E S K O S I. O Y E N S K A A K A D E M IE V E D Vědecký redaktor Dr OUo Munclcs D R OTAKAR KLÍMA DR STANISLAV SEGERT MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMEJŠTINY NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VÉD PRAHA 1956 Podíl obou autorů nu sepsáni této knihy je l<:nli>: Dr Otakar Klíma napsal hebrejskou mluvnici (sir. 23—1S2) a morce k ní (sir. 188—09), a sestavil bibliografii tokající se hebrejštiny (sir. 18- 20). Dr Stanislav Seye.rl napsal arumejskiai mluvnici (sir. 237—302), úvod (sir. 7 17) a bibliografické údaje k arame jšlině (sir. 20—21); pfisptl tři některými podněty k mluvnici hebrejské, zvláště v oddílech o hláskosloví a o slaboch slovesech. V zpracováni obou mluvnic se jeví určili'/ rozdíl, který je dán též účelem: Hebrejská mluvnice je zpracována lak, aby ji mohli s prospěchem užíval i naprostí začátečníci, ha i samoukově. Proto jsou některé formulace slylisovány s ohledem na tylo použinalele, z důvodu pcdayoyiekých. Výsledky historického srovnávacího juzyko-zpytu jsou uváděny jen lam, kde se jeví vhodné, k objasněni jazykových jevů, nikoli samoúčelně. Aramejská mluvnice, je. uri'ena pouiivalelum, kteří si ji: získali spolehlivou malost hebrejštiny: proloie znalost uruincjšliny nu rozdíl od živé hebrejštiny — je. potřebná jen k studiu starých textů, bylo v aramejski partii věnováno poměrně více místa historické ti srovnávací gramatice. Příslušné rozdíly v úěclii a zaměřeni jsou ledy palmy i v způsobu podáni. Dt Otakar Klima Dr Stanislav Scyc.rl ■■ta UVOD 1. Semitské jazyky Hebrejština i aramejština patři k jazykům semitským. Souborné toto označení pochází teprve z r. 1781, kdy ho užil Schlozer podle rodokmenu Semova v Genesi 10,22. Semitské jazyky patři k fleklu-jícím a maji určité společné rysy: artikulační základna je hluboko a vzadu (četné hlásky laryngální a emfatic.ké), význam slova je spjat s kořenem tvoreným souhláskami, jež jsou zpravidla tři, zatím co samohlásky obměňují tento základní význam. Pokusy o nalezení souvislosti jazyků semilských s indoevropskými vesměs selhaly, je však jisto, že semitské jazyky jsou příbuzné se starou egyptštinou a s jazyky hamitskými. Semitské jazyky se vyvíjely způsobem dosti podobným, národy a kmeny jimi mluvící žily za podobných podmínek a většinou se vzájemně stýkaly. Proto jsou si semitské jazyky navzájem daleko podobnější než třeba indoevropské, rozdíly mezi nimi nejsou o mnoho větší než mezi jazyky slovanskými. Na druhé straně však tento stav nedovoluje, aby se srovnávací jazykozpyt semitský rozvinul tak jako indocvropský. Běžně se děli semitské jazyky ve tři skupiny: 1. východní, k niž náleží jen stará akkadšlina, jazyk Babyloňanů a Assyřanň; jeho písemné památ ky jsou zachovány z XXV. až I. stol. př. Kr. Již brzy se jej i vývoj dal jiným směrem než vývoj ostatních semitských jazyků. 2. západní po př. severozápadní, o níž dále. Děli se na skupinu kenaanskou a aramejskou. 3. jižní po př. jihozápadní. K ní náleží jednak severní arabština, jejíž literatura rozkvétá od VI. století po Kr., avšak zachovala mnoho původních rysů semitských. Její studium je důležité i pro 7 hebraisty, nebo( bez noho se nevnikne do jazykového typu semitského. Arabština, kterou se dnes mluví v Palestině a v Sýrii, odpovídá svým hláskoslovím v mnohém staré hebrejštině a aramejštině. .Jižní arabština je doložena nápisy od začátku I. tisíciletí př. Kr.; dnes se z ni udržely jen některé dialekty na jilm Arábie. Jí velice příbuzná elhiopština má hojnou literaturu v nářečí ge'ez z doby nd III. do XVI. stol. po Kr., avšak dnešní nářečí habešská (amhar-ština a j.) se dosti odchýlila od ostatních jazyku semilských. Toto běžné rozdělení nevystihuje, plně vzájemné vztahy semitských jazyků, avšak zalim je od velké vělšiny badatelů uznáváno. 2. Skupina kenaanská Akkadský název Kinafinu značí zemi purpuru, je tedy souhlasný s řeckým názvem Foinikie. Staří Izraelité nazývali tak zemi, kterou obsadili, i svou řeč (š'f>a[ K'na'an, Izai. 19, 18). Odvozeného jména K'nďSlÚ užívali k označeni FoiničanŮ (Izai. 23, 11). Podle běžného dělení se do této skupiny zahrnuje kromě hebrejštiny stará kenaanština, doložená glnssami v listinách nmarnských (asi 1375 př. Kr.) a I rnnskripccitii egyptskými a nkkadskými, a foiniitína, jazyk přímořských měst Gebálu (Byblu), Sidonu, Týru a j.; je. doložena jen nápisy, většinou krátkými. Ve své vlasti žila do I. stol. př. Kr., v koloniích severoafrických (Karlhago a j.) se udržela její mladší odnož - panština - až do počátku Středověku, na Kanárských ostrovech až do konce středověku. Do této skupiny řadi většina badatelů též uaaritšlinu, které přisuzuji jiní samostatné, místo v skupině jazyků semilských. Při vykopávkách města Uga-ril.ii na severním pobřeží syrském (nyní Más Sanirá) se počínaje r. 102!) nalezlo množství tabulek psaných zvláštním abecedním klí-nopisem, asi z XV.—XIV. stol. př. Kr., jež jsou pro hebrejštinu důležité jazykově i obsahově, ncboC v nich zachované mythy poskytuji cenný přinos k poznání starokenaanské literární mluvy, slohu i náboženství a kultu. Ojedinělé nápisové doklady z Ja'udi, ('.hamalu a Moábska (stéla Méša'ova) svědčí o existenci dalších dialekt ů. 3. Hebrejština Tento název není doložen Starým zákonem, kde se nazývá tato řeč kenaanskou (Izai. 19, 18), nebo i j udskou (II. Král. 18, 26 a 28. Neb. 13, 21). První doklad je z prologu k řeckému překladu knihy Sirachovy (asi 130 př. Kr., ifipatelQ, hebrejsky je doložen v Milně (Jadnjim IV, 5 J"p^2y). Název Ilebrejcň byl ve Starém zákoně uváděn jen zřídka. Hebrejština si zachovala v skladbě starosemitskou volnost a tím i svou názorností se. hodí dobře k vyjádření živého líčení a hlubokých cilů. Její tvary zhatily některé koncovky, ale ne na úkor srozumitelnosti. Konsonantismus byl poněkud zjednodušen, vokály jsou sice působením prízvuku dosti redukovány, avšak některé patrně druhotně zase /.dlouženy. Starozákonní text je sice celý nivelisován podle jerusalemské.lio dialekl u, přece však i v něm jsou dosud zřetelné stopy dialektu sevcroizraelského, zvláště v knize Ozeášově, vt. zv. elohislickéni prameni PoiiLatcuchu a v některých vyprávěních o prorocích, na př. o lilizeovi v II. Král. Výslovné, i když ne zcela jasné svědectví o rozdílnosti nářečí elraimského podává kniha Soudců 12, (>: Klraiiušlí nevyslovovali.í ve slově šibbo-l;rt. Ze staré hebrejštiny jsou kromě 21 knih biblických zachovány čelné pečeti a drobné nápisy obsahující jména, výkazy a značky, i několik památek, podávajících souvislejší text: I. zv. kalendář ěi lépe řečeno seznam zemědělských prací z (jezeru asi z X. stol., ostraka ze Samaří z IX. stol., nápis v tunelu vedoucím vodu do rybníka Silôali v Jerusalemě asi z r. 700 a 18 dopisů z Lakiše asi z r. 589. Tyto nápisué památky doby předoxilni jsou velice, krátké, avšak cenné, neb n t ukazují původní způsob psaní. Piečí, která se mnoho neliší od biblické hebrejštiny, jsou psány též rozsáhlé zlomky hebrejského originálu knihy Sirachovy a 1. zv. Damašský' spis sádokovský, nalezené r. 1890 v genize synagogy v Staré Káhiře. Cennější než tylo rukopisy z X.—XII. stol po Kr. jsou svitky, nalezené r. 1947 a d. v jeskyních kuinránských u Mrtvého moře nedaleko Jericha, neboť obsahují texty kladené většinou odborníků do II.—I. stol. př. Kr. Kromě biblických texlň obsahují výklad knihy Abakukovy, t. zv. ílád Jednoty, l. zv. Knihu války Synů světla se Syny tmy, různé žalmy, zlomek knihy .Inbileji i zlomky neznámých knih. Hebrejština přestala býti řeči, již se běžně používalo, již brzy po návratu z babylonského zajeli; již od V. stol. př. Kr. byla vytlačována aramejšlinou. Avšak jako řeč bohoslužebná a vůbec náboženská se hebrejština držela stále. Mišna, která byla kodifikována v II. stol. po Kr., je však již psina řečí dosti odlišnou od staré biblické. Působila na ni aramejšlina, kterou se v Palestině mluvilo v denním životě, ba obsahuje i oddílky aramejské. Této hebrejštině, kterou jsou též psány části palestinského talmudu a midrášů, se říká nedosti přesně „nová hebrejština", lepší je židovský název 1'šun Ifk^mlm, t. j. jazyk mudrců. Ve středověku byly psány hebrejské básně jazykem, který se se zdarem přimykal k biblickému (na př. Jehuda ba-Léví), avšak rabínská pojednání jsou většinou v jazyce promíšeném nramaismy a nedosti pečlivém. Ve výslovnosti se uplatňovaly různě dialekty: sefardský (ve Španělsku), aškenázský (ve střední a vých. Ľvropč). Od poloviny XVII1. slol. začali Židé pěstovat hebrejský jazyk se stále větším úsilím a zdarem, takže se počátkem XX. stol. mohl stati obcovaci řeči kolonistů v Palestině a pak i úřední řečí státu Izraele. Tento jazyk se sice chce přimknout úzce k jazyku biblickému, avšak zvláště výslovnost a skladba jsou zcela pod vlivem jazyků evropských. Přiliv Židů z arabských zemi nepůsobí dostatečně k uplatněni semitských rysů. Velkým úsilím ne nepodobným snahám Jungmannovým, Prcslovým, Štúrovým a jiných našich buditelů byla vypracována moderní terminologie pro různé obory; literatura původní i překladová, krásná i odborná, svědčí o pou-živatelnosli tohoto oživeného jazyka. Ten, kdo zná biblickou hebrejštinu, může bez ohlíží čistí i moderní hebrejské texty, ovšem jejich slovní zásoba je mnohem rozsáhlejší. 4. Hebrejská bible po stránce jazykové Složitý a různorodý soubor starozákonních knih pochází z různých dob. Ve starších oddílech se jeví vliv obecné kcnaanskč poetické mluvy, v mladších z doby po exilu jsou stále četnější aramais- 10 my. Jednotlivé kratši partie možno přibližně datovali mezi XIII. a II. stol., při čemž některé látky jsou ještě starší. Časové a nářeční rozdílnosti byly nivelisovány jednak dosti jednotnou úpravou kon-sonanlního textu, jednak, a to důkladněji, pečlivým systémem vo-kalisačnim. Židovská tradice klade úpravu konsonantního textu do II. stol. po Kr., tento typ je však doložen dříve. Vokalisačních systémů bylo více: pěl supralineárních, se značkami pro samohlásky a prízvuky nad písmeny, a to dva babylonské a tři palestinské, všecky je však zatlačil syslém sublineární, se značkami pod písmeny, který prý vynalezl karaita Moše Moche kolem r. 800 po Kr. Nazývá se tiberiadský, nebol v Tiberiadě u jezera Genezaretského opatřili masoreti, strážci tradice, hebrejský biblický text značkami pro samohlásky a prízvuky pro přednes. Tento text se nazývá masorelský. Nejstarší datovaný ínasorctský rukopis proroků je z r. 805, nejstarší dostupný úplný text hebrejského Starého zákona z r. 1008 je ve státní knihovně v Leningradu. Pochází přímo od Aharona, jehož otec Moše hen Ašer byl hlavou jedné školy maso-retské. Tento pečlivý rukopis byl vydán prací profesorů Kittela, Kahlcho a j. r. 1937 a je v nových vydáních přetiskován. Je to jediné spolehlivé vydáni hebrejské bible, neboť ostatní jsou závislá na vydáni, jež pořídil pro nakladatele Pomberga v Benátkách r. 1525 Jakob ben Chnjim podle, novějších rukopisů, které obsahuji i čtení druhé, školy masoretské, již vedl ben Neltali. Práce liberiad-ských masorclú byla provedena neobyčejně pečlivě; jednak se snažili zachytil starou tradici výslovnosti, jednak rekonstruovat před-I pokládanou výslovnost správnou. Avšak přesto je zřejmé, že ne- mohli u mrtvého jazyka, který byl tradován rozdílnými směry a školami, stanovili původní skutečnou výslovnost. Jistě zde působil ohled na běžnou výslovnost aramejskou. Avšak základem pro poznáni a zpracováni hebrejské mluvnice zůstává tato úctyhodná práce, i když jsme si vědomi jejich mezí. I lato mluvnice používá výhradně punktace tiberiadské. Avšak ani způsob výslovnosti tiberiadských znaků není jednotný, neboť Židé jej přizpůsobovali řečem, kterými mluvili. Nejbližší výslovnosti masoretské je výslovnost seíardská (u španělských židů); ta je základem I. XV. výslovnosti vědecké, jíž se používá 11 i v této mluvnici. V Československu a okolních zemích užívají židé výslovnosti nškcnázské, jež je u dlouhých samohlásek dosti odlišná. Starší způsoby výslovnosti jsou zachyceny ve svrchu zmíněných supralineárnich punktaěníeh soustavách, v dosud živé tradici samaritánské a v transkripcích řeckých sepl uagintníeh a origenov-ských a latinských Ilicronymových. Velkou pomocí jsou i nálezy starších nepuuktovaných lexlů biblických, jejichž plné využiti pro hebrejskou mluvnici si vyžádá ještě mnoho práce: papyrus Nashúv, obsahující desatero (Kxod. 20, 1-17) a &nm' (Slyš, Izraeli..., Dcut. 6, <1 n.), objevený r. 1907, a zvláště rozsáhlé nálezy v jeskyních kumránských od r. 1917, mezi nimiž je úplný text knihy Izaiášovy, jiný neúplný, proroctví Ahakukovo(s výkladem), zlomky knihy Danielovy a různých knih Penlatcuchu a předních proroků. Tyto rukopisy pocházejí asi z II.—I. stol. př. Kr., jak soudí většina badatelů, a vykazují značné rozdíly pravopisné ve srovnání s masorclským textem. Na stejném místě nalezené zlomky Leviliku asi ze IV. stol. se zcela shodují s podáním masoretským. .Je nutno míli na paměti, že masoreti opatřili biblický text vokály a akcenty tak, aby se dal zpěvavým způsobem recitovali při synngngálni bohoslužbě, proto asi je v něm tolik dlouhých vokálů. Je proto též účelné vyslechnout! si k poznání způsobu přednesu synagogálnl bohoslužbu. Zvláště začátečníkům se doporučuje číst si hebrejštinu nahlas. 5. Jazyky aramejské Skupina aramejská náleží spolu s kenaanskou k severozápadní větvi semitských jazyků. Podobně jako v hebrejštině* i v aramejštiuě nastala vlivem prízvuku redukce vokálů; protože přízvuk byl asi silnější, pokročila dále. Konsonanlismus je zjednodušen asi ve stejné míře, ale jiným způsobem než v hebrejštině. Koncovky byly více otřeny, takže pak skladba stále více hromadí výrazové prostředky, což dodává řeči rozvláčnosti. Stará aramejština nebyla — pokud nám dovoluje soudit písmo vyznačující jen souhlásky znatelně rozlišena v nářečí. Néjstarší její doklady jsou nápisy a pečeti z IX. stol. př. Kr. ze Sam'álu, 12 hlavního města říše .Ta'udi v severní Sýrii, kde se lidová aramejština pomalu uplatňuje proti spisovné kennanštině, podobně v nápisech chámatských. (Tyto nápisy jsou považovány i za doklady samostatných jazyků.) Zcela jistě aramejské jsou nápisy z Nérabu u Damašku asi ze VII. stol. př. Kr. a množství nápisů, tabulek, ostrak a listin ze Sýrie, Assyric, Egypta a Malé Asie z pozdějších století. Tyto nálezy svědčí o značném rozšíření aramejšliny, jejíž jednoduché tvarosloví a abeceda o 22 souhláskách jí umožnily rozšířit se na úkor akkadštiny s jejím složitým klínopisem i hebrejštiny a foi-niětiny, jež byly složitější gramaticky. Aramejština, třebaže se Aramejci necítili jako jednotný národ a nikdy nevytvořili jednotnou řiši, ovládla území od Persie po Egypt jako obchodní a obc.o-vaei řeč ješlě před vznikem perské veleřiše. O tom svědčí i r. 1942 nalezený dopis krále Adóna z Aškalonu(V) egyptskému faraónovi z doby kol r. f>()0 př. Kr. Perští králové ji pak použili jako řeči úřední pro loto úzenii i pro Egypt. Touto říšskou arnincjšl innn jsou psány m. j. listiny židovských žoldnéřů v perských službách, kteří v V. stol. př. Kr. byli posádkou v pevnosti Kleľanlinč (Jébu) na jižní hranici Egypta. Jsou důležité i pro poznání náboženství izraelského. Zároveň s nimi byly nalezeny počátkem tohoto století i zlomky oblíbeného vyprávění o moudrém Aehiknrovi a překlad oslavného nápisu perských králů. K těmto papyrům se řadí další menši nálezy z Kgypta, 1.'! dopisů perského míslodržícího Aršánia a j. do Kgypta, jakož i dosnil nevydané papyry z I Iormúpole. Sem náleží i jazyk oficiálních listin knihy Kzrovy ze VI. a V. stol. př. Kr.; i jazyk aramejských partií knihy Danielovy lze přiřadit od této skupiny. (Viz dále sir. 15.) Poněkud mladší jsou aramejské zlomky Testamentu Lévího a dosud neuverejnený aramejský cs-sejský svitek. Mladší aramejské dialekty jsou již jasně rozlišeny v západní a východní. Většinou jsou důležité pro textovou kritiku a exegesi biblickou. K západní skupině patři židovské dialekty, jimiž se mluvilo v Palestině, judsky a galilejský. .Jsou dochovány v largumcch, t. j. převodech Starého Zákona, a je jich užito hojně i v palestinském ta (jerusalcmském) talmudu H midráších. Sem náleží i araniejskú slova v Novém Zákoně. Samaritáni měli li'-ž aramejský tnrgum k svému pentateuchu, odlišný od židovského. Galilejský dialekt křesťanský je zachován ponejvíce v prekladu evangelií. Zvláště nápisy jsou doloženy: dialekt nnbatejský t území východně od Mrtvého moře a palmyrský z oasy zvané aramejský Tadmor mezi Sýrií a Mezopotámií. I východní skupina zahrnuje více dialektů. Dialektem babylonských Židu je psána největší část rozsáhlého babylonského talmudu, části midrášů, pojednání gaonů i liturgická poesie. Podobného nářečí užívali i pisatelé magických textů na miskách. Jemu podobný dialekt je dialekt sekty Mandejců, kteří dodnes žiji v okolí Basry v dolním Iráku a zachovali si starobylou náboženskou literaturu. Její studium má značný význam pro poznání náboženských směrů židovských a gnostických. Je známo, že i polylhcisté v městě Charánu a maniebejci užívali aramejšliny ve svých spisech, žádné se nám však nedochovaly. Nejbohatším aramejským dialektem je ty rit in a. Velmi hojná je literatura křesťanských Syřanů, kteří použili za spisovný jazyk nářečí města Edessy (syrsky Orhój, nyní Urfa v Turecku) již předtím literárně zkultivovaného. Tato literní ura obsahuje několikeré překlady biblické, velmi důležité pro kritiku textu Starého i Nového Zákona, překlady apokryfu a pseudepi-grafů, spisy exegetické, liturgické zpěvy a spisy, básně, historii a mn. j. Syrská výslovnost je fixována dvojí odlišnou tradicí, západní jakobilskou a východní nestoriánskou. Aramejština byla počínaje VII. stol. po Kr. ze svého rozsáhlého území vytlačována arabštinou. Obě větve aramejské se udržely do nynějška: dialekt novoara-mejský ve třech vesnicích na Antilibanonu, novosyrština ve třech dialektech v okolí Mosulu, na přilehlém území syrském a na sever odtud v Kurdistánu, druhotně též v Arménii. II 6. Aramejština biblická Biblický text sám ji označuje jako '"rumll (Ezdr. 4, 7; Dan. 2, 4). Mylný název „chaldejština", jenž se velmi dlouho držel, byl utvořen podle Dan. 2, 4, kde ji užívají „Chaldejci" (Kašdaě), t. j. kouzelníci, jejichž označeni původně skutečně znamenalo národ. Biblická aramejština je blízká t. zv. říšské aramejštině. Protože je biblický text aramejský poměrně nerozsáhlý, není mluvnice biblické aramejšliny v mnoha bodech úplná. Ve Starém Zákoně jsou psiny aramejský: dvě slova v Gen. 31, 47; věta v Jer. 10,11 (obojí glossy nejistého původu); listiny a děj s nimi souvisící v knize Ezrově 4,8—6,18 a 7, 12—20; vyprávěni o Danielovi (kap. 2—6) a vidění o královstvích (kap. 7) v knize Danielově 2,4b — 7,28. Listiny v knize Kzrově, jejichž pravost byla nepřímo dosvědčena nálezy aramejských papyrů, jsou zachovány v původním aramej-ském jazyce a pocházejí ze VI. a V. stol. př. Kr.; dějový rámec kolem nich je asi o málo pozdější. Proč je aramejština v knize Danielově, je navozeno přechodem v 2,4b, avšak další otázky po důvodech a rozsahu nejsou vyřešeny. Kapitoly 7— 12 jsou patrni z doby těsně před povstáním makabejským, před r. 168, kapitoly 1 — 6 jsou asi poněkud starší. Masoretská tradice přizpůsobuje aramejšlinu těchto oddílů v něčem k hebrejštině (srovn. sir. 10), četné úpravy masorelú svědčí o nejednotné a rozkolísané tradici, což je pochopitelné, neboť aramejština na rozdíl od hebrejštiny byla v době masoretň ještě řečí živou. 7. Vědecké zpracování hebrejštiny (a aramejítiny) Zmínky jazykozpylné jsou sice již v talmudu a v nejstarší knize kabbalistické, avšak soustavně se začali Židé věnovat zkoumání svého jazyka až podle vzorů arabských: gáón Saadjá (882—942), Jehuda Ilajjúdž a .Tona zv. ibn Džanuáb. Tuto tradici rozvíjeli Abraham ibn Ezra (z. 1167) a rodina Kimcbi v Provenci: otec Josef, synové Moše a zvláště David (kolem r. 1200). Tito gramatikové užívali srovnávání s arainejštinou a arabštinou. Masoreti se zabývali více fixaci textu než jazykovědou. 15 V XVI. stol. působil židovský gramatik Elias Levita, ale v této době se ujímají práce již vice křesťané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalosti hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významnější křesťanský hebraisla se uvádí koncom XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika „De rndirnenlis hebraicis" (1500) byla sepsána Johannem Reuchltnera (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká Johanncs Buxlorf si. (z. 1629), se zcela drželi židovských gramatických tradic. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího studia semilských jazyků A. Schultens a X. W. Schroder, kteří působili v XVIII. stol. v Holandsku. Od začátku XIX. stol. zůstává vedeni n gramatiků německých: W. Gesonius (17.X(i -18^12) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku ■ slovník na základě empirickém, zatini co G. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i .1. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. B. Slade (z. 1905) spojil úspěšně obě tylo metody. Mluvnice F. Hol Ichera a E. Kiiniga vynikají množstvím materiálu, u K8-niga je zpracován kritičtěji. Geseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé B. Bódiger a E. Kaulzsch (z. 1910). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří léž pracovali exc-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával jednak G. Bergslrásser, jednak společně H. Bauer (z. 1937) a Švéd ľ. Leander (z. 1935). Bergstrasser do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po stránce tvaroslovné i skladebné, kde šf.aslnč spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké olázee hebrejských časů se věnovali oxľordšlí profesoři S. R. Driver a G. B. Driver. Nové. metody v zkoumání kenaan-skýcb dialektů uplatňuje z. S. Harris. Zpracování araniejštiny se netěšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Xa vědeckou výši je pozvedl teprve Th. Noldekc (1836 až 1930). Dobré gramatiky biblické araniejštiny sepsali li. Kaulzsch a K. Marii. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mej.štiny vypracovali jmenovaní již II. Bauer a V. Leander, obsa- Lfi huje i.skladbu. V. Leander vydal i mluvnici egyptské araniejštiny elefantinských a j. papyrů, takže nyní je aramejština co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskýeh textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho Žádanou synlhesu. Základní mluvnické poznatky, které podává lato mluvnice, lim však budou změněny jen nepatrně. KkraiM liebii-jSthiy 17 V XVI. Stol. působil židovský gramatik Elias Levita, ale v léto době se ujímají práce již více kŕcsCané, kleři se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalosti hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významnější kresťanský hebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika „De rudimenlis hchraicis" (1500) byla sepsána dohnaném Bcuchlinem (z. 1522). On i jeho následovníci, z nichž vyniká Johannes Buxlorf st. (z. 1629), se zcela drželi židovských gramatických tradic. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího sludia semilských jazyků A. Schultens a X. W. Schröder, kteří působili v XVIII. stol. v Holandsku. Od začátku XIX. stol. zůslává vedení u gramatiků německých: W. Gesenius (1786—1842) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co G. II. A. Ewald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i J. Ophausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. B. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tylo metody. Mluvnice F. Böttchern a E. Königs vynikají množstvím materiálu, u Kö-nign je zpracován kritičtěji. Geseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé E. Hödiger a E. Kautzsch (z. 1010). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracovali exc-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával, jednak G. Bergsträsser, jednak společně H. Bauer (z. 10,17) a Švéd P. Leander (z. 1935). Bergslrasser clo své tragické smrti r. 1933 stačil zpracoval úvod, hláskosloví a sloveso po stránce tvaroslovné i skladebné, kde Mastně, spojil metodu deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesoři S. R. Driver a G. R. Driver. Nové metody v zkoumání kenaau-ských dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracování arainejšliny se netěšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Na vědeckou výši je pozvedl teprve Th. Noldeke (183(3 až 1930). Dobré gramatiky biblické aramejštiny sepsali E. Kautzsch a K. Marii. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již II. Bauer a P. Leander, obsa- 16 buje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elefantinských a j. papyrů, takže nyní je aramejšlina co do vědeckého zpracováni v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskýeh textů si vyžádají důkladných 7-ozhorň a oddálí na dlouho žádanou synthesu. Základní mluvnické poznatky, které podává tato mluvnice, tím však budou změněny jen nepatrně. - Mluvnic.. Iiebrcjfittuy 17 V XVI. slul. působil židovský gramatik Klias Lovila, ale v této době se ujímají práce již více křesťané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalostí hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalostí. Jako prvý významnější křesťanský hebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika „De rudinientis hebraicis" (1500) byla sepsána Johanncm Keiichlincm (z. 1522). On i jeho následovníci, z nichž vyniká Johannes Buxlorf sl. (z. 1629), se zcela drželi židovských gramatických tradic Samostatněji začali užívat výsledku srovnávacího studia semilských jazyků A. Schulten* a N. \V. Schröder, kteří působili v XVI11. stol. v Holandsku. Ód začátku XIX. stol. zůstává vedení u gramatiků německých: W. Gesenius (1780- -1812) sepsal slále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co G. II. A. Ewald (z. 187Ó) hledal jazykové zákony, podobně i .T. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. 13. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tyto metody. Mluvnice 1'". ltóltchera a E.Kíiniga vynikají množstvím materiálu, u Königs je zpracován kritičtěji. Geseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé 10. Hödigcr a K. Kautzsch (z. 191(1). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracoval] oxe-geticky a pod. Všem jnzykozpylným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydávat jednak G. licrgslrässer, jednak společně II. Bauer (z. 1937) a Švéd P. Leander (z. 1935). Hergslrässor do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po stránce tvaroslovné i skladebné, kde. šťastně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesoři S. R. Driver a G. H. Driver. Nové metody v zkoumání kenaan-ských dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracováni araniejštiny se netěšilo dlouho zdaleka lakové pozornosti. Na vědeckou výši je pozvedl teprve Tli. Nöldeke (1830 až 1930). Dobré gramatiky biblické araniejštiny sepsali E. Kautzsch a K. Marti. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Hauer a P. Leander, obsa- huje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny eleiantinských a j. papyrů, takže nyní je aramejšlina co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejských textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synthesu. Základní mluvnické poznatky, které podává tato mluvnice, líni však budou změněny jen nepatrně. 16 -' Mlm-nícv liobtvjiliny 17 LITERATURA 1. Hebrejština v rimci srovnávacího jazykozpytu semitského C. Brockelmann, Grundriss der vergleichenden Granimalik der scmili-sehen Sprachen, Berlin, I. 1ÜÜ8, II. 1913. Týž, Kurzgcfasslc vcrgl. Grammatik der semil. Sprachen, ve sb. POTU Ung. orient. XXI., 1908. Týž, Dle semit. Sprachwissenschaft, Saním. Göschen. 2. vyd. 1910. 2. Hebrejská mluvnice: H. Baucr-P. Leander, Historische Granmiatik der habr. Sprach« des Alten Testamentes, I. Halle 1922. Hcbr. Schulgraniniatik, Halle, 2. vyd. 1933. \V. Gescnius, Ilchr. Grammatik, 28. vyd. (Ii. Kautzsch) Lipsko 1909, 29. vyd. (G. Bergslrässer), Lipsko I. 1918, II. 1929. G. Beer, Ilebr. Grammatik, 2 díly, Saniin. Göschen, 1915 -10. II. vyd. přepracoval B. Meyer, 1952 1955. Hehr. Übungsbuch, 1. 191«. 1'. E. Köllig, Historisch-kritisches Lehrgebäude der hehr. Sprache, Lipsko 1.1881, II. 1895, HI. 1897. Hcbr. Grammatik Tür den Unterricht, Lipsko 1908. B. Stade, Lehrbuch der hcbr. Grammatik, I. Lipsko 1879. A. Ungnad, Hcbr. Grammatik, 2. vyd. Tubinky (Tübingen), 1926. C. H. Vosscn-F. Kaulen-.I. Schubinachcr, Kurze Anleitung zum Er-lerncn der hcbr. Sprache, 20.-21. vyd. Frctburg i. B. 1914 a dul. vyd. H. L. Strack, Hcbr. Grammatik, 14. vyd. (A. .Icpseu), (930. J. Prill, Einführung in die hcbr. Sprache, Bonn 1932. C. Stcurnagel, Hebr. Grammatik, 11. vyd. Lipsko 1918. V. Zapletal, Graniiiialica linguac hebraicac, 3. vyd. Paderborn 1921. P. Joüon, Grammairc de l'hebrcu bihlique, 2. vyd. ftim 1947. W. HoUenberg- K. Budde-W. Baumgartner, Hebräisches Schultmch, 18. vyd. 1949. B. Templer, Gramm, der hcbr. Sprache für den Selbstunterricht, Videit-Lip.sko's. a. Mayer Lambert, Trnité de Grnmmflirc hébraiquc, Paříž 1938. K. Holzhey, Kurzgefasste hcbr. Grammatik, Paderborn 1913. Übungsbuch /um I [ebriiischen, 1914. IM Oh. F. Jean, Grammairc hébralque éléincnlaire, 2. vyd. Paříž 1945. Jaroslav Sedláček, Lešon hassefarini, základové hebrejského jazyka biblického, Praha 1893. Aladár Ilornyánszky, Hebrejská mluvnica a čítanka, I. Bratislava 1923. — Praktickou mluvnicí a učebnicí moder. hebr. je Moses Rath, Selat ammciui, Lehrbuch der hcbr. Sprache für Schul- und Selbstunterricht, 6. vyd. Vídeň 1920. 3. Slovníky: W. Gesenitis-F. Buhl, Hebräisches und aramäisches Handwörterbuch über das Alle Testament, 18. vyd. Lipsko 1933. D. Cassel, Hebräisch-deutsches Wörterbuch, 12. vyd. 1934. J. Fiirst-V. Kysscl, Hebräisches und chuldäischcs Handwörterbuch über das Alle Testament, 3. vyd. 1870. li. I". Leopold, Lcxicon hebraiemn et ehaldaicuin in libros Velens Testament!, Lipsko 1932. C. Siegfried-B. Stade, Hebräisches Wörterbuch zum Allen Testament, Lipsko 1893. F. E. König, Hebräisches und aramäisches Wörterbuch zum Allen Testament, 3. vyd. Lipsko 1922. F. Brown-S. B. Drivcr-Cli. A. Briggs, A Ilebrcw and English Lcxicon of the Ohl Testament, Oxford 1900. S. J. F u e nn, I lebräisch-chaldäisehes Wörterbuch über Bibel, Mischnah und Midraschiin, Varšava 1912—13. Karl Feyerabend, Taschenwörterbuch der hebr. und deutschen Sprache, Berlin u Langenschcidta 1912 a Častěji. Eliczer Ben Jehuda, Thesaurus tothis hebraitatis, Jcrusalcin-Berliii 1912 im. H. Weinheimer, Hebräisches Wort erblich in sachlicher Ordnung, Tübingen 1918. Fr. Zorcll, Lcxicon Ilebraicuin et Aramaicum Veleris Testanienli, Bim ml 1947. L. Köhler (-W. Baumgartner), Lcxicon in Veteris Testanienli libros, Leiden 1948 -1953. F. Baumgärtcl, liiiizelwörtcrbüchcr zum Allen Testament, Glessen od 1921. E. Meier, Hebräisches Wurzelwörterbueh, 1845. L. H. Struck, Hebr. Vocabularium, 11. vyd. 1914. B. Kraetzschmar, Hebr. Vocabular, 1902. K modernímu jazyku hledi S. Grünbcrg-A. M. Silbcrmann, „Mcilorah"-\Vörlerbuch, Berlin 1920. S. M. Lnscr-H. Torczyner, Dculsch-hebr. Wörterbuch, Berlin 1927. Creckokatoltckeba urcihiskupsk 19 4. Kritické vydání hebrejské bible: Biblia hcbraica...cd. B. Kil lei s mnoha spolupracovníky, 3. vyd. uspořádali A. Alt a O. Elssfeldt 1937, Slut (Karl. 5. Konkordance: Síi loni o li Ma udelkcrn, Veleris Tcsl anient i concordantiae hebralcae atipic chaldaicac, 2. opr. vyd. Lipsko 1937. 6. Chrestomathie: H. Lindeinann, hlorilcgiuin hcbraicum, Freiburg i. B. 1912. J. Pollak a G. Weiner, Biblická čítanka (se stručnou mluv. a slovníkem), I. Praha 1917. 7. Bibliografie práci gramatických, lexikálních atd.: M. Steinschneider, Bibliographisches Handbuch über die Literatur der bebriiisebeii Sprache, Lipsko 1X59, dodatky 1X9IÍ. Hojná literatura uve-dena v mluvnici Stcucrnagrlove. 11. vyd. str. 125—132. Nepřehledni' množství článkň, studií a referátu v odborných časopisech oricntálských a hiblistickýcli (Zeitschrift der Deutschen Morgcnländischcn (iesellschan, ' Oriciilalistisehc Lilrruturzcitung, Zeilscbrifl für die altlcslamcntlirhc Wissenschart, Zeilselirifl für Assyriologie, American Journal of Semitic Languages, Kevue des fit tales .luives, Biblische Zeitschrift, Archiv orientální. Velus Tcslamctitum, Journal of Biblical Literature atd.) K. M art i,K\irzgeľal)te Grainniatik dcsBibliscb-Aramiiischcn. Berlin, 3. vyd 1925. II. L. Straek, Grannnalik des Biblisch-Aramäischcn. t. vyd. Lipsko 1905. 5. vyd. 1911. OM stručnejší, s texty a s glossátcm. ľ. Lcander, Laul- und Formcnlehrc des Xgyptlsch-Aramäisclien. Goteborg 1929. W. B. Stevcnson, Grammar of 1'alcsliuian .Icwish Aramaie. Oxford 1924. Dotýká se léž staré aramcjšthiy. (ih.-K. Jean v dodatku své hebrejské gramatiky. Viz sir. IX. 3. Slovníky: Biblické partie aramejské jsou zpracovány v hebrejských slovnících ticse-niove, Konigove, Leopoldově a j. Pro slovník Kohleruv (Leideu 1953) připravil aramejský oildil W. ILiumgarl ner, překonává siří i hloubkou všechnu dosavadní /.pracování, 4. Konkordance: Aniinejské pari Ic biblické jsou zachyceny v Mandel k e ľ n o ve konkordanci. 5. Texty: Jediný spolehlivý tcxl v libcriadské punktaci je v „Biblia I leliraica" ed. R. Killel (a ľ. Kalile). 3. vyd, Stullgart, 1937 a další nezměněná. Sujira-liiicárnc vokalisovimé lexty jsou v Slrackove gramalice. Klcfanliiiské papyry vydal souborní- A. C.owley. Aramaie ťapyri of Ihc l-ifth Century B. G Oxford 1923. Literatura k studiu aramejitiny: 1. Srovnávací jaiykoipyt semitský: viz u hebrejštiny. 2. Mluvnice: H Bauer P Leander, Granunatik des Biblisch-Aramaischen. Halle 1927. Základní spolehlivé'dilo. Autoři sami z nebo pořídili přehledný vylah: KurzgcfaOte biblisch-ara.niiische Grammalik. Halle 1929. Jsou připojeny E^Kaiitzsch,SGn>nunatik (les Bihlisch-Aramliischcn. Lipsko 1X81. Dobré, avšak již zastaralé. I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 1. Abeceda 1. I lebrcjské texty biblické se píši a tisknou písmeni aiamejského původu, zvaným písmo Čtvercové, které se ve své ncjslarší podobe vyskytuje od 2. stol. př. Kr. Píše se z pravá na levo, nerozlišují se písmena velká a malá. Psaní písmen začiná od levého horního vrcholu. 2. Písmo člvercové má těchto 22 znaků: Pořad! Tvar Jméno Přepis Číselná hodnota 1. 2. X 1 2 n>§ mi ň, b 2 3, fíímiBl .'/. .'7 3 ální). Ústní se dčli v předopatrové (palatální): J»J, zado-patrové (velární): p, zubní (dentálni): "ftSflJ' jazyčné (lin-l>uální): b*ti sykavč (sibilantní): TD2f#ÍÍ>> retné (labiální): 2V3E-Hrtanové (laryngální) jsou KUPIl?- Ľ>a'c dělíme souhlásky v závěrové (okklusivy) čili ražené (explosivy): SJpBflTDSN' třivé (spiranty, frikativy): aaJTIXEJtPEftBSilfTP' nosovky (nasály) JJJ, plynné (likvidy) b"\ a polosamohlásky (semivokály) f. Přehled souhláskové soustavy je tento: 27 Ústní (orální) Ji emíatické neznělé k znělé .'/ emíatické neznělé znělé -o i 8 I « I Qi M s I 5 >i 1 9 3 a & I souhlásky 1 závěrové (okklusivy) P 6 ? ,__|___|| souhlásky —i— (spiranlv) b \ ' ' nosovky plynné polosamo hlásky m ri § S. Výslovnost souhlásek X je naše hltanová souhláska zvaná ráz, která je V západní češtině na počátku slov, počínajících v písnic samohláskou (srv. čes. I'oknž a pod.) V češtině není pro ni písmene v abecedě. Přepisujeme řeckým znakem '(spiritus lenis). Srov. § 7, 1; 11, 4, pozn. II.; 9, 2. 3 je české b. Srv. § 6. ; se vyslovuje jako české g. Srv. § (i. í| má platnost českého d. Srv. § 6. H je naše h. Na konci slova po samohlásce je němé (§7, 1; 9, 2). O t. zv. h mappicatu srv. § 14, 1. "I má platnost anglického w. Srv. § 7,. 1; 14. 28 f je české z. H je silná hrtanová souhláska. Vyslovuje se tak, že se vzduchový proud nechá volně procházet hrtanem, při čemž se nejhlubší část hrtanu svírá. Správně vyslovíme slovo ruh tehdy, když před h zazní zřetelně a. IQ / jo emíatické, s větším napětím hrtanu vyslovované /, při jehož artikulaci se opírá hřbet jazyka o zubní lůžka (Brockelmann, Die sem. Sprachw. str. 53, Beer I. str. 27.) » je české /. Srv. § 7, 1; 14. 2 je předopalrové A' s velmi lehkou aspirací. § (i. b< 0< j< D Jako v češtině /, m, n, ». J> je znělý hrtanový spirant, vyslovovaný stejně jako h, ale zněle. Přepisujeme řec. znamením ' (spiritus asper.) Ií výslovnosti srv. Baucra-Lcandera str. 1(17 a tam uvedené studie, jmenovitě R. Bůžičky ve Wiener Zeilschrift fůr die Kunde des Morgen-landes r. 28 (1914), sir. 21 nu. B je české p s velmi lehkou aspirací, jj 6. ^ je cmfalická sykavka. Vyslovuje se se stejným stažením hrtanu jako l. K výslovnosti srv. Brockelmann str. 54. Dnešní Židé vyslovují ponejvíce c (něm. z). Přepis f. p je zadopatrové k, v přepise q (k). Vyslovuje se co nejhlouběji vzadu. I je r. O jeho výslovnosti a druzích Brockelmann, Die semit. Sprachwiss. str. 54, Gesenius-Kautzsch str. 34 a 36, Bauer-Leander str. 163. 2* 5, vyslovit jasně se špičkou jazyka nahoře, aby se odlišilo od následujícího. jj> š, jež sc vyslovuje mezi l a f. Toto .<• splynulo později ve výslovnosti se D (č. 15) a vyslovovalo se jako s. p I, je rovno čes. /, ale s velmi lehkou aspirací. § 6. 29 , Pozn. Při pravopisu je nutno dbáti, aby se nezaměňovala některá písmena: x a $1 - a P\i 1 a 3> p a 2> H a 3! 5Í> a D resP- !í- §. 6. Souhlásky explosivní a spiranty Šest písmen, a to 2jn3BJl> ma dvojí výslovnost: bud jsou vyslovována jako souhlásky ražené (závěrové): b, g, d, k, p, t, nebo jim odpovídající třivé (vanuté, spiranty) a pak se vyslovují: 2 jako naše v (na př. jméno města Tel Abib se vysloví jako Tel Aviv), J jako české znělé ch ve spojení abyc/i byl, *; jako Ih v anglickém > that (znělé, „měkké" th), 3 jako ch, 3 jako naše /, fl jako th v anglickém thin (neznělé „tvrdé" ih). Pokud se maji vysloviti jako hlásky ražené, klade se do nich bod, zvaný židovskými gramatiky ilaijěš qal, slabé, d5gěš lene. Přepisujeme je takto: J b, J} b, J f, j g, íj rf, T ii, 2 j/r, g p, g p, /, /. Obsažena jsou tato písmena v pamětném hesle tŕgadk'pal. Kdy se vyslovuji jako souhlásky ražené a kdy jako spiranty, o tom § 13. § 7. Označování samohlásek (vokálů) 1. Hebrejská abeceda neobsahuje znaků pro samohlásky; vznikl však časem zvyk, označovat dlouhé samohlásky za určitých okolnosti pomoci některých souhlásek. Byly to předně obě polosamohlásky T a 1, které sloužily k vyznačeni souhláskové součásti dvojhlásek au, uu, a/, ii. Když se dvojhlásky změnily v samohlásky jednoduché ô, ú, ě, I, zůstaly 1 a 1 v písmě na svém místě a označovaly tak tyto dlouhé samohlásky. Na př. původní ff£ mwt (maut) sc změnilo stažením v mat a \ které bylo setrvačností psáno dále, značilo v tomto slově ô; podobně < ve slově jyi* W (oaU) P° stažení v bet značilo ě. Staré Tllfl huurad se změnilo v húrad, a proto \ " " ilo později zde íi; SWJl (Hitab) se stáhlo v /í/a6 a í ozna- čovalo i. -Od takovýchto případů se přeneslo potom užíváni • a ' i tam, kde byly dlouhé samohlásky, které se však v konsonantním textu pomoci ^ a » nepsaly, na př. v 1. os. sg. perfekta »ft7(5p Qatalli nebo v 3. os. plur. perfekta WBp iflNfc Souhláska n vyznačovala na konci slova J, ě, x, ô. Tento zvyk vyšel patrně odtud, že ri bylo souhláskovou součásti přivěšovančho přivlast. zájmena *hu, *ha "jeho',.'její'. Původní koncové a s příponou hu po vypadnuti h dalo au, z tohq vzniklo ô, ale h se psalo dále: HÍVC sůlahu 'jeho roucho' se změnilo v rlfilD s"ló; koncové a s příponou ha dalo u, ale v příponě se udrželo původ, h i ve výslovnosti: flyJO malknha, 'jeji kráľ, se změnilo v PIjyMJ malkSh. Později se označovalo pomocí n • koncové x (otevřené): ^2"1 'lučištník', i ě (zavřené): nSj 'odhal!' (čísli je róbiě, g'lč). Uprostřed a na konci slova stoji někdy x k označeni <7, ě, ô, na př. ve slově BUS qďm, které se píše jinak a správněji gp, nebo na konci psáni x— (místo původnějšího d v mladších lextech. Tento zvyk vznikl od případů, kde x původně bylo souhláskou a vyslovovalo se, ale později se nepronášelo, na př. U>x"| ruš 'hlava' a pod. V těchto případech se hlásky VŕlK nevyslovuj!, jsou němé. Proto slují též slabými a poněvadž slouží k označováni samohlásek, služebnými (servi-les). Poněvadž jsou pak jakoby oporami a nosičkami samohlásek a napomáhají alespoň poněkud čteni, říká se jim v hebrejských mluvnicích riN,"lj3ri fiiíSX 'immôt haqq'rľu, inatres lectionis („matky čteni"). Příklady: w jako ú uprostřed slova: 2^ qum 'stati', rľ"7W j'hůd3, vl. jm. muž., oStíHT j'rúšälajim 'Jerusalem'; na konci: iSttp qal'lú 'zabili'; w jako ô uprostřed a na konci: 'fíňh qôlô 'jeho hlas'; / jako í uprostřed: 2,"l rift 'hádali se'; na konci: qůú-ši 'moje svätosť (od £*~p); waj-jä-näs 'a prchl', od jSnus, imperf. 'prchne', od d*j; mX"S3 kůl-'adum, 'každý člověk'. Pozn. II. Určitý člen ve tvaru -| hň- (§ 35) se čte před halčji jako M-: flfťiKfl lul-"nijjól 'lodi' (plur.). Pozn. III. u bývá chráněno zpravidla ve své výslovnosti značkou ma;ta'g (§ 14, 5). V koncovém "j se píše ä doprostřed: «j £-3. 33 Příklady: znamená bud U nebo óš: 1(351' Mmlr strážce'; ntýy 'W 'činící'. Od 3. vyd. Kittelovy bible tiskne se. podle způsobu starých masoret. rukopisů ~~ 'Jinak: tCCilý Upif, 'soudce', xiíľ* mšů, 'nésti.' Je-li podkladem pro hóliem y, má toto x bod na sobě: són, 'ovce'. Před samohláskou se čte <[ jako Otv: tfft lůwiě, půjčující', po samohlásce před souhláskou jako ivú: 9\]f 'tlivún, 'hřích'. I • 5. » je dlouhé, zavřené a napjaté ú, zve se pTtý „pískání", JTH rú!, žen. jméno; p*£ míit, zemřiti', xi™ hu 'on', irtP Uhů, 'pustota'; ixi"1 i1''!}"přicházejí'; TjSoi iima.'l;ek 'a král.' » značí wwě, na př. "|»»« 'iwwěr 'slepý'. 6._ značí krátké otevřené a a sluje fiJlS „otevření". Nejčastěji je ve slabice zavřené (jj 18, 2. 6. 7): lôgj šňmár, 'střežil'. nšSlS mal-kah, 'její kráľ; výjimečně ve slabice otevřené (§ 18, 2, »)! JVŠ bájit 'dům', n«ror hoch", '.JJJgJ Mflwlnl, 'posadil mne". 7. _ je označením krátkého nebo dlouhého m otevřeného. Podle své podoby sluje „hrozen". Ve spojeni s ' a ,"i (<_, je vždy dlouhé: ŤppiD súsx-kii tvoji koně' (mužovi), s n jen na konci slova: njp qfiTn/ě 'třtina'. 8. _ slove „stažení" a značí krátké u: JlVTíf tulffSn, 'stůl', nebo dlouhé 0 v otevřené slabice: fl'bňlô 'jeho územi'. 0 ostatních znameních 111 a 12. Punktace vystihuje jen kvalitu samohlásek. Samohlásek je sedm podle kvality: a, x, e, i, «, o, u; protože se defektivni (§ 9) ň piše jinak než íi značené plene (ff'biilô bud s iOrtBOJ nebo s qibbňs), je o jednu značku více. V některých tvarech jsou patrně e a o také krátké, takže lze Hci, že všechny kvality samohláskově vyjma a jsou i dlouhé i krátké. Pro dlouhé ä nemá tiberiadská soustava znaku, neboC je pro d a ů; ve výslovnosti liberiadské se nemohlo ä (čisté) vysloviti proto, že neotvírali dostatečně úst a ä bylo proto zabarveno do a. — S hlediska kvantity i kvality je 13 samohlásek: a, tt, iř, e, i, i. í, a, č, * ič. Stejně sc dálo při y. ) 0, » ú, při n- n_n_ *. n...«. íii.». p« x; k., t * k_ ». k_ Psaní samohlásky s příslušnou mater lectionis sc nazýva serip-tlo plena (psaní úplnč). Tam, kde z nějakého důvodu mater lectionis chybí, mluvíme, o seriptio defectiva (psaní schodnom). Slova jako yty-f, \c/p>, »flK"ŕ J*°u P»*na plene, yfif, y$y>, »*1£ defective. 2. Matrea lectionis se nevyslovují jako souhlásky, jsou nehlasné, němé. Stejně i koncové po samohlásce, x hez samohlásky na konci slova a na konci slabiky. Na počátku slabiky má x platnost souhlásky: IXIfQ "1'í-'>>,'~' nalezli'. S lejně je. x souhláskou na konci zavřené slabiky: n.ľ'dďr, 'mocný' (lixod. 15, 11.) 3. Častěji se vyskytuje detektivní psaní v starších textech starozákonních, méně často v mladších. Seriptio plena slouži k vyjádření dlouhých samohlásek a je na konci slova nu Iná. Zřídka ledy stoji i| a "i místo samohlásek krátkých n a í: 0*81*11* '"ľľmtmim 'nazí', '\n*ř3*l 'zabil jsem ho', čle se bŕmlUlW. Defective se píší dlouhé samohlásky, když by při psaní plena měla stáli za sebou dvě stejná písmena, na př. v slově Q^) gOjtm 'národy', množ. čís. od (jój, místo C**ÍJ- "lÍ2ríi mfsioaj 'příkazy', místo JYJUJQ; "lřS&C 'říkám', niLslo *)ípXN- V pozdější době se připisuje X na konec slova po dlouhé samohlásce: X*pj 'prost', 'prázden' (Joel, 4, 19), X13X 'ÍW 'chtěli' (Izai. 28, 12) míslo Wjp, 1"jx. ~ ''ako nekrytá samohláska bez mater lectionis na konci slova je Jen (janues: íp 1'kn 'tobě' (muž.); ľYlÔttf Sflniárlil 'ty jsi střežil'; *T*2X "'Tftí/wT, 'její otec'. Poznámka. Příklady plného a defektivního psaní: "líflX 'znamení', vedle fiHÍX. "líix; niSi**. qôlôt 'hlasy', vedle pfop; 36 • D*CÍ,*) qôpim 'opice': &pp; *IDÍX. TOlK. TfiK. Mm* Oflr; c**)1tD /i;rím 'řady', vedle C**l5p; ílí'ľ'X 'f i *ViS*x> v'- Jnl- měeta; j>x 'ijjln 'ostrovy' (□"x); oS*X- D*S*x 'ělím 'skopci'; ^-jf r3ftííZ 'obydlí': hlV< *T. VT> mésic 'Zíw'; fl-ixp. niixo irP'Ä-o] 'světla'; po*5*>*. *0*ÍÍ^*< *£!£** fftmôn 'poušť; *l**JJJi 1*2X2 kabbír 'mocný' atd. 4. Stojí-li slabá souhláska nebo i z;i samohláskou, jejíž nositelkou (mater lectionis) není, josl tnasorety pokládána za pravou souhlásku, ačkoli původně tvořila se samohláskou diflong (dvojhlásku). Takové kombinace v bobr. jsou: ' ' "!•' **t*J!* "Z"'í/"1 'moji služebníci'. Piso se i » : x*3 .'/"/ 'údolí'; též v neprízvučné slabice: ^*ftttfr< jiijšlnl (Přísl. 4, 25, defect. 1*líl,s*) 'UIli hledí přímo'; *1 *>/: *Í2 .'/''/ 'národ'; « ui: >>^i*i Itíltii 'oběšený'; 1 aii: X£ ■>"'„' 'poručí'; 1 in: ■)> :in, jm. měsíce; * (Ty: )p i/iin, 'šňůra'; ^ iitj: VD1Ď 'jeho koně' (j se nečlel); x" XI!!' *'''.'> /' 'iíľolná věc'; 1 *!/•' U gěii, 'hřbet'; ^íl' šillPu, 'klidný'; ** ''„'•' V—X íítyři 'JĽ'io otec'; 1 uy: fttíBJ rrltnwl, 'vzpřímené (žen.)'. Samohlásky v těchto spojeních nazývají se samohláskami heterogenním I. V době punktace, se vyslovovaly neslabiěné části dvojhlásek jako souhlásky j a w: y ivSw, 'hřeb', <*j /"'/> 'živý' ľ prostřed slova po přizvuku se dvojhláska rozšiřuje samohláskou. /. původního buil je j"*2 l'iiji[, 'dům', mmil dá Wjs mawxl, 'smrť (5 23 a 24). V nepřizvuěné slabice se píše dvojhláska au • : rťíll* auli, 'bezpráví*. 37 § 10. Patah furtivum Laryngály, stojící na konci slova, a to n (hě mappicatum. § 14, 1), n a i*, maji pod sebou palat}, předcházi-li před nimi ě, i, ô, ú. Toto patah se čte výjimečně před souhláskou, pod niž je; netvoři slabiky a nemá prízvuk, poněvadž to není plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálú. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené"). Příklady: rěah, 'vůně'; rTll'O mil.iuili, pomazaný (Mesiáš)'; r,t nôali. Noe'; H1"i rúah, 'duch'; JWjttfrt htimtď, 'prohlásil'; J>^* joděa', 'znajícír přítel'; 2*OW mírnila , slyšeni'; S,"HC maddim', 'proč'; !7'TÄôa/i, vysoký', atd. § 11. Š«wá 1. Š"wa je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nimž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi c-ový pazvuk. V prvém případě se nazývá š'wií (jiiiescens, němév v druhém áJWíl mobile, hlasné. Znak pro oboji je stejný a sluje š'wľi simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém případě užíváme znaku ' nad řádkou: _V 2. Vlivem okolních laryngálů a v některých jiných případech sc vyslovovalo šJwa mobile s určitějším samohláskovým zbarvením u to jako poloviční a, B, nebo ô. Tato, výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo s'tvľi se značkami pro příslušné samohlásky: _,__, . Toto š'wií se nazývá složené (composilum) čili hiílěp • i * t 11 (aramej. partieip. =-• „zrychlující"). Znak pro Štvi se piše vždy vpravo (§ 12). 3. ř>°w5 je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: p'ri 'ploď; w f*M 'budí'. 38 2. ze dvou š»w5 uprostřed slova za sebou bezprostředně následujících je prvé němé, druhé hlasné^SfijT/'?-.'3'" 'hudou zabíjeti'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova. "1*13 je čisti podle toho něrď (nardus), srv. Joilon str. 31 pozn. 3. pod zdvojenou souhláskou: l'ľ'tžp qift'lfi, 'zabíjeli'. Podle masoretské punktace plati toto pravidlo i pro konec slova: natall" 'dala jsi'; 'alť 'ty' (zájm. 2. os. žen. sg.) 4. uprostřed slova po dlouhé samohlásce před dlouhou samohláskou: D**lí2Ít£> šôm'rím, 'strážcové'; !"f?|Ďp '/''/''''. 'zabila' (3. os. žen. perf.). Wjjft dam'kä 'tvá krev'. Předcházející dlouhá samohláska mivá při sobě znak maítwg (§ 14, 5). 5. velmi vzácné mezi dvěma stejnými souhláskami: hin'nl 'hic já' (§ 12, 1 b). Pozn. I. Hebraisté jsou převážně nakloněni v případech dvojího š8w5 na konci (v 2. a 3.) vykládati tvary jako dvojkonsonantní konec a čisti něrd, nälatt, 'alt. Pozn. II. Do koncového "j dělá se dvojtečka, aby se řádně odlišilo od koncového j nebo od Ta"). Toto š°w5 má platnost jen grafickou. * čte sc k, y značí podle § 11, 3, 2 k se šaw5 mobile, na pr. ^Žfí) u>attěbkJ 'a plakala'. Pozn. III. Jak vidno z § 0 a 13, 1—2, stojí před souhláskami ^£2132 samohláska, mají-li sc čisti jako spiranty. To znamená, že je-li před nimi šawS, musí býti hlasné. Ale případy jako *3"MJi i£J3 je čisti malkě, kanpě; š°wií je němé a stoji na místě samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudí, že před spiranty je vždy š°w5 hlasné, vyslovují mal'kč, kaiťpě a nazývají toto i*wi medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirahtem přirozeně jako průvodní hláska. • 39 § 10. Patah furtivum Laryngály, stojící na konci slova, a to n (hfi mappicatunt, § 14, 1), rt a 5?. maji P°d sebou patah, předcházi-li před nimi ě, i, ô, u. Toto patah se cte výjimečně před souhláskou, pod niž je; netvoří slabiky a nemá prízvuk, poněvadž to není plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálň. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené"). Příklady: rěah, vůně'; rPtýlS milšiah, pomazaný (Mesiáš)'; říj nôah, 'Noe'; ľ7i*i rrtíi/i, 'duch'; ytMtffl kiimlď, 'prohlásil'; ot* /offia*, 'mající? přítel'; šdmôa, 'siyšenľ; ľ H O maddúa', 'proč'; |!J^J gabôah, 'vysoký', atd. § 11. S'wa 1. ŠBwľi je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nímž není samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi e-ovv pazvuk. V prvém případě se nazývá š'wtí quiescens, němé, v druhém š'ivíi mobile, hlasné. Znak pro obojí je stejný a sluje fwä simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém případě užíváme znaku ' nad řádkou: J\ 2. Vlivem okolních laryngálň a v některých jiných případech se vyslovovalo š'wa mobile s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční a, x, nebo ů. Tato výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo š'wii se značkami pro příslušné samohlásky: _,_,_. Toto š'wľt se nazývá složené (compositum) čili hatěji (aramej. particip. — „zrychlující")'. Znak pro #*wi se píše vždy vpravo (§ 12). 