/ ~ „Nemilujete společnosti, slečno?" „Neřekl byste to? U nudila bych se tam... Tak na mne působf společnost. Možná proto, že jsem tam neměla Štěstí. Setkala jsem se tam s vážnými mladíky, přátely bratrovýmir^ í (Říkám jim ,mladíci s citáty'. S těmito mla-' 11 díky nemožno mluviti leě o posledním kázání, které slyšeli, o posledním kuse na piano, který studovajij^neb o posledním šatě, který oblekh; ^hovor s vrstevníky dojista hloupý." — Pobýváte, tuším, celý rok na venku, slečno. „Ano ... Ale jsme tak blízko Paříže .... Líbil se vám ten kus, co hráli tyjile_dni_ v Opeře? Viděl jste jej?" — Ano, slečno, rozkošný ... Mistrovská hudba... Všecka Paříž byla na premiéře. Chodím jen na premiéry. „Představte si! Vodí mne jen do komické Opery a do Francouzského divadla, a tam 1/ -^šl ^(Xé£^ To znám. Ale to je všade.... Vždyť se jezdí na korso... A tam je také směs dámiček, dčkuju pěkně; a pijí šampaňské v koleskách, čistí ptáčci!... A což v lesíku Boulogneském!... Je to mladým děvčetem. Nemyslíte?" — I to snad ne! Proč pak ? Mně se naopak... j2X4JctuciA.ee- % „Chtěla bych vás viděti {^íyko^l To byste i-.rtJ.uviděl protivnost přístojnosti. Hleďte, dejme tomu, žcTtančíme. Myslíte, že smíme mluviti s tanečníkem ? Ano, ne, ne, ano ... toť vše! Třeba celý čas drnkati jednu slabiku 1 To je přístojno I A jistě půvab naší existence.... A jako tu, tak ve všem... Velmi hloupé býti ^ jn stavětí sc nechápavou.. A pak klevetiti s. deve jsem jc na neštěstí foezi>m fttrxA maminka vyplísnila! Cťértf rlt^-f-čpřístojno. Teprv ode dvou let mi dovolují čisti feuilleton v novinách... V .různých zprávách' jest mi opět přeskočiti zločiny: ne-'i'sou dosti přístojny. Právě tak tomu s nadá- ním k duševní zábavě. Nemožno tu překročiti jistý nizounký středj co je nad kus na čtyři ruce a nad obrázek tužkou, je manýra a přetvářka. A slyšte 1 Já maluju olejem — proitŕ^-cAŕZtoc,. muka našich... Neměla bych kresliti leč růže akvarellem .... Ale tu je proudí Sotva sc možno udržeti..." Tak rozmlouváno v rameni Seiny mezi chi a ostrovem Saint-Dcnis* JIc [ovořila tnij^^X' ŕcni plová-L-71. i/ vc vodě dívka a mladíky kteří unaveni plova-i ním a uneseni proudem se zachytili za pro-/ A vaz, za který byl uvázán .veliký člun z těch,' -j^ F: j-jež lemují břeh ostrova. jlSíla vody houpal; n, příjemně oběma na konci napjatého a chvěl přístojno zdá /*^*-»T^tí jícího provazu^brzy je ponořujíc, brzy vzná^U ^ I jj->. šejíc.J Voda se tříštila o hrud dívčinu, zvedalary ťT > 'J ' se v ejí_vlněném obleku až po krk, vrhajíd ^ i na ni ze zadu malou vlnu nic jinak, než aby ■- chvilku na to kapénkou rosy skanula s jejího boltce. Dívka zachytila sc trochu výše než mladý muž, a ruce majíc nad vodou, seyřenojL pěstí pevně sc přidržujíc provazu, obrácena 'byla zády k Černému dřevu člunu. Instinktem / S studu ue co chvíli uhýbala tělu mladého muže, kterého zaháněl k ní proud, podobna ve své pose_ zavěšené a prchající oněm bohyním morským, které navinuli snrhajH na bok galér. Jemné třeseni od pohybu řeky a chladné lázně jí .sdílelq*cosi z vlnění vody. „Hle, na