Ve schématu znázorňujícím skupinové struktury označuje Caplin jednotlivé části písmennými symboly. Takové značení je ostatně v „tradičních" analýzách velmi časté. Pokud se však blíže podíváme na Caplinovo schéma, nalezneme zde jednu zásadní odlišnost. Abecední rady, nejsou používány vždy od písmene a v rámci jednoho větvení, ale pokračují na úrovni celého patra. Příkladem je pak značení strukturních částí na nejnižším patře od písmene a až po písmeno /. Caplin tedy sice vnímá jednotlivé části formy, ovšem klíčová je pro něj struktura celku v kontextu hierarchickém.
Závěr
Je tedy zřejmé, že angloamerická odborná literatura zaměřená na reflexi sonátové formy, ať už z hlediska muzikologického či hudebně-teoretického, je velmi rozmanitá. Předložený text, jak se domníváme, dostatečně ukázal, že se vždy nemusí jednat o jakýsi soubor učebnicových pravidel, pro něž je jakákoliv odchylka jejich potvrzením. Za velmi přínosné pak považujeme texty zaměřené muzikologický, tedy na problematiku stylu a dějin hudební teorie, které napomáhají k lepšímu pochopení problematiky v daleko širším kontextu. Co se týká dvou námi uvedených typů teoretických východisek, „tradiční" německý koncept bychom nalezli, ovšem v modifikované podobě, pouze u Capli-na. Schenker a jeho následovníci naopak přicházejí se zcela novým analytickým přístupem a poskytují tak netradiční a inovativní pohled na možné způsoby strukturovaní sonátové formy.
Romane Klementová je absolventkou oboru hudební vida na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V rámci doktorského studia se věnuje problematice hudební teorie a filmové hudby.
Summary
The study deals with (tie issue of the reflection ol the sonata form in the Anglo-American environment in the 20th century. Two main streams - musicological and theoretical have been identified. The musicological stream is represented by two lines - style and analytical and historical and empirical, the theoretical stream includes the linear and counterpoint line and the organic and functional line. The specialized works included In the particular categories specify tho main principles oi the sonata form, especially on the repertoire of tho representatives ol tho so-called First Viennese School, i.e. Joseph Haydn, Wolloaiui Amadous Mn/iul anil I nilwm van Beethoven.
reoertoaru
itaske opery v Holešově ve 30. letech
JANA SPÁČILOVA
STUDIL
ská barokní opera na Moravě je tématem, které je v poslední době intenzivně řešeno zejmé-nii půdě brněnské muzikologie. V návaznosti na grantové projekty, které byly realizová-V letech 2005-2011 na ÚHV FF MU, byl letos otevřen nový výzkumný projekt s podporou CR, jehož výsledkem bude katalog libret italských oper provedených na Moravě před rokem 0.' Předkládaná studie o opeře na zámku hraběte Františka Antonína Rottala v Holešově 1(1. letech 18. století je jedním z výstupů tohoto výzkumu, který se v současné době zaměřuje néna na provenienci moravského repertoáru a zkoumání jeho vzájemných vazeb.
Kiiumi IHirol italsko iiikhv vit slřcdni Evropo V první polovino 18. století, i Morová GAfiR. Bon. čisto fM00/l?yP940 Nadace pro Mimy kultury vo střední Evto iia, firiMtii Jnna Spádová
Ntiptól In n Jaroméfidcti ri.iiI llukylimii, /ikfii iinvó iKlkvunlt Mírka partllur Jo pnptuliui v iidvo mnnngfalll, vií i'i'iiiiknv,i Jana František
Aut.......MKa vn službách
hi.iiiťitn QumKmimroa a Ital hM opon v Jarontéňdch, ni' Polit 2011,
HUNI Inlommrai o IkiIoShv
■i......Iw.iiIIm ví; :.|i.n'ilir.m
,11111111 iihiiiii ijiviidiii nu Mimivíi v 1 (wkiviné lit Nlnlull současný stav
