HÖLDERLIN Hyperion Hyperion Bellarminovi V živote bývají velké chvíle. Vzhlížíme k nim jako k mohutným postavším dávnych časň i budoucna, bojujem s nimi nádherný hoj, a pokud před nimi dokážem obstát, stanou se našimi sestrami, které jdou stále s námi. Jednou jsme spolu seděli na naší hoře, na jednom z kamenů staréhu města, jež hostil tento ostrov, a mluvili o tom, jak v těchto místech lev Démosthénes našel záhubu, jak si zde svatou, z vlastní vůle zvolenou smrtí pomohl k svobodě z pout a dýk svých nepřátel Onen nádherný duch šel ze světa s veselou myslí, zvolal jeden z nás; proč také ne? já nnlo; neměl už, co by tu hledal; Athény staly se dřvkou Alexandrovou a svět se podobal jelenu, kterého velký lovce uštval k smrti. 138 A Athény! zvolala Diolima; ěnslo jsem (rui-hlilii, kdy/, jsem pohlédla do dáli, lam, kile se z modrého rozbřesku zvedal přede mnou přízrak Olvmpieia! Jak je to k němu daleko? ptal jsem se. Asi den cesty, řekla l.Motima. Ocn ceslv. zvolal jsem. n já lam dosud nebyl? Hned tam musíme spolu. Máš pravdu! zvolala Dintíma: nazítří bude klidné moře a všechno ješlě zraje a hýří zelení. K takové pouti je třeba věčného slunce a života trvale plodící země. I Tedy zítra! řekl jsem a také naši přátelé přikývli. Časně ráno jsme za zpěvu kohoutů vypluli z rejdy. V svěžím jasu zářil celý svět a s ním i my. Zlaté, tiché mládí hyb) v našich srdcích. Život se v našem nitru podobal zrodu nového ostrova v moří, na němž počíná první jaro. i Již dávno se pod vlivem Diotimy má duše více zklidnila; dnes jsem to cílil trojnásob jasně, kdy tříšť mých blouznivých sil sc spojila v Jediném zlatém středu. 139 Náš společný hovor se obíral skvělou povahou lidu starých Athén, z čeho pochází a v čem spočívá. Jeden řekl, že má svůj původ v podnebí; jiný, že souvisí s uměním íleků a s jejich invš-lením; třetí zas mluvil o víře v bohy a o sl áliiím zřízení. Athénská víra a umění, moudrost i státní zřízení, řekl jsem, jsou jenom květy a plody stromu, ne jeho půda a kořeny. Účinek máte za příčinu. Kdo mi však říká, že všechno vzešlo z podnebí, ten ať uváží, že také my v něm dosud žijeme. Athénský lid věru vyrůstal v každém ohledu méně rušen a méně obtížen mocenským vlivem než každý jiný národ na zemi. Žádný tyran jej není s to oslabit, válečná štěstěna opojit, není služby cizím bohům, jež by jej niobia zaslepit, ani obratné moudrosti, jež by jej hnala k předčasné zralosti. Čas jeho dětství je jako diamant, zrající sobě ponechán. Téměř se o něm nemluví do dob Peisistrala a llipparcha. Jenom málo se účastnil trójské války, která jak v skleníku kdysi vzrušila většinu řeckých kmenů a mocně je uvedla do varu. — Nezvyklý osud však nc-plodí člověka. Synové téhle matky jsou velcí a mohutní, ale nikdv se neslanou krásnými bytostmi nebo, což je totéž, lidmi, či stanou se jimi příliš pozdě, když se v nich rozpory sváří už natolik o^třc, že se nemohou konečně nesmířit. Tu se s kypící silem dere před Athény Lakr-daimon a nebýt Lykúrga, který svou kázní udržel v jednotě jeho bujnou povahu, byl by se právě pro ni již dříve rozložil. Od té doby bylo na spartánském duchu všechno hotovo, tehdy získal skvčlost, již vykoupil pílí i vědomým úsilím, a je-li možné v jistém smyslu mluvit 0 sparlánské prostotě, bvla už tenkrát, jak ani jinak být nemohlo, něčím jiným nežli je skutečná prostota dítěte. Lakedaimonští rozbili příliš záhy řád instinktu, odvrhli příliš záhy podstatu svého druhu, a tak v nich také povstala příliS záhy kázeň; neboť