• Mach, Thomas (2003), „Smrt a truchlení v kulturologické perspektivě“, in: Assman, Jan
(2003), Smrt jako fenomén kulturní teorie. Obrazy smrti a zádušní kult ve starověkém
Egyptě. Praha: Vyšehrad, 70-91.
• Reekmans, Luis (1979), Die Situation der Katakombenforschung in Rom, RheinischWestfälische
Akademie der Wissenschaft.
• Samellas, Antigone (2002), Death in the Eastern Mediterranean (50-600 A.D.): The
Christianization of the East: An Interpretation, (Studien und Texte zu Antike und Christentum
12), Tübingen: Mohr Siebeck.
• Stiuber, Alfred (1957), Refrigerium interim. Die Vorstellungen vom Zwischenzustand und
die frűhchristliche Grabeskunst, [Theofaneia, Beiträge zur Religions- und Kirchengeschichte
des Altertums, 11], Bonn: Beter Hanstein Verlag G.M.B.H..
• Styger, Paul (1933), Die römische Katakomben, Berlin: Verlag für Kunstwissenschaft.
• Volp, Ulrich (2002), Tod und Ritual in den christlichen Gemeiden der Antike, Leiden:
Brill.
• White, Michael L. – Yarbrough, Larry O. (eds.) (1995), The Social World of the First
Christians. Essays in Honor of Wayne A. Meeks, Minneapolis: Fortress Press.
• Zevit, Ziony (2002), „Philology and Archeology: Imagining new Questions, Beggeting
New Ideas“, in: Gittlen, Barry (ed.), Sacred Time, Sacred place: Archeology and the religion
of Israel, Eisenbrauns, 35-42.
Kult mučedníků a svatých
• Brown, Peter (1981), The Cult of the Saints. Its Rise and Function in Latin Christianity,
Chicago: Chicago University Press.
• Droge, Artur J. – James D. Tabor (1992), A Noble Death. Suicide and Martyrdom among
Christians and Jews in Antiquity, New York: HarperSanFrancisco.
• Frend, William H. C. (1982), „The North African Cult of Martyrs. From apocalyptic to
hero-worship“, in: Jenseits Vorstellungen in Antike und Christentum, Jahrbuch fűr Antike
und Christentum 9/1982, 154-167.
• Klauser, Theodor (1974a), „Christliche Märtyrerkult, heidnischer Heorenkult und spätjűdische
Heiligenverehrung. Neue Einsichten und neue Probleme“, in: Dassmann, Ernest
(ed.), Gesammelte Arbeiten zur Liturgiegeschichte, Kirchengeschichte und Christlichen
Archäologie, Jahrbuch fűr Antike und Christentum 3/1974, 221-229.
• Seeley, David (1990), The Noble Death. Graeco-Roman Martyrology and Paul’s Concept
of Salvation, [Journal for the Study of the New Testament Supplement Series 28], Shefield:
Shefield Academic Press.
Vznik kultu Marie
• Baring, Anne – Jules Cashford (1993), The Myth of the Goddess. Evolution of an Image,
New York: Arkana Penguin Books.
• Benko, Stephen (1993), The Virgin Goddess. Study in the Pagan and Christian Roots of
Mariology, Leiden: Brill.
• Doležalová, Iva, „Vznik kultu Marie v kontextu pozdního starověku,“ Religio 4/1996,
149-156.
• Jones, Stanley F. (ed.) (2002), Which Mary?The Marys of Early Christian Tradition, (Society
of Biblical Literature Symposium Series, 19), Atlanta: Society of Biblical Literature.
• Warner, Marina (1983), Alone of All Her Sex: The Myth and the Cult of the Virgin Mary,
New York: Random House.
Kopnstantinovský obrat
• Clauss, Manfred (2005), Konstantin Veliký. Římský císař mezi pohanstvím a křesťanstím,
Praha: Vyšehrad.
• Curran, John (2000), Pagan City and Chritstian Capital. Rome in the Fourth Century,
Oxford – New York: Oxford University Press.
• Češka, Josef (1983), Římský stát a katolická církev ve IV. století, Brno: FF MU.
• Edwards, Mark (ed.) (2003),Constantine & Christendom, Liverpool: Liverpool University
Press.
Jeruzalém a posvátná místa
• Walker, P. W. L. (1990), Holy City, Holy Places? Christian Attitudes to Jerusalem and
Holy Land in the Fourth Century, Oxford: Clarendon Press.
• Wilkinson, John (32002), Egeria’s Travels, Warminster: Aris & Phillips Ltd.
Liturgický rok
• Brashaw, Paul F. - Lawrence A. Hoffman (eds.) (1999), Passover and Easter: The symbolic
structuring of sacred seasons, Notre Dame: University of Notre Dame Press.
