- 192 ~
československá sociálně demokratická strana dělnická za svůj cíl otevřeně prohlašuje revoluční přeměnu hospodářské organisace společnosti, převedením soukromého vlastnictví výrobních prostředků a řízeni výroby ve společenské vlastnictví a řízeni výroby. Uznávajíc však dobytí politické moci pro proletariát za nutnou cestu k tomuto cíli, nejen že nestaví se do rozporu s pojmem, státní organisace, nýbrž naopak uznává stát přímo za podmínku svého boje a své působnosti. Za daných poměrů v Evropo uznává z hlediska udrženi mezinárodni rovnováhy, z hlediska míru, současně však z hlediska najúčelnejších podmínek vývoje národů střední Evropu obývajících a Jejich proletariátu, v řadě neposlední z hlediska zájmů národa a proletariátu českého za potřebné, aby posilováno bylo vše, co skutečně a rozumně přispívá k udrženi a rozvoji velkého, státně organisovaného hospodářského obvodu ve středu Evropy, jehož dějinným výrazem jest dnes Rakousko-Uhersko. Oednak proto, aby vyjasnil poměr strany vůči historickým ideálům některých vrstev české nacionálni buržoasie, jednak aby vytyčil Jasně stanovisko vůči případné politické spolupráci se stranami jiných národnosti, prohlašuje sjezd výslovně, že českoslovanská ssoslálně demokratická strana dělnická považuje tento stát za dějinně daný podklad své Činnosti a že všechny jiné myšlenky.zejména jakékoliv naděje vo sayslu tendenci, které označovány jsou běžně pojmy politického vŠeněmectvi a politického panslavismu, považuje za neslučitelné se zájmem českého dělnictva a tudiž se svou proletársky třidni politikou.
s
Se stejným důrazem prohlašuje sjazd, že dnešní politika vládních kruhů a vládních stran v Rakousku i Uhrách působí prévě opačně, než aby říši ; dostávalo so z ni posily, které nezbytně potřebuje, má-li bez obav vcháze-ti do období velkého přesunováni mocenských poměrů, jež počalo událostmi balkánskými a před nímž se Evropa dnes nachází, Rakousko-Uhersko při své hospodářské opozdilosti, při své ohromné zadluženosti, při své národnostní mnohotvárnosti nemůže vidět v mechanické moci militarismu své zajištění. Rakousko-Uhersko nemůže trvale žit a dále ee rozvíjet, kdyby nedovedlo se zhostit nepřirozených, národy potlačujících pout dualismu,, kdyby nedovedlo se vyprostit z teroru feudalismu, agrarlsmu a klerikalismu. Přímo o existenci státu hazarduji ti, kdož v nynějších dobách, kdy všechny konstruktivní živly semknout by se měly v úsilí, aby stále všeobecnější lhostejnost vůči státu mezi lidem byla překonána, tuto ještě plánovitě rozmnožují tím; že bez ohledu na státní zájem dráždi obyvatelstvo soustavným mařením všeho sociálno politického pokroku, soustavnými úklady proti plodnosti práci parlamentu, nesmyslným přeháněním militarismu za hraníce všech.možnosti s rafinovanými úklady, plánovitě strojenými nejen proti říšské sněmovně všeobecného rovného práva hlasovacího, nýbrž i proti dosavadní tak nedostatečné samosprávo zemské i obecni.
Z těchto hledisek vycházeje, prohlašuje sjezd československé sociálně demokratické strany dělnické, Že po jeho přesvědčeni vchází rakousko--uherská říše do stadia dějinného vývoje, v němž podstatná změna dnešní
- 193 -
ústavní formy, přeměna říše ve federaci autonomně s konstituovaných náro dů, a postaveni se státu na podklad mezinárodni neutrality stává se pro něj živelní nutností. Den touto odvážnou přestavbou svých základů může říše stati se schopnou, aby v příboji dějinných události překonala všechny obtíže svého vnitřního složeni, ji může současno, ale také jedině nabyti schopnosti, aby stala se krystalizačnlm bodem při případném řešeni otázky polské a jihoslovanskó. Ve chvíli dějinně vážné sjezd co nej-důtklivěji varuje před tendencemi, které by v sobecké zaslepenosti tomuto poznáni se vzpíraly a vyzývá proletariát, aby zvýšenou organisačnl prací rozmnožoval svou moc, kterou, má-li se překonat mrtvý bod na poli ústavního pokroku, bude nutno možná v době dohledno blízké hodit energicky na váhu.
