Zvuková stavba novořečtiny a její grafický záznam Abeceda (aX mohou být z tohoto historického hlediska krátké i dlouhé (ôíxpova), o a e jsou však i z historického hlediska vždy krátké. Tato historická délka nebo krátkost samohlásky nemá vliv na dnešní výslovnost, nýbrž jen na postavení prízvuku; ten je v řečtině pohyblivý (např. nom. ávGpcorcoc,, gen. avGptímou). 8 9 Samohláskové digrafy (ôú|/t](pa (povrJEVTa) Případy, kdy je jediný prostý samohláskový foném zapisován pomocí dvojice grafémů (m, ei, oi, m, ou), se nazývají samohláskové digrafy (ôúj/ncpa (pcoviísvxa). Dvojhlásky (ôí(p9oyyoi) V řečtině mohou po sobě následovat skupiny samohlásek, které se mohou (ale nemusejí) vyslovovat jednoslabičně. Bývají ne zcela právem označovány jako dvojhlásky (diftongy). Část z nich se zapisuje odlišnými kombinacemi grafémů, než jaké tvoří digrafy, např. skupiny ar), on: pór|0a fvoiGa], anôóvi [ai'5oni]. V těch případech, kdy se tyto skupiny vyznačují takovými skupinami grafémů, které slouží běžně jako samohláskové digrafy, užívá se k jejich odlišení dvou pravopisných prostředků: 1. Je-li na první z těchto samohlásek prízvuk, označí se na této samohlásce (zatímco u digrafů se přízvuk vyznačuje na samohlásce druhé, viz dále pravidla o kladení prízvuku), např.: xoái ['tsai], poXói [ro'loi]. 2. Pokud žádná z těchto samohlásek přízvuk nenese, je nutné dvojhláskovou výslovnost vyznačit pomocí znaku zvaného tréma (řecky ôuAuxiKá), např.: %ouSeúa> [xai'ôevo], 7tpot)7tó0£ar| [proi'poGesi]. Konečně existují případy, označované jako nepravé diftongy (Kaxaxpno-xiKOÍ ôíqrôoyyoi). Za takové jsou v řecké gramatice pokládány skupiny samohlásek, z nichž první je foném lil, zapisovaný jakýmkoliv možným způsobem. Ve výslovnosti těchto skupin dochází k tzv. synizési, která je popsána dále. Změny samohlásek (náQr\ (povtiévTOOv) Rychlý rytmus mluvené řečtiny vede k hláskovým změnám ve výslovnosti uvnitř slov i na jejich rozhraní, které se někdy projevují i v písemné podobě jazyka. Řečtina se vyhýbá styku dvou samohlásek na rozhraní slov (hiát, xao-|ico5ía) i uprostřed slova. Synizése (oDví£n evviá [e'jia], naXaxá [pale'a] > nah.& [pa'Aa], ŕjkioc; ['iÁos]. U slov převzatých z katharevusy (jde o knižní slova označovaná v řečtině Xóyieg Xé^sxq), je však patrná tendence vyslovovat všechny hlásky. Tento výslovnostní rozdíl se u některých slov projevuje skutečně jen ve výslovnosti: např. lóyia ['loja] 'slova' (obecný výraz) - Xóym ['lojia] 'vzdělaná, knižní' (knižní výraz). Méně často se tento rozdíl projevuje i v zápise. To nastává buď proto, že s sebou rozdíl v počtu slabik nese odlišný přízvuk slova, např. ôoiAeiá [óu'Äa] 'práce' (obecný výraz) - ôou^sía [óu'lia] 'otroctví, poroba' (knižní výraz), nebo proto, že se ve slově objevuje jiný arti-kulační rozdíl (srov. např. již citované případy ewéa [e'nea] 'devět' (knižní výslovnost) > swiá [e'jia] (obecná