VETNÁ SYNTAX
Druhy vět
Věty dělíme podle prísudku (predikátu) na:
a) verbální, v nichž je přísudkem sloveso v urěitčm tvaru, napr.:
.~ID'P li-n1? liT'lW Poslal proti nim císaře Nerona (Git. 56a).
b) nominální, v nichž je přísudkem jméno, případně jiný jménu odpovídající výraz např.:
.NlNil ab~í tsyabo NSrín    Drzost — království bez koruny.
K těmto větám patří i ty, v nichž je přísudkem participium, protože participium nemůže samo o sobě vyjádřit osoby, např.:
.PPTPg 'nnn1? Vn Nin "Sp? MfTp   Svatý, budiž požehnán, si přeje zničit svůj
dům (Git. 56a). (Doslova: On je přející si zniěit.)
Části věty a vztahy mezi nimi Podmět (subjekt)
Podmět je vyjadřován pomocí jména nebo zájmena, které jméno zastupuje. Za tímto účelem lze použít samostatné osobní zájmeno, ukazovací zájmeno, tázací zájmeno a vztažné (relativní) zájmeno. Příklady:
.'Dii -IDN TM Tfí    David to také řekl. .K$P7J NTIN    Přišel had.
Podmětem může být i sulislanlivi/mam' participium, číslovky a výraz bo, např.:
•NDÍW3 mm NTS HWN 'bpPD íl^l Dvě istiry (váhová jednotka) zlata
přišly na svět (Git. 58a).
Ve verbálních větách se slovesy v určitém tvaru v 1. a 2. os. sg. a v 1.-3. os. pl. v prísudku, je podmět vyjádřen pronominálními prvky těchto forem, tzn. v perfektu a imperativu sufbčy, v imperfektu prefixy a částečně i sufixy, a proto u nich není nutné nějak zvlášť vyjadřovat pronominální podmět (viz Slovesná paradigmata).
Pokud je však přesto podmět vyjádřen samostatným osobním zájmenem, jedná se o způsob zdůraznění, např.:
.HDN írvrn VfOSf WN'    Já jsem mluvil o vodě, která stála přes noc.
Ve 3. os. může být osobní zájmeno vypuštěno i v případě, když se jedná o zdůraznění, např.:
.n'bp? ÍT3 N^pSTNl On klopýtl a jeho velbloud klopýtl přes
něho.
Stejně tak není třeba vyjadřovat neurčitý osobní podmět u určitých slovesných tvarů, např.:
•15'-|PN    (hebr. líN'-ipn, Ber. 56a) .-]b 'JítN! Nepřinesl/i/ ti užitek.
Když je podmětem lidská bytost, může se připojit ke slovesnému tvaru substantivum &?H .vřyvj      pi- 't?5'N-
Neurčitý neutrický podmět (to) je vyjádřen buď pouhou slovesnou či participiální formou buď v maskulinu, nebo ve femininu, např.:
.n'-prn N3ÍDDN      riEp'N N/>    Není mu nic do peněz jeho druha.
nebo může být vyjádřen slovy Nn^'D a ND^V, např.:
.t<r\b"D ,(? Nnntfl    Je mi to nepříjemné, tíží mě to.
262
263
K vyjádření neurčitého podmetu se stejně jako v hebrejštině používá buď určité sloveso ve 3. os. pl. nebo pl. participia (nespojený se zájmenem osobním) v aktivním i pasivním tvaru, např.:
./l/n'Da    Učí se. .JTfJtf tib b\)&D p?rr nirp    Dávají, ale neberou zpět.
(V tomto případě jsou tvary participií zesíleny připojenými infinitivy absolutními.)
Někdy, aby se mluvčí vyhnul použití 1. os. sg., použije opis pomocí NHCTN (žena) nebo N"pj (muž), např.:
.nb Pm »3? lTT(B» NriETN "!jn    Tato žena (tzn. já) má deset dětí
(BB 58a).
»Nrn PrJW? jvb_ TľTBtol    Svlékají roucho tohoto muže (tzn. mé roucho) (Sanh. 109b).
U participií, která mají slovesnou predikativní funkci (vyjadřují slovesný pří-sudek), je v 1. a 2. os. sg. a pl. podmčt vyjádřen pomocí osobních zájmen, která jsou ve formě sufixů připojena k singulárním a plurálním participiálním tvarům (viz Syntax sloves a paradigmata). Tímto způsobem je běžně vyjadřován přítomný čas.
Naopak zájmeno 3. os. zpravidla chybí. Může se přitom jednat buď o věty s určitým podmčtem, který vyplývá ze souvislosti, nebo o věty s nevyjádřeným podmětem. V tomto druhém případě se často používá plurální tvar pasivního participia.