RITUÁLNÍ FORMY RANÉHO KŘESŤANSTVÍ
o doloženy torzovitě archeologickými výzkumy a ikonografií raně křesťanského umění
o průkazná identifikace křesťanské ikonografie po roce 180
o využití oblíbených motivů a dobových symbolů
o metodologický problém: interpretace ikonografie a její vazby na raně křesťanskou literaturu
a její obsah
o místa shromáždění a vyobrazení komunity
o zobrazení boha a jeho symbolizace, symbolizace obsahu nového náboženství
v kontextu helénistické kultury
Dogmatický sarkofág, 4. stol., římská dílna
Reprodukovaný sarkofág získal své označení prot, že náměty jeho výzdoby poukazují na
vztah mezi událostmi Starého a nového zákona. Je ukázkou využití raně křesťanského umění
nejen pro výzdobu schrány na uložení těla zemřelého, ale především jako nástroje poučení pro
živé.
Horní pás zprava: Šalamounův soud, Adam a Eva, zázrak v Káni Galilejské, rozmnožení
chlebů a ryb, vzkříšení Lazarovo.
Spodní pás: klanění tří králů, uzdravní slepého, Danile v jámě lvové, Pertova zrada, zatčení
Krista a Petr křtící centuriona Cornelia.
Deichmann 1967: 014, 043a.
Ikonografie
Dobrý pastýř
Dobrý pastýř představuje jeden z příkladů využití ikonografického vzorce, který byl
v křesťanském kontextu využit k symbolizaci obsahu nového náboženství i jeho boha.
KŘESŤANSKÉ OBCE A PROSTŘEDÍ ANTICKÝCH MĚST
o křesťanská obec jako rodina v kontextu antické kultury
o postavení a role žen v raně křesťanských obcích
o hierarchizace raně křesťanských obcí – princip monarchického episkopátu
o sociální aspekty raně křesťanské architektury: dům – domus ecclesiae, titulus, katakomby,
martyria
Ženy
Orantka se závojem a žena s dítětem (Madona s Ježíškem)
Malby z kubikula Velationis v Priscilliných katakombách z poloviny 3. století. Vyobrazení
žen v katakombách vypovídá o jejich aktivní roli při formování raně křesťanských obcí.
Pijoan 1978: 9.
Orantka, Priscilliny katakomby, polovina 3. století
Domus Ecclesiae
Vila v Korintě
Rekonstrukce vily vycházející z archeologického průzkumu. V takovýchto domech se scházeli
křesťané, aby naslouchali nově příchozím učitelům nebo ke společnému jídlu.
Pritchard 1996: 126.
Tituli
Mapa kostelů v Římě
Tituli jsou kostely, které byly původně soukromými stavbami – domy, které nesou titul svého
patrona. Dnes nesou jméno svého prvního majitle jako světce. Předkonstantinovské využití
pro rituální účely je doloženo u devíti z nich ( Titulis Clementis, Anastasiae, Byzantis – SS.
Giovanni e Paolo, Silvestri e Martini, Chrysogone, Sabina, Susanna, Sixtus, Pudentiana).
Snyder 2005: 141.
Katakomby
Plán katakomb na Via Latina
Rozsáhlý komplex s bohatou freskovou výzdobou byl objeven 1956.Katakomby byly vybudované
jako systém chodeb a gelerií s loculi ve stěnách. Komory (cubicula) se otvírají
z galerií a a jsou zde také klenuté výklenky (arcosolia). Katakomby byly veřejné podzemní
hřbitovy často na velmi rozsáhlé a v několika patrech. Většinou byly budovány během 3. a 4.
století. Jsou známé v Římě a dalších italských městech, také na Sicílii, Maltě a v severní Afri-
ce.
Výzdoba na stěnách, která čerpá především z témat Starého zákona a částečně z evangelií, je
datována do druhé poloviny 4. století. Vyskytují se i nekřesťanská témata: Herkules nebo
Kleopatra.
Adkins – Adkins 1996: 42-43.
Kleopatra
Pijoan 1978: 15.
Vlevo Herkules, vpravo Daniel
Pijoan 1978: 15
Orfeus
KULTICKÁ SHROMÁŽDĚNÍ – SPOLEČNÉ STOLOVÁNÍ
o banket
o agapé – eucharistie
Banket
Rekonstrukce římského banketu v tricliniu
Pro rekostrukci byly využity části dochované mozaiky. Bankety byly jedním z nejrozšířenějších
modelů společneského života v helénistickém světě. Mnoho aspektů jejich praktikování
byla spojeno se sférou náboženskou a teno typ společného jídla se stal také základem společného
stolování křesťanů. Jejich originálním vkladem byl způsob náboženské legitimizace
těchto praktik.
Smith 2002: 15.
SABINA MISCE
Společné jídlo
Lámání chleba
Jedno z nejstarších vyobrazení společného jídla v Capella Graeca zachycuje sedm stolovníků.
Capella Graeca byla vybudována před rokem 311 a k Priscilliným katakombám byla přičleněna
později.
Pijoan 1978: 8.
Společná hostina
Účastníci jsou usazeni u stolu ve tvaru oblouku, po stranách jsou dva nápisy: IRENE DA
CALDA, Ireno, podej hrnec (horké jídlo) a AGAPE MISCE, Agapé, namíchej (víno). Slova
jsou adresována ženě vpravo, která víno již namíchala a rozděluje je společně s mladým pomocníkem.