příklad," pokračovala, „nemůže především býti přístojno koupati se 'š^vainiľ" Kdybychom byli v mořských lázních, bylo by to něco jiného. Kostým bychom měli právě takový, jako máme. Vyšli bychom z kabiny, jako jsme vyšli z domu. Kráčeli bychom po pobřeží, jako jsme šli po břehu. Byli bychom ve vodě docela tak daleko jako tady. Vlna by námi válela jako tento proud. Ale to by nebylo nikterak totéž, nikterak: voda Seiny není přístojna! Ajl začínám míti hlad. Což pak vy?" m ~x — Doufána, slečno, že bych učinil čest £ obědu. „Ach, já vás předešla; už jim..." ^ — Jak to, slečno? „Ano; mně scházívá při jídle poesie. Skrývala bych před vámi, že mám žaludek, jen abych vás oklamala ... Jste v temže klubu jako švakr?" — Ano, slečno, jsem v temže klubu jako pan Davarande. „Je mnoho ženatých ve vašem klubu?" — Hodně, slečno. ■ „To je divné. Nechápu, jak se muž žení. Být mužem, sotva asi kdy bych byla pomyslila na ženění." — Ještě štěstí, že jste, slečno, ženou I „Ale to je zase naše neštěstí; my nemůžeme zůstati svobodny. Ale řekněte mi, proč vstupují ženatí do klubu?" — Paříž chce, by člověk nějakému klubu přináležel. Každý jen trochu lepší — a ať by tam nešel leč si zakouřit I „Jak ? To existují ještě ženy bez kuřáckého pokoje? Já bych dovolila kouřiti i sprostou pUJKS^^nsÁ (1ýmku!" (alc~*čx*j — Máte sousedy, slečno? x-'/ytACist-i " „My jsme s málo sousedy za' dobře: takhle někdy "chodíváme k Bourjotovům do San-noisu." — Achl K Bourjotovům. Zde se nevídáte s nikým? „Ach I S farářem ... Ach 1 ach! Jak byl u nás prvně u oběda, vypil vodu na vyplachování úst. Ale je to ošklivé, že to říkám! On je tak hodný... a vždy mi nosí kytice..." — Jezdíte na koni, slečno? Je to pro vás asi pěkné vyražení. „Ano, vášnivě ráda. Je to přerozkošno. Sotva bych se bez toho obešla. Nejraději mám štvanice. Učila jsem se tomu v rodné krajině tatínkově. Všechna jsem posedla. Jednoho dne jsem sedm hodin ani s koně neslezla. Rozumíte ?" 10 — Ano, vím, co to je v Perchi_ sc smečkou ste o ní slyšela: má ji z ^Anglie ^^yjsme měli trojí podivuhodnou kořist. ^4 /IX. slečno. Co rok štveme pana de Beaulieua^ Loni Vy tu honíte v jľlhantilly. -„Nescházíme s tatínkem ani jednou. Slyšte, posledně to bylo nádherné.,(Jednu chvíli sc V sešla celá společnost. [/'Bylo' tam^na čtyřicet \ koní, a to je dráždí udržeti se, pohromadě, // i Odjeli, jsme tryskem, — to je snad dosti řečeno Ij'Ten večer tak krásně zapadalo slunko v rybníce. Vzduch, vítr ve vlasech, psi, fanfáry, stromy letí před očima — člověk je jak špitl V takové chvíli jsem hodna, věru hodna." Ar — Jen v takové chvíli, slečno? ,Ano — jen na koni — neboť pěšky, — vězte, že se *elmi bojím v noci, protože nemám ráda rjSijrícu, a jsem docela spokojena, že dnes u nás nebudou tři lidé na večeři." — A proč, slečno? t „Bylo by nás bývalo třináct. Byla bych se i nízkostí dopustila, jen aby nás bylo čtrnáct, byl byste viděl. Hledtel Tu je bratr a De-noisel, přivážejí nám člun. Podívejte se přece, jait je to tu teď vše krásné." A jediným pohledem označovala Seinu, oba břehy a nebe. Malé