část třetí MLUVNICE ARAMEJŠTINY 1 I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 101. Abeceda. Viz § 1. § 102. — 103. Písmena roztažitelná a koncová. Viz § 2.—3. Ve vědeckých publikacích se roztažitelných písmen neužívá. § 104» — 105. Rozdělení a výslovnost souhlásek. Viz §4.—5. § 106. Souhlásky explosivní a spirantní. Viz § 6. § 107. Označování samohlásek. Viz § 7. í. Aramejština používá písmen % \ jako značek pro dlouhé vokály obdobně jako hebrejština, na pí\: y Tin hoda\ JV3 bét> nEDin husapaty 9T3 bhják, HftDn hakmd. - - ; j t t : t Zatím co v hebrejštině x Ja^o značka pro vokál je jenom tam, kde skutečně ' dříve bylo, aramejština ho užívá daleko častěji, často i na úkor fl: tJJXI (st. determinatus), ^72» NVH (íem- -d» za správnější n?n). 2. Viz § 7. 2. 3. Viz § 7. 3. V punktaci biblické aramejštiny ;sou též he- braismy. Příklady v § 119. § 108. Výslovnost a psaní samohlásek. Viz § 8. 1, B. 2. c) QSmces se čte výjimečně jako á v otevřené slabice v někt. tvarech předložky CljT ^nlŽljí Dan 6> 19 7, 10, 2° (L); (ale ^10113 tamtéž § 109. Scriptio plena a defectiva. Viz § 9. Souhlasí s hebrejštinou, jen x Je častější. Srovn. § 107, 1. 239 § 110. Patah furtivum. Viz § 10. § 111. Š°w5. Viz § 11. v ___ § 112. S°wá compositum. Viz § 12. § 113. Dágéš lene a dagěš forte. Viz § 13. 1. Pozn. I. Na rozdíl od hebrejštiny se v aramejštině dvojhláska -az- považuje za skutečnou dvojhlásku, takže se po ní sou-hlásky spirantisují jako po samohlásce: }TJJV2, bajteh jeho dum . § 114. Značky v písmu. Viz § 14, § 115. Q9rě, k°tlb, mimořádné body a smíšené tvary. Srov. § 15. ■v 1. Qprě jsou v aram. částech SZ poměrně častější než v hebrejských. Vždy je u zájmena osobního 2. sg. m. (§ 127), * u sufíixu téže osoby (§ 127) a 3. sg. fem. (§ 128). 5. Jméno Boží nVT se v aramejských částech Starého Zákona nevyskytuje. § 116. Prízvuk. Prízvuk v aramejštině je též důrazový, ale patrně byl silnější než v hebrejštině. 1. Podobně jako v hebrejštině je v biblické aramejštině pří-zvuk slovní většinou na poslední slabice: na př. d9háb, často též na předposlední: fiSjpJ 'padly', flSD 'skončila', ^nl^P ťna něm', ^£33 'takto', 'kráľ. § 117. Akcenty. Aramejské partie Starého Zákona jsou opatřeny akcenty prosaickými (§ 17, 4) obdobně jako hebrejské. Viz § 17: 1—6, 9. § 118. Slabika. Srov. § 18. 1. a) Jako v hebrejštině začíná slabika jedinou souhláskou. b) Výjimka jako v hebrejštině: *| = ú- před retnicemi a před š*wá: QEfl 'a ústa', ^yty) 'a vlas'. 2. Slabiky otevřené a zavřené jako v hebrejštině. 3. Otevřené slabiky: a) s hlavním přízvukem mají vokál dlouhý (XX?2 240 [§ "8] 'hledaľ, KJVÄ 'hledali jsme'); někdy krátký: 'řekněte!*, 'můj otec', Y*Hp] 'nohy*, s vedlejším přízvukem mají vokál dlouhý (l^tshv 'věky'); krátký jen pod vlivem laryngál 'liô-dina\ 'nechť ony jsou*, VVHJ 'moudrost') ~a v 6 ojedinělých případech (viz Bauer-Leander s. 15 n). neprízvučné mají vokál dlouhý (pb^t 'hořící') nebo redukovaný (š°wá): (2fts 'zasedl', 'vlna'); krát-ký jen před virtuálně zdvojenou laryngálou (jfjjj 'sli- 'jeho srdce'). toi1? 4. V aramejštině není otevřená slabika před přízvukem prodlužována, nýbrž se redukuje: "Q^ < *dabár [hébr.*\2lh 5. Zavřené slabiky a) s hlavním přízvukem mají samohlásky dlouhé (7'Ín'? lJim'» jnpfi? 'položil jsi') nebo krátké (flOEh) 'napsal jsi', 2ľil 'zlato'). b) s vedlejším přízvukem stejně jako c) neprízvučné mají vokály krátké (JOQDV 'národy*, K35 'Jáma', N3»j0 •král'). 1 1 t : - . Pozn. I—III. na str. 49 platí i pro aramejštinu. Přehled slabik (a jejich vokálů); otevřená zavřená J s hlavním přízvukem: vokál dlouhý, výjimečně krátký j dlouhý i krátký j s vedlejším I přízvukem: neprízvučná: dlouhý krátký výjimečně krátký zřídka dlouhý dlouhý nebo redukova- krátký ný (výjimečně krátký) | zřídka dlouhý 16 Mluvnk-p hebrejštiny 241 § 119, Pausa. Paušální tvary v aramejštine se neliší od kontextových. Kde však masoretská tradice uvádí tvar odlišný od kontextového, je to bud chybný hebraismus (na př. místo *^>n Dan 3> 4; Ezr 4> 23; *T míst0 **T Dí*n 3, 15), nebo 7 • umělé rozlišení v některých tvarech: v pause většinou i, v kontextu vždy e: -f^iW (Ezr 6, 12; 7, 21) proti "QSJJV (Ezr 6, 11; 7, 23; Dan 3, 29). * * 4* — P * * I Hlavní jevy hláskoslovné § 120. Samohlásky, 1. Systém' samohlásek, kterým masoreti opatřili biblické aramejské texty, je obdobný jejich systému hebrejskému. Doloženy jsou samohlásky: krátké i e a? a ä o (?) u — dlouhé í ě sč — ä 5 (?) ů redukované — — a 2. Samohlásky stálé jsou uvedeny v § 143, odst. 3. Jsou v podobných případech jako v hebrejštině. § 121. Změny krátkých samohlásek. 1. V aramejštine se krátký vokál v otevřené slabice před přízvukem redukuje. [V hebrejštině se dlouží; zdá se, že to však byla obrana proti této redukci, které byli zvykli aramejsky mluvící Židé ze své běžné mluvy.] Na př. nri3 (<*katáb(a)) 'napsal'; fllfp; (<*daMr(u) nebo < *dabár) 'slovo'. Aramejsky status absolutus je tedy roven státu konstruktu [i hebrejskému státu konstruktu]. Redukovaným vokálem je še\v5, ať již před redukcí bylo a &R3)' ť (22h < *libab(u) 'srdce') nebo u (£#13 242 < *quš(u)l, 'pravda'). U laryngál je « (apn 'hlína') nebo x (n^K 'bůh'). 2. Krátký vokál se pod přízvukem nedlouzí: (dabár(u) >) 12-1 (hebr. 111). : t t 3. Krátký vokál otevřené slabiky v 2. a 3. slabice před přízvukem se též redukuje: XfiSfl 'tři'; fí72hfl 'přijímáte', t t : I : j - : 4. Jsou-li však před prízvučnou slabikou dvě otevřené slabiky s krátkými vokály, vokál druhé z nich se eliduje, první v slabice tím zavřené zůstane [stejně jako v hebrejštině: Na Př- Víhfo (< *mařa/rrn); JflSSJ (< *'abadél). ' 5. V zavřených slabikách a může přejít (postupně) v i; *katbet> fi^Jl^; *bašrä> X*líSJ3. V sousedství laryn-gál se a drží, viz odst. 4, poslední příklad). 6. i se někdy mění v zavřené slabice v e, zvláště v tvarech slovesných (viz § 154, 3), m. j. v participiích: SsDÍ5 za"" bíjejícľ (ale: {57*1 'hořící1). Srov. též § 119 na konci. 7. u se někdy v zavřené slabice prízvučné mění v o (jen ve tvarech nominálních, ne u sloves): *gubb > ^3 (st. constr.) 'jáma* (ve státu emf. zůstává a: Viz § 144, IV. V neprízvučné slabice zavřené přechází někdy u v á: *hunhat > JinJH *Í>yl dán dolů'. - : t § 122. Změny dlouhých samohlásek. 1. Původní ä v aramejštině zůstává jako ä: jt|*>x 4bůl \ KttStý (st- emph.) 'pokoj*. [V hebr. ä > o: fi^X* Biblii t t ; • v; t ^ 2. Dlouhé vokály zůstávají i v zavřené slabice: éamía 'položil jsi' [v hebr. se krátí: flfii^]; možná též v KJnJlD a pod., srov. § 144, VII, 2; s/266. § 123, Změny původních dvojhlásek. 1. au dá všude ô; Qfi 'den', (< *r^mň(])u •hodili'). * 2a:í 2. b) ai zůstává v zavřené slabice s hlavním přízvukem, pri čemž se vsune pomocné í; qarnáin > -ájin 'rohy*; někdy též tam, kde není na konci slova, Nfí*2 ťdům\ (ale ne vždy: ^^i^jp^ <-aihôn a j.). Ti- a) ai se mění v ě vždy na konci slova: J 'položil | v v v t jsem*. 2. Názvu segolatisace se používá, i když je vložený vokál jiný, ř po / (na př. -aj(i)n ^5*lp). po laryngále: Qyfc tď(a)m 'rozkaz'. § 125. Změny samohlásek vlivem laryngál. 1. a) Protože se laryngály a r nezdvoj ují, dochází někdy před nimi k náhradnímu dloužení a v d, i v é: (* < barrik) ťpožehnaľ; jňfl (< */rrr-). Viz též § 170, 3. b) (Někdy zůstane vokál nezdloužený (t. zv. virtuální ge-minace), viz § 170, 3.). 2. Před koncovým pj, y (a ,-[) se mění krátké vokály v a, před dlouhými (s výjimkou á) se vyvine t. z v. patah furti-vum: nSt^ílJ (< nalézáme'; ruah (< ruh) 'duch*. Srovn. § Í71,: 1 a 2. 3. Jako redukovaný vokál za laryngálou může být jen 'jatep, obyčejně hatep patah: 'víno', *bůh\ § 169, 1; 170, 1; 173. 2. 4. Za laryngálou, jež uzavírá slabiku, se může vyvinout též hatep: *dahbä > fcOm 'zlato* (st. emph.). § 170, 2. 5. Před laryngálou s ha tepem může být jen odpovídající A plny vokál: XÍrH< NlHíl lona bude\ 'HnX 'jiná', ľii posunu prízvuku jsou před laryngálou i za ní dva stejné plné vokály: WlSSJfl 'uděláte', t^nS v°ny budou', fl^PM I : - i - I T : 'byla zpustošena'. § 169, 5. r _ ■ I § 126. Souhlásky. ca spoj- 1. Původní w- na začátku slova přechází v /'- (vý ka }). § 175, 1. 2. n se k tesne následující souhlásce asimiluje jen někdy: */mpe/ 'dává'. Srovn, § 172. (Někdy zůstává, na pr. *py 'dává' [hebr. po pi\ se zdvojená souhláska I , .. ^ l - ■ opět dissimilujc, viz 3.) 3. Uprostřed slova se někdy místo prvé ze zdvojených souhlásek objeví n: ^y^rf < *harcl. Srovn. zde odst. 2 a § 172, § 178, 1. 