Příklady vět s určitým podmětem, který vyplývá ze souvislosti:
TTPyp 'TP 'b       «D    Jestlipak mi (ten pachtýř) něco z toho nechá?
(Podmět ve větě není vysloven, je pouze implicitně obsažen v participiu bez samostatného osobního zájmena 3. os.)
Spona (kopula)
V nominální větě nestojí vždy přísudek bezprostředně za podmětem, nýbrž se mezi nimi nachází spona (kopula), která je vyjadřována buď částicí N3'N nebo méně často CTN (ekvivalent hebrejské částice Er1) vyjadřující existenci, např.:
.irrra Np'N msDn EWn    Liší se v názoru na sexuální styk
(Ber. 18a). (Doslova: Sexuální styk je mezi nimi.)
nebo mnohem častěji samostatným osobním zájmenem ve 3. osobě (podobně jako v hebrejštině). Následující samostatná osobní zájmena lze používat ve funkci subjektu i spony (viz Margolis str. 87, § 63a):
íTH tpm pna Irm* toh msti kti
Příklady:
.WSTI bvťtip. ~Q       Jestliže je žid (Šab. 156b). .Nin *C&D~1 Nípnn    To je královský dekret (výnos) (BM 83a-b).
Kromě nich však existují v aramejštině b.T. i zvláštní formy, které se používají pouze ve funkci spony (viz Margolis, str. 88, § 63a):
■mra Tjyj tn vra
Spona zdůrazňuje tu větnou část, která ji předchází a proto se nepoužívá tam, kde není takové zdůraznění zamýšleno.
Oproti větě a^Pl -lltfl Hora je (pokryta) sněhem, v níž není žádná část zdůrazněna, stojí "věta Nin 7NlDCh NTT1N Nľin Toto (a žádné jiné) je místo Šemu'elovo.
Zájmeno Nin ve významu spony se používá dokonce i ve spojení se samostatným zájmenem 1. os., které zastupuje subjekt:
.rľp'SNT Nin NATI    Že jsem to já, který vyvedl.
(O funkci samostatných osobních zájmen jako spony viz také Marcus, str. 37, 7.0.)
Podle S. Segerta (Altaramäischc Grammatik) se v konstrukci nominální věty se sponou jedná původně o předražený podmět a za ním následující nominální větu, která se sestává ze spony představující podmět a ze jmenného prísudku. Tímto způsobem lze lépe vyložit používání zájmena 3. os. i po podmetu v 1. nebo 2. os. Částice existence ITO ve funkci spony tvoří vlastně s pronominálním sufixem samostatnou nominální větu, v níž jsou participia chápána jako prísudky.
264
265
Přísudek (predikát)
Přísudek slovesné (verbální) věty
Ve verbální větě je možné použít jako přísudek pouze sloveso v určitém tvaru (finální slovesná forma), tzn. sloveso v perfektu, imperfektu a imperativu. Také určité formy slovesa 'lil/iTin dodávají prísudku tento charakter. Není tedy správné považovat určité tvary tohoto slovesa za slovesnou sponu a to i z toho důvodu, že často slouží k tomu, aby začlenila větu do určitého časového stupně. Tak je tomu zejména u participií s určitými formami slovcsa'in/nin.
Přísudek jmenné (nominální) věty
V jmenné (nominální) větě se jako přísudek používá většinou jméno, které není determinováno, jímž je častěji substantivum nebo participium, méně často adjektivum. Jméno může být zastoupeno zájmenem nebo číslovkou. Někdy se ve funkci prísudku vyskytují i adverbiální výrazy.
Předmět (objekt)
Přímý předmět vyjadřuje cíl činnosti vyjádřené slovesem. Proto musí stát v adverbiálním pádu, tzn. v akusativu. Poté, co v aramejštině odpadly pádové koncovky, není toto určení již patrné a musely být použity jiné prostředky. Těmi jsou nota aceusativi (ve starších vrstvách jazyka ÍV) nebo předložka "7.
Přímý objekt se vyjadřuje:
a) ve starších vrstvách jazyka se ještě vyskytuje částice ti* která koresponduje s biblickou částicí DN, ale pouze se sufixy. Zastupuje tak předmětové sufixy u sloves, např.:
liDn; njTSN které odpovídá pozdějšímu DXTp'BN.
b) v mladších vrstvách jazyka je pronominální objekt vyjádřen buď objektovými sufixy nebo pomocí ~b (indikátor přímého předmětu) případně spojení "TT^ (viz Margolis str. 69, § 48) s nominálními (objektovými) sufixy. U participií převládá konstrukce s 'b (případně se spojením l'l1?), avšak vyskytuje se i druhý způsob, tzn. připojování sufixů přímo k participiu. Např.:
.top? trn vrra pttio^d^i nrf? N-pa Ninn1? nnppn
Nevydávej ho, onoho muže, ho a jeho království do jeho rukou, totiž jednoho muže. (Volně přeloženo: Nevydávej mě a mé království do rukou jednoho muže.)
