Americká avantgarda Dějiny hudby 20. století John John Cage n  narozen Los Angeles 1912, zemřel 1992 New York n  učitelem Henry Cowell (1897-1956) n  dále Arnold Schönberg od 1934 n  1942 New York, spolupráce Merce Cunningham Kulturní situace USA na počátku 50. let n  Abstraktní expresionismus „New York School“ (Willem de Kooning, Jackson Pollock a další) – kritika evropského moderního umění, nadvlády evropských hodnot a hierarchie v umění n  Robert Rauschenberg John Cage dílo n  Přednáška The Future of Music: Credo 1937 n  Bacchanale 1938 prepared piano n  First Construction in Metal 1939 n  Second Construction in Metal 1940 n  A Book of Music pro 2 prep. kl. 1944 n  Sonatas and Interludes prep.kl. 1946-48 n  The Seasons 1947 (balet, premiéra Georges Blanchin, dekorace akostýmy Isamu Noguchi, scénografie Martha Graham, choreografie Merce Cunningham) n  Concerto for Prepared Piano and Chamber Orchestra 1951 n  String Quartet 1950 n  Od roku 1951 ovlivněn východní filozofií - I Ching [Kniha proměn] n  Music of Changes pro klavír, 1951 Imaginary Landscape No. 4 1951, 12 rádií a 24 hráčů a dirigent. n  4'33" 1952 n  Concert for Prepared Piano and Orchestra 1957-58 Další skladatelé n  Earle Brown (n. 1926) n  Morton Feldman (n. 1926) n  Christian Wolf (n. 1934 ve Francii, od 1941 USA) n  La Monte Young (n. 1935) Minimalismus n  Vedle minimal music také názvy repetitive music, acoustical art (paralela op-art), meditative music. n  krystalizace v první polovině 60. let 20. století La Monte Young n  n. 1935. 1955-56 studium u Leonarda Steina, University of California, L.A., studium hud. teorie, kompozice a etnomusikologie. n  1960 odešel do New Yorku studovat elektronickou hudbu. Setkal se s Georgem Maciunasem - vůdčí osobností hnutí Fluxus (založeno 1960). Heslo "Art is Life, and Life is Art". Dílo n  1956-58 seriální hudba n  1959-61 Fluxus n  od 1962 repetitivní hudba n  založil vlastní ansámbl The Theatre of Eternal Music n  The Well-Tuned Piano 1964 n  The Tortoise, His Dreams and Journeys, od 1964 Terry Riley n  1955-57 studoval skladbu na San Francisco State Collage, pak klavír na San Francisco Conservatoire of Music, 1961 skončil studium na University of California, Berkeley. n  1959-1960 spolupracoval s La Monte Youngem, improvizace pro choreografku Ann Halprin. n  1962 na 2 roky do Evropy. n  1964 zpět do New Yorku, kde začal experimentovat s elektroakustickou hudbou. Dílo n  Na počátku ovlivněn Stockhausenem. Na rozdíl od Younga u Rileyho repetice není konstantní, ale kontinuálně rozvíjející a multiplikační technika. n  Od roku 1961 používá magnetofonové smyčky a multiplikaci zvuku (motivu) zpoždováním zvuku z magnetofonu. n  Z minimalistů nejvíce uvolňuje prostor improvizaci. Skladby n  Dorian Reeds n  Keyboard Studies celá řada postupně číslovaných skladeb či improvizací, ne "díla". n  In C - 1964, 53 figur, pro ansámbl. Pulz - C (osminová hodnota). Síť překrývajících se modelů. Neexistuje hierarchie mezi melodií a doprovodem. Každý hráč hraje ze stejného partu, ale mohou začít v různém čase a zvolit si počet repetic jednotlivých buněk. Nástrojové obsazení je libovolné. n  Od roku 1967 vystupoval stále častěji jako sólista/improvizátor v řadě tzv. All-Night-Concerts. n  A Rainbow in Curved Air 1967 n  Persian Surgery Dervishes 1970-71, figura A G Ab Bb F, zapsáno v notách, jinak není partitura. Steve Reich n  (n. 1936) n  Studoval filozofii na Cornell University, skladbu na Julliard School of Music a na Mills College (California), u Luciana Beria a Daria Milhauda. Ovlivněn Rileym, 1964 v Kalifornii účinkoval při prvním provedení In C. n  1966 založil v new Yorku vlastní ansámbl. Silný vliv etnické hudby - v roce 1970 studoval 5 týdnů techniky hry na bicí v Ghaně u kmene Ewe, 1973 a 1974 se účastnil seminářů o hudbě gamelanů na Bali, pořádaných na University of California, Berkeley. n  Inspirován Rileym, experimentoval se smyčkami, 1965 objevil princip postupného fázového posunu. Phase shifting process. Vykládá sám jako rozšíření myšlenky nekonečného kánonu. Dílo n  It's Gonna Rain 1965, nahrávka kázání černého kazatele o Potopě. První část fázový posun dvou smyček až k návratu k sznchronii, druhá komplexnější, více fragmentů. Vlastní komentář: "Zážitek z tohoto hudebního procesu je - nad všechno jiné - neosobní: TO si jde SVOU cestou. Jiným aspektem je preciznost - nic není ponecháno náhodě. Proces byl jednou spuštěn a neúprosně pokračuje sám." (Steve Reich a John Cage. Sborník textů. S. 31) n  Come Out 1966, nahrávka hlasu 19 letého chlapce: "I had to, like, open the bruise up and let some of the bruise blood come out to show them". n  Melodica 1966 neužívá hlas, ale tóny hrané na melodiku. Přechod k instrumentálním skladbám, poslední tape music. n  Piano Phase pro 2 klavíry, 1967. Odvozeno z hudby produkované stroji - fázový posun živě hraný. n  Violin Phase pro 4 housle nebo 1 živě a 3 kanály mgf. předem nahrané. Složitější struktura, ne cyklické návraty k unizonu. Hlavní inovace resulting patterns, které jsou výsledkem posluchařovy aktivity n  Four Organs pro 4 varhany a dva páry maracas, 1970, augmentace motivů. n  Phase Patterns, 1970, 4 varhany. výsledné vzorce. n  Drumming 1970-71, bicí a hlasy, poslední dílo, kde užívá fázování, a zároveň zavádí řadu nových technik: proces postupného nahrazování hraných dob pauzami (nebo naopak) v rámci konstantně opakovaného rytmického cyklu (rytmická konstrukce), postupné proměňování zvukové barvy při zachování rytmu a tónové výšky, simultánní kombinace nástrojů různé zvukové barvy, ženské hlasy nahrazují nástroje imitací jejich zvuku. n  Clapping Music 1971, nepotřebuje žádný nástroj kromě lidského těla. Konec graduálních fázových posunů, používá náhlé posuny. n  Změna kompozičních technik, opouští fázové posuny. n  Six Pianos 1973, rytmická konstrukce n  Music for Mallet Instruments, Voices and Organ 1973, imitace nástrojů lidskými hlasy. n  Music for Pieces of Wood 1973 n  Růst Reichova souboru. n  Music for 18 Musicians 1976, rostoucí úloha harmonie, mostní forma n  Music for a Large Ensemble 1979, rozsáhlejší melodické útvary n  Octet 1979 n  The Desert Music 1984 pro sbor a orchestr n  Different Trains 1988 Philip Glass n  (n. 1937) n  Studium Julliard Music School, 1960 Milhaud, 1964-66 ve Francii u Nadii Boulangerové, 1966-67 Tibet a Indie. Na konci roku 1967 se vrátil do New Yorku, 1968 vlastní Philip Glass Ensemble. Dílo n  Einstein on the Beach 1975, opera ve spolupráci s Robertem Wilsonem. 2 protagonisté - houslista hrající Einsteina a divák.Schizofrenní rozdvojení postavy- jsou stejně oblečeni. 4 jednání, více než 5 hodin trvání. Scény nezávislé, zpěváci zpívají buď jména tónů nebo čísla udávající jejich délku. Primární struktury rytmické, jim podřízena melodie a harmonie. n  Another Look at the Harmony 1977, tradiční souzvuky mimo kontext funkční harmonie. n  Satyagraha opera 1980, "nenásilnost", o Ghándím. n  Akhnaton 1984 n  filmy Koyaanisqatsi, Powaqatsi John Adams n  narozen 1947, 2. generace minimalistů n  opery n  Nixon in China 1987 n  The Death of Klinghoffer 1993 n  El Niño 2000 Michael Daugherty n  narozen 1954 n  vliv populární kultury, postmodenismus n  Sing Sing: J. Edgar Hoover (1992) n  Elvis Everywhere (1993) Harry Partch n  1901-1974 n  Vlastní nástroje a tónový systém n  Genesis of Music 1949 n  Barstow (1941) n  U.S. Highball (1943)