mráčky hrály si a válely se na obzoru, violové, šedé, stříbrné, s bílým nádechem na vrcholku, jakoby na hloub nebes byla vržena pěna mořských břehův. Odtud se zvedalo udic, nekonečně modré, hluboké a jasné, skvělé a už blednoucí, jako ve chvíli, kdy se /.iiněcují hvězdy za přísvitu denního. Docela nahoře vznášely se dva, tři mráčky, pevný, nehnuty, zavěšeny. Nesmíme světlo lilo se na vodu, spakr tu, jiskřilo tam, chvělo stříbrným móreirĽ ve stínu člunů, dotýkalo se stěžně, vršku kormidla a zachytalo se letem na oranžovém šátku nebo červené jupce pradleny. (.jXCC ■>■£•> ' Venek, podměstí a obvod městský sc mísily , na obou březích. Linie topohi. scukazovaly $fJ--* 1 C mezi rozstouplýrnj domy, jako bývá na konci města. Byla tu nízká sbořeništč, ohrady prkeQ, zahrady, zelené okennice, obchody vinné, červeně natřené, akáty před vraty, stará loubí na stranu stlačená, oslnivě bílá nároží; pak suché linie továren, cihelné stavby, střechy s taškami, kryt zinkový, vršky plachet v loděnici. Kouř vystupoval kolmo i. továren, a stín jeho padal na vodu jako stín sloupů. Na jednom komíně bylo napsáno: Tabák. Na jedné fasádě rumovištč napsáno: Doremus, příjmím Labiche, půjčo-vatcl člunů. Nad jedním kanálem, zataraseným bárkami, týčil do vzduchu otáčecí most pár svých černých ramen. Rybáři házeli a vytahovali udice. Kola skřípěla, přejížděly káry. Provazy na vlečení lodi uhlazovaly cestu rezavou, ztvrdlou, zčerněnou, zbarve- ■ t ■ 4L X 12 nou všemožnými barvami, zbytky rud, sae-dlými chemickými produkty. Z továren7 na svíčky, cukrovarů, škrobáreň, raffinerii roztroušených po břehu, uprostřed hubené zeleni vystupoval neurčitý zápach tuku a cukru, odnášen výparem vody a zápachem dehtovým. Hlomoz sléváren, sykot parních strojů přetrhoval co chvíli ticho pobřežní- To byly současně Asniery, Saardam a Puteaux, z oněch pobřežních pariií na Seině, jak jc krcsMHer-vier, nečisté a zářící, ubohé a veselé, lidové a živé, kde vystupuje tu a tam frříroda"mezi stavbami, prací a průmyslem, jako stéblo trávy mezi prsty člověka. „Není to pěkné?" — Probůh, slečno, mne to nenadchne. Je to hezké, až na něco ... „Ano, je to pčkné! Jistě je to pěkné! Přede dvěma léty byl na výstavě obraz v tomto žánru. Už se nepamatuji, ale tohle to bylo. Je tu tolik k vycítění..." — Achl Vy máte uměleckou duši, slečno! „Uťl" zavznělo komickým tónem na ta slova s úst dívky rozmlouvající s mladým mužem. A vrhla se do vody. Jakmile se opět zjevila, jala se plavati vstříc lodce, která jí jela naproti. Rozpuštěné vlasy její se smáčely z pola plujíce za ní. Zatřásla jimi, až skanuly kapky vody. Večer nadcházel. Nebe pozvolna pruh&vá-. A^iU^A&x^ ^--MělOj Na řece se zvedl vánek. Na stromech sc chvělo listí, a malý mlýn na štítě dveří hospodských se roztáčel. Když se blížila plavkyně ke schůdkům umísí ěným na zádi loďky, řekl jí jeden z veslujících : v J^AfiLO^CuL V-AjZ^é*^ „Nuže, Renáto, jak se vám líbilo koupání?" „Dobře, díky, Denoiseli!"