266
(V citované věté se vyskytují všechny uvedené způsoby vyjádření přímého objektu, tzn. pomocí objektového sufixu, pomocí ~b a pomocí "TT7.)
.řfb NryD Nj?    Dívám se na něho (BB 58a).
Jestliže je objekt zdůrazněn, používá se spojení obou způsobů vyjádření objektu, tzn. objektové sufixy u slovesného tvaru a spojení "TI1? s příslušným sufixem, např.:
.nnn1? nVIEr    Uvrhli ho, hodili ho /tam/. .ÍTTf? n,!7"Ěí    Zeptej se ho.
Pokud je objektem neurčený nominální (jmenný) tvar, není ho třeba nějakým způsobem zvlášť označovat (stejně jako je tomu v hebrejštině). Např.:
•NtYľa Tľ03    Postavil jsem dům. •tOSpp 'V tán    Dejte mi nůžky. T .topa Nin    Viděl muže.
Jestliže je však tento tvar determinován, pak jsou možné následující způsoby syntaktického spojení:
— bez předložky 4. pádu, (zejména v těch případech, když sloveso a předmět tvoří do určité míry spojený výraz), např.:
.'Nt^SJ NJIDD    Umírám, zemřu.
— s předložkou 4. pádu, např.:
?Nnnn 'NH1?        |ND    Kdo zasadil tento chlebovník?
— nejčastějším způsobem vyjádření konstrukce slovesa a přímého objektu je ten, že ke slovesu je připojen proleptický (předjímající) sufix a za ním následuje předmět připojený předložkou 4. pádu, např.:
.vbub irO'Vtflpp1? ta1?? NS/P    Král je chtěl zabít, je všechny.
' .nTy^NViTnpDN    Nalezl Eli'ezera (BB 58a). (Doslova: Nalezl ho, totiž Eli'ezera.)
267
— ke slovesu je připojen proleptický sufix, za ním následuje předložka "h s objektovým sufixem a za ní ještč objekt s předložkou 7 v akusativním významu, např.:
.'tam vrh-cb vh imi^tap
Zabili je, je všechny obyvatele. (Volně přeloženo: Zabili všechny obyvatele.)
Apozice
Dvě jména stojící vedle sebe ve stejném čísle, pádu a rodu a která nejsou spojena pomocí genitivního spojení, jsou v tzv. apozici.
Apozice se nevztahuje na větu jako na celek, nýbrž se pojí s některým z větných členů, který je vyjádřen jménem nebo jeho ekvivalentem a dále se většinou vztahuje na podmčt, méně často na objekt nebo na genitivní atribut.
Apozice může v podstatě naznačovat tytéž vztahy jako nominální věta, tzn. identitu, kvalitu, množství apod. (viz Syntax str. 90-91). Velmi často se apozice vztahuje na vlastní jména.
Přívlastek (atribut)
Adjektivní přívlastek
Adjektivní přívlastek souvisí jak formálně, tak postavením tčsně se jménem. Tento adjektivní přívlastek se shoduje v zásadě se jménem, k němuž se pojí, v rodě, čísle a určení (viz Syntax, str. 89-90).
Jmenný genitivní přívlastek
Jedná se v podstatě buď o tzv. genitivní spojení (status constructus) ve starších vrstvách jazyka, nebo o připojení jmenného přívlastku pomocí relativní částice, nebo pomocí relativní částice a pronominálního sufixu (příklady viz Syntax str. 85-89).
Řazení větných členů
Razení rovnocenných částí věty (subjekt, predikát)
Slovesný přísudek
Jestliže se k podmetu váží dva prísudky, jimiž je vyjádřena současná nebo následná činnost, jsou řazeny za sebou pomocí spojky (koordinační předložky) "1, např.:
K řazení rovnocenných sloves bez této spojky (asyndetické řazení) dochází tehdy, když první sloveso není plnohodnotné a jedná se o pomocné sloveso, např.:
.KHN ľ]ľl TIHfJH T\pb    Přišel opět následující rok (BB 58a).
Sloveso lín je v uvedené větě použito jako pomocné ve spojení s následujícím plnohodnotným slovesem NT1N a vyjadřuje opakování děje — opil, znovu.