(Protokol XI. řádného sjezdu Českoslovanská sociálně demokratické strany dělnické, konaného ve dnech 7. - 9. prosince 1913, s. 139-142)
87.
Na počátku války
1914, červenec - srpen
Dne 23. července, právě měsic potom, co rozpínavá politika Ústředních států obětovala rakouského následníka, vypověděna Srbsku potupná válka. 0 třetí hodině odpoledni přinesla úřední "Wiener Zeitung" vyhlášku, že c. a k. rakouská vláda na základě nejvyšěiho rozhodnuti jsho apoštolského veličenstva, poněvadž královská srbská vláda na požadavky rakousko--uharské noty uspokojivě neodpověděla, vyhlásila království srbskému válku. Zpráva ta byla úředně doprovázena docela vědomě lživým tvrzením, že se strany Srbů ještě před vyhlášením války došlo u Temeš-Kubina k nepřátelskému útoku na rakouské vojsko, ačkoliv.to pravda nebyla.
Jak Rakousko spěchalo do své poslední války, jest patrno z toho, že již ráno dne 25. července - celý den před konečnou lhůtou ultimata a tři dny před vypověděním války - vyhlášena byla řada císařských nařízeni, kterými suspendovány byly základní zákony rakouské ústavy. Současně byla říšská rada a všechny zemské sněmy uzavřeny. Rychle za sebou vyhlášena na základě § 14 řada dalších válečných zákonů a nařízení, týkajících se přerušeni spojení a styků s cizinou, omezeni soukromé dopravy na drahách, předpisů o přiroči, zásobováni obyvatelstva, podpor rodin vojínů povolaných do zbraně atd. atd. A než se český lid ve svých zemích mohl z přikvačivšího válečného překvapeni vzpamatovat, vzplanula válka na celém evropském obzoru. /.../
- 194 -
.  Začátkem srpna odcházely první vojenské oddíly brněnských pluků na bojiště. Nesčetné davy českého lidu z Brna i venkova, příbuzní, přátelé o známi přišli své vojáky vyprovodit a a nimi se rozloučit. Naplnili Velké náměstí, kde u Mariánského sloupu rozestaveným setninám kázal svou nemeckou češtinou biskup Huyn a žehnal jejich zbraním. Po obřadu doprovodil biskup, mistodržitel, zemský hejtman a německý starosta hlavního zemského města české vojáky; s nimi v mohutných zástupech táhlo české obecenstvo na Nádražní náměstí, kde za naprosto nevlasteneckých, ne-li vele-zrádných, výkřiků se s nimi dlouho opět a opět srdečně loučilo. Němečtí hodnostáři, ačkoli prosti vojáci si z nich utahovali a dělali na ně ob— hroublé vtipy, vetřeli se až na nástupiště, kde mistodržitel několika čes-koněmeckými frázemi děkoval českým vojákům za vzorné a bezodkladné splněni výzvy nejvyššího vojenského pána a připomenul. Že v době, kdy vlast je -v nebezpečí, musí býti nejpřednšjši vlasteneckou povinností každého rakouského občana, aby, bude-li třeba, za svého císaře a milovanou širši vlast na poli cti a slávy položil hrdinně svůj život.