^>^d*^*i L (ou^^^zCsS „Tys pěkná čertice," řekl druhý. „Skoro ^u^i/~l-J^I jsem byl v úzkostech. A co jc. s Rcvercho- ^7 ncm? Ach! On je tuhle." Karel Ludvík Mauperin narodil se r. i787. Byl synem advokáta proslulého a váženého /, v Lotrinsku a Barsku. V šestnácti letechU*Zů&a.o-UOk vstoupil jako chovanec do vojenské školy Fontainebleauské. Jmenován pak poručíkem t~l u íÍ5. pěšího pluku, potom se stal nadporučíkem u téhož pluku a vyznamenal se výtečnou statečností v Itálii. V bitvě u Porde- oA*í^^a.Íí<Ĺ-c~k nony byl už raněn, obklíčen zástupem ne- ^^^crCe^j^^ přátelské jízdy a vyzván složití zbraň; na vyzvání odvětil rozkazem k útoku na nepřítele, zabil jezdce, jenž ho ohrožoval, a otevřel si cestu se svými vojáky, když tu, počtu podléhaje, zraněn do hlavy novýma dvěma ra-nama šavlí, upadl v tratoliště své krve a za- Ä 14 nechán v domnění, že jest mrtev. Ze setníka u 2. Středozemního pluku stal se poboční^ kem generála. Roussela d'Hurbal a prodělal s ním tažení na Rus, kde mu roztříštěno pravé ^ ^M #^^-jámě. střelnou ranou den po bitvě u řeky Moskvy. Roku 1813, maje 26 let, byl důstojníkem čestné legie a velitelem setniny jízdní. Ve vojště čítán ku znamenitějším dústojiií-kům_s nadějí na nejlepší příští. Bitva u Waterloo přerazila mu meč a naděje. Dostav polovinu platu přistoupil s plukovníky Sau-setem a Maziauem ku spiknutí bonapartisti-ckému „Francouzského bazaru'. Odíouzm jako člen výboru k smrti in contumatiam sněmovnou pajró, která byla ustanovena za soudní dvůr; přátelé ho však ukryli a dopravili do Ameriky. Nevěda mezi přepravou, jak zaneprázdnit! svou duši, studoval za spolu-cestovatele, který se chtěl stati lékařem v Americe, a odbyl zaň zkoušky po příjezdu. Po dvouletém pobytu ve Spojených Státech dosáhl milosti a návratu do Francie bratrským přátelstvím a hlubokým vlivem svých druhů, kteří znova nastoupili činnou službu. Vrátil se tedy a jal se obývati rodný domek v městečku Bourmontě, kdež bydlila jeho matka. Tato" matka byla znamenitá stařena, jaké bývaly na venku v 18. věku; měla žert za lubem a nechvěla se před kapkou vína. Syna zbožňovala. Syn ji nalezl nemocnu chorobou, při níž lékaři zakázali vše rozčilivé: r i «5 1 sřvkl sc vína, lihovin, kávy, jen aby jí nelákal a sdíleje usnadnil jí sřeknutí.f/Z povolni isi i k ní a ze zbožné úcty ku přáním ne-1 m m tié se oženil se sestřenkou, jež mu sice in byla po chuti, ale kterou vybrala matka, ]iiiiiužc jejich statky hraničily, pole souse-ihla: pro vše to, čím se na venkově spínají .1 kříží zájmy rodinné a hmotné. /^-X- l'o matčině smrti, tísněn malostí tohoto městečka, kde ho nic nepoutalo, prodal pan Mauperin, jemuž pobyt v Paříži byl zakázán, dúm v Bourmontě, pak pole, jež měl v této krajině mimo jlvsiCĽĽ- Villacourtský a odebral se s mladou ženou na velkostatek Morimond-ský, který si koupil v hloubi kraje Bassigny-ského. 