Nékdy však i v těchto případech mohou být obě slovesa (pomocné a plnovýznamové) spojeny spojkou "1, např.: .iTJND yipl 7VK Nj3 rtin Pokračoval v trhání svého íatu (BM 84a). Nebo .TM '33? D'BR      Pokračoval v chytání zlodějů (BM 83b) (viz Marcus, str. 60, 12. 2, str. 22, 4. 6).
Jmenný podmět a předmět
Podstatná jména ve funkci podmetu nebo předmětu jsou většinou spojována spojkou "1, která však nestojí u všech spojených částí. U delších řad neexistují pevně stanovená pravidla. Uvedenou spojkou mohou být spojeny buď všechny části řady, nebo spojka může stát pouze mezi předposledním a posledním členem této řady. Věcně spolu související části řady jsou spojovány uvedenou spojkou do párů. Existuje však i řada příkladů asyndetického spojení (příklady viz Syntax jmen, str. 92-93).
Gramatická shoda (kongruence) větných částí (subjekt — slovesný přísudek)
(Srov. Margolis § 65, str. 89.)
Shoda (kongruence) se týká rodu a čísla. Existují však i výjimky, např. sloveso se neřídí formou subjektu, nýbrž jeho věcným charakterem.
V některých případech může docházet k tomu, že přísudek věty se neshoduje s podmětem v čísle, např.:
•tO/OX l^P") NJ^sn   Be-idana di-mecalu cibura.    Když se obec modlí.
V této větě je použit k vyjádření přítomného času tvar participia v plurálu, zatímco podmět věty — obec — je v singuláru. Přísudek v plurálu logicky vyjadřuje, že obec se skládá z mnoha jednotlivců.
.Vchv Ve-dajnu chulej alma. A každý (doslova: celý
svět) soudí (usuzuje). .tsrhv 'Vo mbíj    Ve-atu chulej alma. A každý (doslova: celý
svět) přichází.
Výraz kulej alma je v singuláru, jeho přísudek je však vyjádřen participiem v plurálu, protože smysl tohoto výrazu je plurální (každý = všichni).
268
269
Podobně i slovo NHID^D (království) je spojováno buď s přísudkem v singuláru nebo v plurálu.
Přísudek, který se vztahuje na dvě nebo více za sebou řazených nomin spojených spojkou 1, je v plurálu, a řídí se rodem subjektu, který mu je nejblíže, např.:
.]"VpD "^riJľll Bnach u-vnatach mesiran.    Tví synové a tvé dcery budou
předány (sic!) (Ber. 56a M).
Přísudek je vyjádřen parlicipicm pasivním v pl. feminina.
.rrn331 PPJD irtNl    Ve-atu vneh u-vnatech.
Přicházejí (přijdou) jeho synové a dcery (Ber. 56a).
Zde je přísudek vyjádřen participiem aktivním v pl. maskulina.
Tvary slovesa nin, pokud slouží ve funkci pomocného slovesa ve spojení s participii, se ne vždy shodují s rodem a číslem s tímto participiem (viz Syntax slovesa, str. 252).
Pokud na počátku věty stojí sloveso, může být ve tvaru sg. m., a to bez ohledu na rod a číslo podmetu. Jinými slovy kongruence není nutná, pokud podmětu předchází sloveso v maskulinu sg., např.:
.ntis'-i T\h nin tib    Neměl chléb (Šab. 156b).
(V aramejštině b.T je doslovné znění této věty Nebyl mu chléb. Sloveso se tedy vztahuje na slovo NTIBH, které je femininum.)
.iTniH m    Uklidnil se (BM 83b-84a).
(Sloveso m se v citované věté vztahuje k substantivu Mljn, které je femininum. Podobně je tomu i v následujících větách.)
.rrnin vbn    Litoval, byl zkormoucen (BM 84a). .iTEřSJ říj    Zemřel (BM 84a). .rPPlin r|E>    Ztratil vědomí (BM 84a).
Pořadí slov ve větě (slovosled)
(Margolis, str. 89-90, § 66.)
Řídí se druhem věty a je ovlivněno dn>'.em prísudku. Existují rozdíly mezi nominálními a verbálními větami, ale naproti tomu pořadí není ovlivněno tím, zda se jedná o větu hlavní nebo vedlejší. Vedlejší věty v zásadě zachovávají zejména formu, ale i slovosled věty hlavní a jsou spojkou pouze uvedeny.
Kromě druhu věty hraje velkou roli i tendence ke zdůraznění nějakého větného členu, který pak stojí na počátku včty (viz dále, str. 273-274 Nominativ absolutní, tzv. casus pendens).
