O. BELŠÍ K - POZDNĚ BAROKNÍ KROV KOSTELA SV. VAVŘINCE VE VÝŠOVICÍCH
nach Westen läuft das mit den Gewölbe- und Orgelemporenpfellern verbundene Mischmauerwerk fort. Das Kirchenschiff wurde wohl bei dem 1550 datierten Umbau verlängert und gewölbt, bei dem auch die zweiarmige Empore eingebaut wurde. Diese Datierung unterstützt auch das neue Lesen der Jahreszahl an der über dem SchilTselngang aus der westlichen Vorhalle angebrachten Allianzwappenplatte von Albrecht Smiřický v. Smiřic und Dorota v. Hasenburg. Das frühere Lesen rier Jahrcszahl 1570 hätte die baulichen Eingriffe In die Zeit erst nach dem Tode von Albrecht Smiřický v. Smiřic verschoben. Das Augenmerk wurde auch den Grabsteinen an der Nordwand der westliehen Vorhalle gewidmet. Der besser erhaltene, mit Inschriften und Wappen aus dem Jahr 1591, überdeckte bis 1894 die Ruhestätte von Dorota Voračická v. Paběnic. Ehefrau des Vilém d. J. Voračicky v. Paběnic. eines der Angehörigen des Hofs von Smiřický v. Smiřic. Von dem zweiten Grabmal erhielt sich lediglich ein Fragment vom Oberteil mit einem Teil einer Krauenfigur. der Reliefinschrift am Rande und einem Paar von Wappenschildern. Es fst gelungen den größeren Teil der zum J. 1538 datierten Inschrift zu lesen. Die Wappen aus dem Stammbaum (gedrehte Widderhürner, Balken] zeigen, dass es sich um die Ehefrau oder Tochter von Petr Buküvka v. Buküvka, einem Pernsteinischen Beamten handelt, der in Náchod 1534-1549 belegt ist. Das Grabsteinfragment wurde wahrscheinlich in den 1950er Jahren aus dem Hochaltar herausgenommen.
Eine im Ausmaß nicht große Dokumentiemngsaktinn erlaubte so eine interessante Summe Daten zur Bauentwicklung der Kirche und zu ihrer Ausstattung zu sammeln und beweist die Berechtigung und Notwendigkeit der Durchführung von Operativuntersuchungen und Doku-mentierung historischer Bauten.
abbildungen
Abb. 1: Der sog. PJUchtabdruck der Moppe des Stabilen Katasters (SoliA (Staatliches Bezirksarchtvl Náchod. Sammlung der Mappen des Slabilei\ Katasters. Kaiastratgemeinde Náchod). Rot - St. Laurentiuskirclie und Schloss. Abb. 2: Náchod. St, Laurentiusktrche. Grundriss mit Auswertung der Bauentwicklung laut Z. Wtrth (1910).
Abb. 3: Náchod, St. iMurentiuskirche. Grundriss nii( Auszeichnung der Funde und der Bauentwicklung: a) Halbkreisnische, b) Portal der nördlichen Sakristei, c) Sakrainentsschrein. d) vermauerter Durchgang, e) Epitaph des Geschlechtes Smiřický.ß Sockelpraß des Triumphhocjens, an der Nordseite eine Nische, g) Portal der südlichen Sakristei, h) neu ausgemauertes Mauerhaupt an der nördliciien Wand im Ostjoch. II Nordportal, j) llintermaueruttgen an Stelle des vorausgesetzten Abschlusses des ursprünglichen Baus, k) geritzte Quaderung an derTriumphixgensüdseite, 1} vermauerter südlicluir Eingang, m) nördliche Sakristei, abgehauener Sockel, n) Mauerwerk in der Fuge zwischen dem Turm und der Schiß'snordwand, o) Turmerdgeschoss, nachträglich durchgebrochener Durchgang, p) vermauerter ursprünglicher Eingang ii \ das 'Ilirmerdgeschoss, q) vermauerter älterer Emporaneingang, r) Aüfanz-Wappenpiaite. s) sekundär aufgestellte Grabsteine. Abb. 4: Náchod. St. Laurentiuskirche, nördliche Chorwand, Detail mit Sakramentsschrein.
Abb. 5:Náci\od. St iMurentiuskirche. Pwjilierungen: oben - Nardpartal, links
- Triumphbogenjuli, rechts - südliches Sala'isteiportal Abgemessen mit
verstellbarer Messschablone. M. Buroü wuiJ. SiauiTc.
Abb. 6: Nácliod. St. Laurenliiisklrche, Schiff. Prqßierung des Nordporlais laut
Z. Wirth (1910). In diesem Fall entspricht sieniefir dt?r VVirWicfi/ceii (vgl. Abb.
5).
Abb. 7: Náchod. Si. Laurentiuskúvhe. Triumphbogen. Sockeipartie. Abb. 8: Náchod. St. Laurentiuskirche. Tnimphhogen, Südseite, Pfeile zeigen zur geritzten Quaderung. Foto NPÜ ÜOP in Josefov (Nationales Denkmalinstitut, regionale Facharbeltsstätte Josefstadt). 201 i. M. Buroň. Abb. 9: Náchod. St. Laurentiuskirche. Schiff. Südwand. Jin/cs - Stein mau-erwerk, am reclüen Teil ungerades Mauerhaupt. mitZiegclbruchstücken ergänzt, rechts vom Zollslockgemischte Partie mit einem Sandsteinquader (ein sekundär verwendetes Eckarmaturstück?). Ganz rechts und ganz links Gewölbepfeiler, iher der Trennlinie zwisclxen dem Mauenverk aus Stein und dem mü. Ziegelbruehstüclcen ein deutlicher Riss.
Abb. 10: Náchod, Si. iMurerUiusklrche. die Allianzwappanplatte über dem Westportal mit Datierung 1550.
Abb. 11: Náchod. St. Ixiwvntiuskirche, die selcundär aufgestellten Gral)steine an der Nordwand der westlichen Vorhalle.
Abb. 12: Náchod. St. Laurentiuskirche, erhaltene! Teil vom Grabstein von Dorota Voračická v. Paběnic ff 1591),
Abb. 13: Náchod. St. ixturentiuskirche. Grabstein aus demJahre 153S, wohl der der Ehefrau von Petr Buküvka v. Buküvka, Oberteil. Fotos 9-13 NPÚ ÜOP in Josefov 2010-2011, J. Slavik.
(Obersetzung J. Noll)
Pozdně barokní krov kostela sv. Vavřince ve Výšovicích
Ondřej Belšík
Region Hané nepatří mezi oblasti s příliš pestrou paletou historických krovu, jejichž konstrukčně typologická variabilita by mohla podstatným způsobem přispět k prohloubení poznáni o obecných vývojových tendencích těchto konstrukcí. Z důvodů ničivých válečných události, častých požárů, ale také diky rozsáhlým stavebním aktivitám v období baroka se zde v současnosti lze u větších staveb setkat převážné s hambalkovými krovy podélně vázanými ležatou stolicí. Krov kostela sv. Vavřince ve Výšovicích na Prostejovskú není v tomto ohledu výjimkou, přesto však jeho význam a hodnoty jak pro památkovou péči, tak i pro sta-vebnéhistorické bádání nejsou zanedbatelné. Celá konstrukce totiž v sobě do nedávné doby vzhledem k neobvykle dochovanému autentickému stavu nesla řadu cenných informaci o svém vzniku, řemeslném zpracování, individuální práci pozdně barokního tesaře a o dalších skutečnostech souvisejících s vlastním vyhotovením krovu." Na obecnou problematiku mimořádných vypovídacích schopností i u zdánlivě nevýznamných krovových konstrukcí by chtěl poukázat následující příspěvek.
HISTORICKÉ SOUVISLOSTI
Římskokatolický farní kostel sv. Vavřince ve Výšovicích se nachází na návsi v centrální části obce, v okrsku několika dalších původně církevních objektů. Jedná se o volně stojící neorientovanou stavbu s lodi obdélného půdorysu, s mírné ustoupeným půlkruhově zakončeným kněžištěm, s věži velmi mělce vystupující na severozápadní straně /, hmoty lodi a s nižší patrovou sakristií přiléhající ke kněžišti na jeho severovýchodní straně. Součásti zmiňovaného okrsku je vyjma vlastní stavby kostela budova bývalé římskokatolické faiy a komplex objektů původní rezidence augustiniánů kanovníků ze Šternberku (okr. Olomouc) s hospodářským dvorem. Uvedené stavební památky byly větším dílem zcela nově vystavěny a zčásti podstatně přebudovány během krátké doby mezi čtyřicátými až šedesátými lety 18. století. Samotný kostel sv. Vavřince byl vybudován jako novostavba namísto starší menší chrámové stavby, a to v letech 1747 až 1748 za šternberského augustiniánského probošta Johanna Josefa Glätzela.*1 Stavbu chrámu zahájil opavský architekt Matyáš Wagner, který ale ještě téhož roku zemřel, nicméně rozestavěný objekt měl být dobudován podle jeho projektu, Jako možný nástupce ve vedení stavby se uvádí fulnecký stavitel Mikuláš Thalherr.!l Necelých čtyřicet let poté. v roce 1784, byla šternberská augustiniánská kanonie v rámci josefínských reforem zrušena a výšovická farnost se spolu s kostelní stavbou dostala pod správu Náboženského fondu [Religions/ond}*'
Další významnou událostí, a to nejen ve stavebních dějinách objektu kostela, ale rovněž celé obce, byl ničivý po-
134
PRŮZKUMY PAMÁTEK XX - 11/2013
Obr. 1: Výsovlce (okres Pmstějov!. Icostel sv. Vavřince. Pohled na kostel od západu (foto O. BelšíícJ.