VltlIlNIIIlill il |»ll5|h)kllW
iliiWm vy/km nu 0|ius mimlcuin. 2TI11, toč 43. tlUJB-M
'.|M:'ll,V,l  1,111,1 'V«ií:,hiv
Mirv lilmil ikfcke npaty iti MuiiMi v 1 puluvaie lit stiÉitl Acla uiusicolnijica IV HlMW |»o tMHtutnH vodu, 2(101),i»«tataano
k pmOflÉU hntáovsko Optty IiWii w Sohnal, .liti IMálkynpuiynn Moravu Součiwny Ulav víkIi ntin-,1i in (I dkiwlki nu Moravě. AI.IPO lne iihlkm, mi 11 21; Pmhn W4.a bb II Siuviki| Ml ..liiiaílkuvá. Koln/ina íi|«.......i linlii'jrv!;kiiili
O repertoáru zámeckého divadla v Holešově máme podobně jako u většiny dalších moravských operních scén informace pouze z libret.2 V současné době je známo dvanáct oper a dvě intermezza, které byly provedeny na scéně holešovského zámeckého divadla v letech 1733-1739.3 Většina libret je uložena v českých institucích, především v Moravské zemské knihovně a knihovně arcibiskupského zámku Kroměříž, nejvýznamnéj-ším zahraničním fondem je Biblioteca Nazionale Braidense v Miláně, kde se nachází šest holešovských libret, z toho tři unikátně.4 Dalším unikátem je libreto intermezza La Contadina v soukromé sbírce Rainera Theobal-da v Berlíně (kopii se dosud nepodařilo získat), jedna opera je známa jen podle svého názvu; její unikátní libreto původně uložené v Kroměříži je dnes ztraceno (ĽOlimpiade). Operní představení se pořádala dvakrát do roka (pravděpodobně s několika reprízami), a to při příležitosti narozenin hraběnky Marie Cecilie dne 26. července a narozenin hraběte Františka Antonína Rottala dne 12. října. Na libretech se kromě těchto dat objevují také údaje „v létě" (nelľestatc) a „na podzim" (nelľautunno). Hrabécí orchestr byl složen z místních hudebníků, jako sólisté byli většinou angažováni zpěváci italských operních společností působících v Brně. Většina oper provedených v Holešově pocházela z pera skladatelů působících ve službách hraběte Rottala - Eustachia Bambini-ho (v sezóně 1733), Giuseppe Nicoly Albertiho (1734-1735) a Ignaze Holzbauera (1737-1739).5 Tím se holešovský repertoár liší například od repertoáru dvorní kapely olomouckého biskupa Schrattenbacha, který byl v oblasti oper tvořen převážně přejatými tituly (s výjimkou děl biskupského dvorního skladatele V. M. Gureckého).0 Jak v Kroměříži a Vyškově, tak i v Holešově byly však opery prováděny jako pasticcia, tedy s použitím cizí hudby.
Přehled oper provedených v Holešově
Pivní zná mou operou hranou v Holešově liyl.i ľailniupe v červenci 1733,jednak) se o představeni k nain/niliiilm hraběnky Roiialové, ftJľ-
hn,'ľ,  lľ ľi.r.liil. Iiliiľlo S Miillllilulli i li.'i-ii y|iiiilľlini''iii'' mi I) S:ir.
rim (Neapol 1722), G. F. Händelem (Londýn 1730) či L. Vincim (Benátky 1725 jako Rosmira fedele). Holešovský text vychází z verze z roku 1722 pro Sarriho, přičemž některé árie se objevují později ve Vivaldiho paslicciu Rosmira (Benátky 1738).7 Autorem hudby byl Bamblni, část árií zkomponovali místní hudebníci (ohann GeorgOrsler a Ferdinand Seidl (v libretu jsou označeny hvězdičkou, celkem 6 árií). Libreto je stejné jako v dalších holešovských operách interpolováno áriemi, které pocházejí z jiných dél. Tyto árie je většinou možné určit textově, přičemž není jisté, kdo byl autorem hudby. Ve shodě s dobovou praxí lze však předpokládat, že pokud se v libretu opery vyskytuje cizí text, byla společně s ním přejata také hudba. V holešovském libretu Partenope byly identifikovány mj. árie z oper Alessandro nelľlndie (Se troppo credc ai ciglio, autor textu P. Metastasio, před rokem 1733 zhu-debněno L. Vincim, L. A. Predierim, F. Mancinim a G. B. Pescettim) a Arianna e Teseo (Sdegnata set con me, libreto P. Pariati, hudba L. Leo, Uím 1729).* Libreto opery Partenope je dochováno ve dvou ver-
