Antiformalistické nebíčko - libreto Osoby: Předseda I. S. Jedinicyn A. A. Dvojkin D. T. Trojkin Sbor hudebních činitelů a činitelek Předseda: Tak, soudruzi, začneme, ano? Publikum je u nás jaksi nesprávně zaměřeno. Pořád ještě přežívá podceňování kulturního významu přednáškové propagandy. A protože na základě plánu našeho domu kultury máme dnes na programu několik vystoupení na téma „Realismus a formalismus v hudbě,“ tak se, soudruzi, do toho pustíme. Co říkáte? (Hudební činitelé mlčí.) Přijato jednomyslně. Úvodní referát na tuto tematiku přednese náš hudební vědec číslo jedna, náš hlavní poradce a hudební kritik, soudruh Jedinicyn. Soudruzi, zdravíme našeho drahého a milovaného (postupně se dostává do vytržení) velkého soudruha Jedinicyna. (Bouřlivý, skandovaný potlesk přerůstající v ovace. Všichni vstanou) Hudební činitelé a činitelky a Předseda (již ve vytržení): Sláva! Sláva velikému Jedinicynovi! Sláva! (Všichni se posadí.) Jedinicyn (čte z papírku): Soudruzi! Realistickou hudbu komponují lidoví skladatelé, zatímco formatistickou hudbu komponují protilidoví skladatelé. Napadá nás otázka: proč realistickou hudbu komponují lidoví skladatelé, zatímco formalistickou hudbu komponují protilidoví skladatelé? Lidoví skladatelé píší realistickou hudbu, soudruzi, proto, protože, jsouce povahou a založením realisty, nemohou nepsat jinou než realistickou hudbu, zatímco protilidoví skladatelé, jsouce povahou a založením formalisty, nemohou nepsat jinou hudbu než formalistickou. Je zapotřebí, soudruzi, aby lidoví skladatelé dále rozvíjeli tvorbu realistické hudby a aby protilidoví skladatelé přestali se svými více než pochybnými experimenty formalistické povahy. Předseda: Výborně! Skvělé! Soudruzi, poděkujme našemu drahému a milovanému soudruhovi Jedinicynovi za jeho historický projev, za jeho vystoupení a za obohacení a objasnění důležitých otázek hudební tvorby. (Bouřlivý, skandovaný potlesk přerůstající v ovace. Všichni vstanou) Hudební činitelé a činitelky a Předseda: Děkujeme, děkujeme za historický projev, děkujeme za otcovskou péči a starostlivost! (Všichni se posadí.) Předseda: Podle plánu následuje, soudruzi, vystoupení našeho muzikologa číslo dvě, soudruha Dvojkina, o kterém je známo, že má krásný hlas a vokalizuje své projevy. Předávám slovo soudruhu Dvojkinovi. Dvojkin: Soudruzi! (žertuje) Svým vystoupení nechci zdůrazňovat disonance (smích) nebo (dále žertuje) vnášet principy atonatity (smích) do idejí, které jsme vyslechli. Soudruzi, my vyžadujeme od hudby krásu a souměrnost. Zdá se vám to divné? Ano, vám se to zdá divné, divné soudruzi, a přece tomu tak je. Nepřeřekl jsem se, je tomu tak. Jsme pro takovou hudbu. která je krásná a souměrná. Hudba nemelodická, neestetická, neharmonická, nesouměrná - to je něco jako vrtačka u zubaře nebo plynová komora. (Obecný smích. Dvojkin se také směje.) A tak si, soudruzi, zamilujme to krásné, souměrné, estetické, harmonické, melodické, pravidelné, polyfonní, lidové, ušlechtilé, klasické. Kromě toho bych vám rád, soudruzi, oznámil, že v kavkazských operách to nejde bez pravé lezginky, prostě tam musí být opravdová lezginka. (ztvrdnou mu rysy a začne skandovaně recitovat) V kavkazských operách lezginka musí být prostá, populární, udatná, prostá, populární a určitě pravá kavkazská hlavně musí