3. Š'wa je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: p'ri 'ploď; \-p j'tii budľ. 3« 2. zc dvou š8w5 uprostřed slova za sebou bezprostředně následujících je prvé němé, druhé hlasné: WlpSJ j'<]-!'l<~' 'hudou zabíjeti'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova. "THJ je čisti podle toho nčrď (nardus), srv. .loiion str. 31 pozn. 3. pod zdvojenou souhláskou: TOM qUľlú, 'zabíjeli'. Podle masoretské punktace plati toto pravidlo i pro konec slova: Jlflj nfllatl3 'dala jsi'; attJ («*Jm. 2. os. žen. sg.) 4. uprostřed slova po dlouhé samohlásce před dlouhou samohláskou: P^bW Haním, 'strážcové'; nSttp ?'T/JW, 'zabila' (3. os. žen. perf.). tIO'I d!ím'kil 'tvá krev'. Předcházející dlouhá samohláska mivá při sobě znak maeloeg (§ 14, 5). 5. velmi vzácně mezi dvěma stejnými souhláskami: hin'ni 'hic já' (§ 12, 1 b). Pozn. I. Hebraisté jsou převážně nakloněni v případech dvojího š°wá~ na konci (v 2. a 3.) vykládati tvary jako dvojkonsonantni konec a čisti něrd, nStatl, 'alt. Pozn. II. Do koncového *j dělá se dvojtečka, aby se řádně odlišilo od koncového • nebo od "j a ■). Toto š°w5 má platnost jen grafickou. » čte se k, y značí podle § 11 ,.'!,'.'/,■ se šnwä mobile, na př. ^Tifll watlěbk' 'a plakala'. Pozn. III. .lak vidno z § 0 a 13, 1—2, stojí před souhláskami fiSOIJl samohláska, mají-li se čisti jako spiranty. To znamená, že je-li před nimi š3wS, musí býti hlasné. Ale případy jako *MBi ^£J3 Je čisti malkě, kanpě; š"\va je němé a stoji na místě samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudí, že před spiranty je vždy š°w5 hlasné, vyslovují mal'ke, kan'pé a nazývají toto šaw5 medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirahtem přirozeně jako průvodní hláska. 39 Pozn. IV. Š°wa mobile na počátku slova i uprostřed tvoří slabiku. Na př. slovo JV"D 'smlouva', je dvojslabičné, iStpjT jiq-P-h'i 'zabíjí' (3. plur.)'je tříslabičné. Někteří počítají š"w5 ža pouhou slabičnou přcdrážku. 4. Š"w5 je němé (quiescens) uprostřed slova, když uzavírá slabiku (§ 18): 'UW 'jeho žena', n^So mal-M 'královna', DrVJ3|l 'ab-ďt-hiím vl. jm. muž., phtt ánové', xSp! 'zdaž ne?'> rl^lCV- nfSDP '"mCiqa, '"muqqď 'hluboká'. Také uprostřed slova: hljh jď«bôd 'bude sloužitť, lóyi jď"mňd 'bude stati'. Souvisí to s tím, že laryngály mají rády u sebe patah (§ 10). 1 b) Bývá též pod jinými souhláskami, a to, když jdou za sebou dvě stejné souhlásky, z nichž první je předcházena samohláskou a, neni zdvojena a měla by miti za sebou obyčejné š°w5; místo haŕlu bývá psáno »,^11 hoPlů 'chvalteľ. I po jiných samohláskách než a: D'HY.D soiTlm 'protivící se' (plur.). Slovo Íe výjimkou (§ 11, 3,5). 1 c) Po 3 a 1 je místo prostého š"w5 po dlouhé samohlásce před i......Icem: nÄxr, tô&tennä 'budešjisti';<0^3Mr«íffi 'žehnejte!'. I" 1 d) Po spojovacím >, = 'ď je po ve slově rt3#1 'a zajmi', 'a chyť!' (u.^bě). 1 e) Také hlásky cmfatické (q, s, t) a sykavky mají u sebe časem hatěp patah. 2. Hätép s"gól je jen u laryngálů: ^jx '*!& 'je»'l ^IN 'nvil 'bláznivý'; fiQX ,cnice[ 'pravda'; "íqx. 'Hn&r 'říci'; uprostřed slova: pVy* jxlfzaq 'je silný'. 3. Hátěp q5ma:s je zpravidla v sousedstvi laryngálů a většinou za původní u místo obyčejného t*wfi, které vzniklo redukcí: s°rl 'balsám'; sSj^ h"H 'nemoc'; ix*l 'vidění'; nťJDJ? 'eanar-nijjňl 'ženy ammonské' (od jedn. cis. TYMoy '(immônji). Chráni tudíž samohlásku o, která se zeslabila v pazvuk. Jest také pod souhláskou, která by měla býlí zdvojena: rtHaJ l"q"h<> 'byla vzata' (místo nripb)- I.Ial.ěp, stojící uprostřed slova, je zpravidla oddělován od předchozí samohlásky značkou nuetag (§ 14, 5e). Pozn. Z technických důvodů označujeme v přepise hStěp s°gôl jako malé r, hatěp qanues jako malé o. § 13. Dagěš lenc a dagěš forte 1. Dagěš lenc (!) (i) označuje raženou (explosivní) výslovnost souhlásek 3, J 1 3 B J"l a JĽ: a) na počátku slova uprostřed písmene: XVtýíOS b'-riilí 'na počátku' (Gen. 1, 1); ITBTIISÍ 'wl-pihU 'její lista' (po souhlásce). I>) uprostřed slova po předchozí souhlásce: nsSlS malkah 'její kráľ (§ 14, 1). Dagěš lene nemusí býti na počátku slova při těsné souvislosti s předchozím slovem, když toto končí samohláskou: ^&3"*i1'3 umjhl bôqxr 'a bylo jitro' (Gen. 1, 5); "!JJ2 rtlfiStt' WiMfl b'nék 'Šalomoun, tvůj (žen.) syn'; ale je, je-li naznačeno rozlučovacím -li akcentem (jj 17), že slova nejsou v těsné souvislosti: »3 wajhl kl 'a stalo se, že' (Gen. 6, 1). Pozn. I. Po ;rj (§ 14, 1), protože je plnou souhláskou, a po i a 1 původních dvojhlásek (■)_, ■)_, ^__, ■)_, "|s__, s«, a po patah. furtívu (§ 10) je na počátku následujícího slova náležitě d. lene. Pozn. II. 1). lene klade sc do posledního písmene, končí-li slovo dvěma souhláskami se š8w5: ^2,P1> fí0*\> "112 a P°d- (§ 11, 3, 2). Pozn. III. V těsné souvislosti ve větě klade sc d. lene do předložek 3 a 3 ('v', 'jako'), i když předešlé slovo končí samohláskou, aby nevznikly skupiny těžko vyslovitelných spirantů: 1H*i3jyi Íns33 waj-jiq-b'nihu b'belô 'a pohřbili ho v jeho dome' (1. Sam, 25,1). 3 má d. lene, ač je před ním samohláska, protože by jinak vyšlo čtení lybčlô s dvěma stejnými spiranty za sebou. 2. Dagěš forte vyznačuje zdvojeni všech souhlásek vyjma laryngálň a r. Značí se bodem uprostřed písmene. Může býti jen po plné, zpravidla krátké samohlásce. Stává v těchto případech: a) když mezi dvěma stejnými souhláskami neni ani úplné samohlásky ani pazvuku: nu-lan-nu 'dali jsme'. Š0w5 pod ním je hlasné: »5*» ' 'in-nJbč 'hrozny' (§ 11, 3, 3). b) zesiluje souhlásku po dlouhé samohlásce, která má větný prízvuk: l^irt htS-flěl-líi 'přestali'. c) po zájmeně |-|>2 'co?' často se následující souhláska zdvojuje: fľlQ'nun-zx 'co (jest) to?' (z pův. nm[Ii]-:ÍP); též po maqqěp (§ 14, 3): aVůTIO mal-tOb 'jak dobré!', N:~n3iTl i'kan-na 'jdi prosím!'. d) po určitém členu n ha-: had-ddbar 'slovo' (§ 35); po t. zv. wáw konsekutivnim (§ 5S): lonjjômxr 'a pravil'; při časování sloves v perfektu, když poslední kořenná souhláska je / (v 2. os.) nebo 71 a připodobňuje se koncovkovému t: fcjflj ■ II kfírat-ttl 'ty jsi uřízl' (sloveso |WJ káral); jnflj natat-ta' 'ty jsi dal' (sloveso j^J nalan, tedy z *natan-td). 3. Souhlásky laryngálni (hrtanové, § 4 a 5) se nezdvojují. Náhradou za to se před nimi samohláska často prodlužuje nebo mění kvalitu (§ 35, 1—4. § (i7). Xěkdy zůstává samohláska krátká a ukazuje tak na zdvojení virtuální (laryngál není zdvojen, ale předcházející samohláska sc nemění): JlPTtl* ^í^l 'kazil'; kthin 'konal kněžskou službu'; PX3 riľep 'cizoložil'; lyj bi'čr, 'odstranil'. 4. Souhláska na konci slova není zdvojena. V množném čísle se zdvojeni objeví, poněvadž je chráněno koncovkou: jg paij 'fík', mn. é. rj^p pagglm; pf\ huq 'zákon', mn. č. 0sj3n huqqlm. 5. Rozlišeni obou dagěš: 1. D. lene je jen v písmenech 1 J T 3 fi f|i d, forte ve všech kromě laryngálň a "|; 2. před d. lene nestojí nikdy samohláska nebo hlasné šawá v témž slově (§11,1 c); cl. forte je naopak jen po samohlásce. 3. Spiranty sc nikdy nezdvojují. Q uprostřed slova po samohlásce se čte vždy jen /)/>, nikdy f]\ 4. Stojí-li po plné samohlásce v písmeni bod, jc to dagěš forte. Přiklad. Ve slově "13,"|J3 'poušť je dnket bez dagěš, poněvadž je před nim* samohláska, která způsobuje, že se vyslovuje jako spirant a předchozí š8wa by bylo podle toho mobile. Srv. však §11,3 pozn. III. Jediná výjimka, kde dágěš po samohlásce neznamená zdvojeni, nýbrž explosivni výslovnost, je slovo E^ŕ.S bätlm 'domy' (Ungnad str. 95. Bauer-l.eander str. 617). 43 § 14. Značky v písme 1. Mapplq (p>D!3) Mappíq je tečka, která se klade do koncového fl, má-li sc vyslo-viti ve své souhláskové platnosti, tedy jako h, na př. gabah 'byl vysoký', flJJIX 'nrxilh 'jcjí země' (proti H^IX 'ar.sď" k zemi'). Pozn. V rukopisech sc vyskytuje mapplq též v koncovém y. qaw' provaz, šňůra', a v koncovém S: gôj 'pohanský národ'. Čtyřikrát je též uprostřed slova v X (srv. wajjuhľu. Gen. 43, 2fi); zajišťuje čteni |^ jako souhlásek. 2. RlpS (riB-i) R5pä> je vodorovná čárka nad konsonantem, která v rukopisech upozorňuje na to, že souhlásku pod ní je čisti jako spirant, že v ni není ani dagěš ani mapplq. V tiscích je vzácna. 3. "Maqqěp (P]-)p) Maqqěp (spojovatcl) je vodorovná čárka mezi slovy, která k sobě patří a tvoří smyslem jeden celek. Spojuje slovu dvě: EIX'S* 'všichni lidé', nebo tři: ItäpySsTN 'všechnu bylinu', nebo čtyři: ^""It^X^S-nN 'vše, co mu (bylo)' — 'vše, co měl'. Toto spojení způsobuje, že sc hlavni přízvflk posouvá na konec takovéhoto celku a proto některé samohlásky předchozích slov se někdy krátí. V našich případech: ^3 kál misto }J kul 'všechen'; Jix místo JiX 'čř, značka akusativu. Maqqěp bývá hojně po jednoslabičných slovech, jako jsou: QX 'jestliže', flx 's' a znak akusativu, -tf 'až', hx 'ne' (v zákazu), 'k'. b$ 'na'. Ci> 's'' *p '°*'< |2 'al)V ,le'> D? 'též'' s3 žc ii "bl 'všechen', px 'n); c) jestliže je druhá slabika před prízvukom zavřená, stojí mcetofl v třetí otevřené, je-li třetí zavřená, je ve čtvrté otevřené: Cy2"!S*ri hň-- patřiti. Tak je na př. v Gen. 24, 33 psáno £{£>«';, T'rč Je CCV'" c°ž je vokalisováno OtP"! wajjušům 'a bylo předloženo'. K°tlb 4ti I je otJ^i; masoreté v textu označili tvar kroužkem (Dty^) a připojili tuto poznámku: »-]p pyVI (Cty,H")- Z toho plyne, že konsonantní text má omylem psáno jod místo wäw. Často tvary v q»rě poskytují opravdu lepší čtení. Jindy masoreté naznačují, že na příslušném místě má se užiti slušnějšího tvaru. V 1. Sam. 5, 6 je k slovu cScya poznámka: to značí, že místo slova QvW JĽst u™íl P™ čtení slova Q'linO Obě slova značí haemorrhoidy, ale slovo Q'^HB Je pokládáno za slušnější. V 2. Král. 18, 27 se praví: „k mužům, přebývajícím na hradbách, aby jedli výkaly své a pili moč svou s vámi". Slovo Q'Xín 'výkaly', je podle masoretského výkladu méně slušné a podle poznámky »*)p Dnt02i DiTin má býti nahrazeno slušnějším HNÍJÉp jehož samohlásky jsou slovu DWin podloženy, tedy D.TN"Íft (DflNÍÍi)- Podobně místo UtPTV (od slova 'moč') je čisti podle poznámky iVj OffOjn wk) slušnější B*7{n >0',0 'moč', tedy QfvSjl 'Ď'D Srv. bxt Deuter. 28, 30 a j. Někdy se stává, že slovo chybné napsané přichází často a protože je čtenáři známo, neni proto potřebí, aby bylo v poznámkách ustavičně opravováno. Samohlásky q°rě jsou prostě slovu kHib podloženy. To sc nazývá qarě perpetuum. Často se objevuje v Pentateuchu tvar xV"! s významem 'ona' a stojí tedy na místě tvaru xTI- Masoreté naznačili správný tvar ženského rodu vokali-sací a píši na příslušných místech xi!T U jména oSt^lT1 íe Psam místo masorety žádaného B'StíhY; k"tib ukazuje na DStPYlv Slovo iyj 'dívka', má q»rě k°tíb -vyj. U číslovek W2p a Q*nt^, 'dva, dvě', zni q°rě tj^ý, ifltJj, k°tib je čisti B»5tt>, D*Wt>< 2. Mělo-li se slovo z textu při čtení vůbec vypustiti, značili to masoreté tím, že slovo nevokalisovali. Tak v 2. Sam. 13, 33 je po- 47 známka k slovu qx: 'Í5 í*M jřrt 'napsáno, ale nečtené' (srv. 2. Král. 5, 18; 2. Sam. 15, 21; Huth 3, 12; Jerem, 38, 10; 39, 12; 51, 3). Naopak, kde mělo býti slovo doplněno, ponechána byla v textu mezera, do ní vepsána o se samohláskami slova, jež mělo býti doplněno, a k tomu přičiněna poznámka: nSi **tp Ť™ upIô Ictib 'čteno, ale nenapsáno'. Tak je psáno v knize soudců 20, 13 O, v poznámce je »33, 1. j. chybí slovo >J2 "synové'. (Srv. 2. Sam.' 8, 3; 16, 23; 18, 20; 2. Král. 19, 31; 19, 37; lluth 3, 5,17; Jerem. 31, 37; 50, 29.) 3. Odstranění celého slova nebo jeho části se dálo tak, že kritikové udělali nad příslušná písmena tečky a do poznámky napsali hv Tip J 'bodování nahoře'. Tyto body slují mimořádnými (puncta extraordinaria) a jsou na těchto místech Starého zákona: Gen. 16, 5; 19, 33; 37, 12; 18, 9; 33, 4. Num. 3, 39; 9, 10; 21, 30; 29, 15. Deuter. 29, 28; 2. Sam. 19, 20; Izai 44, 9. Ezech. 41, 20; 46, 22; žalm 27, 13. Na př. je psáno v Gen. 18, 9: s Poznámkou y>X 9J> TipJ 'bodování nad J(v)', t J- tato písmena se nemají čisti. Nebo v Gen. 33, 4 je podle toho vypustili celé slovo >npB^'Í 'a políbil ho'. 4. Kde bylo možno čisti slovo dvěma správnými způsoby, punkto-vali naqdanové (punktátoři) oběma a dali tak čtenáři na výběr. Punktování slova CfíQ} ukazuje na dvojí čtení, bud □''fltjj nebo C^nll'- lakové případy sc nazývají smíšenými tvary. Srv. Gen. 16, 11 i žalm 7, 6; lizech. 36, 11. 5. Jméno boží zni v konsonantnim textu niiT> punktováno podle starých rukopisů H'T (Kittel), ale v pozdější tradici TiT-Není však vyslovováno, nýbrž na jeho místě je vždy čteno jen ij'lX-Samohlásky tohoto slova byly připisovány k tvaru niT: počáteční 1 nemá ovšem š°w3 compositum jako Tvar na »_ má funkci rozlišovací a značí jméno Boha proti tvaru na jenž 48 znamená 'moji pánové, moje panstvo'. Následuje-li za slovo flVT, čte se místo jflJT*. slovo q\T?n> aDy se "'JTX nevyslovovalo dvakrát, ale slovo flirp se punktujé samohláskami slova D^It^N a píše se tudíž Jffp (Kittel n\T)- Srv. Izai. 28, 16. (Gesenius-Kautszch str. 70 a 310. Beer, I. stř. 49.) Pozn. Tora se dělila původně v části zvané flVSÍHC ís8- nt^lfi). velké označovány byly třemi stejnými písmeny, malé.jedním; po-čínaly-li novou řádkou, sluly otevřené OlinifiB) (značeny a B)> počinaly-li uprostřed řádky, jmenovaly se zavřené (jllOlJlD) (značeny JJDD a D)- 1 menši oddíly biblických knih jsou podobně značeny. § 16. Prízvuk 1. V hebrejštině je přizvuk důrazový (expiratorní), dosti silný. Slovní prízvuk je většinou na poslední slabice, takto přizvukované slovo sluje jJl^a (milra' 'zdola'). Znamením prízvuku je _: "|£tj dä-bär 'slovo'. V jistých případech je přizvuk na předposlední slabice a pak sc nazývá slovo takto přizvukované TSjSd ("iiTžZ 'shora'): "íjSd msetek 'kráľ; 13*j"n ďbSrěnu 'naše slovo'; fiSlfift qätalld 'ty jsi zabil'. 2. Někdy má slovo dvojí význam podle různé polohy prízvuku: 122 biná 'stavěli', 133 bänu 'v nás'; n/lD "lě/d" 'mrtvá', fífíQ méta 'zemřela'. 3. Vedlejší přizvuk se označuje jen na otevřených slabikách značkou mseteg" (§ 15,5): ľvftí} qS-Mä (qa- má vedlejší přizvuk), cHtStý šôm'rím 'strážci' a p. 4. Jména mají celkem silnější přizvuk než slovesa. Imperativy a iníinitivy constr. mají slabší přizvuk než ostatní tvary slovesné. Proto se vokál jejich předposlední slabiky před přizvukem nedlouzí, nýbrž redukuje (St2j3. IKtP- iT?S)- 4 Mluvnice hťibreJäUny 49 § 17. Akcenty 1. Každé slovo v bibli, které má samostatný prízvuk, je opatřeno znaménkem, zvaným iuttm 'akcent'. Znaménka maji význam not při kanlilcnačním přednesu,dále slovních prízvuku a konečně i značek rozdělovačích (interpunkčních). 2. Obyčejně stojí tyto značky u samohlásek v poslední, méně často v předposlední slabice. Slovní přizvuk označuje značka prvá od konce slova, při čemž se nepriblíži k značce, která je u souhlásky bez samohlásky po případě za koncem slova. Xa př. v Gen. 1, 2 lilfl tôhii ukazuje, že slovo má prízvuk na předposlední slabice. 3. Jestliže akcenty vyznačují přerušení proudu řeči, slují rozlu-čovací (disjunktivní), znamenají-Ii naopak souvislost a spojitost slov, slují slučovaci (konjunklivuí). 4. Rozeznávají se dvě soustavy akcentů, prosaické (v 21 pros. knihách Starého zákona) a poetické (ve 3 knihách básnických, t. Žalmech, Jobovi a Šaloin. příslovích.) 5. Hlavní rozlučovaei akcenty prosaické jsou: ÔT?P-_ pod poslední prízvučnou slabikou verše. Za posledním slovem verše následuje dělitel veršů (naše tečka), zvaný p!ĎB S|1D 'konec verše': Gen. 1,1: {flXn • • • • 2. říj/IX . děli verš na dvě poloviny a stoji pod prízvučnou slabikou posledního slova první poloviny verše. Gen. 1, 1: ípxn ng] patrn mm cvť-s; jos nntfN-ia OstaLní rozlučovaei akcenty jsou: * s°gôllä, | ! šalšadail. zäqčp qätôn, záqěp gudól, r"bla', liphá čili tarhä, ' pašlá, - zarqá, fblr, jHIb, " pázěr, «" qarně párii, ' gěneš, _1 gěršajim, t8Ílšä g°dôlá, | I"garměh. 6. Slučovaci akcenty jsou: mňnah, mahpak, môr"ká, měr^ká k"pulu, dargä, ' 'azlä, • t»liš5 qoiannů, galgal, m°'ajjDl5. 50 7. V soustavě, poetické je 12 rozlučovacích akcentů. Nejdůležitčjší jsou silluq (se sóp pSsůq), dále. 'óláě WjOrěd, jenž dělí verš na dvě poloviny, a 'alnáJi, jenž děli kratší verše a oddíly po'ôläč wjórěd ("). Ostatní jsou: ' í^bia' gSdôl, l' r°bla' mugräs, | ' šalšiclait g°dôlä, ~ sinnôr, ' rnbia' qatôn, d9lu, " pázěr, | mahpak lagarměh, | ' 'azl5 l°garměh. 8. Spojovací akcenty soustavy poetické jsou: mčr>ká, munah, J 'illuj, tarhä, galgal, mahpak, \ 'azl5, ' šalšiela;t q°tanná, ~ sinnórTt. 9. Při silluq, "atnäh a 'oku Wjorěd jsou pravidelně tvary paušální (§ 19), časem i u méně významných rozlučovacích akcentů. § 18. Slabika 1 a. Každá hebrejská slabika smí začínali jen jednou souhláskou: IJWO bí-ntí-tě-iui 'náš rozum'. Dříve se za jedinou výjimku uvádělo slovo OTlE*' *flt^ 'dvě', čilo se štajim, šl£, ale dnes se vykládá jako kompromisní psaní za frtujim nebo za šittajim (§ 18, 4). 1 1). Slabika nesmí začínali samohláskou. Jedinou výjimkou je v tiberiadském podání spojka v tvaru ^ ň před letnicemi (3Q2) a souhláskou se š°wá hlasným: "i-jr^ íifr-rl 'a plod', unaviv k 'a kráľ, flWij Afc/íj 'a dům', C*l7iT;l i>!Í'J!Í0líin 'a velcí'. 2. Slabiky rozeznáváme v podstatě dvojí: a) otevřené, které končí na samohlásku, a b) zavřené, konči-li souhláskou. Obojí mohou býti opět přizvučné nebo neprízvučné. Otevřenou slabikou je i ta, která konči nevyslovovanou souhláskou (mater lectionis): *»^>Í2£,» jä-fä-tt 'vyšel jsem', nSxSlp nť-lä-ka práce', 'řemeslo', nji^ bl-nä 'rozum' (§ 7, 1, 9, 2). 3. Otevřená slabika má zpravidla dlouhou samohlásku; podle některých je u scgolat (§ 44, č. 6) a před zájmennými pří- 51 ponami v otevřené slabice dlouhé: "ln?(p mxlxk 'kráľ; íinaít ď-bů-ršč-ka 'tvé slovo' (v pause, § 19.) Jinak je krátká samohláska u jmen, která maji v předposlední slabice _: "wOufoř 'chlapec', pto zá-jit 'oliva', též před |-|__ ď, které znáči směr: n"l3Tf3 mid-bá-r5 'na poušť, a před zájm. příponami u sloves: "^/tíS f" iá-lá-nl 'zabil mne'. 4. Okolnost, že otevřené slabiky končí dlouhou samohláskou, souvisí pravděpodobně se způsobem přednesu textů v liturgii. 5. Zavřené slabiky prízvučné mají samohlásky bud dlouhé, na př. du-bur 'slovo', "flj bňr, 'cisterna', nebo krátké, na př. y^jý šá-mď 'slyšel', ^Aj) bá-bikl, 'Babylon'. 6. Neprízvučné zavřené slabiky maji vždy jen krátkou samohlásku: BBttft? miš-pai 'souzení'; ^nDU'd miš-puh-lí, 'moje rodina'. Zavřenými neprízvučnými slabikami jsou jmenovitě částice jako qx Vm, 'jestliže', *q min, 'oď, 'z', 'i'm, 's', které stojí obyčejně před maqqěp, ztrácejí tudíž prízvuk a tvoři s následujícím výrazem jakoby jeden celek. Pozn. I. Souhláska s hlasným š;,wíi tvoří samostatnou slabiku, i když jeji samohláska je kratší (Ungnad str. 25 n. zve ji poloviční slabikou, srv. i Baucr-Leander str. 174.) Někteří počítají souhlásku se š°wa jako předrážku následující slabiky nebo ji kladou na konec slabiky: b3-rii, 'smlouva' "ijjyi ja-'"môd, 'bude stati'. Ti, kdo kladou souhlásku s š"wa na konec předchozí slabiky, mluví o t. zv. volně zavřené slabice (Ilornyánszky a j.) Srv. § 11, 3. pozn. IV Pozn II Ti, kdo vykládají, že na konci slova mohou býti dva konsonanty ('«(/, qalalt a pod.), mluví též o dvojnásob zavřené slabice (srv. § 11, 3. 3 a pozn. I.) Pozn. III. Někdy se mluví ještě o slabice zostřené, která konči tou souhláskou, kterou následující slabika začíná. Jde tedy o slabiku zavřenou. Následující tabulka ukazuje výskyt samohlásek ve slabikách. Některé vokály se v určité slabice mohou vyskytnout jen v sousedství Iaryngálů a příklady toho jsou v závorkách: O p ~. Slabika otevřená Slabika zavřená 5 j C/5 J2 prízvučná neprízvučná prízvučná neprízvučná a -iiatý a? — fy e — — i a o — to W$ u ä; — ě -se na1? c — I — 3 f? •na — ô stVia — ú — 9 • u jen v polovičních slabikách — — 5'.i 53 Přehled slabik: Otevřená Zavřená prízvučná: ni*3 samohlásky jen dlouhá, výjimky jako *iyj. přizv.: li-j SÍ13 samohlásky dlouhé i krátké neprízvučná: 33fj samohlásky dlouhé, výjimky jako 33^1*2 • n e p říz v.: -)|-jp ^ samohlásky jen krátké. § 19. Pausa 1. Pro souvislost řeči (kontext) platí částečně jiná pravidla přízvuková než pro pausu, l. j. konec řeči. Většina tvarů se V pause mění. 1'ausálni postaveni má slovo u rozlučova-cího akcentu (§ 17.) 2. Krátké samohlásky tvarů kontextových (normálních), které mají přízvuk, v pause se dlouží: ffiQmajim, 'voda', p. majim; ftff} Int/uli 'vzal', p. njj'" fiřflij. V pause přicházejí někdy i kvalitativní změny samohláskové: se mění v : P- p*1X; se mění někdy v : cSli*S 11*1 (kont. tvar je *jy) 'na věky věků'; se mění v : kont. -lén 'zlomil', p. icrt; dává : 'jí', p. S-j^*; dává : 13"! 'mluvil', |>. 3. Misto redukovaných samohlásek kontextu jsou v pauso původní plné, případně /.dloužené samohlásky: *2kP! 'polovina', p. i^-j /ifsž ífn l'ht, 'tvář', p. ifjS hehl 713 is/WT, 'v tobě' (muž.), p. "j-j bije 51 nJľlJ näfni, 'dala', p. ľ"3*lJ niltSnä IBtDj nBřPa 'krápali', p. nalapu lSli*D* jimšJlu 'panuji', p. iStíJIS* jimšalu. 4. Často je v pause přízvuk na slabice předposlední místo na poslední: *5jN 'faSt/L 'já', v p. ijfx 'tinilkl. nns 'atlň, 'ty', v p. nflN''""^- rn"i2 k$jf&& 'byla těžká', p. ,1133 kiíbčdä. Naopak je tomu na př. u tvarů jako fljjw wajjamát, 'a zemřel', v p. f|»3*1 wajjämät. HLAVNÍ JEVY HLÁSKOSLOVNÉ § 20. Samohlásky 1. Samohlásky se dělí na jednoduché (monofthongy) a skupiny z původních dvojhlásek (difthongů, § 9, 4). Podle kvantity rozeznáváme: a) krátké: ů, x, i, a, u, (e, o); b) dlouhé: <7, x, í, u, ě, ô. c) redukované a pazvuky (š"wá, hatěp, patah íurtivum §§ 10, 11, 12). Dále se děli samohlásky na otevřené (ä, x, a) a zavřenéCc, o, u, i). Značeni a výslovnost v §§ 7, 8, 9. Přehled: otevřené zav"oné krátké ů ! x a i 11 (o) dlouhé (7 x 1 Cl ě ů Pozn. I. e a o nemají zvláštních znaků; vyskytují se velmi pravděpodobně v zavřených slabikách některých tvarů, na př. v časování (bíSjT .nj^Ďpr. >nj"l2"1fl)> jak ukazuji krátké samohlásky analogických tvarů sil. sloves (133^ >p[J133fl). 55 Pozn. II. Vzájemný poměr, polohu a příbuzenství samohlásek lze naznačiti tímto schématem: samohlásky vysoké j samohlásky střední samohláska nízká 2. Samohlásky dělí se dále na stálé (neměnné), které nepodléhají změnám při flexi, a na proměnné, které se mění. Stálé jsou: a) dlouhé přirozeně (i vzniklé stažením), zpravidla psané plene (ale ne vždy!), jako: í v g/p« jěllb 'dělá dobro', 5 v "rtj qól 'hlas', 0 v gig sils 'kliň', ^153 g'bul 'pomezi', i v SsTt ftejí' 'palác', J v ^fD k'tlb 'pismo' a pod. b) krátké v zavřené slabice ne na konci slova; též v zostřené slabice: p'HJf saddlq 'spravedlivý', 221 gunrulb 'zloděj', midbdr 'poušť, ng'ľ'oo mamlaklí 'říše', Jí^JjSď malbuš 'oblek', fiWMS mttlkůl 'království', yH3ň migdňl 'věž' a j. c) zdlouženč náhradně před laryngály místo zdvojeni (nebot laryngály se nezdvojují, § 11, 4): "ipjj běrěk, l původ. Mrrěfc 'žehnal'; ^3 bôrak 'byl žehnán', z původ, burrak; jyjj mč'čn, z původ. mi"čn, 'odpíral'; d) krátké ve slabice původně zavřené, která byla otevřena vsunutím hStěp za laryngál, jenž ji uzavíral: njHO mn/ľ'n.r, 'tábor', 'leženi'; tqxj turHntn 'věrný' 3. ä se nemění v aktiv, participiu aktivních sloves střední wdw (typ gp), dále u jmen, odvozených od kořenů, které mají druhou a třetí hlásku stejnou, tvořených předponou q (typ njň 'mäijčn 'štíť, >2íq maginni 'můj štiť, q>Ma maginnirn 'štíty' téžjyjjjtp). 56 § 21. Změny krátkých samohlásek í. Krátká samohláska se dlouží ve slabice prízvučné a ve slabice před přizvukem. a) a: z *dabár, ve slabice zavřené prízvučné f-bár) a v otevřené před přizvukem (da-). Jinak a v slabice zavřené neprízvučné bud trvá: *Mg znaí/cř 'můj' kráľ, nebo se mění v /: -Qlo midbar 'poušť. Také u slovesa před suffixem M ■ pod přizvukem trvá. b) 1 zůstává ve slabice neprízvučné zavřené: Í"|J5g siprô 'jeho kniha', ve slabice otevřené před přizvukem se dlouží v i: 'čnäb 'hrozen' (*'ináb); stejně v otevřené slabice prízvučné: "lfiD sěpxr 'kniha'. V zavřené prízvučné slabice dává rovněž č: "iSri 'ěfčrf 'porodí' (*tilíd), 'dá' (*jitlín). V posledních dvou případech je patrně e krátké. c) u v přízv. otevřené slab. se měni v ô: £Hp qódxí (z *qudš), též v zavřené přízvuč.: »Wj qw/ó/i 'malý' (z *qatťm). Ve slabikách neprízvučných se objevuje bud jako u: QWJfl huqqim 'zákony', hušlak 'byl vržen', nebo jako ň: HpDH hápqad 'byl potrestán'. Někdy je obojí samohláska v témž tvaru: vjy 'urzí a 'ůzzř 'moje síla'. 2. V otevřené slabice před přizvukem se d, 1, 0 může udržeti jen za okolnosti, že následující souhláska sc zdvojí: a: B*wM 9'mallim, 'velbloudi'; sg. Sq?; ť: C<3fsts-5^«i 'květy'; sg. pjf; "•' D^SIN '"dummíin 'červení' (plur.); sg. g^x 3. Zdloužení samohlásky v otevřené slabice před přizvukem není v těchto případech: n) po slabice s vedlejším přizvukem, po níž jde š8\va: íT?tó hl, 'ona zabila'; l"10tý SSm'rá, střežili(y)'; - 57 b) u kontextových tvarů slovesných, protože maji slabší prízvuk: iiqfM 'oni zabijí' (ale v pause, kde je prízvuk silný: ji jiqlóluX) c) v imperativu a iniinitivu constr. sloves, poněvadž mají slabší prízvuk: "jWj q'túl, 'zabij!', stejně inf. cons. 4. Naopak se krátký vokál mění v š"wä (redukuje se): a v otevřené slabice před přízvukcm: ifyf š^li 'nesteľ, mezi hlavním a vedlejším přízvukcm, srv. 3a. í, které v otevřené slabice dá ě, srv. výše lb, I dvojim vývojem: a) toto ě v otevřené slabice před přizvukem se dlouží (hlavně po š»w5 předcházející slabiky: CJhT 'starci', a v dvojslabičných jménech před plurální koncovkou: Qi^s 'nádoby', ílIÓtý 'jména', a v dvojslab. jménech ženských před koncovkou n : fjjpj 'poť) nebo p) sc redukuje: fl^D m?a{(it. conslr.) 