Jacques Derrida

Politiky přátelství

Aristoteles tedy říká, že přátelství přísluší spíše někoho milovat, než být milován. Mějme však
[P1] na paměti všeobecný význam tohoto tvrzení, vychází totiž ze [P2] spravedlnosti a z politiky.
Tento úryvek z Etiky Eudemovy vlastně míří k otázce toho, co je správné, k otázce správna[P3]
v přátelství (dïkaion). Na prvním místě vyvstává otázka správna a spravedlnosti, dikaiosûne.
Spravedlnost je typická [P4] pro jednání a spočívá v tom, že se řídí[P5]  jistým způsobem, a to ve
shodě se správnem, v souladu s principy správna. Tato otázka je ve své vážnosti i nutnosti
bezprostředně rovná otázce toho, co je na[P6]  přátelství krásné a přitažlivé[P7] . Takže když se
v obecné rovině otevřelo téma přátelství (peri philias), vyvstaly na prvním místě také otázky: Co
je to přátelství? Jaké je? Co je to přítel? Má přátelství jedno, nebo více významů?



větší významový posun P2, P4, P5, P7, sdělení přetlumočeno „uspokojivě“ -

hodnocení D
________________________________

 [P1]D

 [P2]ne, „jde tu o“

 [P3]neobvyklé, ale proč ne; filoz. používá substantivizovaná adj. – „to správné“

 [P4]ne – „charakterizuje jisté jednání“, toto by znamenalo, že každé jednání je spravedlivé

 [P5] není jasné kdo nebo co, lépe:  „v jistém způsobu chování“

 [P6]zde musí být „v“, hodnotí se zevnitř

 [P7]zde ve významu „žádoucí“, je tam i mravní hledisko