zích, italské a německé. Na titulním listě německé verze je uvedeno, že představení se odehrávalo v německém jazyce („in Teutscher Sprach vorgestellet wird"), tomu však sám pramen nenasvědčuje: libreto totiž není překladem italského textu, nýbrž prozaickým převyprávěním děje. Samotná hudební čísla jsou odbyta konstatováním, že postava „zazpívá árii a odejde" („singt die Aria undgehet wcg"). Lákavou hypotézu o jedlic i prvních německých oper na našem území je tedy zřejmě nutno zavrhnout. Téhož roku 1733 na podzim byla provedena další
opera E. Bambiniho, Artaserse na libreto P. Metastasia. Na libretu je uvedeno přesné datum provedení, a to 15. října. Vzhledem k tomu, že červencová opera byla určena k narozeninám hraběnky, se nabízí jako účel oslava narozenin hraběte, toto však není nikde výslovně uvedeno (v dalších letech se navíc opera hrála 12. října). Opera byla obohacena o dva balety, připravené tanečním mistrem olomoucké Stavovské akademie Antonem de Guttieretz, k nimž složil hudbu F. Seidl. Také toto libreto je dochováno v italské a německé verzi, přičemž německá verze je již obvyklým překladem italského textu.9 Z následujícího roku 1734
jsou dochována dvě libreta, ani jedno však není operní. Prvním je serena-la Amore t paa\ hraná k narozeninám Marie Cecilie. Autor textu není znám, katalog libret C. Sartoriho zaznamenává s tímto názvem pouze loto jediné holešovské libreto."' Jedná se o dobově oblíbenou pastorální tematiku zpracovávající báji o Dianě a Endimionovi (s kroměřížským En-ilytniťin z roku 1727 však lato serenala nemá nic společného). Jako autor hudby se poprvé objevuje zpěvák a skladatel ti. N. Alberti, který byl tou dobou angažován v brněnské opeře. Druhým libretem je intermezzo, patrně původně vložené do velké opery hrané na podzim (podle
zámku za hraběte Františka Antonína Roltala. Bakalářská diplomová práce, ÚHV FF MU Brno 2011.
6 Spáčilová. Jana: Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha (1711-1738) Příspěvek
k librellstiw barokní opery a oratoria. Disertační práce, FF MU. Brno 2006.
7 Jste sloji za zmínku, že parlitura Sarnho Partenope, uložená dnes ve vídeňském Archivu Gesellschatt der Musikfreunde (sign
IV 27711), byla součásti hudební sbírky hrabete Jana Adama Qtiestenberga. Viz Perníková, op cit., s 340.
8 Réperlolre Inlernallonal des Sources Musicales, http://vrtmrism.inlo.
č 850022349
9 Nemecký překlad byl přejat z Kroměříže, kde se stejný tilul hrál o dva roky dříve (ovsem s hudbou J. A. Hassebo) Viz Anaxerxes, Kroméřiž 1731. Ilireto CZ-R Rldl, pí. 8.
10 Sartori, Clauriio i librolll llnllaru a slanina dallo nnymi al 1800. Cuneo 1990-1904, t 161/
STUDIE
I Iii.iihii üuHikkjuriold A Niiw I.lunnology ol Vi n í il i. in Opora aml Holatod
Irl«». "«> 1.wi.süw
tnd 8007, a 592
SliMluvil 2006. op Olli Ufl
lllliiiiii,li ( Ii r. im'. Illiilll I/«
fmimi poun m Sahnatoy kniiiy, vi/ Sthnal, Jifi Huden
lil lilmiiliiiii /.ItniirM? knitwiv IV v K/riniMiži Gottwaldov. illiliintniiiHiffliniiMialMK! vi.MlKv.ihlnvr ľ Kill.:, IIn i luuilo Wo v kiuii«ilih*i3 knihovno ulnirain ikkI rjgn ,7,1 XII .1!. iv lllnrntirfrr
nMprtvniuv4dinoZ/a
XHI 4b) n nadin/uln su /iki
kifliftniku ni77 Za pomoc
|lll [|K)I|II/I|I l]ll/vy!lliBiHMll)
|Hlllflnl im IMkij i«j/I dik
i*c h.....rtmiiCyrtu
M.. liMVI