žár Výšovic, který v závěru 18. století zasáhl téměř veškerou místní zástavbu. V mladším písemném zaznamenání celé události se uvádí, že dne 11. srpna 1796 „chytil se neopatrností kováře ve vrchní kovárni u domu postavený stoh. Prudký vítr roznesl hořící slámu po vesnici a za několik hodin byly Vejěovice úplně spáleny, idomlty za vodou. Také kostel, fara i škola shořely. Zámek a panská stavení hospodářská ten den neshořela, ale drultého dne se chytly chlévy, takže zůstalpalc se stfechoujen zámek a najiho-záp. straně vesnice 7 stodol které byly s větm."''} Vyjma drobných zmínek o požáru kostela se však z dostupných pramenů pocházejících z doby časově blízké samotné ničivé událostí o skutečném rozsahu poškození celé stavby, včetně jejích střech, mnoho nedozvídáme.'"'1 V pramenech vzniklých až o století později od požáru jsou poté uvedeny jak obecné informace o tom, že kostel vyhořel,71 tak i do jisté míry konkrétnější údaje o vyhoření střechy věže, která měla být v té době ..šindelová a břichatá, červeně natřená", a o zničeni sank-tušové věžičky a střechy kostela.H1 Rovněž starší literatura neobsahuje příliš přesné informace o podobě poškození střech kostela. Například podle Gregora Wolného měla shořet střecha věže pokrytá šindelem a sanktusová věžička'-" a obdobný údaj o shořeni střech obou věží opakuje i Vojtěch Janoušek.101
Následná oprava kostela s sebou měla nést jisté obtíže spojené se obstrukcemi zástupce tehdejší správy vřesovic-kého (bresovického) velkostatku, pod nějž byly v roce 1789, pět let po zrušení šternberské augustiniánské kanonie, Vý-šovice spolu s dalšími blízkými statky zrušených církevních institucí začleněny.111V inventářích kostela a faiy z let 1865 až 1901 se lze dočíst následující informaci: „Úředník správy náboženského fondu v Břesovicich taíc zvaný ,pan vrchní' nechtěl dáti opravit kostel a fáru, nýbrž navrhl, aby fára ve Vejšovicich se zrušila a aby Vejšovice opět přifařeny byly kBřesovicím. List pamětní o té věcí v archivu odP, O. Schínd-lera, tehdejšího faráře sepsaný prozrazuje tajné plány onoho vrchního. Chtěl prý totiž pro svou ženu jám shořelou za mírný peníz koupiti. Přijela komise a 5 členů výboru obecního bylo výhrůžkami donuceno bez souhlasu sepodepsati. že se du-
chovní správy vzdávají. Poté ale na zakročenífaráře sešla se celá obec a prohlásila podpisy za neplatné, poněvadž členové výboru nebyli ku podpisu tomu splnomocnení Dlouho se na všech stranách ucházeli občané o zachránění duchovní správy až konečně z nařízení so.mého císaře Františka I. byla správa náboženského fondu přinucena všeclmy opravy s přispěním občanů na kostele i faře provést a zvony nové koupiti:"2'
O opravě střech kostela po požáru v roce 1796 nejsou dostupné žádné konkrétnější údaje. Díky téměř intaktně zachované krovové konstrukci a jejímu dendrochronologlckému datování131 je ale jisté, že stávající podoba střechy nad lodí a kněžištěm plně odpovídá popožárovému stavu. Se zcela odlišnou situací se setkáváme v podobě zastřešeni věže kostela. Nová popožárová střecha měla být oproti původnímu stavu, ale rovněž i oproti současnému stavu, realizována jako jeh-lancová1" či Jednoduchá plocha'.ISÍ Patrně obě střechy, jak na věži, tak nad lodí a kněžištěm, byly opatřeny nespalnou skládanou krytinou. V Pamětní knize farnosti Vejšovické od roku 1898 se uvádí, že „druM věž měla špatnou vazbu a kryta byla křídlící (taškami)","" použití pálené krytiny na střechách kostela na počátku i v polovině 19. století je doloženo v kostelních účtech, ve zmínkách v dobové literatuře,"1 ale též přímo v nálezech.""
V průběhu 19. století jsou v kostelních účtech zaznamenány častější výdaje na opravy střechy, drobná vydání za krytinu a pokiývače. V samotném závěru sedmdesá-
Obr. 2: Obec Vršovicemi výřezu z indikační skici stabilního faiíasímz roku 1833 (Moravský zemský archiv Brno, Fond D 9 Stabilní katastr ■ indikačn í skici, inv. č. 3866. sign. 3002).
135
O. BELŠÍK- POZDNĚ BAROKNÍ KROV KOSTELA SV. VAVŘINCE VE VÝŠOVICÍCH
začepovány krokve. Dále jsou zde s vaznými trámy kampovány (křížovým kampem) pětiboké prahově trámy, do nichž jsou za-čepovány sloupky ležaté stolice. Zhruba ve střední partii sloupku se nachází podélná čtyřboká rozpěra a v horní pak prochází podélná pétiboká ližina, s niž je kampován dolní hambalek. Sloupky ležaté stolice jsou roz-pírány příčnými rozpěramí. Do sloupku stolice a rozpěr jsou za-čepovány s částečným čelním zapuštěním příčné pásky. Dolní hambalky, které prochází přímo nad rozpěrami osového vázání, jsou začepovány do krokví. V místech spojení uvedených prvků se nachází nevyplněný průvrt. Stejným způsobem je provedeno spojení krokví a horních hambalků, avšak již se zajištěním spoje dřevěným hřebem. Přibližně v ose krovu se nachází jednoduchý věšák. Na bočních stranách dolního konce věšáku je připevněn kovaný železný závěsný třmen obepínající vazný trám. Závěsný třmen je k věšáku přichycen vodorovnými kovanými svorníky s rozšířenou hlavou na jedné straně a proseknutým koncem s klínovou zarážkou na druhé straně. Na každém z věšáků se nachází vždy jen jeden svorník, třebaže ve třmenu i ve věšáku byl proveden ještě další otvor a průvrt. Věšák je přeplá-tován s příčnou rozpěrou, dolním a horním hambalkem. Do vrchní strany dolních hambalků jsou začepovány šikmé příčné vzpěiy, které vynášejí věšák, do nějž jsou částečně čelně zapuštěny. S horními hambalky jsou šikmé vzpěry přeplátovány. Věšákem jsou na horním konci z jedné strany zakryty krokve spojené nárožním čepem (tzv. na ostřih).
Druhá, třetí a čtvrtá plná příčná vazba nad lodí kostela mají v podstatě obdobnou skladbu jako první a pátá plná příčná vazba, rozdíl je pouze v podobě věšáku, který se skládá ze dvou kovanými železnými svorníky spojených trámů (obr, 7). Tyto trámy obepínají vazný trám, příčnou rozpěru sloupků ležaté stolice a dolní i horní hamba-
Obr. 8: Výšovice. kostel sv. Vavřince. Schéma první plné příčné vazby - třicátá první vuzby - nad kněžištěm (pohled od JV).
-1-!-i-1
Obr. 9: Výšovice, kostel sv. Vavřince. Schéma mezilehlá příčné vazby v poli mezi 3. a 4. plnou příčnou vazbou nad lodí - dvacátá vazba (pohled od JV).
138
O. BELŠÍK- POZDNĚ BAROKNÍ KROV KOSTELA SV. VAVŘINCE VE VÝŠOVICÍCH
Obr. 3: Výšovice, kostel sv. Vavřince. Pohled na kostel od jihu beliem obnovy jasád vrbce 1935 (Řimskokatolickájarnost Výšovice. Pamětní kniha Jar-nosti Vejšovické od roku 1898. s. 17).
