JMÉNA 1) Konsonant t£/ se udržel jen v některých slovech, např.: VBtpV isba bylina (BB 74b) sava sytý (Suka 49b aj.) smála levá ruka, levička sifta ret, okraj saka pytel mtcpv 2) Převládá však pravopis s konsonantem D, bez ohledu na to, zda je v kořeni | původní D nebo vi. Svědčí to o tom, že nebyl rozdíl v jejich výslovnosti. Např.: '3D sagi četný, mnohý, mnoho D'D D1D sim položit N"1t3'D sitra znamení ^anp'N istakal díval se na něco, pozoroval 3) Někdy se vyskytují oba druhy psaní, např.: ,tato"'3 bisra tH0V ,~ttV asar, asra Y~pV esrin naproti tomu ale: ~1D "in chad sar NÍMD ,N3BÍE? satana •3P sni '39 sane(j) san'a maso deset dvacet jedenáct (složeno z jedna — deset) ďábel, satan (Šab. 32a, Men. 62a aj.) nenáviděný (pt. ps. sg. m.) nenávidící (pt. akt. sg. m.) nenávidící (pt. akt. sg. f.) D Tav 1) Tento konsonant odpovídá v některých případech hebrejskému konsonantu Bř Sin, např.: aram. tOÍn,~IÍn tor býk hebr. 1tí Sor aram. hebr. telat SaloS tři (f.) 2) V případech tzv. metathese (přesmyknutí konsonantu), k níž v aramejštině dochází u konjugací itpe'el (itpe'il) a itpa'al se konsonant -P- v prefixu -n(')N v případě, že po něm následuje jako první kmenový konsonant í, mění na konsonant Tav případě, že prvním kmenovým konsonantem je 2í, mění se na 13, např.: 'pntfl^N (kořen ~p2C), potřeboval jsem (viz paradigmata str. 128-129, 131, 134-135). Zájmena V aramejštině b.T. existují následující druhy zájmen: I) uNobní samostatná sufigovaná .') ukazovací |) wlažná 11 in ivlastňovací samostatná sufigovaná ,) la/ací d) neurčitá /)/vratná / 11 mília osobní Morfologie V aramejštině b.T. existují dva druhy osobních zájmen. První z nich jsou hni zájmena používaná samostatně, stejně jako v hebrejštině. Druhá z nich jooii osobní zájmena sufigovaná. Sufigovaná zájmena mohou být připojována ke jménům a ke slovesným tvarům n |ifedl( žkám. U jmen nabývají sufigovaná zájmena význam přivlastňovacích sii|iui'n viz nominální flexe, str. 63 a paradigma str. 67nn). 11 sk vesných tvarů mají významů několik: ii) u per ekta a imperfekta nabývají významu přímého objektu (osobr ■ I iumO;_ ,ího zájmena 38 39 b) u infinitivu mohou mít význam jak přivlastňovací, tak přímého objektu, neboť infinitiv konstruktní, k němuž jsou sufigovaná zájmena připojována, má charakter jak jmenný, tak i slovesný; c) u participií mají význam osobních zájmen samostatných (tzv. enklitická zá-jmena). Jsou tedy významem v prvním paae a vyjadřuji podmét (viz participium ke I sufigovanými /enklitickými/ zájmeny osobními, str. 115-116 a paradigmata slove: Osobní zájmena samostatná Singulár aramejský tvar hebrejský tvar český význam 1. os. spol. 