'lam byly sříceniny velikého opatství, kus země hodný názvu, jakým jej nazvali mnichové: „Smrt svita", kout divoké a velikolepé přírody, končící rybníkem stoiitruvym. a prastarým dubovým lesem, luk sevřených v příkopy z vytesaného kamene, jimiž proudila pramenitá voda pod loubím stromů divoce vegetujících, samým sobě ponechaných od [clolj[ Revoluce, stinných pramenů, divoké kvě-jljía£C£*4 *--L, teny, cest zvěře, sřícených zahrad nad sřícc-nými stavbami. Tu a tam přežil kámen. Zachovala sc vrata, lávka, kde dávali polévku žebrákům, tu apsida kaple bez střechy, tam sedmiposchodová zed na Montreuilu. Přístavek při vchodu, vystavěný na počátku minu- 1 ^^9—»^^. u^tu^^.^ 16 lého století, stál ještě jediný celý, téměř netknut : tu se ubytoval pan Maupcrin. Zil tu až do roku 1830 o samotě, ponořen ve studium, pohroužen v četbu, zkad čerpal širé vzdělání a vědění všeho druhu, proniknut historiky, filosofy, politiky a dokladně zahrabán v průmyslové vědy. Neopouštěl knih, leč aby sc občerstvil na vzduchu, osvěžil hlavu a do únavy se prošel šestihodin-nými procházkami poli, lesy. Vídali ho chodili krajem takto: už z daleka poznávali rolníci jeho krok, jeho dlouhý, zapjatý svrch-nik, jeho dlouhé nohy, jaké mívají jízdní důstojníci, jeho hlavu poněkud nachýlenou._tvč k révě vytrženou z vinice, které užíval za hůl. Z tohoto života pracovného a skrytého vystoupil pan Mauperin v dobČ voleb: tu se objevoval na všemožných místech departementu. Jezdil ve vozíku, rozněcoval ohněm vojenského svého hlasu voličské schůze a řídil útok na vládní kandidáty: v tom byl proň ještě boj. Po volbách opustil Chaumont a vrátil se k svým zvykům a uchýlil se v skrytý klid svých studií. Narodily se mu dvě děti, hoch r. 1826 a dcera 1827. Roku 1830 přišla revoluce; zvolen zji poslance^ Přišel do sněmovny s americkými theoriemi, jimiž se blížil k Ärmandu Carreldvi. Jeho živé, prudké, marcialní a věcné slovo budilo ^ensaci. Stal se inspiratorem „Nationalu,"- jsa z prvních iikciiHi.íľií tohoto listú, a dával pokyny k Článkům útočícím na budget a finance. I Tuile-Iciic mu podaly ruku; starí druzi, stavše se pobočníky nového krále, slibovali mu vysoké vojenské postavení, vrchní velení, budoucnost, pro kterou byl ještě dosti mlád. Odmítl přímo. Roku "1832 podepsal protest opposičních poslanců proti slovům de Montalivetovým: , poddaní královi" a bojoval proti systému až <|n roku Í835.7 Toho rokúmu porodila žena dítě, holčičku, l<'|íž narození vzrušilo jeho nitro. První dvě drti mu skýtaly jen chladnou radost, štěstí ln'35 jasu, neměly čehosi, co vyjasňuje otce a n.zesmává dum. Obě získaly si lásku páně Mauperinpvu, ne však zbožňování. Naděje otcova, žc mu budou potěchou, sklamaná. Místo syna svých snů, dětinného, nezbedného, čtveráckého, z těch hezkých diblíků, v nichž staří vojáci zočují mládí své krve a cosi z hlomozu prachu, měl pan Maupcrin rozumnou opičku, velmi hodného chlapečka; „hotovou panenku" říkal. A to bylo proň nevýslovně tesklivo, málem ne stydno, žc má za dědice tohoto mužíka, který ani svých hraček nerozbijí. I dceruška mu působila týž žal: byla i těch dívenek, které sc rodí ženami. Zdálo sc. že si s ním hraje, by ho bavila. Sotva měla dětství. V pěti letech, kdykoli někdo navštívil otce, běžela si mýt ruce. Dala se líbati na určitá místa, byl bys řekl, žc přišla J. s E. Goaeourlové: RenAtA Míuperinav*. 2 'luků. si*&d^e