Obr. 4: Výšovice. kostel sv. Vavřince. Průhled podkrovím směrem kjihovýchodu Idalšíjbia a kresby 0. Bclšíkl
tých let 19. století však výšovieký kostel postihla další pohroma. Nízká střecha věže byla poničena opětovně požárem, tentokráte ale způsobeným zásahem blesku. „V roce 1879 dne 7. srpna o Vi 12 hodině v noci udeřením blesku zapálená, ačkolvěk od dalšího požánt hrozícímu celému kostelu
ochráněná, avšak porouchaná a bez toho chatrná odstmněna a novou věží nahrazena býti musela, co se i usnese jak tehdejšího obce zastupitelstva, tak i ostatních občanů se stala (...) Ještě téhož roku vyhotovil zaměstnanec projekční kanceláře stavebního úřadu olomouckého arcibiskupství inženýr Gustav Meretta návrh na provedení nového zastřešení věže kostela cibulovou střechou.2"1 Rozpočet k Její realizaci byl stanoven na celkovou částku 2247 zlatých a 63 krejcaru. V následujícím roce 1880 byla střecha věže zhotovena stavitelem Františkem Černouškem z Prostějova, na jejím vrcholu byly osazeny nově pozlacený kříž a „báně" (makovice), pocházející však z původní (první) střechy věže kostela z roku 1748, a v den sv. Vavřince došlo k jejímu slavnostnímu posvěcení.2"
Z důvodu častých zásahů blesků do objektu kostela byl „na věži a na střeše nad svatyni' zřejmě již na konci 19. století zřízen bleskosvod, a to za částku 104 zlatých a 20 krejcarů.-"1 V roce 1929 měl být pořízen zcela nový hromo-svod.23' Roku 1931 ,.dne 20. 12. vykonal zástupce památkového úřadu v Brně prohlídku kostela a uznal za nejpo-třebnější opravia důkladně střechu /.../. Práce pokrývačská byla za 9000 Kč zadána p. Kakáčovi z Prostějova, a klempířské za 6000 Kč p. Dřevoví z Prostějova. S opravou kostel, střechy započato po sváticu Nejsv. Trojice."-*' Dne 21. dubna 1932 byla po vichřici střecha kostela opětovně poškozena, přičemž poškození bezplatně opravil zmiňovaný p. Kakáč.-"'1 Živelní pohromy se nevyhnuly objektu ani v pozdější době. Například už 3. května 1949 musela být opravena část střechy nad kněžištěm, kterou poškodila větrná smršť.1""
Výraznou a z dnešního památkového pohledu v jistém smyslu negativní kapitolou ve stavebních dějinách kostela byla jeho generální oprava, připravovaná v roce 1968
a prováděná v letech 1969 až 1971. Z důvodu významnějších statických poruch stavby tehdy došlo kjejímu příčnému i podélnému stažení předpjatými lany. k injektáži trhlin ve zdivu a klenbách, k provedení rubových skořepin kleneb a obrubních věnců v prostorech podkroví."1 Tyto práce zčásti zasáhly i do konstrukce krovu. Byla odstraněna či uvolněna kovaná táhla ukotvená do zdiva a původně patrně napojená na příčné vazné trámy některých vazeb a dále byla částečně obetonována hmota vazných trámů v místech jejich styku s železobetonovými obrubní-mi věnci.
Další z nesčetných pohrom s sebou přinesla silná vichříce doprovázená krupobitím, která se přehnala přes obec Výšovice 13. července 1984 a poškodila krytinu na věži i na střeše nad lodí a kněžištěm kostela. Krytina střechy věže byla lokálně vyspravena šablonami nového měděného plechu záhy po této události.-" Naopak obnova střechy nad lodí a kněžištěm kostela byla neustále odkládána tehdejším
136
PRŮZKUMY PAMÁTEK XX - 11/2013
Okresním stavebním podnikem Prostějov z důvodu údajné nedostupnosti kvalitní krytiny a nedostatku pokrývačů. Její generální oprava proběhla až v roce 1989. Při ní byla vyměněna „propálená bňdlice kolem celého kostela za červený, eloxovaný alu-kryf. do střešního pláště bylo osazeno 8 výlezových oken a u okapniho okraje střechy byly upevněny plechové lopatkové sněhové zábrany.SJ Poslední významnější obnovné práce se odehrály v roce 2004 na střeše věže kostela, kdy došlo k opravě konstrukce krovu a k celkové výměně měděné krytiny,™1 a v roce 2012, kdy proběhla celková oprava krovu a střešního pláště střechy nad lodí a kněžištěm kostela.
Obr. 5: Výšovlce. kostel sv. Vavřince. Průhled podkrovím směrem k severozápadu.
POPIS KONSTRUKCE KROVU
Konstrukci krovu nad lodi a kněžištěm kostela sv. Vavřince lze rozdělit na dvě části, a to na širší a delší partii nad lodí a na kratší a užší partii nad kněžištěm. Krovy obou těchto úseků jsou krokevní, hambalkové, podélně vázané plně vyspělou ležatou stolici, přičemž partie krovu nad lodí navíc obsahuje véšadla s jednoduchými a zdvojenými věšáky propojenými středovými podélným rozporami a zavětrovacimi pásky. Krov byl sestaven z ručně tesaného měkkého dřeva, ze smrků a jedlí smýcených na konci vegetačního období nebo v období vegetačního klidu mezi lety 1794/1795 a 1796/1797,'"' Příčné rozpětí mezi pozednicemi je nad lodí cca 12 m a nad kněžištěm cca 7,3 m, výška od horní hrany vazných trámů do hřebene střechy dosahuje cca 6.9 m a celková délka zastřešeného prostoru zaujímá cca 32 m. Krokve nad lodí mají sklon cca 46°, krokve nad kněžištěm mají sklon cca 55c a jejich osové podélné rozestupy jsou cca 85 až 100 cm.321
Partie krovu nad lodí má celkem pět plných příčných vazeb a partie krovu nad kněžištěm pouze dvě plné příčné vazby. Pod střešními úbočími a nárožími včetně lomů střechy nad závěrem kněžiště jsou také plné vazby, resp. jejich poloviny. Podobně i po obou stranách věže při hlavním severozápadním průčelí se nachází vždy jedna nekompletní plná vazba v podélném směru a jedna plná nárožni vazba. První, druhé a třetí pole mezi plnými příčnými vazbami nad lodí kostela tvoří vždy dvě prázdné [jalové) vazby a jedna
Obr. 6: Výšovlce. kostel sv. Vavřince. Pohled do partie krovu nad Joiěžíšíěm.
mezilehlá vazba. Pole mezi čtvrLou a pátou plnou příčnou vazbou tvoři pouze civě prázdné vazby. Ve dvou úzkých polích vytvářejících přechod od lodi směrem ke kněžišti se nachází vždy dvě neúplné prázdné vazby. V poli mezi dvěma plnými příčnými vazbami nad kněžištěm se nachází celkem čtyři prázdné vazby a v polích mezi nekompletními plnými vazbami sledujícími půlkruhové zakončení kněžiště jsou vždy dvě neúplné prázdné vazby. V polích mezi vazbami po stranách věže se objevují vždy tři neúplně prázdné vazby.
Plné příčné vazby
První a pátá plná příčná vazba nad lodí kostela vykazují jisté odlišnosti od vnitrních plných příčných vazeb (tj. druhé až čtvrté) a mají následující podobu. Do vazného trámu, kteiý je kampován se zdvojenou pozednicí, jsou na okrajích
137
PRŮZKUMY PAMÁTEK XX - 11/2013
h -1-1-1-I
Obr. 10: Výšovtce. kostel sv. Vavřince. Schéma pivní prázdné příčné vazby v poli mezi 3. a 4. plnou příčnou vazbou nad lodi- osmnáctá vazba (pohled odJVj.
------
Obe 11: Výšovlce. kostel sv. Vavřince. Schéma první prázdné příčné vazby v poli mezi La 2. plnou příčnou vazbou nad kněžištěm - třicátá druhá vazba (pohled odJV).
lek. Dále v nich konči příčné vzpěry věšáku a ve vrcholu obepínají krokve v místech jejich spojení nárožním čepem. Ve spodní části jsou oba trámy věšáku přepásány kovaným železným závěsným třmenem, který je podtažen i pod vazným trámem. Závěsný třmen je přichycen k věšáku dvěma vodorovnými kovanými železnými svorníky s rozšířenou hlavou na jedné straně a závitem s našroubovanou čtyřhrannou matici na druhé straně, avšak na některých místech tyto prvky chybí a prúvrtje nevyplněný. Obdobné svorníky dotažené čtyřhrannou maticí se nachází i v partii od začepování podélných pásků osového vázání po horní konec věšáku. Jedná se celkem o pět svorníků, ale v některých pozicích, stejné jako v případě uchyceni závěsného třemene, tyto prvky chybí a průvrt je nevyplněný.
Poměrně bizarní podobu mají nekompletní plné vazby při hlavním průčelí po stranách věže kostela. Tyto vazby tvoři krátký vazný trám, sloupek ležaté stolice bez pásku, krátká krokev a u podélné vazby při věži kostela i velmi krátká rozpěra a dolní hambatek.
Dvě plné příčné vazby partie krovu nad kněžištěm vykazují opět vzájemné odlišnosti. Plná
ff
-4
i   i rum
D      D b
i m
9 1
1
a
i
-i
Obr, 12; Výšovice. kostel sv. Vavřince. Schéma pole podélného vázání v jihozápadní střešní rovmé krovu nad lodí mezi 4. a 3. plnou příčnou vazbou (pohled od SľJ.
Obr. 13: Vyšovtce. kostel sv. Vavřince. Schéma pole podélného vázánívose krovu nad lodi mezi 3. a 4. plnou příčnou vazbou (pohled od JZ).
