Česká literatura 2. pol. 20. stol. a počátku nového tisíciletí pro bakalářské studium Vyučující: Jakub Kára, 74642@mail.muni.cz Cíle předmětu: Uvedení důležitých titulů české literatury (popř. seznámení s důležitými tituly) v kontextu s jinými texty a (následná) vlastní interpretační práce. Osnova: 1. Úvodní hodina (19.2.) 2. Zrození světového autora: Milan Kundera (Směšné lásky, 1963, 1965, 1967, 1970, e1981, 1991) (26.2.) 3. Doma „v exilu“: Josef Škvorecký (Příběh inženýra lidských duší, e1977) (5.3.) 4. Experiment jako nutnost: Jiří Gruša (Dotazník aneb Modlitba za…, e1978, 1990) (12.3.) 5. Dítě a dějiny: Bohumil Hrabal (Obsluhoval jsem anglického krále, 1980) (19.3.) 6. Reflexe samizdatu: Ludvík Vaculík (Český snář, e1983, 1990) (26.3.) 7. Zástupce „jiné“ normalizace: Ladislav Fuks (Vévodkyně a kuchařka, 1983) (2.4.) 8. Vlastní osud jako téma: Pavel Kohout (Kde je zakopán pes, e1987, 1990) (9.4) 9. Osobnost v exilu: Viktor Fischl (Dvorní šašci, e1982, 1990); Jiří Kovtun (Pražská ekloga, e1973, 1992) (16.4) 10. Okouzlení postmodernou: Michal Ajvaz (Druhé město, 1993, upr. v. 2005)(23.4.) 11. Střízlivění a konec postmoderny: Jiří Kratochvil (Avion, 1995; Kruhová leč, 2011, Dobrou noc, krásné sny, 2012) (30.4.) 12. Intelekt ve službách žertu: Patrik Ouředník (Europeana, 2001, dopl. v. 2006; Ad acta, 2006) (7.5.) Témata a doplňující texty k jednotlivým seminářům: § Zrození světového autora (Kundera) Kratochvil, Jiří 2000 Kurz kunderovského minima, in: Vyznání příběhovosti, Brno: Petrov, s. 200 – 204. § Doma „v exilu“ (Škvorecký) Linhartová, Věra 2010 Za ontologii exilu, in: Soustředné kruhy, Praha: Torst, s. 342 – 347. § Experiment jako nutnost (Gruša) Trávníček, Jiří 2003 Příběh je mrtev?, Host: Brno, s. 206 – 210. § Dítě a dějiny (Hrabal) Mazal, Tomáš 2006 Několik poznámek ke genezi románu Obsluhoval jsem anglického krále, in: Spisovatel Bohumil Hrabal, Praha: Torst, s. 311 – 323. § Reflexe samizdatu (Vaculík) Klíma, Ivan 2010 Moje šílené století II, Praha: Academia, s. 164 – 201 (Kapitola pátá). § Zástupce „jiné“ normalizace (Fuks) Svatoň, Vladimír 2010 My pamětníci…, in: Holý, Jiří (ed.), Tato fakulta bude rudá!, Praha: Akropolis, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, s. 694 – 699. § Vlastní osud jako téma (Kohout) Kohout, Pavel 2009 Smím si svléknout sako?, in: O ničem a o všem, Praha: Academia, Pistorius & Olšanská, s. 134 – 136. § Osobnost v exilu (Fischl, Kovtun) Balaštík, Miroslav; Přibáň, Michal 2009 Exil je nejzajímavější v jednotlivých lidských osudech (rozhovor), Host3, s. 8 – 13. Steiner, George 2011 Errata, Prozkoumaný život, Host: Brno, s. 13 – 41. § Okouzlení postmodernou (Ajvaz) Kratochvil, Jiří 2000 Vyznání postmodernisty, in: Vyznání příběhovosti, Brno: Petrov, s. 33 – 36. § Střízlivění a konec postmoderny (Kratochvil) Horyna, Břetislav 2004 Filozofie jako umění padělatelství, in: Wellmer, Albrecht, K dialektice moderny a postmoderny, Kritika rozumu po Adornovi, Praha-Podlesí:Dauphin, s. 95 – 107. § Intelekt ve službách žertu (Ouředník) Kundera, Milan 2005 Jeruzalémský projev: Román a Evropa, in: Zneuznané dědictví Cervantesovo, Brno: Atlantis, s. 35 – 46. Podmínky k udělení zápočtu: 1) nejvýše 3 absence; 2) řádně vyplněné pracovní listy;3) závěrečná esej Struktura referátů: délka přibližně 20 min. a) historický (literárněhistorický) kontext, popř. celkový kontext díla daného autora b) čas a osnova (posloupnost událostí, odbočky, epizody; struktura vyprávění) c) vypravěč (autor vs. vypravěč) d) postava/postavy e) čtenář (vliv, recepce díla – především vlastní zkušenost z četby, popř. ohlasy) f) fikční svět a styl díla (styl díla; žánr; norma či odchylka; hra se čtenářem; narušení iluze; textem vyvolaná/vyvolávaná očekávání; změna stylu v díle) Závěrečná esej délka 3 normostrany; vlastní zamyšlení nad knihou (a popř. souvisejícími texty) či probranými tématy Pomocná literatura při tvorbě referátu a následné závěrečné eseji: Compagnon, Antoine 2009 Démon teorie: literatura a běžné myšlení. Brno: Host. (Vypravěč: 47–96; Čtenář: 145–172; Fikční svět: 172–203) Červenka, Miroslav a kol. 2005 Na cestě ke smyslu: poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst. (Čas a osnova: 643–709; Vypravěč: 643–709) Eco, Umberto 1997 Šest procházek literárními lesy: přednášky na Harvardově univerzitě. Olomouc: Votobia. (Vypravěč; Čtenář: 7–40; Fikční svět) Hodrová, Daniela a kol. 2001 -na okraji chaosu- : poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst. (Postava/postavy: 519–695) Genette, Gérard 2007 Fikce a vyprávění. Brno: Ústav pro českou literaturu AV ČR. (Čas a osnova: 35–68) Chatman, Seymour Benjamin 2008 Příběh a diskurs: narativní struktura v literatuře a filmu. Brno: Host. (Čas a osnova: 43–100; Vypravěč: 152–204; 206–279; Postava/Postavy: 100–152) Nüning, Ansgar 2006 Lexikon teorie literatury a kultury : koncepce/osobnosti/základní pojmy. Brno: Host. Ronen, Ruth 2006 Možné světy v teorii literatury. Brno: Host. (Čas a osnova: 169–204, 228–265; Fikční svět: 9–25) Podoba/struktura pracovního listu: 1. Co tento artefakt intenzifikuje nebo umocňuje, rozmnožuje a posiluje? (Tj. Jaké je vyznění článku? Co nám se nám snaží říci? Co nám tato kniha říká o světě?) 2. Co archaizuje neboli co činí zastaralým, překonaným? (Zjednodušeně: Vůči čemu se vymezuje? Jaký postoj chce učinit zastaralým?) 3. Co aktualizuje neboli co probouzí k novému životu? (Zjednodušeně: Co přináší nového? Co je v něm objevného či nezvyklého/neobvyklého/„netradičního“?) 4. Co je jeho inverzí, tedy v co se nakonec zvrhne? /lat. in-versio, převrácení, obrácení/ (Zjednodušeně: Co je slabinou textu? V co by se mohl „převrátit“ či v co se „převracuje“?)