Nominální věta
V zásadě má podmět (subjekt) na počátku a po něm následuje jmenný přísudek (nominální predikát). Zdůrazněný přísudek však může stát na počátku včty. Také zdůraznění jiného větného členu může zapříčinit postavení prísudku před podmčtem.
Verbální věta
V aramejských textech b.T. nalezneme jak pořadí sloveso — podmět, tak i pořadí obrácené, tzn. podmět — sloveso. Pokud je však předražen objekt (viz dále nominativ absolutní), pak po něm následuje sloveso a teprve poté podmět. (Ale asi v aram. b.T. tomu tak vždy není — viz nom. abs. příklady.) Objekt předchází sloveso většinou i tehdy, když podmět stojí na začátku věty.
Mnohoznačnost významu vět při volném slovosledu je většinou odstraněna pomocí nota aceusativi nebo předložkou (~b) u objektu. (Viz str. 266.)
Také v jiných případech může stát sloveso před podmětem, např. po adverbiích (příslovcích). Příslovce, zejména času (adverbium temporale), které naznačuje pokračování jednání, stojí obvykle na počátku věty (viz Segert 7. 2. 4. 4. 4.-5).
1) Postavení podmětu a prísudku
a) V nominální větě je běžné pořadí subjekt — predikát, např.:
.x;sr tib~\ NTfO^p NSiTin    Drzost — království bez koruny. •HTTP *b) Wypn n9 'Brvítf OH ttyvp    Společný hrnec — ani teplý, ani
studený.
270
271
Obrácené pořadí může znamenat zdůraznění, např.:
.JTT tib) N;jy |'B3    Hladový (je) chudý a neví (to).
b) Ve verbálních větách se vyskytuje obojí pořadí, tzn. subjekt — predikát i predikát subjekt, např.:
.3'3Er 'TN 3-n '3'-|j?    Příbuzný rabi Idiho zemřel. .N3~iy N^'PP NEŕD'tf    Slunce zapadá samo o sobě.
Také v případě verbálních vět je možno pořadí predikát — subjekt považovat za způsob zdůraznění predikátu na němž je důraz, např.:
.Nrottf |13"1 '^VOPf?    Zncsvěcují žáci sabat. •N3^>3 H3 nbi    Štěkal na ni pes. .11 Dl tfH Dini Ať jde Nachům z Gamzu.
2) Postavení předmětu
Předmět stojí obvykle za slovesem, např.:
hfT    3H    Podej mi ruku! irnttfy ~ID^ 'Sia^    Ať pro něho shromáždí deset! (Tzn. minjan.)
Někdy však může předmět sloveso předcházet, např.:
ŮTO1?     nin tOlN    Mzdu bys měl dát!
.'J?3 iqS Niprn    Milosrdný (Bůh) srdce žádá.
3) Příklady postavení adverbií (příslovcí) a příslovečných určení
.NDV 'Vl3 TiTn    Přemýšlel celý den. .rnONj? TStf    Krásně říkáš (= máš pravdu).
Příslovce 'Dl/'Dl stojí ve větě zpravidla na druhém místě, např.: .rrrtD 'AJ NnD'D    Biješ také příliš.
Nominativ absolutní (casus pendens)
V aramejštině b.T. má věta obvykle následující pořádek slov: subjekt (podmet) — predikát (přísudek) — objekt (předmět).
Existují však i jiné možnosti. (Srov. i postavení slov ve větě Margolis, str. 88-90, [§]66.) Jednou z nich je, že jméno, na němž je důraz (které je zdůrazněno), stojí na začátku věty, i když se v tomto případě nejedná o subjekt věty, ale o objekt. Ve větě se pak toto jméno objeví znovu u slovesa ve formě sufixu objektu, který se ke zdůrazněnému jménu vztahuje. Tento způsob, který se vyskytuje již v biblické hebrejštině (viz příklad dále), je v aramejštině b.T. neobyčejně častý a jeho špatná interpretace by mohla vést k mylnému chápání příslušných textů.
Příklady nominativu absolutního v aramejštině b.T:
Josef, ctitel sabatu, spotřebuje celé vaše bohatství (majetek) (Sab. 119a).
.in1? "?'dn *atf -i'piD rpv Yppi ínViD
Doslovný překlad této věty zní: Celé vaše bohatství — Josef, ctitel sabatu — ho spotřebuje.
Předmět věty, kterým je výraz cele' vaše bohatství, je vytčen v nominativu před větu a poté ve větě znovu zopakován pomocí noty aceusativi se sufixem ho, který se vztahuje na vytčený objekt.
Někteří dali Chijovi bar Josefovi peníze na sůl (na koupi soli, aby koupil sůl).