obvyklého J'tiittuniio" na lilulním listě). Jeho název zní // matrimonio pcrforza. Jeho autoři nejsou uvedeni, zřejmě jde o intermezzo, které napsal roku 1729 v Benátkách 6, M. Buini (známé též pod jménem hlavních postav Rosmette e Girottdo)." Bylo obvyklé, že úspěšná intermezza kolovala Evropou, většinou jako součást repertoáru komických zpěváků, kteří je potom předváděli v různých operách. Takovými specialisty na komické role byli také v Holešove vystoupivší Bartolomeo Cajo a Cecília Montí. Z roku 1735 známe patrně kompletní repertoár
holešovského zámeckého divadla. Operou k hraběnčiným narozeninám 26. července byl Astianatte. Je to jedno z nejúspěšnějších libret A. Salvi-ho, poprvé zhudebněné roku 1701. Skladatelem opery byl již známý G. N. Alberti, který mezitím povýšil na hraběcího kapelníka („Maestro di Muška delľlllustrissimo Signor Conte"). Alberti byl také
autorem hudby další opery, jíž byla Venere placatá z 12. října 1735. Text C. N. Stampy se předtím dočkal jen jediného zhudebnění, a to z pera F. Courcella (též Corselli, Benátky 1731). Jak se toto poměrně neznámé libreto dostalo na Moravu, není dosud jasné. Přímou filiaci je však možno doložit tím, že text benátského libreta byl přejat doslovně, s výjimkou kvartetu na konci druhého aktu Non speri, perdono, který je v Holešově nahrazen duetem Pria che da te per sempře. Snad stojí za zmínku, že jedna árie z Courcellovy opery - Care dclľidol mio hici adorate pro slavného kastráta Carestiniho - byla zpívána již roku 1732 v Kroměříži v opeře Lucio Papirio.n Posledním známým titu-
lem hraným v Holešově roku 1735 je intermezzo La Contadina, jehož libreto prozatím nebylo pro náš výzkum získáno. Z analogie s předchozím rokem lze však usuzovat, že bylo hráno společné s podzimní operou. Další dva tituly představují největší otazník v dějinách holešovské opery. Jednak měly být provedeny ve stejný den, 26. července 1736 (z toho jeden v zahradním divadle), což je vzhledem k jejich provozní náročnosti jistě pozoruhodné, jednak je jako jejich skladatel uveden J. A. Hasse, což je podle dosavadního stavu poznání zcela určitě nepravdivá informace. Operu ĽOlimpiade na Metastasiův text Hasse sice napsal, ale až roku 1756 pro drážďanský dvůr. Holešovské libreto je bohužel ztraceno, proto k tomuto údajnému zhudebnění nelze říci nic bližšího." Titulní list libreta Césare in Egitto přináší zavádějící úda-}e hned v několika ohledech. Autorem textu není „Dottor Sal vi", nýbrž méně známý libretista G. F. Bussani. Jde o původem nejslarší libreto holešovského repertoáru, bylo napsáno již roku 1677 s titulem Ciitlio Césare in Egitto. Pod tímto názvem je v úpravě N. llayma zhudelmil roku 1724 G. F. Mandel, jeho opera byla hrána ve značně pozměněné podobí fftku 1731 ve vídeňském divadle U Korutánske hrány," D.ikiiin ■■kUl.ileh IN. století, kteří se k tomuto textu obrátili, byli m|, I A ľiedlťľl (Klin 1728) ,i li. (iiacoinelli
(Miláno, Benátky 1735).15 V Hasseho tvorbě se Césare in Egitto nevyskytuje. V historii této opery se však objevuje jeden zajímavý moment, a to provedení v Pesaru roku 1729.14 Autor hudby zde sice není uveden, avšak jednalo se zcela určitě o reprízu Predíeriho zhudebnění z předchozího roku. Mezi zpěváky se vyskytuje také Domenico Battaglini, který zpíval v holešovském provedení titulní roli Giulia Césara. Je nepochybné, že právě on byl tou osobou, která přinesla dílo do Holešova. Pro tuto možnost mluví také to, že s původním Predíeriho Césare in Egitto se holešovské libreto shoduje v šestnácti áriích z pětadvaceti (zatímco s Giacomelliho