Scénář výstavy
„CAMERA OBSCURA od Aristotela po fenomén
fotografie“
Autoři výstavy: Bc. Aneta Dohnalová, Bc. Martina Hanáková, Ondřej Navrátil,
Michael Nechvátal, Bc. Jana Nevosadová, Bc. Jana Poláková, Bc. Zuzana
Štulírová
Námět výstavy: Bc. Jana Nevosadová
Autoři scénáře: Bc. Aneta Dohnalová, Bc. Jana Nevosadová, Bc. Jana
Poláková, Michael Nechvátal
Seznam zkratek:
Camera obscura – CO
Dírková komora - DK
Technické muzeum v Brně – TMB
Poděkováni
Na tomto místě bychom rádi poděkovali Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické
fakulty Masarykovy univerzity v Brně za možnost uskutečnit tuto výstavu a Technickému
muzeu v Brně za vstřícnost při poskytnutí prostor a potřebného technického zázemí.
OBSAH
1. STRUČNÝ OBSAH A POSLÁNÍ VÝSTAVY................................................................................................ 5
2. SEZNÁMENÍ S TÉMATEM ........................................................................................................................... 6
2.1. HISTORIE...................................................................................................................................................... 6
2.2. HOCKNEYHO TEORIE .................................................................................................................................... 7
3. INSTALACE VÝSTAVY ................................................................................................................................. 9
4. KONCEPCE VÝSTAVY................................................................................................................................ 10
4.1. ČÁST A....................................................................................................................................................... 10
4.2. ČÁST B....................................................................................................................................................... 11
4.3. ČÁST C....................................................................................................................................................... 11
4.4. ČÁST N....................................................................................................................................................... 12
5. CÍLOVÁ SKUPINA........................................................................................................................................ 13
6. VÝSTAVNÍ PROSTORY............................................................................................................................... 14
6.1. FUNDUS...................................................................................................................................................... 14
6.2. SVĚTLO ...................................................................................................................................................... 14
6.3. TEXTY........................................................................................................................................................ 15
7. ZPŮSOB NABYTÍ PŘEDMĚTŮ .................................................................................................................. 16
8. DOPROVODNÉ PROGRAMY..................................................................................................................... 17
9. PROPAGACE ................................................................................................................................................. 18
10. ROZPOČET .................................................................................................................................................. 19
11. PRŮBĚŽNÁ PÉČE O VÝSTAVU............................................................................................................... 20
12. SCÉNÁŘ ........................................................................................................................................................ 21
12.1. ČÁST A..................................................................................................................................................... 21
12.2. ČÁST B..................................................................................................................................................... 24
12.3. ČÁST C..................................................................................................................................................... 28
12.4. ČÁST N..................................................................................................................................................... 32
13. SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................................................... 33
- 5 -
1. Stručný obsah a poslání výstavy
Zobrazování reality lákalo člověka již od pradávna. V průběhu staletí se z pouhého
pozorování a experimentu však stala záležitost, která v široké míře ovlivňuje i dnešní
moderní kulturu. Princip CO ovšem prošel dlouhým vývojem. Od počátků experimentů se
světlem, přes základy optiky, rozvoj astronomie a renesančního výtvarného umění až po
vynález prvního fotografického přístroje.
Termín CO vznikl spojením latinských slov camera (komora) a obscura (temná).
Jedná se o světelně uzavřený prostor s malým otvorem v jedné stěně. Tímto otvorem
pronikají paprsky světla tak, že dopadají na protilehlou stěnu a promítají obraz vnější
skutečnosti na konkrétní místo. Projekce je převrácená, barvy a proporce zůstávají
zachovány. Velikostí otvoru lze upravovat ostrost a jasnost obrazu, totéž platí i pro využití
čoček a posunu zrcadla dozadu či dopředu.
Výstava CAMERA OBSCURA od Aristotela po fenomén fotografie zachycuje vývoj
tohoto pozoruhodného optického principu napříč historií a seznamuje návštěvníky s jeho
vlivem na různé formy umění. Vedle nástinu principu a historie camery obscury budou moci
návštěvníci nahlédnout do dobového výtvarného ateliéru, na ukázkách obrazů rozeznají ty,
které byly vytvořeny za pomoci camery obscury nebo se inspirují sbírkou unikátních
dírkových fotoaparátů. Vernisáž výstavy je plánována na pondělí 15. 4. 2013, samotná
výstava by měla trvat do 23. 6. 2013.
- 6 -
2. Seznámení s tématem
2.1. Historie
Objev CO je často mylně připisován Giorgiu Vasarimu, Leonardu da Vinci či
Giovannimu Battistovi della Porta, učencům, kteří tento princip opravdu pečlivě rozebrali
a dokonale jej popsali ve svých dílech. Základní optické principy však lidé pozorovali již od
starověku.
První poznámky jsou zaznamenány již v čínských textech z 5. století př. n. 1., filozof
Mo Ti byl podle dosavadních poznatků prvním, kdo zachytil vznik obrazu po průchodu světla
malým otvorem. Byl si vědom, že předměty odrážejí světlo mnoha směry, na základě svých
pozorování zjistil, že odražené světlo od vrchní části předmětu vykreslí spodní část obrazu,
a ten se nám pak jeví převrácený. Princip projekce do temné komory byl ve 4. století př. n. l.
znám rovněž Aristotelovi. Ten se věnoval zejména principu průchodu světla otvorem
a využíval ho k pozorování zatmění Slunce skrze listy stromů. Zajímalo ho, jak může být
promítaný obraz Slunce kulatý, když prochází čtvercovou dírkou. Aristoteles však nenalezl
pro svá bádání žádné uspokojivé vysvětlení.
Problémem se zabývali mnozí další učenci, ale až do 10. století n. 1. nikdo nepřinesl
správný a jasný popis principu CO. To se z části povedlo až arabskému přírodovědci
a matematikovi Abu Ali al-Hasan ibn al-Haythamovi, ve středověké Evropě známému pod
jménem Alhazen. Když byl jeho spis Opticae Thesaurus v 16. století přeložen do latiny, stal
se široce dostupným, a podmínil tak další bádání. Známý je jeho experiment se svícemi
umístěnými před otvor, který ústil do temného prostoru, kde byl jejich obraz následně
promítán na protilehlou stěnu. Z tohoto pozorování odvodil Alhazen teorii lineárního šíření
světla.