.HnVpN 'T1T tt1? 13!T *0 13 VFVl '"i
Doslovný překlad této věty zní: Rabi Chija bar Josef — někteří mu dali peníze na sůl.
Nepřímý předmět věty, kterým je rabi Chija bar Josef, je vytčen v nominativu před větu a poté ve větě znovu zopakován pomocí sufixu ve třetím pádu mu, který se vztahuje na vytčený nepřímý předmět věty.
V tomto konkrétním případě by mohlo snadno dojít k tomu, že nepřímý předmět věty, jímž je rabi Chija bar Josef, by byl mylně považován za subjekt věty, z čehož by vyplynul nesprávný překlad celé věty ve smyslu: Rabi Chija bar Josef mu dal peníze na sůl.
Ke správnému pochopení významu věty si musíme uvědomit jednak existenci nominativu absolutního a kromě toho v této konkrétní větě i plurální tvar slovesa 131T, který vyžaduje subjekt v plurálu. Tvar 13H1 nelze totiž chápat jako sloveso
272
273
v singuláru se sufixem 3. os. sg. ve významu „Rabi Chija bar Josef dal mu to totiž peníze, na sůl". Slovo TIT, které je v plurálu, vyžaduje totiž pronominální sufix maskulina v plurálu, a ten zní lili- a vytvořil by se slovesem 3!T formu lilíOiT. Aramejský sufix 1- ve formě 13ÍT může vyjadřovat pouze subjekt v plurálu, tedy oni.
.'NTI1?? řÓ ,-IDN pnr' -13 3"-n mi   Chaldejci (= astrologové) řekli matce
rabího Nachmana bar Jicchaka. (Doslova: Matka rabiho Nachmana bar Jicchaka, astrologové jí řekli.)
Příklady nominativu absolutního v biblické hebrejštině.
A levitu, který je v tvých branách, neopustíš (Dt 14,27).
Doslovný překlad této věty zní: A levita v tvých branách — neopustíš ho.
V biblickém textu je zdůrazněn objekt levitu Iklerý jel v tvých branách, proto je umístěn v nominativu na prvním místě této věty, přes to, že se nejedná o gramatický podmět ke slovesu neopustä ho (USírn). Podmětem věty, který je vyjádřen tvarem slovesa (prefixem -ri), je fy, objekt levi je pak znovu vyjádřen sufixem 15- připojeným ke slovesu.
Vaši zemi požírají cizáci přímo před vámi... (Iz 1,7).
...nrftt tmtt ani aznnb npnp-iN
Doslovný překlad této věty zní: Vaše země — před vámi ji cizinci požírají.
Zdůrazněný předmět věty vaše země je umístěn na začátek věty v nominativu a znovu pak ve větě zopakován notou aceusativi se sufixem 3. os. f., který se vztahuje k předmětu věty, jímž je vaše země.
Věty jednoduché a složené
a) Jednoduché věty
Záporné (negativní) věty
Ve větách vypovídacích slouží jako záporka tib stojící u slovesa. V tomto případě stojí bezprostředně před ním, např.:
•!T3 inJEtaí tib    Nevšímali si ho. Nevěnovali mu pozornost (Sanh. 52b). .TUTO tib NnrVBN nnriN    Nechodí žebrat.
Tam, kde je predikát nominální (nom. věta), nebo se popírá jednotlivý výraz, se užívá záporka Mib, která také stojí bezprostředně před tímto popíraným slovem, např.:
.333 Slin vhH 333 NH3317 ttib    Ne myš kradla, ale díra kradla.
-t        t t-.--:        t::- t *
tib se také používá ve výrazech 'td tib ,tľ'3'N tib >6t ,^3
ve vyjádření ani...ani n7...k7
a elipticky ve významu ne tib a jestliže ne tib 'N.
Tázací věty
Otázka zaměřená na doplnění slova, které je ve větě buď podmětem nebo předmětem, je uvedena tázacími zájmeny jND a 'ND. V prvním případě se vztahuje otázka na osoby, v druhém na věci a zájmena tázací stojí na začátku věty. Např.:
?in"? "IDN Nj3 *ND    Co jim říká (BB 58a.)? 7DIT13N T3JJ Np 'ND    Co dělá Avraham? (ibid.) ?N3nn 'HTjb b'vé |ND    Kdo zasadil tento chlebovník ?
Otázka vztahující se na přísudek (jednání) je uvozena tázacími částicemi 'D nebo ltSN. Např.:
?],rnriDN 'Xhs NO'1? 'D Ntfn    Může se (lze) předpokládat (mít za to),
že tato první část je v rozporu s naší (kanonickou) Mišnou (Ber. 2ab.)?
