- 30
Národní garda proti dělnicí
vu
1648, 11, duben
Veleslavné c. k. zemské presidi
No.  E. 275 pol.
um I
Zdejší měštanstvo si toužebně přeje, aby se mohlo v nynějších nebla hých dobách vyzbrojit. Obzvláště ve zdejším horském kraji, kde den ze dri přibývá nezaměstnanosti, kde je tolik továren a živnosti, kde se v důsle ku toho nahromadilo velké množství lidí a kde nadto ještě žije mnoho tka ců - jejichž obor obživy již delší dobu téměř zcela upadl - je ozbrojeni měštanstva nejen žádoucí, nýbrž i naléhavě nutné, a to tím spíše, že ze všech stran je slyšet hrozby městu Hostinnému a rozšiřuji se výhružné do pisy, že bude Hostinné přepadeno z hor, takže je nutno obávat se v souča né době toho nejhoršího a naproti tomu měštanstvo musí být odhodláno ke krajnímu nezbytí. Den menší část zdejšího měštanstva je s to si sama zao patřit zbraně, kdežto většina je zchudlá a nemůže se vyzbrojit tak, jak zapotřebí. Okolnost, že také již v okolí, jako v Trutnově, byly měštanst na jeho žádost zbraně vydány, připouští rovněž naději, že ani město Hostinné nebude opomenuto, a nejposlušněji podepsaný magistrát ve shodě s veškerým měštanstvem se opovažuje opětovat nejponiženějši prosbu, aby veleslavné c. k, zemské presidium ráčilo dovolit vydat z blízkých pevnos Oosefova nebo Hradce Králové asi 100 kusů pušek a stejný počet pobočních zbrani a doručitelé foto žádosti, pány Dulia Eichmanna, společníka zdejš c. k. priv. papírny, a Friedricha Heznera, zatímního majora c. k. priv. j pražské měŠtanskó gardy. Jimž blaho města Hostinného leží na srdci a jsoul ochotni osobně všestranně odůvodnit naléhavost ozbrojeni zdejšího měštan-, stva, aby nejmilostivěji předběžně zpravilo o způsobu vydáni žádaných zbrani.
Magistrát v Hostinném 11. dubna 1848
- 31 -
1843, 14. d Líben
dresa moravského zemského sněmu ciyaři proti spojeni Čech a Moravy
Joseph Deyl purkmistr
Franz Prinke radní
(První kroky k vítězství. Praha 1966. s. 334-335)
Vaše cis, kr. Veličenstvo! Nejv/šaí rozhodnuti Vašeho c. k. Veličen-tva ddo 23. března 1848 o odstavcích druhém a čtvrtém žádosti obyvatelů lavního města Prahy z 11- března 1848, v příčině rozšíření ústavy zemské
povolení sněmu společného Čechám a Horavě byla věrnému a nejposlušnějěí-u stavovskému sněmu moravskému připisem c. k, mor. slez, guberniálniho raesidia ddo. 2. dubna 1848, odevzdána, aby se o nich vyjádřil.
Co do přiměřeného době rozšíření zemské ústavy svobodně volenými cástupci měst a venkovských obci uznal moravský sněm stavovský na svých [chůzích dne 30. a 31, března t,r, jednohlasně právo mesiánského a sel-tkého stavu k rozsáhlejšímu zastoupeni, odevzdav tyto předměty zvláštní ířípravě. Naproti tomu vyjadřuje shromážděný sněm moravský přesvědčení, jimž proniknuta jest většina obyvatelů Moravy, že za doby nynější považuje vystupováni všech snah provinciálních za podřízené obecnému blahu společné vlasti, vyslovuje se rozhodně proti práni obyvatelů pražských po >pojeni Cech a Moravy společným sněmem zemím těmto.
Věrní a poslušní stavové moravští předně nemohou považovat! přáni lavního itiěsta Prahy za vyjádřeni proseb celého království českého, poně-sdž jen stavové tohoto království jsou oným zákonným orgánem, který může odávati Vašemu c, k. Veličenstvu prosby v přičíně státoprávního postavení Čech k Moravě. Shromáždění stavové moravští ohrazují se ale jménem země jimi zastupované co nejslavněji proti veškerému osvědčování hlavního města Prahy nebo země české, namířenému proti celistvosti Moravy, aneb uzná-i odvislosti této země od království českého za účel mající,
V dějinách země nelze nalézti žádné listiny, vedle niž by nynějši orava po pádu velkomoravské říše byla po právu smlouvou zadala svou samostatnost království*českému. Že ale po větším díle v těchto zemích vládl jeden panovník, to nezakládá 3e na zákonné nutnosti, nýbrž bud" na volbě stavů, neb na smlouvách za udržením samostatnosti Moravy uzavřených, neb na právu dědičném. Dějiny země znají však doby, kdy i tento nárok na panováni v obou zemích se různil, ana každá z nich měla svého panovníka, jenž byl od druhého neodvislým. Také na inkorporačnich listinách z roku 1348, a 1355. nezakládá se žádný jiný poměr právní, nežli spojení, obou zemi pod jedním panovníkem.