I zmiňovaný Leonardo da Vinci má ve svých zápisnících mnoho poznámek
o optických projekcích, podobně jako Alhazen prováděl experimenty. Ačkoliv se v souvislosti
s temnou komorou nezmiňuje o využití zrcadel, z jeho textů víme, že s nimi byl dobře
obeznámen, neboť sám vynalezl přístroj na jejich broušení.
První nákres CO se nachází v díle De Rádio Astronomica et Geometrica z roku
1545, ve kterém astronom Regnie Gemma Frisius popisuje své pozorování zatmění Slunce
v temné komoře. V období renesance a baroka se optika těšila velké pozornosti i díky faktu,
že se přístroj používal k celé řadě účelů. Vedle učenců to byli především pouťoví kejklíři
a také kreslíři. Ti si občas na výrobu velkých obrazů stavěli celé komory. Na stěně protilehlé
- 7 jednoduchému
objektivu bylo umístěno malířské plátno, na němž umělec zevnitř jen
obkresloval obraz vytvořený čočkou. Kvalita obrazu byla zlepšena přidáním konvexní čočky
do otvoru v 16. století a pozdějším doplněním zrcadla, které odráželo převrácený obraz na
prohlížený povrch. Už tehdy nebyl problém obraz systémem čoček a vydutých zrcadel podle
potřeby zmenšit, zvětšit či převrátit.
Právě zmiňovaný della Porta doporučuje ve své knize Magiae Naturalis použití
tohoto zařízení jako pomůcku při kreslení, zejména k věrnějšímu zachycení portrétovaného
modelu nebo krajiny a při malbě vedut, u nichž bylo přesné znázornění městské scenérie
žádoucí. Takto si jej pro svou tvorbu oblíbil např. Canaletto. Mnoho malířů tehdy začalo
vytvářet kresby a obrazy velice naturalisticky.
Touha po stále věrohodnějším zobrazení reality rostla a člověk začal uvažovat o její
trvalé fixaci. Mnoho umělců i fyziků se k tématu uchování skutečnosti vracelo, avšak dokud
věda nepřinesla další nové možnosti, nemohli nikam pokročit. S postupem doby však přišla
na řadu chemie. Ta spolu s dalšími objevy optických zákonitostí a dokonalejším využíváním
CO, které pokročilo natolik, že bylo možné tyto projekce dokonale realizovat pomocí celých
soustav čoček, umožnila díla chemicky fixovat. Jakmile Louis Daguerre a Joseph Niépce
objevili technický způsob fixace světelného obrazu, který CO zachycovala, a jakmile se
podařilo zafixovat první světelné obrázky skutečnosti, ukázalo se, že konečný výsledek
nebude pouze záležitostí vědeckou, ale bude mít mnohostranné a víceúčelové použití.
Vynález fotografie tak uspokojil dávnou lidskou touhu trvale zaznamenat skutečnost.
2.2. Hockneyho teorie
V části zaměřené na výtvarné umění výstava vychází z teorie britského malíře Davida
Hockneyho, který se principem CO dlouhodobě zabývá. Výtvarník Hockney se ve svém díle
soustředí na významné umělce období 16. až 18. století a tvrdí, že je nemožné, aby byla
realita na jejich obrazech zachycena takto dokonalým způsobem pouze „od oka“. Hockney
seznamuje čtenáře s výsledky svého studia děl starých mistrů a snaží se jim zprostředkovat
své poznatky. Objevil, že mnoho umělců z doby renesance a baroka si pomáhalo právě
optickými přístroji. Všímal si výsledného optického vzhledu v mnoha dílech slavných umělců.
Od Jeana Augusta Dominiqua Ingrese se tak přes Velázqueze, Jana Vermeera van Delfta
a Caravaggia dostal až ke starším mistrům jako byl Jan van Eyck.
- 8 Kromě
obrazových dokladů se opřel též o výňatky z dokumentů a textů různých
učenců od antiky až po současnost. Tyto nashromážděné materiály naznačují, že pokroky
v realismu a přesnosti zobrazení v historii západního umění od dob renesance byly především
výsledkem použití optických pomůcek a zakřivených zrcadel než produktem rozvoje nových
uměleckých technik a dovedností. Hockney nezkoumá žánrové ani motivické aspekty, ale
vyzdvihuje spíše technickou stránku děl, tzn. perspektivu či světlo a stín.
- 9 -
3. Instalace výstavy
Výstava bude instalována v tzv. „Malé galerii“ TMB, na prostoru cca 37 m2
. Jako
základní stavební prvek poslouží výstavní systém OKTANORM, pracovat se bude zejména
s panely a vitrínami. Jelikož se bude jednat o převážně panelovou instalaci, dali si autoři za
úkol využít několika prvků, které by měly přitáhnout větší pozornost návštěvníka. Těmito
prvky jsou zejména: interaktivita, tedy zapojení návštěvníka do děje, k tomuto účelu bude
využit historický model CO, názornost – nápodoba renesančního ateliéru inspirovaného
malířskou dílnou Jana Vermeera. Obě tyto složky budou navzájem propojené, CO bude
namířena do ateliéru a do CO se bude promítat obraz zdejší reality. Mimo historický
exkurz do antiky, renesančního a barokního malířství se výstava plynule přesune až
k fenoménu moderní fotografie. Další doprovodnou složkou výstavy pak bude prezentace
krátké filmové smyčky ilustrující princip CO v praxi.
Jednotlivé části výstavy budou rozvedeny v následujících kapitolách.
- 10 -
4. Koncepce výstavy
Výstavní projekt pojme formu názorného prvku, kdy se mimo klasické panely
a trojrozměrné předměty představí princip CO jako skutečný jev. Výstava bude rozdělena do
tří částí teoretických a jedné názorné. K jejich označení ve scénáři budou využity následující
písmena:
A - první část výstavy zaměřená na samotný princip CO a její historii
B - druhá část výstavy zaměřená na vliv CO na světové malířství, nápodoba malířského
ateliéru
C - třetí část výstavy zaměřená na fenomén fotografie a lomografie
N - názorná část, zatemněný box, promítání malířského ateliéru
4.1. Část A
V této části bude představen princip CO, včetně náhledu do historie. Zpočátku se
výstava nevyhne souvislejšímu textu, který návštěvníka uvede do kontextu. Objasnění
principu a poukázání na přesah do mnoha vědních i uměleckých činností bude jedním
z hlavních témat první části výstavy. Význam CO se totiž často jeví jako opomíjený. Lidé sice
chápou, jak princip funguje, ale většina z nich si neuvědomuje, na kolik lidských činností měl
v průběhu historie vliv. Malířství je toho hlavním důkazem.
