Nicméně možná právě po nešťastném pobytu v dílně u Cesariho ztrácí pomalu zájem o zobrazování ovoce, zeleniny a rostlin. Do obrazů namalovaných po roce 1600 vkládá zároveň[P1] námět kamenů nebo dokonce[P2] několika náčrtů květeny, aby upozornil na scénu odehrávající[P3] se mimo obraz. Caravaggiův naturalismus odmítá krajinu a trojrozměrné prostorové vyobrazení a zabírá pouze lidskou postavu. Převažující rysy jeho díla jsou patrné již v obraze Odpočinek na cestě do Egypta (le Repos durant la fuite en Égypte) (8), který namaloval pro Fanta Petrignaniho. Scéna je ohraničena různými rostlinami a oblázky rozloženými okolo postav a ne krajinou skrovně načrtnutou v pravém rohu plátna. Mimo jiné povrch, na který postavil anděla a Svatou rodinu, se zplošťuje podél[P4] plochy plátna. Někteří kritikové vyslovili názor, že Caravaggio není schopen zachytit prostor, který[P5] jej od konce 90. let 16. století svádí k utápění jeho kompozic v hnědavých odstínech noci [P6] a tedy potlačení jakýchkoli náznaků prostorovosti. I když toto rozhodnutí plyne spíše z touhy zamaskovat nedostatek než ze zachycené strany estetična[P7] , je jisté, že Caravaggio věrný v tomto ohledu manýristické tradici se upíná především na postavu. Komponuje na samotném plátně spíše než uvnitř trojrozměrného prostoru, do kterého se může obraz rozevřít. V tomto smyslu se jeho dílo rozchází s koncepcí obrazu jako „oknu do světa[P8] “ tak drahou renesančním teoretikům. Oproti tradiční podobě[P9] , jejíž vzor ztvárnil v roce 1436 humanista Léon Battista Alberti a která vymezuje rámec prostoru, do něhož autor zasazuje aktéry dané scény, jsou to zde pohyby postav, které vytvářejí prostor. Tato tendence je patrná již od obrazu Koncert (le Concert) (4). Vlys nebo basreliéf, které [P10] vytvářejí postavy, se propojují kolem[P11] diagonály procházející hmatníkem loutny. Zátiší s houslemi slouží pouze k oddálení [P12] skupiny hudebníků z popředí obrazu. Caravaggio mohl díky této kompoziční metodě, jež[P13] rozvíjel v celém svém díle, soustředit veškerou práci na úpravu[P14] postavy. Zplodil takto malbu v dokonalé shodě s názory na náboženské umění protikatolické reformy[P15] . Tyto názory přikládaly největší důležitost jasnosti historických scén a dovolávaly se vyloučení veškerých vnějších[P16] doplňků. Obraz Poutníků do Emmaüs[P17] (Les Pèlerins d´Émmaüs) představuje v tomto ohledu obraz na rozmezí mezi prvním a druhým římským obdobím. Caravaggio zde spojuje nevšední přesnost svých prvních zátiší a [P18] názorné zobrazení malířských principů, které ovládnou jeho pozdější tvorbu. Tabule v popředí zapadá do prostoru, jež ohraničují postavy. Poutník na pravé straně poměřuje hloubku obrazu svým gestem překvapení, které napodobuje křižování[P19] a ten na levé straně v úžasu, proráží obrazně řečeno svým[P20] loktem povrch plátna. závažnější jsou P3, P5; P7 „parti pris“ je ve slovníku hodnocení D ________________________________ [P1]nanejvýš [P2]případně [P3]pozor: na to, že se scéna odehrává venku (=proto ty přírodní prvky) [P4]volněji „po celé ploše“ např. [P5]„což“ – „qui“ se vztahuje k „incapacité“ [P6]příp. „tmy“ [P7]z nějakého estetického postoje [P8]čárka [P9]tady skutečně jde o perspektivu [P10]který [P11]lépe: je komponován [P12]repoussoir je termín, najděte si ho, ale volně třeba „kontrastní pozadí“ [P13]již [P14]zpracování!! [P15]katolické reformace = protireformace [P16]dobře, ale lépe: netýkajících se námětu [P17]česky Emauz [P18]spíše bychom čekali „S názorným...“ [P19]čárka [P20]vynechat