být vždycky pravá a jenom pravá a vždy pravá a pravá, pravá, pravá, pravá!!! (opakovaně) Hudební činitelé a činitelky (začnou se tvářit udatně, imitují kavkazské horaly, vykřikují a co nejhodnověrněji manifestují svoji solidaritu se směrnicemi, které jim vnukl soudruh Dvojkin): Assa! Assa! Assa! Předseda: To bylo pravé vědecké vystupení. Jaká analýza! Jaká hloubka! (Skromnější potlesk, rozhodně nepřechází do ovací. Všichni sedí.) Slovo má soudruh Trojkin. Trojkin: Soudruzi! (třídí si myšlenky) Musíme být jako klasikové. Všechno musíme mít jako klasikové. Ano! Glinka, Čajkovskij, Rimskij-Korsakov jsou plni hudby, krásy a řádu. Glinka, Čajkovskij, Rimskij-Korsakov jsou zvuční, zpěvní, krásní a správní! Glinka, Čajkovskij, Rimskij-Korsakov dotýkají se těch správných strun! Tak je to správné, tak to má být! Náš člověk - to je totiž, soudruzi, velmi složitý organismus (zasmuší se), velmi složitý, velmi složitý organismus, ano, soudruzi, velmi složitý organismus je totiž našinec. A proto, soudruzi, potřebujeme symfonie, symfonické básně, kvartety, sonáty, suity, suity, kvintety… Suita, suita, sonátko ty má, kvartetky, kvartetky, kantátko ty má. Ach, Glinko, kalinko, malinko ty má, Ty symfonie, poémko, suitko ty má. Ach, Glinko, Dzeržinko, Tišinko ty má, Rozkřeněná poémko, suitko ty má… Ale je třeba, soudruzi, mít vždy na paměti: Bdělost, bdělost a ostražitost, vždy a všude, ať tu kdo chce s námi bude prostě bdělost, pořád, všude, ať tu kdo chce s námi bude. Buďte bdělí, držte hubu, ostražití čím dál tím víc, mlčte, neříkejte nikde nic! Hudební činitelé a činitelky: Bdělost a ostražitost vždy a všude, ať tu kdo chce s námi bude, buďmě bdělí, držme hubu, ostražití čím dál tím víc, mlčme, mlčme, neříkejme nikdy, nikde a nikomu nic! Trojkin: Náš velký vůdce říkal rád a opakoval nastokrát: všeho si všímejte, ošidit se nedejte, šmírujte tady a šmírujte všude všem diverzantům nedobře bude šmírujte tady, šmírujte všude a všem špiónům nedobře bude. Hudební činitelé a činitelky: Všeho si všímejme, ošidit se nedejme, šmírujme tady a šmírujme všude všem diverzantům nedobře bude. Trojkin: Bdělost, bdělost, vždy a všude bdělost, bdělost, všude bude. Nedopousťme, soudruzi, aby buržoazní ideje zasáhly naši mládež. Kdo se nepodřídí, nebude držet zobák, potáhne do řiti a čeká ho koncentrák. Hudební činitelé a činitelky: Ano, ano, ano, ano, všechny[1] čeká koncentrák. Trojkin: Náš velký vůdce říkal rád a opakoval nastokrát: všeho si všímejte, ošidit se nedejte, šmírujte tady a šmírujte všude všem diverzantům nedobře bude. Hudební činitelé a činitelky: Kdo se nepodřídí, nebude držet zobák, potáhne do řiti a čeká ho koncentrák. Všeho si všímejme, ošidit se nedejme, šmírujte tady a šmírujte všude, všem diverzantům nedobře bude! TANEC[2] ________________________________ [1] Máme na mysli „všechny,“ kdo se nacházejí pod vlivem buržoazní ideologie. Všechny poslat do lágrů by však bylo chybou: někdo tu přece musí zůstat, aby pokračoval v nelítostném boji proti pronikání prohnilé buržoazní ideologie. (poznámka vydavatele) [2] Popis tance: na motiv „šmírujte tady“ tanečníci šmírují tady. Na motiv „šmírujte všude“ tanečníci šmírují všude.Výraz v jejich tvářích musí být takový, že se naši ideoví vrahové rozpadnou v hrůze. český překlad a zveršování libreta: Miloš Štědroň