Úvodní panel seznámí návštěvníka s tím, co to vlastně CO je a jak funguje. Po tomto
osvětlení bude následovat krátký exkurz do historie optického principu, kde bude zmíněna
např. postava Aristotela a dalších filozofů.
- 11 -
4.2. Část B
V části zaměřené na přesah principu CO do výtvarného umění se návštěvník setká se
dvěma dominujícími prvky - s instalací malířského ateliéru a s reprodukcemi obrazů
zavěšenými na stěně. Obrazy budou doplněny popisky s Hockneyho argumenty
poukazujícími na možné použití CO v daném díle. Poté, co si návštěvník uvědomí, na co se
má na daném obraze zaměřit, získá pocit, že objevuje něco nového a samotná díla v tu chvíli
získají na atraktivitě. V této části výstava návštěvníka vybídne k zaujmutí vlastního postoje,
kdy se na základě vlastního pozorování může rozhodnout, zda dílo, u něhož se předpokládá
využití CO, neztrácí ze svých hodnot. Návštěvník si tedy z této části odnese nejen
připomenutí umění starých mistrů, ale může si rovněž odnést hodnotné informace, které lze
aplikovat na dalších výstavách výtvarného umění.
Malířský ateliér pak bude instalován v zadním rohu místnosti na podkladě se
čtvercovým vzorem. Jednotlivé části vybavení budou následující - okno, vypolstrovaná židle
se vzorovaným látkovým přehozem přes opěradlo (možno dodat i figurínu či dobový kostým),
naaranžovaný stůl a malířský stojan - dodá muzeum, popřípadě bude využito vlastních zdrojů.
Jako inspirace autorům poslouží Vermeerův ateliér, který se snažil sestavit i Philip Steadman
ve své knize Vermeer's Camera.
4.3. Část C
Poslední část výstavy přiblíží návštěvníkovi fenomén fotografie. V této části budou
umístěny kliprámy s obrázky a pultové vitríny s DK. Místnost si zachová jednoduchý vzhled,
aby vynikl soubor fotografií a dírkových komor, které budou lemovat prostor podél zdi
u oken, která však budou důsledně zatemněna. Pouze v úvodu této části bude umístěný panel,
který návštěvníka uvede do kontextu.
Soubor fotografií i ručně vyráběných dírkových komor bude jako celek zapůjčen od
Davida Balihara, grafika a fotografa, který se dlouhodobě fenoménem DK zabývá. Za dobu
svého zainteresování CO vyrobil velké množství DK, které transformoval do různých tvarů
a podob, k čemuž využil nejrůznějších předmětů, ale i spotřebních obalů, jako například
krabice od sucharů, bonbonů či kávy. Mezi jeho další přístroje patří předělané fotoaparáty
zbavené objektivu či klasické ručně vyrobené dřevěné krabičky. D. Balihar je autorem
množství snímků, které výstava uvede jako celek spolu s DK, na které byly pořízeny. Právě
- 12 toto
spojení rozšíří klasickou výstavu fotografií o nevšední technický přesah a propojí ji se
samotným principem CO.
Pro potřeby výstavy se bude jednat o 14 fotografií a 11 DK. Fotografie budou
umístěny v rámech na stěně a DK ve vitríně pod nimi. Vedle sbírkového souboru Davida
Balihara bude v této části rovněž vitrína se starými fotoaparáty, která návštěvníkovi poskytne
cenný exkurz do historie fotografování. Většina těchto předmětů bude zapůjčena z depozitáře
TMB. Část o fotografii pak zakončí lomografie jakožto moderní východisko dnešní analogové
fotografie.
4.4. Část N
Bude se jednat o názornou část výstavy. Ve středu místnosti bude umístěna CO, která
bude namířena směrem k malířskému ateliéru. V jejím hledáčku bude možné vidět reprodukci
obrazu od Jana Vermeera – Mlékařka. Tento model CO obsahuje již zrcadlo, které převrácený
obraz navrací do původní podoby. CO bude zapůjčena od soukromé sběratelky Petry Trnkové
z Říčan u Prahy. Převoz bude zajištěn autem Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické
fakulty Masarykovy univerzity.
- 13 -
5. Cílová skupina
Jelikož se fenomén CO dotýká mnoha oborů a zájmů, cílová skupina návštěvníků bude
široká. Výstava je však koncipovaná zejména pro věkové kategorie od dorostu výše, protože
právě jim může poskytnout cenné informace o často opomíjené problematice, zejména v
oblasti malířství. Tyto poznatky budou moci v budoucnu uplatnit například při interpretaci
obrazů na jiných výstavách. Instalace temného boxu však spojí všechny věkové kategorie. Při
jiných projekcích, které autorka námětu pořádala, bylo zjištěno, že lidem napříč generacemi
přijde promítání skutečnosti zajímavé, některým dokonce magické, těm nejmenším pak
podobné kouzlu.
Princip CO je v poslední části výstavy spojen s fotografií. V dnešní době, kdy téměř
každý vlastní fotoaparát a mnozí se zabývají i amatérskou fotografií, je toto téma rovněž pro
mnohé aktuální a přitažlivé.
- 14 -
6. Výstavní prostory
Výstava se bude rozkládat na ploše 37 m2
v neuzavřeném prostoru v přízemí za
pokladnami muzea, v tzv. Malé galerii. Snahou autorů bude vytvořit z tohoto prostoru
samostatnou prezentační plochu a oddělit ji od ostatních částí muzea. Není zde nainstalován
žádný výstavní osvětlovací systém. Jedinými zdroji světla jsou okna po bocích prostoru a
zářivky seskupené do devíti čtverců na stropě. Jedná se o prostorově atypickou místnost,
stěny jsou délkově nestejné, s několika nerovnoměrnými výklenky. Při instalaci bude třeba
prostor upravit pro potřeby pořádané výstavy a vyplnit jej výstavním systémem
OKTANORM. Tímto bude dosaženo požadovaného rozvržení prostoru.
6.1. Fundus
Výstava bude pracovat s takovým výstavním zařízením, které má muzeum běžně
k dispozici. Počítá se s klasickými panely, rámy na fotografie i vitrínami. Kromě vytvoření
malířského ateliéru nebude potřeba výroby žádného speciálního zařízení. Obrazy budou
zavěšeny na dřevěné stěně, která je součástí daného prostoru.