4. Zdvojené souhlásky na konci slova se zjednodušují: *hajj>*rl (plur. -«n)- Vi/- § 178: 2> § 1 11: IV- 5. ' na konci slabiky se vysunuje a předchozí vokál se dlouži: *jľkul> jťkul SrX'' § 173- - 9 m 6. O přesmyknuti a pripodobnení / a sykavek viz § 167, odst. 2 a 4 na konci. Svkavkv a zubnice arameiské a hebrejské si odpovídají takto: Pu vodním [v arabštině zachovaným j interdentá-lám / a d odpovídají v aramejštiné dentály t a d, v hebrejštině sykavky s a z. Podobné původní emfatické inter-dentály t a d daly v arabštině emfatické z a dt v aramej-štině dentální / a emfatické q nebo \ v hebrejštině splynuly obě v s. Aramejské původní sykavky s9 s, šf z odpovídají hebrejským, rovněž i původní dentály / a d. 2 i.) aramejské d t d t m i t m \ s m F p 4 Š s s z hebrejské d s z t 1 S * S # m * ■r \ S * ■r é S s z arabské i d t d í ''■ z m d * ^ * ■ • ■ L S s s z (v starší fázi semitské se předpokládá) t ! d t d í \ * : t m d h ■ i 5 ■ S š s z Příklady: i aramejsky -y---„M hebrejsky arabsky význam 1 2^ d9hab • - T ) v v wataba dahab(un) nazara * yard (un) hebr. a aram. 'seděti' arab. 'skákali* (obojí se skříženýma nohama) 'zlato' ťhleděti si', 'dávati pozor* 'země* 246 II. TVAROSLOVÍ O t. zv. částech řeči viz str. 63. Zájmena § 127. Osobní zájmena samostatná. Sg. 1. os, 2. 2. 3. 3. PI. 1. 2. 2. m kotlb q^é »JX 'ani' f. nedoložena m , f. Kín hu o Kjn3«. n:nÍK ,ant7inä m. f. nedoložena *antun 3. m. ÍJ5PI (Ezr) himmô ?l£n (Dan) himmôn 3. f. J13K innun innín V 2. os. sg. a pl. není n assimilováno k následujícímu t (Pro 2. os. sg. f. je v elefantinských papyrech tvar -asi *anlí). Tvary 3. pl. m. a f. a "p^X vznikly pravdepodobne z přívěsných zájmen u sloves (Bauer-Leander, s. 270). [Srov. § 27 pozn.: arab. *anä, *anta, *anti] § 128. Osobní zájmena přívěsná (suffixy zájmenné). 1. Viz § 28. 1. Suffixy u singuláru. (^tf 'otec*, hlava'). 247 [§128] 2. Suffix pro 1. os. u slovesa je -ní vj, ostatní jako u no- mma. 3.Sg. 1. -i 2. m. -{a)k 2. f. nedoložen 3. m. -hl, -éh 3. f. -áh 1K PL: 1. -dna má* 2 -9kom (Ezr) ŕon (Dan) T T 2. f. nedoložena 3. m -*Aôm (Ezr) 9/zôn (Ezr Dan) 3. f. -9hěn (Dan) 4. První z uvedených vzorů je pro singuláry končící na vokál. Jsou zachovány jen uvedené 3 tvary. Druhý vzor je pro singuláry končící na souhlásku. (V elefantinských papyrech jsou i suffixy 2. sg. f. typu *2"Q^). U suffixů 2. a 3. pl. m. jsou doloženy tvary starší na -m a mladší na -n. 5. Suffixy u plurálu (pluralický příznak -a/-): ?V*SH 'myšlenka'. Sg. 1. -aj 2 ' m' { Ik ■p (= -ájik) ketlb "pym q9re 2. f. nedoložena 3. m. -5M 3 ' ' I -áh * * * (= -d/aft) knib n^WI q9ré t 248 Pro aramejské dialekty je příznačné časté předjímání (prolepse) sufflxu vyjadřujícího jméno, jež pak následuje. Tak podle masoretské akcentuace v Ezr 4, 11: NJlWnrnX"1^ \*lV3y Vfip 'Poslali jemu, Artaxerxovľ V biblické aramejštině jinak tato vazba ztotožňuje: řo^bs ři3 'téže nocľ (Dan 5'3°)- xjvfibo piíid z téhož ** * království' (Dan 7, 24). Často je prolepse při vazbě s itj (viz § 133, 2, c). 3. I pro aramejštinu platí, že suffixů nelze užiti ve funkci zvratné. K vyjádření vztahu zvratncho (reflexivního) je nutno užiti opisu pomocí substantiva: lOib JT?Bt#rl ith 'neponížil jsi se(be)' (doslova: 'své srdce' Dan 5, 22). §131. Zájmena ukazovací. 1. Pro bližší poukázání 'tento' sg. m. d*nä> 'tato' sg. f. dä; 'tito' pl. pro oba rody: (= hebr.), (Jer 10, 11, Ezr 5, 15) k°tlb; ^ VZ (Ezr 5, 15) q*rě; fi^N (v Dan). [Odpovídá hebrejskému fjf]. * m t 2. Má funkci substantívni i adjektivní: KJpbn Pír! 'toto je sen'; (Dan 2, 36; 4, 15); XVKrip 'tento roh' (Dan 7, 8); njrj 'potom' (Dan 7, 6, 7), t ; t 3. Pro vzdálenější poukázání: onen', 'ona Sg. m. ^ dčk, f. *rr\ dák (Ezr) ) t pro oba rody f^^j dikken (Dan) J Pl. 'i/Zě/c 'oni' [Jinak než v hebrejštině; srovnej však arabské dclka = = 'onen'.] Užívá se ho jen adjektivně: NJtHh 'ono město' (Ezr 4, 13). 250 § 132. Zájmena tázací. 1. Substantívni pro osoby |p man ťkdo?' [Rozdílné od hebrejského, ale srovn. arab. man.] 2. Pro věci mä 'co?'. r [Stejně jako v hebrejštině a arabštině má]. § 133. Zájmeno vztažné. 1. Aramejština má jediné všeobecné vztažné zájmeno dl pro všecky rody a čísla [Srov. arab. (alla)dí]. 2. Užívá se ho: a) samostatně: dSä^ITÄ ^ K^TT 'chrám (jenž je) v Je- *** i* - * i** ^ rusalemě* (Ezr 5, 14), fVTn "H KJTN 'strom, který jsi viděl' (Dan 4, 17); t t i b) ve spojení s jiným zájmenem: 'jg'* bihm^mlft 'kdo ne- ... r | - padne' (Dan 3, 6) (srovn. též § 134, 2); « c) k vyjádření vztahu přivlastňovacího původně jen k jménu určenému: XrDX"^^"^ K^KD 'nádoby t t »* domu božího' (Ezr 5, 14), pak i k neurčenému: *nj 'ohnivá řeka' (Dan 7, 10). Často je tento vztah předjat suffixem: XPnN"^ rlDt^ 'jméno jeho T 1 (totiž) Boha' = 'jméno boží' (Dan 2, 20). Tato vazba významem odpovídá vazbě státu konstruktu s geni-tivem (viz § 142, 3); d) jako spojky v různých funkcích (viz § 185). § 134. Zájmena neurčitá. 1. Není pro ně zvláštních tvarů. 2. 3. K sevšeobecňování se používá též zájmena tázacího: IfipH flfil 'a kterékoli potřeby* (Ezr 6, 9), ...*>1 nfil a cokoliv... bude (se zdát) dobré1 (Ezr 7ř 18). Viz též § 133, 2 b 251 4. Ueden-druhý', 'navzájem' se vyjadřuje jako v hebrejštině opakováním zájmena ukazovacího: HJTQy níJI ríW^ 'spojené jeden s druhým, navzájem' (Dan 2, 43), 5. 'Každý', 'všechen' ^3 kol, před maqqepem -73 kál- t (vlastně substantivum 'celost', arab. kull(un)). Vazby jako v hebrejštině: a) před neurčeným sing.: 'každý', 'každý člověk' (Dan 3, 10); i v- b) před určeným sing.: 'celý', N5HX"v3 *ce^ země' (Dan 2, 35 a 39); c) před určeným kollektivem: 'veškerý', K^ÍPS "73 veške- ré tělo'; (Dan 4, 9); d) před plurálem: 'všichni', ""D^Sn 'všechny ► t mudrce babylonské' (Dan 3, 12). V aramejštině je kromě toho tvar X?3 kolla 'vše', 'všichni'. rl2"X^5? Ti TIS 'Jídlo pro všechny (bylo) na nčm' (Dan 4, 9/l8). § 135. Člen. 1. V aramejštině byl člen původně asi též -hň jako v hebrejštině, ale protože se klade za příslušné jméno, podlehl jistým změnám. Stav jména se členem se nazývá status determinatus nebo emphaticus. 2. U singulárů a plurálů na -af je člen v tvaru - Xľ103PI 'moudrost'; plur. T5732W» st- constr. ÍW32ÍK» st. emph! S\ny21'N 'prsty'. • * v t t 3» a) u plurálů na ~ín a duálů se člen *-ha připojuje k příznaku -aj- a dá s ním -a//í X* :T*o1*» s** consť < *-a/\ st. emph. x»»^ 'dny*; duál 'váhy* (Dan 5, 27) (ale Leningradský rukopis má: JOJT^D)« t : b) u slov odvozených příponou * -a/ je v plurálu st. emph. na -d/g (qôré -a'é): *v-|ÍP3: XH*W3» ^ *fcníP3 'Chaldejcľ*. - t : * 4. Pro tvoření statu emphatiku feminin v singuláru a všech duálů a plurálů máme tedy praktické pravidlo, že se připojí k jménu ve statu konstruktu. (Bauer a Leander mají za to, že skutečně stat. emph. vznikl připojením členu ke statu konstruktu, s. 85). Nomina § 136. Kořen. 1. I v aramejštině je základní význam slova spjat s kořenem, jenž je v naprosté většině tvořen třemi konso-nanty. Pro malý rozsah biblicko-aramejských textů je i počet dokladů menší: ^ibh w&l&k 'kráľ XA37D malk9la (doložen jen st. emph.) 'královna1, tnalků 'království', 'vláda1. 2. Jednoradikální jsou jen částice (3, 3, 7, i) a zájmena * • + * (Xl» jednoradikální nomen není doloženo žádné, t * t neboť slovo pro 'ústa' [v hebr. ng] bylo rozšířeno o druhý radikál m (asi zbytek označení neurčitosti t. zv. mimací): □55 (se suíí. HISB)- * ^* * 3. K dvojradikálním patří na př. slova: Qtý 'jméno', jjtf fhebr. 'dřevo*, 'strom*, (st. constr.) 'dva', 'ženy', ^KD tsto>* T : 4. Ctyřkonsonantní jsou na př.: Qt2*in 'kouzelník', .... * * 1 'krk*. t * 253 2. Maskulinum nemá zvláštní koncovky, častá jsou i fe-minina bez koncovky: 'kámen', 'země', 'oko', patrně též fy 'koza'. 3. Feminina se většinou tvoří příponami: a) -/ jen v -ľ/ a -u/, kde mizí ve státu absolutu: st. abs. ^HN* st- constr. JVnnX 'konec', st. abs. ^"JQ, st. constr. fíiyifi* st- emph. Xfll^Q 'království'. » I m b) -a/, z něhož asi jako v arabštině v pause vzniklo -a/2, jež pravděpodobně jako v hebr. proniklo i do kontextových tvarů a dalo -á, fj . (Místo tohoto v aramej- stině je často psáno x .) V ostatních tvarech se -at t udrželo: st. abs. nyPI (nebo XVHíX s*' constr. fl^fi* st* emph. KflVn *zvíře'. t ; r* c) -ľ jen ve fem. *»*inK *áh°rl 'jiná' k mase. 'jiný'. • t: t I t t: t 4. Jako obojrodá se jeví v biblické aramejštině 'oheiť (mase. Dan 7, 9; fem. Dan 3: 6, 11 a j.), ťpták'(mase. Dan 4, 9 k°tíb; fem. Dan 4, 9 q3rě; 4, 18). Pozn. I. Mase. s žen. koncovkou: HPIB 'místodržícť, t ** t * 'druh*. Pozn. II. Kollektiva bývají fem., na př. 'vystěhova- t lectvo'. Abstrakta bývají též fem., na př. ^yi 'velikost'. § 139. Číslo. Aramejstina má tři čísla: singulár, duál, plurál. V tom i v jejich užívání se shoduje s hebrejštinou. (A) 1. Duál značí předměty párové: má koncovku v st. abs. -d/ř/i 7^3*113 'rohy** v st- constr. -ě (<*-a/) **>J*|h; v st. I * ^ * r "* ! I "* emph. -aj]ä (< *«/ + člen *M) ^Jlft. [Srovn. arab. -ajni konc. du. pro nepřímé pády, -a/ pro st. constr. du.] 2, Ve femininu se tyto koncovky připojují k tvaru na -at: í^ľlXtt ^i ťruce\ »lp 'zuby* po př. 'kly* (ve dvou řadách) Dan 7* 7, iy*y (st. constr.) 'oči', N'OtXtt (st* emph.) Váhy', t. j. dvě misky vah (patří k „dualia tantum")* 4. Duál tvoří jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: fľl*QT pitý 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. 5. Duál za plurál: pJ'lj? 'deset rohů', Dan 7, 7. 6. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. ^p\9 fem. st. abs. p^Hfl (< *-a/n). (B) Plurál. 7. a) Starší způsob tvoření plurálu opakováním je u adjek- tiva 2*1 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. I • : : ™ 'velcí', fem.: f^^2*l» emph. 'velké'. (Srovn. též odvozené subst. 'velmoži*). 8. b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: al) maskulinum ve st. abs. -ř/i, p -: pp7D 'králové', pjp^sn 'moudří'. [Srovn. arabské -Zna, konc. plur. mase. pro nepřímé pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy na -ím: D^btt 'králové', Ezr 4, 13; C©bx Jako kePfe» opraveno však v qerě pfi7N> 'tisíce', Dan 7, 10.) a2) maskulinum ve st. constr. -£,"»-(< *-a/, jako v du- álu): 'dny', *>ft>2H 'mudrci'. *3) maskulinum ve st. emph.: -ajja, (< *-a/-f-člen *hu): xsfi? 'dny'. (U) femininum ve státu absol. -íI/i, í , (místo *-«/, n analogicky podle mase. -ín): W^ix 'prsty'* [§ 139] (32) ve st. constr. (původní) -a/, : Jl^^K* |33) ve st. emph. -äla, xfl : Hfl^SSK- 9. Některá maskulina mají v plurálu koncovku (ženskou) -án: Q{ý 'jméno', pl. JinotJj (constr.); XD*!3 'trůn', pl. t t ÍTIK lev', pl. emphat. Kň^X: *3K 'otec*, pl. se suíí. »j-|rDK. t \T 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -m: n^p 'siovo', pi. p*pp; lduch', pnn [v hebr. rrtrm]; npfiSř 'rok', pl. pjfcj; p^j 'ženy* (sing. nedoložen). 4 11. Zvláštní je slovo £JJX. Původně kolektivum 'lidé', *lid-stvo' (slovensky 'sveť), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': sg. t^JN (důležité místo Dan 7, 13), pl. Ntí^X \32 t v; T T -. - ; (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo někde značí jednot- livého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, 7; 6, 8, 13 (I)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo q\i ťden\ a to bez patrného rozdílu významu: častěji pp^ (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A).) 13. Plurál od Tlhijt Je pHvK» značí v aramejštině [na rozdíl od hebr. nVI^X = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů* = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: pnni 'slito-vání* (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. onláyyya splanchna, pův. 'střeva*). Srov. též ppn 'pšenice' jako zrní [na rozdíl od hebr. n^DH — 'obilí na poli']. t * 15. Kolektiva jsou např.: y# 'dfívť; 'ptactvo'; *<»£J7 'listí'; *|tP3, 'maso', pak: 'živočíšstvo*, 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 25 § 140. Status. V aramejštině může být nomen v trojím stavu (statu): 1. Status absolutus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Značí jméno položené samostatně. 2. Status constructus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Před genitivem s oslabeným přízvukem. 3. Status emphaticus (determinatus) s postponovaným členem -a (<*-/zä) (člen připojen za slovem). [V hebrej- štině mu odpovídá nomen determinované členem, srov, § 142, 2, 1]. § 141. Vyjádření pádů. 1. Zbytky původních pádových koncovek jsou v aram. řídké: 2. Nominativní -u v suffigovaných tvarech jména *otec': IplX fl\"j..". K^JKdSÍ *a přinesli nádoby' Dan 5, 23; DřlS KJ7Xtý 'dotázali jsme se jich' Ezr 5, 10. (Pozn. Táž předložka ^ vyjadřuje i vztah dativní: PD^SnS 2PP 'dává moudrým' Dan 2, 21; i ■ > *~ 9 "* t oh? pidn ?31 a takto k nim promluví* Ezr 5, 3). : i • : iT I •• i § 142. Determinace (určení). 1. Vlastní jména označují určitou osobu či věc, a jsou tedy sama o sobě determinována: 7X^3^» biS* přívlastek k nim musí být též determinován: XJH21 753 'veliký Babylon' Dan 4, 27. 2. Determinace se provádí připojením členu, čímž vznikne status emphaticus (determinatus). [Na rozdíl od pozdější aramejštiny a syrštiny je v biblické aramejštině tento stav výrazem jména určeného.] Této determinace se užívá [jako v hebrejštině a v arab- štině], aby se některý pojem qznačil jako známý socha' (Dan 2, 31); (Dan 4, 2); c) je-li všeobecně znám: a) jako jedinečný: 'země', kh/x 'Bůh'; (3) za jedinečný považovaný: xs^d t T 'kráľ par exellence, totiž perský; y) ze souvislosti: K^fiD *ttfötS> ťŠ. písař' (Ezr 4, 8); 250 142] d)značí-li druh: XľlVH 'zvěř'; • i ** 260 e) známá jména látek a abstrakta: 'zlato' (Dan 2, 35), Kn»3n 'moudrost' (Dan % Í0~, 21). 3. a) Determinace následujícím genitivem oslabí logicky i přízvukem determinované jméno, jež se dostane do státu konstruktu. Viz § 140, 2. b) Vazba tato je v aramejštině poněkud těsnější než v hebrejštině, takže může být i přirovnána k složeninám (některých) jazyků indoevropských: rnn3"^2S? Ezr4,10 T - - -: a j. 'Zářící'; t^wX"2Í7 Dan 7, 4 'lidské srdce', něm. 'Menschenherz'. V češtině se vyjádří tudíž spíše adjektivem než genitivem substantiva. c) Determinace je jen u druhého (posledního) člena, a ta determinuje celý výraz: JV3 '(určitý) dům králův'; ^22 *D*2n Dan ^ *2 '(jist0 mudrci babylonští'; ^nbx fl*2 hintľPf IXtP Ezr 7» 20 ostatek potřeby domu Boha tvého'. d) Záleží-li na tom, aby prvý člen byl determinován, determinuje se druhý, i když na jeho determinaci nezáleží: řTDV h^flP Dan 7, 22 '(ten) Starý dnů (dny)'; bez t - | j ' * determinace: ppV ft*JW Dan 7> 9 'Starý dnů . e) (Má-li být první člen neurčený, je nutno použít jiných vazeb, s .7 [jako v hebrejštině a arabštině] nebo s v«j: bfcOíyb '^ihÁ Ezr 5, 11 '(rôjaký) král izraelský'.) f) Vazba státu konstruktu jmen ^573 'pán' a "13 'syn' slouží k vyjádření určité souvislosti s výrazem genitiv-ním (při čemž uvedená jména sklesnou na formální vírvhs hnanci, exulanti' (vl. 'synové vyhnanství, exilu'). g) Vazba státu konstruktu vyjadřuje na př. vztahy látkové (XSrH ĽihÚ 'zlatá socha'), vysvětlovači (723 fWÍO 'kraJ babylonský'), vlastnosti (mq^ hijap v t - * : i • i p ' 'Starý dny, co do dnů', Dan 7, 9; pod. 7, 22). 4. Determinace suffixem je vlastně zvláštní případ determinace genitívni, při níž genitiv osobního zájmena je přivěšen k jménu, takže s ním tvoří celek považovaný za jedno slovo. (Připojování suíTixů viz § 128, 3—7). § 143. Deklinace. 1. Ve vzorech se uvádějí kromě tří států též příklady tvarů suffigovaných s lehkými sufíixy (pro všechny osoby singuláru a 1. os. plurálu; jako příklad se uvádí 1. sg.) a s těžkým suffixy (pro 2. a 3. os. plurálu; jako příklad 2. pl. m.). Protože biblické aramejské texty jsou nerozsáhlé, mnohé tvary se nedají doložit, a vzory jsou neúplné. 2, Koncovky nominální jsou: pro mase. (a fem. bez koncovky) pro fem. s koncovkou Status * Sg. du. pl. sg. du. pi. abs. constr. emph. — -ájin -in — -e -e T * • *<ľ * * "o" -a -aj/a -a//a -ňt (-lt, ~ůt) * * — -etá n. -/a, (-í/d, -úta) -tajin nedoložen nedoložen -in -at -a ta 3. Při deklinaci některé samohlásky podléhají zákonitým změnám. Nemění se však samohlásky: a) původem dlouhé (5$, QV») b) zůstávající v slabice stále zavřené (Q*3n» 21) a) k nimž náleží i slabiky, které byly zavřené a vlivem ,zavírající" laryngály se „pootevřely" vsunutím ha- tepu (^n« < *9a*ri). ■ 261 ß) a slabiky, které se staly otevřenými po zjednodušení zdvojené laryngály (JWlö < *m9raccď; **Q t : -j st. emph. t t c) šswá, je-li dosti daleko od přízvuku (nj^HD* DUéS)* § 144. Nominální třídy. A. Maskulina (a feminina bez koncovky). Druh proměnné vokály koncový konsonant nesegolátní | žádný nesegolátní nesegolátní nesegolátní 1 (v ultimě) (nanejvýš jeden) segolátní různé nesegolátní B. Feminina s koncovkou Odvozená od mask u L třídy L—V. VI. se silným posledním radikálem se slabým posled ním radikálem koncovka -ä (< -at) koncovka -d/, i, -Ö Třída stále jednoduchý I. stále jednoduchý II. stále jednoduchý III. zdvojený před koncovkami IV. jednoduchý (původně dva konsonanty na konci slova) V. původně /, w, y (z toho > -ě) VI. Třída I. (Vokály neproměnné, konc. konsonant stále jednoduchý. Vzor: q Ť emph. x^S2?3 nebo PTíOÍPS. t t tt PI. abs. p^t^3 nebo pK^tS^S* emph. fcOT£'3 ne^o ^K^t^S Třída II. (Vokál poslední slabiky proměnný, koncový konsonant stále jednoduchý). Vzor: Q^jj 'věk, večnosť (^> fem. 'ruka', QXft 'stojící'). abs. constr. emph. s leh. suíT. s tež. suíí. sg- ubv nbv ^bv *fonbv "t "t t í |t * t i T f I """ t pi- vnbv ^by wsby ^bv fiynbv I * : it ; jt t - : it - : t I - : it Slovo má sg. s těž. suff. p31S du. abs. p*p. Podle II. tř. se deklinují participia qalu (^JQh nebo 7£5 • |t - )t 'zabíjející). Participia qalu sloves II w/j mají na švu ale *> se drží ve výslovnosti před š°wá: sg. abs. QNÍ5» pl* a^s- k9tib pDKp» Q3™ pD^h. Podobne i pl. constr. Třída III. (Dva vokály proměnné, kone. konsonant stále jednoduchý). Zde je velmi názorně patrno, že v aramejštině redukce vokálů pokročila dále než v hebrejštině. Vokál poslední slabiky se udržel jen ve st. abs. a st. constr. singuláru, které jsou tvarově shodné, na př. ^{J^ 'maso* [odpovídají hebr. st, constr. *)j£r3, zatím co hebr. st. abs. je ^tP3]. V ostatních t t tvarech se druhý vokál eliduje, prvý zůstává plný; a často 263 I§144] v zavřené slabice přecházi v i: *bašra >X"lty3- (st- emph.). Vzory: >qj 'čas', 2r*h 'zlato'; participia hitp^elu 2ITJ11SS 'daný', l^yriD 'udělaný'. m t abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. Sg. fDT fOt W»T *^»T U laryngály místo š8wS mobile je hatep patah: JOITI* I • ■ « * Třída IV. (Koncový konsonant před koncovkou zdvojen). Na konci slova, t. j. ve st. abs. a const. singuláru je konsonant jednoduchý 2*1 (< *wbb) 'velký', Q£ 'ústa'. Před « _ koncovkou je zdvojený a) původně (emph.); t b) pro udržení plného vokálu HíSS (se suff.). Původní u se drží před zdvojeným konsonantem: fc$23 (st. emph.) 