milánským zhu-debněním jsou společné pouze 3 árie a s Händelovou operou, resp. její vídeňskou úpravou žádná).17 Co se týče podílu hudby J. A. Hasseho na holešovské opeře Césare in Egitto, jeho dílem by mohla být zřejmě jen jediná árie, a to Pensa a serbarmi, o cara, pocházející původně z Metastasio-va libreta Ezio (zhudebněno Hassern v Neapoli 1730). Další Metastasíova árie Ľincerto mio pensiere, pocházející z libreta Siroe.je v Hasseho zhudebnění této opery z roku 1733 škrtnuta. Jejím autorem v holešovském Césarovi tedy musel být jiný skladatel. Poslední árií vyskytující se v souvislosti s Hassem je Per salvarti idolo mio, která byla zpívána v provedení jeho Artaserse v Bologni 1730, to však bylo pouze pasticcio s Hasseho hudbou bez skladatelovy autorské účasti.1* Skutečnost, že je na holešovském libretu Césare in Egitto uveden jako autor Hasse, nelze tedy zdůvodnit podstatnějším podílem jeho hudby - spíše šlo o omyl nebo záměrné zvolení známějšího autora kvůli zvýšení prestiže díla. Z následujících dvou let známe zatím pouze opery hrané v podzimní sezóně. Autorem hudby je v obou případech Ignaz Holzbauer, který nastoupil u Rottala jako dvorní skladatel („compositore di camera"). První operou je Lucio Papirio dittatore na text A. Zena, provedený 12. října 1737. V kontrastu k místní praxi nevykazuje Zenův text téměř žádné změny v áriích, s výjimkou vloženého terce-lu Mantio vinše, e Tito forte a árie Dammi un amplesso, o padre, kterou interpretovala skladatelova manželka Rosalia Holzbauerová, rozená A. mlreides. Druhou Holzbauerovou operou byl Sesostri, re ďEgitto
na text A. Zena a P. Pariatiho, provedený 12. října 1738. Podobně jako v roce 1733 také zde provázely operu balety, jejichž autorem byl taneční mistr Johann Baptista Danese.'1' Opera je v dosavadní literatuře uváděna podle dochovaného libreta pod německým názvem Sesostris, König in Egypten. Vzhledem k holešovské praxi vydáváni libret ve dvou jazykových verzích se však domnívám, že se náhodou zachovaly pouze exempláře německého překladu, zatímco opera sama byla zkomponována a také /pívána v italštině. Text recitativů v zásadě souhlasí se Zenovým a Pariatiho libretem, překlad árií je však dosti volný, a proto je nutno bllžíl .malý/u ponechal prozatím stranou. iiok 1739 je podle
•.....Časného Stavu bádání posledním rokem, z něhož pocházejí zprávy
H   BNžc k lomulo píedslaveni vt! Perníková, Jana: Glulio Cesaie In Egitto am Wiener Kämtnertorlheater im Jahre 1731 Ein Beitrag zur Rezeption der Wetke von G. F. Händel in der Habsburgermonarchie In der 1. Halde des 18 Jahrhunderts Hudební věda. v tisku.
15 Jako srovnávací materiál sloužila lato libreta Césare in Egino: Gracomelii. Miláno 1735: Wlb, Raccdram 6048/002. Glacomelll. Benálky 1735: IMb Raccdram. 0777; Predteri, Rím 1728: l-6c Lo.4436 (za zapůjčení kopie posledně jmenovaného libreta srdečné děkuji Janě Penjtkovél
16 Sartori. 15396
17 Libelo z Pesara bohužel nebylo k našemu výzkumu získáno, takže není zalim jasné, které árie byly
v Predíeriho opeře změněny pž v Pesaru a které až v Holešově.
18 Schmidl-Hensel, Rolanď .La musica ô del Signor Hasse detto H Sassone Johann Adoll Hasses .Opere Serie' der Jahre 1730 bis 1745. Quellen, Fassungen, Aullührungen, Göttinnen 2009, Sv, 2. s 69-70, 748.
19 K Danesemu nejnověji Perníková, op cil, s 132-134
m Soíinal. op cit., s 59.
tocco II parlo, e ancof pavenlo. F. Gašparmi, svazek M v BBc 3949. RISM ('03001962. Venga la nmrie, 8 Gatuppl. svazek aiii SSkma T-SE-R. RISM 190010651. hllp://www tKm lnlo.