Při výstavě bude použit tento fundus:
2 x pultová vitrína
1 x vitrína
1 x stůl pod TV
5 x panel
5 x rám na fotografie
1 x trojúhelníkový podstavec pod CO
(Vybavení malířského ateliéru bude podrobněji rozepsáno v příslušné kapitole.)
6.2. Světlo
K osvětlení prostoru bude využit systém světel, kterým disponuje Malá galerie TMB.
Nejvíce nasvětlená bude část s malířským ateliérem, zejména pak reprodukce Vermeerovi
Mlékařky, která bude sloužit jako poklad pro přenášení obrazu do camery obscury. Celá
místnost by měla vycházet ze hry světla a stínu. Okna v hlavní výstavní místnosti budou
- 15 zatemněna
černým tvrdým kartonovým papírem zabraňující pronikání slunečního svitu. Celá
místnost bude z hlediska dramaturgie potemnělá.
Konkrétně bude daný prostor osvětlen takto:
Z 9 čtvercových zářivkových světel budou v provozu pouze 3, nejvíce nasvětlena bude
část s malířským ateliérem (4 zářivky) a zmiňovaná reprodukce (světlo na dlouhém krku).
Panely a vitrína s fotoaparáty budou nasvíceny 3 speciálními světly na dlouhém krku. Do
pultových vitrín budou nainstalovány dvě menší zářivky. Na reprodukce obrazů budou
použity světla, která jsou součástí osvětlovacího systému dané místnosti.
6.3. Texty
Cílem autorů je realizovat texty na panelech v takovém provedení, aby splnily veškeré
požadavky na snadnou čitelnost a viditelnost.
Veškeré texty na panelech budou provedeny ve fontu titillium. Formát zarovnání bude
zvolen do bloku, s dělením slov na konci řádku. Velikost písma bude na všech panelech
shodná, pro nadpisy 29 mm v řezu bold, pro samotný text 14 mm v řezu regular a pro popisky
u obrázku velikost 9 mm, rovněž v řezu regular.
- 16 -
7. Způsob nabytí předmětů
Předměty k výstavě budou zapůjčeny z převážné části od soukromých sběratelů, kteří
se principem CO dlouhodobě zabývají. V tomto případě se bude jednat o fotografie a modely
různých DK od Davida Balihara a samotný model CO od Petry Trnkové. Výstava rovněž
předpokládá spolupráci s TMB, v jehož depozitářích jsou dostupné modely historických
fotoaparátů. Výtvarný ateliér bude vybaven z vlastních zdrojů autorů.
- 17 -
8. Doprovodné programy
Akce, které doprovází výstavy, se dnes již staly samozřejmostí a jistou nutností. Jejich
pomocí lze do muzea přivést větší množství návštěvníků, a to i ty, které na první pohled
samotná výstava nezaujala natolik, aby vážily cestu k jejímu zhlédnutí.
V tomto konkrétním případě aplikovaném na výstavu CO, se bude jednat spíše
o programy, které vychází z cílových skupin, které zmínila kapitola Cílová skupina.
Plánovány jsou tyto programy:
Workshop a tvorba vlastního fotoaparátu – uskuteční se jednou v průběhu trvání výstavy.
Účastní za pomoci lektora sestaví fotoaparát Dirkon – československý papírový fotoaparát
jako vystřihovánka, který publikoval časopis ABC mladých techniků a přírodovědců v roce
1979. Autory byli Martin Pilný, Mirek Kolář a Richard Vyškovský, společně vytvořili
skládačku dírkové komory, která fotografuje. Workshop počítá s vyvoláním filmu
návštěvníkem. Podobně koncipované workshopy byly již zavedeny v jiných institucích, např.
v Domě umění města Brna, a měly velký ohlas.
Sestavení fotoaparátu vyžaduje dávku trpělivosti, přesto jsme však přesvědčeni, že
bude tato aktivita pro účastníky workshopu přitažlivá. Fotky vytvořené dírkovou komorou
mají neopakovatelnou atmosféru, kterou nikdy nelze kompaktním analogovým ani digitálním
fotoaparátem zachytit. Workshop se uskuteční zřejmě v prvním měsíci výstavy, aby jeho
účastníci měli další měsíc čas na pořízení snímků a jejich vyvolání. Výslednými fotografiemi
je možné doplnit v posledních čtyřech týdnech např. vstupní prostor muzea.
Promítání filmu Dívka s perlou – jeden večer se v prostorách přednáškového sálu muzea
sejdou milovníci filmu a na pozadí dramaticko-životopisného snímku shlédnou práci malíře
Vermeera s CO.
- 18 -
9. Propagace
Cílem propagace je vyvolat zájem v potencionálním návštěvníkovi a povzbudit
pozornost natolik, aby přání navštívit muzeum uskutečnil.
Výstava o sobě dá vědět přibližně tři týdny dopředu, kdy se na různých významných místech
ve městě objeví plakáty se základními informacemi o výstavě, na kterých bude zmíněna
i projekce CO, aby návštěvník věděl, že se nejedná o klasickou panelovou výstavu. Letáky
budou mít podobu zmenšených plakátů, a to na formátu A5. Rozneseny budou autory výstavy
po různých kulturních institucích, knihovnách, informačním centru, kavárnách, divadlech
i středních a vysokých školách.
Výstavě bude zřízena stránka na sociální síti Facebook. Zde budou pravidelně
přidávány nové informace, články či upozornění na doprovodné programy. Na tuto stránku
lze pozvat mnoho lidí, nejefektivnější by bylo, pokud by pozvánku rozeslalo muzeum, ve
kterém se výstava bude konat, protože již má vybudovanou síť svých fanoušků. Počítá se také
s podporou regionálních médií, tisku a rozhlasu.
- 19 -
10. Rozpočet
Financování výstavy bude kompletně zajištěno z grantových zdrojů, konkrétně
z grantu Investice do rozvoje vzdělávání, který získal Ústav archeologie a muzeologie
Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, pod jejíž záštitou se výstava uskuteční.