každá kázeň 1 umění vzniká příliš záhy tam, kde dosud nc- 140 141 m n lil n uxrát přírodní podstata člověka. V lidském tvoru musí žít zralá příroda dříve-, než vkročí do školy, aby mu ohrsz dětství ukázal návrat nazpět, zc skuly ke zralé přírodě. Spartané zůstali navždy torzem; neboť kdo nebyl nikdy pravým dítětem, stěží se stane pravým mužem. — Jistěže laké pro Athény, jrtko pro všechny Heky, vykonal své vliv nebi! a země, neboť jim nedal nni chudobu, ani nadbytek. Nebeské paprsky na ně nepadly jako ohnivý déšť. Země je odmítla hýčkat, nikdy jim nedala rozkoš z příliš štňdrýeh dani a mazlivých něžností, jak to leckdy dělají bláhová mušky. K lomu přistoupil obrovskýThéseův čin, který z vlastní vůle- omezil svoji královskou moc. O takové séině, vržené do srdcí lidu, zplodí nutně oceán zlatých klasu n působí zjevně, a bují v Athénách ještě předlouho. Tedy ještě jednou! Proto a jedině proto se stali Athénští vzorem ctností, že rosili tak svobodně mimo mocenský vliv všeho druhu, tak příznivě při střídmé stravě! 142 nechte člověka od jeho zrodu na s\nbndě! nežeňte jeho bytost z pevného semknutí poupěte, z příbytku jeho dětství do světa! nečiňte pro něho příliš málo. aby vás nemusel postrádat a tím se vyčlenil z vašeho kruhu, a nečiňte ani príliS mnoho, nby necítil na sobě vaši či svoji moc a tím se rovněž vyčlenil z vašeho kruhu, zkrátka, iieclile ho poznal hodně pozdě, že jsou lidé, že je něco okolo něho. neboť jen tak se stane člověkem. \lc ěloiěk je bohem, je-li člověkem. A je-li bohem, je krásnv. Zvláštní! zvolal jeden z přátel. Ještěs mi nikdy nemluvil taklo z duši:, zvolala Diotiina. Mám to od tebe, zoěla má odpověd. 'lak byl Atliéňan člověkem, dodal jsetn dále, tak >c jím musel stál. Vvšcl z rukou přírody krásný, krásný na těle a krásný na duchu, jak se říkává. Prvním dítětem lidské božské krásy je umění. V něm se božský člověk rod! omlazen znovu n potkává sebe samého. Chce sebe cítil, proto si před sebe slaví svou krásu. Ink si člověk 143 stvořil své bohy. Neboť na počátku byli člověk a jeho bozi Jedno, tenkrát kdy, sobě neznáma, vládla věčná krása. Mluvím v hádankách, ony vsak jsou. — Prvním dítětem božské krásy je umění. Tak tomu bylo v Athénách. Druhou dcerou krásy je víra. Víra je láskou ke kráse. Mudrc ji miluje samu, ji, jež je bez konce a všechno objímá; lid pak miluje její děti bohy, co se mu zjevují v různých podobách. Tak tomu rovněž bylo v Athénách. A bez této lásky ke kráse, bez této víry je každý stát jen seschlou kostrou zbavenou ducha a života, všechny činy a myšlenky jsou jako strom bez koruny, jsou jako sloup, jemuž otloukli hlavici. Že tomu vskutku tak u fteků bylo a zvláště v Athénách, že jejich víra i jejich umění byly pravými dětmi věčné krásy — tedy zralé přírodní podstaty člověka a jenom z ní se mohly zrodit, je zřejmé, když pohledném na různé předměty jejich svatého umění nebo na jejich víru svobodným zrakem, jímž tyto předměty měli rádi a ctili. 144 Chyby a poklesky bývají všude a jsou i zde. Jisté však je, že v předmětech jejich umění najdeme většinou přece jen zralého člověka. Není tu malosti ani děsu, známých v Egyptě nebo u Gótů, je tady smysl pro lidské a lidská podoba. Méně než ostatní národy vábí je výstřelky smyslů a představy nad naše smysly. Jejích bohové sídlí víc než jiní bozi v krásném středu lidí. A jaký předmět, taková je i láska. Ne přílií otrocká a ne zvlášť důvěrná! — Z duchovní krásy athénských lidí vyplynul ostatně také žádoucí cit pro