výslovnost téhož slova), nakmá [pale'a] 'stará' (knižní výraz, např. JTa^aiá Ava0r|Kn 'Starý Zákon') > nakiá [pa'Áa] (obecný výraz se stejným významem). Synkopa (croyKOTní) Rychlou výslovností odpadá samohláska uprostřed slova nebo na rozhraní slova (a7ioK07iií): 7tepi7taT(b > TiepTtaxró, cpépexe > cpépxE, kó\|/ete > kó\|/xe, Tiáps to > nap' xo. Kontrakce (crwvaípEcii) je stažení dvou po sobě uvnitř slova následujících samohlásek v jednu: cikoúow > (xkoúv, Xi(y)et£ > Xéxs. Elize (£k9Xi\|/i|) Při styku dvou slov odpadá koncová samohláska prvního slova (obvykle u členu, předložky, částice apod.); v písmu se na místě této samohlásky zapisuje apostrof: ta áXka > x' áXka, 0a aKoúcsxE > 0' cikoúoete, oe suéva > a' euévgc. Afereze (aqxnpean) Při styku dvou slov odpadá počáteční samohláska druhého slova (obvykle jde o tvary slovesa dum, éxco, spxouai apod.); v písmu se na místě této samohlásky zapisuje apostrof: nov EÍoai > noů 'aat, 0a éxei > 0a 'xsi, va ép0Ei > va 'p0Ei. Při élizi a aferezi se ve výslovnosti obvykle uchovávají otevřené samohlásky, zatímco zavřené se eliminují. Množství samohlásek ve výslovnosti eliminovaných je dáno rychlostí výslovnosti a kultivovaností stylu, např. větu Tt Eívai ó^.a autá ta aotsía; 'Co znamenají všechny tyhle vtipy?' lze podle stylistické úrovně zapsat i Ti 'vai óA.a auxá x' aaxsía; nebo také Ti 'v' óV anxá x' aaxsía; Souhlásky (ot)u.(|>9nnKá) nazály (nosové) éppiva Ialerály (bokové) TtXeupiKá vibranty (kmitavé) TtaXXó^eva neznělé znělé íimpá neznělé mixa znělé ilX'lpá neznělé áiixcc znělé znělé íixnpá znělé H»ipá labiály (retné) líl NI lpi Ibl Iml dentály (zubné) oSoviiKá IQI 16/ M lál lni lil Ir I alveoláry 9axviaKÓ Isl Izl /ts/ ISÍI palatály (předopatrové) oupavtKÓ [9] [j] [c] w [Ji] l/U veláry (zadopatrové) meptůiKá lil lyl Ikl izl fa] Způsob výslovnosti a grafický zápis hlásek a) labiály Výslovnost: stejná jako v češtině; Iml je rovněž stejné jako v češtině; v případě, že na ním následuje skupina lil + samohláska, měkčí se často do podoby [mji] podobně jako č. město ['mjiesto] Zápis: lil pomocí cp nebo u; druhý způsob se uplatňuje ve skupinách au, eu, za nimiž následuje neznělá souhláska nebo konec slova; např. cpópog ['foros], cpxkoc, ['filos], autoKÍvnxo [afto'cinito], euxapuma [efxaris'tia], xau [taf] NI pomocí p nebo u; druhý způsob se uplatňuje ve skupinách au, eu, za nimiž následuje samohláska nebo znělá souhláska; např. pépaiog ['veveos], papúg [va'ris], auA,ŕ| [a'vli], euápeoxoc; [e'varestos] /p/ pomocí 71; např. 7ia7iá<; [pa'pas], 7ta7ioÚToi [pa'putsi] /b/ pomocí U7t; např. \ma\xnúq [ba'bas], Kapapjiíva [kara'bina], aóu7ta ['soba] (uprostřed slova se však tato skupina písmen vyslovuje v některých případech jako [mb], např. TEunéÄ,r|c, [tem'belis], Kouiraí [kum'bi], a bez znalosti slova nelze o výslovnosti rozhodnout) Iml pomocí u; např. páva ['mana], uauoúG [ma'muQ] b) dentály Výslovnost: IQI odpovídá neznělému anglickému th ve slovech three, north Ibl odpovídá znělému anglickému th ve slovech the, brother, father lil a lál má stejnou výslovnost jako v češtino lni má výslovnost stejnou jako v češtině včetně toho, že před hláskami zadopatrovými mění se na zadopatrovou nosovou hlásku [rj] (viz dále) stejně jako v č. slovech banka ['banka], branka ['branka]; následuje-li bezprostředně za ním skupina lil + samohláska, mění se na [ji], které přibližně odpovídá českému ň. Zápis: IQI pomocí 9; např. Gpóvoq ['Gronos], 9éXa> ['0elo] Ibl pomocí S; např. ôpóuoc; ['ôromos], ôáaKaX.o<; ['ôaskalos] /t/ pomocí t; např. tóvoi; ['tonos], TpÓ7to<; ['tropos] lál pomocí vx, např. vtíí^ ['dizel], uovxépvoc; [mo'demos] (uprostřed slova se však tato skupina písmen vyslovuje v některých případech jako [nd], např. avTiypácpco [andi'yrafo], a bez znalosti slova nelze o výslovnosti rozhodnout) lni pomocí v; např. vaóq [na'os], vnoí [ni'si] c) palatály a veláry Výslovnost: Základní výslovnost je u těchto hlásek velární, zatímco palatální hlásky jsou měkkými alofonními variantami hlásek velárních v těch případech, kdy za nimi následují přední samohlásky, tj. lil nebo lei. lyl je úžinové g, které se v běžně známých jazycích vyskytuje jen ve zvláštních hláskových kombinacích, v češtině např. při rychlé výslovnosti ve spojeních typu to bych dal ['tobiy'dal] (při vyslovování řečtiny čeští mluvčí často nepřesně zaměňují tuto hlásku za[g], [h] nebo vyslovují [gh]); následuje-li za touto souhláskou přední samohláska, mění se její výslovnost na [j], výslovnostně blízké českému; následuje-li za lyl skupina lil + samohláska, dojde k popsanému měkčení a lil výslovnostně zaniká, např. Xóyia ['loja], /x/ je výslovnostně blízké č. ch, vyslovuje se však hlouběji v hrdle, podobně jako ch v něm. Bach; následuje-li po něm přední samohláska, měkčí se na [9], které se výslovnostně podobá ch v něm. ich nebo rus. -xb (tento znak API nemá tedy nic společného 12 13 s francouzskou hláskou zapisovanou g); následuje-li za /%/ skupina lil + samohláska, dojde k popsanému měkčení a lil výslovnostně zaniká, např. xióvi ['90m]; tatáž hláska [9] se ve výslovnosti objevuje všude tam, kde následuje po neznělé závěrové souhlásce skupina lil + samohláska, např. uáxia ['mat9a], 7toio<; ['p90s]. /k/ je shodné s českým; následuje-ii však za ním přední samohláska, měkčí se na [c], což je hláska podobná palatalizovanému ruskému k, např. ve spojení e pyne [vru'ce] (tento znak API nemá tedy nic společného s českou hláskou zapisovanou e); český mluvčí tuto hlásku vnímá podobně jako české ť; následuje-li za Ikl skupina lil + samohláska, dojde k popsanému měkčení a lil výslovnostně zaniká, např. KióXac, ['colas]. Igl je shodné s českým; následuje-li však za ním přední samohláska, měkčí se na 0], což je hláska podobná palatalizovanému ruskému