'jáma', t před jednoduchým ve st. abs. a constr. sing. přechází často v o: 21 *velikýf (plurál viz § 139 B, a) 'ústa' (viz § 136> 2)> DtDIH 'kouzelník', (du.) 'zuby'; (SS-) 'živý'. pH (pl.) 'živí', 'život*. abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. sg- Dfcnn obnn NDtíin f • • x* * i * v* t \ * Třída V. Segolata. 1. Nomina, která se stala po odpadnutí pádových koncovek jednoslabičnými (*malku > */na//c), byla vsunutím po- mocného vokálu mezi koncové souhlásky opet rozšířena na dvojslabičná, při čemž prízvuk bud zůstal na původním kmenovém vokálu předposlední slabiky mél&k i 'kráľ, nebo se přesunul na vložený vokál slabiky poslední, OKA [§ 144] a původní vokál předposlední slabiky se redukoval HP *m * sHem 'socha', pm^ k3sap 'stříbro'. V tvarech s koncov-kami zůstal plný vokál, při čemž a někdy přešlo v i: fiy^l (< *dabh) 'oběť, pl. pn^j. Plurál se tvoří z dvojslabičných základů typu qatal, takže se shoduje s plurály třídy III. Je-li třetí radikál b9 g, d, A*, p, /, je v plurále ! spirantisován: ppbíp Tnalkin (< *malakín). Typy qatl a qitl do značné míry splývají. Příklady: a) typ qatl: viz výše, též: f^x, Xw2X (fem.) J » • T • 'kámen'. b) typ qitl: Q^fl 'sen', XftSn (& < l"» působením laryn- 1» *■ gály); 1DD ^niha', pl. plBD. c) typ <7u//: tbt^fí 'pravda'; XHJJ 'světlo', bľ\2 tzecľ» P1- abs. constr. emph. sleh.sufř. s těž. sufr. pi- pata sdS» n'oSo i 2. U kmenů II / (vesměs typu qatl) se -a/- udržuje (v st. abs. sing. se za ně vkládá i): py ťd/in 'oko'; jen v constr. sg. a někdy před leh. suffixy se monofthongisuje v é: Sg. 'dům', constr. fl^, emph. XfV3« se su^- t : - * : ~ (viz § 113, pozn. I.) Pl. pry; constr. vjvp (du); se suff. >jvp. 3. Od kmenů III ;: jfpBJJ cápjeh 'jeho listí'; III w: xitfi emph. 'vidění'. Třída VI. Jména na -é (s pův. konc. radikálem w, /, Původní koncový konsonant se neudržel ve tvarech bez koncovky (st. abs. a constr. singuláru), jako mater lectio-nis se píše n (původně u kmenů na a; a y) nebo x (původně 265 [§ 144] u kmenů na *). Před koncovkami singuláru a mužského plurálu je souhláskové /, před koncovkami plurálu ženského typu souhláskové w. n02 st. abs. a constr. 'stavějící', partie, qalu slovesa III in-firmae; pl. abs. pj£. K22b2 'chtění', st. emph. &021iž5» se su^- ^2^0. KD*12 st- a^s* a constr. 'trůn', se suff. ^EHÍ* plur. abs. pD"Í3> emph. KmD"l> I T T I T T T i T 1 T Třída VII. Feminina na -d (s posledním radikálem silným). 1. Femininní koncovky viz § 143, 2. Vzory HlVľ 'zvíře' s vokály neproměnnými, (správ- • něji n*12K) 'dopis* s proměnným vokálem. + • abs. constr. emph. s leh. suff. stěž. suff sg. n?rr iwn Kíivn wn t : I T ** T ** T t ľ* ! 'Tí- ■ : qasät > fl^ft st. abs. a cs. V plurálu se drží w souhláskové: *JHJ3 *dŕulť mase., suffigované tvary plur. '* T J T i | í ITT i 2. U feminin na -i a -u původní -ŕ v st. abs. sg. vypadlo, udrželo se však v st. constr, a před sufíixy. V plurálu slov na -u je konsonantní w. ^Hří 'konec', 'království'. abs. constr. emph. s leh. suff. stěž. suff. 137» msSa KrH37» WD7» • — * — — * — * ■ — • • T * • §145. Nomina tvořená zvláštním způsobem (mimo třídy) 'otec'; sg. se suíT. TDN» (viz § 128> 3)' Plur. rozšířen o h: se suff. *Jin3X> T T « t T, T *nK ^ratr'; pl. se suff: Ezr 7, 18 yrtU katífe, *íjnx q°rě (dissimilace: a > x pred laryngálou s d). (constr.) 'syn'; se suff. n^3* P^ur* constr. se suff. XTíD (constr.) ťpán\ " T *JV3 'dum'; constr. j"^, emph. Xfl^ (v^z § pozn. L); plur. se suff. batekon s explosivním jednoduchým ŕ, ^ má dágéš lene. Viz § 123, 2. t^XI (constr.) 'hlava'; se suff. viz § 128, 3. Pl. p^K1» se suff. Dŕl^KT Ezr 5, 10 (hebraismus). IT (constr.) 'jméno', se suff. viz § 128, 3. Plurál je rozsiren o h (jako u constr. flfla#» se suff. Dnfiíffttý. t t : í |t t t 267 § 146. Přídavná jména. 1. Koncovky singulární i plurální stejné jako u substantiv. 2. Přívlastkové adjektivum stojí vždy za substantivem, a shoduje se s nim v rodu, čísle a determinaci, § 147. Vyjádření stupňů přídavných jmen a) pomoci předložky )q 'z za komparativ: nm2n"7D 21 HITíl Dan 7, 20 'vzezření její (bylo) vetší než jejích družek'; b) genitívni vazbou za superlativ: Q^JX SfitP Dan 4, 14 t * * 'nejnižší z lidí*, 'docela nízký1. Číslovky §148. Či slovky základní. 1. Od 1—10 jsou doloženy tvary: pro rod mužský st. abs. st. constr. 1 2 nrhr\ 4 6 7 10 T T T T nitry pro rod ženský st. abs. (st. constr. nedoložen) (1: 5 v náslovi elidováno; 2: dissimilace n v r před n). Číslovky 3—10 sloužící k počítáni mužských předmětu mají koncovky ženské, a naopak. 2. z číslovek 11—19 doloženo jen '12' ýtfy v-jj^ 3. Z desítek doltóeny: rn&y '20', p/lbn '30» pfltf '60'-' 100' HKO. '200' (duál) p^xa. '400' nV» » '1000'; sg. abs. Mtf, constr. cnx» emph. Plun % I - -; i v v t : " b7k '10000* sg. constr. foy plur. Dan 7, 10 kHIb p^-), q8rě 4. Ze složených čísel doloženy jen ť62' pfllfll PMP a '120' pfcwi nxa. § 149. Číslovky řadové. Doloženy jen: 'první*: mase. pl. emph. fcOai^; fem. sg. emph. X/^QIJJi " T " 1 t ľ IT 11 pl. emph. Kn^»ni3. t t i t : I - 'druhý': fem. sg. abs. 'třetí': fem. sg. abs. X\TVSfi k9tib, flxjvbfl ^rg- t t ; 'čtvrtý': mase. sg. emph. a fem. sg. abs: katíbT t t * : nK3>*2"! q3ré'fem- s§- emPh- t t ■ : t ; it * : Pro čítaní let a dnů v měsíci se užívá číslovek základních (Dan 7, 1, Ezr 6, 15). § 150. Ostatní druhy číslovek. Příslovce 'po druhé* fl^Jfl. t " * Násobný výraz 'sedmkrát' n$2Ú líl TI* Slovesa § 151. Cvod a rozděleni. 1.-Slovesné kategorie: t a) osob'a 1., 2. a 3. (1. společná, 2. a 3. rozdělená na mase. a fem.) b) číslo: singulár a*plurál (duál není). c) čas (t. zv. tempus): Neodpovídá naší kategorii času, avšak nekryje se ani s videm slovesným; perfektum děj konstatuje, imperfektum líčí (Brockelmann, Arabische Grammatik, 11. vyd. 1948, s. 118). Vlastní vztahy časové a vidové se poznávají spíše ze souvislosti. Srovn. § 153. 269 [§ 151] d) způsob (modus): u perfekta nerozlišen; u imperfekta: indikativ a jussiv; imperativ. e) odvozené kmeny vyjadřují jednak slovesný rod (aktivum, reflexivum, řidčeji passivum), jednak míru a okolnosti děje. Srovn. § 152. f) Jmenné tvary jsou infinitiv a participia. 2. Kořen slovesa má tři souhlásky (radikály). A. Silná slovesa jsou a) orální se všemi radikály orálními; b) laryngální, je-li kterýmkoli z radikálu h, \/i.Ze sloves s 9 sem náleží jen ta, která mají 3 jako druhý radikál. Dále sem náleží též slovesa s r jako druhým a třetím radikálem. a) I lar. (fl, tf, fl) p) n lar. (n, n; k; i)-y) iii lar. (n, n; n)- B. Slabá slovesa assimilují (n) nebo elidují některý radikál (w, /, *). a) jednoduše slabá y) I * (x"B) • 8) I u>, 7 (-VB)- e) II «>, / (yfV)- l) III infirmae — w, /, * Ol"1?, ti) II (mediae) geminatae (2?"JJ). Třetí radikál je stejný jako druhý.. b) dvojitě slabá. Vesměs III infirmae, při tom též: «) i " (f B)- P) Assimilující sloveso s/g a) I n, p) I', y) 11», 5) II /. 270 3. Ve slovnících se uvádějí slovesa třemi radikály bez voka-lisace. 4. Označení hebrejskými písmeny podle vzoru viz §51,4. 5. Rozlišení aktivních a neutrických sloves ve vo-kalisaci kmene prostého (qal, p°eal) je dosti nejasné, a malý počet doložených sloves nedovoluje jisté závěry. Perfekta na a jsou jak aktivní (^fl* 'dal') tak neutrická 6S53 'Padl)'. - t Perfekta na i po př. z něho vzniklé e jsou (s jedinou výjimkou) neutrická foy 'mohľ, ft^tľ 'vládl'). U imperfekt všech tří typů se vyskytují jak význam aktivní, tak neutřický: u: 73j<> 'bude jíst*, ^y 'bude moci'; a: 'obleče', *nSX* '(nechť) zhynou'; i (e): ip\y> 'dá', 'padne*. \ m m * ** * K perfektům na a jsou doložena imperfekta na u a i. K perfektům na i (e) náleží imperfekta na u, í, a a. Je tedy nutno u každého slovesa uvádět jak perfektní tak imperfektní kmenový vokál. § 152. Slovesné kmeny. 1. Systém aramejských kmenů slovesných se shoduje s hebrejským v tom, že má též 1. kmen prostý, 2. kmen intensivní tvořený geminací středního radikálu, 3. kmen kausa-tivní tvořený pomocí praefixu, jímž je kromě ň- též[srovn. arabštinu] a z akkadštiny převzaté š-. Avšak reflexivy s / převzaly většinou i funkci passiva; passivum tvořené vnitřní změnou vokalickou pomocí u se udrželo plně jen v kausativu na /í-, kdežto v kmeni prostém je zastoupeno méně [více však než v hebrejštině] a v intensivním jen nepatrně. 271 [§152] 2. K označování těchto kmenů se užívá též vzoru pel 7y g. Pro aktivní prostý kmen se vedle p°cal [též v syrštině] užívá též hebrejského názvu qal 'lehký', 'prostý'. 