Od dob   Konráda, prvního markraběte moravského r. 1182, jenž přijal zem v léno od německého císaře, spor Čech a Moravou o samostatnost této jest rozhodnut ve prospěch Moravy,
Od r, 1298« mé Morava evóho vlastního hejtmana zemského, od roku ^48. své vlastni dosky zemské. Odjakživa mela a má Morava své vlastní stavy (anômy) s zemské soudy, od roku 1535, své vlaotni zřízení zemské;
vždy mivala Morava svůj samostatný erb zemský, od českého se lišící, k't od roku 1462. tak vypadá jako dnes.
Stavové obou zemi považovéni vždy za sotô rovné, nebot již r. 1435 obeslali češti stavové moravský sněm, aby se smlouval- s králem Žigmund
Kniha Tovačovská tit. VIII. a XXXI. - nejstarši to kniha práv Mora r. 1567. králem Maxmiliánem in vim legis (jako platný zákon) potvrzená dokazuje, že jak stavové tak panovnici češti byli uznali neodvislost a mostatnost Moravy, Králi Ladislavovi bylo r. 1453. napřed v Brně a pozdi ji teprv v Čechách holdováno; o tom povstalý spor mezi sněmem českým a i ravským urovnán teprv tehda, až stavové češti podali Moravo vyjádřeni, : v tom, když Moravané před Čechy a dřivé nežli tito Ladislava byli přija! za pána, neshledávaji nic jiného, nežli   že Moravané jednali jak se sluš a patři a po právu, že pak nevidi v Moravanech many, nýbrž jen své milé bratry, pokrevence a dobré přátely. Tit. XXXI. jest vyjádřena svoboda a samostatnost Moravy a vytknut také stavy rozdil mezi oběma zeměmi, že totiž stavové češti skládaji králi přisánu poddanosti, moravští stavové však že skládaji pouhý slib.
Po smrti krále Ludvika volili Čechové za krále Ferdinanda I., chotě princezny Anny po králi Vladislavovi, aniž by byli povolali Moravany k této volbě. Proti volbě této Moravané se ohradili, uzravše Ferdinanda za krále teprv tehda, až princezna Anna r. 1527. Moravu byla cestou práv svému choti Ferdinandovi I. na jeho doživoti odstoupila. Moravští stavov odepřeli také Ferdinandu I., v Čechách již z olenérau králi, vstoupeni do Moravy, pokud nemá průvodního listu od nich.
Neodvislost a samostatnost Moravy prohlášena také jako základni zák> moravským zřízením zemským z r. 1535., nikdy nebyvši zrušena.
Matyáš nechal si jako markrabě moravský roku 1608. na sněmu v Brně stavy holdovati, co zatim jeho bratr Rudolf v Čechách sám vládl. Majestál nim listem, daným dne 19. února 1613., potvrdil Matyáš svobody a samostal nost Moravy.
Kdykoliv vyslanci moravských stavů k mimořádnému sněmu do Prahy byli povoláni, dělo se tak jen za vydáni reversu, že toto dobrovolné obeslání mimo řádného sněmu nemá nikdy na újmu býti právům a svobodám Moravy a jej stavů.
Na sněmu r. 1617. stěžovali si moravští stavové, že Čechové, aniž by k tomu byli přibrali Moravany, Ferdinanda II. korunovali na krále Českého ponavad:' ale jest vnukem a následníkem krále Ferdinanda I. a královny Anny, proto ho přijali za markraběte moravského.
Děje-li se v obnoveném zřízeni zemském, daném dne 10. května 1628., na fol. I. o Moravě zmínka jako o zemi vtělené (inkorporované) a pojmeno-vány-li v tomtéž zřizení zemském na fol. XII. Čechy, Morava a Slezsko
t
Iii
g&P§y mívala Morava svůj samostatný erb zemský, od českého se lišici, kt iPTvřOku, 1462. tak vypadá jako dnes.