'sto' (*mi'al); u sloves neu-trických: fHMI *ÍW3 (*kabidal) 'byla těžká'; v participiích a jménech mezi hlavním a vedlejším přizvukem: Qi^tolp '/''" film 'zabíjející' (muž.), Q»n»|t 'óy-'&ŕin 'nepřátelé'; před pos-sessivními připonanii zájmennými: 'můj syn' (*binl), *O0 Av'«ií, 'mé jméno' (*šiml) a pod. u se redukuje ve š"\vS před přizvukem: flfýjpi ;<7Mabí, 'moje srdce' (*libabi); DflSi2|3 qHallasm 'vy jste zabili' \*qatalUm); npnif -51%«, 'spravedlnost' (*saduqal) a pod. Naproti tomu se týž krátký vokál na prvém místě před prízvučnou slabikou v slabice otevřené prodlouží: atd., srv. výše odst. 1. 08 0. Jsou-li před prízvučnou slabikou dvě slabiky otevřené s krátkými vokály, vysune se vokál 2. slabiky (elise); z pův. *dabaraí-kem je E3,"Ů'!t 'vaše slova". Vokál v první slabice trvá, protože tato stala se zavřenou; ÍJ"|D"IN 'odmulň 'jeho pole' (*tulamutahu *odamatO, elise 2. O a zdloužení před přízvukcm). 7. Dvě kvalitativní změny u krátkých samohlásek jsou pozoruhodné: přechod "13.1t? ■ P0('-) ■ zmčlla pův. ' v " (t. zv. zákon Philippiho) v zavřené prízvučné slabice; pův. *binl, 'dcera', dá do hebr. *bant, assimilací *batt, zjednodušením na konci bul ^3; v neprízvučné slabice sc však objeví původní i: >ft'2 bili i 'moje dcera' (z *bintl.) Pův. *z e a dloužení před přizvukem), ale v st. constr. z'qan jpt (v slabice neprízvučné zavřené, ncboC prízvuk je až na následujícím slově, § 42, 2, 3). § 22. Změny dlouhých samohlásek 1. Původní semil. « se pod přizvukem změnilo v ó: semit. šalum, arab. salám, h. Dl9tt> 'pokoj', 'mir'; *qälil, h. b^Sp 'zabíjející,' též před přizvukem, 2. 6 přechází v otevřené neprízvučné slabice v ti: 13*00 manôs, utíkáni', 'útočiště', *pi;a m'nusl, 'moje útočiště'; Qj^p näqôm 'byl pozdvižen', ^člp; iťqúmôli 'byl jsem pozdvižen'. 3. Dlouhé samohlásky se zkracují v zavřené slabice, ustoupí-li s ní prízvuk: j3 běli, 'syn', ])řed maqqěp -«3 tefl (na př. ErH3X"*3 'syn Abrahamův'); Qpi jdqěmi 'vstane', po souslcdnéin, jež působí, že přízvuk se přesune k počátku: wajjňqum, 'a vstal'. Zároveň je tu přechod od kvality zavřené k otevřené. , jam (*jaum), někde dalo äu: šJii, 'lež'; pod slabším přizvukem nebo v neprízvučné je (5: môl, st. constr. 'smrť. 3. O tvarech jako hájil, mawxt, kde. zůstávají ai a au v zavřené prízvučné slabice, srv. § 24, 2. § 24. Vložené samohlásky 1. Mezi poslední dvě souhlásky slova, které nemají samohlásek, vkládá se zpravidla pomocná samohláska, která odstraňuje dvoj-konsonantni dosloví. Pravidelně děje sc tak u jmen typů "ijSó^ "lED, 1153' která po odpadnutí původních pádových přípon se stala jednoslabičnými: *malk, *s/pr, *buqr. Mezi poslední dvě souhlásky se vkládá a proto slují jména těchto typů „segolata". Podobně se i u sloves vkládá často mezi koncové souhlásky, když tyto ztratí při flexi své samohlásky: b i*) wajjigeel z pův. *Lvajjigl 'a zjevil'. 2. Vloženým vokálem po / je *bait, ba-jil 'dům'; *zail, fíi} za-jit 'oliva'. Po w se vkládá : *manl ma-wxt 'smrt'. Vložený vokál u laryngálů je : na'ar 'chlapec' (*na'r). § 25. Změny samohlásek vlivem laryngálů 1. Laryngály (a "]) sc nezdvojují; předchozí samohláska se náhradně dlouží, a to a v J, i v ě, u v ó; pravidelně je tomu tak před ■% většinou před y a X> méně často před j-fa fj: fl"lti> (*širrěi) 'sloužil'; (*birrěk), 'pozdravoval', 'velebil'; "ipjj (*burrak), 60' byl veleben; (*ba"čr) 'zapáliti', 'odstraniti'. Někdy se však samohláska nedlouzí (srv. virtuální zdvojení § 13, 3). 2. Před koncovými souhláskami fl, ,-j a y sc mění krátké samohlásky v ; po dlouhých samohláskách (s výjimkou r7) stojí toto _ mezi samohláskou a koncovou souhláskou (patah furtivum § 10): *gabúh > flj.* gabôali 'vysoký', 'výše', st. cons. *gabuh (bez prízvuku) > [Mi g'bah. Jak vidno, laryngály mají u sebe rády a, které ostatně při jejich artikulaci je jim nejbližší. 3. Proto též po laryngálů nemůže býti jako reduk. samohláska prosté š°w5; nejčastější redukovanou samohláskou po laryngálů Je _: D,fH!?y '"madlxm, 'vstali jste' (proti obyčejnému hlasnému _ v silném slovese normálním: Q^Bp) ^rv- § 53. 4. Laryngál může míti na konci zavřené neprízvučné slabiky u sebe prosté š°w5 quiescens (§ 9, 2): "pyiS ma'-jän 'pramen'; TpF"P jxhsar 'nedostává se'. Krátké i se mění v této situaci v x (místo *'iqlôl 'zabíjím', je StDpK 'xqíôl; místo *lďllm Tajil', je Q^yn). Ale velmi často místo tohoto uzavření slabiky prostým němým š°w5 sc objevuje za laryngálem hatěp, čímž z původní zavřené slabiky vzniká otevřená a za ni „poloviční"; v hátěp je vlevo ta samohláska, která je před ním: místo *jx,sop 'shromažduje', vznikne tpWi místo *ja'nwd je "Dby"1 j X!£I3 'našel' (x se piše, ale ncěte se! § 9, 2); *milsi't > fiX^Ď 'nalézající' (žen.); *muiu' > XÍJ2 'na-lézti'; *ľďš > t^Xl ™s", 'hlava'. Stejné zjevy jsou i u sloves ľ a IIľ (§§ 73, 74). 5. n mizí v přívěs, zájmeně 3. os. sg. muž.: *lalui dá yj 'jemu' (přes *laij); dále v členu po předložkách 3, 3, ^ § 35, 5. Také sufíixy 3. os. pl. někdy vysunují fi; srv. 'jejich píseň', proti ĽilsB 'jejicb ústa'; u předložky 3 oba tvary Q*, jjp|3 'v nich'. 6. Na konci slova sc zdvojení souhlásky ruší (§ 13, 4). Laryngály se vůbec nczdvojují (§ 13, 3). Zdvojené souhlásky mizí někdy před š°wä hlasným, zejména před laryngálem: *ftfVi 'vezmou' (čísli jiqhu místo původního iiqq'bu z jilq'bú. podle jiqMú); ffí) 'iwwěr 'slepý', plur. C,"]W 'iwrlm místo 'iwwTtm; D^pS-ISÍl hambaqšim, 'žádající si', místo ham-m'baqq'šlm. Velmi často u 1 (íoäw sou-sledného § 58) před předponou »: ♦JJt} 'a stalo se', místo wajj3lu. 7. 0 prosmýknuti v hiipa"ělovém praelixu fln a sykavky jako prvního radikálu u sloves v hitpa"ělu § 67, 5. II. TVAROSLOVÍ Jako v jiných fcčech, rozeznávají sc i v hebrejštině slovní druhy. Ohebni jsou: zájmena, jména (podstatná a přídavná, mezi nimiž nenf ve skloňování rozdílu), číslovky a slovesa. Ostatní druhy shrnujeme pod název Částic (k nim patři příslovce, předložky, spojky a citoslovce.) ZÁJMENA § 27. Zájmena osobní jsou dvojí: samostatná (separata) a přívěsná (sulíixa). a) Osobní zájmena samostatná maji tyto tvary kontextové: sg. 1. 08. společná (muž. i žen.) 13íx. "0N> 2. os. m. nílK (flN). 2. os. žen. flx (pův. tvar ipx zachován jen jako k'Ulj, Soude. 17, 2 a j.),'3. os. m. XV1> 3. os. žen. xv!- Pbrr. 1. os. un;x, i;n;. % m. dán, 2. ž. *m, fag, nim, 3. os. m. DÍT noři, 3- ž- "H. n|h. První a druhé osoby jsou ze základu *'a;i-, srv. arab. 2. sg. in. wi/a, ž. h/i/í. B) V pause se vyskytuji tvary: 1. sg. »5«^, 1. pí. mju, ijni. 2. sg. m. nrs- nriN. 2. ž. ^x- v) V I, os. jedn. č. paušální l.var >JM je i v kontextu ve výrazu ,jn",n 'Jáko že jsem živl'. V 3. os. jedn. č. žen. se píše v Tóře xv7, naqdánové punktuji xv!, čisti jeňř (§ 18, 1). § 28. Zájmena osobní přívěsná (suffixy zájmenné) 1. Pro všechny jazyky semitské je charakteristické připojování zájmen osobních, jež v těchto tvarech samostatně se nevyskytují. V« spojení se jménem vyjadřuje toto zájmeno majitele, u slovesa znamená zájmenný předmět v akkusalivu nebo dativu. Přivěšujc se i k některým částicím. 62 63 sg. 1. os. spol. 1 můj, má, mé 2. os. m. k3 V- 'tvůj, tvá, tvé 2. os. ž. k tvůj, tvá, tvé 3. os. m. w, hu jeho 3. os. ž. uh, h3 n_. PL_f její pl. 1. os. spol. n ú náš, -e, -e 2. os. m. kxm D3_ váš, -e, -e 2. os. ž. kxn ??- váš, -e, -e 3. os. m. hxm jejich 3. os. ž. hmn ?n jejich 2. Suffixy mají tyto tvary (s příklady u jm. fHQ, m. 'ústa'): TB. ¥T*fi ,tb(§14,'3) jrrp 3. 1. osoba se připojuje k plurálu v tvaru » j 2. os. m. má suff. TJ s předchozím _: íjpio 'tvůj kůň' (muž.), v pause ?[piD- V množ. č. je vždy před suffixem charakteristické v ?|>piD sušička 'tvoji koně" (muž.), "ipDlD susajik 'tvoji koně' (žen.), 1'JIÍD'iD susOtiFktl 'tvoje klisny' (muž.), ^pfflc'iD sůsúlajik 'tvoje klisny' (žen.). 3. os. m. má nejčastěji 1 -ô: ■jgip súsô 'jeho kůň'. V 3. os. u plur. muž. je f>_ -äw (pův. äu, § 9, 4). V 3. os. plur. m. je též q_ -am a básn. tvar (C1BD *<|JWfal 'jejich kniha' (m.), pimô 'jejich ústa'), v 3. os. žen. rodu T -än: ppp siprdn 'jejich kniha' (žen.). K plurálu se připojuje q,-|-3 fh_ (DiTIBB sipičhxm 'jejich knihy' (muž.), f,T*lBp Kr**"' 'jejich knihy' (žen.). 4. U sloves zni suffix 1. os. sg. »J -ni (znamená mne, mně). Jinak jsou suffixy stejné, 2. os. pl. žen. není doložena, 3. os. m. v plur. je q_ -m, 3. os. ž. *_ -n. Pozn. K způsobu přivěšováni sulTixů a změnám samohláskovým u jmen atd. viz §§ 29, 30, 43, u sloves § 68, u předložek § 85, a paradigmata (1—24). 64 § 29. Význam a užívání osobních zájmen samostatných 1. Slovesné tvary vyjadřuji osobu svými koncovkami (§ 53). Zá-jmenný podmet je nadbytečný, ale musí býti, je-li na něm důraz: "tbyjľl nnX", Hen 'oni zahynou, ale ty budeš stati'; a pák, je-li ve větě ještě podmět jiný, jenž následuje po podmětu, inherentně obsaženém v tvaru slovesném: U*3Ä! WIÍK WVOlí> 'slyšeli jsme my i synové naši'. 2. Osobního zájmena se užívá i jako spony ve významu čes. slovesa býti: ipJK 'já jsem' (Gen. 3, 10); fflj-p "ON 'Ja jsem Hospodin'; UfMM 'm>' Jsme' (Gcn- 42- H>« CH CQI^y 'protože byli nazí' (Gem 3, 7); v opsaném praesentu (njl 10K HriK 'ty Pra" víš'; nt Nin *lp 'Mo je to?'; ciijl »J| DH 'toto'(tito) jsou synové Adamovi'. Zájmeno 3. os. plur. se vztahuje k podmětu v 2. os. u Soíon. 2, 12: nisrt *3"iri "bbn Dnŕtt DľlX"D3 '» vľ. Ethiopové, poraněni mečem mým budete'. 3. V uctivém oslovování a v ponížené řeči uživá se v hebrejštině místo zájmen opisů. Místo >pj)N se říká í|T3y 'tvůj sluha' (Gen. 44, 32 a j.), v ženském rodě 'tvá služebnice' (Soude. 19. 19 a j.) Místo HflN stává *JHK 'páne můj', na př. IHSyTK Sxtý *ÍHH Pan muJ sc taza' služebníků svých' = 'ty ses tázal nás' (Gen. 44, 19). § 30. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných 1. U sloves znamenají suffixy zájmenný předmět: irrStSp 'zabil ho', i v dativu: 'dal jsi mně' (= ^ ftflj); při dvou akusativech se jeden vyjadřuje suffixem, druhý akusativem osob. zájmena: 'Jflfc 'Jlťlfll 'a ukáže mně jej'. 2. U podstatných jmen vyznačuji suffixy possessivni majitele. Ve smyslu objektivního genitivu: '•DOH (Gen. 16, 5) '. Mluvnice haUejltlny 65 'moje krivda' = 'křivda, spáchaná na mnč\ neho (žalm 7, 17) 'křivda, spáchaná na něm'. Je-li suflix stejný u vicě jmen, je opakován: ?j:N2íl V02 'tvůj skot a tvé ovce'. Ve vazbě státu constructu se připojuje suflix na druhou ěást: fX^IS ^J^ 'hora jeho svatosti' = jeho svatá hora'; *ttJ"|& "ffl '1Ui'1 ivatá hora"' (Izai. 11, 9; Abd. 16; žalm 2, 6 a j.). Suffixení sc vyznačuje gen i U v, závislý na dvou jménech: *fpm ný*l2 n32"13 (Excd. 15, 4) 'vozy faraónovy a vojsko jeho' = 'vozy a vojsko faraóna'. 3. Suffix se zesiluje někdy samostatným osobním zájmenem, které se položí za něj, a zájmeno má pak význam akusativní, na př. iJN-C; 0?13 (Gen. 27, 34) 'požehnej mně, i mně' ('ba, právě mně'); ^ flfcj OTÍIN D»^|f1 IppS Tffa C1p»3 na místě, na kterém lízali psi krev Nábotovu, budou lízati psi krev tvou, právě tvou' (1. Král. 21, 19.) E*»~"J/* N1.TD.il ľ\pb) Setovi, právě jemu, sc narodil syn' (Gen. 4, 26, Vv. 10, 21). Po předložkách: WJtfj »^*»|» ItMtfl* 'a pravila: Xa mně — já (jsem to) —, pane můj, (jest) ta vina' (i. sam. 25, 24). ^pn^p fttfrfy Di»n nŕiN t^-nS '(táhne) ne na tebe — ty (= jako bys byl mým nepřítelem) — dnes, ale k domu mého bojováni' (= domu, jenž bojuje se mnou) (2. Páral. 35, 21). 03^33 H2pb DÍ1N E3^> fífffí '«!■* (jest) čas vám (= máte čas) — právě vám — k přebývání v domech vašich' (Aggeus 1, 4). 4. Objektní suffixy nemají nikdy funkci našich zvratných zájmen. Ta se vyjadřuji často pomocí předložek: CřlS It^I?'! rftífj 'a udělali si (doslovně: jim) zástěry' (Gen. 3, 7). 'jinak'se užívá některých podstatných jmen, jako yfa 'nitro', 2^ 'srdce', tprpj 'duše', u neživotných pojmů (v pozd. době i u životných) Dity 'kosť, 'podstata': HľHpS !T12> pftXP) 'a zasmála se Sára v nitru svém' (= pro'sebe) (Gen. 18, 12). iftfifii V12TTK*! "t^S32 zamiloval si ho Jonatan jako svou duši' (■> jako tebe) (1. Sam. 18, 1). Jinak sc uživá podstatného jména l£*S33 sc sulfixy i místo sumostat. osob. zájmen: "'týBJ 'má duše' = 'já', TjtpEJ 'lva duse' = 'ly' aUI- přichází u osob ve spojeni 1i5S"2 Nin 011 sam' (dosl. 'on ve své podstatě', 've svém těle'). § 31. Zájmena ukazovací 1. Pro poukázáni na osobu nebo předmět bližší užívá se v hebrej. zájmena p[T Pro sg- ■«■, flNt ™l Pro s8- žen-> Pro Pluv- ol,ou rodů rfrttf 'Ä*. Vedle této formy je i kratší h$ (v Tore a 1. Páral. 20, 8). Vzácněji se vyskytují tvary: pro sg. žen. ,-JT (*<>) (2- Král. 0, 19 a j.), 1T (rô) (tento spiše ve smyslu vztažném pro rod m., Ozeáš 7, 16, pro rod i. žalm 132, 12), a tvar (ifl) pro oba rody i obě čísla, většinou také ve smyslu vztažném. >j má ukazovací význam u Hab. 1, 11 (VĎ % ta Jcll° sila nebo: toto je jeho sila) a v žahnu 12, 8 (fl ffí!fí jp, od tohoto pokolení). 2. Ukazovací zájmena sloji v podmetu i v přívlastku. Jsou-li v podmětu. řídí se číslem a rodem doplňku: ")3nn T 'toto je slovo', >ví/n riXT 't<'to Jo město', «jfe»»->J2 ííjlj 'toto jsou synové Esauovi', vfa nnEtl'P n^N 'toto jsou rody Léwflio'. V přívlastku slojí zájmeno' za podst. jménem a má člen: tt^Nn ,-|7n 'tento muž', fítfft pxn 'tato země', n'ľNn D^^pn 'tyto činy', pJ^Kľl nlľien 'tylo příkazy'. Se členem přichází méně často i tvar flÁjý pro'j. č. muž., foft pro j. č. muž. i žen. 3. Pro ukazování na předmět vzdálenější uživá se zájmena osob. 3. os.: xin- ž. X"rT. mn. č. cn. npn. ž- p, n:n „'onen', 'ona', 'ono', 'oni', 'ony', 'ona'. Znamená i 'právě to'. Ňa př. Sli?í1 Nin 'ono právě (jc) hlas, hluk'; Nin "ON 'Ja 3scm to' Ja Jsem W (Izai. 41, 4); ij^fi NinVtriN 'ty právě jsi král můj' (žalm 44, 5). 66 67 Zájmeno toto je někdy zesíleno určitým členem: NIHn. ipftft, a má význam 'onen', 'sám', 'právě on', 'týž': XTIH fiy3 "v oné právě době'. Ht k použití po st. construct. (§ 42) ve smyslu genitivnim: íl! YHQ ccna toho'. n"?X \JtN '«ši těch'. ^ § 32. Tázací zájmena 1. Substantívne se užívá pro osoby tvaru 'kdo?': "fmu ia 'kdo jsi?', jix? 'O 'kdo je tato?' tg 'kdo by řekl?' »(3 'kdo jsou lito?'. Genitiv: *p"r)3 'čí dcera' (Gen. 24, 23). Dativ: nrS"''pS 'komu (jsi, patříš) ty?' (Gen. 32, 18). Akusativ: 'OVIN 'koho?' (Izai. li, 8); po předložce: *pp mimml (z minmí) 'od koho?' (Ľzech. 32, 19). Zesiluje se i jinými zájmeny: KliT^O (Izai. 50, 9), >0 (*abn 24, 8), nrxin 'O (Jerem. 30, 21). Opakuje se: ^ iq kdo a kdo' -m 'kdo jednotlivě?' (Exod. 10, 8). ^O je též částicí tázací a značí 'zda': 3py> >p 'zdaž by povstal Jakob?' (Amos 7, 2, 5). 2. Na věci se táže hebrejština zájmenem --jq, --jq 'co?' V pause je HO : ,10 w1j1 ľ0 jsiľlľ niy?' (Exod."l6, 8)! Před X 11 1 i* HO. at: následuje či nenásleduje maqqěp: IfitK 'co (byla) tvá matka?' (srv. Exod. 3, 13; před 1 Ester 9, 26; i před |"|. Exod. 12, 26 a před y, Gen. 31, 32). U Ezech. 8, 6: Q«fe>£ q^O 'co oni činí?' "HO » následujícím zdvojením je před hláskami s výjimkou hrtanových: "^Tip 'CO je li'? Někdy se píše zájmeno s následujícím slovem dohromady: CD'pp '<;o je vám'?' JTHO .'proč?' HO hez zdvojení je: před NY1 a x»,*l: 68 xin-no 'co je on?' (Num. i6, ii), NVTnO 'co íe t0?' (Zachar. 5, 6). Ve dvou případech je np před rt O))'- TlNtSn nO 00 jest mým hříchem?' (Gen. 31, 36). 1^£n_n0 'co Jcst Íeno žádostí?' (Job 21, 21). np. "np je Přea n> y> vclmi cast° Pre(J n: ttto9 no 'co Jsi učinil?" (Gen. 4, 10). Spojuje se též s předložkami spojenými 3 a 3, ale tu přichází i normálni no : n03. nS3. np?» n03- Přichází též po předložkách Sy 'na', -jy 'k', 'až k', fý* 'pro': np'Sy 'na co?'. np_ny 'až do kdy?', nO-pV* 'k vuli ternu?', 'nač?'. § 33. Zájmena vztažná 1. Nejčastěji se uživá v bibl. řeči slova ~fíi)tt Dez rozdílu rodu a čísla; vedle něho přichází $ s následujícím zdvojením (Soude. 5, 7 má před laryngálem ty Soude. 6,17, nebo jen (ý Kaz. 3, 18.) Původně se pokládalo ty za slovo spiše lidové, časem však v sakrální mluvě zvítězilo. Nejsou to pravá zájmena, nýbrž formální slova, jimiž se vyjadřuje vztah (notae relationis). Příklady: nVtý; wn ... 'Hospodin... jenž vzal mne z domu otce mého... a jenž mluvil mně a jenž přisahal mně... ten pošle...' (Gen. 24, 7). ni?y itrx vonSo ... D»rt^H 'a dokončil Bůh... dílo své, které dčlaľ. (Gen. 2, 2). T8Í2 nnro ~\m o:pn vody, které (jsou) pod oblohou' (Gen. 1, 7). 69 Kin thn nrnxi iqíW -Dn & 'jest (nějaká) věc, o níž by řekl: „HÍccI, to je(něco) nového?"' (Kaz. 1, 10). 2. V básnických textech užívá sc jako vztažného zájmena též ífT: 12 ITJ "'i'-in ... "ČT 'vzpomeň si na horu Sijjôii, která přebýváš na ní' (= na níž přebýváš) (Žalm 74, 2) (srv. Žalm 78, 54; 104, 8; Job 1'.), 19; Přitl. 23, 22; Tzai. 25, 9 a j.) i a : ůbr\ mjbi UOfi '.tVlithS 'v šiti, kterou položili tajně, byla chycena noha jejich' (žalm 9, 16) (srv. Exod. 15, 13 a 16; žalm 142, 4; Izai. 43, 21 a j.) 3. Genitivní vztah se vyjádří tak, že se k vztahovanému pojmu připojí sufligované osobni zájmeno : IJ'tl^ y0^n"nii? Tit*K *U 'národ, který nerozumíš jeho řeči' (= n., jehož řeči nerozumíš.) (Dcuter. 28, 49.) Pozn. K větám vztažným srv. § 97. § 34. Neurčitá zájmena 1. Pro neurčitá zájmena není zvláštních samostatně vytvořených slov. Užívá sc pro ně jiných zájmen, číslovek, jmen nebo různých vazeb. 2. Kaše zájmeno 'někdo' je tlumočeno v hebr. bud zájm. ijj (často s významem 'jestliže kdo', 'kdokoli', 'každý', Exod. 21, 14; Kaz. 5, 9; Izai. 54, 15; 2. Sam. 18, 12; Soud. 7, :S) nebo jmény gpiu 'muž', Gen. 13, l(i; Exod. 16, 29; Pis. 8, 7, znamená též 'všeliký', 'leckterý', 'každý', zejména ve spojení gh|( ghM >t£^S'l tt^N Í^X (1. Král. 20, 20; žalm 87, ó; Esther 1, 8), rj1« 'člověk'', Lev. 1, 2, se záporem C"iX tib 'nikdo', Job 38, 26), 'duše', qev. 4, 2. 3. Něco, cokoli se vyjadřuje slovy: fjtu no, íWWD (Num. 22, 38), se záporem: nic: rríSIXO tib (Ľcňt. 13, 18) nebo n»1S'» (t- KraL ÍS, 43). Též' "jyj znamená: něco. 4. Poměr jeden-druhý se vyznačuje opakováním nt (J°b U 16), což značí i 'tento — onen' (1. Král. 22, 20), dále výrazem fíti ... ti^k- Gen- 13- 11: VriK bva ITIB'l 'a oddíliH se jeden od druhého' (dosl. 'muž oď svého bratra'.) Oba dva: d7- n> 5. Několik: sc překládá plurálem D^ľlX neho výrazem "itJJX tý* 'jsou tací, kdož' — 'někteří'. fi. Každý: značí se slovem (před maqqčp -^j) nebo zdvojením slova: ffl Bfi 'každého dne', též Q1>2 D1*< Ď**íj""'?3 (Gcn' 39, 10; Nchem. 8, 18; žalm 42, 4), UT (Esther 3, 4), Uf»| QT-S (2. Páral. 24,11), DV3 (1- Sam- *8> 10)> DVÍ D1,-i?32 (EstherŠ, 11). ^3 znamená 'každý' před jménem bez členu a jiného určení: l",_i?3 'každý (všeliký) strom'; před určeným jménem znamená: 'všichni', 'celý': rřUíTvS 'všichni národové'; naproti tomu: ttSfbi 'každý národ'; llsirSs 'Íeho celý národ' (Exod. 1, 22); je' též sc suffixy: ^AjD 'my všichni' (Gen. 42, 11); n'pS ^2^1 (Job 34, 13) 'celý svěV. Zde sc objevuje původní význam slova ^3, 'celost', 'úplnosť (dosl. 'svěť — 'celost jeho'). Srv. franc. toul jour, tous jours, tous les jours. Pozn. Spojeni ^óSs óSe znamená 'ten a ten, N. N.' (1. Sam, 21, 3 a j.). § 35. Člen 1. V hebr. se užívá jako urč. členu zájmena původně ukazovacího H s následujícím dagěš forte. Znělo původně asi ha, později se zkrátilo ä v a, následující souhláska se zdvojila, n íe stejné ve všech rodech i číslech: 1^3n 'maso'; n^Srfl 'modlitba'; □''"VS^n 'lvíčata'; JTůSpEP! 'ř''še'; DnVl 'nice' (duál). 2. Zdvojení následující souhlásky nebývá při t (j3): DH^H dítky. Náslcdujc-li však za i bud n neD0 V> nastane zdvojení: DTflfWl I • I " 71 'Židé', p^x 'země', 'hora', J|J svátek', Qy 'národ', -]B 'býk' maji po Menu tvar jako v pause: pxrt, "Hjň. SJfli DVTT< "ibpi-Substantivum p^x 'truhla' zni se členem J11XP1- 5. Po částicích 3, 3, "J zmizí /i členu, ale částice přijme jeho samohlásku: SJD3H 'stříbro', C]D33 'v stříbře' (místo b'hakxsxp) Tjeyn 'prach', Scyg (místo k'hxäpiír); jy>XH 'muž', jy^xS 'muži' (dat.) místo WitPí.í. Po ■) člen nemizí: QiQtyni "a nebesa'. V pozdější době člen někdy nemizí: Q3nP13 'Jako niudřec' (Kaz. 8, 1). Někdy má tvar se členem jiný význam než bez členu: Q^g 'teprve' (Gen. 25, 31), gflfjj 'právě nyní') (1. Sam. 9, 13.) Pozn. Masoreti punktovali částice uvedené většinou tak, jako by byl po nich člen, i tam, kde patrně členu nebylo. 72 jména § 36. Kořen 1. Kořen je základem slovní skupiny, jejiž všechny členy mají vesměs významy, odvozené z jednoho základního významu. Odstraníme-li od slova koncovky, přípony, předpony, dostaneme jeho kořen. Xa př. v tvaru 7pni3X3 Ja't0 tvoí' otcové', je 3 předražená srovnávací částice: 'jako', přípona přivlastňovací 2. os. sg. muž., připojená k plurálu, rft je koncovka množ. čísla. Zbývá 3x, což je kořen slova, od něhož je 3X 'otec'. Od kořene se děje odvozování předponami, příponami a vnitřními změnami samohláskovými. Postaveni kořene ukáže přiklad: : "íj^q král I 'íjSoj panoval • "^7Q Moloch, bůžek („král") |M sSo vláda, říše * 3^13 můj král i ! 'íjSoh bude panovati Q»; 3^12 králové j i^Saľl ustanovil králem íl! jhtä královna TjSa]Ft byl ustanoven králem DÍ 270 Milkôm, bůžek ni 270 královna (Astarte) Q3 n:2170 vláda, říše D V DŠa;B říše, vláda | 3^o; vaši králové (muž.) Jak patrno, kořen je "j'íQ m-l-k, má tři souhlásky kořenné (radikály). Naprostá většina hebrej. kořenů má tři radikály, v jejichž seskupení tkví základní význam celé skupiny, na př. zde vše, co souvisí s „kralováním". Všechna slova, v nichž jsou v témž pořadí souhlásky Stflp, maji významy, odvozené od základního významu „zabíjení". 73 li 2. Vyskytují se slova, která mají jen jeden radikál. K takovým patří většinou částice a zájmena: 3 V, "J 'k' (a nota dativi), 3 'jako', 1 'a', n určitého členu, f základ ukazovacích zájmen ,1f a zájmeno vztažné. Ze jmen sem patří 'ústa' a slova asi cizího původu 'ostrov', 'šakal', vjf 'loď, 'divoká kočka' (?). 3. K d voj radikální m jménům patří starožitná slova jako: 11 'hřeb', )p\ 'znamení', QTII 'ruční mlýnek', ,1NE 'okraj', 3fc$ 'otec', fix 'bratr*, nlfiX 'sestra', »JJ 'syn', ^3 'dcera', Qn 'tchán', íTlan 'tchyně', 'služka', muž', ^tf 'Bůh', dálo jména nářadí, částí těla a stará kulturní slova: Ji^l 'dveře', fl-jp 'město', T>y 'město', fltýp 'luk', /i£)*l 'ovčín', i* 'ruka', ný 'prs', qtj 'krev', 1,1 'záda', fl5i* 'zadek', fMJj 'žaludek', Q^g. 'obličej', p{ý 'jméno', JI 'ryba', 'den', flWtf 'rok', "W 'hora', HXD 'míra obilní', 'strom', pixS2 '•t°'i D^VliS 'Mé', 'muži', QiQ 'voda', jfy 'ovce', nC2* 'reť. D^Jti* 'dva', a poil. 4. Menši počet je také jmen čtyřsouhláskových: SjjjJfiy 'netopýr', tř^yis 'blecha*, 3ipy 'štír', #ain 'srp', *?ayj 'Jiní' (?), "lilj 'okraj', ID^SItt) 'žezlo', C1i;p 'slepota' (plur.), '^iSsti* 'hlemýžď", M3J1X 'zajíc', mo'?| 'pustý', 'pavouk',' *r>B3p 'ploutev', 1331* 'polní myš',' ^O*?*! 'křemen',' "?b1p (v 2. Sam. 22, 37 v tvarii "i^Dlil v pause, 'mé dva kotníky'), "JJTS 'železo'. Některá jsou cizího původu. Pětiradikální jméno je na př. yilE^I 'žába'. § 37. Tvoření jmen 1. V hebrejštino rozeznáváme jména původní, jako jsou již uvedená dvojsouhlůsková, nebo třísouhlásková, jako: 'kráľ, |-*i£ 'země', ^JWJ 'slovo' a pod., dále vícesouhlásková, k nimž nelze najiti tříhláskového kořene, a 74 2 jména odvozená, která jsou tvořena: a) zdvojením prostřední souhlásky, na př. 1135 'hrdina, od kořene, 13J, 331 'zloděj' od 333- ..... b) opakováním třetí souhlásky, na př. fjg] zelenajíc: se, od kořene »»«1, c) opakováním druhé a třetí souhlásky, na př. pípl"1 zelenavý', od kořene p1\ d) opakováním celého dvojsouhláskového kořene, na př. béi 'k'"'"', n:i'ia 'koš', 13-73 'rubín', p3p3 'láhev', ffyfy 'lebka' a pod. c) hláskami před kořen předraženými, jimiž jsou: a) X : 3T3N 'živý', od kořene 3J3 B PI : fWOtt^ľl 'zvěstování', od kořene $£0, y) s ■ IPIi11 'olej' od kořene injj. S) q : nflE!3 'klič' od kořene riflB. 1) 3 : E^ijflBJ 'bitvy' od kořene bft£. 0 tt* '■ nSríSty 'plamen' od kořene 2flb. i) JI : Wfl j''1' °d kořene ••ji; fllXEP,' 'okrasa', od 1XB. f) připojenými hláskami a koncovkami: «) V : nsa 'Egypťan' (žen. fí^fú). |1) 1 : »3J druh kobylek. V) 7 : Sř3l3 jméno hory, od QI3 (Q13 'zahrada', 'vinice'). D : D^IO Jm- zen. ('Maric'); Q£{y 'knír', od HBíí* ret ») * : 'stavba', od U3 'stavětí'. ?) p' : "íti^X 'mužíček', 'zřítelnice', od 'muž'. •l) JT\ : fnjfp 'ostatek', od 1«$. *) řfl : nis'?© 'království', 'vláda', od wyfa 0 M : íttoSTI 'moudrost', od g) rozšířením vpředu i vzadu: fflsSpia 'královská důstojnost', kořen W?Q. » 1Í3 X 'ukrutník', kořen 173. 