(Ke tvaru part. pas. pl. m. 'V^B poznamenává Marcus, že by na tomto místě byl lepší tvar part. pas. sg. f. ttrbs stejně jako na temže místě o něco výše.)
?rn3D 'D    Myslíš (myslíte) (Ber. 2b.)?
Poměrně časté jsou však případy, kdy tyto tázací částice chybí. V textu b.T, který není opatřen interpunkčními znaménky, je v řadě případů obtížné stanovit, kdy se jedná o pouhou výpověď a kdy o otázku. V tom nám pomáhají zejména komentáře, v případě, že příslušná věta není uvozena tázací částicí. Např.:
?Nn3'np ttřn 'írr^R ~iob ivb NITÍ    Je pánovi příjemné, že se stane
představeným akademie.
(V talmudickém textu samozřejmě chybí tázací znaménko — otazník. Protože věta není uvozena tázacím zájmenem nebo částicí, musíme vyrozumět, že se jedná o otázku pouze ze souvislosti textu, nebo v obtížnějších případech se obrátit ke komentářům.)
274
275
Pozitivní odpověď na otázku ano se vyjadřuje v aramejštině b.T slovem |'N/I'N, např.:
I'N/I'N V3S1? Jestliže leží před ním, ano (Ber. 17b).
(Význam: Jestliže se před ním nachází tělo zesnulého příbuzného, pak ano, tzn. je vyňat z povinnosti recitace Šema a vkládání tfilin.)
•l'N/|'N l~IDCřDl iCTD    Jeho mrtvý a jeho střežící, ano (Ber. 18a).
(Význam: Vyňati z povinosti modlitby Šema a vkládání tfilin jsou vyňati jak ten, který je příbuzný zesnulého, tak i ten, který ho střeží.)
Uvedení přímé řeči
K uvození přímé řeči je používáno sloveso "IDN ve formě participia např.: 11DN ,n/nDN,-|DN nebo "7 ~\DH. nebo ve formě perfekta:
rips ,N/rnpNi,-ipN!
Uvedené tvary slovesa ~1DN jsou často používány s předložkou "7 spojenou se sufixem vztahujícím se k osobě, k níž se mluvčí obrací, např.:
?"?T3i rr-irio npp nv :npN 7J53-)1? nb: nd^i br: }tta :npNi
.NjV'TN       :D3Í3 ttliin Tib -1DN
Ti^ ppi?p nd1?"! :PP^ rnpN b) Složené věty (souvětí)
Řekli: „Jak dlouho ještě ho bude
trápit?" (Ber. 27b).
Řekli: „Kdo půjde a řekne /to/ jim,
učitelům?" (Ber. 28a).
Řekl jim onen pradlák: „Já půjdu."
(Ber. 28a).
Řekla mu: „Možná, že tě odstraní (= zbaví funkce)." (Ber. 27b-28a).
Zatímco existují rozdíly mezi větami nominálními a verbálními, neexistují prakticky rozdíly mezi větami hlavními a vedlejšími co se týče pořadí jednotlivých větných členů.
Věty v souvětích jsou zpravidla spojovány mezi sebou podle povahy souvětí buď spojkami souřadnými, nebo podřadnými. V souvětí souřadném mohou vedle sebe stát věty i bez spojek, v tzv. asyndetickém spojení.
Pro bibl. aramejštinu Segert uvádí, že je v řadé případů obtížné rozlišení mezi souvětími souřadnými a souvětími podřadnými (viz Segert, str. 428-429).
276
Vedlejší věty podmětné a předmětné
Tyto věty zastupují podmět nebo předmět věty řídící, k níž jsou připojovány relativní částicí např.:
?Nnp,pD On 'lirbl ~ab rvb NTPJ    Je pánovi příjemné, že se stane
představeným akademie? .1ÍT3 ton...bOpn yrp    Zajisté vím, že... ten člověk je zde.
Věty předmětné, které obsahují výpověď nebo otázku, jsou tzv. nepřímá řeč a nepřímá otázka. Nepřímá otázka je uváděna stejně jako otázka přímá (Margolis, str. 96, § 72).
Vedlejší věty přívlastkové
Tyto věty vyjadřují přívlastek k některému podstatnému jménu nebo zájmenu věty řídící a k větě řídící jsou připojovány pomocí relativní částice Při tom je k přesnějšímu vyjádření vztahu používáno v některých případech odkazovači zájmeno osobní. Příklady:
npnH NíTIO"]'? iTr6i?tf    Vzal jsem si díl, který jsi mi dal.
Věty časové
Věty časové vyjadřují okolnosti vztahující se k podmetu v hlavní větě, např.:
.NrniyDp i<obv       nnt3 líni NppN tOp    Volal u brány, zatímco všichni
byli zaměstnáni jídlem (Šab. 156b).