o provedení oper v Holešově. Oproti předchozím sezónám není na libretech uvedeno presné datum premiéry, pouze obecné „v létě" („questa astate") a „na podzim" („nellatitunno"). Opera Amore e fortuna byla hrána v létě, zřejmé k narozeninám Marie Cecílie. Libreto nenese jméno libretisty ani skladatele, starší literatura uvádí jako předpokládané autory F. Passeriniho a G. Portu.'" Analýzou textu bylo jméno libretisty víceméně potvrzeno, jméno skladatele však nikoli. Passerini byl skutečně autorem původního Amore e fortuna (1712), holešovské libreto je ovšem úpravou F. Silvaniho pro G. Portu z roku 1725. Jméno skladatele se však jednoznačně zjistit nepodařilo. Portovo zhudebnění bylo sice jedním z nejoblíbenějších a s nejrůznějšími názvy prošlo řadou repríz po celé Evropě (.La sorte nemica; Amore di sangue; Amor, odio e penti-mento), avšak holešovská verze nemá nic společného ani s jedním z těchto provedení - s výjimkou závěrečného sboru jsou zde úplně nové árie. Je to o to zajímavější, že hned ve třech dřívějších reprízách opery (1728 Benátky, 1729 Pavia, 1734 Padova) zpívala Giacinta Spinola Costantini, která vystoupila při provedení této opery v Holešově v roli lsmera. Dalo by se tedy předpokládat, že alespoň část hudby si s sebou mohla přinést, jak bylo v té době obvyklé. Tato opera tedy byla skutečným pasticciem, složeným z různých zdrojů. Je to patrné již z toho, že texty hned čtyř árií pochází z díla P. Metastasia (z oper Adriano in Siria a Temistode), což je nejvíc ze všech holešovských oper. Árie Anche H sol da dense mtbi je také cizího původu - téhož roku 1739 byla zpívána v opeře Feraspe A. Vivaldiho v Benátkách, což předpokládá existenci prozatím neznámého předešlého spojovacího článku. Další dvě árie byly pomocí katalogu RISM identifikovány jako dílo F. Gaspariniho a B. Galuppiho.21 Autor pasticcia je neznámý, není jisté, zda jím byl v Holešove již v té dobé zaměstnaný „compositore di camera" Ignaz Holzbauer. Operou k Rottalovým narozeninám byl patrně Volo-
geso, rě de'Parti s Holzbauerovou hudbou. Libreto napsal již roku 1700 A. Zeno pod názvem Lucio Vero, nové jméno opery podle titulní postavy se objevuje pouhého půl roku před holešovským provedením, a to v Římě (Vologeso, rě de Parti, hudba R. da Capua, karneval 1739 v Tea-tro a Torre Argentina). Nelze prozatím stanovit, zda je pozměněný název náhoda, či výsledek přímé vazby Holzbauera na Itálii v důsledku jeho návštěvy Benátek před angažmá u hraběte Rottala. To, že text holešovského Vologesa doslovně souhlasí s libretem stejnojmenné opery R. da Capua, by spíše nasvědčovalo druhé z obou možností. S brněnskou operou Lucio Vero z roku 1734 nemá tento kus nic společného. Posledním prozatím známým titulem na holešovské zámecké scéně je „melodrama" Nel perdono la vendetta z podzimu 1739, provozované k svátku sv. Maxmiliána a tedy i jmenin zemského hejtma-
na Kounicc.-'-' Tato opera je v holešovském repertoáru výjimečná přede-| .mi svým obsazením, nebyla totiž interpretována profesionálním] /prváky, nýbrž „kavalíry a dámami" („da Gavalieri, e Dame"), ledy ilechtickými amatéry. Kromě dvou dcer hraběte Rottala Maxmiliány ii Marie Anny zde vystoupili členové spřátelených šlechtických rodin: M.irie Anna Grimmová, hraběnka Teresa Heisslerová a baron Johann Podstatský. Nel perdono la vendetta se tak řadí k pozoruhodné tradici '.lednických představení, která byla v okruhu habsburských zemí repre-tentována např. operou Furisteo (Vídeň 1724, za řízení samotného císaře Karla VI.), serenatou Ghhlanda di fiori (Vídeň 1726, zpívána ke jmeninám M. A. Pignatelli jejími dětmi), serenatou Ritonw ďamante (Vratislav 1722, k narozeninám hraběnky Antonie Kotulínské roz. Rottalové, nevlastní tety Františka Antonína), či operou Cleonice e Demetrio (Jaro-méřice 1732, ke jmeninám hraběte J. A. Questenberga).^ Jména autorů textu a hudby libreto neudávaje však možno potvrdit předpokládané autorství G. C. Paganicesy a G. Porty (na rozdíl od výše uvedeného Amore e fortuna).1* Porta napsal Nel perdono la vendetta na Paganicesův text v roce 1728, dílo se v krátké době dočkalo více provedení v různých italských městech (pochopitelné v menších úpravách). Holešovské libreto má nejblíže k repríze hrané v Padově v roce 1734, ve které vystoupila mj. již zmíněná G. Spinola Costantini. Podobnost mezi oběma provedeními je na svou dobu výjimečná: s výjimkou škrtnutého tercetu (III/4) a jedné vyměněné árie (Cara speranza namís- 24 lo Non Iw piu core) holešovská verze doslova odpovídá padovské, a to jak v áriích, tak také v recitativech. Autor hudby G. Porta je v padov-ském libretu uveden plným jménem a se všemi svými tituly {„Accade-núco Filarmonico, e Maestro del Pio Ospitale della Pieta di Venezia"), jeho autorství je tedy možno vztáhnout i k holešovskému provedení, samozřejmě s výhradou árií, které byly v Padově změněny oproti premiéře z roku 1728. Takovou novou árií, objevující se v Padově a posléze i v Holešově, byla např. Son qual nave, ehe agitata z opery Artaserse R. Broschiho, která získala proslulost díky svému interpretovi Farinelli-mu a která byla následně zpívána různými umělci v mnoha dalších operách po celé Evropě. Dalšími novými áriemi - alespoň podle textu - jsou Amo, bramo e non dispero (A. Zeno: Euristeo), Sentirsi dire del caro bene (P. Metastasio: Semiramide riconosciuta), Chefuria, che most-ro (P. Metastasio: Siroe, rě di Persia). Vidíme tedy, že za pouhých několik let své existence mohla být i opera renomovaného autora značně pozměněna, a to ještě předtím, než se dostala na Moravu.