75 Pozn. Od kořene, útvaru bez samohlásek, je lišili basi, t. j. Ivar odvozený od kořene, jenž je opatřen samohlásKami a z něhož v tom kterém semit. jazyce podle jeho příslušných zákonů se tvoři hotová forma nám v textech dochovaná. Podle počtu slabik dělí se base na jedno-, dvoj-,a víceslabičné. Na př. od kořene TJ^O je base *malk, z ni muž. substantivum T^Q 'kráľ, žen. naSo 'královna', base *maluk, z ni je sahat riľlSíS 'vláda', 'říše' u pod. — .Jak kořen, tak i base jsou pouhá gramatická schémata vykonstruovaná abstrakci a sloužící jako pomůcky pro orientaci v kmenoslovi a tvarosloví. § 38. Rod jmen 1. Hcbr. jména jsou bud rodu mužského nebo ženského. Mužská (maskulina) jsou jména osob mužských, národů, řek, hor, • moři, větrů, měsíců, kovů, vůbec bytostí, projevujících se činnosti, odvahou a silou, jimž patři úcta. Jsou ovšem i výjimky. Ženská (femiuina) jsou jména osol) ženských, ženských funkci, měst, zemí, krajin, částí těla, které přicházejí v páru, často jména přírodních zjevů, vůbec bytostí menších, slabých, sloužících a o něco pečujících. Neutrum (rod střední) není a nahrazuje se většinou femini-nem, méně často i maskulinem. 2. Maskulinum nemá zpravidla žádné zvláštní koncovky; femi-ninum také často je bez zvláštní koncovky rodu ženského; tak jsou fem. slova 'země', ^"in 'meč', 'ucho', 'duše', SlNtý 'podsvětí', *ínX 'oslice' a p. Slova téže pojmové skupiny jsou odvozena často od různých kořenů: ;jx otec', 'matka'; •yyy 'sluha', n!"!£!ý 'služka'; }»M 'beran', 'ovce'; lion 'osel', PUS oslice'- 3. Velkou většinou se tvoři ženská jména příponami: 1- F\ '• JV3HO 'žena z kmene Midjan' (muž. rod '•J'Htt); flŇt 'tato'; /iXBH 'hříšnice' (xt2H 'hříšník'); flrj 'dcera' (z bint, -7b J3 'sýn'); lyyi 'dveře'; participia: fl2fik 'milující' (m.' rod ans); Jímá 'prchající' (m. rod ni3)- v posledních třech případech je j>alrno vsouvání pomocné samohlásky mezi ji a kořen. 2. f)_ (z *«■/), z toho vznikla paušální forma na -ah, která se změnila v (d). Toto -ä je nejobvyklejši ženská koncovka: rtíí>řC 'žena', ,"ni7J 'dívka', HO?!? 'mladá žena', n'jE.n 'modlitba'. V st. constr. zůstává původní fl_ : ľhsľí 'modlitba k Hospodinu'. Místo ;-| se píše na konci někdy (srv. žalm 127, 2). K tvaru na *al se připojují přívěsná zájmena: Ul'jBn 'jeho modlitba'. se zachovalo v adverb. 'mnoho' a v některých jménech osob. a míst.: fíf*M město edomské, ^2J* v'- J1". niuže. H— Íe v adverb. fnnO 'zilra' a některých jménech: j^Qfí jm. města. 3. vzniklo z *í7/ (změnou (7 > ô) a vyskytuje se ve slovech nlHN 'sestra', nlOH 'tchyně' a v inlinitiveeh třetí vväw a jód: Jiti} 'stavětí'. 4. Pouhé n je jako jakási náhrada radikálu u iníinitivu qal některých slabých sloves: j^yjj 'dotknouli se' (yjj), nlV 'poroditi' (tV»>. 5. Vzácné koncovky feminiua jsou: *. : ntP 'Sára', Gen. 11, 29 a j. íl_. : HtSJN °°ěC zápalná'. Lev. 1, 9 a j. ,-[_ : nityy 'deset', ve složeninách číslovkových od 11—19. - | v 4. Některá substantiva jsou maskulina i íeminina, při čemž význam zůstává týž. Na př. je 'slunce' m. v žalmu 104, 19, f. v Gen. 15, 17. Některá jména jsou označením celého druhu a znamenají oboji pohlaví: J^T 'vlk', 'vlčice'; 2ft (il) 'medvěd' (1. Sam. 17, 34 a j.), v 2. Král. 2, 24 značí plur. Q^tj 'medvědice'. 77 Jméno ."HIT Je m., kde znamená národ (Izai. 3, 8 a j.), f. při označení země (žalm 114, 2 a j.). Pozn. I. Rod lze rozeznati rodem přidav, jména, Lvaru urč. slovesa nebo participia: 'velbloud', 'velbloudice', na př. Q^sq; nl.YJO 'kojící velbloudice''(Gen. 32, 16), ale Qtg* D^Oi 'velbloudí přicházeli' (Gen. 24, 63). Pozn. II. Maskulina mají někdy i v sg. ženskou koncovku: flSnp 'shromaždovateľ. Pozn. III. Kolektiva jsou často Icminina: rfyfe 'vystčhovalec-tvo', 'diaspora'. Abstrakta jsou rovněž feminina: nSlífi 'dobrota'. Pozn. IV. Od kolektiv se tvoří jména jednotlivin často koncovkou f\ : i>x 'lodstvo', fjsjx 'loď. § 39. Číslo jmen Hebrejština má trojí číslo: singulár, duál a plurál. A. Plurál se tvoři obyčejně koncovkami; jen vzácně se zachoval starší způsob tvoření plurálu, totiž zdvojením celého slova; od fjijg 'voda' je status constr. iqiq vedle častějšího od fm 'ústa' přicházejí plurály rjig., f|Ve. n"*£ a zdvojený JV,»E*£ (piPW*D- Plurální smysl má i opakování slova: g-ji ff/t 'den co den', 'všechny dny'. Pozn. Kolektiva při sing. tvaru maji plur. význam: m|l 'člověk', 'lidé'; 'dobytče', '•kot'; 'brav, 'ovce'; s kon- covkou ženskou: ffífft ( = 'odvedení'), 'vyhnanci', emigranti'; JlSt!?* ( = 'obyvatelstvo'), 'obyvatelé'. B. Koncovky plurálu muž. rodu jsou: D»_ ' B^btS 'králové' (sg. -^q), B^ta| 'hrdinové' (sg. 1133), CjTHV 'spravedliví' (sg. p«J^). Jména zakončená na 1 mají jen D : "'ISy 'Hebrej', pl. Vzácně přichází v pí. koncovka Q»_ ijjim: D^l^y (Exod. 3, 18.) Jména zakončená na n_ ztrácejí v pl. tuto příponu úplně: ["lipy© 'dílo', 'čin', pl. Ctyyo. 2. T>_; přichází vzácně: 'běžec', pl. 71^1 (2. Kr. 11, 13); ppSlS 'králové' (Přísl. 31, 3); Jtff< 'dni' (Dan. 12, 13); *»x (místo yotf) 'ostrovy' (Ezech. 26, 18). 3. Podle některých gramatiků jsou také plurálnimi koncovkami s_ (srv. >>c 'struny', žalm 45, 9) a >_ (srv. i^jy 'knížata', Soude. 5, 15). Srv. k tomu Gesenius-Kautzsch str. 252. 4. Koncovky -Im a -In jsou prízvučné; bezpřízvučné zakončení i maji dva plurály: 'voda' a D>Ôtý 'nebesa', které svými koncovkami maji podoba duálu. 5. Status constructus má u muž. rodu v množ. čísle koncovku, _ -ŕ, která vznikla z původní plur. koncovky -ni: UWíJ ,'"QTT .slova dní' = 'kronika'. C. Ženská podst. jména mají v plur. koncovku ffl_ -ôt: naSp 'královna', pl. fllsSlS (P»s- 6> 8)- Stejně u přidav, jmen: niia 'dobrá', pi. riSilc. Jména na ffm mají v plur. -i//5.', jména na pft _ mají riV- -uíiôľ- ÍVISJO 'Egyplanka', pl. n?1^(p. niaSo 'království', p1- hrDbo. D. Některá jména jsou doložena jen v pl.: C^ilO 'hdé', B*W3 'mládí', 'obličej', n^BJ (D^CJ) 'obM*. E. U některých podstat, jmen muž. rodu je v plur. koncovka ženská: 'otec', pl. ClSfl 'sen' p1- íllOlSn-E2> 'jméno', pl. j*TÍ!2tý. F. Naopak mají některá jména žen. rodu v pl. mužskou koncovku: pMf 'holub', pl. B»]ft>i ntsn 'pšenice', pl. Q^rt; nsy'N 'žena', pl. cSPj". • G. Některá jména mají v pl. koncovku mužskou i ženskou; jedna-z forem je obvyklejší nebo teprve v pozdějších pa- 78 79 matkách doložena: a^ny 'mraky' (sg. jy), méně časté je fftjjfc D^tP íl Utit^ od nj5Ť 'rok'. Od n S*? K 'snop' jsou p), v téže dobé n^H.'.mošíj.' M. Někdy se liši od sebe muž. a žen. plurály od jednoho jména významem: JWlX (od »«jm 'lev') jsou jednak 'lvi-zvi-řata', jednak 'sochy lvů u trůnu Šalomounova' (1. Kr. 10, 19), D^IX ísou Jen 'lvi-sochy' (1. Kr. 10, 20). nlhnri 'hymny' (od ftkflpfr proti Q^nn 'žalmy' a pod. .1. Jména obojrodá (communia) tvoři plurál i s koncovkou mužskou i ženskou, tedy dvojí: Q^y 'kosť, 'podstata', pl. □'•alty K. Některá feminina s koncovkami pp_ a jy] tvoří plurál od singuláru, nikoli od základu bez singulární koncovky: ;-|>jf 'smilstvo', pl. E>rfí}f (Num. 14, 33 a j.) fltjfl 'kopí', má dvoji plurál: Cn^n (2. Páral. 23, 9) a fllfWTJ (lzai/2, 4; Mích. 4, 3.) Pozn. 1. Některá substantiva se vyskytuji jen v singuláru, na př. CÍN 'člověk', 'lidé', též jména kovů, jako r^O 'stříbro' a pod. Pozn. II. Abstrakta kromě forem sg. fem. (§ 38, pozn. III.) jsou vyjadřována plurály: D*$I5T 'stáři'. Pozn. III. Někdy má plurál význam zesilovací nebo vyzdvihuje pojem: E'cni milosrdenství. Sem patři í t. zv. plu-ralis maieslaticus: Q*!l/K 'Bůh Hospodin'. Pozn. IV. Pokud přichází i plurál jmen kovů (srv. pozn. I.), má jiný význam. C'CCľ zllaěí 'stříbrné mince' (Gen. 42, 25.) § 40. Duál (číslo dvojné) 1. Duálem se vyjadřuje pár předmětů ve dvojici se vyskytujících bud v přírodě nebo i díla rukou lidských. Koncovkou du. je B\_" v st. constr. V Příklady: bil 'noha' (z pův. *ragl), du. Q^jn 80 'pár nohou'; "p 'ruka', du. gW, st. c. W»; gflt 'den', du. □"iQl1" 'dva dny'; ?ty 'zub', du. B*}# 'zuby' (obou čelistí): ^3 'koleno', du. u^ya,st-cons- »9151 íjnfc 'iiýždě', du. c^na. <*■ ľ- 'judí bfi 'střevíc', du. p^yj, st. cons. i|?yj; TlS 'tvář', du. B*ff?, st'- cons-"ľlb'< S]S> nos> <''"■ C/BK 'nozdry', st. cons. igx; fl^l 'dveře', du. ĎviSl. st- eons. Itfýlti npVp. du. cnpSa 'kleště', ald. 2. Některá jména jsou dualia tantuni, t. j. vyskytuji se jen v duále, na př. Q^fXO 'váhy', DVIp^D 'kleště'. Od jména y«"lT 'paže', není duál, nýbrž jen plur. (cy'l*lt. fflíľlf). 3. V ženském rodě (na n ). připojuje se duál. qi na původní tvar nn -ul: fttíB 're.ť, du. Q*£|jRte. Výjimečně je připojeno Q»_ na tvar plur.: B»fflOVl HOlrl ''hradba'), 'dvojité hradby'. 4. Zájmena a přídavná jména duálu netvoří. Adjektivní přívlastek k duálovému substantivu je v plurálu: JÝXTl D*W> 'zpupné oči' (Přísl. (i, 17). ^«£"1 qi^i 'slabé ruce' (Job 4, 3.). 5. Duálové ponětí zmizelo později leckde, takže čteme i takové výrazy jako cs)2 ti*tt' '"esl křidel' (Izai. 6, 2), C,T"72 'všechny ruce' (Izai. 13, 7.) (Srv. české „hráti na čtyři ruce".) 0. Koncovka qi je též 11 vlastních jmen významu původně duálového, v ndad. tvaru "p : T*J"1~. vL 'dvě studnice', jm. osady (Gen. 37, "17 a j.); D*MJ, Q,y*> vl. 'dva prameny', jm. osady (Gen. 38, 21; Jos. 15, 34), a též u příslovečných výrazů, jako C2"iyn T*S 'za večerního soumraku' (Exod. 12, 0.) — Duálovou koncovkou je. podle jedné tradice též p v tvaru Qv;$y 'dva' vc spojeni CťXtt 'dvanáct.' Duály nejsou tvary QMJ 'voda', CsOtý 'nebe' a dSí^IT1 'Jerusalem'. 7. Některé duály řeči biblické: QiCiDa (cons. 1DJ2I2) 'spodky'; C^DEX 'konce', 'kotníky nohou'; D^TX (cons. '•JtX) 'uši'; Q^ptý (cons. ipftý) 'stehna', kýty'; DWtí* 'dva r(*y'; 'hrnčířský kruh'; CTlDT1 ot)a lodní boky'; PN^S 'dvojí druh'; 'dlaně'; 6 Mluvnice hiíbrfijStiny 81 D?J*p (CsJ"1p) 'rohy'; D'3T 'hýždě'; Qtyf 'prsy'; D^IXD 'dvě míry obili'; Qi^nj 'dvě řeky' (Eufrat a Tigris); D^ltľ 'dva týdny'; D$Kt> 'dv* stě'; D»flSK 'lokty'. § 41. Vyjadřování pádů 1. Původní pádové koncovky časem zanikly a hebrejština má pro všechny pády jeden tvar. Potřeba pády vyznačovat vedla arci k tomu, že někdy předstupuje předložka před jméno, která podržuje svůj význam (v ablalivu, socialivu a pod.) nebo se stává pouhým formálním znakem (v dativu a akusativu), nebo sc mění nominativni tvar před genitivem (status constructus.) 2. V nominativu bylo původně -a, Jeho zbytkem v hebrejštině je asi jednak sj uprostřed složených vlastních jmen (n'ľ'llhílO. *7X13S' SxiOttf. SxifiS. Sxtýinp) a potom i v některých urtrnu-lých skupinách slovních: ^X'irpn 'zemská zvířata' (Gen. 1, 24), "\Í?2 1J3> 'syn B"'orův' ('Biľäm', Num. 24, 3), Q>p"1J,yp 'pramen vody' (žalm 114, 8). 3. Genitiv je roven tvarem bezkoncovkovému nominativu, jenž se před ním mění skoro vždy samohláskovou změnou (status constructus (§42,1, 3). Později byl opisován genitiv po urč. i ncurč. nominativu předponou: b : SlNt£ii? DsB!frt 'zvědové Saulovi' (1. Sam. 14, 16), ^b 73 'syn Jišajův' (1. Šam. 16, 18). Toto š předstupuje též, když genitiv jde za jiným genitivem, na němž závisí: SKItr'' ''Zhob Ď*0*H ^21 'kroniky králů Izraele' (2. Král. 14, 28). Pomoci "J znáči se i genitiv, závislý na vlastním jméně: SXIlíS pHTl niÍ3yp 'brody Jordánu, patřící Moábským' (Soud. 3, 28)'. Také po číslovkách: llJ"«nV Ti$ fl1X»"tiW fílW2 'v 600. roce života Noemova' (Gen. 7, 11.) 4. Přivlastňovací genitívni vztah se vyjadřuje též výrazem b "ltf.X. na př. SlXtt*1? ItfX X3S{"lty 1J-f3 "IJOXl 'a Abner, 82 syn Nerův, velitel vojska Saulova' (2. Sam. 2, 8), nebo v nej-mladších knihách výrazem bví (vztažné s násled. zdvojením, spojené s b)'- flliStí^tt* UlffiO 'lože Šalomounovo' (Pis. 3, 7). 5. Akusativ blíže neurčený nemá pádové přípony. Před determinovaný akusativ se klade t. zv. nota accusaťvi fitf, : flXrr XIX 'zemi', YiXISilVIX 'světlo'. Původní koncovka akus. byla -d; staré tvary akus. se udržely jen ve významu příslov. určeni směru a času: mjj 'do Babylonu', rrSilkn 'do stanu', np*||5 na východ' a pod. S plurálem: niS^tyS 'do Chaldejská' (Ezech. 16, 29). Po předložce: n^isO 'z Babylonu', n^INt^S 'do podsvětí'. Sem patří i coz nen> fem., nýbrž od yh, m. 'noc' (srv. přízvuk!). 5a. Akusativ stoji při označeni směru (kam?): mtyn 'na pole' (Ruth 2, 2); 'do Taršiše' (Jon. 1, 3); mnn itfý] 'a Přišli k té hoře' (Jos. 2, 22); fífljtft CVfl by"! 'a vystoupil lid do toho města" (Jos. 6, 20); určuje' ča's (j'ak dlouho?): nS^Xrt Í133 Vfä Tlb^H 0*^31X1 DT CySIX a šel v s'le pokrmu onoho po čtyřicet dní a čtyřicet noci ' (!. Král. 19, 8); určuje čas (kdy?): pSlTl D3'1 P*}5Jtt Xin ilb^b BITOV 'a oddělil se (a narazil) na ně on (= Abraham) a jeho služebníci v noci a porazil je' (Gen. 14, 15); ^mB"1 illS^TX ' v nocích poučuje mne mé nitro' (Žalm 16, 7); vyjadřuje zřetel a vztah: fibvi 1/lJp? ľiVb pl vSjVfiX 'icn v case svého stáří byl (Asa) nemocen na nohy' (1, Král." 15, 23); týrvj \33J ipX'1 'a řekl: Nezabijeme jej, co se týče života' (= 'nepřipravíme jej o život') (Gen. 37,21); nfX ■jep bym xD3n pí yřbf p& W"^1? ">T:F v budeš nad mým domem a na tvá ústa bude (tě) libati všechen lid můj' (nebo: 'podle tvého rozkazu bude se říditi v. 1. m'.); 'jen co se týče trůnu, budu já větší než ty' (Gen. 41, 40). Srv. řecký akusativ vztahový. 83 6. V mladších textech bibl. se vyjadřuje akus. vztah také predložkou (Jerem. 40, 2; Pláč 4, 5; Job 5, 2; Žalm 135, 11 a j.). 7. Vokativ v přístavka (i jinde) má u sebe urč. člen: "ítbtZľl 'J'lRl 'pane můj, králi!' (1. Sam. 24, 9); l>týTP 'Josue, velekněze!'' (Zach. 3, 8.) 8. Dativní vztah sc opisuje předl. ^: TH^ 'Davidovi', íflifj 'knězi' (n členu mizí. Srv. § 85). 9. Ostatní pádové vztahy se opisuji předložkami (^p z, qj» s atd.) 10. Zbytky původ, lokálu na -u jsou v příslovcích "^pp ("HrV) 'dohromady', 'spolu', 'zároveň' (Gen. 22, G) a Dltý^SÍ* (OtJHttí) 'předevčírem', 'dříve' (F.xod. 5, 8 a j.). § 42. Determinace. Status constructus Í.Sama sebou jsou určena vlastní jména a nemají proto člen. .len výjimečně má vl. jméno člen: plTPI 'Jordán', *1J2ipn 'Libanon', 'Aj, (město palestinské). Též jm. národů: DVľiľn 'Ilebreové'. 2. Determinace sc dčje 1. určitým členem: TJMffl, řr. le mul, angl. Ihe word, něm. das Worí. Pozn. Svou původní platnost ukaz. zájmena si uchoval člen v některých příslov. výrazech: 2«»^ 'dnes' (Gen. 4, 14 a j.), E^CH 'tentokrát', 'nyní'. 2. zájmennou příponou (sullixem): IJ^X 'jeho žena'. 3. následujícím genitivem; v tomto případě má nominativ atd. zvláštní tvar a říká se, že stojí in státu constructo (v stavu vázaném), spojení obou sluje hebrejsky fl^po. Určené jméno se nazývá *13cj> určující jméno "íjplp. Na ])ř. ve výrazu JT>3 'dům otce mého' je slovo blíže určeno (^ISDj) 84 následujícím genitivem S^M, jenž je jménem určujícím (^plD). Určující jméno vyjadřuje dílem majitele, dílem vlastnost a konečně i látku, z níž je zhotoveno jméno určené. Obč jména tvoří jeden syntaktický celek, v němž je prízvuk na druhé části. Posunutím prízvuku mění se proto původní nominativ v samostatném stavu (in státu absoluto). Na př. zní st. absolutus "|* jad, 'ruka', st. eonst. "p Ía jako íTtV T 'ruka Hospodinova'. Na vlastním jméně je. geniliv závislý jen zřídka: ]"!lS'3i' ílliT 'Hospodin zástupů'. Určitý člen přistupuje, musi-li hýli, zpravidla jen před druhou část. Tím je celý výraz determinován: nOPlSíSil cj Hd v*" léčný', 'bojovnici' (Jos. 8, 1); pxn 'brány země' (Jerem. 15, 7). Poznámka. a) Jen výjimečně sloji člen i před prvou částí a v toni případě odkazuje na týž pojem již drive uvedený: n;£pn 1££n"flX 'tu listinu o koupi', Jerem. 32, 12, dále když druhý pojem je vlastni jméno: "fttSW IjŠlSH 'ten král assyrský', Izai. 36, 16; při volnějším poměru obou členů: S'HSPl '-XII 'll'" kámen, (totiž to) olovo' (= 'tu olovnici'), Zach. 4, 10;' při dvojí závislosti: Til N H 'NÍPJ JYISn 'nesoucí (pl.) archu úmluvy', .los. 3, 14. b) Jméno se sullixem má člen v knjitrnsl.u: ^10-l7X VSín Ss^y-in Siia-Ss nrrn nnnrin 'polovina jeho (- nďu) k hoře Gerizím a ta (druhá) polovina jeho k hoře Ľbaľ, Jos. 8, 33. c) Chce-li se výslovně vyznačiti neurčitost prvého členu, klade se před druhý ^: i&'iš "3 '(nějaký) syn Jišajův' (proti ^"f^-fiX '(toho) syna .lišajova', 1. Sam. 16, 18 a 22, 9). Určujícími živly mohou býti i předložky se zájmennými příponami nebo vztažné věty: ijpp "irtX 'jeden z nás'; ^3"',3!^'í', 85 'bydlící (plur.) v ní'; D# -|<|DN Ip* ">^H D15t? 1^'3^ TO"^* 'do věžního domu, místa, v němž Josef byl vězněm' (Gen. 40, 3) (DlpP Íe cons. místo st. absol. B1pO 'místo'). Před status constructus mohou předstupovali předložky: J*1N3 E'IJfO 'v zemi egyptské'. Pozn. I. Mezi 1JOBJ a *!ralB mu2c °ýti clen OWPfl '"Wttf 'braný města'), směrová koncovka na prvním členu (WJT HJV3 'do domu Josefova') nebo předložka před druhým členem: ">"in 'hory v Gilboa'. Pozn. II. Patří-li k jednomu určenému jménu dva genitivy, opakuje se toto jméno: f"lN!n D^t^H VH|| 'Bun neDe a země'. Je-li nominativ participiem (i zpodstatnělým participiem), neopakuje se a genitivy lze chápali spíše jako adnominálni akusa-tivy: p"Jtjtl D^DIP njp 'tvůrce nebes a země' (t. j. 'jenž stvořil nebesa a zemi'). Pozn. III. "!J01B n'úže miti význam gcnitivu subjektivního, na př. "-jSlSH "DT 'slovo královo', nebo gen. objektivního, na př. rfllT 'bázeň Hospodinova' (= před H.). Partitivni význam má ve výrazech jako gyn "ipjx 'jeden z lidu'. Vyznačuje dále látku, z niž věc je: Jjflj 173 'zlatá nádoba'; nebo povahu: NIB DIN' 'divoký osel - člověk' (Gen. 16, 12), t. j. 'člověk rnajíci povahu divokého osla', 'lítý'; nebo pojmenováni: 7OTfJ 'řeka Tigris'; nebo vlastnost: í£Hp fip"lN 'země svatosti' = "svatá země'. Pozn. IV. Vazbou státu constructu se opisuje podstatné jméno jednoduché: nonSo tt^N muz války' 'bojovník'. Substantivum má význam formální ve spojeních jako ,"|Í5£J CSýSli^S 'třicetiletý'; jindy tvoří z kolektiva označeni jednotlivce: ETN"?3 'syn člověka' = 'člověk', nebo příslušníka určité třídy společenské: N^ÍIJ"*? 'člen stavu prorockého', 86 Pozn. V. Jako určeni vztahu (limitativní) lze pojímati "řJiplD ve spojeních jako Qi^i ^So 'plný co do dnů' = 'stařičký' nebo 'mající zcmřiti'; ip) 'čistý dlaněmi' = 'čistých rukou'. Při překladu do češtiny je nutno převésti ITOIB často pádem s předložkou nebo i pádem jiným než genitivem, na př. rj^-j Q«nn f*V 'cesta k stromu života' (Gen. 3, 24); Dsrť?N PISO 'ubitý od Boha' (Izai. 53, 4), ní^N TlS1 'zrozený ze ženy' (Job' 14, 1), tt>X nlBlif 'spálené (žen.) ohněm' a pod. Pozn. VI. Opakujc-li se jméno, stojí prvé v státu constructu, na př. /I3t£j /I3t»> 'sobotu co sobotu' (1. Páral. 9, 32); také před "\ kopulativním, jde-li o slova v těsné souvislosti: fllHI DBSn 'moudrost a věděni' (Izai. 33, 6). Pozn. VII. Podle § 41, 3 nebývá více genitivů na sobě závislých vyjádřeno vazbou státu constructu. Ale jsou i výjimky, na př. Gen. 47, 9: *f|2,x "fl 'Jtý ',D, ,()ny 'et života otců mých'; Izai. 10, 12: "niy'X"^^ 22? S^J'^B 'ovoce pyšného srdce krále asýrskeho' 3. Místo genitivu se členem může stati v niD'ISB ' gcnitiv s přivlastňovacím zájmenem přívěsným: IfV c'revce Íeno oštěpu' (1. Sam. 17, 7). Vlivem ztráty prízvuku nastávají v prvém členu genit. spojení rozličné vokalické změny, o nichž níže. Duálová koncovka nemá v genit. spojeni koncové Q a a/ se stahuje v ě: wy>tí 'oči' (od |>y), jnjfl '°íi kněze'. Toto i je i v st. constr. v plurálu: 0^1132 'hrdinové', '1135 'hrdinové mô'äbští'. U femi- nina na se objevuje v st. constr. původní koncovka *-at: nsSp 'královna', M7O. na př. K2t£J"fl37p 'královna sábská' (1. kr. 10, 1); ^jSan tfffO 'rozkaz králův'. Koncovky fl^," a ffl_ se neměni: p^N n^N •plášC Eliášův' (2. Kr. 2, 13). Také v plurálu je fí£'l v státu constr.: SřOty fthľlft 'chvalozpěvy Izraele'. 87 Jména na maji v sl. constr. : ffífá 'pole', p**B2* l"Ríy 'pole Efronovo' (Gen. 23, 17). § 43. Připojování přívěsných zájmen (suffixů) 1. Přívěsná zájmena vyjadřují u jmen zpravidla majitele a slouží jako přivlastňovací zájmena. Jinak se vyjadřuje přivlastňovací vztah gcnitivem: "^l£n""2 '»yu krále, králův'. Sulíixy se dělí v 1) lehké a 2) těžké, v 2. a 3. pl, QJJ, »3, "H, které na sebe stahuji prízvuk. 2. Připojováni suffixů vysvitne z těchto příkladů: A. Hod mužský: "^3«j 'slovo', 'věc', sl. constr. "13^7 a) suflixy singulární 11 singuláru (jedna věc, jeden majitel): 3. os. m. **)yi JĽ'U) sl°v" 3. os. ž. n ^3"i její slovo . 2. os. 111. i'1"?;?? lV(^ s'ovo' v PallSť "73^ 2. os. ž. » "jyj tvé slovo 1. os. spol. '"13^ mé slovo b) sulíixy plurálni u singuláru (jedna věc, více majitelů): 3. os. 111. D "13^1 jejich slovo 3. os. ž. ľP^ Jejich slovo 2. os. m. 33 ňyi vaše slovo 2. os. /.. »3 "13^ vaše slovo 1. os. spol. !>*Í3"Í °*ie slovo Plurál: 31*13^, st. conslr. '"131: c) sulíixy singulární 11 plurálu (více věcí, jeden majitel): 3. os. m. "i :^3Tj jeho slova 3. os. ž. na "13'i jej i slova 2. os. in. ?j: 1 hljH tvá slova 2. os. ž. 1 tvá slova 1. os. spol. 1 h3"i má slova d) suffixy plurálni u plurálu (více věcí, více majitelů): 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. c? T? 1 hM jejich slova 1 "13^ jejich slova 11^3^ vaše slova 1 njfl vaše slova 1 ňy\ naše slova B. Hod ženský: n*lB 'kráva', st. constr. ;i1£ a) 1fi"IB ic'10 kráva H n"ÍB Její kráva * J-H£ tvá kráva ^ri*1B tvá kráva VÍ1"1B má kráva Plurál sl. conslr. stejně. c) "I 11 rillB Jeho krávy il ' TlIIB Její krávy tf! * řlUB tvé krávy 1JÍ»;rinÉ tvé krávy * J"l1*lE n'é krávy b) DílIB jejich kráva ffllE jejich kráva C3 JlIB Vaie kráva v ... 1 ■ * *3TlIB vasc kráva IJiTlB nase kráva (0 Cri * ;ri1*lB Jejich krávy ]r)\»IftílB Jejich krávy D3;»IrillB vaše krávy p. * rnĚ vaše krávy ůi * rniB naše kravv Sulíixy při množ. ěisle začínají vesměs s •>, které je tím právě rozpoznávacím znamením pro plurál. — V poesii se vyskytují sulTixy in pro 3. os. sg. muž. a )qk 'neštěstí', "]| 'cizinec', p>n 'ňadra', 'hlas', "flx 'světlo', »y 'národ', tfi} 'prvorozenec', D1D 'kůň', 'skála', tJ>12S 'oděv', 'mez', 'území', pp)") 'duch'; dále sem patří jména dvojslabičná, která mají první slabiku zavřenou s krátkou samohláskou, jako na př. tJípS- 'váček', a dvojslabičná, jejichž první slabika je zostrená, na př. "lisy "sloup', p'^jc 'spravedlivý', -fík) 'hrdina' a j. Dlouhá samohláska trvá v státu constructu i před suffixy. 2. skupina zahrnuje nomina jednoslabičná s _ qämses a dvojslabičná s první slabikou zavřenou nebo zostřenou, v druhé pak s qämses. Sem patří: 'krev', t> 'ruka', jíj 'ryba', JDCtí^o 'soud', 2J130 'písmo', 'psaní', "1210 'poušť, 'step', 73ti*Ď 'obydlí', "1SDO 'ěíslo'; dále sem náleží jména dvojslabičná, která mají první slabiku otevřenou s dlouhou samohláskou, v druhé mají : "ijflx 'poklad', 2313 'hvězda', SsVI 'chrám', "©10 'kázeň', 2t#10 'sedlo', nSiy 'věčnost', a j. Tito jména maji místo qJmaes v druhé slabice patah a to v státu constructu a před suffixy těžkými, v plurálu v státu constructu a před těžkými suffixy mají š°w5: D3tDB!i*0 'vái soud', D3")2í1í< 'váš poklad', atd., v plur. ttytfnpH 'vašc poklady'. Jméno ni m& status constructus Qn> plur. Q-on. st. con. iq"). před těžkými suffixy má hlrseq: [J^o^t 'vaše krev'. n> má místo qSmses před těžkými suffixy : D3*P 'vaše ruka'. 3. skupina čítá jména, která maji v prvé (resp. předposlední) slabice qämaes, v druhé (resp. poslední) dlouhou samohlásku kromě qámaes. Příklady: TpB 'dozorce', 2*21< 'klasy', 'HN 'pán', 'břicho', Jftft 'vidění', 'oraculum', N'OJ 'prorok', Olpo 'místo', 'cesť.'TJJ 'vůdce', fffyp 'pokoj', ««W 'paměť, lina 'jinoch' a j. Tato jména zkracuji qämaes ve š'wa, au samohláska v poslední slabice je neměnitelná. Status constructus: TpB« plurál Q»TpB» st- con- ''ľ'pB. •4. skupina obsahuje jednoslabičná jména s _ a dvojslabičná s _ v druhé slabice. V ni zahrnujeme jména: Q$ 'jméno', j/N 'nepřítel', ^Bjj 'písař', fiBi^ 'soudce', nJMO 'svátek', participia qal aktivní 9tíj zabíjející', ipity' 'hlídající' atd. _ se drží v státu constructu v singuláru, před příponami se mění v š8w5: DC*. -Otí*. DOttf. Dvojí š°w5 je nahrazováno _: 030$ (*š'm'kem). V plurálu je _, v st. con. _: JYlOty. Jl10í#- U víceslabičných se mění _ vs'gôl: 2t#'> 'obyvateľ, st. con. jm plur. D>3^, st. con. Mtí^' sc suffixem: 033$* 'váš obyvateľ (místo *jôš'b>kem). Laryngály mají a-ové zabarveni: H3TD 'oltář', st. con. n3T0« piur. ninaro-st-con- ninaria. se suffixy: -nato. Dsnsto. 5. skupina zahrnuje v sobě jména dvojslabičná, která maji 1. v obou slabikách _ 5, 2. v první slabice _ ě a v druhé _ á, 3. v první slabice ä a v druhé _ ě. Příklady: 1) -Q^ 'slovo', Qjn 'mudřec', qjj 'křídlo', "jtej 'maso', íjíj 'obilí', 2ní 'zlato', *|jpo 'dešť, Stí*0 'průpovídka', 2V1 'hlaď''; 2) 23^ 'srdce', 2J57 'hrozen', ylpá 'žebro'; 3) 'stařec', Yjj 'hradba', 9^ 'hýždě', ^j£n 'ohrada', 'dvůr', pj^j 'rámě', p{ý 'obyvateľ, 'soused'. První samohláska (_ nebo __) se mění při flexi v š°w5, které je u laryngálů compositum, před těžkými suífixy dává dvojí š9w5 _, někdy _■ Druhá samohláska se mění v _, v plurálu před těžkými suffixy v š°w5; před lehkými suffixy trvá: "\yt> st. ,con. Tyj, pl. tP^Ä* st. con. -")2ľť s těžkým suf-lixem'nfnan; KJf. con. |pr, pl. cfpJT. st- con. ijpf, s těž. šutr. nS'ôp't' ' 91 Jména 773 u "fl""*1 mají v sg. sLatu conslruclu tvary 773 a "»*J% má v sg. před těž. suffixem : e3eí13. Do 6. skupin/ patři t. XV. segolata. Jsou to dvojslabičná jména s pomocným vloženým vokálem mezi 2. a radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství laryngálii , po / . Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qall: *mulk, z toho WJJ, Mezi 2. a II. souhlásku bylo vsunuto pomocné , k němuž se první připodobnilo v . 1'řízvuk je na první slabice. Ve flexi se objevuje před sulíixy původní : 2""-2 'pes' (arab. knih), st. cons. 2S2 (stejný jako sl. absol.), plur. e'oSi (vl. od dvojslabičného základu *ktdab), sl. cons. ■072. ,Sľ sufF-: "S""1? 