- 52 - 53 - 17. . 1848, řijen, listopad HavliČek o situaci na Moravě před kroměřížským sněmem H, B. Morava podivným, velmi neočekávaným způsobem stala se nyni n] důležitější zemi v Rakousich, na ni rozhodne se snad osud budoucí celo Se, nebot není pravdě nepodobno, že ústava rakouská vypracována bude v Kroměříži. Na Moravě sídli nyni císař se svým dvorem a Holo] mouc jest ustavičné jeviště nesčíslných deputácii vláda celého mocnářstj vychází z Moravy. Oo této důležité cizí země, - nebo sněm moravský nedávno uzavj že se Morava s Čechy nikdy nespojí, - obrátil jsem nedávno cestu svou, „ a poněvadž právě jakýsi oddech nastal v politice jako přestávka mezi dv] důležitými akty, vyplníme jej cestopisem. Bylo slyšeti, že se veliký počat poslanců říšského sněmu shromáždi] v Srně, chtěl jsem se účastníkem stati jejich porad. Brno, o jehožto pr] slovanské zuřivosti tolik slyšeti bylo, o němžto se básnilo, že hotovo jest, české poslance, jestli tam dne 20. říj. podle úmluvy přijdou, schj tati a franko porto do Vidně odeslati, toto Brno s v y c p| n ý m svým drakem na radnici, vábilo mne zvláště. /.../ Celé Brno naplněno bylo uprchlými Videňany, nikde nebylo prázdného místečka, kde by Ultračech hlavu položil. Sluší věděti, že v Brně a v n meckých městech na Moravě všichni Cechové o jeden stupen v titule povýš jsou, nemluví se tam nikdy o Ceších, nýbrž vždy jen o Ultračešich. Ultr Čech jmenuje se tam každý obyvatel království českého, který se sám za ce nevydává. Po velikém chozeni dostal jsem konečně akcesit na pokoj, o kterém některá naděje byla odpoledne, že na noc prázdný bude. Prvni věc, která mne nesmírně překvapila, bylo velmi zhusta mluvena české (neb jak tam říkají moravské), na ulicích, skoro celá pracující tj da lidu jest slovanská, a jenom honorace považuje sebe za německou, ačk< li Štity na domech hlásají samá českomoravská Jména. Dva mužové hýbají Brnem, jakožto zástupcové dobrého a zlého prlncij: Klácel a Skácel. Klácela našeho každý zná, Skácel jest přednosta Frankfi skóho demokratického klubu v Brně, jehožto pověstné a pamětihodné zásad) jsou: "Rovnost obou národnosti, ale s pře|] nosti němčiny a se. střediskem ve Frank-; f u r t ô l" Tuto naivní zásadu vyřknul onen Skácel (nomen omen) skutečno a bez žertů v demokratickém spolku Brněnských Frankfurtistů! -Ostatně se ale Brna dokonce co báti není, kromě malé činné strany Frankuj furtskó jest smýšleni celého ostatního, německy smýšlejícího obyvatelstyj přiliš pohodlné a nechá svět bôžetí, jak běží. Od Činnosti našinců bude [ni záležeti, aby národní slovanský živel, který tam tolik pevných zákla-a má, siřil ee a dále kvetl. Ostatně se zmocnil veliké části Němců a po-imčilců moravských nyni velmi duch provincionálni, vlastenectví moravské, teré Slovanstvu na škodu neni. Žlutočervené barvy jest viděti zhusta, rlkolor německý málo mezi měŠtáky, u lidu panuje ale bu3 červeno-bilá jbo slovanský trikolór. Nejlspšl a najplatnejší věc, která se o Brnu říci může, jest: rno opičí/se/ po Vídni. Skutečně se Brno snížilo až předměstí Vidně, Brno nemá nikdy svůj úsudek, ale Čeká vždy, až co Ví-iň řekne; jen jedinou posud známe odhodlanost Brna, kde si troufalo mitl amostatnó miněni, a sice: Brněnská národní stráž má červené límce a vý-pžky, které Vídeňská nemá 11 Nevím skutečně, odkud se vzala ta původnost? jž divu, že Brno velice sympathisuje s Vidni, a nevím již, bylo-li to Brně neb v Jiném německém miste na Moravě, kde uzavřeno jest, aby jedna Polovice národní stráže táhla Vidni na pomoc a druhá