'ON ,'DJN já 2. os. spol * nN riN ,nriN ty 2. os. m. nriN ty 3. os. m. ■1ÍTJ ,liTN ,t*in Kin on 3. os. f. tpj ,tpn ,ntt Nfn ona Aramejské samostatné osobní zájmeno flN odpovídá hebrejským zájmenům 2. os. sg. m. i f. Plurál aramejský tvar hebrejský tvar český význam 1. os. spol. UM (BB 164a UTOŇ Sanh. llab) my 2. os. m. □FIN vy 2. os. f. 1'riN IW vy 3. os. m. •ínrj .prw ,vim on oni 3.os. f. ,prN ,'ni'N (Ber. 34a) 'rÍO'3 HJ ony Poznámky k tabulkám Tvary Iři'), VÍM a TÍM jsou používány pouze na konci věty a v otázkách. Tvar 7PJ se vyskytuje v Jev. 94a ve spojení TVO NT! hebr. ťtTJ NVt. Tvar |3N odpovídá hebrejskému tvaru UN a tvar t-urtJN, který je doložen v BB 164a a v Sanh. llab, odpovídá hebrejskému tvaru lJľlJN. Tvaiy |Wt a fW nejsou uvedeny v Melamedovi. Osobní zájmena v pádech viz u předlo: (sir. 258nn). ;ek se sufigovanými zájmeny osobními /.iijinena ukazovací V aramejštině b.T. existuje velké množství ukazovacích (demonstrativních) /.i|incn a adjektiv. Část z nich je používána pro poukázání na blízký předmét, • i.ina předmét vzdálený. Vyskytují se v singuláru maskulina a singuláru fcminina, pliiKil je společný pro oba rody. Ukazovací zájmena pro bližší předmět jsou podle Margolise členěna do tří následujících skupin: |) mladli formy: aramejský tvar hebrejský tvar český význam sf>. maskulinum nr ten, tento femininum, neutrum KTI ta, tato, to l>l společný ti, tito, ty, tyto, tato l>) starší formy: aramejský tvar hebrejský tvar český význam \£. maskulinum n m ten, tento \y, lenininum, neutrum riNT ta, tato, to |il společný n^N jblí ti, tito, ty, tyto, tato 40 41 c) starší formy s předraženým — n aramejský tvar hebrejský tvar český význam sg. maskulinum rn ten, tento sg. femininum, neutrum tan ta, tato, to pl. společný ti, tito, ty, tyto, tato Tvary uvedené pod písmenem (c) se vyskytují pouze v traktátu Nedarím. d) ojedinělé formy aramejský tvar hebrejský tvar český význam sg. maskulinum (Ber. 42a, Htf Git. 31b) nj ten, tento sg. maskulinum m n? ten, tento sg. femininum, neutrum (Pes. 53b, ti~\V Mak. 21b) riNT ta, tato, to, toto sg. femininum, neutrum tCl ta, tato, to, toto pl. společný (Git. 45a, HJ» Meg. 34a) ti, tito, ty, tyto, tato Formy ]ri a bol uvádí pouze Frank, naproti tomu chybí v Margolisovi i v Melamedovi. Ukazovací zájmena pro vzdálenější předmět aramejský tvar hebrejský tvar český význam sg. maskulinum vem ,iniN ,nbn onen sg. společný TO m. N-inn ,lniN ,tbn f. tenn ,nma ,n9n onen ona pl. maskulinum nniN ,Dnn oni aramejský tvar hebrejský tvar český význam Y. maskulinum Ninn iniN onen ••i; femininum N'nri ona pl maskulinum iron orris ,onn oni Ivui Ninri může znamenat i jistý, např.: in1? "IDN"! K«inn jistý (muž) jim říká (říkal) (BB 58a) in bo NOlíDK Ninn jistý mág (BB 58a). aramejský tvar hebrejský tvar český význam M společný m. "iriNn »An f. nin^n onen ona ■I, maskulinum nnriNn ,nnn oni i tytdinělé formy ukazovacích zájmen n.iiiicjská forma hebrejská forma český význam m liTÍ to, toto je viz poznámku pod tabulkou (UM 104a) '3H nj onen l^tt oni — pro vzdálenější předmět Ai.iinijské ukazovací zájmeno "TN existuje pouze ve spojení 'TNi "TN které má korelativní Umy l^Nl 'hit ,1tl 1t ,ntl ni ,|*Oi JtO tu a