139
O. BELŠÍ K - POZDNĚ BAROKNÍ KROV KOSTELA SV. VAVŘINCE VE VÝŠOVICÍCH
příčná vazba blíže k lodi se skládá z vazného trámu, který je kampován se zdvojenou pozednici, z krokví, z dolního a horního hambalku, ze sloupků ležaté stolice, příčné roz-pěry a příčných pásků (obr. 8). Plná příčná vazba v závěru kněžiště má obdobné složení, je však navíc opatřena hrot-nlcí, přeplátovanou s rozpěrou a s oběma hambalky. V hrotnici jsou ve vrcholu zakončeny krokve. Na její spodní části je pak připevněn kovaný závěsný třmen, jímž je ob-tažen také vazný trám.
Nekompletní piné vazby při přechodu mezi širší lodí a užším kněžištěm, stejné jako nekompletní plné vazby v samotném závěru kostela, je možné chápat jako poloviční obdobu plných příčných vazeb. Tylo vazby navazují vždy na sousední plnou příčnou vazbu.
Mezilehlé a prázdné příčné vazby
Mezilehlé vazby se vyskytují pouze v části krovu nad lodí a skládají se z vazného trámu kampovaného se zdvojenou pozednici, dále z krokví čepovaných do vazného trámu a ve vrcholu spojených nárožním čepem a z dolního a horního hambalku, čepovaných do krokví (obr. 9). Obdobnou skladbu mají též prázdné vazby, kde se ale namísto vazného trámu nachází krátčata, čepovaná do výměn mezi vaznými trámy (obr. 10). Řadu prázdných vazeb při zlomech střešních rovin je možné chápat jako nekompletní vazby. Jejich jednotlivé prvky (krokve a hambalky) jsou totiž lípnuty k bočním stranám příslušných prvku sousedních plných vazeb. Za atypické prázdné vazby lze považovat i čtyři vazby tvořící přechod konstrukce krovu od lodi ke kněžišti, kde je nasedání užší partie krovu od kněžiště dotvarováno „vazbami", které nemají vazné trámy. Tyto vazby se skládají z krokvi spojených ve vrcholu nárožním čepem a v dolní části lípnutých a přibitých kovanými železnými hřeby na krokve nejbližší nekompletní plné (úboční) vazby, přičemž první dvě z těchto vazeb mají pouze horní hambalek. a to v nestejné výškové úrovni, a následující dvě vazby již obsahují mimo horní hambalek 1 dolní hambalek.
Podélné vázání
Podélné vázání ve stfešních rovinách je v partii krovu nad lodi a v partii krovu nad kněžištěm shodné, tedy vyjma polí s nekompletními plnými vazbami po stranách věže kostela. Tvoři jej pětiboký prahový trám (spodní vaznice), čryř-boká rozpéra mezi sloupky stolice (mezilehlá vaznice) a pětiboká ližina (hlavní vaznice). V jednotlivých polích mezi plnými vazbami byly ještě použity dvě šikmé vzpěry ve tvaru obráceného písmene „V", čepované ve spodní části do pé-tibokého prahového trámu, přeplátované se čtyřbokou rozpěrou a ukončené (začepované) v pětiboké ližině. Jejich vzájemné rozestupy, resp. úhel, který mezi sebou tyto vzpěry svírají, se liší v závislosti na šířce konkrétního pole podélného vázání (obr. 12). Odlišné provedení detailů podélného vázání se uplatňuje pouze při průčelí po stranách věže kostela, kde nebylo možné čepovat šikmé vzpěiy do liži-ny vzhledem k její nepatrné délce. To bylo vyřešeno použitím vzpěr v podobě jednoduchých ondřejských křížů, čepovaných ve spodní části do pětibokých prahových trámů, pře-plátovaných se čtyřbokými rozpérami, tedy vyjma vždy jedné krátké vzpěry v polích na severozápadní straně střechy, která končí v pozici pod rozpěrou, a v horní části čepovaných do bočních stran sloupků ležaté stolice (obr. 18).
Podélné vázaní v ose krovu se nachází pouze v části nad lodi. Je tvořeno podélnými rozpěrami, procházejícími těsně pod dolními hambalky a čepovanými do bočních stran věšáků, a dále podélnými pásky, čepovanými v dolní části do věšáků a v horní části částečné čelně zapuštěnými do podélných rozpěr se zajištěním spoje dřevěným hřebem nabitým ze spodní strany pásku. První a pátá plná příčná vazba maji pouzejeden podélný pásek na straně obrácené do vnitrní části konstrukce, ostatní plné příčné vazby maji vždy po dvou podélných páscích (obr. 13).
Podoba střešního pláště
Přechod střešního pláště od krokví k okapové hraně nad korunní římsou je dotvarován námétky, které byly přibity k boční straně krokví kovanými železnými hřeby a ve spodní části dosedají na korunu zdiva. V některých případech jsou námétky osazeny po obou bocích krokví. Výjimku tvoří úboční vazby na přechodu mezi lodí a kněžištěm, kde Jsou námétky lípnuty a přibity kovanými železnými hřeby z horní strany krokvi a ve spodní partii vzepřeny krátkými šikmými vzpěrkami.
Řezané střešní latě kladené v hustém laťování pro šupinové kryti byly přibity rovněž kovanými železnými hřeby. Při patě konstrukce se namísto nich použilo bednění sestavené z řezaných prken na sraz. Na latích byly položeny pálené režné tašky bobrovky se segmentovým a půlkruhovým zakončením. Až do počátku roku 2012 tvořily podstatnou část krytiny starší ručně formátované tašky s hladkým povrchem nebo se žlábky vytvořenými prsty na lícové sú-aně. Při okapnim okraji střechy byla na bednění nabita červeně povrchově upravená plechová krytina. Zlomy střešních rovin vykrýva-ly novodobější pálené režné hladké hřebenáče s vysokými nosy (knoflíky), kladené do neprobarvené malty.
Starší střešní krytina nebo její fragmenty se vyjma vlastních střech nacházela i volně v podkroví kostela. Jednalo se o ručně formátované pálené režné bobrovlcy s půlkruhovým a se segmentovým zakončením a dále o pálené režné kónické hřebenáče se žlábky vytvořenými na líci. Mimo pálenou krytinu se ve větším množství v suti při pozedni-cích zachovaly také čtvercové šablony tmavě šedé břidlice.
Tesařské montážní značení
Tesařské montážní značení jednotlivých vazeb a prvků konstrukce krovu bylo z převážné části provedeno patrně dlátem anebo sekerou dlátovkou. Značení prvku začíná při průčelí po stranách věže a končí v závěru kněžiště. Jedná se o číslovaní římskými číslicemi, a to od číslice „V', kterou nese atypická nekompletní plná vazba při severovýchodní straně věže, až po číslici „XXXXV", která je vyznačena na nekomplemí plné vazbě v samotném závěru kněžiště. Značeny jsou všechny vazby, tj. plné, mezilehlé i prázdné, a to v souvislé navazující číselné řadé. Pivky na severovýchodní straně konstrukce jsou označeny prostými římskými číslicemi (např, „XXX/"). Výjimku tvoří čtyři „vazby" bez vazných trámů, jimiž je dotvarován přechod mezi širší lodí a užším kněžištěm, kde jsou provedeny římské číslice s jedním přidaným drobným trojúhelným zásekem (např. „ //"). Pivky na jihozápadní stone konstrukce jsou označeny kontramarkami, kdy byly k římské číslici přidány dva drobně trojúhelné záseky (např. „XXXŕ*"), resp. y případě zmiňovaných čtyř „vazeb" bez vazných trámů tři
140
PRŮZKUMY PAMÁTEK XX- 11/2013
drobné trojúhelné záseky (např. ..//"). Vyseknuté značky se v krovu vyskytují v převážné většině na montážní straně prvků. Realizovány však byly i na horní straně jednotlivých prvků, a to vazných trámů, krátčat, pětibo-kých ližin, pozednic, výměn krátčat, dolních hambalků atp.. anebo na opačné než montážní straně, k čemuž zřejmě došlo při otočení prvku během vlastního sestavování krovu (]de např. o horní hambalek 31. vazby). Prvky podélného vázání ve střešních rovinách jsou značeny z vnějšku ze strany střešního pláště. V několika málo případech se na jihozápadní straně konstrukce nacházejí značky bez přidaných trojúhelných zásekú, třebaže převážná část prvku nese kontramarky (jedná se např.
0 vzpěru věšáku 17. vazby).