Nim1 iiiI.iiim.ii n k |m muknu
ll|KrlV viz Mllňiir,. Vl.nl.....i
StaluHlI v JilinuitVI I i nllntoíliwo roku 1/ i'i iv :,viM|M 'In lilu kľ klllľ
sporuJonro 0|Kiti immiairo, 2011, lot 43,6 3,0 0-1?.
.■■|MI"II,I ll.i ■ II
23  OopatoCloiiiiliľ ľ Ikiiimliiii vl/ liHJo PflmlkiMl, ii|i r II, \
02-64.0si......Mí........inil.i
dl 1(0(1 ml Skxlkll ľľll
' ■ i. li il.i i .li.il.i" 11 dl Hoď
Antonia Caldony / roku 1/20 Bak;il,ll:Mtli|iliiiiiiiv,i|ii.iľ FF MU. Binn 2009 l.lbímo
.n.n ll; H.I.imi. . ll.llllillllll ľ .1' ■ 1»"..ľ ■ ■      i II.....
sign.CHtf»4M0!i,|)liv II
Autory Carlii P.rfliinicflnii a Giovannllio ľuilii iiv.ull
Sehnal,op. dl.s M).
32-33
opus musicum 6/2012
25 Z jedenácti dosud známych oper provedených impre-sáriem Angelem Mingolllm v bnénském městském divadle v Taverně bylo
z pražské staggiony Antonia I • r n. i přejalo plných osm. pocliopitelné v různých úpravách ů s hudbou líných skladatelů Ke vztahu brněnského repertoáru k pražskému viz Spáčilová. Jana: Antonio Vrvakli a italská opora v Brně: Orlando tuiioso a Tullo Oslitio (1735). Opus musteum. 2008, rot 40. č. 4. s. 22-27; podrobnejší zkoumáni vzájemných vazeb bude předmětem
■ mi- i n i výzkumu.
26 Árie byla pouiita 1728 v opere L A Predieriho i 1735
v milánském zhudebnění G Giacomelliho (v repríze opery téhož roku v Benátkách byla nahrazena jinou) Jako vloženou árti je tedy nutno |i chápat v případě brněnského Lucia Vera, který je na libretu označen jako pasta* s Galupplho hudbou (.La Musica e la maggior parte del Sig. BakJassare Galuppi di Venezia á ríserva deí'Arle. che sono di drversi Auttori")
27 Z historie brněnské opery ie možno uvést přiWad árie Come il mar da doppio venlo. která zazněla roku 1733 v opeře Qi amori amariaraku 1739 v opeře
■ ■ .r. n rn-.i ■ riconosduta
V prvním případě ji zpívala Margarita Flora, v druhem Garanta Spinola Costanlini. která se ovšem někdejšího nastudováni opery Gli amori amari zúčastnila laké
Vztahy holešovského repertoáru k brněnské městské opeře
Vzhledem k těsné personálni provázanosti holešovské a brnenské opery je nasnadě, že docházelo laké k repertoárovým průnikům. Ty se však neodehrávaly v rovině celých oper, jako tomu bylo napr. v případě pražské staggiony Antonia Denzia a brněnské staggiony Angela Mingottiho, nýbrž v rovině vložených árií, které se svými interprety přecházely mezi různými operami hranými v různých divadlech.-5 Princip árie „di baule", tj. putující árie (doslova „z kufru") v italské opeře této doby je dobře znám, v holešovském repertoáru však byly vystopovány různé podoby tohoto fenoménu. Prvním z nich je nejběž-nější forma přejaté árie, kdy jedna a tatáž zpěvačka zpívá stejnou árii v různých operách. Laura Bambini zpívala árii Scende dal inonte v Brně v lednu 1734 v opeře Lucio Vero, o dva roky později zpívala tutéž árii v opeře Césare in Egitto v Holešově. V obou případech šlo o mužskou roli, árie je součástí původního libreta Césare in Egitto.2'' Podobně zpíval Domenico Battaglini árii Frá spěme, e úmore v holešovském provedení Artaserse a o několik měsíců později v brněnském Lucio Vero. V souvislosti s novou dramatickou situací byl pozměněn text, hudba však patrně zůstala stejná. Árie