'ITmJ 1>US'> D?,2i7" 'vasi Psi'- 2. typ *qill, původní jednoslab. základy s : *sipr, z toho 7£jj 'kniha'; i tam se objevuje před sulíixy původní : pl. sl. cons. se suit. "17*30 'má kniha'. 3. typ *qull, z jednoslab. tvaru s původním : *qiimf, z toho |'(5p 'hrsť; před sulíixy se objeví : *2tDp. ^ některých jmen místo je (i, na př. ti^líí 'svatost', se suli. <£*77 'má svatost'. Někdy je kolísáni u téhož jména: 773 'velikost', 'vznešenosť, se suli. «773 i 7773 (žalm 150, 2). — Je-li 3. radikálem 22~ 3dj1> 11111 P° š°w^ v s8- i du. důgěš (vysl. se explosivně), v plur. i po š°"wá~ quicscens je bez dagěš (vysl. se spiranlicky). (§ 9, 3, pozn. iii.) K segolalům patří třiradikálni jména se středním s s vo-kalisací __: 'oliva', fíi^ 'dům', 'noc', *^y 'oko', 'pramen vodní', nebo se středním », a vokalisacl : jiijj 'smrť. V st. cons. se stahuje -a/i- v č: j")i2> /*v» fy- -<'">".'- se mění v 0: /^q. Totéž stažení je i v plurálu: e\i"|*j, [^'• WfH> st- cons. *»|(, Do 8. skupiny patří jména s koncovým 7 , která mění v ve st. const.: mjy 'pole', st. cons. rTÍ&< P1- ľlTlV' st-cons. jthí?. njp třtina,' st. cons. ,73*3, pl. D*A*J» st- cons- 'jB. Podobně niso 'iiňľ, nx*ia 'pohleď, 'vzhled*. Tel participia qal třeli "i a i: ntfr 'prorok', 'vidinář', ny'7 'pastýř' a pod. 7 po š°wä se nepíše a jeho samohlásku dostává předcházející souhláska: ifn 'můj prorok', plľ fJ*M7, "7 je jen v suli. 3. os. sg. muž. rodu.: 3^3 (vl. od dvojslabičného základu *kTj5 'svatost', sě sulT. 'EHp 'má svatost'. Někdy je kolísání u téhož jména: 'velikost', 'vznešenost', se suli. i lh"j!| (žalm 150, 2). — Je-li 3. radikálem 2í1 3BJ5> má P° sf,w5 vsg. i du. dágeš (vysl. se. explosivně), v plur. i po š8wá quicseens jc bez dagěš (vysl. sc spiranticky). (§ 9, 3, pozn. III.) K segolatům patři tříradikálni jména se středním "i s vo-kalisací : p(if 'oliva', ^"13 'dům', 'noc', y»y 'oko', 'pramen vodní', nebo sc středním « a vokalisaci : 'smrť. V st. cons. se stahuje -aji- v č: fi% j^2, 7w> W> -awu:- se mění v ô: ľfíQ, Totéž stažení je i v plurálu: EWť DVTtó; fl»J má plur. B»B* hrtířm (§ 11, 5). 92 Segolaty jsou i jména na 1. s předchozím i*wi, která jsou odvozena od kořenů třetí », jež se mění na konci slova v samohlásku i, uprostřed slova zůstává: 'ploď, i*ix 'lev', ^|"[ 'nemoc', sc suff. ^"íx- s^Sn. Podobně jména na >, (od kořenů na třetí 1): intľ 'plování' (lizech. 47, 5), 'pustota', tfijj 'prázdnota', sc suli. m* štěstí', žalm 30, 7 (od ^{ý). 7. skupina tvoří jména, odvozená od kořenů, které maji obě souhlásky poslední stejné (mediae geminatae). V absolutním dosloví zdvojeni zmizi, ale objeví se před koncovkou a příponou: 3^ 'medvěd' (*ilubb), pl. c^3T dubblm. Sem patří jména jako pf7 'zákon', st. cons. pp; (htiq), sc suľf. *&n< D"1 'moře', st. cons. fjí, pl. q^gi; cx 'matka', st. cons. qx> se suff. ^x 'jeho matka'; J|p 'moc', se snil', vjy; pn 'šíp', sc suli. <>i[pj; 3^ 'mnohý', pl. C3*1. Nominalivni a trvá: *ij 'zahrada', sc sulT. «»33; nominat. í trvá: •x. Do 8. skupiny patří jména s koncovým , která mění v ve st. const.: niK* 'pole', st. cons. mjp, pl. flYltoi st. cons. j^níy. "13j5 'třtina', st. cons. npp, pl. DOp' st- cuns- *jp. Podobně ,"J!3!S 'hůl', HřOE 'pohled', 'vzhled'. Též participia qal třetí 1 a »: |-|TfT 'prorok', 'vidinář', fjJH 'pastýř' a pod. *| po š°\vä se nepije a jeho samohlásku dostává předcházející souhláska: tfn 'můj prorok', př q^tH. Í1 Íe Jc" v SIIU". 3. os. sg. muž. rodu.: in^H 'jeho pastýř*, intíi' 'jeho pole'. li. Jména ženského rodu se ženskými koncovkami se skloňuji podle týchž pravidel. Ncjvětši množství teminin mé koncovku n , někdy léž Ji : ""!c"S 'kopyto', J"HtOp 'kadidlo'. Místo jc u laryngálň : flrDlF 'pokárání'. Plur. na pft : niD-iB.' Jména s koncovou vokalisaci ,"j mají v st. constr. místo toho vokalisaci , stejně i jména na n : n5^2"y>; D*J^5 'rohy' \J*ip. Připojování sulTixú děje se stejně jako v plur. (Přehled všech deklinaci v paradigmatech ě. 1—24.) § 45. Jména nepravidelná Zvláštní skupinu deklinacni tvoři substantiva, která mají v státu constructu a v plurálu tvary, jejichž tvoření nesouhlasí leckdy s obecnými pravidly. Zvláštnosti forem jsou arci vysvětlitelný z forem předhebrejských, zrekonstruovaných srovnávací metodou a z analogií tvaroslovných i kmenoslovných. Sem náleží tato substantiva : A. Jména příbuzenská: 1. bx 'otec.', status constr. <3x. P'ur s koncovkou ženskou' ftiait st. cons. max. Se suffixy k sg.: Sg. 3. os. m. -p3X 3. os. ž. lypX 2. os. m. ^i^x 2. os. ž. -jp^i 1. os. spol. Pl. 3. os. m. DIY3X 3. os. ž. rnvjx 2. os. m. n3"3X 2. os. ž. pvjK 1. os. spol. lypx Se suffixy k pl.: Sg. 3. os. m. V>ni3N 3. os. ž. !Yjíl2X 2. os. m. íprynx 2. os. ž. i. os. spoi. ^ibx 94 Pl. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. BTJT13M ?rrrii2x i. os. spoi. i^max 2. piN 'bratr', st. constr. ifiX- P1- DTtX- st- cons- VTX. Se suffixy: >riS muJ bratr', QnVIX jejich bratr', *,JV1X 'náš bratr', T>P!K 'jeho bratři', rVHX 'její bratři', yjx 'ntoji bratři', QrvnX 'jejich bratři', nas' bratři'. 3. Qn 'tchán', fem. filon 'tchyně', skloňuje se jako ffX a JlinVí. Sc suffixy: rvpn' 'JCJ' tchán', -ipan 'tv«.i tchán', nri10n''Její tchyně'. 4- fífíU 'sestra', st. con. mrTK. pl- flITTX. st. con. flVnX u fllHX. Šc suffixy: VHHX 'Jeho sestra', ?|fílnx 'tvoJe sestra', *r\Wi< ^JYrTX) 'mí sestry'; TílInX 'tvé sestry' atd- 5. |3 'syn', st. constr. J3, pl. D^S, st. constr. ^3. Se suffixy: 1J3 'jeho syn', flJS 'její syn', Tfii 'tvůj syn' (m.),'-!JJ3 'tvůj syn' (ž.)', >J3 'můj syn', QJ3 'jejich syn', C3J3 'váš syn', ijjs 'náš syn , y»j3 'jeho synové', .TJS 'její synové , 133 'moji synové, DIYJ3 'jejich synové', iyj3 'naši synové'. 6. ^3 'dcera', st. constr. ^3, plur. ffljii st. con. jfltt. Se suffixy: »fl3 'moje dcera', >x JCJ' muž', "pt^JX 'Jeho muži', *{jjjx 'moji muži', QlYtýJX *jojieh muži' atd. 8- ntyX 'žena', st. con. fíjht, plur. Q»#j, st. con. Se suffixy: ^ti^x lna žena', Ifityx jeho žena", TJJjltýX 'tvoje žena', ytjjj 'jeho ženy', ij'ÍJjJ 'naše ženy', QrVtPJ 'jejich ženy'. 9. n»x 'služebnice', pl. /y,n»x- st. con. /yhox- se suffixy: inpx. 'ijribíf; vrnnpx. on-rnnox. 10. {ýx°l 'hlava' (*ra'š >räš >rôš), pl. C^Xl' st- con- 'tľXI. Se suffixy: *t£>X1 'mH hlava', D3týXl 'vase hlava', v#x")> DSnyxn atd. 95 11. aľ1 'den', pl. pQi, du. q^*\ St. cons. pl. 155i. Se suffixy: fffi 'jeho dny', Vty, DB*©*1 atd. 12. n;íP 'rok', st. con. rij!^. sc sufí. iflflrt Plur. b*JÍ> a st. con. fíO&t se' suffixy: f>J#, 0,-pÄ>; WJjíf Duál zní C^fUvi*. 13. D*&|g) 'nebe', je plurál; st. con. »£#,>M sufl. 'fiBJJJ, DB*OB>, 14 PO 'voda', jen plurál; stat. con. tjj, zdvojený tvar SQlfa Suffixy se připojují jen k druhému tvaru: yfrQ, QyQiQ 15. 'město', plur. Q^y. 16. fit? 'zadek', se suffixem 3. pl. LTľllfný (2. Saní. 10, 4). Plur. zní rilflt^, ve významu 'základy' (Žalm 11, 3, Izai. 19, 10, znamená přeneseně 'sloupy', 'předáci'). 1J. "|t!> 'pr»', duál Q'HEi, sc suffixy CiTIt?. «*■ eon. \. Jltt'j5 'luk', pl. flVllíto. 0 bývá pred Suffixy zdvojeno: 1*ľíOT^p 'Jeho luky', B^flJfWS 'jejich luky'. 20. riS"! 'dveře*, pl. fllfl'H, s« sulT. Vfíirb^ 'jeho dveře'; du. ť'riSl. st. cons. »fl7^J, 21. ?x 'bůh', pl. C^X(Kxod. 15, 11. Dan. 11, 36; žalm 2<>, 1; žalm 8!), 7), z pův. *ilu, pův. 'božstvo', 'božská moc'; etymolog, příbuzné je slovo, jehož se užívá většinou v plur. CTíSs*. st- cons. N17S (sť- s"(r- *řrV|», lVlSx). řidčeji v sg. fl7x (se'suli'. «,-|7nS. Ilab. 1,11). Význam obou slov není stejný a o něiii poučují slovníky. 22. nriB 'mhrtodržiteľ, st. cons. flrjfc, pL n*ríB> se sud. ITJTVTB 'Je.Í> místodržitelé'; st. cons. zní též miHC P'il.ľ'u'ôl se vsunutým 23. ria. doloženo jen v plur. j^rip 'lidé'. (V Denter. 2, 34 a 3, 6 je Ufiti). 24. 71 'ruka', st. con. "|», se suffixy: ftf, Wi, vyt, JjQ'yt; duál st. con. se suff. «17», Ép»p;'plurál flpjí, 96 st. con. rins> ma význam 'osy koľ, 1. Král. 7, 32, též 'čepy', Exod. 26, \Í. 25. HKB 'okraj', st. con. flxjg, pl. fflK©, st. con. >JP||JjB. 26. HEC* 'ret', st. con. fítíp, du, C^lEtl'. sL <;on- MnEfc*. PIur- st. cons.' řiinsb.Sc suffixy: iriDíi* 'ieh'° iĽt'- vriBty 'Íeho oba rty", vninBtr ''jeho rty', EIT/llJlSl? 'jejich rty'.' ' 27. ^2 'nádoba', plur. QiS?. constr. 172. se suffixy: íp^? 'tvá nádoba', ^7» 'jeho nádoby', BjŤ*?3 'jejich nádoby'. 28. njp 'ovce', st. con. flto, se suilixy doloženo v Deut. 22, 1: 1>5>» 'jeho ovce' a v 1. Sam. 14, 34: yftify 'jeho ovce'. § 46. Přídavná jména 1. Skloňováním se neliší přid. jména od podstat, jmen. Kemi-ninum se tvoři taktéž příponou ffip 'malý'. rtJtpfl 'malá'-Plurál D*|lpp> nUipp' duálu přid. jména nejsou doložena. 2. Doplňkové přídavné jméno se klade za své podstatné, jež je ve větě podmětem: yfíi fPSJPI 'clum Jc velký'. Chcc-li se doplněk zdůraznili, stoji napřed: DVIŠkÍI TTtJ 'vul'ký jest Bůh'. Pří vlas tkové přid. jméno stoji za svým substantivem a má člen, je-li i substantivum determinováno: Vnj flVg '(nějaký) velký dům', SlIJín ÍV3n '(ten) velký dům'. Po jméně se suifixcin: ?[ľľft\Ŕ nJppH 'ÍeJ> menší sestra'. Po vlastním jméně: nSnillt D/tÉ^VT 'velký Jerusalem'. 3. Smysl přid. jmen maji často různé obraty: 1. značí-li se látka, z níž je věc vyrobena, užíváme obratu, v němž je jméno látky určující části v státu constructu, t. j. na druhém místě této vazby: JJjTt 1^2 'nádoby zlata' = 'zlaté nádoby'; Sp,B syVj 'železné róíiy' (1. Král. 22, 11) a p. 2. vlastnost se naznačuje podstatným jménem abstraktním za sub- Mluvnlo* habrojätlnr y? slantivy, která v tomto případě sklesnou na siova-formálního významu: 'síla', S-n*"? 'silák', doslovně 'syn sily'; nSlt'-'S 'zlosyn' ('syn nepravosti'); J|p5ý-*!1 'tlustý' ('syn luku'); ^nti>"*3 'zpupný'('syn zpupnosti'); ň«!2""*3 'hoden (nebo urěen k) smrti' ('syn smrti', 1. Sam. 20, lil) (ale É'JprjS v Gen, 37, 3 znamená 'syn stáří'1), »Ä-Í2 'ubohý'; Hy'Sg-Ta 'ničemný'; TjJ"flJ 'dcera Tyru' = 'lid tyrský', 'Tyrané', (žalm 45, 13); -i*y~n3 'dcera lidu mého' = 'moji soukmenovei' (Izai. 22, 4); O-CjS S"3 'pán křidel' • 'okřídlený', 'pták' (Kaz. 10, 20); C^IST w"X 'muž krví' — 'krvavý'; Wyi 'muž srdce' = rozumný', 'pevného charakteru'; BJJJn -týJX muži jména' —- 'slavní' (Gen. 6, 4) atd. 3. Vlastnost bývá vyjádřena někdy jménem podstatným, jež se prostě přiřadí: nOX C1I3X 'výroky pravda' = 'pravdivé výroky' (v Přisl. 22, 21 je nOX -lOX). § 47. Vyjádření stupňů přídavných jmen. 1. Pro komparativ a superlativ nemá hebrejština zvláštních tvarů s koncovkou, nýbrž je opisuje normálním tvarem adjektiva (positivem) a před přirovnávaný pojem klade předložku • jj 'z', 'od': DyjV?3)B D3Í ('vysoký z všeho lidu' — 'vyšší než všechen lid', 'nad všechen lid povýšenější', nejvyšši z všeho lidu', o postavě Saulově, 1. Sam. !), 2.) $210 DWO 'sladší než med' (Soude. 14, 18), "SffiO D3H 'moudřejší než kráľ. Mis to adjektiva může býti před 7£ též slovesný tvar: ElTrSsO nS"! ('• Sain. 10, 23) 'a převyšoval všechen lid', 'byl vyšší než všechen lid'; ^x*5ÍH VJ3"S*p PjDVfiX 3HX a Izrael miloval Josefa (více) než všechny své syny' (Gen. 37, 3). vriX'Sstt D.T3K 2HX 1flk"-3 'žc h<) miloval otec jejich (vice) než všechny bratry jeho' (Gen. 37, 4). 'Větší', 'starší' atd. vyjadřuje se přídavným jménem se členem: bniri. jojsn »td. 98 2. Superlativ se vyznačuje určitým členem před adjektivem: Sinjn znamená též 'největší'; *t2j?n X1H "1V11 ('• Sam. 17, 14) 'a David byl nejmladší.' Srv. Gen. 42, 13; J011. 3, 5, Jiné opsáni děje se pomocí spojeni substantiva s následujícím genitívem plurálu téhož jména: Ď*37fi 7?9 'král králů' 'nejpředněji! kráľ: D,T'5í'n "Vtý 'píseň písní' ■= 'nejlepší piseň'; CH3** 'sluha sluhů' 'nejnižši sluha'. Za positiv je možno postavili i slovo TXtt 'velmi': nxC 31E 'velmi dobrý' mm 'nejlepší', "inq VI 'velmi zlý'. Před substantivum se klade neodlučitclná předložka 3: |"|£»n C^{>>>3 'nejkrásnějši z žen' (Pis. 1, 8). Superlatívni význam je i ve spojeních jako WJJ 'nejstarší (z) jeho domu' (Gen. 24, 2.) ČÍSLOVKY § 48. Číslovky základní U základních číslovek rozeznává se status absolutus a status conslructus. Jednotlivé tvary znějí pro číslovky 1—10: pro rod mužský: pro rod ženský: ^1. ;il)S(ilnl. sl . I-Oiisl ľ. st. ahsolut. st. conttr. 1 inx nnx nnx nnx 3 t nyrnx nvaix ys-ix 5 ntíton éqn 6 7 nyatý nv3ti* 9}\f 8 rt±w r\ptf njátt* '.) nytfr, 10 IÍV'J 99 1 Číslovka 1 má v siatu ab&olutu Žen. rodu v pause tvar firTN*; číslovka 2 v st. abs. muž. rodu v pause Qlft}, u rodu žen. EtVÍ*. Pozoruhodné je, že číslovky rodu mužského maji zakončení ženské n pro čísla od 3 do 10, číslovky rodu ženského jsou od 3—10 bez koncovky ženské. Číslovky od 11—20: pro rod mužský: pro rod ženský: 11 im 1 ' ~" rnfcy nm 12 13 14 15 1G 17 18 10 20 = muz. Tyto číslovky jsou složeny u mužského rodu ze statu constructu příslušné jednotky a z tvaru «|fery u číslovek 11 a 12, u ostatních je tvar pro normálni jednotku s následujícím -}j»>y. U ženského rodu je pro 11 a 12 status constructus jednotky s tvarem HY^!? a u dalších status constructus jednotek rodu ženského s ,1*|"týý. 100 Číslovky od 21 do 9!) se tvoří lak, že jednotka v tvaru prostém sloji bud před desítkou nebo za desítkou, následující slovo má spojku V 21 B*TsW1 im ncl)0 ~I~ÍSt1 D^í^y. l-r jednotek se rozeznává rod. Tvary pro desítky jsou: 30 fftíhit} 70 tnfsíf 4o rosná 80 5o c^an 90 fíýypi co 100 je substantivum ženského rodu ,i5Kt- cona, fixiS. 200 duál: a^JlNĎ! ostatní stovky se vyjadřují státem construc-tem jednoLky a plurálem ft'Ufc : f iXD "'^51'> ;i0(). 1000 je substantivum SjSltf. 2000 duál E',é'?!SÍ> vyšší tisícovky se skládají ze slatu nmslruclu maskulina a plurálu D^sSx: 3000 zni D^cSn fltfSíA 10-000 je buď E^N fíÍ&9 "»ebo rÍÍil „množství", později i ^"j, N13"1. 20.000 pj'jx E"H51>Í' nebo K1Ä") «*o flWl *Jjflt*. Jak se vyjadřuje počítaný předmět, ])lyne z následujících přikladu: "inx Elp!2 'Jedno místo', fír\$ Híí'N' jedna žena'; 0*2*?? D^il* 'dva psi', g»fcj»j jpfltf 'dvě ženy';' p*$tt> !l C_F0 stojí nikdy vzadu: BTtl* DVSJ 'dvě města*. Se sufflxem: Err^ti' 'oni dva'. E^Sp íi&b& králové', E'TU ÍHtf **" města'; někdy přichází i status constructus: a11011 f,.!l'l?ti* fS dny', nebo sloji číslovka vzadu: rflJFJttJ CJ2''- l^Síi* r.132> tři dcery'. Od 11 výše slojí číslovka bud před počítaným předmětem nebo po něm: D*K*tM "ltW> EOtl' 'dvanáct knížat', nebo '•EQi** "líí'y C'jtý ^ÍOÍÍ^ 'dvanáct kmenů izraelských'. Některá často počítané substantiva jsou v singuláru: *«'>x "Iíi'y !\V2\Sf 'sedmnáct mužů'. Jsou to kromě ještě: 'skot', ais 'den', •ýgj 'individuum', 'osoba', 'město', Sptl* 'dvojdraebtna' a Id., 'loket.', s^jj} 'tisíc', "*"in 'měsíc kalendářní', n'vS 'noc', 101 njtíj 'rok' (srv. Jerem. 52, 21; 2. Sam. 2, 30 a j.). U těchto jmen není plurálu ani po číslovkách od 20 výše: gjix D/týSlí' 'třicet mužů'. Je-li jméno počítaného předmětu napřed, je v plurálu: EntSff rtfíň 'sedmdesát krav'. Čísla, složená z desítek a jed-• i • , notek, maji počítaný předmět bud v singuláru vzadu nebo v plurálu vpředu nebo po každé části, při čemž se shoduje v čísle: tt^N (WStf*! ĽntSff sedmdesát sedm mužů; EPJtft wiif'p OWjMťil těch dvaašedesát týdnů; QiJt^ ý&fí) h}0 CVpfí devadesát let a devět let = 99 let. W*H "IND sl° mužů ti^K Ľ'BSx fíH&P 10.000 mužů WWh: rÍKO sto proroků D^K '•bSx tisíce beranů (ipSx je status constr. od plurálu q^b^x). Jména, která značí údaj časový nebo kus nebo váhu, bývají někdy vynechávána, mohou-li se vyrozuměti ze souvislosti: míi'y 'deset boclmíkň chleba' (vynecháno je slovo "133 'bochník'; 1. Sam. 17, 17); 3,11 ni&lf 'deset šiklň zlata' (vynecháno btSVfi Gen. % 22) atď.' § 49. Číslovky řadové Jitý K "I prvni ffiý druhý ♦tt>*7|ř) třetí >y>3") čtvrtý *v*nri pátý šestý •J^aBI sedmý osmý "ýtrfl devátý nij^ý desátý Feminina se tvoři příponami: 1. fj_; nj15í*N1 'prvá', n"J5í> 'druhá', íl'Bft/ltf třetí' a pod. 2. oď číslovek končících v mask. ná ;yjip, /VtJ^tý, JVTKW. "It^XT souvisí se jm. £>X*1 'hlava'. Pro číslovky řadové od 11 se užívá číslovek základních (srv. Gen. 14, 5 a j:) Při datování podle roků, měsíců a dni užívá se rovněž misto řad. číslovek čísl. základních (1. Král. 15, 28: t)ht) n3tt>2 NDXS 'v 3- roce Asově'; Gen. 7, 11: HHftb ffP "\^V"hV2p2 'vůl dni toho měsíce'; Esther 9, 1: &"\ti D*Äty*'v mě" sici'). § 50. Ostatní druhy číslovek a) Násobné: nnx 'jednou', Qifíý 'dvakrát', 'sedmkrát' (to jsou feminina číslovek základních.) Také duály ženských číslovek základních slouží jako násobné: Cflystý 'sedmkrát' (Gen. 4, 24). Opisováni se děje pomoci slov pjJB 'krok', D^Sjl 'kroky' (Exod. 23, 14. Num. 22, 28 a 22, 32)," Q^ó (Gen. 3Í, 7 a 41) 'díly', 'vices', nebo ffl"T (Dan. 1, 20. Gen. 43, 34. 2. Sam. 19, 44) s týmž významem: DWB 'dvakrát', E">pyB 'třikrát', nebo B^JI ttfSttf. D'jÓ ni'^y 'desetkrát'; pfíT Hffl 'desetkrát'; c ľ E "iriŇ 'Jednou*. Ženské tvary řadových číslovek mohou miti též funkci násobných: jyytf 'po druhé'; n^on C^B 'P° P***' (Nehem. 6, 5.) b) Podílné: vyjadřuji se opakováním základnich číslovek: 'P° dvou', niPtP ľV&p 'po šesti', též se spojkou: íWl !l*tý. 1 počítaný předmět může býti opakován (Num. 13, 2.) C) Zlomkové: ženské tvary řadových číslovek: jVS^iyfl 'devi-tina', rVTŠPSJ 'desetina'; někdy přicházejí i tvořeni od číslovkových kořenů š vokalisací (u laryngálň ■): t^oft 'pětina', y3*| .čtvrtina'. Zvláštni tvary jsou: pro polovinu »vh (Exod. 21, G a j.), pro třetinu, ty>Siý. jak° m'ra (I'-ai. 40, 12), pro desetinu (plur. D'Jl'i'y)' tčž Jako míra Pro obilí a mouku (Lev. 14, 10 a j.) 102 103 SLOVESA § 51. Úvod a rozděleni 1. U hebrcj. slovesa rozeznáváme: a) osobu, jež je trojí. V 2. a 3. os. je rozlišen muž. a žen. rod, 1. os. je společná oběma rodům; b) číslo, ktoré je dvojí: singulár a plurál. Duál u sloves není; c) čas, jenž vyjadruje především dokonavost nebo ncdokonavost děje spolu s časovými vztahy; d) způsob, jenž je u perfekta jen Indikativ, u imperfekta vedle indikativu ještě jussiv (modus apocopatu»), kobortativ (volun-tativ, cnergicus) a imperativ. c) odvozené kmeny čili konjugace, vyjadřující jednak slovesný rod (aktivum, passivum a reflexivum), jednak miru děje a okolnosti jej provázející. Jmenné tvary slovesné jsou participia a inlinitivy. 2. Slovesný kořen má tři souhlásky kořenné (radikály), výjimečně i čtyři. Podle nich dělíme slovesa na dvě skupiny: A. Do prvé patři slovesa t. zv. silná, která mají ve všech tvarech všechny radikály ve výslovnosti zachovány. Zvláštní jejich skupinu tvoří ta slovesa, která maji některý ze tří radikálů laryngál (!"!• V< n) Po př- "). K silným slovesům patři i ta, která mají x na druhém místě a většina s x oa prvém místě. B. Slabá slovesa jsou taková, v jejichž tvarech někdy nebo vždy některý z radikálů ve výslovnosti mizí nebo se mění. j jako 1. radikál sc v mnoha tvarech asimiluje, ^ jako 1. radikál odpadá ve výslovnosti někdy, jako 3. radikál vždy. » a ") působí značné změny, ať jsou na kterémkoli místě. Zvláštní tvary mají také slovesa, u nichž druhý a třetí radikál jsou stejné. Některá slovesa mají takové souhlásky na dvou místech (dvojnásob slabá). 104 C. Podle toho dělíme slovesa na tyto třídy: 1». silná (pravidelná) typu lb. laryngální a to: «) s laryngálem na 1. místě (I. lar.) p) „ „ 2. „ (ii. lar.) y) „ „ 3. „ (III. lar.) 2». Slovesa slabá s — ; na prvním místě (i. n) 2". „ „ „«) x „ .. » i1') 2". ,.....|!) x - třetím „ (iii.') 3\ „ „ „—la*" třetím „ (iii. infirmae) 3», „ „ „ — iai„ prvním „ (i. w, j) 9§. „ „ „ — "jn•>,, druhém „ (ii. w, j) 4. ( „ „druhým a třetím radikálem stejným (ii. geminatae). 5. Slovesa dvojnásob slabá, která mají zároveň: a) iii.' a i. n: xíPj 'zdvihl, nesl'. b) iii. infir. a i. W fflM 'roztáhl'. c) ii. gem. a i. / nebo* i. n: yy» 'bědoval'; DDJ 'chřadl'. d) iii. inlir. a i. /: n f 'zářil, byl krásný'. e) iii.' a i. /: Kľŕ1 'výš'eľ. f) iii. inlir. a i.V,-qx 'clltól> zamýšlel'. g) in." a ii. w: IfQ''vejiti'. 6. Slovesa čtyřsoublásková o 4 radikálech. 3. Nejlépe se objevují kořenné souhlásky v nejjednodušším slovesném tvaru, jímž je 3. os. sg. muž. perf. základního kmene (qal) a tímto tvarem jsou uváděna slovesa ve slovnících. Výjimku činí slovesa mediae \v5w a mediae jód, která jsou uváděna svými infinitivy, v nichž sc slabé hlásky objevuji, kdežto v 3. os. sg. muž. perf. qal nejsou: kořen qwm, perf. Qft 'vstal', inlin. Qlp; kořen bjn, perf. p 'pozoroval', infin. ^3. 4. Označení příslušnosti některého slovesa k slovesné třídě děje se často v gramatikách se zkratkou a to takto. Vzorem slovesa je 105 sloveso •jyQ 'délaľ, jehož tri souhlásky vyznačuji umístění radikálů ostatních sloves. První radikál se značí 2. druhý y, třeli "}• Na př. je sloveso tý;^ označováno protože má nun na místě prvém, t. j. u vzoru na miste Q; nebo p*Jj je značeno »"y, pj{ jako i"y, x^"0 lako H"b> H2£s Jílko S"Q ■ H"b a Pod- Slovesa mediae geminatac se značí y"y. 5. Vokalisace aktivních (přechodných) sloves je___( č § 21, 2), z *qatuna jWj 'byl malý' (u > ô § 24, 2). V imperfektu panovaly původně tyto poměry: pf. *qalalu 1 impf. *jaqluhi u pf. *nalana J impf. *jintinu i pf. *kabida i impf. *jikbadti 1 pf. *qaluna u impf. *jiq(anu j a Odtud hebr. 7tí)s a JÍV proti 133» a Participia aktivní qal jsou 132. 7ÍDj3a te(ly vlastně stará přídavná jména. Tvary ostatních konjugací jsou pravidelné. § 52. Odvozené konjugace. 1. Obměnami základního časováni, kmene bp ('lehký, snadný') vznikne šest odvozených konjugací, které modifikují význam slovesných tvarů. Židovští gramatikové užívali jako vzoru pro sloveso bl}Q< 'dělal', a obměnami tohoto slovesa se jmenují jednotlivé odvozené konjugace. a) Druhá konjugace se tvoří předražením J před kořen a jmenuje se bvĽ) nip'al: qal b®p> nip'al: StSpJ niqtal. Význam její je 106 původně reflexivní, později a nejčastěji passivní: b'Opi 'byl zabiť, v reflexivním významu vztahuje děj slovesný k podnětu: qal noiy 'hlídal, střežil', "HJtJJ} 'hlídal se, střežil se'. Má někdy význam mediální (aktivní še zvláštním zřetelem k podnětu): qal bn\& 'žádal, prosil', nip. Sxtýj 'vyprošoval si'. Další význam je tolerativní, t. j. vyjadřuje, že někdo trpi, aby se dělo to, co je vyjádřeno v qal: $11 'přistoupil, vyptával se', nip'al {#113 'strpěl, aby byl tázán, poskytl přístup, vyslyšel'. Konečně rriá i význam vespolnosti (reciprocity): £Bt^ 'soudil', £Btt>J 'svářil se jeden s druhým, vadil se' (Přísl. 29, 9, Joel 4, 2 a j.) (1) Třetí konjugace, sc tvoří zdvojením středního písmene v kořeni. Jmenuje se ^yg, pi"61. Význam má především intensivni, t. j. vyjadřuje, že činnost qal je konána mnoha subjekty, často a důkladně: "|pg 'přehlížel, prohlížel'; Jjjijj (od 2fl3), 'horlivě psal'; *i3p (od ~\2p 'pochoval'), 'pochovával mnohé' (Num. 33, 4); 12ti> (od "i2tý 'rozbil'), 'úplně, důkladně rozlámal, ztroskotal' (2. Kr. 18, 4 a j.). Někdy značí pi"ěl, že děj slovesný je vyvolán nějakou osobou, která dá něco vykonati, co je udáno v qal (smysl kausativni): IqS 'učil se', IqS 'učil (způsobil, aby se někdo učil)'; t£*1|1 'byl svatý', tj>1p 'učinil svatým'. Podobný význam má 6. konjugace hip'il. Další význam je deklaratívni (někdo někoho pokládá nebo prohlašuje za nositele vlastnosti, obsažené neb naznačené v qal): pIX 'byl spravedlivý', pili 'prohlásil za spravedlivého' (Ezech. 16, 51); 133 'byl těžký, vážený', 122 'pokládal za váženého, ctil' (Soude. 13, 17 a j.) Také hip'il má podobný význam. Pi"ěl od podstatného jména vyjadřuje nějakou činnost, provozovanou s příslušným předmětem: bpĽ 'kámen', qal bpŮ 'kamenoval', pi. bpp 'házel kamení na někoho' (2. Sam. 16,6), 'zbavil pole kameni' (Izai. 5, 2 a 62, 10); *)Ey 'prach', pi. igy 'prachem posypal' (2. Sam. 16, 13). Tento význam sluje demonštratívni. Někdy má pi"ěl týž význam jako qal. 107 y) Čtvrtá konjugace je passivum konjugace tretí (nebo i první) a tvoří sc zdvojením druhého radikálu a vnitřní samohláskovou změnou. Sluje pu**«l: Sffip qullnl, 'byl zabíjen'; -nQ puq-qad, 'byl navštěvován'; -[qH 'byl učen, přivykán' (Oz. 10, 11. Pis. 3, 8); "722 'byl ctěn' a pod. S) Pátá konjugace bvBľlľl hitpa"ěl se tvoří předražením před-_ pony jyj před kořen a zdvojením druhého radikálu: bíäpľ.tl ItitqatM, ipcrin Itilpnqqěil a pod. Významem je reflexivem k pi"člu: un'p 'posvítil', t^lpr."! 'zasvětil sc pro někoho nebo něco'; někdy mění význam základní konjugace v mediální: Et^B 'svlékl',btf£Jin 'svlékl se'. Význam vcspolnosli (reciprocity), na př. nNI ''hleděl', >X"lflfl 2. pl. impf. muž. 'vzájemné na sebe hledíte' (Gen. 42, 1). ilitpV'el vyjadřuje dále, že se někdo chová nebo stavi tak, že má vlastnost, vyjádřenou v základním kmeni: ^"JJ 'byl velký', b^itVl 'ukázal se velkým'; cpPľ 'byl moudrý', DSnrH 'ukazoval, že je moudrý, chytrý' (Ex. i, 10), 'dělal se moudrým' (Kaz. 7, 1tí.) e) Sešlá konjugace se nazývá '""PBfT hip'II a tvoři se předražením rt před kořen: hltón> TpEÍl »td. Význam je kausa-tivni, zřídka deklarativní; bud někdo vyvolá u někoho činnost, naznačenou v qal, nebo je-li qal významem nepřechodný, vyjadřuje hijill, že se něco stalo tím, co qal naznačuje: »Jg> 'bydlil', Y>2ffrl 'nechal někoho bydlili, ubytoval, umístil' (Još. 18, 1. Žalm 7, (i). i) Sedmá konjugace má jméno bvStl li:ij>'al a tvoří se rovněž předražením »[ před kořen, ale na rozdíl od předchozí má v předponě ^ qämais hätňp a po druhé souhlásce kmenové nemá Místo v předponě bývá někdy , čímž vznikne typ bvSiľl. Někdy přicházejí obě vokalisace u jednoho slovesa: Tf^gfo tľyÚth Významem je häp'al passivem k hip'Tlu: -ppBi"! Vdevždaí', "IpSíl 'bylo odevzdáno'. 