Věty podmínkové
Tyto věty vyjadřují podmínku, při níž může nastat děj věty řídící. Existují věty, které znamenají podmínku skutečnou (reálnou) a věty, které vyjadřují podmínku pouze možnou nebo neskutečnou (nereálnou).
Podmínkové věty skutečné (reálné) jsou uvozeny spojkou 'N, která ve spojení s participiem, částicí existence CVN (N3'N) nebo nominální včtou znamená splnitelnou podmínku v přítomnosti, např.:
.TinN     NJP'IT "}3 n~nn 'N    Jestliže změníš svůj názor (na způsob
života), pak ti dám svou sestru (za ženu).
277
IND'1? VS?h'D ľT1? Ľ'Dtfl ]ND n3'N 'n    Jestliže je někdo, kdo něco slyšel, ať to
řekne!
.TK1 ^>'TN Nin bvTfé] 13 'n    Jestliže je Žid, vrátí se.
Ve spojení s perfektem může být podmínka chápána jako přeložena do minulosti, např.:
.n^n tsípí 'Pln ntflpí 'N    Jestliže ses oženil dvakrát, ožeň se potřetí.
Sloveso v perfektu nebo také v participiu však může vyjadřovat i podmínku směřující do budoucnosti, např.:
...*!|9 mm 'n    jestliže povolíš (změníš názor)... (BM 84a).
(V této větě můžeme tvar min chápal buď jako 2. os. sg. m. perf. rmn nebo jako participium akt. sg. s enklitickým zájmenem 2. os. sg. rvrnin.)
Podmínkové věty vyjadřující neskutečnou (ircálnou) podmínku mají v předvětí a v závětí perfektum, např.:
.na!? pWSO 'NON tib Nn©n 13'n    Kdybych byl v tomto okamžiku
nepřišel, byli byste ohrozili mého syna.
Často je v závětí použito sloveso mn s participiem, např.:
?"|,i?d nin TD vb D,-131 ID 3TPN 'n    Kdyby byl pán seděl a studoval, nebyl
by se stal představeným akademie?
•I1?1?3 rT'? imff? nÍO N<? n^ ,3Dn?r' **? 'N    Kdybys nebyl Nachmani,
nebyli bychom ti ho poslali zpět (Git. 45a).
(Ve výše uvedené větě je podmínková částice t* zesílena pomocí relativního "7 a předvětí je tvořeno nominální větou.)
Věty čelové (finální)
Tyto věty vyjadřují účel vzhledem k větě řídící, tj. okolnost, k níž směřuje naše jednání. Nejčastěji je věta účelová připojena k větě řídící pomocí infinitivu konstruktního a tím je vlastně tato účelová věta, podobně jako v hebrejštině, zkrácena (příklady viz syntax sloves, infinitiv konstruktní, str. 254-255).
Syntaktické nepravidelnosti
Anakolut
Tímto termínem označujeme vyšinutí z větné konstrukce, které vzniká tím, že se uprostřed věty mění započaté větné schéma. Např.:
.nn,l7 npyD 'nh '3 nbd 'pv 'rnp bvafr. n
Tato věta podle kontextu znamená: Podobná věc se přihodila rabi Jišma'elovi, synovi rabího Jose (BM 83b-84a).
Problém spočívá v tom, že do idiomu tVHw NtflD znamenajícího stalo se mu, je vložena předložková věta (výraz) ntľyD 'Nil '3, která by správně měla stát až za ním.
(Kromě toho tato věta je i příkladem nominativu absolutního (viz výše, str. 273-274) neboť výraz 7NyDEf '311K1 stojí předražen na počátku věty, v níž je znovu opakován pomocí sufigovaného objektového zájmena osobního u výrazu n'T1?.)
V některých případech poznáme pouze ze souvislosti, že se jedná o podmínkovou větu, protože chybí podmínková částice, např.:
.nttn? pp n^ip'-q n-lin Brn    Jestliže je hlava býka v koši, vylez na
střechu.
278
279
ARAMEJŠTINA BABYLÓNSKÉHO TALMUDU
Praktická gramatika doc. PhDr. Bedřich Nosek, CSc.
Vydala Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum Ovocný trh 3, 116 36 Praha 1 Praha 2005
Prorcktor-editor prof. MUDr. Pavel Klencr, DrSc.
Obálka a grafická úprava Kateřina Řezáčova Sazbu z písma Times připravil programem TgX Bohumil Bednář, PISCES, Stčtínská 25, Praha 8 Vytiskla tiskárna Nakladatelství Karolinum 1. dotisk 1. vydání ISBN 80-246-0079-X