tam, tento a tamten, lato a tamta, toto a ono, lito 0 oni IViit "l^K uvádí pouze Margolis. chybí ve Frankovi i v Melamedovi. I Ikazovací význam má i výraz lí"n ve významu to je, to znamená, to odpovídá hunu a tomu. Tradičně je vokalizován IJ'Tl. Protože však podle Marcuse vznikl líniu výraz spojením mask. ukazovacího zájmena \~\t\ a samostatného osobního Mine na Nin, měl by být spíše vokalizován 1J"n. Podle Franka (Dictionary) však v/nikl spojením 1!Ti + 71. 43 Zájmena vztažná Vztažné zájmeno má v aramejštině b.T. formu -H, di- a je většinou spojo-1 váno s následujícím slovem ve zkrácené podobě -*T, de-. Odpovídá hebrejskému! vztažnému zájmenu -til, še-. Má význam který, jenž, co pro věci a kdo, který, jenž, co pro osoby. Zájmena přivlastňovací Existuji dva typy přivlastňovacích zájmen: a) přivlastňovací zájmena samostatná b) přivlastňovací zájmena sufigovaná Přivlastňovací zájmena samostatná (nebo přivlastňovací adjektiva) vznikají] spojením relativního (vztažného) zájmena H s předložkou b a osobním prono-J minálním sufixem. Tím vznikly formy '7H atd. (viz paradigma). Častější jsou formy HH atd. (viz paradigma), v nichž se původnější b změnilo I v 1 připodobněním k předcházejícímu "I. Podle některých názorů jsou ryto formy! talmudické (srov. např. Carmell, Sijuta li-Gmara). V Talmudu jsou však doloženy ] obojí. Obojí zmíněné formy přivlastňovacích zájmen odpovídají hebrejským formám j ^Ve>, 7#, 'seli, šelcha atd. Singulár: Plurál: aramejský tvar hebrejský tvar český význam 1. os. spol. ty) ,hh 'bti> můj 2. os. m. in .tp tvůj 2. os. f. jbn ,YTJ i& tvůj 3. os. m. rvbn ,rv~\n jeho 3. os. f. vbn .rnn její aramejský tvar hebrejský tvar český význam 1. os. spol. náš .' os. spol. vbn ,13-th zoby váš 1 os. m. mbn ,imn jejich 1 0*. f. ITT? jejich I Hnuv l'TT a ybn Melamed neuvádí, vyskytují se pouze v paradigmatu u Franka. I......v 07*7 a vfyn Melamed neuvádí, vyskytují se pouze v paradigmatu u Franka. Místo nich M. I.micd uvádí formy \ab*l a priVl. I.......1 rhn je podle Melameda doložena pouze v Ket. 2b ve spojení Tnna, hebr. Dna. rinl.isiímvacíl zájmena suflgovaná viz příslušný oddíl o jménech, str. 63-64 a paradigmata. Mi 67nn. /ii|iiKiia tázací Tázací zájmeno pro věci zní 'ND ve významu co. Podle Margolise se ojediněle vvikylují i starší formy HD a ND, které však Melamed neuvádí. Slovo 'ND má též význam hebrejského „HT Í1D?" — „Co je to?" a vzniklo v linulo případě z „|'*1 ND ". I .i/ací zájmeno pro osoby je ]ND ve významu „kdo". Tvar |D je podle Mi l.micda doložen pouze na následujících místech: Pes. 111b, 118b; BB 58b, 1 |6b U1I0 zájmeno lze spojovat se zájmeny osobními a vzniknou následující tvary: iiiiiniťjský tvar hebrejský tvar český význam ?UD ?Nin |ND ?Nin 'p Kdo je to? (m.) ?'3D ?NTI jND ?N'n N'p Kdo je to? (f.) I ,1 / .1 c í částice 'D líi/.ací částice 'D může uvádět obecně otázku a nemusí se překládat. Má vV/iiiim hebrejských výrazů 7...0D3 nebo ?...'d1. 