Samostatnou číselnou řadu tesařských montážních značek dále nesou výměny krátčat a rovněž i výměny krátkých vazných trámů nekompletních plných vazeb. Značka je provedena jak na samotné výměně, tak
1 na navazujícím vazném trámu, do něhož je výměna začepová-na, V severovýchodní části krovu se nachází značky v podobě prostých římských číslic, v jihozápadní části krovu pak kontramarky v podobně římských číslic s přidaným drobným troj-úhelným zásekem,
Montážními značkami v samostatné číselné řadě jsou opatřeny i rozpéry a pásky podélného vázání v ose krovu nad lodí. Rozpéry nesou číslice od ,A" po .. ", přičemž severozápadní konec má prostou římskou číslici a jihovýchodní konec pak kon-tramarku (příslušnou římskou číslici doplněnou o drobný iroj-úhelný zásek). Totožné číslice se objevují i na věšácích v místech
začepováni podélných rozpěr. Podélné pásky jsou označeny číselnou řadou od číslice J" až po číslici „ WV". Taktéž zde je jeden konec prvku (horní) označen prostou římskou číslicí a druhý konec (spodní) kontramarkou, číslici s přidaným drobným trojúhelným zásekem. Totožné číslice se rovněž objevují i na věšácích a podélných rozpěrách v místech jejich spojení s podélnými pásky.
Na některých prvcích byly mimo vyseknuté římské číslice provedeny rudkou i arabské číslice, svou hodnotou
Obr. 14: Výšovice. kostel su. Vavřince. Náčrt půdorysu prahového roštu parite krovu nad lodi s rozvrhem tesařského montážního značeni. VT- vazný trám. KT-králce. VKT-výměna krátčat. KV - krokev, VS - věšák. S - sloupek s tollee. P - pásek. R - rozpěra, DH - dolni hambalek. HH - horní hambalek. VZ - vzpěra věšáku. MS - montážni strana.
Obr. 15: Výšovice. kostel sv. Vavňnce. Náčrt půdorysu prahového roštu po/líc krovu nad laiěžišlěm s rozvrhem tesařského montážního značejú.
shodné s vyseknutými římskými číslicemi. Ve většině případů se v krovu vyskytují nahodile, pouze na páscích podélného vázání v ose krovu nad lodí byly realizovány v souvislé řadě (obr. 16).
Další stopy a záznamy dochované na prvcích konstrukce krovu
Mimo standardní stopy na povrchu trámu po tesařském opracování kulatiny sekerou hlavatkou (vrubování a hrubo-
141
O. BELŠÍ K - POZDNĚ BAROKNÍ KROV KOSTELA SV. VAVŘINCE VE VÝŠOVICÍCH
Obr. 16: Výšovice. kostel su. Vavřince. Tesařské montážní značky provedené rudkou (arabská číslice) a dlátem nebo ditítouícou (řintskú číslice) na věšáku 4. plné příčné vazby a na zavětrovacím pásku podélného vázáni v ose partie krovu nad lodi (pohled odJZ).
váni) a širočinou (lícováni), dokládající tzv. vysokou práci, se v konstrukci dochovala i řada dalších zajímavých záznamů. Paúmě nej výraznějšími z nich jsou Iniciály ,. a datace „ľ \ ", které se nachází na příčné rozpěře první plné příčné vazby v partii krovu nad lodí a na příčné rozpěře první plné příčné vazby v partii krovu nad kněžištěm. Byly realizovány vždy na pohledové či pohledově přístupnější nemontážni straně příslušné vazby (obr. 17).'31 Na více prvcích jsou také zachovány stopy po pomocném roz-měřování. Jedná se o rysky a linky provedené či vyrýsova-né rudkou a olúvkem a dále o lysky vyryté ostrým či špičatým předmětem na povrchu dřeva. V krovu se také na některých prvcích zachovaly linky, nápisy a arabské číslice provedené rudkou, nesouvisející však přímo s pomocným rozměřovánim nebo tesařským montážním značením. V několika případech jde patrně o výpočty, v některých případech pak o označení hraněných trámů k převozu na stavbu a zřejmě i o značeni trámů určených pro vyhotovení konkrétních prvku v konstrukci krovu tzv. vyšnorováním.
INTERPRETACE POZNATKŮ
Konstrukce krovu střechy nad lodi a kněžištěm kostela sv. Vavřince ve Výšovicích je charakteristickým příkladem realizace pozdně barokního hambalkového krovu podélně vázaného vyspělou ležatou stolicí. Skutečné stáří konstrukce upřesnilo a potvrdilo i dendrochronologické datování, určující smýcení stromů použitých ke zhotoveni krovu do doby vegetačního klidu mezi lety 1794/1795 a 1796/1797. Tím byl zároveň objasněn dosud ne zcela jednoznačné zřejmý rozsah poškozeni sůech kostela při požáru obce v srpnu roku 1796. V literatuře uváděné zničení střechy věže a sanktusníku nebylo jedinou újmou, která tuto stavbu posůhla. Jistě došlo k závažnějšímu poškození konstrukce krovu nad lodí a kněžištěm, jelikož i ta byla celkově nahrazena. Nový krov přitom musel být vztyčen ještě v roce 1796, jak dokládá vročení provedené na rozpěrách dvou plných příčných vazeb. Dendrochronologické datování prvku konstrukce na přelom let 1796 až 1797 totiž ne-posouvá dobu skácení stromu pro sestavení krovu až do roku 1797, jak by se mohlo jevit, ale vypovídá o skutečností,
Obr. 17: Výšovice. kostel sv. Vavřince. Signál Lira „ÍS" a datace „ í 796." na rozpěře první plné příčné vazby partie krovu nad kněžištěm (SZslrana prvku).
že stromy mohly být smýceny někdy během doby vegetačního klidu, tj. již zhruba od srpna roku 1796.
Krov výšovického kostela je plně vyvinutou konstrukcí svého typu, která namísto většího počtu dlouhých vazných trámů v každé vazbě již využívá systém podélných výměn a krátčat. Hledisko úspornosti při sestavování krovu však nebylo hlavním kritériem provádějících řemeslníků, jak je zřejmé z podrobnějšího rozboru konstrukce. Konstrukci lze totiž označit za velmi důsledně, až pedantsky uplatněný vzorový systém podélného vázání vyspělou ležatou stolici, což je patrné zejména v některých detailech. 1 v atypických úsecích krovu totiž došlo k vkládání standardních prvků podélného a příčného vázáni, třebaže bylo namístě použít specifického řešení a tyto prvky vynechat nebo redukovat. Zvolený postup v důsledku znamenal jak navýšení použitého materiálu, tak i nárůst pracnosti při realizaci krovu. Příznačným je například způsob provedení dvou menších valbových uzávěrů po bočních stranách věže vtažené do hmoty lodi kostela. Tyto valby obsahuji vždy jednu nekompletní atypickou plnou vazbu v podélném směru a jednu plnou nárožní vazbu se sloupky ležaté stolice a v případě podélné vazby i s velmi krátkou rozpěrou a hambalkem. Obdobné naddimenzovaně či nadbytečně působí použití velmi krátkých pětibokých ližin a provedení vzpěr podélného vázáni v podobě jednoduchých ondřej-ských křížů ve zmiňovaných malých valbách (obr. 18 a 19). Stejným způsobem lze pohlížet na užití šikmých vzpěr podélného vázání v polích tvořících přechod konstrukce krovu mezi širší lodí a užším kněžištěm, které jsou téměř rovnoběžné s průběhem krokví a ztrácí tak svou původní funkci zajištění podélného zlužení. anebo na provedení značně krátkých hambalků (krátčat) opět v místech přechodu konstrukce krovu mezi lodí a kněžištěm a dále i v závěru kněžiště, o jejichž funkci rozpírání krokví lze pochybovat (obr. 20 a 21). Vložení většiny těchto standardních prvku do netypických míst konstrukce krovu je možné označit za přinejmenším nadbytečné.
Jako další součást neúsporných kroku při sestavování nového krovu kostela sv. Vavřince je možné chápat použití dlouhých vazných trámů v mezilehlých vazbách v partii nad lodí. Ve třech polích mezi plnými příčnými vazbami se
142
PRŮZKUMY PAMÁTEK XX - 11/2013
Obr. 18: Výšovice, kostel sv. Vavřince. Severní nároží (valba) v partii krovu nad lodi
Obr. 19: Výšovice, kostel sv. Vavřince. Pohled do horní čds(: styku vazeb při severním nároží (valbě) partie krovu nad lodi.
vždy blíže k jihovýchodní plné vazbě nachází jedna mezilehlá příčná vazba, i když by zde mohlo být provedeno standardní řešení v podobě prázdné vazby s krátčaty čepovanými do výměn. Tato neobvyklá skutečnost však nejspíše souvisí se statickými opatřeními na stavbě, kdy byla do obvodového zdiva kotvená kovaná železná táhla na opačném konci patrné původně připevněna ke zmiňovaným vazným trámům. M)
Zjištěné projevy neúspornosti při realizaci krovu výšo-vického kostela příznačně doprovází i nezvykle velké množství tesařských montážních značek, které sice "vykazuji vzájemné logické vazby a navazují na sebe v souvislých číselných řadách, ale jejich počet je značně nadsazený. U jednotlivých prvku příčných vazeb se totiž vyskytují dvě. tři ale i čtyři montážní značky stejně číselné hodnoty (obr. 22). Například na rozpěrách sloupků stolice plných příčných vazeb se nachází čtyři montážní značitý stejné číselné hodnoty v podobě prostých římských číslic a kontramarek, anebo na věšácích, podélných rozpěrách a páscich podélného vázání v ose krovu jsou realizovány na řadě míst souběžné dvě
Obr. 20: Výšovice, kostel sv. Vavřince. Řešení přechodu Iconstrukce krovu mezi lodi a kněžištěm v úrovrtt sloupků ležaté stolice (JZpartie krovu)
Obr. 21: Výšovice. kostel sv. Vavřince. Lípnutí velmi krátiajdi liambalků (Icrát-iat) k boční straně delších hambaUtů vazeb tvořících přechod mezi lodi a kněžištěm (JZ partie krovu).
odlišné značky totožné hodnoty, a to římské číslice v podobě záseku a arabské číslice provedené rudkou.