z, např. ve spojení e Hoae [vno'je]; český mluvčí tuto hlásku vnímá podobně jako české ď; následuje-li za Igl skupina lil + samohláska, dojde k popsanému měkčení a lil výslovnostně zaniká, např. yKióvTig fjonis]. [rj] je zadopatrová nosová hláska, alofon základního zubného lni v pozici před zado- patrovou hláskou; vyslovuje se ve stejné pozici i v češtině, např. ve slovech banka ['banka], branka ['brarjka]. [ji] je palatální nosová hláska, alofon základního zubného lni v pozici před palatální hláskou; je výslovnostně shodné s českým [ji], např. ve slovech nic [jiifs], šňupat ['JjiupaťJ. Zápis: lyl i jeho alofon [j] pomocí y; např. yáxa ['yata], ypácpco ['yrafo]; ysíxovac, ['jitonas], yépoq fjeros]; yuxoúpxi [ja'urti], yiccxpóc, [ja'tros] /x/ i jeho alofon [9] pomocí x; např. xauévo<; [xa'menos], %tvkú [xti'po], ev%i\ [ef 9i], Xépi ['9eri]; xióvi ['90m] Ikl i jeho alofon [c] pomocí k; např. Kapnói; [kar'pos], Kpúo ['krio], KÚpiog ['cirios], Kaipóq [ce'ros], KióA.ac, ['colas] Igl i jeho alofon [$] pomocí yK; např. yKpeuí^co [gre'mizo], yKpi ['gri], HoDyKoaXapía [jugosla'via], yKióvng ['jonis]; uprostřed slova se však tato skupina písmen vyslovuje i jako [rjg], např. óyKo<; ['orjgos], a bez znalosti slova nelze o výslovnosti rozhodnout. [rj] na rozdíl od češtiny se uvnitř slova zapisuje jinak než základní lni, a to pomocí y; vznikají tak skupiny písmen: yy - např. AyyXía [arj'glia], yK - např. eyKaxáX£i\|/r| [erjga'talipsi], yx - např. ayxio-xsía [an^ľstia], ayxóvn [arj'xoni]; zápis pomocí v se v řečtině objevuje jen na hranici mezi slovy, tj. v případech, kdy za koncovým -v následuje slovo začínající na zadopatrovou hlásku, např. xov ^épco [tor/gzero]. [ji] se zapisuje stejně jako velární [rj] pomocí y ve skupině yy - např. áyyékoq ['ajijelos], yK - např. aváyKn [a'najiji]; o výslovnosti takto zapisované skupiny konsonantů tedy rozhoduje vokál, který za skupinou následuje; jiným možným způsobem zapisuje vi, např. viáca ['jiata], Ttavtá [pa'jia]. d) sibilanty Výslovnost: Isl a /z/ shodně s češtinou; protože řečtina nemá hlásky zapisované v češtině š a ž (v přepise API jde o [J] a [3]), přejímá cizí slova s těmito hláskami tak, že je mění na/s/ a/z/, např. ook [sok] 'šok', t^eXé [ze'le] 'želé' /tš7 shodně s češtinou, tj. jako české c ISil je znělá obdoba českého c, tedy [dz] Zápis: Isl pomocí o na začátku a uprostřed slova, pomocí q na konci slova; např. oopapóg [sova'ros], oxoíxoq ['stixos] /z/ pomocí í^; např. ^éotn fzesti], yKpí^o<; ['grizos] /.ti/ pomocí tct; např. xo-ávta ['fianda], xaái ['tsai], Toexía [tse^ia] ISlI pomocí x^; např. x^ax^úa [áza'ázici], xCpiC, [ázas], x^áuv ['ázami] e) likvidy Výslovnost: Ir I stejně jako v češtině lil stejně jako v češtině; pokud následuje skupina lil + samohláska, zaniká ve výslovnosti lil a dochází k měkčení na [Á], které je výslovnostně podobné jako palatalizované ruské -m ve slovech jako nocmejib [pos'ceA] Zápis: Ixl pomocí p; např. pavxáp [ra'dar], paSúci [ra'óici] lil i jeho alofon [Á] pomocí \; např. yXfooaa ['ylosa], laXm [la'Áa], Kiólia ['caÁa] Způsob výslovnosti a zápis souhláskových skupin Souhláskové digrafy (ôú|/tivot ypánuara) Sledy grafémů pp, kk, Xk, uu, w, nn, pp, oo, xx se vyslovují jako příslušné jednoduché souhlásky: oXkayŕ] [ala'ji], skkA-ucíci [ekli'sia], 7tot7t7coúc; [pa'pus]. Obě souhlásky se v kultivované výslovnosti objevují, pokud se ve složeném slově setkávají na hranici slov: nákXaiKÓq [pallai'kos] — nav + XaiKÓq. Zdvojenou souhláskou ovšem není yy [rjg]: (psyyápi [ferj'gari]. Specifickým případem zdvojené souhlásky jsou tzv. nehlasné znaky, tj. případy výskytu v před P a (p (jde vlastně o dvojice -vv-, -ff-), kde ve výslovnosti zaniká u: Eúpoicc ['evia], eúcpopoc; ['eforos]. Hláskové skupiny obecného a knižního jazyka V lidové novořečtině původně nebyla možná kombinace dvou závěrových hlásek nebo dvou úžinových hlásek vedle sebe a ve slovech, v nichž původně existovaly, se tyto skupiny měnily na sled souhlásky úžinové a závěrové, např.: ttt > cpi, v8 > vt, x9 > yx. Dlouhým soužitím lidového jazyka s katharevusou se však v dnešní obecné mluvě tyto kombinace znovu objevují u tzv. knižních slov (kóyisq Xé^eiq, viz výše u samohlásek), a existuj í-li v řečtině slova od téhož základu, lišící se v těchto hláskových skupinách, svědčí to o jej ich původu z různých stylistických vrstev. Např.: xa Xecpxá 'drobné peníze' - Xenxóc, 'drobný, jemný' (pxcoxót; 'chudý' - n nxá%ex)Gr\ 'bankrot, úpadek' xo cpxepó 'křídlo' -xo 7iepÍ7txepo 'stánek' Změny souhlásek (näQi] cvjiqxávtov) Spodoba znělosti (acpofioírooi] Kai avojioícocn Tjxi]pÓTnTa<;) Spodoba (asimilace) znělosti je hláskový zákon, podle něhož skupina složená ze souhlásek znělých i neznělých podléhá takové změně, kterou se všechny souhlásky skupiny stanou bud' znělými nebo neznělými. V řečtině je základním pravidlem tzv. spodoba regresivní (cKpouoícocm nxnpóxnxa<;), tj. znělostní přizpůsobení předcházející souhlásky souhlásce následující (stejně jako v češtině, srov. platba ['pladba], odpis ['otpis]). Tato spodoba se uplatňuje uvnitř slov xpcóco, což se označuje jako j elize, nebo se naopak vsouvá jako znak dvojslabičné výslovnosti: aépac, - ayépac;. Koncové v (teXikó v) . U členů xov, xnv, évav a u záporek 5sv a unv se zachovává před samohláskami ; a před závěrovými souhláskami (tj. před k, n, x, U7t, vx, yK, xo, x^, ^, \|/), v ostatních f případech odpadá. Vždy zůstává u akuzativu osobního zájmena mužského rodu xov, auxóv, v genitivu plurálu xcov a u příslovce oav: xov áv6pco7to, évav kc&ó cpíA.o, xcov 7taxépo)v, 5sv £%<ä, ôsv ^épco, unv 7taípveu; auxó, ale: xo yáuo, xo Spóuo, xr\ fiXéna, de :u QéXců, ut| piá^saai. t- | Prízvuk (róvoq) Výslovnost prízvuku Prízvuk je dynamický, důrazný. Je výraznější než v