(Katakomby sv. Petra a Marcellina)
Snyder 1999: obr.28; 163.
Chléb a ryby, Kalixtovy katakomby
Chléb a ryby jsou obvyklou výtvarnou zkratkou odkazující ke společnému jídlu.
www.vatican.va/roman_curia/pontical_commisions
Mensa
Mensa pro agapé
Kamenná deska překrývající hrob byla využívána jako stůl při hostinách se zemřelými - refrigeriu.
Reliéfem vyznačené mísy nebo talíře určují místo pro ryby, chléb, pečivo a prohlubeň
vlevo nahoře pro víno. (Severní Afrika)
Snyder 2005: 170.
HOSTINA SE ZEMŘELÝMI
o refrigerium
o vyobrazení, nápisy
o intepretace
Refrigerium
Společné jídlo agapé/rerfrigerium
Vyobrazení společného jídla v katakombávh Petra a Marcellina je doplněno nápisy: vlevo je
žena jménem Agapé žádána, aby (nám) namíchala (víno) (AGAPE MISCE NOBIS) na pravé
straně je možné rekonstruovaný nápis číst jako PORCIA BIBA, Porcio, na zdraví, tj. přípitek
zesnulé Porcii, která byla pohřbena v tomto výklenku, loculus.
Snyder 1999: obr.27; 163.
Agapé/refrigerium
Vyobrazení společného jídla, podobně jako i jiná, v Gaudentiově kryptě v katakombách Petra
a Marcellina zachycuje účastníky, muže i ženy. Jedna z nich, níže vpravo, nese pohár s vínem,
na němž je položen chléb. Je nejen účastnicí shromáždění, ale snad provádí rituální úkony. Ne
zcela zachovaný nápis je možné číst jako: IRENE, MISC(e), tj. Ireno smíchej (pro nás vodu a
víno). Slova možná pronáší muž vpravo od Ireny. A ona jako hostitelka víno připravila.
Snyder 1999: obr. 26; 163.
S. Sebastiano
S. Sebastiano, známý od 4. století také jako memoria apostolorum
Z dosud prozkoumaných lokalit je podzemní prostor pod kostelem S. Sebastiano nejvýznamnějším
zdrojem informací pro život a praxi raně křesťanských komunit. Jejich význam byl pro
rané křesťany spojen s tradicí o umístění hrobů dvou nejvýznamnějších apoštolů. Ještě na
počátku 20. století archeologové předpokládali, že memoria je shodná s mauzoleem připojeným
k západnímu okraji S. Sebastiano (51). V roce 1915 byl zahájen průzkum podzemních
prostor, který vedl k rozsáhlým objevům, které odhalily triclia, místo postupně vybudované
kolem 250 v části pohřebiště používaného jistě před 200 nekřesťany.
Snyder 2003: 182-183.
Katakomby S. Sebastiano, nástěnné fresky
Pohled dopodzemních chodeb ukazuje atmosféru těchto prostor, které byly určeny k pohřbívání
zemřelých. Ukazuje, že raní křesťané neměli propracovaný sytém představ o smrti, nýbrž
pokračovali v praxi řecko-římské kultury.
www.vatican.va/roman_curia/pontical_commisions
Části podzemí – místa: memoria a triclia
Západní stěna byla původně cella s možným klutickým přislušenstvím (H-F), severní stěna je
zadní stěnou řady kolumbária, jižním směrem je orientována zeď se slavnými graffti (A-B).
Uspořádání prostoru a graffiti objasňují bezpochyby účel tohoto místa. Jedná se o částečně
zastřešený prostor vybudovaný jako místo pro kult zemřelých (Petra a Pavla). Kolem stěny
s graffiti je průběžná lavice (v. 0,05 m, š. 0,037 m), na konci lavice byl pramen (A) a menší
lavička na odložení nádob a dalších předmětů. Je možné, že lavice původně byla takékolem
zadní stěny kolumbaria. Grafitti se v mnoha případech vztahují k refrigeriu – společnému
jídlu se zemřelými, které se na těchto místech odehrávalo ve dnech výročí jeich smrti. Podle
tradice je právě zde memoria apostolorum - a Petr s Pavlem jsou v mnoha z nápisů oslovováni,
přestože jejich hroby zde archeologicky doleženy nejsou.
Snyder 2003: 184.
Refrigerium – graffiti
Graffiti, části omítky s vyrytými nápisy
www.vatican.va/roman_curia/pontical_commisions
Rekonstrukce graffiti:
o Paule ed Petre petite pro Victore
o Petro et Paulo Tomius Coelius refrigerium feci (latinsky psáno řeckou alfabetou)
o [Petr]OSKAI [Paulo]S SYNTÉPÉSATE TÚS DÚLÚS PNEUMATA HAGEIA SYNTÉPÉSAT
[anagismois ete] Petře a Pavle ochraňujte své služebníky, svatí duchové ochraňujte
... refrigerium – (řec. ekvivalent anagismois).
o XIII Kal Apriles refrigeravi Parthenius in deo et nos in deo omnes 13 dnů před Kalendami
dubnovými se konalo refrigerium, Parthenius v Bohu a všichni v Bohu.
o Petre et Paule in ment abete ...sinum in r[ef]ri[g]erium. Petře a Pavle myslete na hříšníka
během refrigeria.
o ...Celeri[nus] v idus Aug[ustas] Saecul[ari II] et Donat[o II Cos]. Celerinus 9. srpna
260. (Umožnil přesnější určení doby používání traclia jako martyria).