3. Přehled slovesných kmenů v biblické aramejštině kmen aktivní reflexivní (pass.) passivní prostý p^al (= qal) hitpotel (jen perf. a partie.) intensivní paceel hitpa,cal kausativní (na s-) hapcel, "apfel šapcel hištap'al háp'al (perf.) (Passivní participia intensivu a kausativu náležejí tvaroslovně k příslušnému aktivnímu kmenu). 4. Reflexivum (a passivum) má vždy jiný kmenový vokál než příslušný kmen aktivní: kmen prostý má aktivum na a, reflexivum na e, kmeny intensivní a kausativní aktivum na e a reflexivum (passivum) na a. 5. Význam kmenů. I. P°*al (qal) značí prostý děj aktivní nebo neutrický. II. Hitp9*el je jeho reflexivum (Nfí* Dan 4, 9 'živí se'), častěji passivum ("l^SJľl* ^zr 6» 11 '(nechť) je učiněn'). • 4 III. Pa"el značí obyčejně děj zesílený (7J3J3 'pobil'), často zasahuje'i do funkce kausativní (JlSfc22 'přestala': 17J23 m 'působili, aby se přestalo', t. j. 'zarazili'), i v tom, že se tvoří denominativně (fl^O 'slovo*: 77ft 'mluvil'). IV. Hitpa**al je reflexivní, po př. reciproký Oliyjin 'mísiti * ■ se (navzájem)') a passivní (l|32fin 'byl hledán'). 272 3. Praefixy a affixy imperfekta. Sg. 3. m. j-- --* Pl. 3. m. /- -Ún p 3. f. ŕ- — --R 3. f. /- -an t - -h 2. m. i- — — ~p\ 2. m. /- -ún p- -j* 2. f. nedoložena 2. f. nedoložena 1. — -x 1. n-—--i 3. os. pl. f. má praeflx / shodně s 3. os. pl. m. (2. os. pl. f. v pozdější židovské aramejštině je tiqtlän). 2. a 3. os. pL má na konci původní -n [zachované i v arabštině a částečně v hebrejštině]. (Podobně i 2. sg. f. -In v říšské a později i židovské aramejštině). Koncovka 3. os. pl. f, odpovídá příslušné koncovce perfektní: -ůn: -ů = -an: -ä. v ľ v konci. 4. Affixy imperativu jsou obdobné affixům 2. osob imperfekta. Sg. m. — — PL m. -u y f. -ř - f. nedoložen Podobně jussiv 3. os. pl. m. má -ů: VlľlN* ^eT 'nechť zhynou'. (Se suffixem viz Dan 5, 10). § 154. Perfektum. 1. Způsob tvoření je v některých tvarech kolísavý. Proto uvádíme zde nej častější formy zkonstruované z radikálů k-Ub 2ľ\D 'psátľ, neboť na nich je zřetelně vidět i explo-sivní po př. spirantní výslovnost. 274 2. Vzory: Kmen. vokál a Sg. 3. m. kmen. vokál i ( > e) * * 3. f. nedoložena 2. m. jisns. nnns. rans — •* — * — * * fDJÍS (fŮfl3) 4 * 2. f. nedoložena 1. nedoložena rons Pl. 3. m. 3.f. 2. m. mna pqjís t " : 2. f. nedoložena 1. nnro nedoložena nedoložena Koncovky 3. p. m. a f. -u a -5 jsou neprízvučné. 3. Vokál a v otevřené prvé slabice se všude redukoval: katáb(a) > 2fl2. ["V hebrejštině se před přízvukem zdloužil]. Kmenový vokál í v otevřených slabikách zůstal, v zavřených slabikách uprostřed slova se změnil ve. V zavřených slabikách na konci slova bývá i i e. V 1. sg. se vsunuje před koncové -/ vokál: Jl^tOJ 'zvedl jsem'. V prvé slabice zavřené bývá i, podobně i někde v 3. sg. f. nftbĎ 'vyšla'. i - : ■ § 155. Význam perfekta. Perfektum značí děj: 1. minulý: JlHStt^n Dan 2, 25 'nalezl jsem muže', 2. předminulý: y-p **12 Dan 6, 11 'když poznal9. 275 3. minulý zasahující do prítomnosti: Q^t^ Ezr 5, 16 * : t 'není (ještě) hotov'. Perfektum se spojkou ^ má vždy svůj původní význam [*] consecutivum v aramejštině není]. § 156. Imperfektum. 1. K úpravě vzoru viz § 154, 1. typ na u a i(>«) Sg. 3. m. * * * * * * • * 3. f. % l * p P. P 2. m. p P, P 1. h- ' (N) * * %f • • p P. P PI. 3. m. 3. f. 1 t * " * .--- 2. m. | • * * 1 1. * • \ : * p p. p U typů na a a ŕ (> é) jsou tvary bez koncovek (označené p), podobné tvarům typu na u jen s rozdílem kmenového vokálu; tvary označené = jsou s nimi shodné, neboť kmenový vokál je zredukován. Praefixový vokál 1. os. sg. je bud původní i, nebo vlivem laryngály i > # [jako v hebrejštině]. § 157. Význam imperfekta. 1. Značí často děj budoucí: 137 D fflftfl ^HľlSI Dan 2, 39 • f • j t • i-t 'a po tobě povstane království'. 2. Ve vyjadřování přítomnosti se vyskytuje imperfektum poměrně řidčeji než v hebrejštině, neboť mu v této funkci konkuruje participium (§ 165, 4). 276 FtfJfť1 ^"řD^í Dan 4, 29 'a komu chce, (tomu) je dává'. 3. Značí též minulé děje trvací a opetovací [pro něž má na př. latina imperfekta], [Srovn. též věty stavové s impf. v arabštině.] 'Zvedl jsem oči (perf.), a moje vědomí se mi vracelo (Sríft, impf.)' Dan 4, 31. * 4. Imperfektem se vyjadřují též projevy vůle: a) rozkaz: pl^DÍT) Dan 3, 5, 'padnete a skloníte se*. b) přání: ?Í!)D712> Dan 3, 31 'nechť se váš pokoj rozhojní', c) výzva: JOP[J Dan 2, 4 'nechť oznámíme'. [V těchto případech by byl v hebrejštině nejspíše jussiv (a), (b), který je v aramejštině řídký, či kohortativ (c), jenž v aramejštině není.] § 158 — 160. Wäw consccutivum v aramejštině není. Jednotný tvar spojky ^ má význam kopulativní (slučovací) a pod. (§ 185, 1). Imperfektum se spojkou y má vždy vý- ■ znam imperfektní, perfektum s •) vždy má smysl perfektní. m m § 161. Jussiv. Jussiv je v biblické aramejštině řídký; jen v jednom případě má tvar odlišný od imperfekta: Vl£fcO ^er 10, 11 ťať zhy-nou'. Význam je stejný jako v hebrejštině: rozkaz a přání kladné i záporné (s 7^): IjSrO^bN Dan 4, 16 ťať tě necčsľ. § 162. Kohortativ v biblické aramejštině není. Srovn. § 157, 4, c). § 163. Imperativ. 1. Tvarové koncovky odpovídají imperfektním 2. osob co do kvality vokálu, avšak nemají koncový prízvuk ani -n. 277 Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 150, 2). Vokál 1. slabiky sejedukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. m. 2ľ\2 2ľ13> nJ12 f- *QJ13 ostatní nedoloženy pí. m. >ari3 12^3 lana f. nedoložen 1 voň jej jen kmeny aktivní. 2. Značí rozkaz: *»S5k Dari 7> 5 'vstaň (a) jezľ, po př. přání ^pj ľ'fibsj'? W?d dan 2, 4 a j. 'králi, bud na * v: j * : u : t : - věky živ!'; a to jen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s "^x)-(Zvlášť důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je Viz § 157, 4, a). § 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v aramejštině jen jeden. Odpovídá významem českému infinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. v p°ealu má prefix mi- -jq: 'shromáždit'. * — * * v odvozených kmenech má koncovku -á ve st. abs., ve st. constr. -a/ nebo -oí, před suffixy jen -ÜL p*cai: 2Wö Hitp^ei: mnann t t Pa"el: rQfO Hitpa'al: niflSflfi t t t t Hapcel: niMH (apcel: *-fcí> šap'el: t t 3. Většinou vyjadřuje cíl děje a bývá opatřen předložkou ^ ťk': 'vyšel zabíjet' nSlSSb Dan 2, 14. [Srov. německý t t inf. s "zu" a anglický s "to"]. 278 Se záporkou: n*»J^nS tíh *H K2T13 Dan 6» 9 Výnos t t T T k nezmenení, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: N^JInS NT£7 *IOX Dan 3, 19 'poručil vyto- pit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (QJJHB ' Dan 3, 16. 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často se i substantivisuje: iT?n3flfi3 Dan 2, 25 'v spě- T T chu'; PP3XJD3 Dan 4, 32 'podle své vůle'. * w § 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytují participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 2JH3 _ * t (nebo 2fi3)> se stálým á. "* t (3) Passivní participium je typu ^fi3. b) Participia odvozených kmenů mají prefix m- (ft). Voka-lisace aktivních (a reflexivních) je stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] aktivní passivní reflexivní Qal: * t • * Hitp^ei: irisna *• * p m Pa"el: Hitpa"al: sriSľlD Hap'el: • Hápľal: nedoložen. (Ap'el: •* * + — * i l 1 i 1 279 \ 3. Významem odpovídají aktivní participia českému pře- chodníku přítomnému: ■Jfth 'zabíjeje', 'zabíjející'; pas- - I t sivní českému příčestí minulému trpnému: Spht 'vzty-cený . 4. Co do času odpovídá aramejské participium aktivní im-perfektu, jehož funkci částečně přebírá. § 157, 2. Značí děj budoucí: PTlft 'vyženou tě* (pak 2 imper- fekta) Dan 4, 22; i minulý nedokonavý: 'vyšly (perf.) prsty a psaly (^rDlV Dan 5> 5- Přítomnost je v biblické aramejštině mnohem častěji vyjadřována participiem než imperfektem; na př.: fljx 57 ^ Dan 2, 8 'vím'; fcOSJlíí Ezr 5, 16 'je stavěn'. 5. Participium má tedy větší rozsah a frekvenci než v hebrejštině. Často se spojuje se slovesem ^IH *býtľ; (XIÍTA Ezr 6, 8 'bude dána') a se sponou VVX (v*z § 1^2, 2)T: pnbs fl^JVX Dan 3> 14 'opravdu nectíte?'. Zajímavá je aramejská vazba participia IftX říkající ~ t po perfektu: plOXl )2V Dan 2, 7, 10 a j., 'odpověděli a řekli'. 6. Participium passivní může mít i význam přítomný: • s 'obávaný', pak 'strašný' Dan 2, 31 [srov. latin, 'třemen-dus']. 7. [Z participia s osobním zájmenem se v pozdější aramej- štině vytvořil opisný présens; byl pak převzat i do novější hebrejštiny.] (§ 166. Vyjádření přítomnosti. — Viz § 155, 157, 165.) § 167. Odvozené kmeny silného slovesa. U těchto kmenů mají perfektum a imperfektum vždy shodný charakteristický vokál. Je jím e v hitp°eelu, pa"elu, hap'elu; a v hitparCalu a háp'alu. Význam viz § 152, 5. 