ROZPOČET:
Výdaje - různé Provozní materiál Výdaje na vernisáž
Tisk panelů (5 tisků, 4 desky)
7.500,Lepicí
páska (8 ks)
56,Plastové
kelímky
150,Reprodukce
obrazů (5 ks)
4.760,-
Lepidlo
89,Papírové
tácky
90,Samolepicí
folie (15 m)
900,Papíry
A4 na tisk
240,-
Občerstvení
301,Černý
kartonový papír 100x70 cm (6 ks)
240,Spínáčky,
špendlíky,
rýsováčky
76,-
Víno
500,CD
(2 ks)
30,Saténová
stuha (1,5 m)
24,-
Doprava
1.500,Výdaje
– různé celkem:
14.954
Provozní materiál celkem:
461,Výdaje
na vernisáž celkem:
1.041,Celkové
náklady na výstavu: 16.456,
- 20 -
11. Průběžná péče o výstavu
Výstava bude průběžně navštěvována tvůrci, kteří budou dohlížet na její
bezproblémový chod. Zároveň bude využito kustodů TMB, a to v případě obsluhy techniky
(TV+DVD) a osvětlení. Návod k obsluze TV a DVD, dle kterého se budou řídit pracovníci
TMB, bude uložen v příloze tohoto scénáře.
- 21 -
12. Scénář
12.1. Část A
Panel č. 0 – Úvodní panel Camera obscura
(208x99 cm) Od Aristotela po fenomén fotografie
(logo)
Autoři: Aneta Dohnalová, Martina Hanáková, Ondřej Navrátil, Michael
Nechvátal, Jana Nevosadová, Jana Poláková, Zuzana Štulírová, Nikol
Komínková
Námět výstavy: Jana Nevosadová
Technická podpora: Technické muzeum v Brně
Zvláštní poděkování: David Balihar, Petra Trnková
Grafické zpracování: SB corporation – Jaroslav Kottik
Garanti výstavy: (logo)
Partneři výstavy: (logo)
Pozn. – autorská práva
Panel č. 1. – Camera obscura CAMERA OBSCURA
(208x99 cm) Zobrazování reality lákalo člověka již od pradávna. V průběhu staletí se
z pouhého pozorování a experimentu stala záležitost, která v široké míře
ovlivňuje i dnešní moderní kulturu. Princip camery obscury však prošel
dlouhým vývojem. Od počátků experimentů se světlem, přes základy
optiky, rozvoj astronomie a renesančního výtvarného umění až po
vynález prvního fotografického přístroje.
Co je to camera obscura?
Termín vznikl spojením latinských slov camera (komora) a obscura
(temná). Jedná se o světelně uzavřený prostor s malým otvorem v jedné
stěně. Tímto otvorem pronikají paprsky světla tak, že dopadají na
- 22 protilehlou
stěnu a promítají obraz vnější skutečnosti na konkrétní místo.
Projekce je převrácená, barvy a proporce zůstávají zachovány. Velikostí
otvoru lze upravovat ostrost a jasnost obrazu, totéž platí i pro využití
čoček a posunu zrcadla dozadu či dopředu.
Nepotištěný panel (2x) Znázorněný princip CO vytvořený z plastikových pásek.
(208x99 cm – panel)
(52x128 cm – princip)
TV, TV stolek, video Filmová smyčka zachycující tvorbu temné komory.
Tv Samsung, Video Panasonic DMR – EH80B
(105x69 cm – TV)
(101x51x 77 cm – TV stolek)
Panel č. 2 – Počátky camery obscury Počátky camery obscury
(208x99 cm) Již od starověku lidé vnímali a pozorovali základní optické principy. V
5. století př. n. l. čínský filozof Mo Ti jako první zaznamenal vznik
obrazu po průchodu světla malým otvorem. O století později v Řecku
použil Aristoteles stejného principu k pozorování zatmění Slunce skrze
listy stromů.
Nejjasnější a nejsprávnější popis camery obscury však v 10. století n. l.
přinesl arabský přírodovědec a matematik Alhazen. Tento vědec
experimentoval se svícemi umístěnými před otvor, který ústil do
temného prostoru, kde byl jejich obraz následně promítán na protilehlou
stěnu.
V době renesance a baroka byla optika ve středu pozornosti nejen
učenců, ale také pouťových kejklířů a kreslířů. Ti si pro svou tvorbu
- 23 často
vytvářeli i celé komory, ve kterých pak na plátno obkreslovali
vytvořený obraz.
Od 15. do 19. století se stávala umělecká díla čím dál tím více
realističtější. Touto skutečností se v současnosti zabývá malíř David
Hockney, který tvrdí, že je nemožné, aby byla realita zachycena takto
dokonalým způsobem pouze „od oka“. Domnívá se, že pokroky
v realismu a přesnosti zobrazení v historii západního umění od dob
renesance byly především výsledkem použití optických pomůcek a
zakřivených zrcadel než produktem rozvoje nových uměleckých technik
a dovedností.
Takto vzniklé obrazy totiž často vykazují nejrůznější poznávací prvky,
díky kterým lze určit, zda dílo vzniklo za pomoci principu camery
obscury. Některé tyto prvky jsou ukázány na následující obrazové stěně.
- 24 -
12.2. Část B
Replika malířského ateliéru Malířský ateliér inspirovaný výtvarnou dílnou Jana Vermeera dokresluje
historický exkurz do období, kdy bylo malířství ovlivněno použitím
principu CO.
Reprodukce obrazu: Popiska (20x10 cm, papír na kovové destičce)
Jan Vermeer van Delf Dnes se všeobecně uznává, že Vermeer optické přístroje nejen znal, ale
Mlékařka také používal. Van Leeuwenhoek, slavný výrobce čoček a mikroskopik,
((1658 – 1660) byl jeho sousedem a vykonavatelem poslední vůle. Mnoho důkazů o 2
(50x50 cm) využití camery obscury je na obrazech patrných. Postavy a předměty ok
v popředí jsou mnohdy příliš velké, některé jsou lehce nebo úplně histo
rozostřené. Na tomto obraze je například košík v popředí v porovnání tru
s nůší visící vzadu neostrý.
Vybavení ateliéru z vlastních zdrojů autorů výstavy:
(jedná se o repliky historických předmětů)
panelové rámy systému OKTANORM (TMB)
okno bílé
historické šaty
truhlice bílá
globus na stojanu
malířský stojan bílý
malířské štětce
paleta
nádoba na víno proutěná
závěsná mapa (Ústav archeologie a muzeologie)
set – sklenice na víno a džbán
závěsy
- 25 krajková
záclona
svícen
Předměty zapůjčené z expozic TMB:
křeslo
Obrazová stěna s reprodukcemi malířských děl
Gerard van Honthorst Popiska (20x10 cm, papír na kovové destičce)
Veselý houslista, 1623 Pokud se malba od Gerarda van Honthorsta převede do odstínů šedi,
(90x 60 cm) vypadá téměř jako černobílá fotografie. Lesk na obraze se jeví jako
skutečný a detaily jsou neobyčejně propracované. Takto dokonalé malby
mohou být jedním z dalších zajímavých argumentů poukazujících na
využití camery obscury.