44 45 Například: Re/j/ša mi le/j/ma peligi amatnitia .JTTXIDN '5,l?S ND'b 'D Nltfn Lze mít za to, že první část je v rozporu s naší Mišnou (Ber. 2b). Mi savrat. .rn3D 'D Myslíš (Ber. 2b)? (Ty to tak nemůžeš myslet.) (Radu dalších příkladů použití tázací částice 'D viz Frank, Dictionary.) Další tázací zájmena aramejský tvar hebrejský tvar český význam (Ber. 18b) ?U2N ?D1#D ?d63 zda, zdali, zdalipak (Ber. 18b) ?N3D ?|"3D odkud,jak* (Ber. 18b) ?N3'n ?|3'n kde jak (Ber. 18b) ?'NDN •>nob proč (* Např. ve větě: ?jn; K3tp Odkud to ví? Jak by to věděl, mohl vědět?) Tvar NT)'!! se vyskytuje i v různých spojeních, např.: tO'rn hebrejsky: 7DÍDD ÍTPI< btí česky: kterého, jakého místa? N3VI1? hebrejsky: ?|t*6 česky: kam? ÍOTID hebrejsky: ?|'ND česky: odkud? Také tvar '3>n se vyskytuje ve spojení 'D"l '3'n hebrejsky ir'3 česky jak, | jakým způsobem? i iijinena neurčitá I'm osoby: aramejský tvar hebrejský tvar český význam H)t. maskulinum K&B ,]bB 'JÍ1?? někdo, kdosi H(i. Icmininum někdo, kdosi 1'tlkhuly: ......m |sky: tf&S ~a tnbB hebrejsky: 'ibs |3 'Jl^B ěesky: Kdosi syn kohosi (Git. 85b). .i.....ii-jxky: Nn'VJB -n bf&B hebrejsky: twftf 13 •jfte česky: /ufon syn torái (Šab. 66b aj). Vi' vv/namu neurčitých zájmen pro osoby se používají někdy i různá substantiva, např. HřOTJ v původním významu muž, člověk, "tn v původním významu jeden, případně některá další. V /A|Hirném smyslu (záporné zájmeno) Erw NÍ? nikdo. I'm včci: miimejský tvar hebrejský tvar český význam ttrbp .nti'j'p "cti něco, cosi něco, cosi uyya -I3T ,D1^3 něco, cosi V /ňporném smyslu (zájmena záporná). 1'tlklmly: .. nu. |\ky: tm NTvVp ťb hebrejsky: NTI aba tib česky: nic (Šab. 62b), .....„ |.ky: '-atntvn HPiVp **? hebrejsky: Vr&f* |rtD] Nin oba tb česky: nic jsem neřekl, .......isky: '"IT? ťť? hebrejsky: aba tib česky: nic. Kromě uvedených zvláštních tvarů pro ■Mna ukazovací pro vzdálenější předmět /i(|iiiťiia zvratná se pro neurčitá zájmena používají (viz paradigmata str. 42-43). I.iko reflexivní (zvratné) zájmeno se používají substantiva NttfBÍ v původním ■ i min „duše" a ND"I3 v původním významu „kost" s příslušnými pronominál-.....ii Milixy: 46 47 Singulár: aramejský tvar hebrejský tvar český význam 1. os. spol. se 2. os. m. to® se 2. os. f. se 3. os. m. Trp-ia rrttfsj se 3. os. f. npry se Plurál: aramejský tvar hebrejský tvar český význam 1. os. spol. •up^y se 2. os. m. 13"ttřBJ se 3. os. m. opri? se •Doloženo ve větě: aramejsky: t*in iTp-l?1? hebrejsky: rmvtí Nin iDiT?1? česky: udělal si to (udělal to pro sebe) (Ber. 48a aj.). Syntax Zájmena osobní samostatná a) Pokud u slovesného tvaru se sufixy (tzn. u určitých slovesných tvarů nebo participií se sufixy; viz) vyjadřujícími subjekt stojí samostatné osobní zájmeno 1.1 nebo 2. os. je tím vždy vyjádřeno zdůraznění. (Srov. Margolis, [§] 48, Marcus! 53-54/10. 