Snyder 2003: 251-258.
Graffiti znázorňující rybu kotvu a chrismon
www.vatican.va/roman_curia/pontical_commisions
KŘEST
o křest Kristův
o křest ve starověkém křesťanství
o baptisteria
Křest Kristův
Křest Ježíšův (Kalixtovy katakomby, 4. stol.)
Jensen 2005: 5.
Křest Ježíše (detail sarkofágu, 4. stol.)
Deichmann 1967: 005,013,1.
Křest Kristův, baptisterium ariánů, Ravenna, 6. stol.
Baptisterium
Baptisterium, Dura Europos, kolem 241
Křestní místnost v dosud nejstarším známém křesťanském domě.
Pritchard 1996: 131.
KULT SVATÝCH A MUČEDNÍKŮ
o úcta ka zemřelým, k mučedníkům jako zvláštnímu typu mrtvých (fiktivní příbuzenství)
o martyria
Sv. Pertonilla vítá v ráji pannu Marii, katakomby sv. Domitilly
V 6. století vznikla legenda o světici, která její jméno pavažovala za zdrobnělinu jména Petrova
a podle níž byla Petronilla duchovní a dcera Petrova.
Pijoan 1978: 13
Cubicula, galerie A, Kalixtovy katakomby, poč. 3. stol.
Na stěnách mezi jednotlivými výklenky je řada výjevů: vlevo křest, na čelní stěně uprostřed
společná hostina.
www.catacombs.roma.it
Krypta papežů, katakomby sv Kalixta
Viditelné jsou čtyři výklenky se sarkofágy a nad nimi po obou stranách celkem 12 výklenků
pro uložení ostatků zemřelých. Před stěnou uzavírající chodbu je vystavěna mensa, kde se
připravovalo jídlo se zemřelými. Na tomto místě bylo pohřbeno původně 9 papežů a 8 biskupů,
kteří zastávali svůj úřad mezi léty 230-258.
www.vatican.va/roman_curia/pontical_commisions
CORNELIUS MARTYR EP(iskopos), katakomby sv. Luciny
Kornelius byl římským biskupem zvolen 251, zemřel 255 ve vyhnanství. Mramorová deska
zakrývající výklenek ve stěně loculus.
www.catacombs.roma.it
Loculi, Katakomby sv. Priscily
www.vatican.va/roman_curia/pontical_commisions
Galerie v katakombách sv. Priscily
www.vatican.va/roman_curia/pontical_commisions
Katakomby sv. Priscily
Nad klenbou vyobrazeno klanění tří králů.
www.vatican.va/roman_curia/pontical_commisions
KONSTANTINOVSKÝ OBRAT
o sakrální architektura – monumentální stavby, basilika
o poutnictví a objev posvátných míst
o Jeruzalém jako nástroj legitimizace Konstantinovy moci
Sakrální architektura
Chrám Božího hrobu
Půdorys konstantinovské stavby
Betlém
Půdorys chrámu narození Páně, který ve formě basiliky založil Konstantin v roce 330.
Rogerson 1996: 100.
Santa Constanza
Mauzoleum Konstantinovy dcery Konstantiny, později přeměněné na křesťanský kostel.
Clauss 2005: 52.
Konstantinova basilika v Římě
Stavba bala započata 306 Maxentien na východním konci Fora Romana, za Konstantina byla
přestavěna. Vnitřnímu trojlodnímu prostoru dominovala centrální loď o rozměrech 80 x 25 m
zaklenutá třemi křížovými klenbami, které spočívaly na mohutných pilířích. Četná okna zprostředkovávala
dokonalé osvětlení ohromného prostoru. Ve vývoji římských basilik představuje
oproti původním tržním basilikám nový stupeň a stává se vzorem pro křesťanské basilikální
kostely.
Clauss 2005: 83.
Poutnictví
o Poutníci – Itineraria – seznamy míst s udáním polohy a vzdáleností
Eusebios z Caesareje – císařský dvorní životopisec a autor prvních církevních dějin sepsal po
330 místopisné dílo (celkem 4 díly, 1-3 ztraceny 3. díl – obsahoval plán Jeruzaléma a chrámu
- 4. díl Onomastikon – seznam biblických míst, 390 jej přepracoval Jeroným v zeměpisný
biblický slovník – pro historii zeměpisu nesmírně významné dílo.) .Eusebios ve svých Církevních
dějinách jmenuje také nejstarší poutníky: Melitón ze Sard († před 190), Alexandros,
biskup z Kappadokie, podnikl cestu 212. Pokud jde o pohnutky k cestě – Melitón chtěl přímo
na místě vzniku evangelia ověřil hodnověrnost přijaté víry – a stal se svědkem pro své přátele.
