Zrození a smrt autora Od Giorgia Vasariho k Rolandu Barthesovi Parmigianino, Vlastní portrét v konvexním zrcadle, cca 1524 convex Giorgio Vasari (1511-1574) •Malíř, architekt •První významný sběratel kreseb •Spoluzakladatel florentské Accademia del disegno, 1562-63 •Autor životopisů výtvarných umělců 01 vasari sp Giorgio Vasari - malíř 02 vasari Nanebevzeti 03 vasari san Luca Giorgio Vasari - architekt 04 florenz_uffizien 06 vasari monument 1570 Giorgio Vasari - teoretik 05 Vasari obalka Giorgio Vasari Život florentského malíře, sochaře a architekta Michelangela Buonarotiho (úvod) •V době, kdy se vynikající duchové, vedeni světlem přeslavného Giotta a jeho následov-níků, pilně snažili osvědčit před světem schopnosti, jimiž je obdařila přízeň hvězd a šťastná směs životních šťáv, a kdy se v touze napodobit velikost přírody skvělostí umění všestranně, ale marně namáhali dosáhnout pokud možno svrchovaného po-znání, jemuž mnozí říkají inteligence, obrátil nejdobrotivější vládce nebes laskavě své zraky k zemi, a když viděl marnost toho nekonečného usilování, bezvýslednost těch nadmíru zapálených snah (...), rozhodl se vyprostit nás ze všech těchto omylů a seslat na zem ducha, který by se osvědčil všestranně ve všech uměních a oborech a který by sám o sobě dokázal, co to je dokonalost výtvarného umění, ať už jde o ve-dení čáry, o stíny a světla, jež dávají reliéfnost malířství, nebo o správný úsudek při práci v sochařství a o pohodlná, bezpečná, zdravá, přívětivá obydlí se správnými proporcemi a bohatými, pestrými ozdobami v architektuře. To všechno měla navíc provázet mravnost opravdové filosofie a ozdoba sladké poesie, aby si jej svět pln obdivu zvolil za jedinečný vzor práce, svatých způsobů a veškerého lidského konání, a pokládal jej tedy spíše za cosi božského než pozemského. A jelikož Nejvyšší viděl, že v podobných činnostech, především však v tak jedinečných uměních, jako jsou malířství, sochařství a architektura, stáli nadaní toskánští duchové vždy vysoko nad ostatními, poněvadž si hleděli víc než kdo jiný v Itálii práce a studia všech oborů, rozhodl se dát tomuto duchu za domov nejdůstojnější ze všech měst, Florencii, aby tak přivedl veškeré umění po zásluze právě v ní prostřednictvím jejího občana k vr-cholné dokonalosti. Mytologické aspekty biografií (dle E. Krise a O. Kurze) O zdroji umění: příklad Lýsippa (4. stol. př. Kr.) Portrét Aristotela Apoxyomenos Aristoteles_Louvre Apoxyomenos_Pio-Clementino_Inv1185 „Odkrytí talentu jako mytologický motiv“ Cimabue Giotto di Bondone (cca 1240-cca 1302) (1267-1337) Maestà, 1285-86 Navštívení Panny Marie, kaple Aréna v Padově, 1306 madonna mary10 „Deus artifex – divino artista“ Andrea Pisano, Stvoření Adama, 1334-37 Leonardo da Vinci, Bouře nad krajinou, cca 1500 2creati 03storm Příklady autorských signatur: Jan van Eyck, Michelangelo 07 Eyck 08 Michelangelo Umělec jako model Rembrandt (autoportréty: cca 1628, 1659) slfprtrt_c_1628 slf_prtrt_1659 Umělec jako romantický hrdina Eugène Delacroix 09 Delacroix Umělec versus kritik Honoré Daumier obraz Kritici, 1862 litografie Všemohoucí kritik, 1865 Daum Kritici 1862 DaumierCritic Roland Barthes text Smrt autora, 1967: „zrození čtenáře musí být na úkor smrti autora“ 10 Roland_Barthes Autor jako subjekt interpretace Komplexní přístup k dílu •Definice autorova stylu či „rukopisu“, fází život-ního œuvre atd. •Rekonstrukce autorovy intence: záměru, s nímž bylo dílo vytvořeno •Pochopení díla v kontextu autorova tvůrčího vývoje (osobnost autora jako klíč k interpretaci) •Podíl objednavatele, spolupracovníků – v závislosti na historické roli autora v dané době •Dílo jako struktura, jako „depozitum sociálních vztahů“, jako nositel invence, tvůrčího principu atd. •Kritický přístup k autointerpretacím • • • Oskar Bätschmann Einführung in die kunstgeschichtliche Hermeneutik img017 Doporučená literatura •Giorgio Vasari, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, díl 1. a 2. Přel. Jan Vladislav. Praha 1976-1977, 2. vyd. 1999. •Charles Baudelaire, Romantické umění. Přel. Miloš Marten. Praha 1911. •Ernst Kris - Otto Kurz, Legenda o umělci. Histo-rický pokus. Přel. Petra Maťová. Praha 2009. •Roland Barthes, Smrt autora. Přel. Tomáš Jirsa. Aluze 10, 2006, č. 3, s. 75-77. •Michel Foucault, Diskurs, autor, genealogie. Tři studie. Přel. Petr Horák. Praha 1994.