svobodu. Egypťan snáší bez útrap tyranství zvůle, syn severu pokorně tyranství zákona, nepravost v podobě práva; neboť Egypťan má už v těle matky potřebu ctít a zbožňovat; a lidé severu zase příliš málo věří v čistý, svobodný život přírody, něž aby odvrhli bláhovou příchylnost k zákonům. Athéňan nemůže zvůli strpět, protože jeho božská povaha odmítá rušivé vlivy, zdráhá se mnohdy strpět zákon, neboť ho často nemá 145 třeba. Drakem se pm uělm nelnuli. (Inc. alty druzí s iiíin jednali jemně, n dělá dním-. líucliž! vpadl mi jeden 7. přílrnnnýeli do řeči. tomu rozumím, ale jak má hyt |itilitm lenin básnický, zbožný národ i národem mudrců. I" tni jasné není. Dokonce Itv se Itez básní, řekl jsem. nikdy národem iiuidri-u nesliti! Co má moudrost, namíll, en má chladná \ zne-šenost této vědy shr dného s básnici vím ? Básnictví, pravil jsem, jist ti svou věcí, je koncem i počátkem Irln vědy. Jaku se Minerva zrodila z Diovv hlavy, praními moudrost z básně ti nesmírném božském liylí. \ její vnitřní rozpornost nakonec z.nnyu n^lí y tn-jcrrui v pramen básnici ví. Jak jc len člověk samv paradox, zyotnln Diotima, přece vsak litším, rit má na mysli. Ale jiříliš mi těkáte. Jt> řeě n Al henách. (ilov-pk, počal jsem znovu, jenž v sobě altis-pou Jednou v životě necílil |tltimi ryzí Krásu, kdy se v nT-iii s!é\aly silv jeho l>ytn-li jako liarvy duhv, člověk, jenž nikdy nepoznal, jak 146 jenom ve chsílíeh nadšení bvl ostne yšeehno splývá v snubní, takový cluiěk se neslané au! mvslíi-íiti skeptikem, jeho duch tu'iií schopen linřil. nalož, stavěl. iNclinl' mi věřte. že skeplik nachází jedině prnlo v c všem. cii lid"' vymyslí, rnypnr a vailn. prolní.c dobre y í. en je souzvuk ťistp krá«v. již lide vvmxsjct nemohou. Suchý chléb, jejž mu v dobrém úmyslu pôdny á lidský 111711111, odmítá jenom proto. že polají boduje n stolu hnilú. Snílku! zvolala Diotimn, proln i I vs býval skeptikem. Ale eo ělověk athénský! Je mi velmi blízký, řekl jsem. Veliké slovo, ono Iférakleitnvo £V Sia'fiSpiiv c7.'iT'p (Jednota v sobě členěná), toolil vynalézt jedině Hek. nelnu'je podstatou krásy, a dokud In nehy hi ono. neliylo ani iiinudrnsl i. ľak už Itvlo možné určoval, eetek liyl zde, Květina uzrála; bylo ji možné členit. Okamžik krásy se vyjevil lidem, liyl trnlv v duchu i v živolč. nesmírná Jednota !ia"lala. livlo ji iiioí.né rozkládat, y duchu ji delil, dělené znovu myšlením spojoval y jedno. Itylo 141 možné stále víc poznávat podstatu iiejvvšších, nejlepšíeh hodnot a poznané činit zákonem v různých oblastech ducha. Vidíte tedy, proč se národem mmlrcií musel stát zejména národ athénský? To totiž Egypťan nemohl. Neboť kdo nežije s nebem a zemí v poutu vzájemné lásky, kdo v tomto smyslu nežije svorně s živlem, který jím hýbá, ten ani není jednotný ve své vnitřní podstatě jaku ííck a nevnímá, alespoň ne tak snadno jako on, věčnou krásu. Jak nádherný despota sráží východní nebe mocí a leskem své poddané k zemi a člověk tu musí klečet dřív, než se naučil chodit, musí se modlit dříve, než začal mluvit; jeho srdce se musí sklonit dříve, než dosáhlo klidu, a ještě než duch mohl sdostatek zesílit, aby rozkvetl a vydal plody, osud i příroda z něho palčivým žárem vysají všechnu sílu. Egypťan cítí oddanost dřív, než se stane celkem, a proto o celku neví nic a neví nic o kráse, a to nejvyšší, které vzývá, je mu jen zastřenou mocí a děsivou hádankou; němá temná Isis jc jeho první i posled- ní instancí, je mu prázdným nesmírném a z toho nevzešlo nikdy