Na druhou stranu neobvykle zmnožené tesařské montážní značeni jasným způsobem poukazuje na postup mon-
143
O. BELŠÍ K - POZDNĚ BAROKNÍ KROV KOSTELA SV. VAVŘINCE VE VÝŠOVICÍCH
táže krovu. Po uloženi pozednic a prahového roštu byly jednotlivé části konstrukce sestavovány od severozápadu směrem na jihovýchod, tedy od hlavního průčelí k závěru kostela. Na tento způsob sestavování krovu je možné usuzovat i ze situace montážních stran jednotlivých vazeb. Montážní stranou většiny plných příčných vazeb je totiž strana jihovýchodní a pouze pivní plná příčná vazba v partii krovu nad lodí má jako montážní stranu protilehlou severozápadní stranu. Jelikož se tato vazba nachází přímo u zdiva věže, musel být rám ležaté stolice, ale i krokve s hambalky a věšák, vzhledem k podobě zajištění spojů vztyčen jako první. Následně mohly být vztyčeny části dále pokračujících vazeb od věže směrem k závěru kostela anebo části plných vazeb vytvářejících zvalbení střechy při průčelí.
Objasnění skutečnosti, proč se na výšovlckém kostele při realizaci nového krovu v závěru 18. století až otrocky lpělo na detailech zvoleného konstrukčního systému a proč bylo na jednotlivých prvcích provedeno tak nezvykle velké množství tesařských montážních značek, je spojeno s osvětlením dnes již velmi těžce zodpověditelné otázky, kdo krov sestavoval Jako jedna z možných interpretačních variant se nabízí vysvětleni, že krov prováděl začínající mistr, který neměl ještě tolik praktických zkušeností a nedokázal příliš improvizovat.151 Uvažovat lze také o „samostatné" práci tovaryšů či učedníků, kteří na základě mistrových pokynu a odpovídajícího plánu prováděli práce důsledně respektující zvolený konstrukční systém či o J iných skutečnostech. Domněnku o realizaci krovu nepříliš zkušenými tesaři, kteří ještě neměli zažitou rutinu tesařské práce, by mohl podporovat i fakt, že v době po požáru kos-
tela bylo nejspíše obtížné zajistit volné řemeslníky. Jednalo se totiž o období před koncem tradiční stavební sezóny a řada tesařů mohla být vázána povinnostmi na jiných zakázkách, které byly v plném běhu či před svým dokončením.
Velmi vysokou vypovídací hodnotu krovu výšovického kostela posiluje i výskyt většího množství luzných linek, nápisů a číslic provedených rudkou na jednotlivých pivcích konstrukce. Některé z nich lze přitom interpretovat jako tesařské montážní značky, pomocné výpočty, pomůcky při roz-měřování,;!ti| jiné jako průvodní nápisy označující místo určeni předtesaného materiálu na jeho cestě od dodavatele k objednavateli atp. K posledně jmenovanému účelu patrně sloužily nápisy Brzesowitz (tj. Vřesovice) doplněné zřejmě arabskou číslicí, které se objevují na více místech a různých prvcích krovu (obr. 24). Jelikož nápisy byly provedeny na čerstvě hraněných trámech, později vzniklé vý-sušné trhliny by neumožnily souvislé tahy pisatele rudkou, a jelikož v devadesátých letech 18. století byly Výšovice spolu s několika dalšími statky spravovány z jednoho centra ve Vřesovicích. výskyt těchto nápisu je možné s velkou pravděpodobností vysvětlit jako označení stavebního materiálu v rámci objednávky hraněných trámů pro správu velkostatku ve Vřesovicích. určených ale k opravě poničeného výšovického kostela. Rozhodující úlohu vresovické správy při provádění obnovy požárem poškozené stavby dokládají mimo jiné i dochované písemné prameny.171 Tento předpoklad realizace dodávky již hraněného dřeva na stavbu podporuje mimo jiné i výše zmiňovaný nahodilý výskyt podélných linek provedených rudkou na některých trámech, které však zřejmě nesloužily k rozměňováni jednotlivých
144
PRŮZKUMY PAMÁTEK XX - 11/2013
Obr. 24: Výšovice, kostel sv. Vaořittce. Nápis „Brzesowitz 5" (?) provedený rudkou na sloupku stolice 30. (úbočni) plné vazbu v JZčásti krovu.
prvků či jejich spojů, ale pravděpodobně pouze k označeni hraněných trámů určených pro konkrétní typ prvku konstrukce kro™,™"
Na záldadě kombinace údajů písemných pramenů, dobové literatury a nálezových situací přímo na objektu je možné také rámcově zrekonstruovat vývoj podoby zastřešení vý-šovického kostela.
Prvotní střechy barokního chrámu vztyčené v závěru čtyřicátých let 18, století byly v některých detailech odlišné od těch současných. Věž měla pravděpodobně hmotnější a zaoblenější cibulovou střechu, pokrytou červeně natřeným šindelem. Střecha nad lodí a kněžištěm zřejmě nebyla příliš rozdílná od stávající konstrukce. K této skutečnosti poukazuje situace styku současné střechy nad lodí a tělesa hranolové věže, která nenutí k úvaze o změně sldonu nové střechy oproti původnímu zastřešení, V podkroví se na zdivu věže nedochovaly žádné omítky, které by vypovídaly o pripadnem zvýšení sldonu nové střechy, stejně tak vzhledem k architektonickému členění fasád zvonového patra věže není třeba předpokládat eventuální snižování sldonu nové střechy. Hmotu této prvotní střechy však narozdíl od stávajícího stavu doplňoval sanktusník. Jeho existence je doložena v dobových písemných pramenech, například v pamětních listech nalezených v makovici věže kostela. V latinsky? psaných textech, které se hlásí do doby poloviny a závěru 18. stoleti, se objevují přímé zmínky o existenci této věžičky.'"11
Po ničivém požáru v srpnu roku 1796 byla na věži kostela realizována „provizorní" konstrukce nízké, patrně jeh-lancové střechy, pokryté pálenou krytinou, Střecha nad
Obr. 23: Výšovice, Irosie! su, Vavřince. Vyznačení osy vazby linkou vyrytou ostiým či špičatým předmětem a nápisem rudkou „miř!" na spodní sinané hornOto hambalku 31. vazby (l. plné příčné vazby) v partii krovu nad kněžištěm.
Obr. 25: Výšovice, Jcosíei su. Vavřince. Ručně formátovaná pálená režná půlkruhově zakončená taška bobrovka s nápisem a dataci A847".
lodí a kněžištěm měla stávající tvar, nebyla ale doplněna sanktusníkem. Její pokryti nejspíše již od výše uvedeného data tvořila pálená krytina. Vykrytí okapního okraje střechy šablonami břidlice v tzv. moravském krytá čtvercem ve stoupajících řadách s lemovkami na okapní hrané bylo provedeno zřejmě někdy kolem poloviny 19. století a tuto úpravu je možné dát do souvislosti s předpokládanou obnovou střešního pláště, při níž se na střechu dostala taška bobrovka s vyrytou datací roku 1847 (obr. 25).
Po dalším, tentokrát menším požáru kostela v roce 1879. kteiý nejvíce zasáhl jehlancovou střechu jeho věže, došlo ke vztyčení zcela nové cibulové střechy pokryté měděným plechem. Plánovou dokumentaci a rozpočet k vyhotovení této střechy vypracoval inženýr stavebního úřadu olomouckého arcibiskupství Gustav Meretta, autor historizujících úprav a přestaveb řady významných církevních objektů v regionu.
ZÁVĚR
Krov střechy nad lodí a kněžištěm kostela sv. Vavřince ve Výšovicích je cenným autentickým dokladem dobové stavební konstrukce, řemeslné tradice a svébytných projevů vlastního tesařského řemesla. Po konstrukční súánce jej
145
O. BELŠÍK - POZDNĚ BAROKNÍ KROV KOSTELA SV. VAVŘINCE VE VÝŠOVICÍCH
lze označil zajeden z příznačných příkladů lpění na již dožívajícím systému řešeni krovových konstrukcí s podélným vázáním ležatou stolicí, tedy systému, kteiý byl náročný na celkovou spotřebu materiálu a vyžadoval si i použití prvků mohutnějších profilů. Vedle samotného materiálu konstrukce krovu a vlastního konstrukčního systému je třeba chápat jako velmi hodnotné části též stopy po ručním opracování dřeva, použité tradiční tesařské spoje, tesařské montážní značení, zřetelné stopy po rozměřování jednotlivých prvků, spojů a vazeb, stopy po pomocném měřeni, nápisy atp., dokládající řemeslné zpracování prvků, jejich transport, způsob navržení a sestavení celé konstrukce a zejména dobové pracovní postupy, tj. individuální práci tesaře ze závěru 18. století. Právě tyto detaily se značnou výpovědní hodnotou vytvářejí z jinak vcelku obyčejného a v hojném počtu se na historických stavbách vyskytujícího typu krovu významnou konstrukci, která si zasluhuje důkladnější pozornost. Z obecného pohledu tak upozorňuje na nezanedbatelné hodnoty a důležitost zkoumání i zdánlivě méně významných staveb a jejich krovových konstrukcí, které pravé díky dochovaným detailům mohou poskytnout řadu podstatných informací o individuálních stavebních osudech památek, jež nelze dohledat například v dostupných písemných pramenech nebo ve starší literatuře.