češtině, takže artikulačně prodlužuje přizvukovanou samohlásku, ačkoli jinak jsou řecké samohlásky ve výslovnosti vždy krátké. Na rozdíl od češtiny je pohyblivý (může zaujímat ve slově různou polohu) a jeho umístění je důležité pro pochopení významu slova, např. yépoc; ['jeros] 'starý', ale yepóc; [je'ros] 'zdravý'; 7raípvco ['perno] 'beru', ale Ttspvé [per'no] 'trávím (čas)', j Prízvučná může být jedna z posledních tří slabik slova, případně slovo přízvuk mít nemusí. Podle polohy prízvuku se proto rozeznávají následující typy slov: atona {, (áxova, slova bez vlastního prízvuku, tvoří přízvukovou jednotku s jiným slovem), 1 oxytona (o^úxova, přízvuk na poslední slabice), paroxytona (napo^úxova, přízvuk na předposlední slabice), proparoxytona (7ipo7iapo^úxova, přízvuk na třetí slabice od K konce). Atona (bezpřízvuká slova) se ve větě uplatňují buď jako proklitika i (7ipoKkxiKá, č. předklonky, předcházejí před slovem, které nese přízvuk), nebo enkliti- ka (£yKA.txiKá, č. príklonky, následují za svým prízvučným slovem). 16 17 Vzhledem k tomu, že čeština má vždy hlavní prízvuk na první slabice, je nutno věnovat při nácviku výslovnosti správnému prízvuku značnou pozornost. Zápis prízvuku R. 1982 byl starší, tzv. polytonický pravopis nahrazen zjednodušeným, tzv. mono-tonickým pravopisem: přízvuk se zapisuje jednotně čárkou (příp. v tisku někdy tečkou) nad samohláskou prízvučné slabiky (o^Eía), např.: á, co. Polytonický pravopis byl převzat z byzantského období a odpovídal historické výslovnosti řečtiny klasické, neměl však žádný význam pro výslovnost novořečtiny. Vedle ostrého prízvuku (o^sía), označovaného čárkou nad samohláskou jedné ze tří posledních slabik (např. á), existoval ještě průtažný přízvuk (7tepicTtcousvn), označovaný vlnovkou nebo obloučkem nad dlouhou samohláskou poslední nebo předposlední slabiky (např. čo), a těžký přízvuk (Papsía) nad samohláskou poslední slabiky slova, pokud po něm následovalo ve větě další slovo (např. ó). Součástí polytonického pravopisu byly kromě přízvukových značek dále tzv. přídechy nad první samohláskou slova, jimiž se v historické době vyznačovala přítomnost nebo nepřítomnost zaniklé souhlásky [h] na počátku slova; šlo o znaky: hnis (řecky yiXr], např. á- se starořeckou výslovností [a-]) a asper (řecky ôaasía, např. á- se starořeckou výslovností [ha-]). Ani tyto pravopisné znaky však neměly v novořečtině význam pro výslovnost, a proto byly podle nových pravopisných pravidel zrušeny. Uživatel textů vydaných do r. 1982 (a někdy i později) se ovšem s tímto historickým systémem setká. Hlavní pravidla pro psaní prízvuku 1. Přízvuk se označuje nad samohláskou prízvučné slabiky; je-li tato samohláska zapsána velkým písmenem, píše se přízvuk před ním: Awa. 2. Je-li tato samohláska zapsána pomocí samohláskového digrafu, nebo jedná-li se o spojení au [av] [af], eu [ev] [ef], přízvuk se píše nad druhou částí těchto spojení: Aiyaío [e'jeo], eívai ['ine], aúpto ['avrio]. 