5; podle Marcuse může být jakékoliv samostatné zájmeno použito prol zdůraznění.) Příklady: •irnp tím mwp|!f?Ni3"rmp 'ínp jnp? ti?... m Anan...la mcenan meheveljl kavatajcho atun mahalitu ve-hevo kavatan. My nemůžeme být jako vy, vy se ale obřežte a budete jako my. I Ideřil ho, on, soudce. .»fTŔ WC 'nH? (On udeřil soudce.) (Sanh. 109b) ('lunář toho dopisu, on, ať je poslem. .Nj?31~B 'l"!'? 1TTN WfTJOTjrl NÍ'Hi? (Ar je poslem čtenář toho dopisu. Význam: Ten, kdo radí, af to provede.) (BM 83b) h) Samostatné zájmeno 3. os. m. se používá jako spona, tzn. nahrazuje sponové •ilovcso v přítomném čase. (Srov. Margolis, § 63c, Marcus 37/7.0.) Pflklady: / bar Jisru'elhu... ... NM "I? 'N lesiližc je Žid... (Šab. 156b). Ihimuma de-malka hu... ■■■ ÍHfíKpVpT *«p-in llilo jc králův výnos... (ibid.) Kilo zájmeno lze používat i k zesílení jednotlivých částí řeči (tzv. cnklitické, BHklonné zájmeno). (Srov. Marcus 53-54/10. 5.) Mano de-igarta ihu lehevej parvanka. .NnorB 'liT1? VT$ NTTIJW K03 l lotlova: Čtenář dopisu, on ať je poslem. Význam: Ten, kdo radí, ať to, co radí, |M lni (BM 83b). /.njnicna osobní sufigovaná n) I >i'(crminované jméno je s oblibou předjímáno sufigovaným osobním zájme-iiľin, a to: při genitivním vztahu vyjádřeném pomocí částice -*Jt Příklady viz příslušný uililil syntaxe jmen str. 72 n |iřcdložek jako u genitivního spojení vyjádřeného pomocí -*jT, např.: |......Wi de-vejta id mni (doslova hebrejsky: rV37T bti ) Ukazovací zájmena poukazující na vzdálenější předmět jsou používána i ve Významu neurčitých zájmen „jistý, jakýsi", např.: iVsky hebrejsky aramejsky inkvsi muž Eŕ'Nii iniN ftkdsi žena ntivsn nniN ntktn n'nn /i/Av.vi stařec iptn iniN N3D Ninn jilU místo Dipon iniN n-inN Ninn i min den, jednoho dne Drn iniN nov Ninn ľ. «llr názoru některých gramatiku stojí ukazovací zájmena |*J a NT za jménem, zatímco zájmena MWin a NTÍH stojí obvykle před jménem. Ukliovad zámeno 3. os. sg. a pl. ve spojení se substantivy gavra, ittcta a enašej vyjadřují l .i .' os., tzn. osobu mluvčího, který o sobč mluví ve 3. osobé nebo vyjadřují osobu, k níž se iiilnvii obrací ve třetí osobé. (Existuje domnénka, že toto použití vyjadřuje negativní kontext.) ľflkludy: ?ndíi srsn 'nd nit tfpi umy rrarn ^s?3 řra Mrftf llu hu gavra be'el de-vava de-hahu gavra hu maj ba'et hacha? I Miniová: Onen muž je nepřítelem onoho muže, co zde chce? \ wn.iin: Neboť ty jsi přece můj nepřítel, tak co zde chceš (Git. 55b)? ■ U Samostatně stojící ukazovací zájmena mohou zastupovat substantiva, např.: IfUlvi leh le-haj. V/iilu jsem si za muže tohoto. Kulim nichsej de-haj. VMkcrý majetek je tohoto (patří tomuto). .Y\V7Í> n'b 'ri'pj'N .W77 'D33 irte Nu počátku věty může mít ukazovací zájmeno funkci subjektu, např.: h,ir alma de-atej. .'tlNT ND^Ľ "1? VIJ luln |c syn budoucího věku. //.m.; nami (namej) bnej alma de-atej ninhu. »V7|*3 'HNT NDÍW '?3 ['Dí] 'D3 'Ji7 i .1 ■ lilo jsou synové budoucího věku. ''•o $sek hiš. i ni u |r špatný obchod. 