Stavové obou zemí považováni vždy za sotš rovné, nebot již r. 1435j obeslali češti stavové moravský snom, aby se smlouvala s králem Žigmundom Kniha Tovačovská tit. VIII. a XXXI. - nejstarší to kniha práv Moravl r. 1567. králem Maxmiliánem in vim legis (jako platný zákon) potvrzená -J dokazuje, že jak stavové tak panovnici češti byli uznali neodvislost mostatnosf Moravy. Králi Ladislavovi bylo r. 1453. napřed v Brně a pozdôlL Cech. ji teprv v Čechách holdováno; o tom povstalý spor mezi sněmem českým a m] ravskýra urovnán teprv tehda, až stavové Češti podali Moravě vyjádřeni, ži v tom, když Moravané pred Cechy a dřivé nežli tito Ladislava byli přijali za pána, neshledávaji nic jiného, nežli   že Moravané jednali jak se sluš^ a patří a po právu, že pak nevidí v Moravanech many, nýbrž jen své milé bratry, pokrevence a dobré přátely. Tit. XXXI. jest vyjádřena svoboda a samostatnost Moravy a vytknut také stavy rozdíl mezi oběma zeměmi, že totiž stavové čeští skládají králi přísahu poddanosti, moravští stavové však že skládají pouhý slib.
- 33 -
él Horni B Doln* Lužice zeměmi vtělenými, dokazuje to patrně jen rovné Jiostaveni těchto zemi navzájem a spojení pod jedním panovníkem, jak také ftychází na jevo z huldovaci přísahy na fol. III., již král český složití 'uší o sobě jako markrabě moravský.
Rovněž nemůže zemské zřízeni toto býti na újmu samostatnosti markreb-tvl moravského, a to tlm méně, poněvadž Ferdinand II. již nejvyššim roz-odnutim, daným dne 26. června 1628., byl potvrdil stavům moravským něko-ik dle jména uvedených svobod, jimižto se zabezpečuje neodvislos? Moravy
a
Po smrti krále Ludvika volili Čechové za krále Ferdinanda I., chotě princezny Anny po králi Vladislavovi, aniž by byli povolali Moravany k této volbě. Proti volbě této Moravané se ohradili, uznavše Ferdinanda za krále teprv tehda, až princezna Anna r. 1527. Moravu byla cestou práv^řesvědčeni: svému choti Ferdinandovi I. na jeho doživotí odstoupila. Moravští stavoví odepřeli také Ferdinandu I,, v Čechách již z.olenému králi, vstoupeni do Moravy, pokud nemá průvodního listu od nich.
Oeho Veličenstvo cisař Karel VI. nechal si pragmatickou sankci posloupnosti dědičné, danou dne 30. záři 1720», potvrditi ve všech sa-ostatných zemích mocnářství a tudíž také od stavů moravských. Tento akt yl by zajisté zbytečným, kdyby byl panovník Moravu vedle základních zá-onů považoval za zem od Čechů odvislou.
Konečně odvolávají se věrni a poslušní stavové moravští na reversy, teré od slavných předků Vašeho Veličenstva a též za příčinou holdováni ašemu Veličenstvu byly vystaveny stavům moravským. Reversy těmito bylo okaždé vyjádřeno z nejvyššiho místa, že holdováni v Praze není na ujmu eodvislosti Moravy od Čech,
Z těchto důvodů vyjadřuji věrni a poslušní stavové moravští toto své
Neodvislost a samostatnost Moravy prohlášena také jako základní záke moravským zřízením zemským z r. 1535., nikdy nebyvší zrušena.
Matyáš nechal si jako markrabě moravský roku 1608. na sněmu v Brně stavy holdovati, co zatím jeho bratr Rudolf v Čechách sám vládl. Majestát] nim listem, daným"dne 1S. února 1613«, potvrdil Matyáš svobody a samostatj nost Moravy.
1* Morava jest zemi od Čech neodvislou, přináležející jen k celistvé-u svazku mocnářství rakouského.
2. Mezi oběma zeměmi trval vždy těsný svazek, založený na stejné ná-odnosti a jednom panovníku; sloučeni stavů (sněmů) nemůže ale býti jako ákladni zákon vysloveno, poněvadž by tím porušena byla ústava a samostatnost Moravy,
Také ohledy na hmotné zájmy a Sympathie moravské země pobádaj! moravské stavy k tomu, aby se vyslovili proti sněmování a politickému sloučeni Moravou; stavové moravští tlm méně se mohou nechat pohnout! k tomu.
seze—
stavů.