3. Pokud se dvojicemi grafémů, které slouží jako digrafy, zapisuje sled dvou samohlásek, užívá se k odlišení od digrafu dvou pravopisných prostředků. a) Je-li na první z těchto samohlásek přízvuk, odliší se tato skupina od digrafu vyznačením prízvuku na první samohlásce, např.: Tom ['tsai], poXóx [ro'loi], b) Pokud žádná z těchto samohlásek přízvuk nenese, je nutné dvojhláskovou výslovnost vyznačit pomocí trematu, např.: %<ňheb(ů [xai'ôevo], 7tpou7tó9eo-r| [proi'po9esi], včetně případů, kdy je v této skupině souhlásek přízvuk na druhé z nich: (pat [fa'i], 4. U jednoslabičných slov se přízvuk neoznačuje, kromě tázacích příslovcí nov, nebe, 'kde, jak', bez rozdílu, zda uvádějí přímou či závislou otázku. Bez prízvuku se nov, nwc, píše, mají-li význam zájmena nebo spojky. Přízvuk se rovněž píše nad spojkou ri 'nebo', aby se odlišila od členu ženského rodu n. 5. Bezpřízvučné (atona) jsou slabé tvary osobních zájmen uot>, aov, tou, xnq, rov, xnv, to, uaq, oag, xovq, které mohou mít dvojí význam. Ve funkci přivlastňovací jsou enklitika: o naxépaq uou 'můj otec'. Jako náhrada dativu osobních zájmen stojí obvykle před prízvučným slovesem, a jedná se tedy o proklitika: nou eítte 'mi řekl'. Mohlo-li by dojít k záměně označují se přízvukem ty tvary, které mají význam zájmen osobních: o TtaTÉpaq uoú súre' otec mi řekl'. 6. Následuje-li po proparoxytonu enklitikon, např. přivlastňovací zájmeno, přijímá přízvuk i poslední slabika předcházejícího slova: o TtpÓEÔpoc, 'předseda', o 7ipóe5pó<; uaq 'náš předseda'. 7. Následují-li po dvouslabičném rozkazovacím způsobu dvě enklitika, přijímá první z nich přízvuk: 5óos uoú to 'dej mi to', (pépxe uác, tou<; 'přineste nám je'. Interpunkce (ormsía axíí,r\q) Od českého úzu se nápadně odlišuje otazník (spcoTnuanKÓ) v podobě; a středník, který se označuje tečkou nahoře (ávco xsXeía- ■)• Poněkud odlišnejšou psány i uvozovky (EioaycoyiKá), jejichž základní podobaje « », zatímco typ v českých textech nejběž-nější se užívá jen v případech, kdy je v rámci přímé řeči nutno uvést znovu uvozovky. Názvy pro ostatní diakritická znaménka jsou: xeXeía 'tečka', Kóuua 'čárka', GauuaoTiKÓ 'vykřičník', SuiMj xeXeia (příp. ávco kótco xeXeíá) 'dvojtečka', 7tapév0ear) 'závorka, závorky', navXa 'pomlčka'. Odlišnosti od českých pravidel se objevují u některých vedlejších vět (např. účelových, vztažných, obsahových), které se ne vždy oddělují čárkou. Bude o tom pojednáno při výkladu o interpunkci (viz str. 409-410). Cvičení výslovnosti Samohlásky /a/ aXaXía, aXXá, áua, auáv, auápaKoc,, Awa, aav, aaq, cáXa, avaváq lei a) sv, évcoan, évaxoc;, évEcm, kvonXoc,, liévco, suéva b) aíua, Aíuoq, uaiváôa, uaía, Xoxviá, vat /o/ a) AovSívo, tarrapía, Xó%oq, uóvoq, ouÓTpoTioc, b) Xépoq, Xaxóq, aapóq, ucbuocj, GoMovco, fjcoo, ^cooXóyoi; lul