tiir moudrého. Vždvť i z nejvyšší nicoty rodí se zase jen nicota. Sever jiHopak žene své eliráuěuce příliš záliy do vlastního nilra, a jestliže horký duch egyptský spěchá s přílišnou ehulí do světa, severský duch se chystá k návratu do sebe dřív, než je vůbec připraven k pont i. Seveřan musí být rozvážný, ještě než uzrál v něm cil. dřív než. mu skončila krásná heze-Istnost, už si přičítá vinu; musí být rozumný, musí dosáhnout plného vědomí dřív, než se stane člověkem, cliylrým mužem, dítětem; svět v něm nenechá dospět a uzrát krásu a jednotu celého člověka dřív, než se jeho bytost začne tvořit a rozvíjet. Jsou to jen rozum a rozmysl, které odevždy severu kralují. Ale z pouhého rozmyslu nikdy nepošlo rozvážné, z pouhého rozumu rozumné. llozmysl je bez krásy ducha jak služebný podruh, jenž roubí podle nákresu z hrubého dřeva plot a zroubené kůly přitlouká vedle sebe okolo zahrady, ktrrá je dílem mistra. 148 149 Nouzové práce jsou jeho jediným počinem. Tím ío vytváří řád, chrání nás před vším, cn stojí proti siny."-!"! a právu; však tálo jisiola přece jen není nej\yšším stupněm lidských Ctností. Tiozum je bez krásy ducha a srdce jak poháněč, jehož pán dojím dosadil nad s v ŕ pacholky; ví stejně málo jako oni, k čemu je celá la bezmezná dřina, a volá pouze: mějte se k dílu, a vidí skoro nerad, když práce ubývá, protože kdyby skončila, neměl liv koho pohánět, a tím liy dohrál svou roli. Z pouhého rozumu nevzejdc rovin"/, žádná moudrost, neboť moudrost jr. vír než slepé vzývání věčného pokroku v schopnosti skládat a členit danou látku. Září-li ale rozumu v jeho úsilí vpřed onen ideál krásy, jímž je božské ev Sia-pípov SKZ'jT'p, tehdy přestane, slepí žádat a ví i pruč a k čemu co žádá. A .svil í-1i rozmyslu k jeho konáni slunce krásy jak májov ý den, když, ozáří dílnu umělec, zanechá nejeti všeho blouznění, nechá liýt ISO nejen pomocné práce, nýbrž pomyslí rád na sváleěuí čas, až Inide kráčel v očistném jasu jaru. Tam už jsem dospěl ve chvíli, kdy jsme připluli k pnliřeží Atliky. Statě Athény nám tecf příliš tanuly na mysli, abychom mohli souvisle mluvil, n sám jsem se rivní divil povaze vlastních výroků. Jak jsem se j(.....tn dostal, /.vídal jsem, na suché horské \ rchnlv, kde jste mě spatřil i ? ,|c lomu vždycky tak. řekla Diolima, když je nám opravdu dohře. Kypící síla st hledá činnost. Miadí berani vrážejí do sebe čely, když jim matka dala napít mléka. Šli jsme teď vzhůru po l.ykabettu a navzdory spěchu jsme tu a lam slanuli plni úvah a překrásných předtuch. Jak je krásné, žr člověk těžce snáší, když se má přes\ěděii o smrti toho, jehož miluje, a asi nikdo ješlř nešel k hrobu přítele bez tiché naděje, že tam opravdu přítele potká. Zmocnila se mě krásná vidina dávných Athén podobná postavě tuniky, kletá se vrací r. říše mrtvých. 151 Ó Parthenóne! zvolal jsem, jako zkrocený lev leží u tvých nohou říše Neptuna a jako děti se kolem tebe hemží ostatní chrámy i výmluvná agorá s bájpm Akadémovým -— Jak se jen umis přenést do starých časů, řekla Diotiina. Nemluv mi o čase! pravil jsem; býval to božský život a člověk byl tehdy středem přírody. Jarem byl, které věnčilo Athény kvítím jak skromná květina panenská prsa; rudé studem stoupalo tenkrát slunce nad nádherou země. Skalnaté mramory Penteliku a ITyméttu vytryskly z kolébky, ve které dřímaly, jako děti, když vyskočí z matčina klína, a přijaly tvar i život z něžných athénských rukou. Příroda dávala med a nejhezčí fialky, myrtu a olivy. Příroda byla