Drama 1948-1958

·         důraz na výchovnou funkci divadla→

Ø  vznikají divadelní scény v regionech (Tábor, Písek, Trutnov,…)

Ø  zanikají scény se zábavnou dramatikou (Divadlo satiry, Divadlo V+ W,…)

·         hrají se hlavně současní domácí a sovětští autoři, případně aktualizace domácí i
zahraniční klasiky

·         divadla řídí Divadelní a dramaturgická rada při ministerstvu osvěty, od r. 1953
ministerstvo kultury

·         nejčastější žánr – budovatelské drama, prostředí:

§  továrny, doly, stavby – výrobní drama, E. F. Burian, Vašek Káňa (Parta brusiče Karhana);
počáteční chaos se přerodí v ideální stav; typičtí hrdinové – mladý svazák, který nadšením strhne
ostatní, starší váhající dělník se přidá na stranu ostatních budovatelů, moudrý komunistický
předák, špion, vědomý zrádce

§  vesnice – zakládání družstev; postavy kulaků škodící družstvům, sedláci, co nich odmítají
vstoupit

§  kapitalistické země (kritika nerovnosti, bídy, rasismu, kolonialismu, téma emigrace na Západ,
emigrace ze Západu na Východ)

§  historie  - 1948, 1848, Slovenské národní povstání, historie dělnického hnutí

·         proměny budovatelského dramatu

§  snaha posílit zábavnost

§  částečný návrat k realistickému dramatu 19. století

§  znovuobjevení satiry, estrády

§  příklon k verši (Pavel Kohout, Josef Topol, V. Nezval)

§  upozornění  na mravní nevyhraněnost člověka

§  v centru pozornosti opět jedinec, nikoli velký ideál

·         počátky divadel malých forem

§  Rokoko  -  vedeno Darkem Vostřelem, oživil žánr politického kabaretu; další významní autoři:
Vratislav Blažek, Jaroslav Žák, Ivan Vyskočil, Vladimír Škutina,….)

§  vinárna Reduta – vystoupení Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila s přitažlivými texty – tzv. text –
appealy (hra se slovy, absurdita; jazzová hudba)

·         dramata psaná „do šuplíku“ – autoři Vratislav Effenberger, Karel Hynek

·         dramatika v exilu (František Kovárna, Jaroslav Strnad – redaktor Svobodné Evropy, Milada
Součková)