SLOVESA Latina někdy vyjadřuje aktivně, že někdo nechá, dá něco udělat: (aktivum bývá většinou, když je vyjádřeno kdo to vykonal: Caesar frumentum per equites comportavit. Caesar pontem in Rheno fecit. Překládáme dal postavit... Některá latinská slovesa v pasivu překládáme slovesem zvratným muto - mutari měnit se: tempora mutantur et nos mutamur in illis - časy se mění a my se měníme v nich. Dále moveo- moveri pohybovat se, fallo- falli klamat se, augeo- augeri množit se, imminuo - imminui zmenšovat se. Latina dává přednost pasivnímu vyjádření, pokud je podmětem abstraktum: Dei providentia universus hic mundus regitur. Božská prozřetelnost řídí veškerý tento svět. Bello vastantur agri. Válka pustoší pole. Caesaris virtute Gallia superata est. Caesar svou statečností porazil Galii. Latina často nahrazuje pasivum příbuznými podstatnými jmény: admirari: in admiratione, admirationi esse, admirationem habere; invidere: in invidia esse, in invidiam incidere, venire. České sloveso se někdy do latiny překládá dvěma slovesy: nastalo jaro ver esse coepit, čítávám legere soleo. etc. V latině je velmi oblíbena hendiadys (jedno dvěma výrazy): do češtiny často překládáme slovesem a stupňujícím adverbiem: fundereatque fugare na hlavu porazit, úplně rozprášit; exstinguere et delere z kořene vyhladit, nadobro; orare atque obsecrare snažně prosit; poscere et flagitare důtklivě žádat. Latinské sloveso můžeme někdy vyjádřit adverbiálním výrazem: putare, arbitrari asi; non dubito quin bezpochyby, nepochybně; accidit ut náhodou; necesse est nezbytně; non desisto neustále, bez přestání; haud scio an sotva; soleo obyčejně; fieri potest ut možná; non multum abest quin bezmála. PŘÍSLOVCE - česká překládáme někdy do latiny ablativem substantiva s přívlastkem, nebo slovesem nebo adjektivem nebo vůbec: klidně aequo animo; ctnostně cum virtute; vytrvale summa constantia; stejně pari modo; veřejně vyhlásit edicere. České adverbium se někdy do latiny překládá participiem, nebo adjektivem (doplňkovým): za živa vivus, po smrti mortuus, rád laetus, libens. ZÁPOR - NON popírá jak jednotlivý člen, tak celou větu (věty oznamovací, tázací, zvolací, s konjunktivem možnosti a konjunktivem deliberativním, ut non - věty účinkové) další záporná věta se připojuje pomocí neque ani, pro zdůraznění klademe et non. Non scholae sed vitae discimus. !! Quam non es superbus. Jak málo jsi hrdý. NE se používá při projevu vůle, přání, a při zákazu, má platnost spojky ve větách účelových aby ne, snahových, obavných aby ne = že. Další záporná věta se připojuje pomocí neve, při důrazu nebo záporu jen jednoho členu může stát ut non (v obsahových větách s ut: Tibi natura certe dedit ut humanitatis parum non haberes. Příroda ti zajisté dala do vínku nemalou lidskost, značnou..) ne quidem = ani. Viri gravis est ne ioco quidem mentiri. Vlastností váženého muže je nelhat ani v žertu. Záporka HAUD obvykle popírá jedno slovo, zvl. adjektivum nebo adverbium (pokládá se za slabší zápor) haud ita magnus ne tak velký; haud facile nesnadno; u sloves haud scio, haud dubito nepochybuji; Zápor vyjadřují mnohá slova sama osobě jakožto složeniny: nemo, nullus, nihil, numquam, nego, ignoro. Nego říkám, že ne, popírám; neque quisquam (quidquam, ullus, usquam, umquam a nikdo (nic, žádný, nikde, nikdy), ne quis aby nikdo. Latina na rozdíl od češtiny klade jen jeden zápor. Nemo te salutavit. Nikdo tě nepozdravil. Objeví-li se dva zápory - smysl celé věty je kladný (asi od doby Plautovy): Nemo te non salutavit. Nebyl nikdo, kdo tě nepozdravil tj. všichni tě pozdravili. Non ignoro dobře vím; non sum nescius vím; dobře znám; non nisi jen; non nemo každý; nihil non vše, nullus non každý; numquam non vždy - zápor non zde patří ke slovesu: Athenienses Alcibiadem nihil non efficere posse ducebant. Athéňané se domnívali, že A. může udělat všechno. Pokud však záporka non neguje nikoli sloveso, ale sám záporný výraz, jeho smysl se mění: Non nemo te salutavit. Leckdo tě pozdravil (někdo) analogicky: non nemo někdo, non nihil něco, non nullus některý, non numquam někdy, nonnulli někteří. non nemo = někdo nemo non + sloveso salutavit = všichni pozdravili non nullus = některý nullus non flevit = všichni plakali non nihil = něco nihil non vult = chce všechno non numquam = někdy numquam non vidi = vždycky jsem viděl non nusquam = někde nusquam non erat = všude byl Video de istis abesse non neminem. Vidím, že někdo z nich chybí. Tuum consilium potest nemo non maxime laudare. Tvůj záměr všichni musí velmi chválit. Dvojí negace zůstává - pokud jen omezuje: Nemo, nec deus, nec homo. Nikdo, ani bůh, ani člověk. Non enim pretereundum est ne id quidem. Ani na to se nemá zapomenout.