280 [§167] 1. Passivní qal (p9*Il) se vyskytuje jen v perfektu, jež je nutno lišit od participia passivního qalu. v 3. os. sg. m. tvarově se shodují, ale v ostatních tvarech jsou perfektní ■ koncovky jasně vyznačeny. Doloženy jsou tyto osoby: Sg. 3. m. 3. f. M3 2. m. r\rfahr\ PL 3. m. IITflB 'byl napsán* Ezr 5, 7 'byla zabita' 'byl jsi zvážen' 'byly otevřeny' 2. Reflexiv qalu (hitp°cel) má praefix /- a před ním v perfektu předražené /z/-, zřídka 'i-. Doložené osoby: Sg. 3. m. 3. f. Perf. aram Imperf. rorisnn PI. 3. m. inrorn 2. m. Inf. proram 1 + « * * * mri srn Partie t t * * pnrorr parteri ri 3. os. sg. f. má tvar segolatisovaný. Je-li prvním radikálem sykavka, přesmykne se před prae-fixové t: j32fl#fl 'bude zanechána'. Praefixové / se assi- I * m * m miluje k s a i, viz odst. 4, srovn. § 126, 6. 3. Intensi v aktivní (pa"el) zdvojuje střední radikál. Praefixový vokál se reäukuje. 281 [§ 167] Doložené osoby: Perf. Sg. 3. m. 3J!D, 2. m. — 1. roro 13*13 PI. 3. m. 2. m. 1. infinitiv (x -), mro. Imperf. sro». 3ros 'iron 3fl3K w p^?ľ pnrori Imperativ pl. m. íQfl3. t t Participium aktivni 3fl3D> passivní 3fl3lQ. 4. Intensiv reflexivní (hitpa"al) Doložené osoby: Perf Sg. 3. m. 3. f. 2, m. mrom Pl. 3. m. 2. m. Imperf. iron sronn Participium IflSJlD. —•- • • K přesmyknutí sykavky a pripodobnení / viz odst. 3 Příklad: P3tD2P 'bude skrápěn . ■ 5. Kausativ aktivní (hapcel, 3apcel, šajTel) má praefixový vokál a. V impf. a partie, se vyskytují tvary s h- (a 5-) i tvary s elidovaným prefixovým konsonantem [podobné hebrejským]. 282 Doložené tvary: Perf. s ha- (s 'a-) \ Imperf. s ha- synkopované Sg. 3. m. iron. aŕon šrot* t* f- m — é * * ,— I * i 3. f. t w * ■ « — * ■ » * • — • • • 2. m. ** * * — I 1 1. t PI. 3. m. rana* • ■ ^ i * * 1 2. m. parDnn i * * * i. ^ iron: Í j í i .. Šap'el: perf.: 2fl3tP> llfOtí^ impf.: 2fl2í^ » m * * Imperativ sg. m.: irOH. IfIDK. * * infinitiv: rnnan (-k). rQrotf. t t : - ~ r r : - Partie, aktiv.: 2fl2n»> (2tf-) 2fD#B. ■ * . ■ * passiv.: iňsna. - : - ; 6. Kausativ reflexivní (hištap'al): doloženo jen impf rhhlfímý1* Ezr 4, 13, 16 'jsou dokončovány'. 7. Kausativ passivní (hápeal): praefixový vokál je bud původní u nebo á v zavřené slabice z něho vyvinuté. Doloženy jen některé osoby perfekta: Sg.: 3. m. i£On» 3. f. nnrm (-n), i- num P1-: 3. m. *qmíi § 168. Slovesa se suffixy. 1. S určitými i jmennými tvary slovesnými se spojují ob-jektní suffixy, tvarově shodné se suffixy possesivními (§ 128, 2 a 3) vyjma 1. os. sg., kde je -m (u possesivních -z *> -), Jsou jen u aktivních kmenů. * 283 [§ 168] (Infinitivy a participia mohou mít suffix objektní i posse- sivní.) 2. Protože připojením suílixu je většinou přízvuk slovesného tvaru posunut, mívá suffigované sloveso jinou vokalisaci než prosté. Je tedy nutno ji odvoditi z předpokládaného původního tvaru podle příslušných hláskoslovných zákonů (viz § 121, 1, 3, 4). 3. Perfektum: Doložené osoby a suffixy: Osoby: 1. sg. *qatalt-: se suff. 3. sg. f.: nilb^fti Vy- stavěl jsem ji'. 2. sg. m. a před a v se)\ JOÍlSHin 'oznámil jsi nám'. T * * 3. sg. m. *qatal-: suffixy jako u tvarů nominálních (§ 128, 3): hap'el se sufT. 2. sg. m.: ^Sp[5ri' ) c]. 3. Podobně se u slovesa s-l-q p^g 'vystupovatť assimi-luje Z k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. ^pBfi (<*haslíqů); háp'al: perf. pDH. Avšak zdvojené -ss- se může rozvést ve skupinu -ns- hap'el inf. *hassäqä > ffí3ĎJPT. § 126> 3- t t 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilo-vané byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. 173. Slovesa I * (^). 1. Všechna slovesa I * vysunují v imperfektu qalu ' po prefixu, a předchozí prefixový vokál í se náhradně dlouží v ě: (*/TÄ:uZ>)t53XVtJí'íf!ll1ttK^ 'řeknete'; jussiv VDX*» 'nechť zhynou'. § 126, 3. I : i*' 2. Redukovaný vokál po ' je a 'řekl', 'Jez')> avšak imperativ slovesa "jftU 'říkatť má *: Srovn. § 125, 3. 3. U laryngálního * se drží a: JilfiK re^ jsem', srovn. 169, 2. 287 4. Hapeel a hafal se tvoři analogicky podle sloves I w/j, na př.: pni'jn* 'zničí', ^yiľl zničen'; další viz § 175, 2. § 174. Slovesa III 3 přešla k slovesům III infirmae: § 176. § 175. Slovesa I w/j. 1. Původní w přešlo v / v násloví [arab. wahaba - ^^*» ťdaľ], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech kmene prostého a intensivního (na př. § 126, 1. * • • • + • 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: ^JTin (<*hawlcb) 'usadil' od 2Í1^ PTín* 'oznámí' od J^; Jijppin 'kýla přidána' od p|g\ 3. Všechny tvary sloves původně I w i původně I / se tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají / v hap'elu (na př. "J^fi < *hajbel 'dopravil') a sloves I' sem přešlých (§ 173, 4): ffi^Pl 'uvěřil', part. pass. fjO\*iQ, od 'uvedľ, inf. n»itn od nm. t t : - V šap'elu se píše s * sloveso převzaté z akkadštiny [imper. šězib] 'vysvoboditi': perf. £PtP» imperf. 2ľ»tJj\ partie. * 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant /': (<*/a/7a&) 'je dobrv', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. ^Tl 'dej!', 57*1 'poznej!'. Avšak v imperfektu se druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: 'sedne' (perf. *2ft)> 73* 'zmůže' (perf. ^)y). Zdvojení se někdy rozvede pomocí n: yíjjfl (<*ad-dď) 'poznáš', fisnj* (perf. jh*>). I : : • : 288 § 176. Slovesa III infirmae (pův. III /, w, *). 1. V aramejštině splynula slovesa III /, III w a též III \ Převládl typ III /, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouží n i X kez ohledu na původní kořen slovesa: Dan 5, 19 a j.; ^IPI Dan 5, 19 a j. — * •byľ. 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. končí na -ä: 'žádaľ. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*řana-wat>) fijy 'odpověděla', (*hawct]at>) jy^ t t ~: —: 'byla'. V 3. os. pl. m. se též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banáju> žbanáu>) ýj^ 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž affix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. JVin> nsH*1 'vzrostl jsi') nebo monofthongisovala v ě * — * (L sg. JVn» pl* iO£D*l 'hodili jsme', 2. pl. m. nrwn 'viděn jste*). c) U perfekt na i je 1. os. JT>2,2£ (< *sabiwí) 'chtěl jsem', 3. pl. m. Vnt^N *išlíw s předřazeným • • • 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -ě: !"PiT (°d řOk) 'zvolá*; mnfl 3. sg. f. '(ona) je'; NJhfl (od HJh) 'koupíš'; X5?2K 'požádám'. TI * mt « »■ } m * ■ 3. pl. m. končí na -on: Mfltíh epijí* (< *]išta(j)un). Sloveso nin 5>býti" má v 3. os. sg. mu a 3. pl. m. i f. prefix z- -^ místoT /- -v xinS; \Srh i^wöm nnb. 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. v>n 'žij!\ 'vezmi!', pl. m. í v slabice dosud nebo původně zavřené: 2. sg. m. pfiffi, 1. sg. flfitp. (Jediná výjimkai 'zvedl se'.) 290 [§177] 3. V imperfektu a imperativu mají slovesa II w vesměs u. Q*)hS ynft 'budeš bydliti', n^Ylíl 'pošlapá ji', I - * * *" * * _ ŕlD^' ^JOlřj. Slovesa II / mají obdobně í: imper. (Sloveso **pfl 'jiti' má impf. a inf. ^fiip). 4. V participiu qalu se střední radikál vysunul, přechodový konsonant se píše pomocí ^: DXft. Srovn. však plurál q°rě 7*»ftl>h, § 144, 2. 5. Perfektum passivního qalu (p°cil) je zastoupeno tvary 3. sg. m. a 3. sg. f. Jiftjp. 6. V hitp°celu je prefixové t zdvojeno, patrně proto, aby byl počet konsonantů stejný jako u silného slovesa (2ľ\3ľ\s): T^MV ]itt9zín ťživí se'. (Qjpfl* a ViQtyFP mají ô analogicky podle qalu). 7. Hapcel má [jako v hebrejštině] vokál l po př. ě. Perf. 3. sg. m. a^n- n^n> 2- s§- m- rrórt> L s§- P.4 3. pl. m. ^jQ^pn. Se suff-: 3- sg- m- se suff. 3. sg. m. rTD\*5n» 3* pl. m. se suff. 1. pl. XJliWiri 'odvětili nánť. Infinitiv *bý*i pyšný'. Imperfektum a participium mají v konsonantním prefixu před přízvukem dlouhý vokál: 3. sg. m. B(*)5nS part. D^ÍID (ale 3- P1- m- 7« W)-Tvary synkopované: 3. sg. m. QV^, 3. sg. f. PpjTl. 3. pl. m. Viyfl; partie. 8. Hapcal má pro 3. sg. f. perfekta tvar fij^ňn (Dan 7, 4, srovn. v. 5 a varianty!) t: 9. Intensivy se tvoří řidčeji silně (Hft^ infinitiv pa"elu), častěji (podle sloves II gem., viz § 178, 7) opakováním posledního radikálu: od 'býti vysoký': partie, polelu Vyvyšující', partie, hitpolelu riDjbiVn 'vyvý- šil ses'. 291 10. Jako silný radikál funguje střední w a / u sloves III iníirmae (na př. fc^jf 'býti') a u denominativníhc slovesa jíjlfl 'užasľ. t — * § 178. Slovesa II geminatae (y"y). 1. Druhý a třetí radikál jsou stejné, a často splývají v g e minovaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se místo druhého konso-nantu náhradně zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, .§ 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštině často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: hViJl (<*hcľel) 'uvedľ, perf. hajľelu, 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: 'vešeľ, j^rjj 'uprchla', pfoy q3rě (jnSStf k0!1^ Dan 5, 10), ^rj, var. «13^ daqqú Dan 2, 35 'rozdrtili'. Jediný doklad pro imperativ je ^13 'vytnete! .] 