108 2. Přehledně lze vzájemný poměr a souvislost jednotlivých odvozených konjugaci znázornit! takto: Aktivum Passivum Reflexivum 1. Kmen základní qal nijVal 2. Intensivum pi"ěl pu"al hitpa"čl 3. Kausalivum hip'11 häp'al Pozn. Užívání slovesa Hyg jako vzoru je vypůjčeno z arabštiny (arab. gramatikové označuji gram. vzory kořenem fi a jeho obměnami); do hebr. vzor zavedl v 11. stol. Jônä Abulwalid Mer-Wtn ibn Gnnnňh. Protože má tento vzor na 2. místě luryngál, což působí někdy obtíže (srv. zdvojení), zavedl M. Qiiuhl vzor "]p£, ale i tam jsou obtíže vzhledem k dägéš leuc. Proto v 17. stol. vyvolil J. A. Danz sloveso ^fcp. Prvni konjugace se nejmenuje b$£> nýbrž šp ('lehká'). — Pokud píši ve jménech odvozených konjugací laryngál zdvojeně (na př. pi"ěl), naznačuji tím, že na-onom místě má hýli (a je u normálních sloves typu qálal) zdvojeni, u laryngálň však není (§ 11, 4). G. lieer ve své mluvnici nazývá prolo odvoz, konjugace tvary vzoru (místo pi"ěl qittěl atd.). § 53. Časy 1. Časů v našem slova smyslu v hebr. není. Jako ostatní semil. jazyky většinou, i ona rozlišuje, zda slovesný děj je dokonán, nebo zda trvá nebo teprve nastane. Hebr. má pro dokonanost a nedoko-nanost děje dva tvary: perfektum pro děj dokonaný v minulosti a v přítomnosti, a imperfektum pro děj nedokonaný. Imperfektum má podle toho hlavně význam praesentní nebo futurální. Názvy perfektum a imperfektum je brati tedy v původním významu (dokonané, nedokonané). 109 2. Perfektum se tvoří těmito koncovkami: Sg. 3. muž. 3. žen. 2. m. 2. ž. 1. spol. '1-fí ŕ. 4 -/f 1>1. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. -ií -tícm -tam -nň 3. Inperíektum se tvoří Jednak príponami (afíormativy), jednak předponami (praeformativy); jsou to: Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. PI. 3. m. i..........< ;.....0 3. ž- Í1J.....R t..... 2- m. Í_..fl ^•ž. nj_..,n '..... 1. spol. _ J n..... 4. Jak se připojuji tyto elementy k slovesnému kořeni, ukazuje, příklad perfekta a imperfekta základního kmene: Pcrf. 3. os. m. sg. Np 3. os. ž. í *11Jfi|!' sc Zkracuje hôlaem v qánues h5túp, ěteme: q3fůntém, q'länl&n. 6. Je-li třetí radikál buď ^ nebo 3, nevypisuje se, stojí-li před koncovkami, které počínají bud j\ nebo 3; tyto jsou pak opatřeny silným dSgěš: »]"i73 'řezal jsem' (od místo \n,n72; 'Jfij 'dali jsme' (od místo "IJJJTIJ. Pozn. Bauer a Leander ve své mluvnici zavádějí pro perfektum název nominal, S. Daněk uživá názvu affixál, se zřetelem k vzniku jakož i tvořeni. Název perfektum není sice dokonale vyhovující, ale s ohlodem k tradiční terminologii i v ostal nich jazycích semitských je radno prozatím u něho zastatí. § 55. Význam perfekta Perfektum značí děj 1. minulý, jehož se užívá o minulosti ve smyslu indoevropgkého praeterita: D\-f7X X13 rP!i>X"!3 'na počátku stvořil Bůh' (tlen. 1,1). TÍH *8 'kdo' ti oznámil?' (Gen. 3, 11). j-|>«rj» fllft-fflB 'co jsi to'učinila?' (Gen. 3, 13). ypii fW'f'JItt fŕf! t*>*M 'muž byl v zemi 'Us, Tjjób (bylo) jeho jméno' (Job 1, 1); 2. předminulý (plusquamperfektum): fTX-,nX nbs niTI ...IttxS ?1Xtý-Nl2 *}th 1PTN Dl* hWQ& '« Hospodin' obnažil ucho Samuelovo (= zjevil Samuelovi) jeden den před tím, než přišel Saul, řka...' (1. Sam. 9, 15) ...nfcyy 7tJ*N "^xSp 'dílo své, které byl učinil...' (Gen. 2, 2); 112 3. který v minulosti nastal, ale jeho následky sahají do přítomnosti (perfectum praesens): 'vím, znám' (lat. novi), V",y*!'> 'jsem unaven'; jpj 'je starý'; 'fljínri 'jsem spravedlivý' (Job 34, 5); ftbl_l 'jsi veliký' (žalm 104, í); ^flíbp 'Jsem malý" (Gen. 32, 11);' 4. trvací a opětovaný: »j"i*l)2X 'říkám' (Job 7, 13); '"Jti^X tav tib D^xtsn vy$fi WV* f^J ^ XS Wltb 2tíMD31 'blaženosti muže, jenž nechodí v radě zlých a na cestě hříšníků nestojí a na stolici posměvačů nesedá' (žalm 1, 1); 5. pojatý gnomicky, ve všeobecně poučných výrocích, významu praesentního: fjwjp f|*J}>M n3ti>"Xi? "131 DflX U}~ft"<2 'neboí on (jest) vyhledávající krve, pamatuje na ně, nezapomíná na nářek utiskovaných' (žalm 9, 13); 6. přítomný v přísahách a slibech: D37 \WM Hiirt 2ÍW73 'hic, dal jsem vám (= dávám vám) všechno rostlinstvo' (Gen. 1, 29). 7. budoucí, ve slibech: fljja 'jTOfAt HN"? "BjHflJ í "Itf^X lOt'J'fiX X"1pri1 'a řekla Lea: (Je to) v mém štěstí, neboť jako šťastnou mne budou velebiti dcery, a nazvala jméno jeho Ašer' (Gen. 30, 13); 8. u proroků při budoucnosti: »x*l ""týn3 ů^brtíl DJ^H uwbv rw iik rioSjc pxs hřili\* 'litl chodcu v tem'- notě — oni uvidí světlo veliké; obyvatelé v zemi stínu smrti — světlo zazáří nad nimi' (Izai 9, 1). 9. Perfektum iná někdy i význam kondicionálu, pro něž v hebrejštině zvláštních tvarů není: a) kondicionálu přítomného: 73S TJTH fl1X3l£ nilT1 'W? ypqi n*i£iyb wri ono? tayo3 t*^ "kdyby iiošpoďin zástupů nezanechal nám zůstatku, takřka jako Sodoma byli bychom, Gomoře byli bychom podobni' (Izai. 1, 9); 8 Mluvnic* hebrejštiny 113 b) kondicionálu minulého: EPHDM »fl7|l *2n ''m'tX 'W) orin'ptí; opn rw? *|,!? nm jáw nncrkďyby bůíi otce mého, Bůh Abrahamův a strach Izákův nebyl býval se mnou, věru nyní s prázdnýma rukama bys mne byl pustil' (Gen. 31,42). Pozn. Perfektum sloves aktivních označuje spiše děj minulý, kdežto perfektum sloves neulrických výsledek minulého a tím přítomný stav. Zvláště je to patrno u sloves, vzniklých z přidav, jmen; tvar "123 ÍĽ 1- adjekt.: těžký, 2. participium: jsa těžký, 3. perfektum: ztěžkl, je těžký. — V moderní hebrejštině má perfektum význam minulého ěasu. § 56. Imperfektum 1. Imperfektum se tvoří alformativem i practormativeni v sg. jen v 2. os. žen. rodu, jinak jen praeformativy, naopak v plurále je praeformaliv jen v 1. osobě spol. a v ostatních osobách jsou předpony i přípony. Pokud sc týče souhlásek, jsou tyto elementy u všech sloves stejné, liši se arci podle okolností svou vokalisaci. U silných sloves v zákl. konjugaci (//«/) je důležitější předpona 1. os. sg. x (s"gól vlivem laryngálul), v pi. je všude u předpon š"wá, v hip. a v háji. á. 2. 2. os. sg. žen. rodu a 2. a 3. os. muž. r. plur. maji také někdy na konci t. zv. paragogické | : Í^JDprl (2. pl. m.), 7'H3fll!.',n (2. sg. ž.), 7TT"1J^ (3. pl. m.), jmenovitě v pause. Odl ml dlouhé vokály v prcdposl. slabice (místo lU/liň, lišlakk'rí, jeatl'ru). Pozn. Bauer a I.cander maji pro iinpf. název aorisl, Daněk je zve praeíixál. Jiný název je též futurum. Srv. § 54 pozn. § 57. Význam imperfekta 1. Imperfektum má velmi často význam a) budoucího času: btoQ 1)2 nW-tib 'nebude již potopy' (Gen. 9, 11). nfr'f. inO HH líiin ntV 'zitra vykoná Hospodin tuto věc' (Exod. 9, 5). 114 řTprj whl& nwyrtih liqtf »3 *hp* ".yeti" wy\ *■? waw-tíb j-rn 'a co když neuvěří mně a nebudou slyšeli hlasu mého, ale řeknou: „Neobjevil se ti Hospodini"' (Exod. 4, 1); b) budoucího děje, předcházejícího před jiným dějem budoucím: "jy 1DX*" npptý nx&n nenxrn ...u*fla* ...Dny in#-dn ii*>x 'ä pravil- ,,Až zpustnou (perf.) města... a domy... a země zpustne v pustinu (— zpustne docela)"' (Izai. 6, 11). 2. Význam modálni má imperf. v případech jako: b'Cpľ) xS 'nesmíš zabiti', SJJJi x'ľ' 'nesmíš krásti', ^3XF. b-ii 'smíš jisti' (Gen. 2, 16) a pod.; po spojkách účelových nebo vyjadřujících přání, žádost, očekávání atd.: i^BJ "D"!-*"! *1Dy3 'aby požehnala tobě duše má' (Oen. 27, 4) (v Gen. 27, 25 je '2 'ľ! WD"?); pXi*l"S": OQ-Sy r'lSJ-'E 'abychom nebyli rozptýleni po tváři celé země' (Gen. 11, 4). 3. Význam přítomnosti má imperf., značí-li děj, jenž trvá nějakou dobu: t#p3P~np 'co hledáš'?' (Gen. 37, 15) nebo děj, jenž trvá v přítomnosti jako pokračování děje minulého: f[gh pinS ibJPjri Proc stojíš venku?' (Gen. 24, 31), dále při ději obecně platném (typickém), na př. IXTipíi''1 D2Pt |3 'moudrý syn rozradostňuje otec' (Přísl. 15, 20), při ději opakovaném: ^JDf*1*1 ď**IÍWn n^w'yfl "5!£\Nľ DíÍIX honili vás, jako to dělávají včely' (Deutcr. 1, 44). V živé řeči prorocké přichází často věta niíT1 "lDtC1 'l"'avi Hospodin' (Izai 1, 11 a j.). Pozn. V moderní hebrejštině má imperfektum význam budoucího času. 4. Minulost vyjadřuje imperfektum při dějích, které trvaly kratší nebo delši dobu v minulosti (Gen. 37, 7. 1. Sam. 3, 2) nebo se opakovaly: n^H"^ 2VX flfeW* "123 tak činíval Job všechny ty dny' (Job 1, 5). Konečně i po částicích fx tu, pak, Q^IS ještě ne, dříve než, "jy až: Wfjň/yi "IST ÍX tu promluvil Josue' (Jos. 10, 12); ngjQ T>tyi íX "t* zpíval Mojžíš' (Exod. 15, 1); ffy* ?-*"IX3 ľfW 'O1 všechno křoví polní) dříve než bylo na zemi (dosud I , . 115 nebylo...)' (Gen. 2,5); x^fl D*IB3 'dříve než jsi vyšel' (Jerem. 1,5). Srv. dále Gen. 37, 18 a výsky t perfekta v 1. Sam. 3, 7 a Gen. 4, 26. 5. Kondicionální význam má imperfektum v knihách poetických: 'jfOírxS mjX 'byl bych zahynul, aby mne ani oko nespatřilo1 (Job 10," Í8).'"' § 58. Wáw consecutivum 1. Vypravování několika minulých dějů je vyjadřováno tak, že první děj je položen v perfektu a ostatní jsou v imperfektech, před nimiž je i se zdvojením následující souhlásky. Naopak v řadě "dějů budoucích je první vyjádřen imperfektem a ostatní perfekty, před nimiž je \ Toto w5w označuje ony vztahy souslednosti a proto sluje consecutivum, v hebr. mluvnicích ^gfln conversi-vum, jako by obracelo (^B,~r) význam sloves, tvaru v druhý. Příklady: (2. Kr. 20, 1): vrv& rbx Häji fíqb n*pm rfon enn co»? ...ítlX'l K'SJrJ 'v 'ech dnech onemocnflEzeCMái smrtelně,'i přisel k němu Izaiáš, syn Amosův, prorok, a pravil...' druhý případ (Izai. 2, 2—3): nnji mviio Nšyji anrn tt«T| .mT-jva. -in píst Wtff) D*Ä"1 D*tt? O'/jni : D*!jn"7j fbk 'upevněna buiě hora domu božího na vrchu hor a povýšena nad vrchy a pohrnou se k ni všechny národy a půjdou mnohé národy a budou říkati...' 2. Před praeformativním x. jež se nezdvoj uje, má wáw místo __ samohlásku : nj3X*i '* VZ!,1 jsem'; při praeformativním jež má S*wS mobile, zdvojeni většinou není. 3. Stoji-li wáw před jussivem, přechází prízvuk na předposlední slabiku a koncová samohláska se zkracuje; většinou je však jussiv stejný jako imperfektum. Příklady: (od -)pX 'řekl'), -|oX»*i 110 'a řekl'; ^jji (od t^fl 'šel'), r^f) 'a šel'; j-|p 'zemřel', impf. ffíĎ^ jussiv pfot, s V umjjdmát. 4. V 1. os. sg. i plur. stojí někdy \v5w cons. před kohortativem. U záporného tvaru slovesného stojí wáw před zápornou částicí a po perfektu v tomto případě bývá zase perfektum. U perfekta je po w5w cons. prízvuk v 1. os. sg. a v 2. os. sg. m. na konci: ílStpp. ale plblĎpl 'a zabiješ'. V jiných případech se perfectum consecutivum oď perfekta s wSw spojovacím (copulativum) nedá rozlišiti. § 59. Imperfektum konsekutivní 1. Imperfektum s wSw sousledným se pozná velmi jasně podle 5 s následujícím zdvojením, případně zdlouženim před x ("?Cp'1 'a zabil', bt2pNl , jus. 7(3p\ Stejně se mění í v č u sloves slabých: gřjp* (od týjjj, 2pV (pé jjijh), S$« (od 2^), (od Qlp). bi] (od>jp, (od xäď). 11 sloves laryngálníeh: '"|jbj>* (od ipy)'; slovesa třetího laryngáíu maji v juss. hifi. : nSííÁ jinak je všude krácení: Qp» (od g>p) atd. Slovesa III. inlir. odrážejí koncové f( ; od poru-čiti je impf. pi. fWtt», juss. flp (j'snw). U sloves ""y a Vy je ň změněno v 5: 'zeinříti', impf. juss. hip. impf. fí>Qi, juss. f"líi\ č, tak ô jsou oslabením imperfektové samohlásky jen s ohledem k historické mluvnici, z niž se toto oslabení dá pochopiti. 2. Jussiv slouží k vyjádření zákazu v 2. a 3. os. a k rozkazu i přáni v 2. a 3. os. Záporkou je b$ 'ne' (lat. ne): K2f1íl 'aC vydal' 118 (rozkaz, Gen. 1, 24); ftf1ti>rr7X 'neničí' (zákaz, Deuter. 9, 26). Po záporce může býti jussiv zesílen též částicí \"7fl X2"Sx iiyitS '*t není rozepře' (Gen. 13, 8). Předchází-li před jussivem imperativ nebo kohortativ, má jussiv význam kondicionálu v účelové větě: fljW ÍJJ3"flN Xlflrl 'vyved svého syna, aby zemřel' (Soude. 6, 30).'^!2D D^SHIBITI niiT"7N WfíOtl 'Prostc k Hospodinu, aby odňal (= a odejme) žáby óde mne' (Exod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu je apokopát (tvar zkrácený). § 62. Kohortativ K 1. os. sg. a 1. os. plur. imperfekta připojuje sc v konjugacích qal, pi"ěl a hip'Il, před nímž se V kontextových tvarech qal a pi"čl samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a značí: 1. výzvu k sobě samému (žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Deut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4 a j.), snahu, náklonnost atd. Příklady: nnptl'XI IITJM 'Ľ,lci plesati a radovali sc'(žalm 31,8); ?1ÍT1 nxlarrrix nxiš"). XrniDX 'půjdu tedy apodívám sc na to velké vidění'(Exod. 3,3);'ní>B3 WlJSfl fíhty] "h nX^BPn ÍYIDX D"lfí3 11 přines mi, at jim, abych ti požehnul, dříve než zemru' (Gen! 27,*4). Pozn. Jiný název pro kohortativ je volunlativ (vyjadřující hnutí volní) nebo energicus (vyjadřující úsilí). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje se v 2. os. m. rodu s infinitivem constr.: bfap 'zabiji' V žen. rodě je koncovka před níž se mění dvoji š°wa v .= 'Stpp (§ 24, 7; 25, 1). Stejně je tomu v 2. os. pl. m.: 1752p. V 2. os. ž. pl. je koncovka |-jj: HjSíip* 2. Imperativ 2. sg. m. může býti zesílen na konci ]"j_: 119 . 'xktík notíi keho arcibiskupského ida v Prešove konsckutivuího nám umožňuje jeho prízvuk na konci (v 1. a 2. os. sg.), na př. nanbn 'býi *flM nby vr-K fB>a$h rvytp Ujt^ ^•JIM ?ffl«' »JÄTí| fobřj) ' 'á řekl Juda 'Simonovi, svému bratru: Táíini vzhůru se mnou do mého údělu a budeme bojovati (= abychom bojovali) s Kena'anským a já půjdu, ba právě já, s tebou do údělu tvého' (Soud. 1, 3). 3. Po imperativu má význam imperativní. 4. Po imperfektu má perf. též význam přítomnosti: íí>;iv] SSla* VfSjb "S"!' pír "Ij5í,| 'za jitra rozkvete a měni se, za večera jej zkosí a uschne (žalm 90, 6); také význam budoucnosti: •>«;<-, nato finpSi --s-h íyhyfí] idnSd nSts>? 'pošle posla svého s lebo u a šťastnou učiní tvou cestu a ty vezmeš ženu mému synovi' (Gen. 24, 40). § 61. jussiv 1. V 2. a 3. os. imperfekta přicházejí t. zv. jussivnl formy, které však většinou se nerozeznávají od indikaLivu. Vyznačeny jsou, pokud jsou odlišeny, zkrácením slova na konci nebo oslabením poslední samohlásky. Slovesa silná mají jasno odlišený tvar jussivu jen v bip'11, kde je místo »_ psáno : impf. ""•ifppS jus. "tj^JT}**. Stejně se mění /vřu sloves slabých: gjj*. (od t*)3J). zpv (<"i rafc* (od "jtp»). dt (od tip)- bv (od ~y$> Kapa; (od «2Í!3). 11 sloves laryngálních: "ioyi (od 7Qy); slovesa třetího laryngáíu mají v juss. hip. : nStP''. jinak je všude krácení: fjjj* (od Qip) ald. Slovesa Hf. inlir. odrážejí koncové ,"j ; od poručili je impf. pí. ÍTWi juss. >jji (j'saiv). U sloves 'fy a je u změněno v ô: ffíQ 'zemříli', impf. fí>jQ\ jl,ss- rlŽ2,> hip. impf. fí>fo\ juss. /l0\ Jak č, Lak ô jsou oslabením imperfektové samohlásky jen s ohledem k historické mluvnici, z níž se toto oslabení dá pochopili. 2. Jussiv slouží k vyjádření zákazu v 2. a 3. os. a k rozkazu i přání v 2. a 3. os. Záporkou je bii 'ne' (lat. ne): X2i1fl 'a' vydal' 118 (rozkaz, Gen. 1, 24); nn^ff^S' 'neničí' (zákaz, Deuter. 9, 26). Po záporce může býti jussiv zesílen též čáslicí fc$J: JO'Sx rWlE llenl rozepřo' (Gen. 13, 8). Předchází-li před jussivem Imperativ nebo kohortativ, má jussiv význam kondicionálu v účelové větě: fýW Xľiln 'vyved svého syna, aby zemřel' (Soude. 6, 30).* ^fi pJH1£>'n W ni,T"bt< TlWn 'Proste k Hospodinu, aby odňal (= a odejme) žáby óde mne' (Exod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu je apokopát (tvar zkrácený). § 67. Kohortativ K 1. os. sg. a 1. os. plur. imperfekta připojuje se ____vkonjuga- cích qal, pi"ěl a bip'11, před nímž se v kontextových tvarech qal a pi'el samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a značí: 1. výzvu k sobě samému (žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Deut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4 a j.), snahu, náklonnost atd. Příklady: nHQti'XI 'chci plešatí a radovali se'(žalm 31,8); S"i!in nXISH-r-ix rX-X", KrrnĎX 'Půjdu tedy a podívám se nato velké vidění' (Exod. 3* á)V>tJ)BJ Wt#JJ W3 ľ\b^, >b flIfJfTll fí)t2H d*lf53 a přinea mi, at jím, abych ti požehnal, dříve než zemru' (Gen! 27,4). Pozn. Jiný název pro kohortativ je voluntativ (vyjadřující hnuti volní) nebo energicus (vyjadřujíc! úsilí). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje se v 2. os. m. rodu s infinitivem constr.: bfop 'zabiji' V žen. rodě je koncovka před niž se mění dvojí š»w3 v : **?tPj3 24, 7; 2r'' *)• SLeJní ÍĽ tomu v 2- os- P1- m-: 1""SD|3-V 2. os. ž. pl. jc koncovka HjSttp* 2. Imperativ 2. sg. m. může býti zesílen na konci |"j__: 119 - Cfáckék lUMfckefco arcibiskupského .••radu v Prežove nStůp (iMS); -Qfa 'Píši* ffiqtf 'střezť pJSpt^ •Mf. Imper. Wp-Sapn má energ.'tvar n^ppn. 3. Imperativ se zesiluje částicí «j (Izai. 5, 3 a j.) Kromě rozkazu vyjadřuje též vybídnutí:' 23)- 4. Zápor se vyjadřuje imperfektem s xS nebo jussivem s 'jx. Rozkaz v 3. os. se vyjadřuje jussivem. § 64. Infinitiv 1. Infinitiv vyjadřuje děj nebo stav, který není jím samým uveden ve vztah k nějaké osobě nebo nějakému předmětu, nemá tedy osobních koncovek. Jest dvojí: prostý (inf. absolutus) a vázaný (inf. constructus). 2. Prostý infinitiv má význam imperativní nebo se jím zesiluje smysl slovesa stejného kořene, před nímž stojí: DVrrnX TiSt Dyn-SN rnpta "ipX'1 'a řekl Mojžíš lidu: Pamatuj na tento den' (zde má inf. *flgf smysl imperativní, srv. české 'mlčet!' a pod.) (Exod. 13, 3); i'jx pyiC pýJC EX 'jestliže křikem křičeti bude ke mně' (Exod. 22, 22); yiiatf> lyotf/ 'slyšte slyšením' (slyšte pořádně) (Izai. 6, 9). Někdy je sloveso doplněno dvěma infinitivy: n1??!^ D*pn r&y~iv 2tf\ xir niti ypnrn$ 'a vypustil (Ňoěj havrana a vycházel vycházením a vracením se (= vylétal z archy a zase se do ni vracel) až do vyschnuti vod' (Gen. 8, 7). 3. Trvání děje vyjadřuje se infinitivem VJfl od slovesa ■jAjl 'šeľ: 31tfi ir'^n pxn bya D^en XSp$ 'a'ustupovaly vody s vrchu země postupně' (dosl. eundo et recedendo) (Gen. 8, 3); 120 w-pn nrrx rťppoa tfptf rľ} ^vrby "ipna ;iviEn nrnržň ...i'ýľfl ipfí a krávy přímo šly na správné cestě (= šly správnou cestou) na cestě beth-šemešské, na jedné silnici kráčely stále a bučely" (1. Sam. 6, 12). 4. Někdy stojí infinitiv absolutní na místě určitého slovesa, zvláště jde-li o děje, budící úžas nebo rozmrzelost, nebo po jiném slovese určitém: 1j-|X inSI ...IpSM A,2"i?X wbl} frč"? *7 ?$aílP') ^"Ity-bsp 'zjevil jsem se dómu otce tvého... a vyvolil jsem jej ze všech kmenů israelských sobě za kněze' (1. Sam. 2, 27 n.). Po předložkách infinitiv absolutní není, nemá ani suffixů a nespojuje se s genitivem. 5. Infinitivus constructus je vlastně slovesné substantivum (gerundium). Může miti suffixy objektni i possessivní, může stati též v státu constructu, ale člen mívá málokdy, srv. py vii 2115 Win 'strom vědění dobra a zla' (Gen. 2, 9). Po předložce S doplňuje inf. constr. určité sloveso: "lpx'? "10X 'řekl řka' (= pravil takto). 6. Po předložkách je inf. constr. zkrácením celé věty vedlejší: iy(Jti)3 'když slyšel'; lyj£3 'při oboření se na něho' = když se naň obořil (Num. 35, 19). 7. Inf. constr. vyjadřuje často účel:-Tyn'JlX J1X")S 'k podívání se na město' = aby obhlédl město (Gen. 11, 5). 8. Po ppfi vyjadřuje inf. constr. s h děj budoucí; j-pn můžebýti i vynecháno. Znamená též modálni odstíněni děje a překládá se výrazy jako musil, měl, mohl a pod.: X1"3"? tftitfft Wl 'a °y'0 slunce na zapadnutí' = chýlilo se k západu' (Gen. 15, 12). VTl IIídS 1S*Dn 'a by'a brána k zavření' = měla býti zavřena (Još. 2, 5). "ľfSpn "IJ't^-'ľ'X Vfísh "^X 'nebylo (dovoleno) vstu-povati do brány královské' = nesmělo se vcházeti... (Est. 4, 2). 121 9. Inlinilivus constťuctus doplňuje slovesa všeobecného nebo neurčitého významu: b^iTT^JI WK"fiN fllSS Ppŕll 'a pokračovala k zrození bratra jeho Ábela' — a opčt porodila (Gen. 4, 2). Taková slovesa jsou: SJ^plľT 'pokračoval', 'mohľ, i"l2X 'žádal si', ^»£5/7 měl zálibu' a pod. 10. Infinitivus constr. přijímá suffixy slovesné v prvních osobách; v ostatních má zpravidla suffixy jmenné. Ale tyto se ojediněle vyskytují i v 1. os. sing. Slovesnou jeho puvahu vyjadřuje okolnost, že má u sebe pád, který vyžaduje jeho určité sloveso: -Jty WSTIfi Wtf ^HX WťljA Clp-^p X2n ^ljJř7l"TJ tu vyšel král sodomský jemu vstříc po návratu jeho (Abrahamově) od potření Kedorla'omcra (akus.) (Gen. 14, 17); sloveso ^3,1 (liip. od H3J) vyžaduje akusativu a proto infinitiv flQm má také u sebe akusativ "IlaySTISTIX. 11. Jmenná povaha infinitivu je zase vyznačena tím, že může sluti v st ntu eunstructu. Někdy se obě povahy stýkají v jednom verši: ["IX DTlŠX 111'' flW Dl\3 've dni stvoření Hospodina Boha (gen.) země a nebe' (akus.) (Gen. 2, 4). Na iniinitivu rfl&p je závislý genitiv pMbx HliT a také předmětný akusativ p^ptth ['"IX* Srovnali lze latinský infinitiv a gerundium. § 65. Participia 1. Participium má význam českého přechodníku nebo příčestí. a) V tvaru qal je dvojí: činné (aktivní): StDp> žen. ÍTvtó 'zabíjející', a trpné: Sltíj5> žen. p|Sl£p> 'zabitý, -á'. Toto dvojí participium je jen u sloves aktivních. Neutrická slovesa mají jen participium činné s významem přidav, jména: "133 'těžký', *toj!3 'malý'. Žen. rod má v aktivu vedle tvaru fTytó Ještě tvar segolátní fhtiS, 122 b) V nip'al je předpona 3, význam je trpný: 7tóJ« *■ nStSpí. c) Pi"ěl má jen aktivní participium: Sl3pp> ž. pjbtSpp- segolátní tvar flStSpD* Zde, v pu"al, liip'Il a hap'al je charakteristická předpona d) Pu"al má particip. pass. významu: ž. nSíípp* e) Hitpa"ěl má v part. předponu fiQ, význam je reflexivní: b$pm< ž. riSapnp. segoi. tvar nSaprip. f) HijVIl má jen aktivní tvar: S*BpO> ž. HTtSpp* g) Iláp'al má part. trpného významu v tvarech Štíplí (mäqtňl) nebo S'Opp. ž- nSopO. Pozn. Nip., pu. a háji. maji v poslední slabice samohlásku_ä. Zen. rod má v nip. a hifi. také segolátni tvary flSíSpJ. JlStDpp. Množné číslo tvoří participia stejně jako podsl. a přid. jména příponami Cv a rfl__, 2. Participia vystupují v řeči jako jména přídavná, zpodstatnělá i jako slovesa. Jako jména mohou býti i v státu construclu a maji suffixy přivlastňovací, jako slovesa mají u sebe vazbu přísluš. slovesa a přijímají objektivní suffixy. Srovnali lze rozdíl: 'tvořící mne' (creans me), ">5»>y 'mens creans' =- 'crea-tor mcus, můj stvoriteľ. Příklady jmenného významu: Qfl^X XT 'bojící sc Boha' (Gen. 22,12); ijfľO 'obývající (plur.) domu tvého' (žalm 84,5); QWtJjn l£*13b 'oděný lněným šatem' (Ezcch. 9, 11); ffjfp "ip"13 'požehnaný Páně' (Gen. 26, 29); ve významu slovesném: 2^3 EPŤV\ 'panující (plur.) v národě' (1. Král. 9,23); TPTJ1X 2fr 'nenávidící Davida' (1. Sam. 18, 29); tlfett 'opásaný efodem' (1. Sam. 2,18); 'JTfXňH (part.pi.) 'opásávajicí mne' (žalm 18,33) atd. 3. Participium sc shoduje (stejně jako příd. jméno) se jménem, k němuž patří, v rodě a čísle: fllXIP! DiT^SJ 'jejich oči vidoucí' (= které vidí.). Jako sloveso má participium 123 u sebe touž vazbu jako jeho určité sloveso: ni!T"Sy PIDŠ 'doufající v Hospodina'. Má u sebe předmět i člen (žalm 18, 33, zkracuje vztažnou větu). 4. Se zřetelem k času má participium význam přítomný, minulý i budoucí, což lze zjistiti jen ze souvislosti. Tak značí ^c; 'padající', padlý (padší)' i 'ten, jenž teprve padne' (casurus). Podobně pft 'umírající', 'zemřevší', 'mrtvý' i 'ten, jenž zemře'. Pasivní participium tvaru qal (Slt2p) má význam jen minulý. A. Nejčastějši význam participia je přítomný; často nahrazuje participium určité sloveso a má význam přítomný: »5Jy krtí 'bojící se (jsem) já' — 'bojím se' (Gen. 32, 12); X2 iní rjSři 7H 'pokolení míjí a (jiné) pokolení přichází' (Kaz. 1,4); LWHITľAÍ C\?Sh 'všechny řeky spěchají' (Kaz. 1, 7); C-p-IX "11 fTBTJ V"VC 'zná Hospodin cestu spravedlivých' (žalm 1, 6). B. Význam budoucí má participium na pí.: urtJK D^ílHli^C-S !"HH DIpÄHTX 'neboť zkazíme my toto místo' (Gen. 19, 13); -DlsS !"ttP" ,3N""lti*N JlN''". co já učiním své vinici' (Izai. 5, 5). Srv.'ť Gem 41,25. Č. Minulost značí participium na př.: Qrppíí' D-jTlO CH 'a stalo se, že když oni vyprazdňovali své pytle' (Gen. 42, 35); H 33 "iyrn:ni hle, chlapec plakal' (Exod. 2, (i). Srv. Soude. 13, 9; 1. Sam. 17, 23; Job 1, 16 a j. Po slovese j-pll má participium smysl minulého času trvaciho: filtipn Wl ISfin 'skol byl orající' (= oral) (Job 1, 14). Srv. Gen. 15, 17; Soůdc.'K>, 21. 5. Po částici 'bleľ, k niž se připojuje přívěsné zájmeno osobní, má participium zpravidla význam přítomného času: ÍJJTJ1? Í|S Cn:np IfftH Í&y njn 'hic, Ľsau, tvůj bratr, hledá upokojeni vůči tobě (tím), aby tě zabil' (Gen. 27, 42); <>j-—f -IPNIVÍIK 'fpBp nle' ía vyháním od tvé tváře Amorejskeho' (Ěxód. 34,'ll)."Srv. Gen. 16, 11 a j. 124 Někdy má i význam budoucí: TDSrrnN íOp -JNl flNrfSy Wti 'a Já> hl«« uvedu potopu vodní na zemi' (Gen. 6,17). Srv'. Izai. 3, i; 7, 14; 17, 1. Málokdy má smysl minulého času: rn&rt Ytfl} CpStf DVS^NO WIJK rt|Tr] '» "le. my jsme stavěli'snopy uprostrecľ pole' (Gen. 37, 7). Srv. Gen. 41, 17. Podobně i po sponě & se suffixy: y>l£ilo "Sjtí^Dí* 'jestliže vysvobodíš' (Soude. 6, 36), záporně pomocí záporného Mg: Vf3^M EX 'jestliže nepošleš' (Gen. 43, 5). 