Čtvercový obrázek Převod malby Veselého houslisty do černobílé podoby.
(15x15 cm)
Caravaggio Popiska (20x10 cm, papír na kovové destičce)
Bakchus, 1595-96 Je možné, že zobrazované osoby byly ve skutečnosti praváci a vypadají
(60x90 cm) jako leváci jen proto, že byl jejich obraz převrácen čočkou. Je pouhá
shoda náhod, že koncem 16. století, kdy podle Hockneyho začali malíři
využívat čočky, začaly náhle také postavy na obrazech držet a pozvedat
nápoje levou rukou? Tento jev přichází s Caravaggiem a trvá asi čtyřicet
let, dokud kvalitní rovinná zrcadla neobrátila obraz zpět do původní
podoby.
Obdelníkový obrázek Zrcadlový převod malby Bakchuse.
(20x15 cm)
- 26 Parmigianino
Popiska (20x10 cm, papír na kovové destičce)
Portrét mladé ženy známé jako Antea, 1524 Tehdejším aristokratům nebylo po vůli stát modelem po dlouhou dobu, a
(60x40 cm) tak je známo, že malíř své objekty maloval po částech. Velké rozdíly
mezi šíří ramen jsou zde na první pohled zřejmé. Parmigianinovo
vyobrazení dámy působí se silným bočním osvětlením velmi přirozeně a
každá část vypadá realisticky. Levá paže a rovněž hlava a krk mají samy
o sobě správné proporce, když se však spojí, získají ramena na
masivnosti a ve vztahu k hlavě jsou příliš velká.
Diego Velázqueze Popiska (20x10 cm, papír na kovové destičce)
Portrét vévody Olivarese, 1624 I v tomto případě má postava šlechtice podivné proporce. Je příliš
(60x30 cm) vysoká v porovnání s tím, jak malou má hlavu. Při nepozorné manipulaci
s camerou obscurou mohou takovéto odchylky nastat posunem, byť jen o
malý kousek, a následným znovuzaostřením.
Hockneyho teorie na obdélníkové destičce Popiska (20x15, papír na kovové destičce)
První přímé důkazy o využití optiky ve výtvarném umění se objevují až
v 17. století a jsou nepřímo spojené s malířem Janem Vermeerem.
Hockney však zachází ještě dál do historie. Objevil, že mnoho umělců
z doby renesance a baroka mimo lineární perspektivy a šerosvitu užívalo
optické pomůcky. Od Ingrese se tak přes Velázqueze, Vermeera a
Caravaggia dostal až ke starším mistrům jako byl Jan van Eyck. O užití
camery obscury mohou svědčit různé prvky, ať už dokonale
propracované vzory látek, ostré boční světlo či téměř fotografická
dokonalost provedení. Ačkoli Hockney tvrdí, že si umělci vypomáhali
nejrůznějšími optickými přístroji, zejména camerou obscurou,
nezpochybňuje jejich výtvarné dovednosti.
I přes dokonalé ztvárnění si tedy můžeme u některých děl všimnout
nápadných nesrovnalostí, které samy o sobě mohou částečně svědčit o
- 27 využití
optických přístrojů. Při nepozorné manipulaci s camerou
obscurou mohlo docházet k nejrůznějším odchylkám, které se
projevovaly zejména ve špatném proporčním vyvážení obrazů nebo
zrcadlovém převrácení, které neodpovídalo skutečnosti. Před vámi jsou
některé z těchto zvláštností zachyceny na reprodukcích světových malířů.
- 28 -
12.3. Část C
Panel č. 3 – Camera obscura a fotografie Fotografie vychází ve své podstatě právě z principu camery obscury.
Fotoaparát světlotěsně uzavřená komora s malým otvorem, obvykle se
složitější optickou soustavou čoček, tzn. s objektivem, jimž dovnitř
vstupuje světlo. Na protější stěně komory, na níž dopadající světlo vytváří
obraz, je v případě klasického fotoaparátu umístěn libovolný druh
světlocitlivé záznamové vrstvy.
Postupem času začala vzrůstat touha lidí daný obraz či dílo trvale
zafixovat. Chemie s dalšími optickými zákonitostmi a dokonalejším
využíváním camery obscury umožnila díla a obrazy chemicky ustálit.
Vynález fotografie tak natrvalo uspokojil dávné přání lidí zaznamenat
skutečnost.
První z průkopníků, který dokázal pomocí chemie trvale zafixovat obraz,
byl francouzský vynálezce Nicéphore Niépce. Ve 20. letech 19. století
začal pomocí vlastnoručně sestavené skřínky vytvářet první snímky rytin.
Z roku 1826 pak pochází snímek, na kterém poprvé zachycuje vnější
skutečnost.
Byl jím „pohled z okna“ pořízený v jedné francouzské vesnici. Na
Niépceho později navázal jeho spolupracovník Louis Daguerre, kterému
se podařilo celý proces ještě více zdokonalit. Daguerre si nechal princip
záhy patentovat a od 50. let 18. století se již začínají vyrábět první
fotoaparáty.
Pultová vitrína č. 1 1 x negativ (15x9 cm)
(96,4x46,5 cm) 1 x pozitiv (16x11 cm)
2 x krabička – espresso
2 x krabička od sušenek
2 x papírová role
1 x popiska (3x5 cm – papír na kovové destičce)
(Ručně vyrobené dírkové komory, kterými byly pořízeny
vystavené fotografie, negativy a pozitivy.)
- 29 Klip
rám č. 1 2 x fotografie (48x36 cm)
(101x71 cm)
Klip rám č. 2 2 x fotografie (45x30 cm)
(101x71 cm)
Pultová vitrína č. 2 1 x pozitiv (15x9 cm)
(96,4x46,5 cm) 1 x negativ (15x9 cm)
1 x popiska (3x5 cm – papír na kovové destičce)
(Pozitiv a negativ z dírkové komory s kazetou.)