3. V imperfektu a v infinitivu je geminován první konsonant; oba doklady mají zde zjednodušenou laryngálu: imperL 3. sg. f. (<*lirrô*; ô je hebraismus) od 5757*] [hebr. ř*^*)] 'rozbiti'; inf. |ftp (<*mihhan) od pfl 'slitovati se'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvoření u sloves I /, § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen první radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. SyjPl (< *ha"d, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. híjfl; v imper. sg. se suff. 1. sg. \3"j£n *uved mne!'; v participiu ftintS; infinitiv je H^yjn nebo fnyn t *• " : t t : - t r r* (obojí z *ha"älä). 5. Hápeal má doloženy tvary perfektní: 'byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'el 3. sg. f. 77J3n 292 'hledá si stin', a tvary šapcelu a hištap'alu slovesa Sb^tJJ 'dokončitť: ib^Dttf Ezr 4, 12 q9rě; Pl^Dtý. I : : - : • 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silne: v pa"elu je perf. bhft 'promluvil', imperf. ^hti"1* partie, akt. (fem. nT?Ofi); SJS^O (< *m?rďeť) 'rozbijejícť; imper. IXŠjS 'vytněte'; v hitpa^alu participium rsnľlfi 'prosící o slitování'. 8, Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intensivu QftÍf!t£JX 'ztrnuľ, od Qj2t^ je tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, 8). § 179. Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejštine vesmě? III infirmae, a k tomu a) I n (1), p) I • (2-3), y) I w (4), S) II, / (5). 1. Xt?w: 'vzíti': perf. Xt£^> imper. xtí?. t : 2- !"ITN: ^ 'zapáliti': inf. xttt> partie, pass. j-[fx. 3- nnX: qal 'přijíti': perf. -fflK. 3. pl. m. imper. P1- InXi inf- Nflfií partie, akt. Hap'el :přinéstť podle sloves I /; perf. 3. sg. m. Wfi, 3. pl. m. V2Vn> inf. ,TJVn. Háp'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. JY7ifi,'3. pl. mV Vfin. t " 4. 'dokončitť (z akkad. ušěsí): perf. (x)^t£J Ezr 6,' 15. 5. flTl qal <žíti>: imper. sg. 'apeel 'oživitť: part. akl. Xna Gako u sloves II gem., pův. */*/'/). § 180. Slovesa čtyřsouhlásková se v bibl. aramejštine nevyskytují. § 181, O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). ■ 293 Častice § 182. Částice. Podle pojmů nám běžných se mohou dělit na příslovce, předložky, spojky, a citoslovce. Na některých lze ještě poznat jejich původ z některého nomina nebo slovesa. Vyjádření spony příslovci: 1. Tjy 'ještě' (je): tffl'pft Tft7 Dan 4, 28 'ještě (bylo) slovo...' t : * 2. 'jest (existuje)': p*Q3 Dan 3, 12 'jsou (zde) muži...*; Ďan2, 10 'není člověka,... který by mohľ. Se suff. 2. sg. m.: ^JiTN!! 'zda Js^' Dan 2, 26 qeré. 3. (Vyjádření spony osobním zájmenem viz § 129, 2) § 183. Příslovce. 1. Původní: Místní: napi 'tam' [hebr. naŽflí rt3(-ll?) '(až) sem#-Časová: p^tf 'tehdy,' s předložkami pliO ťihned\ P^NTfP 'od té doby'. Způsobová: *3 a 'tak'. I - t : 2. Záporky: -^S 'ne' [lat. £non'] [=^hebr. *ne' [lat. 'ne',] [= hebr. 3. Tázací částice: f-j 'zda', na př. 'zda ne?\ Má tvar n před souhláskou se šawá zc^a může?') a před laryngálou (^JVKfi zda Jsi?) Dan 2> 26 (I9rě)- 4. Odvozená: a) příponami: -d (původně akkusativní -a) a -ůř; nSJliŽ 'dole', tffyy 'nahoře'; JVl^Jfi 'podruhé'. t "* t * * b) od adjektiv a číslovek bez zvláštní přípony: Wtfp * — 'velice' (jako adj. = 'velký'); xľJ^X** 'jistě, ano' (jako t * - adj. 'jistý'); HTľ!* 'velice' (jako adj. 'veliká'). 294 5. Cizího (perského) původu jsou: &nT"HN 'správně', y - — - fcMIBĎK 'pečlivě'. t ; - : t § 184. Předložky: I. Jednoduché: A. Jednosouhláskové: 3, 'v, na, skrz'; 7 'k'; 2 'podle' (ve funkci spojky: 'jako'). 1. Před slovem začínajícím souhláskou se š°wa mají tvar s i: fc^ŽStýS V nebesích', y*\r\h 'k bráně'. (Z ačíná-li tako- vé slovo na f, splyne s ním toto i v i: (p*p 'ruce*, *bi-]9dájín >) pT2 'v rukou'). 2. Před laryngálou s hatepem má předložka odpovídající plný vokál: S]BH3 'hlínou', rntH"? 'k zpyšnění'; někdy též u q 72|37 lůq°bel 'kvůli, pro'. t: t 3. V ostatních případech je tvar s redukovaným vokálem: "^22 b9kál- 'všude', £ke straně, 'proti', n**2^D2 'podle jeho vůle'. 4. Suffigované tvary (srovn. § 128, 3): od 3: ^3, ^3, ^3, PI2> pH2» od h obdobně, též QiS'a psS/oft1?- B. Dvojsouhláskové: v, se suít. nsss?a p°d- -fO 'od, z', se suff. vj^, J!J30; pH50 Dan 2, 33 a j. q°rě. n se assimiluje jen zřídka (XSWxiS ze z^mč' t : - i" Jer 10, 11), častěji zůstává: 2*2f*"Mp 'jistě', nota accusativi: jen pp[JV Je' Dan 3, 12. C. Vícesouhláskové: ^ t : | t t : | • 1ÍÍ 'Proti'. 7Íft 'před, proti': 72Í37 'kvůli', pro', (viz zde A. 2.), 'Pro' (= bií? + 7 + 3)- t : r "It: 295 D. Vícesouhláskové končící na *-a/, jejichž suffigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): (*'ada]) *až k\ časově 'zatím co'. {*ealaj) ťna\ 'nad'; se suíT. Jy$; yfyy k°tíb, qarě Dan 3, 12 a j.; Vn^í 7V*$V k°^h Plhv q°rě; Dlh 'přeď (se šufl. -a/- podle, ^y): >ni6*lft a pod- i r: t; ■ t r: v ninn 'poď: se suít. vilnlnn a vnrirm p2 'mezi'; se suíf. prp^D, k'tib, pŤ^S q°rě Dan 7, 8. nrm 'p°'» ms. r; t i t: Další na př.: *)J1X2 'P°'» se su^- *?pfl2; 'uvnitř'. t t : t : I III. Předložkové výrazy příslovečné: Na př. a Jijfj>3 ťnynľ; nTH3 'jako jeden', *záro-veň'; tafettTfĎ 'opravdu'; HJ"t vinX 'potom*; '(jako totoj tak'; HJT1?!? 'proto*; n 103 'Jak'- t : t : § 185. Spojky. 1. a) Spojka •) ři? má tvar u- *) před retnicí a souhláskou se š9wa: mt^BI ťa jeho výklad', ptSTlľl *a dar'- (s /*-splývá v wi-: 'a česť). Přeď laryngálou s hate- pem je příslušné š°wá: *a rekľ, ^JXI *a člověk*. t • * «) má většinou význam slučovací. (V aramejštině není wäw consecutivum). i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak i má i význam rozlučovací, odporovací, vysvět-lovací á účelový (pfltí^l 'aDY Pm' Dan 5, 2). 2% 2. Slučovací je ffjx 'také*, vždy ve spojení s y pj^ 'a také*. 3. Rozlučovací: [17 'bud— bud — buď Ezr 7,26. 4. Podmiňovací: ffl 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: ^7 ?pi Dan 2, 5 a j., ťne-lť Dan 2, 11 a j. 5. Odporovací: fi"p 'ale', 'nýbrž' Dan 2, 30 a j., m2 'a*e' | ** t ~ : Ezr 5, 13. 6. Relativní *>?t má rozsáhlé uplatnění i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podrazu jící: 'že' Dan 2, 8: c) též k uvození přímé řeči [jako řecké on holi recitativum]: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; e) důsledkovc: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou Dan 2, 18). 7. Účelovou funkci mají i fljjyj 'aby ne' Ezr 4, 22 a ^ Jl^^T (75?)bl? 'aby> proto'" Dan 2, 30; 4, 14. 8. Spojkou přirovnávací je 2 *Jak(o)': tvary viz § 184, I, A, na př. Dan 2, 10, Ezr 5, 7. 9. Časové spojky jsou složeny s *r\: ^3 'jakmile' Dan 3, 7; ^-fjfi 'od té doby, co' Ezr 4, 23; -jy 'až' Dan 2, 9. 10. Důvodovou po př. připouštěcí funkci mají spojky složené s (viz § 184, I, B): ^ hlub 6,13); v, bnp-bs (13 + b koliv* (Dan 5,T'22)*. § 186. Citoslovce. N!T VlK> vesměs ve významu 'hle' 297 III. VĚTA V Rozdíl mezi větou nominální a verbální není v aramejštině tak vyhraněný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde je přísud-kem participium, neboť aramejské participium má funkci spíše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1, Podmětem je podstatné jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku není určitý tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Ol&yklý sl ovosled je: podmět — přísudek (S—P). Čas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. TBtP ppb3? 'listí Jeho (bylo) krásné' (Dan 4, 9). tttí^ft ^nllIiyp-yS 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daň 4, 34).txsSd sj*1j1*1 a Daniel (byl) v bráně T* — ™ . • mm m y * m * ■ • královské* (t. j. u dvora) (Dan 2, 49). 2. Jako spona bývá a) osobní zájmeno (viz § 129, 2), . b) částice *ryi# (§ 182, 4). WfipZ nhii \p1nk 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominální věty jsou od některých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso HIH ťbýti' slouží jako spona" jen k vyjádření času: j^ft ťoko... bylo nad staršími' (Ezr 5, 5), XIIUI 'království bude mocné (Dan 2, 40). 298 3. T. zv. nominální věta složená klade zdůrazněné nomen napřed: SPIV*5! řlt^NI XäSsí 'socha, hlava její — * ■ M T * — ■ *___• (je) ze zlata', 'hlava té sochy...' (Dan 2, 32). § 188. Věty verbální (slovesné). 1. Ve větě verbální je v prísudku vždy sloveso určité, podmět je vyjádřen nominem, jeho zájmenem, anebo může být neurčitý a tudíž nevyjádřený: fljflj* K7 ne~ dají', 'nebude se dávať (Ezr 4, 13); ř"H^t3 'vyženou tě' (Dan 4, 22 a 29). Neosobní výrazy jsou: *ons 'Iíbil° se mi'' &tD*) !Mt9 ^TťBv 'líbil° se - t|t: - : ?< mu (zalíbí se mu)'; *»nÍ7Í? t^KS 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejštině je nej častější slovosled: podmět — sloveso (S-V) XÍ^Hl a zákon vyšeľ (Dan 2, 13); y^SV] 'Daniel odpověděl* (Dan 2, 14). Pořadí sloveso — podmět (V-S) [nejčastější v hebrejštině a v arabštině] je v aramejštině řidší: Qyft 'byl vy-dán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa fljy a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: rl3xbo Pnttf M^K 'Bůh můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobní, je často uvozen předložkou b- bwib S^jrt 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Srovn. § 141, 6 a 7. § 189. Pravidla shody (kongruence). Podmět se shoduje s přísudkem verbálním i nominálním v rodě a čísle. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než femininum. Na př.: (x)*3JJini (s£)- 'a proroko- • ^ * ■ * val(i)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 299 (f.) j"Hn H^D (m0 nDfl^ni * nalezl(a) se... jedna listina ■ » (svitek)' Ezr 6, 2. § 190. Podmet. Podmet neurčitý viz § 188, 1. § 191. Věty tázací. 1. Otázky slovní (věcné) jsou uvozeny zájmeny *?p 'kdo?' a HíS 'co?', na př. Ezr 5, 3 a 9; Dan 2, 15. (Viz § 132.) t 2. Otázky zjišťovací bývají uvozeny částicí |"j 'zda', na Př- ^MSPttfb • • • ^H^K 'mohl tě tvůj Bůh zachránit?' (Dan 6/21)* (Viz § 183, 3). § 192. Vyjádření kladu. Kladná odpověď na otázku uvozenou částicí X"?n *zc*a ne?' je fiy*& 'jistě', ťano' (Dan 3, 24). u • mm § 193. Věty popírací. 1. Záporka ^7 Je vždy před popíraným slovem, tedy v zá- T porných větách před slovesem či sponou iJVX. 2. Vazba xS+ infinitiv s ^ — viz § 164, 3. 3. Záporka — viz § 161. § 194. (a) Věty prací jsou vyjádřeny na př. jussivem: § 16L Věty složené § 194. (b). Věty prací souřadné. 1. Bývají spojeny spojkou y9 někdy jsou beze spojky, zvláště imperativy (§ 163, 2, prvý příklad). 2. Po slovesech rozkazovacích je obsah rozkazu vyjádřen též větou souřadnou: 'poručil, aby... oblékli' *|t#5nm • * (Dan 5, 29). § 195. Věty stavové. 1. Vyjadřují vedlejší okolnost, a jsou tedy podřazené smyslem vždy, formou někdy. Mohou býti nominální i verbální: 300 Nsbia d&2 nľhis ťieště (by10) slovo v ústech Ti" \ 1 T 1 * králových, (když) tu spadl hlas s nebe' (Dan 4, 28); 'vítr je odnesl, takže žádná stopa po nich se nenašla* rnb rrartttfn-K1? nriK-Sai (Dan 2,35). I - : : * t - -< r : § 196. Věty vztažné. Jsou vlastně druhem vět stavových. V aramejštině jsou vždy uvozeny vztažnou částicí 'Podle moudrosti, jež je v tobč* t!H\J'-'^T (Ezr 7, 25). 'Strom, jejž jsi vidci j^TH ^ (DaiT4, 17). I tázací zájmena slouží jako vztažná (fiö v Ezr 6, 9) a souvztažná: NölfY*-"- N^^TÍIÍS 'každý, kdo ne- : : • -* • t | ~ padne..., bude uvržen' (Dan 3, 6). Spojení znamená 'bez': ^7'^ 'bez průtahů' T * ITT (Ezr 6, 9). § 197—8. Různé věty spojkové. Příklady jsou uvedeny u příslušných spojek v § 185. § 199. Věty podmínkové. Bývají uvozeny spojkou 7^ 'jestliže' (záporné obyčejné vpředvětí i v závětí je imperfektum. Ve všech dokla- t dech v bibl. aramejštině je podmínka skutečná budoucí, na př.: 'Jestliže oznámíte CpnnrO • • -sen •••> dostanete (Tp^öF\) dary' (Dan 2, 6). 301 PARADIGMATA ARAM E J S KÁ Seznam paradigmat v textu Osobní zájmeno samostatné Osobní zájmena prívesné Nominálni koncovky Nominální třídy: přehled vzorce třídy I.—VIII. Silné sloveso (orální): perfektum imperfektum imperativ infinitiv participia odvozené kmeny: hitpeeel pa"el hitpa"al hafľel a p §127 §128 143 § 144 § 144 § 154 §156 163 §164 §165 § 167 §167 167 167 167 Slovesa se suffixy: 168, 3 a 4 s. 247 s. 248—24» s. 261 s. 262 s. 262—267 s. 275 s. 276 s. 278 s. 278 s. 279 1; s. 281 2; s. 281 3; s. 282 4; s. 283 5; s. 283 s. 284—285 302 OBSAH Předmluva........................... 5 ÚVOD 1. semitské jazyky....................... 7 2. Skupina kenaanská...................... 8 3. Hebrejština.......................... 9 4. Hebrejská bible po stránce jazykové.............. 10 5. Jazyky aramejské...................... 12 6. Aramejština biblická..................... 15 7. Vědecké zpracování hebrejštiny a aramejštiny.......... 15 LITERATURA I. Literatura k studiu hebrejštiny................18 II. Literatura k studiu aramejštiny................20 ČÁST PRVNÍ ČÁST TŘETÍ MLUVNICE HEBREJŠTINY MLUVNICE ARAMEJŠTINY § 1—99, str. 23—182 §101—199, str. 237—302 I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 1. Abeceda...................... 25 [239J § 2. Písmena koncová.................. 26 § 102.—103. Písmena roztažitelná a koncová...... 239 §^ 3. Písmena roztažitelná................ 27 *§ 4. Rozdělení souhlásek.................. 27 [239] § 5. Výslovnost souhlásek................ 28 [239] § 6. Souhlásky explosivní a spirantní........... 30 [239J [§'7. Označování samohlásek (vokálů)........... 30 239 | § 8. Výslovnost a psaní samohlásek............ 33 239 § 9. Scriptio plena a defectiva.............. 35 239 § 10. Patah furtivum.................... 38 [240J § 11. Šowa'....................... 38 [240J § 12. Š^wä compositum.................. 40 [240J § 13. Dágěš lene a dágěš forte............... 41 240 303 § 14. Značky v písmě................... 44 {240] §15. Q9rě, k»tíb, mimořádné body a smíšené tvary...... 46 240 §16. Přízvuk...................... 49 240 §17, Akcenty..........( . .......... 50 240 § 18. Slabika...................... 51 240 § 19. Pausa . ^..................... 54 242 Hlavní jevy hláskoslovné § 20. Samohlásky.................... 55 242 § 21. Změny krátkých samohlásek............. 57 242 § 22. Změny dlouhých samohlásek............. 59 243 § 23. Změny původních dvojhlásek............. 60 263 § 24. Vložené samohlásky. . ........... 60 244 § 25. Změny samohlásek vlivem laryngál.......... 60 244 § 26. Souhlásky (konsonanty) . . ............. 61 245 II. TVAROSLOVÍ Zájmena § 27. Zájmena osobní samostatná.............. 63 247 § 28. Zájmena osobní přívěsná (suffixy zájmenné)...... 63 241 § 29. Význam a užívání osobních zájmen samostatných.... 65 249 § 30. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných..... 65 249 § 31. Zájmena ukazovací................. 67 250 § 32. Zájmena tázací . . ................. 68 251 § 33. Zájmena vztažná.................. 69 § 133. Zájmeno vztažné .............. 251 § 34. Zájmena neurčitá.................. 70 251 § 35. Člen........................ 71 252 ■i Jména*— (Nomina) § 36. Kořen....................... 73 253 §37. Tvoření jmen.................... 74 254 §38. Rod jmen...................... 76 254 § 39. Číslo jmen..................... 78 255 § 40. Duál (číslo dvojné)................. 80 § 140. Status..................f . . 258 § 41. Vyjadřování pádů. V. "/.' \; \: .;vř /-^ /V'i 82 258 § 42. Determinace. Status constructus........... 84 § 142. Determinace................. 259 § 43. Připojování přívěsných zájmen (suffixů)........ 88 § 143. Deklinace................... 261 § 44. Deklinace..................... 89 § 144. Nominální iřídij............... 262 § 45. Jména nepravidelná....... . ,........ 94 § 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem....... 267 § 46. Přídavná jména................... 97 268 § 47, Vyjádření stupňů přídavných jmen.......... 98 268 Číslovky § 48. Číslovky základní.................. 99 268 § 49. Číslovky řadové................... 102 269 § 50. Ostatní druhy číslovek................ 103 269 104 269 106 271 109 273 111 274 112 275 114 276 114 276 116 § 51. U vod a rozdělení..... § 52. Odvozené konjugace. . . . §152, Slovesné kmeny . . § 53. Časy.......... § 54. Perfektum........ § 55. Význam perfekta ...... § 56. Imperfektum....... § 57. Význam imperfekta .... § 58. Wáw consecutivum .... § 59. Imperfektum konsekutivní..............117 § 60. Perfektum konsekutivní...............117 § 158—16*. (Wäw consecutivum) . . '........ [277] § 61. Jussiv....................... 118 277 § 62. Kohortativ.....................119 [277] § 63. Imperativ^........................... 119 277 § 64. Infinitiv...........-............. 120 278 § 65. Participia ......................... 122 279 § 66. Vyjádření přítomnosti.................125 [280] § 67. Silná slovesa....................125 § 167. Odvozené kmenu silného slovesa ......... 280 § 68. Suffixy u tvarů slovesných.............. 127 § 168. Slovesa se su f fixy............... 28 3 § 69. Slovesa prvé laryngály................ 132 285 § 70. Slovesa druhé laryngály............... 133 286 £71. Slovesa třetí laryngály . , . . .,.......... 134 286 § 72. Slovesa první : — In . . .......... . 134 § 172. Slovesa lna sloveso s-l-q . .. .-...... - 287 § 73. Slovesa první N — V....., . / .r ....... 136 287 § 74. Slovesa třetí N — Z/J'................137 [287] § 75. Slovesa první 1 a i — I wjj . . ^ ..... ...... 139 288 § 76. Slovesa třetí 1 a> — III inftrmae ........... 140 289 § 77. Slovesa střední 1 a *» — II wjj............. 144 290 § 78. Slovesa střední zdvojené — 77 geminatae. .;>. . V . . . 146 292 20 Míluwnice hebrejštiny 305 M A K l A D A T I l S T * í -1. * l y 4 j t! 4~ Československá akademie věd Sekce jazyka a literatury Dr Otakar Klíma Dr Stanislav Segert MI UVNICE HEBREJŠTINY A ARAMEJŠTINY .j*. Vědecký redaktor Dr OLto Muneles / Obálku navrhl Jiři Ledr Technicky redaktor Oldřich Dunka Hebrejskú a aramejský text vysadili Josef Mašek a František Fanlyš Vydalo Nakladatelství Československé akademie věd jako svou 442. publikaci o knižnici Jazykovedné příručky a učebnice, sv. 5. Odpovědná redaktorka Hana Nahodilová Z nové sazby písmem Francouzské latinka vytiskla Prace 01 tiskařské závody, n. p., - Formát papíru 61x86 ?3 54 autorských archa - 13,87 vydavatelích archft - HSV 12309/56/SV3/6850 B — D-02227 Dotisk 1. vydáni 3 500 (901 - 4 400) vútisků - Cena váz. výtisku 20,65 Kčs 12112 56/11 - 9