51 Samostatné ukazovací zájmeno Nľl (ta, tato, to, toto) může být použito v adver-sativnťm smyslu, tzn. k vyjádření protikladu, odporu apod., např.: Ale já hledám (BB 58a). V právních textech může uvádět protiargument a může být zkráceno na pouhé | "il, které je připojováno jako prefix k následujícímu slovu, např.: Ale on řekl. (Cožpak neřekl?) Ale je psáno. (Což není psáno?) Ale učí se. (Cožpak se neučí?) (-IDN + NTI) ."IDNil (a'ro + NH) a'ran (Win + NH) .twnrt I Zájmena tázací a) Zájmeno |ND „man" může mít substantívni i adjektivní význam. Substantívni: Bahadej man nešadar? Prostřednictvím koho to máme poslat? rryfo /no nna Adjektivní: Cnazi man gavra raba mashed alej. '^70 "VHOD N3"1 N"pJ/NO TTJ | Pohleď, jaký významný muž pro něho svědčí. Zájmeno ]ND „man" je nesklonné, rod a číslo vyplývají pouze ze souvislosti, např.: Man havaj ha-idana be-bejt midraša? ?NtSh-]D n'33 frOTNil 'Nin/Np I Kdo (která žena) byl dnes v učebně (Ket. 65a)? Tázací zájmeno |ND může být používáno i ve významu spojky jako, kdyby, jakoby, j která uvozuje přirovnávací a způsobové věty, např.: .iTJ'd ['"ľ'ptf] '•bptí'l |ND3 'MflBÍ >mÉ I Předstíral jsem, jako kdybych vzal (bylo vzato) od něho (Sab. 156b). Šavaj nafšaj ke-man di-šekali (šekili) minej. li) Tázací zájmeno VD „maj" může být následováno substantivem v aposici, např.: Majtaama? ?NDyB'ND luky důvod? A/u/<7. Ivilj, je tvůj, patří ti. ii. ,lHindi kajma. V tví (knize) stojí. K.//'i/ didach ve-alma didach. Kili.i je tvůj a svět je tvůj. li) vc spojení se substantivem, kde nahrazuje sufigovaná přivlastňovací zájmena, Mpf.: .ND"j? YTP *in/i« ve-dahba dilej |i ho stříbro a zlato $padna duli mni palác HgrTTI NBD3 'TI NTISN 1 1 /.i předložkami se sufixy slouží ke zdůraznění, např.: ,(/,;/ ilidi hnile mnou (o mně) h.ili.nlii) didi ■ mnou • 11 u předložek může zastupovat sufixy, např.: Ir duli chazej li Viděl jsem '77 52 53 le-didan pro nás le-didhu pro ně be-didchu u vás mi trní' Forma "' i1' i ve spojení s "7 vytváří tvar IH1?, který se používá ve spojení se sufigovanými osobními zájmeny k vyjádření přímého objektu (odpovídá hebrejské j nota accusativi se sufixy "[PIN ,'nifc< atd.) vedle prostého "7 se sufixy. Ve spojení se slovesnými tvary může nahrazovat objektové sufixy. U participií oba zmíněné i způsoby vyjádření objektu převládají. (V mladších vrstvách jazyka /podle názoru Margolise/ lze pronominální předmět vyjádřit kromě sufixů objektu u slovesa a kromě předložky -7 se sufixy objektu také pomocí -Tnb. Oba poslední uvedené případy se vyskytují hlavně u participií.) Příklady vyjádření přímého objektu pomocí -7, které odpovídá hebrejské předložce 4. pádu -nN: Afsel lej. Učinil ho nevhodným. Katel lej. Zabijí ho. Příklady vyjádření přímého objektu pomocí -1 Chazaj le-didi. Pohlédni na mě, podívej se na mě. Někdy se dokonce může vyskytovat zdvojený způsob vyjádření, tzn. pomocí mi fixu j objektu přímo u slovesného tvaru a zároveň tvarem -~V~fo se stejným sufixem, např.: Šaduha le-didej. Vhodili ho. Šajleh didej. Zeptali se ho. Zájmena vztažná u) Relativní zájmeno může sloužit jako svůj vlastní antecedent (tzn. slovo, které je ilále ve větě nebo souvětí zastoupeno zájmenem nebo příslovcem), nebo korelativ n.ipř.: NDn1? 