kněžkou a člověk jejím bohem a všechen její život a každý její tvar a každý její tón byl jen Jedinou nadšenou ozvěnou krasavce, jemuž patřila. Jeho slavila, jedině jemu skládala k nohám oběti. ISyl toho také hoden, ať seděl s láskou v posvátné dílně a objímal kolena božstvu, jež vytvořil, nebo ať, ponořen do velkých myšlenek, krátil si chvíle v předhůří, tam na zeleném výběžku Siinia, mezi bdělými žáky, nebo ať běhal stadiem nebo ať sesílal jako buh bouří z řeč-nišlě déšť a paprskv slunce a blesky i zlaté mraky — Ó podívej tamhle! zvolala na mne náhle Diotima. Hleděl jsem v dál a toužil zemřít při tom všemocném pohledu. Jako po nesmírném neštěstí, když už umlkl orkán a osádka lodi prchla a mrtvola rozbité flotily uvázla mimoděk v písčině, ležely před námi Athény a jejich němé sloupy trčely před naším zrakem jak nahé kmeny lesa, který se ještě večer zelenat a v noci nato zaSel požárem. Tady se, řekla Diotima, naučí člověk mlčet nad svým osudem, ať je dobrý či zlý. Tady se člověk naučí mlčet nad víím, dodal jsem. Kdyby ženci, kteří kosili tento obilný lán, svezli jeho klasy k svému prospechu do 152 153 [ i stodol, nebylo by se /tratilo nic :i mně by led stačilo tudy projít jak sběrač klasu; však kilo tady získal? Celá Evropa, odvětil jeden z přátel. Acli, anoí zvolal jsem, odtáhli odsud sloupy a sochy a pak jc jeden druhému prodali, cenili dobře ty šlechetné postavy pro jejich zvláštnost, jako se cení papoušci nebo opice. Tuhle neříkej! ozval se znova týž; a jeslli jim vskutku chybí smysl pro všechnu tuto krásu, je to proto, že právě ten se nedal odnést a knnpit. Tak jc to! zvolal jsem. Onen smysl vlas!ně zanikl ještě dříve, než prošli barbaři Atlikou. Teprv když domy a chrámy osiří, troufne si i]ivA zvěř do bran a do ulic. Komu je onen smysl vlastní, řekla tčšivě Diotima, tomu dosud Athény kvetou jak ovocný strom. Torzo si umělec snadno doplní. Druhého dne jsme řasně vyšli a prošli si ruiny Parthciiónu, místo, kde stávalo stítré línechovo divadlo, Théseův chrám i šestnáct sloupů, jež zbyly z božského Olytnpicia, však 154 nejvíc mě dojala stará brána, kterou se chodilo kdvsi ze starého mís In v nové a v níž se tenkrát v Jediném dni jislě zdravily tisíce krásných lidí. Nvní se lnulo hranou nevchází nni do slarého, ani do nového města a stojí tu němá a pustá jak vyschlá studna, z jejíhož potrubí kdysi prýštila s přátelským šplouná-ním čistá, svěží voda. Ach! řekl jsein, kd\ž j*mr tuk ludv kráčeli, snad je to rozkošná zábava osudu, že tady rozbořil chrámy a dni jejb'h zborcené kameny na hraní dětem, že taclv prometni rozpadlé bohy v lavice před selskmi chýší a náhrobky v lože bvkň na pastvě, takové mrhání překoná královskou svévolí troiifaTost K leopal řinu, když vvpilu nápoj z pcrrl: vsak je to velká škoda, í.ť zanikla všechna ta krása n velikost. Hobry líyperionc! zvolala Diolima. je ěas. abys odešel: jsi tak bledý a oři máš znavené, marně si pomáháš nápady. Vyjdi vru! do kraje! v záplavu barev života! I<> ti prospěje. Vvšli jsme do blízkých zahrad. Oslatní ziipřcdlt ceston hovor s dvěma brit- Z5.T skými učenci, kteří se těšili uprostřed athénských památek ze své sklizně, a hovor s nimi je I tolik zaujal, že se nebyli s to hnout z místa. Hád jsem je opustil. Celá má bytost se vzpřímila, když jsem se opět ocitl samolen s Diolimou, která přestála | nádherný zápas s posvátným athénským cliao- j sem. Její tiché myšlenky vládly nad troskami jako lyra nebeské Múzy nad zmatkem živlů. Jak měsíc z něžných