Studená slova rakouského byrokrata s málo lákavou vyhlídkou na dosaženi nejvrcholnějši občanské ctnosti rakouského občana, pro kterou v nitru českého vojáka nebylo nejmenšiho místečka ani pochopeni ani ctižádosti, byla stejně studeně přijata, vyslechnuta mlčky bez jakéhokoli ohlasu, jen němečtí oficiřl a šarže je nadšeně aklamovali. Oředni zpráva ovšem udolala z tohoto projevu nadšenou vlasteneckou loyálni manifestaci českého lidu v Brně a okolí pro válku a rakouskou armádu; ta zpráva musela býti otiskována ve všech moravských i mimomoravských českých novinách, /.../
{Jaroslav Sudinský, Morava za války. Ze vzpomínek na dcníácí odboj. Brno 1936, s, 44-45, 48-4J)
88.
Persekuce českého obyvatelstva
1914, listopad - prosinec
Někdy v polovici září 1914 začalo zatýkání českých lidi pro t.'zv. velezrádné ruské letáky, jež se brzy nato změnilo v najkrutejší a nejkrva-vější persekuci, jaká za války na Českých lidech na Moravě byla páchána.
3iž dne 24. listopadu 1914 dověděli jsme se, že byl vojenským náhlým soudem v Mor. Ostravě odsouzen sokolský pracovník Slavomír Kratochvil z Přerova k smrti provazem a dvě hodiny po vynesení rozsudku na nádvoří krajského soudu na rakouské šibenici jako první krvavá politická obět Moravy potupně popraven. Společně s ním byli zatčeni a později odsouzeni ještě tři Členové přerovského Sokola, mezi nimi knihkupec Radoušek k trestu osmiletého kriminálu. .
- 195 -
Příšerný rozsudek nad Kratochvílem vynesený byl jako zastřešující výstraha z příkazu moravského místodržitele veřejně v Moravské Ostravě a v Přerově plakátován a jako zvláštní úřední vyhláška po celé Moravě uveřejněn. Nadto dne 1. prosince přinesly noviny pod potupným nadpisem úřední zprávu tohoto obsahu:
"Oběšen pro velezradu: 2 c. k. pol. ředitelství v Brně se'sdóluje že soukromý úředník Slavomír Kratochvil z Přerova byl soudem vojenského velitelství v Mor. Ostravě rozsudkem ze dne 23. XI. 1914 pro zločin velezrady dle § 58 tr. z., spáchaný tím, že v Přerově v polovici listopadu t.r. rozmnožoval a rozšiřoval letáky s básni v jazyku českém sepsanou, v niž se přítomné válečné události, účel války a obětavost obyvatelstva pobuřujícím způsobem liči a v niž se vyzývá k činům, které zvýšeni nebezpečí pro stát zvenčí a vzpouru uvnitř přivoditi mohou, dále že nosil při sobě manifest carův k čes. národu, odsouzen k emrtl provazem. Tento rozsudek byl ještě téhož dne dvě hodiny po vyřknuti ve dvoře soudni budovy vykonán."
(Oaroslav Budínský, Morava za války. Ze vzpomínek na domáci odboj. Brno 1936, s. 69-70)
39.
Potrestání 28.pěšího pluku za zběhnuti
1915, po 3. duben
Naplněn bolesti nařizuji, aby pěší pluk č. 28 byl pro zbabělost a velezradu před nepřítelem vyloučen z vojska. Prapor budiž pluku odňat a uložen na ministerstvu války. Dějiny pluku, který otráven z domova, vy. táhl do pole, se dnešním dnem ruši.
, i
František Josef I., v.r. Skutková podstata: dne 3. dubna 1915-v bojich o Dukelský průsmyk se vzdá-ly 2 prapory 28. pěšího pluku i s důstojníky, aniž použili střelných zbrani, jednomu jedinému ruskému praporu, a tira na sebe uvalili největší potupu a hanbu.
73. pěšímu pluku ve spojeni s říšskoněmeckými oddíly se podařilo s těžkými ztrátami mrtvých a raněných udržet postaveni až do příchodu nových vojenských sborů.
Pěší pluk č. 28 bude na věčné časy vyškrtnut ze seznamu rakouských pluků, zbylé mužstvo a důstojníci rozděleni k námořnictvu a vojsku a ostatní smyjí toto těžké proviněni vlastni krví.