7'pttfl Ten, který bere chléb. Avšak jako antecedent může sloužit buď ukazovací nebo tázací zájmeno, např.: ttflj Vín nebo htyfi IND Ten, který bere... Někdy se však může objevit kromě vztažného zájmena ještě dvojí antecedent tyjí dřený ukazovacím a tázacím zájmenem najednou, např.: K.i/dý kdo si přeje (chce) vidět krásu rabího Jochanana. Ilai man de-va'ej mechezej šupreh de-rabi Jochanan. (I loslova: Ten kdo který si přeje vidět...) (BM 84a) (Vyjadřuje samo o sobě výrazy „ten, který; někdo, kdo" ve vztažných větách mibstantivních, je svým vlastním korealtivem, např.:) />. abtjach Kohelet la akrejach Miilej. ."btíp ttjw "fc ttt?n7 IWi, který (ten, kdo) tě vyučoval Kohelet, nevyučoval tě Přísloví. Mi tka de-matrach kamej šmajja kulej haj? ,|r (existuje) někdo, kdo takto uráží Boha? Ii| Vc spojení s -73 „kol-", např.: hul di-erich... k .■/■!>, kdo je potřebný (kdo potřebuje)... ... h 1) Kurclativ vztažného zájmena je však často vyjádřen pomocí ukazovacího nebo i.i/.n 1I10 zájmena a výrazem H'D „midi", např.: (f«i/ to'tflľl mnj NtftJON Ninn Jakýsi kouzelník měl ve zvyku vykopávat mrtvé (Bava batra 58a). Hahu gavra de-šam'ah le-de-vejthu. •inrrsn1? rmDEh NT3J Nliin Jakýsi muž naslouchal své ženě (Bava batra 58a). Hahu de-amar leho. Kdosi jim řekl (Bava batra 58a). .vb noN7 um "1 slouží také jako indikátor genitivu v genitivních spojeních (viz syntax jmen, str. 87-88) stejně jako hebrejské vtí. Může však také být používáno jako predikát, tzn. že ve větě nabývá verbální funkci, např.: Všechen ten majetek patří tomuto. .wi 'D33 \rbu Podstatná jména Morfologie (dramatické kategorie substantiva U aramejských substantiv rozlišujeme následující gramatické kategorie: |) rod — mužský (maskulinum) — ženský (femininum) li) číslo —jednotné (singulár) — množné (plurál) r) stav (status) — základní (status absolutus) — vázaný (status constructus) — určený (status determinatus, status emphaticus) Kud podstatných jmen Aramejská podstatná jména jsou buď rodu mužského, nebo rodu ženského. Substantiva mužského rodu jsou vyznačena koncovkami pouze v pl., naproti tomu v sg. nemají žádné zvláštní koncovky. 1'eminina jsou vyznačena koncovkami v sg. i pl. Znakem feminina v sg. jsou následující zakončení: I) Nn-/-/a, např.: NfOHD medinta země, venkov (II Ho zakončeni je vlastně znakem státu determinatu (určitého tvaru) feminina, který postupně v ,i nm-jštinč b.T. převzal i funkci státu absolutu (základního tvaru substantiva). Např. z původ-iili h tvarů njnpn > NJnDri — medina se vyvinul tvar NTOnp — medinta. Feminina zakončená n.i N/n; se mohou ojediněle v textu b.T. vyskytovat.) 1-/-0, napr.: celo modlitba (Ta'a. 12a) (obvyklý tvar je 57