aby zůstala domov há-Jiti. Pak ale ukázalo se, že všichni chtěli být v té polovici, která měla lomov hájiti? Podobným způsobem Jsou všechny bouře v Brně neškodné, jsou \o bouře ve sklenici vody. /.../ Vůbec jest tento moravský sněm v dějinách vlasti něco neobyčejného: [lechtá, města a rolnictvo vedou tam ustavičné šarvátky, které se ale &dy ukonči vítězstvím rolnictva. Anděl strážce bdi nad zástupci našeho idu, kteří bez náležité sběhlosti v těchto věcech přece vždy šťastně umí k odlive a užitečné rozeznat!. Jednalo se o budoucím zastoupení Moravy la domácím sněmu, a německé měštanstvo usilovalo o to, aby města měla ne iín duši zástupce než venkov, šlechta, která mnoho příčin měla, horšiti ie na města vice než na rolnictvo, protivila se této přednosti měst a priala se k rolnictvu. "Když chcete být demokrati,' íravila šlechta, -"nechtějte pro města před- -"b s' t ' - n a d rolnictvem." "Naše duše n e -['s o u o nic horši než duše mostská, roč by jich mělotedy vice jit na ml-,u než městských ?" pravili rolnici. A provedeno jest skutečně, že se na 10.000 duši jeden poslanec voliti bude, bez ohledu na gšsta a venkov, bez rozdílu. Tím poražen Jest také na vždy v Moravě živel Irodilých, německy smýšlejících měst. - Brzy na to ale vystoupili opět |99lanci měst ve sněmu a pravili takto: "Když jsme se (s bolesti městl) chytili demokratie K„ ° v n o s t měst a rolnict °kratii ouplně pro v é s v š e c h n a její práva a p Muti , aby nám a rolni pobře, rokovalo se o tom, a jednalo se jen, má-li šlechta, až složi všech-nV přednosti své, aspoň jména (kniže, hrabě atd.) podržeti. Tu ale a zavedli v a , musime d e -t i ■ a šlechto řednosti o d e j -kům byla rovna - S4 - - 55 vystoupil Č a m b a 1 a , poslanec rolnický, "Chceme-li koukol vyplenit!, musíme to učinit důkladně, i s kořenem; ani jména (tituly) a t nezůstanou 1" pravil Č a m b a 1 biblicky, a stalo se - sněm uzavřel, že šlechta na Moravě přestane. T J na sněmu jeden stav druhému pomáhal, města Šlechtu a šlechta města naí něly rolníkům na ránu, a tito jako na čekáni stáli a - dobře trefoval] Po celou noc mol jsem na cestě příležitost .přemýšlet! o nynějšími postaveni Moravy k Čechům. Morava nyní asi v národním ohledu tak stojj jako Čechy stály /r./ 1834. Každý vzdělanec vypadá jako Němec, SlovanJ a sprostota jest tam jedno, kdo pečuje o vzděláni národního jazyka, pc žuje se za divouse, za pošetilce aneb dokonce za buřiče, který prý 1: popuzuje proti bohatým. Nebot tito Němci a poněmčile!, kteři až posudJ aristokraticky prvni slovo vedli v Čechách 1 na Moravě, nemohou se poj nikterak povznéstl k té myšlénce, že my, Slované, jim rovni jsme, vžd| - ještě za nižši třídu považuji. Když tedy v Čechách hned v březnu vyslovena jest žádost naše stri spojeni Moravy a Čech, povstala proti tomu na Moravě nesmírná oposicej Den malinká strana národní porozuměla bratrskému oumyslu našemu, že cl me, aby Morava a Čechy spojeny, větši moc a váhu měly před světem. Dri veliká strana na Moravě, strana netečná, protivila se tomu jen z hrdo] špatně rozuměné* jim nezáleželo na velikosti národa, nýbrž jen na pro] ciálnl moravské pýše. Třetí strana Frankfurtistů protivila se nejzuři] ona dobře vyrozuměla, že se Čechové jen proto s Moravou oužeji spojit! chtějí, aby společně tim více vzdorovat! mohli Frankfurtu. Rozumí se sebou, že strana protičeská byla desetkráte silnější než národní, a tj všelikou moci se snažila, Moravu od Čechů ještě dále odcizit!. Nejen | starou, poctivou a velebnou barvu naši červeno-bilou , jsme ještě od starých slavných časů společně zdědili, zneuctili a za žluto-červenou přijali, a hned se snažili, všechny své staré červeno-ž orlice zažlutitl; i na sněmu veřejně ustanovili, že se Morava s Čechy] dy nespojí. Člověk ale mini. Pán Bůh mění, myslel jsem, a tim ustanov! že budoucně na 10.000 duší v sněmu moravském jeden zástupce seděti bol bez rozdílu měst a venkova, tim ustanovením vyřknuto jest spojení Morl s námi. Počkejte jen, až lid zachovalý moravský, až naši Hanáci, Slovl v Moravo poznají dějiny národu svého, až poznají, že nebyl nikdy rozd^ mezi Moravanem a Čechem ve zlém ani v dobré, až poznají, že spisovní v Čechách užívaný jest vlastně čistá moravština, až tento lid vyrozumí jak těžko jest Moravě a Čechům každému zvláště brániti se proti outokí vašim; pak najednou oni zástupcové na sněmu moravském vyřknou to, co Bůh dávno vyřknul, totiž, že Morava a Čechy jsou jedno. HKaral Havlíček, Z Moravy. Národní noviny, 3,, 4., 5, 11. 1848, č. 176, rjt 178, s. 691-692, 699-7C0. Cit. dle: Karel Havlíček, Politické spisy, ll/l- K vydáni upravil Z, V. tobolka. Praha 1901, s. 191-204) 18, 1848, před 18. prosincem frojevy sympatií s vídeňským povstáním a maáarskou revolucí Vaše šlechetnost, pane redaktor, F. M. Klácel1 Jako rozený moravský Slovan zradoval jsem se velmi nad tim, vida slovanské noviny v našej obci, myslíce, že jest jedenkrát ten začátek k zdělá-[i a vyjasnění ducha slovanského s tím založen, ačkoliv ale mně ten duch tech novin tuze faraónským větrem zaváděl, však přece sem sám sobě nedůvěřoval, nýbrž sem očekával mlčky, až co druzí k tomu řeknu, a ejhle, zhle-lal sem brzy, že mne můj duch v posudku Vašej tendencije nezmýlil. Ptal sem se jedného i druhého čtenáře těchto Moravských novin, co tam dobrého tašel, a dostal sem za odpověz: Dneskej staví, zejtra búrá, nestojí to za itení. Umínil sem sobě tehdy Vám, vznešený pane, to sdělit, co těch čtenářů Vašich novin mrzí a k zlosti proti Vám popuzuje, totiž: Vaše vychvalováni delačica,, Windiškréca a clsařa a jeho ministerstva, © sice proto, tonšváč sou ti všichni v tej největší oš/k/llvosti u obecného lidu a &to-|ejí ve velikej úctě u našich pánů a knězů. Oni pravijú, od čeho nás chce ;en chrabocký raubíř a plenic osvobodit, maje ve svej krásnej zahradě doma ;oprivy a hnus, chce v cizi zahradě květiny sázet\ a maji s tim taky prav-iu, i já sam toho oumyslu. Co chce WindiŠkréc? On krásné města búrá, ětur-lenty a nevinné lidi morduje,, jenom proto, že chtějí všeobecnú svobodu pravdivé řízení. On s tím lid i vojsko rozjitřil proti Vídni, že pré tára íhlapci panujú a včil nám udělal císařem chlapca, který chce ty zákony od tašiho slavného sněmo utvořené examinirovat čili prifovat. Na Košuta štve-8 a nepomníte, že je on otec dokonalej svobody, a že on celé Rakúsko trhl z Meternikováho Egypta. Potom také povídáte, že je císař z milosti >°ži a zdá se, jako bychme ho měli výšej sobě vážit nežli Boha Stvořitele Krista Pára samého; a to je taky viditelný blud. Pravi se vůbec, že 'aěe noviny k vědomosti málo., ale moc k pohoršeni poskytují. 3á sem sice :hudý obchodník, als vim mnoho taky ze zkušenosti o tej vychválenej neomyl-'°5ti cisárskej co povídat. I o tom výborném císařském vojsku a jeho užit-iU by Vám každý náš občan věděl neco do ucha říct. Věru, co to císařské ř°jsko od nás odešlo, jest nám práva tak, jako bychme ~e znov na svět neudili. Nechcem svobody od Oelačica, Windiškréca ani cisařa, jedině od fiSského sněmu, totiž od národa samého. Nechcem mět cisaře za Boha, nýbrž