s podobným incipitem Frá la spěme, ed il úmore zazněla v Holešově ješté v roce 1735 v podání Anny Cosimi (Venere placatá), tentokrát šlo však o jinou árii. Další způsob je ten, kdy stejnou árii předvede v novém kuse jiný interpret (pokud vystupuje v původním titulu, dostane tak příležitost si zazpívat oblíbenou árii někdejšího kolegy či kolegyně).'" Tento případ reprezentuje árie Nella sventura estrema interpretovaná v Brně Teresou Peruzzi (v opeře Lucio Vero) a o rok později v Holešově Johannou Albertini (Venere placatá). Nejvíce přejatých brněnských árií bylo zjištěno ve „šlechtické" opeře Nel perdono la vendetta. K dosud identifikovaným kusům patří Anime tormcntate (interpretka Maria Anna de Grimm) z brněnské opery Dido-ne z prosince 1734 (A. Cosimi), Che furia, che mostro (Teresa Heissler) z opery Lucio Vero (Teresa Peruzzi) a již zmíněná Son qual nave, che agitata (Johann Podstatský), zpívaná 1733 v Brně v opeře Gli amori amari (G. Spinola Costanlini). Původní interpreti patřili ke špičkám zaalpské italské opery, proto lze chápat použití jejich árií jako svědectví značných pěveckých schopností urozených amatérů. Uvedené příklady jsou samozřejmé pouze ilustrativní. Jednak dosud neznáme kompletní repertoár Holešova a Brna, jednak pravděpodobně existovaly také árie, které měly stejnou hudbu, ale z dramaturgických důvodů natolik změněný text, že jejich odhalení pouze pomocí libret je nemožné. Provázání holešovského repertoáru nejen s brněnskou operou, ale také s dalšími středoevropskými centry tedy mohlo být mnohem těsnější a bude předmětem dalšího výzkumu.
ARTASERSE t
DRAMMA
Per Mufica Da rapprefentarfi nell' Autuno dell' Anno 1733. li 1$. di Ottobrc,
Per Commando delP Jllmo. Signr.
CONTE di ROTTAL
Camcrierc attualc Di S. M. C. c Catto-lica, Sig'rc e Padrone d3 Hollefchau,
Biftrzitz Profinowitz. Da fuoi Virtuofi nel (uo
Theatro in Hollefchau
PoeGa del Sig're Pietro Mctailafio
PoetaDiS.M.C. e Cattolica, MuGca delSigr. Euftachio Bambini. I Balli Sono d^ invcntione del Sigr. Antonio dc GutticretzMacftrodi Ballo dell' Accadcmia d' Ollmitz
Mufica di Balli del Sigr. Ferdinaja do Scidl. Con Licenza Ordinaria,
In Ollotnuzio nella Stampcria di Francefco Antonio Wirnle, 1733.
Olu. I 1 'i i, i" ' , • 1. (HokAov l/'i:il H Miry \Uiiiiiii''l'' I u 1.11 liiii lltiinliiiuh
ilionimimlii Aniónmi.....Klk 1
a •11'. ii'-ii Imilliy k tMk'limi 1.111i11m111i.1: .míliu M/K limu. CH 0008 893
lana Spáčilová vystudovala hudební vědu na Univerzite Karlově v Praze. Na Masarykově univerzitě v Brně získala titul Ph.D. a působila zde jako odborná asistentka do roku 2009. Od roku 2007 je kurátorkou v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Zabývá se hudbou baroka, především italskou operou a oratoriem.
Summary
The study deals with the repertoire of the castle theatre of Count František Antonín Rollal In Holešov in the 1730's. It contains the most complete list so far of the performed operas and new information on librettos and composers which corrects the facts quoted so far. Also adjustments in librettos and the relations to the repertoire of the Brno municipal opera are mentioned briefly.
34-35
opus musicum 6/2012