Zřejmě již v polovině 2. st. se ukazovala místa Ježíšova narození a smrti. Alexandr chtěl prohlédnout
na vlastní oči, aby mohl vyprávět, a proto, že modlitba na takovém místě má zvláštní
sílu. Zůstal v Jeruzalémě, kde byl zvolen biskupem.
o Poutě do sv. země – po Konstantinově obratu, postupně rozkvět křesťanského rituálního
života v Palestině a církevně stavitelská činnost. Svědectvím jsou zprávy poutníků:
„Itinerarium Burdigalense“ (Poutník z Bordeaux, 333) popisuje pouť z Bordeaux přes Konstantinopol
do Jeruzaléma – stručná, suchá zpráva – cenná pro své stáří.
Pouť Aetherie
Peregrinatio ad loca Sancta zpráva urozené dámy (snad abatyše), poutnce jménem Aetheria
(Egeria) – snad příbuzné císaře Theodosia (379-395), adresované jejím sestrám o cestě „ze
svaté zvědavosti“ do Palestiny a Egypta. Na cestě po stopách Ježíšových byla od jara 381 do
jara 384 –a napsala Peregrinatio ad loca Sancta s popisem liturgické praxe v Jeruzalémě. Dílo
má dvě části: I. popis cest z Jeruzaléma, II. Liturgie jeruzalémských kostelů od slavnosti Zjevení
Páně k letnicím, včetně svátku posvěcení chrámu 383 (Jeruzalémským biskupem Cyrilem
348-387). Text je neocenitelný pro dějiny křesťanského rituálu. Rukopis byl nalezen
v roce 1884 v jednom klášteře v Arezzu.
Wilkinson 2002: 36.
KONSTANTIN
Kolosální portrétní hlava Konstantina Velikého
Socha byla původně umístěna v západní apsidě Konstantinovy basiliky na Foru Romanu.
Výška majestátní sedící postavy císaře je odhadována na 10 m, výška samotné hlavy je 2,6 m.
(Řím, Pallaco dei Conservatori).
Clauss, Manfred (2005), titulní strana.
Jeruzalém
Jeruzalém v době Ježíšově
Nejnovější objevy a znovuodkrytí herodovské dlažby potvrdily historickou návaznost některých
ulic. Hlavní ulice v dnešním Starém městě sledují směr ulic doby novozákonní, ale jinak
je prakticky vše pohřbeno pod novějšími stavebními vrstvami. Kolem zlomu letopočtu byl
Jeruzalém prosperujícím městem s novými herodovskými budovami. K jeho destrukci došlo
během římského obléhání o jednu generaci později (líčí ji např. Josephus Flavius , nebo Lukáš
21, 20-24).
Plán je založen na archeologických výzkumech, přesto stále zůstává mnoho nejasného. Vyznačeny
jsou pravděpodobné městské hradby, i když např. poloha severních hradeb je stále
předmětem diskuse. Uvedená podoba je z doby 41-43 n.l.
Pouze vyznačené části ulic ukazují archeologickými výzkumy potvrzené herodovské ulice.
Rogerson1996: 187.
Jeruzalém v době Ježíšově
Přesná je lokalizace: Ježíšova učení v chrámu, jeho učení na Olivové hoře o zničení Jeruzaléma
a posledních věcech (Mk 13), odchod do zahrady v Gestemane a jeho zatčení na onom
místě.
Problémy rekonstrukce místopisu pašijí souvisejí s vyvrácením Jeruzaléma v roce 70 a politikou
Římanů, kteří po roce 135 na jeho zříceninách Římané založili osadu Aelia Capitolina a
novozákonní Jeruzalém tak byl prakticky vymazán z povrchu zemského. Není známo, kde
mohla ležet ona horní místnost, ve které se konala poslední večeře, ani kde se konala schůzka
rada ve veleknězově rezidenci ani místo ukřižování a vzkříšení.
Hrob spásy se snažili ukrýt před zraky lidí. S velkou námahou sem nanosili hlínu a
pokryli svatou jeskyni v hloubce mohutným násypem. Na něm zřídili Afrodítino zákoutí.
(Eusebios, Vita Const. III, 26.)
Nevěřící ukryli místo okolo Lebky hluboko v suti a tím je zvýšili, ačkoli bylo kdysi
níž, tak jako dnes. Potom obehnali zdí celé místo vzkříšení a Lebku, vydláždili je
kameny, postavili Afrodítě chrám a v něm postavili její sochu, aby ti, kteří tam uctívali
sochu Krista, budili dojem, že uctívají Afrodítu, a aby tak časem pravý důvod,
proč bylo místo uctíváno, upadl v zapomnění. (Sózomenos, HE II, 1).
Kroll 1995:109.
Místopis pašijí
Úsilí o identifikování míst zmíněných v Novém zákoně v souvislosti s Ježíšem roste až po
Konstantinově obratu.
Helena, Konstantinova matka, 326 nalezla kříž a podnítila proces budování kostelů na poutních
místech – záchytným bodem konce pašijí se stal právě kostel Božího hrobu. Během staletí
se však identifikace jednotlivých míst měnila.