Příspěvek byl zpracován v rámci plnění institucionálnUio úkolu vědy a i>ýz/cumu NPÚ č. 21301: Vědecký výzkum a aplikace metod operativního zpracováni stavebněhis-torických a umeleckohistorických průzkumů prováděných při obnově kulturních památek a nemovitosti v památkově chráněných územích.
POZNÁMKY
1) Cásl těchto Informaci zanikla při celkové obnově konstrukce krovu a střešního pláště zrealizované v průběhu roku 2012.
2) Státní okresní archiv (dále SOkA) Prostějov, Fond Farní úřad (dále FÜ) Výšovice. Pamětní spisy z věže kostela (1748-1880), lnv. ě. 61. sign. Vli. kart. 4; SOkA Prostějov, Fond FÜ Výšovice, Inventář kostela a fary (1865-1901], inv. č. 29, sign, la, kart. 1 (zde se uvádí jako datum zahájení stavby kostela 20. duben 1747 a jako datum jeho vysvěcení 3. lislopad 1748). G. ÍVolný. Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. I. Abtheilung. Olmülzer Erzdlöcesc.
1. Band. Brünn 1855. s. 403: J, Kroupa, Výšovice. in: D. Foltýn ed.. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libry 2005, s. 764.
3) J. Kroupa, o. c. v pozn. 2, s. 765: V. Janoušek Vlastivěda moravská. II. Místopis. Dějiny Prustějova. Prostějovský okres. Brno: Musejní spolek v Brně 1938, s. 219.
4] SOkA Prostějov. Fond FÚ Výšovice. Inventář kostela a faiy, n. c. v pozn.
2. G. Wolný, o. c. v pozn. 2. s. 404: F. Hradil-J. Kroupa edd., Šternberk. Klášter řeholních lateránských kanovníků. Šternberk: Římskokatolická farnost Sternberk 2009. s. 147.
5) SOkA Prostějov. Fond FÜ Výšovice, inventář kostela a fary, o. c. v pozn. 2.
6) Napríklad v kostelních úůtech z roku 1796 se informace o požáru a nákladech spojených s obnovou chrámu vůbec neuvádí (viz SOkA Prostějov. Fond FÜ Výšovice, Kostelní úéet 1759-1847, sign. líc). V těto souvislost se pak jeví jako neobvyklé zaznamenáni informace o poničení střechy větrnou smrští v kostelních účtech k roku 1801. Tato pro kostel další nezanedbalelná pohroma byla zachycena v kapitole různé výdaje, přičemž za 2000 kusu pálených lašek a vápno bylo vydáno 26 zlatých a 30 krejcarů, práce pokrývače (v účtech je uváděn „Schieferdecker) pak stála 20 zlatých.
7) SOkA Prostějov, Fond FÚ Výšovice, inventář kostela a fary. o. c. v pozn. 2.
8) Římskokatolická farnost (dále jen RKF) Výšovice, Pamětní kniha farnosti Vejšovické od roku 1898. s. 1-3.
9] G. Wolný, o. c. v pozn. 2. s. 403 („SotcoJií der größere, mit Schindeln ge-
deckt gewesenc Ttiurm. als auch das Sanklusturmclvm verbrannLen am U.Aug. ]796\...T).
10) V. Janoušek, o. c. v pozn. 3, s. 219.
11) J. Opletal. Paměti Vřesovic. VTesovice: Dějepisná komise ve Vřesovlcich 1933, s. 133.
Obec Vřesovice v minulosti měnila svůj název a zhruba od dvacátých let 18. století až do roku 1924 nesla označeni Břcssowitz. Březowice. Brzezowitz. Břesovice atp. (viz L. Hosák - R. Šrámek. Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. M-2. Dodatky, doplňky, přehledv. Praha: Academia 1980, s. 754-755).
12) SOkA Prostějov, Fond FÚ Výšovice. Inventář kostela a fary, o. c. v pozn. 2.
13) T. Kyne!, Výzkumná zpráva č. 023-12. Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků krovu kostela sv. Vavřince ve Výšo-vicich. Brno 2012 (nepublikovaná výzkumná zpráva).
14) V, Janoušek, o. c. v pozn. 3. s. 220.
15) SOkA Prostějov, Fond FÚ Výšovice. Pamětní spisy z věže koslela, o. c. v pozn. 2.
16) RKF Výšovice, o. c. v pozn. 8, s. 1. Zřejmě se nejednalo o příliš kvalitní konstrukci, jelikož dále se v textu Pamětní knihy objevuje zminka. že „na této věži byl kříž nahnutý a hrozil spadnutím, protože šteriýř byl vyhnilý, taleže nouým nahrazen býtl musel."
17) SOkA Prostějov, o. c. v pozn. 6 {..eritaufte 2000 daclizůgl samt Kalk aur reparirung des durch des grossen Sturmwindes aussersi ruinirten Kir-chendaches"). G. Wolný, o. c. v pozn. 2, s. 403 [..Die dem hl. Laurem geividmete PJarrkirche /.../ (st /.../ mít Ziegeln gedeckľ).
18) Na střešním plášti byla nalezena bobrovka s vyrytou dataci., 184T.
19) SOkA Prostějov, Fond FÚ Výšovice, Pamét ní spisy z věže kostela, o. c. v pozn, 2.
20) SOkA Prostějov, Fnnd FÚ Výšovice, Stavební záležitosti kostela (1880-1946). inv. ě. 30. sign, la, kart. 1; SOkA Prostějov, Fond FÚ Výšovice. Pamětní spisy z věže kostela, o. c. v pozn. 2.
21) RKF Výšovice. o. c. v pozn. 8. s. 1; SOkA Prostějov. Fond FÚ Výšovice. Pamětní spisy z věže kostela, o. c. v pozn. 2.
22) RKF Výšovice. o. c. v pozn. 8. s. 3.
23) Tamtéž, s. 14.
24) Tamtéž, s. 14-15.
25) Tamtéž, s. 15; Opravy církevních památek v zemi Moravskoslezské, Zprávy památkové péče 1, seš. 10, prosinec 1937. s. 9.
26) RKF Výšovice, o. c. v pozn. 8, s. 23. 27] Tamtéž, s. 23-27.
28) Tamtéž, s. 29.
29) Tamtéž, s. 30.
30) Tamtéž, s. 34.
31) T. Kyne!, o. c. v pozn. 13.
32) Osové podélné rozestupy krokví při průčelí po stranách věže Jsou cca 80 až 83 cm, v přechodu mezi lodí a kněžištěm cca 38 až 60 cm a v samotném závěru kněžiště cca 65 až 70 cm.
33) Na příčné rozpěře první plné příčné vazby v partii krovu nad lodí se poblíž vyrytých iniciál a datace uchovalo i časové shodně datum „1796" provedené zřejmé olůvkcm.
34) K uvolnění táhel z trámů a zčásti i k jejich odstraněni došlo zřejmě v rámci radikálních stabilizačních úprav kostela na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století.
35) Této variantě by patrně odpovídala i snaha tesaře zviditelnit svoji vlastní práci signaturou s datací provedenou na dvou pohledově exponovaných místech konstrukce.
36) Například nápis „miíl" při lince Vyryté ostrým či špičatým předmětem doplněné křížkem provedeným rudkou na spodní straně středu horního hambalku 31. vazby (1. plné příčné vazby) v partii krovu nad kněžištěm, značící osu vazby.
37) SOkA Prostějov. Fond FÚ Výšovice, inventář koslela a larv, o. c. v pozn. 2.
38) Takovýto způsob označováni hraněných trámů „äflúroudníríi" či „vy-šnorováním" z jedné strany je zaznamenán v dobové profesní literatuře z první poloviny 20. sloleti; napr. J. Hadrová. Námétkování a úprava viditelných části slřcchy. Praha: 1. L. Kober 1912, s. 1; S. Starý, Příručka pro tesaře. K odbornému vzděláváni učňů a pomocníků tesařských. Praha: Společenstvo stavitelů pro obvod Obchod, a živnost, komory v Praze 1930. s. 30.
39) SOltA Prostějov, fond FÚ Výšovice. Pamel ní spisy z věže kostela, o. c. v pozn. 2 („iniienťum in tutri sanctuati ecdesiae Weishovicensis" a „e.v tujTí rnínori combustae"].
