Dokonce i ty zdánlivě nejsvobodnější činnosti, jakými jsou věda, umění a sport, mají hodnotu jen
tehdy, pokud napodobují, až přehánějí snahu o přesnost, důslednost a svědomitost, čili hodnoty
práci vlastní. [P1] Povolání jako oráč, kovář a námořník jim, aniž by to věděla[P2] , poskytují
vzor, protože pracují jak se sluší a patří. Kvůli tomu aby vůbec mohly použít tento obdivuhodně
dvojznačný výraz, [P3] by[P4]  ony činnosti ztroskotaly v čisté zlovůli. Jedinou svobodou, kterou
bychom mohli přiřknout zlatému věku, je právě ta, ze které by se dětičky radovaly[P5] , kdyby jim
rodiče neustále[P6]  nenutili nějaká pravidla. Ve skutečnosti je jenom nepodmíněnou[P7]
podřízeností jejich rozmarům. Lidské tělo nemůže za žádných okolností přestat být závislým na
mocném universu, do kterého je vrženo. Přesto je možné, [P8] že by člověk nebyl podroben věcem a
jiným lidem na základě různých potřeb a nebezpečí. Byl by jim však zcela vydán napospas kvůli
emocím, které by mu nepřetržitě rvaly[P9]  vnitřnosti a od nichž by ho žádná pravidelná činnost
neochránila. Kdybychom měli pojmem svobody chápat prostou absenci veškeré nutnosti, pak by toto
slovo bylo zbaveno jakéhokoli konkrétního významu. Alespoň by pro nás ale nepředstavovala něco,
s jejímž[P10]  odnětím život ztrácí hodnotu.



celkové hodnocení: P3, P7 jsou závažnější, jinak dobře

(ale už jste měla trochu „nápovědu“ ze semináře)
________________________________

 [P1]opačný slovosled – práce je jádro

 [P2]obratnější by bylo např. „nevědomky“

 [P3]ten „výraz“ se vztahuje k frázi „jak se sluší a patří“

 [P4]bez onoho vzoru by „ony činnosti....“

 [P5]viz P1, jádro jsou „dětičky“

 [P6]vynechat – jde o pravidla vůbec, obecně

 [P7]bezpodmínečnou/bezvýhradnou

 [P8]to nevíme, zde je „iIkdyby snad....“

 [P9]příliš silné

 [P10]jehož