1 x dírková komor s kazetou
1 x popiska (3x5 cm – papír na kovové destičce)
(Dírková komora s kazetou.)
Dírková komora z fotoaparátu Moskva.
1 x popiska (3x5 cm – papír na kovové destičce)
(Dírková komora z fotoaparátu Moskva)
Klip rám č. 3 3 x fotografie (30x23 cm)
(101x71 cm)
Klip rám č. 4 3 x fotografie (36x20 cm)
(101x71 cm)
Octanormová konstrukce 4 x zavěšené vyvolané filmy po 36 snímcích
1 x dírková komora – papírová z časopisu ABC (návod přiložen v příloze)
3 x zavěšené dírkové komory z krabiček od sušenek
- 30 Klip
rám č. 5 Informační plakát o fotografovi Davidu Baliharovi (59x42 cm)
(101x71 cm) David Balihar: fotografie a camera obscura
Výběr fotografií a ukázky dírkových komor – jednoduchých
fotografických přístrojů na principu camery obscury – představuje práce
grafika a fotografa Davida Balihara. Pomocí vlastnoručně vyrobených
"fotoaparátů" bez objektivu, vytvořených z obyčejných krabiček, krabic,
plechovek, tubusů, šuplíků, ale i starých fotoaparátů, zachycuje okolní
svět tak, jak ho běžně neznáme. Od roku 1999 postavil více než 40
dírkových komor, pomocí kterých mapuje především industriální
a městskou krajinu.
První snímky pořízené dírkovou komorou vznikaly již nedlouho po
vynálezu fotografie, na začátku druhé poloviny 19. století, ve fotografii se
ale dírková komora více prosadila až na konci 19. století, kdy byla
vyzdvihována její měkčí kresba oproti dokonalým, ostře kreslícím
objektivům. Později jako fotografická technika téměř upadla v zapomnění
a až na sklonku 60. let 20. století ji několik umělců začalo využívat ke
svým experimentům, a vzbudili tak nový zájem o tento jednoduchý
fotografický nástroj, který trvá dodnes. Příkladem může být Světový den
dírkové fotografie (www.pinholeday.org). Snímky z celého světa pořízené
v tento den dírkovou komoru jsou vystaveny na stránkách projektu. Koná
se každý rok poslední neděli v dubnu, letos 28. dubna.
Svět dírkových komor je jiný než svět běžných fotoaparátů, je mnohem
více otevřený tvůrčí svobodě, imaginaci a experimentu. Je to hravá,
přirozená a zároveň magická fotografická technika, která nabízí nesčetně
možností jak přistoupit k fotografii. Už samotná práce s dírkovou
komorou je jiná než s běžným fotoaparátem. Snímky často vznikají po
jednom, po každém záběru je třeba ve tmě vyměnit film nebo fotopapír.
Běžné jsou dlouhé expoziční časy – minuty, někdy i hodiny. Dírková
komora obvykle nemá žádný hledáček, kompozice je tedy výsledkem
zkušenosti, odhadu a někdy také náhody. Tvar a umístění citlivého
materiálu, vzdálenost dírky, počet dírek a jejich vzájemné umístění, to vše
- 31 a
mnoho dalšího ovlivní výsledný snímek, jeho ostrost, úhel pohledu,
perspektivu či deformaci obrazu.
Vitrína systém Octanorm č. 1 Obal fotografického přístroje Land Camera ZIP
(220x96, 4 cm, pohledová plocha 140 cm) Polaroid 420
Flexaret III
Fotografický přístroj sklopný na svitkový film
Fotografický přístroj skříňkový Box-Teng
VEGA 35 mm
Stereomikroma
Horizont
Fotografický přístroj deskový dřevěný 90x120 mm
LOMO Fisheye
LOMO Diana mini
LOMO LCA
- 32 -
12.4. Část N
Historická replika camery obscury Popiska (15x10 cm, papír na kovové destičce)
- zapůjčeno od Petry Trnkové z Říčan u Prahy Historická replika camery obscury se zabudovaným zrcadlem. Obraz
tedy zachycuje skutečnost v reálné podobě.
- 33 -
13. Seznam příloh
Příloha č. 1 – Panel. č. 1
Příloha č. 2 – Panel č. 2
Příloha č. 3 – Panel č. 3
Příloha č. 4 – Panel č. 4
Příloha č. 5 – Plánek výstavy s rozměry
Příloha č. 6 – Grafický návrh výstavy
Příloha č. 7 – Logo výstavy
Příloha č. 8 – Tisková zpráva
Příloha č. 9 – Pozvánka na vernisáž
Příloha č. 10 – Reklamní leták
Příloha č. 11 – Výstupy – napsali o nás
- 34 Příloha
č. 1.
- 35 Příloha
č. 2
- 36 Příloha
č. 3
- 37 Příloha
č. 4
- 38 Příloha
č. 5
- 39 Příloha
č. 6
- 40 Příloha
č. 7
- 41 Příloha
č. 8
TISKOVÁ ZPRÁVA K VÝSTAVĚ „CAMERA OBSCURA“
Termín: 15.4. – 23.6. 2013
Místo: Technické muzeum Brno
Garanti akce:
Autoři:
Bc. Jana Nevosadová, Bc. Jana Poláková, Bc. Martina Hanáková, Bc. Zuzana Štulírová,
Bc. Aneta Dohnalová, Michael Nechvátal, Ondřej Navrátil
Kontakt:
Mgr. Pavel Holman
Masarykova univerzita Brno
Ústav archeologie a muzeologie, odd. muzeologie
Výstava CAMERA OBSCURA od Aristotela po fenomén fotografie zachycuje vývoj
tohoto pozoruhodného optického principu napříč historií a seznamuje návštěvníky s
jeho vlivem na různé formy umění. Výstava je tvořena několika částmi, vedle nástinu
principu a historie camery obscury mohou návštěvníci nahlédnout do dobového
výtvarného ateliéru, na ukázkách obrazů rozeznají ty, které byly vytvořeny za
pomoci camery obscury či se inspirují sbírkou unikátních dírkových fotoaparátů, které
fungují právě na jejím principu. Vernisáž proběhne v pondělí 15. 4. 2013, samotná
výstava potrvá do 23. 6. 2013.