aXXov, ovXo, ouSóc,, oupavóq, ouôé, oupá, buaía lil a) íôioq, lôpúco, iôikóc;, i8éa b) eiSiKÓq, eíôcoXo, eucóva, kXei&í c) Y)Pti, ŕ)ôn, nôovŕi, i^póc,, Tr^covnua d) oiKía, oucovouía, oívog, Kotvŕ), KotvoTtoínon, 7iofr|ua, 7iovnTií<; e) úaiva, vfipiq, uysía, fiapvq, vXx\, O7to0iÍKn, úuvoc,, nôú<; f) woGetco, uio0£0ía 19 Diftongy a) áivxs, ár)%og, vepáiôa, vepaioórcaioo, |4.a"ť|aoi3, pón9a, Kopoíôeúco, póiôi b) nepravé nmdiá, Ttoiot, paGiá, Kapápia, 7tiávco, 7tai8ití>v, aiayóva, oíaXo, 7tiáxo, (pió$.n, (piáaKO, [ixapóq, umá^co Souhlásky labiály /f/ a) (fikoq, (paívoum, (pavápt, cpco<;, (péxoq, (pTávco, 9807705, 3>Xspápn<;, (popela, Kcocpóg b) aóQiq, au^ávco, AuaxpaMa, auaxnpó<;, amóq, oa)xo\|/ía, sú9sxoc;, £Ú6ouoc;, eoGúc;, 6ux1í, eúkoX.o<;, £i>7topcb, Euxúxnua, evyXsKxoq, EuxEÍpioroc;, Asuxépa, NI a) pápPapog, ppi, uoúuia, uróuoc; dentály /0/ 9a, QáXaiioq, QáXaaaa, QáXX®, Géaxpo, 9só<;, |xa9r|xí|c;, uá8n(xa W ôáôa, 5aKTuX,íSi, Aavía, 5úo, Sáaoq, ôeíkvo, 5i\lioq, §úot|, ôóÔEKa N tá7ua, xouvía, xa^íôt, xeXeícc, xeXexií, xr)7ávi, xcÄun, xouáxa, xó^o, xóm, xpcaté^i, xrápa /d/ a) vxavxá, vxoXyLáq, vxÓ7U0<;, vxouáxa, vxouviái;, vxoug, vxpojtŕ), vxúv© b) skupina [nd] 7cevxe, rcávxa, avxÍGxaar], avxajtoKpívouai; ale [nt]: avxéva, avxfca, vxavxéXa /n / vávoq, VEpó, véo<;, vé(poq, vó\ioq, vo\ióq, vowóq, vcůpíq veláry a palatály /x/ ■ a) %aXi, xakKÓq, xópxo, xoúcpxa, XPÉoq, xpr\\ia, X®pK>®, X^poq, %apió b) alofon [9] xépv, xaipExró, xcúpouoci, %ei\iévaq, xs&oq, xiXim, xióvi, xoíP0<;> XWÓq NI a) yáXa, yaXäC,ioq, 7aX.apía, TaXXía, yávxi, yapíaXm, yoXióq, yióq, 7ioupapXáKia, 7ioupéxoi M a) KaKÓg, KotGapóg, Ká8s, KaGéSpa b) alofon [c] Koxpóq, koi, keí(X£VO, KÉvxpo, KÍvnon, Kowóq, Kolunan c) ve skupině [ks] ^avá, ^av8ói;, ípjoq, ^nnepévei, £r\póq, fyvóq, £,úXo, l;a>xiKÓ<;, é^od l&l a) yKa^, 7K0tpá£;, yvLolän, 7Kp£uí^co, 7Kpt, 7Kpí^o<; b) skupina [rjg] ayKávaq, ouyKEVxpévo; ale [nk]: (ppá7KO, (ppa7K0Kpaxía c) alofon [}] 7KÉKa<;, 7kéu1,7Kiaoúpng, 7Kióvn<;, 7Kioupéxai, 7K1. alofon [rj] a) (?Qfr/yoq, póyyoq, 67x09, ay%óvr], eXeyKxfiq, AyxváXog; ale [ng]: on)7ypá(pco; avyyvé\ir\ b) alofon [ji] viáxa, viaoupí^co, naviá; a7KÍaxpi, a7KÓln, A7Kupa, £7Kaívia, a77£ío, oi)y7£v£ta sibilanty /s/ aáKKoq, aaXáxa, oevxóvi, ariKcávco, on|xaívco, Edsoía, oixápi, OKiá, SKÓTiia, Iopaií^., 7ipoopá7cxco, 7tpoa7tá9£ia M a) ^aKÉxa, ^dunóvt, ^écxr\, i^coií, ^f|xco, fypfióq b) ovou7Tiouó<;, Suúpvn, o\ir)voq, a\iífy\io, O7oupó<;, apiívco, afiéXxoq, npoG\xév(o /fs/ xaávxa, xoapíva, xaapouxá<;, toek, xoEKoupi, xoé7ir|, xai7ápo, xoiyyávoi;, xoxnévxo, xoÍTtoupo, xo-ouxxepóq, éxoi /dz/ x^, x^óki, xč;áui, x^auí, xt,á\xna, xí,eXaxíva, xtyn, xí^ikcu;, \moymxCfyq, x^ípog, xí^ipix^ávx^ouXE<; likvidy IM a) Xadq, áXaXoq, Xéa, Xfjuua, Xívog, X.Ó70i;, XůKoq b) alofon [Á] Xmvifya, XaXió. Irl pápco, pá7a, paôki, páxn, páKog, KOpíxm, KÓpoq, Koprávn, pí^a, pouq, Práun 20 21