JČech s aby vyhověli přánim hlavního města Prahy, poněvadž by tlm praejudikovali práva obyvatelů měst a venkovských obcí na Moravo, obyvatelů to, na nich moravských stavů dne 30. a 31. března 1848. jednohlasně do zastúpi teUtva zemského povolaných, na tomto sněmu ale dosud svobodnou volbou
Na sněmu r. 1617. stěžovali si moravští stavové, že Čechové, aniž b> k tomu byli přibrali Moravany, Ferdinanda II. korunovali na krále českého! ponšvadř ale jest vnukem a následníkem krále Ferdinanda I. a královny Anny, proto ho přijali za markraběte moravského.
Děje-li se v obnoveném zřízeni zemském, daném dne 10. května 1628.,
jhezastoupených.
Nejdůležitější úlohou věrných a poslušných stavů moravských musi tudíž na prvnim býti místě, zemskou ústavu dle záměru Vašeho c. k. Veličenstva, vysloveného nejvyššim reskriptem, daným dne 13. března t.r., tlm směrem upevniti a rozšiřiti, aby práva všech obyvatelů této země také
na fol. I. o Moravě zminka jako o zemi vtělené (inkorporované) a pojmeno-l mohla býti hájena od svobodno zvolených zástupců všech měst a venkovekycn vány-li v tomtéž zřizení zemském na fol. XII. Čechy, Morava a Slezsko     Job°i. a aby pod ochranou této ústavy národní zvláštnosti a svéráznos
veškerého lidu moravského !< pevnému a nerušenému dospěly rozvojx.
- 34 -
Oak vôrni a poslušní stavové moravští podají Vašemu c,  k. VsličenstA k sankci, již vyžaduje základní zákon, příslušné předlohy o zas Loupení mě a venkovských obcí, na nichž se již pracuje,  tak stavové moravští také pi ně toho dbají, aby veškerým přáním země, jež směřují k podporování shora vytknuté úlohy a k založeni svobodného zřízení konstitučního, vyhověli a je nejvyŠšimu schválení předložili. Stavové moravští budou tudíž vždy podporovati též zachování přátelského, pevného svazku s královstvím českým, jež spřízněno jest s Moravou stejnou národností a stejnými jazyky, pokud tim nehrozí nebezpečí neodvislosti Moravy.
Račiž Vaše c. k. Veličenstvo v tomto nejpoddanějěim přednesení shromážděných věrných a poslušných stavů moravských přijati vyjádřeni smýšleni obyvatelů moravských, kteří s důvěrou Čekají na dobu, kdy Vaše c k. Veličenstvo co nejbližším prohlášením obecné konstituce vlasti utvoří pevný svazek, jedině toho schopný, aby objevující se snahy provinciální spojil v jedno ku společnému blahu Rakouska velkého, svorného a svobodného. Dáno v Brně dne 14. dubna 1848.
(□indřich Dvořák, Moravské sněmováni roku 1848-49. Telč 1898, s. 94-97)
7. 1848, 16. duben
Národnostní poměry na Moravě a ve Slezsku před volbami do Frankfurtu
Drahý příteli! ,
Těch posledních 10 dní jsou nejnepokojnějěí a k torau nejbolestnější . z mého života. Spravedlivá naše národní věc zde ve Slézku, ano i po celé, Moravě přesmutně stoji. Pisu Vám, abyste stav věci poznali a podle toho I moudře jednali.
O Brně, Holomouci a Opavě je Vám známo, že zde německá strana vítězně stojí a že hrstka národně siiiejšlejicich pod hrozným terorismem ani 3e hnouti nemůže. Kdybyste věděli, co se mnou už dělali a jak mně při každé příležitosti sočejí, protože jen národní věc jsem zastával. Že profesorům! Helceletovi a Hanuši v Holomouci kočičí hudbu udělali, ano že je i z města vyhnati chtějí, bude Vám známo; snad také z Brna, že prof, Semberovi se shozením z profesury a Bůh ví čím vyhrožují, že Klácel z města se vzdí liti musel atd. Neméně však smutně to vyhlíží ve všech našich městách. Všudy jsou úředníci bud" Němci, bu3 německy smejšlející a ti jsou u lidu ' ještě v úplné moci. To by však ještě nebylo nepřemožitelné. Ale v každém z našich měst jsou zámožnější a za vzdělanější platící měštané ti největr ší protivnici naši. Oni se skoro stydí moravsky mluviti, nýbrž ve všem s<