oblak sloupal její duch I z krásné trýzně; ta božská dívka tu stála ve | svém žalu jak květina, Mínící v noci nejslndší vůní. i Šli jsme dál a dál a nešli jsme nakonec nadarmo, j Ó vy báje anjelské, kde se olivy s cypřiši | chladí vlídnými stíny v pospolném šepotu, kde | se zlaté citrónv blyští z temného listí, kde ! dmoucí se hrozny troufale bují přes plot a zralý pomeranč leží jak úsmevný bludný balvan v cestě! vy voňavé tajné stezky! vy poklidná místa, kde se z pramene usmívá obraz keře myrty! vás budu stále vidět před sebou. 156 Chvíli jsme kráčeli s Diolimou pod krásnými stromy, až se nám naskytla k oddechu velká mýtina. Zde jsme si sedli. Blažené ticho bylo mezi námi. Můj duch pln louhy ohlélal božskou postavu dívkv jak motýl květy a celá má bytost se vznášela, jilda v radosti slastrtélio zření. Už jsi zas našel úlěclui. prchli* 5'? rekta Diotima. Ano! ano! jistě, zněla má odpověď. Co jsem myslel, že jsem ztratil, zase mám, a po čem jsciu bolestně toužil v domnění, že to zmizelo ze světa, je zas přede mnou. Np, má Diotimo! ještě nevyschl pramen věčné krásy. Již jsem ti jednou řekl, že mi už není třeba Iinliú a lidí. Vím, že nebe vymřelo, zmlklo a země, jež kdysi kypěla krásným lidským životem, hemží se nyní téměř samými mravenci. Ale ještě je místo, kde mi září staré nebe a stará země. Neboť všechny nebeské bohy a všechny božské lidi na zemi zastíníš ty. Číni je mi neštěstí světa, o ničem nevím než o evéin blaženém ostrově. 157 Jako je doba šťaslnčho života \ kolébce, řekla s vlídnou vážností Uintima, ie i doba lásky. Vsak život Síirn nás vyJiárii do světa. Ilypcrionc! a tu mě prudce vzala za ruku a mocně zvýšila hlas — jiyperione, zdá se ttií, že sos zrodil pro větší věci. Poznej svou cenu! dosud tě brzdila chudoba světa kolem. Nešel jsi dosti rychle vpřed a to tě sráželo. Uěinils příliš brzy výpad, jak se 1o stává mladým šcr-raířůin, dříve než byl sis jist svým cílem a ruku měl zdatnou, a protože, jak to bývá, utržils více ran, než jsi rozdal, stal ses plachým a propadla pochybám o všem i o sobě; neboť jsi právě tak citlivý jako prudký. Tím ale není nic ztraceno. Kdyby tvá mysl a konání uzrály takhle záhy, nebyl by tvůj duch lim, čím je; nebyl bys myslícím člověkem, kdybyB nebyl i člověkem trpícím, kvasícím. Věr mi, že nikdy bys nepoznal míru krásného lidství tak ryze, kdybys neprožil tolik ztrál. Tvé srdce konečně nalezlo mír. Chci tomu věřit. Rozumím tomu. Myslíš však opravdu, že jsi už na konci? Chceš se uzavřít do ráje vlastní lásky a nechat 158 stoupit jako mladé horstvo z mořského příboje, když je podzemní oheň vyžene vzhůru. Jsem sice sám a vstupuji v jejich řad}- prost vší slávy. Však nezmůže ten, jenž je člověkem, víc než stovky těch, co jsou pouhými lidskými zlomky? Posvátná přírodo! jsi přece stejná ve mně i mimo mne. Nebude jistě tak těžké spojit to, co je mimo mne, s božským ve mně. Vždyť i vřele se podaří její malé království, proč bych i já neměl dokázat zasít a zbudovat, co je třeba? Jakže? arabský kupec rozsel svůj korán a jako nesmírný les mu vyrostl národ žáků, a lán by se neměl zelenat, na němž se obrodí stará pravda novým živoucím mládím? Budiž všechno od základu jinak! ať z kořene lidskosti vyraší nový světí Ať zavládnou lidem noví bozi a ať se jim rozjasní nová budoucnost. V dílnách, domech, na trzích, v chrámech, všude budiž jinak! Musím však ještě do světa, abych se učil. Jsem umělec, ale chybí mi zručnost. Tvořím v duchu, však ruku dosud neumím vést — Půjdeš