Historie trasy křížové cesty, kterou i v současnosti procházejí poutníci v Jeruzalémě, sahá do
13. století. Vychází z předpokladu, že Ježíš byl souzen v pevnosti Antonia nebo poblíž ní.
V poslední době se badatelé přiklánějí stále více k názoru, že je mnohem pravděpodobnější,
že žil v Herodově paláci v horní části města, tam, kde je dnes citadela blízko Jafské brány.
Pak se tradičně chápaná „Křížová cesta“ odchyluje o 900. Konečná lokalizace nynějších 14
zastavení cesty, která vychází z františkánské Kaple bičování do kostela Svatého hrobu je až
z poloviny 19. století, i když jednotlivá zastavení se tradují již do 13. století (problém výchozího
místa – viz Herodův palác, celkem bezpečné je umístění Getsemanské zahrady a místo
zasedání synedria).
Ohraničení mapy vychází z rekonstrujce pravděpodobného půdorysu městských hradeb.
(1) Možná trasa křížové cesty v případě, že ho Pilát soudil v Antonii (tvrz Baris v sz rohu
chrámového prostranství, kterou Herodes dostavěl a po svém římském příznivci nazval Antonia,
byla to pevnost, palác a vězení v jednom, byla tam uchovávána kněžská roucha, která
Římané vydávali velekněžím jen o třech hlavních svátcích, což dokládá, že měli velekněze
plně ve své moci. (Josephus Flavius, Židovské starožitnosti XVIII, 4,3, popis pevnosti Válka
židovská V, 5,238-254).
(2) Možná trasa – cesta preferovaná v současnosti – vychází z předpokladu, že Pilát bydlel
v Herodově horním paláci
(3) Ve spodní polovině mapy – poslední – možná cesta Ježíše po jeho zatčení v zahradě
v Getsemanské zahradě do domu Kaifášova.
Místo hrobu a také vzkříšení – Golgota - je tradičně spojováno s místem, kde stojí kostel Svatého/Božího
hrobu - to je s událostmi, které připomíná, spojováno od roku 325, kdy bylo „objeveno“
(ale snad v tom místě byl hrob kolem 135 n.l. (Problém vzdálenosti místa ukřižování
a hrobky – Jan 19, 41: „V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový
hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován.“ – v kostele je tato vzdálenost 38 m. Ostatní
evangelisté o vzdálenosti nic neříkají).
Rogerson1996: 191.
Jeruzalém na mapě z Madeby
„Svaté město Jeruzalém“ (měřítko mapy asi 1:15 000, obraz města je v měřítku 1:1603). Roku
1884 byla na podlaze jednoho řeckého kostela v Madebě, staré Médebě v Zajordánsku na východ
od Mrtvého moře, objevena mozaika. Tehdy zůstala bez povšimnutí a při přestavbě kostela
byla poškozena, nezbyla jí ani polovina – pochází ze 6. století a je nejstarší dochovanou
mapou Palestiny.
Madeba – město na římské silnici z Damašku do Petry, od 4. do poč. 7. stol. křesťanské biskupské
sídlo – nedaleko hora Nebó, odkud Mojžíš hleděl před svou smrtí do zaslíbené země
Dt 34,1. Mapa – mozaika – zaslíbené země s jejími posvátnými místy byla jako ilustrace bible
výzdobou kostela. Zachycuje, respektive zachycovala, oblast od ústí Nilu až k Foinikii a podkladem
pro ni mohla být stará římská mapa silnic.
Jeruzalém – zničen je jihovýchodní cíp – má elipsovitý tvar (délka s-j – zleva doprava – 0,93
m, šířka 0,54 m) – skutečný tvar byl přibližně lichoběžníkový. Mapa zachycuje Jeruzalém
vybudovaný císařem Konstantinem (+337), císařovnou Eudokií (+460) a Justiniánem (527-
565). Vnitřní část města si zachovala monumentální ráz, který mu vtiskl císař Hadrián (117-
138) a jeho architekt, který z hromad suti rozbořeného Jeruzaléma vytvořil město “ Aelia Ca-
pitolina“.
Celkem je zachyceno 36 budov, z nichž některé dnes již nelze identifikovat. Kostely a kláštery
se od ostatních budov odlišují svými červenými střechami, kostely navíc mají štíty zabarvené
dozlatova.
Vnitřek města chrání hradba přerušovaná věžemi, celkem 21. Stejně lze rozeznat brány –
tmavé otvory jsou ohraničené oblouky.
Náčrt k mapě z Madeby
(A) Neapolská brána – Damašská brána – Báb al-Amúd; (B) Benjamínská brána – Štěpánská
brána – Mariina; (C) Porta speciosa – Súská brána – Zlatá; (D) Báb al-Marárib – Hnojná brána;
(E) Sijónská brána; (F) Jafská brána – Báb al.Chalil; (T) věže.
(I) hlavní ulice – Trhová – Cardo maximus; (II) Via triumphalis – Tarik al-Wád – Údolní ulice;
(III) Tarík Báb Sitt Marjam – počátek cesty Via dolorosa; (IV) Decumates – ulice Desáté
legie; (V) ulice k Sijónskému kostelu.