146
PRŮZKUMY PAMÁTEK XX - 11/2013
Der Spatbarockdachstuhl der Kirche st. Laurentius in Vyšovice
Die römisch-katholische Kirche d. hl. Laurentius in Vyšovice [Wci-schowibi. Bf:/.. Prostějov [ProßniU], Kr. Olomoucký [Olmützer Kr.j| ist ein freistehender nicht orientierter Bau mit rechteckigem Schiff und mäßig zurücktretenden mit Halbreis abgeschlossenen Presbyterium, mit einem sehr selcht aus der Schiffsmasse vorspringenden Turm und mit einer niedrigeren zweigeschossigen Sakristei an der Nordostseite des Presby-t.erlums. Die Kirche wurde als Neubau in Jahren 1747-1748 erbaut.
Den zu erforschenden 'feil des Denkmals, die Dachkonstruktion über dem Schiff und Presbyterium, über ciem Abschluss dem Halbkreis folgend, kann man in zwei Partien teilen, und zwar die längere und breitere über dem Schiff und die kürzere und schmälere über dem Presbyterium. Beide Teile der Konstruktion bildet das Sparrendachwerlc mit Kehlballten, mittels vollentwickelten liegenden Stuhls iängsverbunden, wobei die Partie über dem Schiff darüberhinaus Hängewerke mit Hän-gesäuien enthält, die die axialen Spannriegeln mit Windverstrebungsbänden ergänzen. Die Dachkonstruktion ist aus dem gehauenen Fichten- und Tannenholz, der am Ende der Vegetationsperiode oder in der Periode der Vegetationsruhe zwischen den Jahren 1794/1795 und 1796/1797 gefällten Bäume.
Der Dachstuhl über dem Schiff und dem Presbyterium der St. Lau-reniiuskirche stellt ein charakteristisches Beispiel der Konstruktion des spätbarocken Kehlbalkendachstuhls mit entwickeltem I^ängsverband mittels reifen liegenden Stuhls dar und zugleich ist er ein interessanter Beleg des Zimmerhandwerks vom Ende des 18. Jahrhunderts, mit den Details der Ausführung über dem zeitgenössischen Standard. Die den-drochronologische Datierung der Konstruktionsglieder vom Dachwerk trug zur Präzisierung der Baugeschichte des Objekts bei, denn sie bestätigte auch mit ihrem Ausmaß die bislang nicht eindeutig bestimmte Beschädigung des Baus vom massiven Brand des ganzen Dorfes Im Jahre 1796 und die Kirehendachwiederhcrstellung schon im gleichen und nachfolgenden Jahr.
abbildungen
Abb. 1: Výšoulcc (Weisdiowitz, Bez. Prostějov, Kr. Olotnoucký lOlmützer Kr.fl. St. l*aurentttiskirche, Ansicht uori Westen (Foto O. BeLiik). Abb. 2: Gemeinde Vyšovice. Ausschnitt der Indikationssktzze des Stabilen Katasters. 1833 (MährLsches Landesarchiv Brno. Fonds D 9 Stabilní ka-tastr- indikační skici [Stabiler Kataster - Indtkationsskizzenl. Im), -Nr. 3866. Sign. 3002).
Abb. 3: Vyšovice. St. Laurentiiiskirche. Ansicht von Süden während der Fas-sadenrenovierung im J. i 935 (Römischkatholische Pfarre Výšouíce. Gedenkbuch der Pfarrei seit dem J. 1898. S, 17).
Abb.  4: Vyšovice, St. iMurentiuskirche. Dachratim. Durchblick südost-
tvärts (Abb. 4-25. Fotos und Zeichnungen O. Belšikl.
Abb. 5: Vyšovice. St. Laurentiuskirche. Dachraum. Durchblick nordwest-
wäris.
Abb. 6: Vyšovice. St. Laurenüuskirche, Dachstuhl über dem Presbyterium. Abb. 7: Vyšovice, St. Ijaurentiuskirche. Schema des dritten Bindergespärres - Gespärre 17 über dem Schiff (Ansicht von Südosten/ Abb. 8: Vyšovice. St. Laurenüuskirche. Schema, des ersten Bindergespärres über dem Presbyterium - Gespärre 31 (Ansteht von Südosten). Abb. 9: Vyšovice, St, Latirentiuskirche. Schema des Leergespäires zwischen dem 3. und 4. Bindergespärre über dem Schiff- Gespärre 20 (Ansicht von Südosten).
Abb. 10: Vyšovice. St. Laurenliuskirche. Schema des ersten Leergespärres zwischen dem 3. und 4, Bindergespärre über dem Schiff- Gespätre 18 (Ansicht von Südosten).
Abb. 11: Vyšovice. St. Laurentiuskirche. Schema des ersten Leergespärres zwischen dem 1. und 2. Bindergespärre über dem Presbyterium - Gespärre 32 (Ansiclu von Südosten,).
Abb. 12: Vyšovice. St. Laurcntiuskirclie. Lüngsverbandschema des Jochs zwischen dem 4, und 3. Bindergespärre in der südöstlichen Dachebene über dem Schi/J (Ansicht von Nordosten}.
Abb. 13: Vyšovice. St. Laurentiuskirche. Lüngsverbandschema des Jochs zwischen dem 3. und 4. Bindergespärre über dem Joch in der Daclistuhl-achse (Ansicht von Südwesten).
Abb. 14: Výšouice, Sf. Lauren'iusltirclie. Grundrissskizze des Schwellenrostes über dem Schiff mit dem Abbundzeichenschema. Abb. 15: Výšouíce. St. iMurentiuskirche. Grundrissskizze des Schwellenrostes über dem Presbglerium mit dem Abbundzeichenschema. Abb. 16: Vyšovice. St. Ijaurentiuskirche. Die Abbundzeichen (mit Rötel - arabische Zahlen, míl Beitei oder Stoßbeil - römische Zahlen) an der Hängesäide
des 4. Bindergespüires und am Windverstrebungsband in der Achse des Schijfsdachtu!\ls (Ansicht von Südwesten).
Abb. 17: Výšouíce, St. Latirentiuskirche, Signatur ..IS" und Datierung .. 1796," am Spannriegel des ersten Bindergespärres über dem Presbyterium (Nordwestseite).
Abb. 18: Vyšovice. St, Laurenliuskirche. Nördliche Ecke (Walm) vom Schiffs-dachsluhl.
Abb. 19: Výšouíce, St. Ijaurentiuskirche. Nördliche Ecke (Walm) vom Schiffsdachstuhl. Blick in den Oberteil des Anstoßes der Gespärre. Abb. 20: Vyšovice. Sí. Laurentiuskirche. Übergang der Dachkotist ruktion zwischen dem Schiff und Presbyterium in der Höhe der Säulen vom liegenden Stuhl (südwestliche Dachstuhlpartie).
Abb. 21: Vyšovice. St. Laurentiuskuvhe. St umpfstoß der sehr kurzen Kell I-balken (Stichlxilken) an die Seite der längeren Kehlbalken am Übergang zwl-schen dem Schiff'und Presbyterium (südivestllche Daclistuhlpartie). Abb. 22: Vyšovice. St. Laurentiuskirciie. Skizze des ersten Bindergespärres über dem Presbyterium - Gespätre 31 - mit vermerkten Abbundzeicheti (Artsicht von Südosten),
Abb. 23: Výšouíce. St. Laurenttusklrche. Aufzeichnung der Dachachse durch einen Ritz eines scharfen oder spitzigen Instruments und der Rötel-insclvift „mit!" an der Unierseiie des oberen Kehlbalkens des ersten Bin-dergespärres vom Presbytetiumsdachstuhl (Gespane 31). bb. 24: Vyšovice, St, Ijoiirentiusktrche. Rötelinsclirtß „Brzesowitz 5" (?) an derStuhlsäuledes (Dachkehlen-) Bindergespärres in der südwestlichen Dachstuhlpartie (Gespärre 30).
Abb. 25: Vyšovice, St. Laurentitisklrche. Daclxáegel Biberschwattz, band-geformt, mit Rundschnitt, mit Datierung ,1847".
(Übersetzung J. Noll)
Přírůstky středověkého fondu kulturních památek v roce 2013. Panna Marie
bolestná z pražského majetku a s v. ANNA
s Pannou Marií z Ostravy
Šárka Radostová
Fond kulturních památek každoročně doplňují nově prohlášená díla, z nichž přirozeně nejmenší počet tvoří památky středověké. V nejbližsích letech však očekáváme nárůst počtu středověkých památek ve fondu, neboť dochází k církevním restitucím a status sbírkového předmětu, který chránil díla v galerii či muzeu, musí být po jeho opuštění nahrazen statusem kulturní památky (podle zákona 20/1987 Sb).
Poměrně velký počet středověkých uměleckých děl se však ještě nachází v soukromém majetku. Tato díla jsou poslední dobou z ekonomických důvodu uváděna na staro-žitnický trh, a protože jde většinou o díla sakrálního charakteru, musejí být na základě zákona 71/1994 Sb, před prodejem také prohlášena za kulturní památku. Ve šťast-
147