- 42 Příloha
č. 9
(Skutečná velikost pozvánky je 20x9,2 cm)
- 43 Příloha
č. 10
- 44 Příloha
č. 11
Novináři jiižní Moravy
Když se řekne… camera obscura
16.04.2013 11:25
V Technickém muzeu v Brně zpřístupnili zajímavou výstavu. Studenti muzeologie
Filozofické fakulty Masarykovy univerzity představují svůj ročníkový projekt „Camera
obscura od Aristotela po fenomén fotografie“. Expozice nastiňuje historický vývoj
pozoruhodného optického principu zvaného camera obscura a jeho vliv na různé formy umění.
Návštěvníci nahlédnou do dobového výtvarného ateliéru, najdou zde ukázky obrazů
vytvořených pomocí camery obscury a také sbírku unikátních dírkových fotoaparátů.
Co to je, když se řekne camera obscura (z latinského temná komora)? Představme si
schránku s otvorem v jedné stěně. Někdy se tomuto zařízení říká dírková komora nebo též
pinhole. Světlo z vnějšího prostředí dopadá po průchodu otvorem na konkrétní místo na
protější stěně. Obraz lze promítnout na papír a obkreslit. Je zachována perspektiva, kresba se
věrně podobá „originálu“, promítaný obraz je však převrácený a menší než ve skutečnosti.
Tuto vynikající pomůcku využívali hlavně malíři, a – což je neméně důležité – stala se
významnou inspirací pro vznik fotoaparátu.
Princip camery obscury prošel dlouhým vývojem – od prvních experimentů se světlem,
přes základy optiky, rozvoj astronomie a renesančního výtvarného umění, až po vynález
fotografického přístroje. Nemusíme chodit daleko do historie – příklad najdeme i v našem
hlavním městě. Otvor v jedné malostranské střeše vytváří na zdi převrácené panorama jižního
průčelí Pražského hradu o velikosti asi 4 x 2 metry.
Je zajímavé, že i v dnešní době dokonalého digitálního záznamu se stále častěji objevují
tendence vracet se zpět k analogové fotografii. Úzce s tím souvisí tzv. lomografie. Základem
se stal jednoduchý kompaktní fotoaparát LOMO LC-A, který objevila skupina rakouských
turistů počátkem devadesátých let v jednom z pražských bazarů. Snímky pořízené tímto
přístrojem byly výrazně barevné, extrémně opticky zkreslené, zvláštně exponované a neostré.
Mnozí jimi byli doslova fascinováni, vznikl nový fotografický kult. S rostoucí popularitou
takto pořizovaných snímků se na trhu postupně objevily i nové verze fotoaparátů starých
značek.
Chcete-li se o pozoruhodném optickém principu dozvědět mnohem více, navštivte
Technické muzeum v Brně. Výstavu CAMERA OBSCURA najdete v prostoru tzv. Malé
galerie. Potrvá až do 23. června 2013. Dlouholetá spolupráce s Ústavem archeologie a
muzeologie Masarykovy univerzity přináší své ovoce. Přijďte se podívat, určitě nebudete
litovat… (jbo)
- 45 Brněnský
deník
Výstava Camera obscura: od Aristotela do 21. století
16.4.2013 09:05, aktualizováno 16.4.2013 09:57
Pojmenování camera obscura zná téměř každý, princip tohoto zařízení však už dokáže
definovat málokdo. Jak přesně camera obscura funguje? Proč se stala fenoménem
překračujícím staletí? A nakolik ovlivnila výtvarné umění? I na tyto otázky hledá odpověď
nová výstava Technického muzea v Brně, kterou připravili studenti muzeologie Filozofické
fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Výstavu v prostoru takzvané Malé galerie tvoří několik tematických částí. Ta úvodní
seznamuje s principem a historií camery obscury. „Camera obscura je vlastně předchůdcem
fotoaparátu a jako speciální optické zařízení se často používala jako pomůcka malířů," uvedla
spoluautorka výstavy Jana Poláková s tím, že princip tohoto jevu popsal už v 5. století před
naším letopočtem čínský filozof Mo Ti. „Ve svém díle princip camery obscury popsal také
Aristoteles, avšak nejjasnější a nejsprávnější popis camery obscury podal v 10. století našeho
letopočtu arabský přírodovědec a matematik Alhazen," upřesňuje historické souvislosti
Poláková.
Camera obscura přitom nemá přesně definovanou podobu a velikost; může to být
jakákoliv schránka s otvorem v jedné stěně. Na tuto „různost" upozorňuje i brněnská výstava.
„Původně jsme chtěli ukázat, že cameru obscuru lze vytvořit i z místnosti. To se však nakonec
z technických důvodů nepodařilo, a tak ji návštěvníkům představujeme v dalších různých
podobách," říká Aneta Dohnalová, která se na přípravě výstavy též podílela. A upozorňuje, že
návod na vyrobení camery obscury návštěvníkům podá film promítaný ve smyčce.
Ze současníků, kteří princip camery obscury stále využívají, výstava představuje tvorbu
pražského grafika a fotografa Davida Balihara. „Pomocí vlastnoručně vyrobených fotoaparátů
bez objektivu vytvořených z obyčejných krabiček, plechovek a tubusů zachycuje okolní svět
tak, jak ho běžně neznáme. Od roku 1999 sestavil víc než čtyřicet dírkových
komor, pomocí nichž mapuje především městskou a industriální krajinu," uvádí autorka
konceptu výstavy Jana Nevosadová.
Dále výstava poukazuje na spojitosti mezi camerou obscurou a výtvarným umění.
A také na různé „nepřesnosti" v dílech malířských mistrů, které vznikaly právě
překreslováním zmenšeného a zrcadlově obráceného obrazu. „Podle Hockneyho teorie, kterou
na výstavě blíže představujeme, používali principu camery obscury ve výtvarném umění již
Velásquez, Caravaggio či Jan van Eyck. I přes dokonalé ztvárnění si tedy lze u některých děl
všimnout nesrovnalostí: například nevyvážené proporce těla či záměna pravé ruky za levou
při zrcadlovém obrácení," dodává Poláková.
Výstava Camera obscura zůstane v prostoru Technického muzea do 23. června.
„Výstavu lze navštívit po zakoupení vstupenky do naší klasické – stálé expozice, kde
představujeme i historické fotoaparáty," uvedla Veronika Glettová z muzea.
Výstava: Camera obscura
Místo: prostor Malé galerie Technického muzea v Brně
Výstava potrvá: do 23. června 2013, výstavu připravili studenti muzeologie Filozofické
fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Autor: Markéta Stulírová
- 46 -