(1) nový kostel Matky Boží – Nea Thoetokos“; (2) palác císařovny Eudokie; (3) kostel Bethesda;
(4) kostel Kosmy a Damiána; (5) Sancta Sophia – kostel prétoria; (6) schody k Šíloachu
?; (7) křížová basilika – chrámové cimbuří; (8) „Davidova věž“ – věž Fasaélos; (9) věž Mariammé;
(10) Sijónská basilika, (11) brány; (12) S. Petrus in Gallicantu – Kaifášův palác (?),
(13) Šíloašský kostel; (14) večeřadlo (15) Kaifášův palác (?), (16) Baptisterium; (17) chrám
Božího hrobu.
Kroll 1995: 138-140.
KULT PANNY MARIE
o podněty ke vzniku mariánského kultu: feminní formy helénistické zbožnosti (kult Velké
bohyně Matky, Kybelé, Agathé Týché/Fortuna, Ísis.
o oficiální a žité formy zbožnosti – kanonická/ortodoxní a apokryfní literatura - Protoevangelium
Jakubovo
o ikonografie
Mateřské bohyně
Matka s dítětem/Madona, katakomby sv Priscilly, pol. 3. stol.
Vyobrazení ženy s dítětem na klíně je tradičně považováno za obraz Marie s malým Ježíšem
na klíně. Ikonograficky navazuje na stejná vyobrazení, jejichž linii je možné sledovat až
k neolitickým mateřským bohyním.
Pijoan 1978: 8.
Bohyně matka (Ninchursag) s dítětem, pečetě, asi 2300-2000 př. n. l.
Baring – Cashford: 1993: 191.
Ísis kojí Hóra: vlevo v bažinách delty Nilu, vpravo měděná socha, 2040-1700 př.n.l.
Baring – Cashford: 1993: 266; 272.
Trůnící bohyně Matka s dítětem na klíně, asi 700 př. n. l., Boiótie, Řecko
Baring – Cashford: 1993: 300.
Ísis kojí Harpokrata, freska na stěně domu v Karanis, Egypt.
Mathews 1999: 182.
Matka Boží s dítětem na trůnu, ikona v klášteře sv. Kateřiny na Sinaji, 7. století.
Mathews 1999: 183.
LITURGICKÝ ROK – JEŽÍŠOVA SMRT A NAROZENÍ
o spor o výpočet Velikonoc
o připomínka ukřižování a jeho zobrazení o
téma narození a stanovení data Vánoc: kanonická/ortodoxní a apokryfní literatura
o Kristus – Hélios
Velikonoce
Vjezd do Jeruzaléma a scéna se zázrakem proměnění vody ve víno a uzdravení chromého,
detail sarkofágu, asi 325, Řím.
Zobrazení ukřižování ve výtvarném umění je relativně pozdní a jeho zpracování předchází
ztvárnění událostí předcházejících pašijím, jako je například právě vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma.
Vlevo za Ježíšem je Pavel.
Mathews 1999: 28.
Utrpení Krista, vatikánkský sarkofág, 4. stol.
Zobrazená témata odkazují k velikonočním událostem, přestože ukřižování není vyjádřenou
součástí příběhu. Po polovině 4. století se objevuje kříž jako symbol vítězství (uprostřed , vojáci
podřimující pod ním hlídají prázdný hrob). Kříž při cestě na Gogotu nese Šimon Kyrénský
(zcela vlevo).
Deichmann1967: 016, 049.
Sakrofág Iunia Bassa, polovina 4. století
Sloupkový sarkofág Iunia Bassa, jeden z vrcholů pokonstantinovského uměni, dokládá vývoj,
k němuž v polovině 4. století dochází. Pašijní příběh se dostává do popředí, ale přímé vyobrazení
je nahrazováno symbolickým triumfem nad smrtí s využitím symbolických prvků
(prázdný kříž, Šimon z Kyrény, symbolické mytí rukou, zatčení Petra, případně Jób jako analogie
s Kristovým utrpením).
Ve středu horního pásu trůní Kristus na nebesích, jemuž stojí po boku dva apoštolové (poprvé
je na sarkofágu v této formě znázorněna teofanie), na levé i pravé straně jsou události související
s utrpením (Abrahámova oběť, zatčení Petrovo, na druhé straně je Ježíš odváděn k Pilátovi
a v poslední nice si Pilát umývá ruce).
Ve spodním pásu zleva Job a jeho žena, první hřích, vjezd do Jeruzaléma je dalším jasným
odkazem k pašijnímu příběhu, Daniel v jámě lvové a martyrium Pavlovo.
Deichmann 1967: 104, 680.
Ukřižování
Ukřižování, dveře kostela Sta. Sabina, Řím, kolem 430.
Nejstarší zobrazení Krista na kříži pochází z počátku 5. století a až do století 7. se vyskytuje
velmi zřídka.
Jensen 2005: 131.
Triumfální Ježíš na kříži, relikviář ze slonoviny, asi 420, British Museum.
Relativně pozdní zobrazování ukřižovaného problematizují jednoznačné interpetace kříže
v předkonstantinovském raně křesťanském umění jako výslovný odkaz na smrt na kříži.
Snyder 2005: 59.
Vánoce
Narození (sarkofág, 4. stol.)
Scény zobrazující narození Ježíše jsou také, podobně jako smrt na kříži, relativně pozdní.
Častěji se začínají objevovat od poloviny 4. století. Jejich uspořádání dokládá vliv nekanonických
vyprávění a jejich častější využití je současné s prokazatelnými informacemi o postupném
spojování narození s datem 25. prosince (v Římě Filokalův kalendář uvádí v roce 354:
VII kal Ian Natus Christus in Betleem, Iudeae).
Deichmann 1967: 005,013,1.
Narození a klanění
Umístění scény narození na víko sarkofágu je dokladem menšího významu této tematiky. Na
tomto sarkofágu je důraz jednoznačně položen na tematiku velikonoční.
Deichmann 1967: 009, 028.
Narození a klanění
Další varianta narození i s přicházejícími mágy nesoucími dary. První z nich ukazuje rukou na
betlémskou hvězdu. V tomto případě nejsou mágové ztvárněni s typickými frýžskými čapkami,
které na většině vyobrazení udkazují k jejich východnímu původu.
Deichmann (1967): 144, 907.
Narození a klanění
Deichmann 1967: 009, 028c.
Klanění tří mágů/králů
Deichmann 1967: 006, 016.
Adelfiin sarkofág, 350-340, římská dílna.
Vlys na víku čerpá náměty z apokryfů: na levé straně jsou ne zcela jasné a prokazatelné výjevy
zřejmě z legendy o Marii, na pravé straně pak mágové s betlémskou hvězdou a zobrazení
narození v Betlémě s Ježíšem ležícím v košíku (liknon) a jeho průvodci, osel a vůl.
Horní pás zleva: rozdělení práce mezi Adama a Evu, oznámení Petrova zapření, uzdravení
krvotoké (Mt 5, 29), Mojžíš na Sinaji (Ex 19, 1-25), Abrahámova oběť (Gn 22, 1-18), uzdravení
slepého, rozmnožení chlebů a vzkříšení syna naimské vdovy.
Dolní pás zleva: odepření uctívání obrazu Nebukadnesarova třemi mládenci (Da 3, 1-30),
zázrak v Káni Galilejské, první hřích (Gn 3, 1-7), vjezd Krista do Jeruzaléma (Mt 9, 18-26;
Mk 5, 21-43; L 19, 28-44; J 12, 12-36).
Uprostřed dolního pásu přinášejí své dary mágové Ježíšovi sedícímu na klíně matky.
Vedle scén Ježíšova mládí a zázraků se začínají vyskytovat i takové, jež bezprostředně ohlašují
pašije – viz vjezd do Jeruzaléma.
Klanění tří mágů/králů
Deichmann 1967: 001, 005.
Klanění tří mágů/králů, tzv. Dogmatický sarkofág, 4. stol.
Králové z Východu přinášejí své dary na spodním pásu vlevo.
Deichmann 1967: 014, 043.
Kristus Hélios
Kristus Hélios, mozaika v chámu sv Petra, 4. stol.
Ztotožnění Krista se solárním božstvem a telogogie o Kristu jako Slunci sprevedlonosti se
rozvíjí ve stejné době jako se v liturgickém kalendáři vytváří shoda o stanovení data Vánoc/Ježíšova
narození na období zimního slunovratu.
Jensen 2005: obr. 65.
Použité zdroje
Adkins, Lesley – Roy A. Adkins (1996): Dictionary of Roman Religion, Oxford: Oxford University Press.
Baring, Anne – Jules Cashford (1993), The Myth of the Goddess. Evolution of an Image, New York: Arkana
Penguin Books.
Clauss, Manfred (2005), Konstantin Veliký. Římský císař mezi pohanstvím a křesťanstím, Praha: Vyšehrad.
Deichmann Fridrich. W. – Giuseppe Bovini (eds.) (1967), Repertorium der christlich-antiken Sarkofage I. Rom
und Ostia, Wiesbaden: Steiner Verl..
Gates, Charles 2003: Ancient Citites. The Archeology of Urban Life in the Near East and Egypt, Greece, and
Rome, London: Routledge.
Jensen, Robin Margaret (2005), Face to Face. Portraits of the Divine in Early Christianity, Minneapolis:
Fortress Press.
Mathews, Thomas F. (31999), The Clash of Gods: A Reinterpretation of Early Christian Art, Princeton: Princeton
University Press.
Pijoan, José 1978: Dějiny uměníi 3, Praha: Odeon.
Rogerson, John (1996), Svět Bible, Praha: Knižní klub.
Snyder, Graydon F. (1999), Inculturation of the Jesus Tradition. The Impact of Jesus on Jewish and Roman
Cultures, Harrisburg, Trinity Press International.
Wilkinson, John (32002), Egeria’s Travels, Warminster: Aris & Phillips Ltd.