6. Hojně se uživá participia aktivního v stavových větách: Snkn-n/iB Vkf> Wfí} snpp nin; vSn nti 'a zjevil se mu Hospodin v douhravě Mamro a on (byl) sedící u dveři stanu (= když seděl (Abraham) u dveří stanu) (Gen. 18, 1) (§ 85). § 66. Vyjádření přítomnosti v 1. Pro vyjádření praesentniho děje užívá hebrejština (jmenovitě pozdější) opisu ze zájmeně osobního samostatného a participia; je to vlastně nominální věta typu ^tói »3ÍIJ 'Já (jsem) zabíjející' --- zabíjím. 2. Jinak se vyjadřuje přítomný čas perfektem (§ 55, 6, 5) nebo imperfektem (§ 57, 3). § 67. Silná slovesa 1. maji všechny tři kořenné souhlásky silné, nepůsobící žádných změn souhláskových (s výjimkou přesmyknutí v hitpa"ěl u některých) ani mimořádných samohláskových a jsou tudíž uváděna jako normální a vzorná. Ve všech tvarech silných sloves se objevuji všechny třikořenné souhlásky. 2. Nip'al: n po praeíixech se assimiluje prvému radikálu, který je pak zdvojen; v iniinitivu a imperativu má druhotnou předponu jejíž n se assimiluje následující souhlásce. ■ • » 125 3. Pi"ěl má prostřední radikál zdvojen. Po něm je nejčastěji (3T3 lkal), někdy (hlavně je-li třetí radikál cmfatieká hláska t, ?, n 126 'byl vržen, převrácen', 3. pl. laSííVli 2- sg.impf. ž. i^bvíF. (v impcrf. předpona |"j není.) Pozn. Příklady pravidelných sloves: *iaí>J 'střežil', impf. *láttV>; bl_2, bip. b^2rt' i'"PJ- oddôHľ; S35 (135) 'byl silný', imp'f. "13J1; ^"jj 'byl velký', hifi. 'vychovával', impf. qal W|J; ipt P1- 1!3T 'brál, zpíval'; laS 'vzal, chytil', impf. IJ^j 'učil sc,' impf. na^, pí. "11Si7, impf. "la'?*, 'učil'; "|BD 'čítal', S|5D 'kamenoval' atd. Cplný přehled všech tvarů silného slovesa je v oddíle paradigmat, vzor blDp (č- 25—31.) § 68. Suffixy u tvarů slovesných 1. Předmět zájmenný v akusativč (zřídka v dative) vyjadřuje se připojením zájmeně osobního přívěsného (suflixu) k slovesnému tvaru. Reflexivní předmět (se, si) nevyjadřuje se suffixy, nýbrž slovesnými konjugacemi reflexivního významu (nip'ul, hilpa"ěl). Tvary suflixň u sloves jsou stejné jako suflixy u jmen, jen v 1. os. sg. je suffix ij (§ 28). 2. Slovesné tvary před suflixy mívají jinou vokalisaci, poněvadž suflixy byly přivěšovány ještě k tvarům původním, neredukovaným. Před suflixy se nemění tvary hijVílu, protože hiji'Il má neměnné samohlásky. Kromě něho připojuji se suflixy jen k tvarům konj. qal a pľ'čl, tedy k aktivním. 3. Původní formy silného slovesa v perf. qal před suflixy zněly takto: pl. 3. os. sp* qalidu 2. os. m.* qatullú(mu) sg. 3. os. m.* qalála 3. os. ž.* qafdlat 2. os. m.* qaláUň 2. os. ž.* qidálti 1. os. sp.* qafdttl 2. os. ž.* qalaltlnna 1. os. sp.* qulálnú 127 Z uvedeného paradigmatu vyplývá, že formy slovesné 1. os. sg. spol. a 2. os. sg. žen. se suffixy rozeznají se od sebe jen podle textové souvislosti. Se suffixy mění se vokalisace forem původních, jak ukazuji příklady: •,Ji5t2p mne', z pův. *qaiála-nl, suffix způsobil posunutí prízvuku o slabiku dále ke konci, v ní však zůstalo ä (§ 8, 6; 21, 1), předchozí samohláska se před přízvukem prodloužila (§21, 1) a ve slabice nejdále od přizvuku nastala redukce (§ 21, 5). Jde zde tedy o aplikaci výše probraných hláskoslovných zjevů (§ 21 nn.) Pokud se prízvuku týče, jest na suffixech od poěátku jen v 2. plur. muž. D3_ a ua 2. os. sg. muž. tj v kontextu v 3. os. sg. in. perfekta a imperfekta. Jinak byl prízvuk na poslední samohlásce před suflixem. 4. K formám suffixů jest poznamenati: v 3. os. sg. muž. *hu, s koncovým a slovesného tvaru po vypadnutí h (§ 25, 6) dá ô: *šamaráhu > *šamaráij > "Hpjy" (ale je též VTÍ»tí>), 'hlídal jej'; s 2. os. slovesa: *qataltáhu >'*qatalláu > IflSÉp''zabil jsi jej'. S 3. os. sg. žen. suffixu: *qalalá-hu > nStíp 'zabil ji', s 2. os. slovesa: *qataltá-ha > T\pbtíp 'zabil jsi ji'! Koncové *t-hu dá -Xw, V_, na př. *qalallt-hu > VJtffap (ale též rPflSpp)- Konc. 3. os. sg. žen. se suff. tfl dává též ^_: 'ukradla jej'. 5. V imperfektu qal mají koncovky, končící samohláskami, prízvuk: *^)7lĎj3* 'zabijí mne'. V žen. tvarech 3. pl. a 2. pl. je nahrazena koncovka j-jj- koncovkou, mužskou !) : \3lSlDpfl 'ony mne zabijí' ('vy (ž.) mne zabijete'). u tvarů bez koncovek vkládá se před suffix samohláska _ (spojovací vokál): ,J!?pp'' 'zabije mne'. Před prízvučnými suffixy ?j a CO bez spojovacího vokálu udržel se koncový vokál imperfekta v podobě_a: ^Sfůp* Ítyi&lkS, 'zabije tě', op'ppp* jiqtálkxm, 'zabije vás'. 6. Vedle připojování suffixů k prostým tvarům imperfektním jsou ještě spojení suffixů s imperfektem, rozšířeným příponou J _ (j_). Jde o t. zv. energicus, způsob zdůrazňováni, vybízeni 128 a záměrnosti (v arab. je to energicus na -on). Při tom nastávají hláskové a pravopisné změny; -án-nl, -xn-ni > *} ' i -mn- -kä > -j JL -xkk5; -xn-lul > \J_ ; -xn-ha > n3 lA v 1. pl. xn--nů > U j.. Na př. >&0p\ ^OJT' ^Cp*. ni%p\ 7. II imperativu jsou původní tvary *qutúl, 2. sg. ž. *qutůli, pl. *qufÚlQ, *qutúlmi. Z * qůfl-é-nl *fftíi (s0 spojovacím vokálem ě. § 21, 6). Ostatní tvary se suľfixy jsou: ♦^'jtói ''JľSBp atd- 8. Infinitiv constructus (typ lfá}> roven imperativu), je též I pův. *qulul, se suti. 1. sg. *qutul-l > '^Vip> SĽ SP°J- vokálem \J*?pp (má obojí suflixy, jmenné i slovesné!) Prvý tvar znamená tudíž: 'moje zabití', druhý: 'zabití mne'. 9. Suffixy se připojují ještě k tvarům pi"ěl a hip'íl: př. iSpp. n^ttp; TjSap. TfSpp; '■jSop; nStsp. jStsp; DsSpp; Ufnph (íafflxy jsou v těchto případech připojeny k 3. sg. perf. múž.)'; íúji. ib'-ppn. n^ppn; ^topn- ^tppn; V^Pj??' D^rapn. i^topri; li^ppn (k 3-os- ss- Perf- muž-); k 2- ss- imi)e~ rat. rniiž. in^pplj '* (s l)říP-1. os. sg.), ?jp-|3> (s 2. os. sg. m.); třetího laryngálu: 'Jiyoí^ (2. pl. m. impérat.s 1. os. sg.), ^n^lí^ (3< sg. impf. m. s 1. os. sg.), ^rpStí^l (3- SB- topí. hif> s. 1. os. sg.); první nůn: *}}F(i (3. sg. muž. qal impf. s 1. os. sg.); první jod (*w5w): (3. sg. muž. impf.); střední zdvojené: ŤpfĎp obklíčil jsem tě, t|3DK 'obklíčím tě', Iřiap'' 'obklíčí ho', hip. VOD'1; střední wáw: tpJj*&ÍP 'položil jsem tě', \JjRpti' 'položil jsi mne',' "íjp'tyx 'položím tě', T^pT^ 'potře tebe' hip. inp'p'' "pozdvihne jej'. 11. U sloves III / (w) (tertiae iniirmae) mizí před suffixy třetí slabý radikál úplně: imper. iJ^J, imperf. tj^JX atd. » Mluvnice hebrejštiny 129 Přehled suffixů u tvarů perf. qal. Sg. 3. m. fa!? nStap nStap 3. ž. ^íiStap vtrbvp ruiSap 2. m. — — infiSpp nnSpp 2. ž. — — irvr^pp V'< v nip'al sem hledí slovesa první -|. K slovesům ľ srv. § 73. Laryngály působí samohláskově změny. Místo jednoduchého š'wä má první Iaryngál _; proti normálnímu imperat. "jfgjj je zde Ipy 's<ůj'l 2. V imperfektu je po praeformativu za prvním radikálem bud š"w5 quicseens (3. sg. m. "\W 'modlí se') nebo složené š°w5, jehož levá ěást se shoduje se samohláskou praeformativu (3. sg. m. ítor?"' 'obrací'). Slovesa s kmenovým vokálem (samohláskou mezi 2. a 3. radikálem) ô mají v praeformativu a (Tjff 'opásal' : "jjfpj pin> 'skřípal zuby' : pTrP)> slovesa s kmen. vokálem a mají v praeformativu x (z *ř) (sjín 'nadával' : ^TrV; ptH 'pevně lpěl, byl silný' : prrp ' p\T0- 3. U iniperfektních tvarů, které mají koncovku, jsou u laryngálu místo plné samohlásky a příslušného hutej) dva plné vokály: npyri. npyp.. noy* (proti -ibyn. nóy;). V nip'al by měl býli první Iaryngál zdvojen, místo toho však dochází k náhradnímu zdloužení samohlásky v praeformativu; v imperf. 3lýrť' Jcst ěítán', imperat. IBDXn 'shromážděte sel', inf. SbNil hýti pojídán'. Též u sloves prvé 1: p "TV 'vzdálí se", XDin 'hýli uzdraven', 'budu usmrcen (od nií). Pozu. Příklady sloves: 533)7 (fOŠrP) 'mlátil (obilí)', 'slřá-sal (plody)'; -iprt ("Hon*1) 'měl nedostatek', bftľ\ (Sán*1) 'smiloval se, ušetřil'; -prt' CTW) 'Byl zděšený', (T^JV) ''by> zpusto- šen, vyschl', tf'-|n (tíhn?) 'hy1 tichý', -13y ftííPý 'pracoval', 3Ty (2ty*f) 'nechal na holičkách', CjEy (^by,) 'zahalil se, upadl do mdlob', pjjy (hip. pipyn) 'byl hluboký' (hip. 'hloubil'), 3py (Spy*1) 'lstivě jednal', "ipy (Í^mfSf'1) 'uspořádal', "i^y ("ipy*') 'modlil 132 se k', cny nip. BflJM 'zatemnil se', atd. Jako vzor je uvedeno v paradigmatech sloveso ^oy 'stál' (č. 32—38.) § 70. Slovesa druhého laryngálu 1. Maji na miste druhého radikálu Iaryngál, nebo *i jenž má mláto prostého š"wá vždy hátOp-patah. Imperfektum a imperativ základního kmene maji za laryngálem. Infinitiv absolutní má psáno hOlsem plene, defektivni hôhem je v infinitivu vázaném. V odvozených kmenech se objevuje v imperfektu nip'alu a pi"ělu za laryngálem. 2. Protože laryngály nepodléhají zdvojeni, kompeusuje se tento nedostatek dloužením předchozí samohlásky a to před "i vždy. Původní tvar pi"ěhi je *birrik, příslušnou změnou "^-)3 bčrčk. Před k je někdy prodloužení, někdy není, na př. SjNi 'cizoložil', j'NIO 'rouhal se, opovrhoval', ")^; 'měl v ošklivosti', ale 1x3 'vtcsal, vysvětlil', ^xí 'poskvrnil', JXO 'zdráhal se', ")XB 'zdobil'. Před n je dloužení vzácné: vedle »|~|2 je i HH3 'zhasil, káral'. V pu"alu se dlouží původní u v 5: "!p3 z *burrak. 3. V imperative a imperfektu základního kmene má Iaryngál _ : 6rRt^ 'por᎝, méně často je ' : fix"1 'chápe se'. Pozn. Příklady sloves: {ýy"i (impf. tfdf*) 'třásl se, chvěl se'; -irjtO 'hyl čistý' (yVĎ\ pi- PÍ- intD 'očišťoval'); JTJ3 'zkou-šď tony>)i "irj3 'zkoušel', tříbil, vybíral' (IPíP'*); Zľjb 'Jc<11' bojoval'' (impf. i. os. cni7x, niP- pf- cnbz< imPf- cni?>i); pna (Pftlp) 'rozdrtil'; P'- Pf- IflĎi futnpf. 'pospíchal'; BflJ (C,íy) 'řval (lev), naříkal; Ijxiľ 'tázal se, přál sľ'(S>flí>>); pi. fítlp 'ničil, kazil'; pi. plti' 'obsluhoval; crP 'miloval, byl milosrdný', pi. CH*; KITJi iml,f- l- HS- fíDv' myl' kouPal se'; pHiC 'smál se' (pnas); bn: 6W) '*UbM'í Cnj 'mel zármutek' (nip.); Syp 'zavřel na závoru'; nyj 'byl půvabný' (Cyy); HJ). pi- 7*13 133 'konal kněžský úřad'; 73*13 (lyc1") 'podporoval'; "ij>3 (7J»3*) 'pálil, hoioľ, a pod. Pozn. Vzory těchto sloves jsou v paradigmatech £37$ 'porážel zvířata', 773 'žehnal' a p 57 'volal, křičel' (č. 39—45). § 71. Slovesa třetího laryngálu 1. Sem patří slovesa, která mají na třetím místě kořene bud 7, 1* neho 7. l>ťe(i ntad, jsou-li na konci a předchází č, ř, 0, fl, zaznívá patah (furtivuni, § 10). 2. Místo š-'wä je patah v 2. os. sg. peří. ž. Proti pravidelnému flSifip ic 'věděla jsi'. V kontextových formách impf. a imper. všech'kmenů je vždy : 77$*, 7*58K rťpfltt^ atd., poněvadž si laryngál žádá samohlásky artľkulačnč'ncjbližši (a). Toto a je i v st. constr. participia pi"čl : n?tt'!2 (st. abs. 77tf>!3). Pozn. Příklady sloves: 7353» (PGt!.*'') 'zapomněl'; 77J3 (J17Ď*) 'odpustil'; yiatJz 'alyíď (imp'r. «aa7); niSt* (TTĎÍÍ^) 'radoval se'; PffiB (TTľu©*) 'otevřel'; 773, pl. 773. impf. 177.7, 'oholil, ostříhal'; prý' (73.P) 'obětoval, znliil (zvíře)'; ,753 (73.7) 'byl vysoký; 5*7» (JH*), 'poznal' (jc zároveň slovesem I. /); yp3 (yp3*) 'vpadl, rozštípl; 5*73 (j>73») 'pohltil, zabral'; 77^ (7S2P) 'š0'-prošel, vnikl'; rTI2Ä (ŤiPHE*) 'pnčel, rostl' a j. Pozn. Vzorem je 7?t£> 'poslal' (v paradigmatech ě. 40 -52). § 72. Slovesa první 3 1. Nun jako první radikál se asimiluje (§ 26, 2) k následujícímu radikálu, nemá-li samohlásku; 7533 'padl', imperf. 7831 jippôl z pův. *jinpôl. Před laryngály však trvá 3, na př. £3,73 'řval', impf. CŤIJ*1; výjimkou je [373 nihljam (s virtuálním zdvojením (íj 13, 3)), nip al slovesa J373 'úpěl', niji. 'litoval', z pův. *niuhum. Nún odpadne v inlinitivu constr. základního kmene, jenž přijímá ženskou 134 koncovku : j-|f£>3. Je-li po druhém radikálu v imperativu také imperativ ztrácí 3 : {y3 místo *n3ijaš. Nún trvá, je-li po druhém radikálu '__: 753 'padni!' V passivu kausativním je původní vokalisace podle vzoru *hup'al : *hungaš, tý37. 2. Sloveso 'dal' asimiluje i třetí radikál následujicí počáteční souhlásce koncovky: Perf. sg. 3. muž. «^3, ž. 73^3, 2- m- HřUTJ GlfO) z *"«" tantä, 2. ž. ^173 z *nataníi, 1. spol. *ji\fl5i plur. 3. spol. 1373, 2. m. DP.riJ. 2. ž-^rinj. i- spoi. i:ri3 (mišto \njri3). imperf. na i > e sg. 3. 111. )p(i (z *jinlčn ze staršího *jinlin), 3. ž. 2. m. 2. ž. 1377, i. spol. pl. 3. m. 3. ž. 7377, 2. m. Uíu> 2. ž. 7:77. I- »pol. |fij. Imperat sg. 2. m. 77, 2. ž. tjfl, pl. 2.'m. i;ri. *' ,7:r, Tii|in. :il»s- pn;. con8- nri. níP*«i imP'-i'äp'ai jriř 3. Sloveso říp? 'vzal' má časování analogické slovesu J73 protivného významu; imperf. zní 7pi (*jilqah), imperat. 7.7, jednou je 7p^ (Exod. 29, 1), zesílený 77p (Gen. 15, 9), inf. abs. ffllfo, cons. Jnnp (s předložkou 77j31p> žalm 31, 14); nip'al je pravidelné, np?J. pu"al np7. lnip'al imperf. 7p>, imperf. pu"al a perfektum napal není doloženo. Od hltpa**ělu je doloženo jen participium (Exod. 9, 24 a Ezech. 1, 4). Pozn. nľľh " rTjTí'' je pokládáno některými za passivum kmene <|al (P.eigslrášscr II.'str. 87 nn.) Pozn. Pro slovesa primae. nún je v paradigmatech příklad 53)33 'přistoupil' (ě.53—59). Příklady sloves: PJ33 (impf. Fjp) 'tloukl'; {333 pi. ^33 'pohlížel', hip. {3*37 'upíral pohledy na něco'; 733 'zvěstoval, sděloval, vypravoval', hip. 7*37, háji. 737; FíJJ 'zářil' (impf. 73*), hip- 'rozzářil'; 733 (73*) 'tikal (rohem)'; 5*33 (y,7) 'přistoupil, napadl'; 773(77*) 'vrazil'; 5*553 (yt*.*) 'sázel'; ITOj(S]te'0 'skrápěl'; Bftpj (Z%s) odhodil, opustil'; Tjpj 'lil'; jjp| (pD*) 'vy- 135 stoupil'; MM 'roztříštil'; "I^J 'opatroval'; 3 "33 (3*)») 'vrtal'; Dpd (Zfr) 'mstil se'; P)p3''obcházel"; ipj 'vypíchl, provrtal"; Stý) 6ký?) 'vytáhl, vyhnal'; pjjjjj foukal''; jjjpi 'líbal' (hBr>); ""JÍIJ 'rozléval sc (hněv)'; "jjv (ifli) 'vyskakoval'; ^3 (EKr*) 'vytrhl, zničil'. Hôlaun je v imperfektu charakteristickou samohláskou, ale u sloves, která jsou zároveň slovesy třetího laryng., je pal.ah (jiggôp-jiggtih). § 73. Slovesa první ^ 1. Rozeznáváme dva druhy těchto sloves. Prvý obsahuje slovesa, jež sc chovají zcela jako slovesa prvního Iaryngálu, kdežto slovesa druhé skupiny potlačují někdy první x úplně. A. U prvé skupiny má x v imper. qal_: spx 'sbírej!' V impf. má bud š3wä quiescens nebo : "jj^i 'sváže', PCX"1 shromáždí'. V praeformativu 3. sg. m. inipf. je ' u pjpxi 'zavře'. Postou- pí-li přizvuk, mění se vokalisace a v _ případně _: 3. pl. muž. impf. TipX'' 'sváži', s příponou zájm. IHIICX^ 'sváží jej', srv. fi"ipyn 'postavil jsi', s představeným i ronsceut.: 11. K druhé skupině (vlastni slovesa ľ) patří jen slovesa "QX 'zahynul', S}X 'odešel', S"ÍX 'vzal zpěť, SpX 'jedl', ^ax 'řekl1, inX 'váhal', ',-rnX 'Chtěl', "niJX 'pekl' (obě' dvojnásob'slabá). V impf. 1. os. sg. původ, praeformativ 'a dá s prvním x u a to dá ó, jež se pak ujalo ve všech tvarech imperfekta: pův. 'o'kal dá 'budu jisti.' Místo dvojího x píše sc jen jedno, v ostatních osobách je x v pismč zachováno, ovšem nevyslovuje se a slouží jen jako mater lectionis pro ó: "iqx' jómar, 'řekne'. 2. Infinitiv construct. má x, jehož hátěp po předložce S u slovesa 1J2X zmizí, ale š°w5 předložky se dlouží v : "iqxS lěmor, 'legendo, řka'; ale ^"xS 'jisti'1 136 3. Imperfektum má za druhým radikálem kmenový vokál buď _j. nebo : Sľ3Xs 'bude jisti', tnx* (vedle íř7Nf) 'vezme, uchopí'. Po sousled. wáw sc _ mění v : ",px*] 'a pravil.' 4. K slovesům druhé skupiny patří většinou tvarů i slovesa tfTM 'vzal, chopil', 2^x 'miloval', spx 'sbíral', |-|f|X 'přišel.* 5. V imperf., impenit. a inľm. nip'al se místo zdvojení x dlouži samohláska praeformativu v ___ : *IQW> (3. sg. impf. m.), "OKn (infin. cons.), *H2X~I (imperat.) Pozn. Za vzor slouží v paradigmatech sloveso ^"x jedl' (č. 60—66). Příklady: Š^x ('"'Pr- SaX') 'byl smutný'; E"1X 'by' červený', hij). impf. B»ítH% 'rudne', liilp. ClXfl' 'Jeví se. červený, září (vino)'; SnX (SriK**) 'obýval stan'; SfX 'odešel, vzdálil se', má 3. sg. perf.qal ž. ffyx (J°ž se má k ,-jSŕx jako fisSp k nS"?!?'): ItX ("tX") 'opásal'; SlĎM (IfiKj) 'zavřel''; cSx *»ýl v**** bvl němý' (nip. pSxj); Í)Sx (e)9x,_) 'llřil sc': Sl2X 'prahl, chřadl', piľlalSSaX '7'vad'' «P"*H naříkal'; px 'pevně držel, vychovával', nip. "12X3 'byl pevný,' hifi. f!2Xn 'věřil; pox ([,ttX>) 'byl zmužilý'; S]3X (S)"X'1) 'supěl, hněval se''; lý;x 'by' těžce nemocen'; -|BX ("ICX') 'opásal, oděl'; CCX 'byl na konci, přestal'; Sxx 'P°" ložil stranou, odňal', nip. S"£X"'byl oddělen"; 21X 'nastrojil lesť (impf. SIX"); ""pX 'byl dlouhý, dloužil se', hip. ip"Xí"i 'prodloužil'; frlX 'zasnoubil sé'; Dti*X (Cti'X) 'obtížil sc vinou' (impf. CtrlO). § 74. Slovesa třetí x 1. Slovesa aktivní sem patrici mají v 3. os. sg. perf. 111. qal za druhým radikálem <7, neutrická ě: X2"» nalezl, xSo byl plny. Koncové »f|^D. což je psaní fonetické a nepřesné (Num. 11, 11. Job. 32, 18). " ' 4. Infinitiv od xl^.*; 'zvedl, nesl' má žen. koiic. j-j: flxtí> (^čř), s předložkou f|Ntľ'? liiiěK 5. V tvaru n^D/IK (Gen- 31, 39) se nepíše x (správné psáni by bylo njtflsňX' od slovesa XCH 'spáchal'.) Psaní je podle sloves III jjw (tcríiae iníirmae.) 6. Svou laryngálni zálibu v a-ových samohláskách p udržuje x před některými zájmennými příponami. Misto š°wá~ má hľilčp" patah: tyťpn ('"i''- od x*"0 'narodil se', lízech. 28, 13), ?|X2ÍPX (Pí*. 8, 1). Též před přízvuě. sullixy £3 atd. 7. Participium qal v ž. rodě má tvary s kone. p, při čemž x na konci slabiky se vysune a i se dlouži náhradně v č: flXľiŠi (téJ psáno fiXTIS 1>ís- 8. 10) z *nwsi't; se seriptio defectiva" bez x v tvaru n*»T (Dout. 28, 57). ľozn. I. Příklady sloves, sem hledících: x~2 vymýšlel si'; X**3 'stvořil'; xttí I"- 'Pi1, pohlcoval'; X31 'potřel, rozbil'; Kt£H 'pučel (o rostiiíiě)'; xbí3 '"y1 záplatovaný'; xp*£ 'byl nečistý'; XT 'bál se'; xSs 'zdržoval, zbraňoval; x23 'prorokoval'; X3D 'srkal, popíjel'; 'x^D 'cenil, hodnotil'; xSé'byl podivuhodný''; XliJ 'konal službu, jm. vojenskou'; XD1C 'žíznil'; Xip 'horlil'; W]p 'I(ř'čcl. volal'; XST 'léčil*; .'rostl'; XvC* 'nenáviděl'; Xtorl 'hřešil'; XK*J 'zvedal, nosil'. Pozn. II. Vzory Xi»IS a xSo v paradigmatech č. 67—73. 138 § 75. Slovesa první •) a - 1. Slovesa první 1 splynula se slovesy první 1, nebot náslovné "1 se změnilo v hebr. v i; proti arab. walada je hebr. yyt, proti arab. wtitaba hebr. JttK V některých tvarech se udrželo původní ba ovládlo i u některých tvarů sloves I. /'. 2. Původní i se udrželo jako souhláska v nijl. a to v imperf., impcral.. a inlin.: lni. TWfl Idwtoňlěd (z *hin-imdčd) vznikl assimi-laci 3 předpony k následujícímu *|, které stojí na počátku slabiky (hiw-wľi-lčd). Také v hitp. přichází někdy i : nilJlí"! 'priznal se' (Lev. 5, 5, od nT)- 3. V háji. splývá *, se samohláskou u v ír. *fovt z *lui-wlad; ' v perf. nip. tvoři s předchozím pův. « dlouhé ó: lSl3 z *na-ivlad > *nmjlad. 4. Všecka slovesa I. 10 a většina sloves I. / tvoři hip. s "|, které dá s pův. d dlouhé ô: **{tyg\, JHÍ1. u několika sloves I. / se v hip. ■> udrželo a způsobilo, že praeformaliv má (z *ai): (z *ja-jnlq > *jainlq), perf. jjVjfl (od p_y> 'ssál.'). 5. V imperf., imper. a mť. t[al jsou dva způsoby tvoření; v prvním typu zůstává kmenová souhláska i a dává s předchozím praefor. vokálem í, v druhém typu se celá první slabika i s kmen. souhláskou vysune. 6. V impf. prvého typu je kmenový vokál (za 2. radikálem) , praeformaliv má ř (z *ř/-): $y 'osvojil si', impf. Jj^jH; 'vyschl', impf. £»3«; 'spal', impf. *{y»; p)\ 'ssál', impf. pjv, imper. pj\ inf. pj>. Též, je-li sloveso III.' neutrickč: XT 'bál se', impf. XT'- U sloves III. wjj (infirmae) je kmenový vokál a praeformaliv si: ni* 'zběsile si počínal', impf. njYi; nŤ 'házel', impf. ftf*} 'zářil, byl krásný', impf. nS"- 7. V druhém typu je kmenový vokál ; současně je v praefor-inativu také (pův. ji-líd, ji-šib po ztrátě w): "jy, 3^, 1T 139 (od tv, 'sestoupil"); též u sloves III.': 'vyšel*, impf. rv* Slovesa druhého typu s Iaryngálem maji v "poslední slabice - : y*y> 'znal, včdčľ, impf. y-p; 'byl spolčen', impf. »jfp; ypi 'odrazil se, vyvrkl sc (o svalu nebo údu při úderu)', impf. ypv V impcrat. qal je i odsuto: -j^, yrj (pl. fl^, !yy^), též v inlin. conslr., jenž má žen. koncovku f\: ftlbt fiyŤ 8. Několik sloves, která maji současně I. / a II. f, assimiluje ^ následujicimu J{ a připomíná v lé příčině slovesa I. ;í. Sem patři na př. piji 'lil', impf. Sjp jiffôq, hifi. p^Jjn hissíii; 'tvořil', "laTi 2JP 'postavil', hip. 3*Srt; fljp, nip. fiäfj 'byl spáien', hip. JYiT! 'pálil'. Nastalo zde asi sekundární zkrácení praeforma-tivní samohlásky, které si vynutilo zdvojení druhého radikálu. Nadto působily i analogie se slovesy I. n. 9. Sloveso IfSřl 'šel' má toto časováni: imperf. qal: >fo, . Původně je kořen dvojhláskový, Vf, a to se jeví v imperfektu qal, imperativu a inf. constructu. Do perfekta qal vniklo ,-| z hip'il. Pozn. Paradigmata k slovesům I jjw č. 81—97. § 76. Slovesa třetí ■) a i (tertiae infirmae) 1. Jsou to původně slovesa, jejichž třetím radikálem bylo bud 1 nebo s (ethiopština má ještě rumaja, 'házel', lalawa, 'následoval'). Původní 1 jako pravá 3. souhláska je zachováno jen v part. pass. qal: it\bl 'obnažený', ž. iviSjl. Po ztrátě w a j opírá se vokalické dosk)ví o h jako mater lectionis a h je tím domněle třetím radikálem. 140 Pozn. « se vyskytuje výjimečně v *fíh& 'odpočíval jsem' (Job 3, 20) od nSíi> (*slw) přikloněním k niblt} kbd, bezpečný život'. 2. Koncové fl je mater lectionis u všech perfekt pro a (|-[Sj. nbii. nhi, nHp nbxi. rr^ri. rferin)»všech imperfekt a participii pro «?' hbi< 'nSŕ.' 'iT^ŕ. nby. nSr. nbsre) (,-ťpjl, nSjJ. fl^D at ft^lfiSl)' v niP- P11-a háp. v téže posici i (jřffm tfofr ľ¥?3!Í)- » imperfektech a imperativech je před trnuto koncovkami iě: 2. os. ž. pl. imp. rtj^ji 2. os. ž. impf. pl. n3*7Ííl **d. 4. Ve 3. os. sg. ž. perf. by měla být koncovka j"| (zachována aa př. v f|«yy 'dělala', Lev. 25, 21, srv. usus aramejský!) Protože u všech slovesných tříd konči 3. os. ž. sg. na byla zde i tato koncovka uplatněna (n/1^3). P" tom SĽ s koncovým n nakládá, jako by to byl 3. radikál;'odtud na př. sc suff.: *3rlíW7' 5. V jussiv. tvarech a v sousled. imperfektu odpadne koncové ■) (srv. nip. XV- nezkrác, HKT)- v 11 v nÍP- vznikne na konci slova skupina dvou souhlásek, která se podle neb rej. usu odstraňuje. A. a) V qal však skupina dvou souhlásek Irvá, je-li druhou souhláskou některá ze skupiny 3JH3Bfl, P" **m* Bu<í zu" 141 stane v praeíormativu původní i (3$»^) nebo se 2. mění i pod přízvukem v ě (^3*1)- b) Je-li druhá souhláska jiná, ale orální, vkládá se mezi obě souhlásky pomocné , při čemž bud 1. trvá původní i ('jji, JB**]. Exod. 2, 12) nebo 2. se i dlouží v ě (Mpfl, Num. 16,15). c) Při druhém radikálu ^ se vkládá pomocná samohláska: Exod. 5, 21, od ^Nl. viděl; ale v konsek. imperfektu je tvar XTl. v němž se x vůbec nevyslovuje (vysl. waj-jar). d) Je-li prvním radikálem laryngál, má před sebou i za sebou : B. V hip'11 analogicky vidíme tytéž zjevy; proti p& (od J-jfiB 'byl otevřený', hip. 'rozšířil') je (z pův. 'jako je Tf^á z *malk); u laryngálu: ^yi (od 'vystuĎovaľ, hip. 'vy- váděl, vynášel'). V[konjugacíchJ.sc zdvojením střed, radikálu se zdvojení v dosloví ruší: pi. npf\ zkrác. ffy podobně ^\ btf\\ SjIlVI (Gen. 9, 21). Místo o přichází vzácně (i: )fm (l.'Sam." 21, 14)''a čmáral' (od ri)FÚ- 6. Imperativ někdy ztrácí v tvarech nip., pi., hip. a hitp. v 2. os. sg. m. koncové . takže v těchto konjugacích jsou dvojí tvary, delší a kratší. Od njp 'počítal': n;»H a JttíJS »! rittTJ. 7orr; napjin. jann.'' 7. II tří sloves se objevuje 1 jako třetí radikál v některých tvarech: a) fintí 'napínal' (neuživ, v qal), jen particip. pi. ve výraze fíjfti "'intůa 'napínači luků, lučištníci' (Gen. 21, 16); b) flHJ 'seděl, bydliľ.[(neuživ. v qal), pi. r^j 'byl krásný, zdobil, slušel' (srv. žalm 93, 5); «) rtnti 'kionii se', hip. rinpri, wtp. mnritřri. imperf. nvtntJK 'konal proskynesi' (Gen. 23, 7; 37, 7 a j.) 142 8. Ke slovesům III //O patři i dvě slovesa: 'byl' ■ TPt 'žil'. Jejich tvary jsou: a) perf. sg. 3. m. fpřj. 3. ž. nflflji 2. m. ^Wpj, 2. ž. fl^j, 1. spol. wn- p1- 3- spo'i'vn. 2. mľ djj*jj. 2' "fn^n. *• s'po1- wvi. Stejně i n)f1. b) imperf. sg. 3. m. jWft 3. ž. rppm. P- m. nVlfl. 2. ž. Wflft 1. spoi. rpfiN. pi- 3- m- Wr> 3'-!ž. np^nn. 2.' m. »>nn. 2. ž. ni\\nr> Ľšpoi. nvij- c) iníperat. sg. 2. m. fftjti 2. ž. pl. 2. m. 2. ž. n^Vl. Sloveso ŕľ>n má imperativ fpn, , d) inlinitiv absolutní j-JVr. 1V1> con8tr- ffffli 0(1 slovesa rvn íe absolutní fl">fj> c°nstr. flWl T - I e) jussiv yi\ rifl- "'fix. f) participium Jfp, žen. pr>fji »fji žen. pl. muž. Q*n Nip al: perf. >K**nj. 2. m. h^TJÍ 2. ž. fl^fýj, 3. m. fftlj, 3. ž. nriTia. Hip. ýwn. 2. m.>i«'nn. 2. ž. rrnn. 8. m. nv-in- pl 2. *m. DfřlTO' mľm- MVnň. imperat. n\ňň> 2. pl. m. •fJJJJ. Pozn. Některá slovesa III jjw: HT3 'podceňoval, pohrdal'; 1133 'plakal'; ,-[J3 'stavěl'; ppU pi. 'vyvolával spory'; fpSJ 'čerpal'; náí 'hy' podobný'; 'ničil'; ptDT 'byl čistý, bezvadný'; fftj 'končil, končil se'; HJa 'počilaľ; noa hip. 'rozpouštěl, zbavoval mysli'; ma 'by' vzpurný, neposlušný'; nti>B 'vytáhl'; n^D 'potlačoval'; n"1B 'vykupoval, vysvobozoval, zachraňoval'; fl^g. 'otvíral'; nnE 'byl pošetilý, dal se oblouditi'; pQJJ 'nadouval se'; n"12£ 'stopoval, lovil'; njtp 'učinil konec'; "Hp 'přihodil se'; pi. 'budoval klenbu'; -jtffJ 'byVtvrdý, prudký'; nífl 'byl početný, mnohý'; m-m 'měr moč, panoval'; p[t"l 'nechal zmizeli, zničil', nip. 'ihu-beíiěl'; na"l'házel, vrhal'; nii 'nacházel zalíbení'; 'odváděl do zajetí''; 'njttf 'opakoval';' njjtf nip. 'byl zatopen'; pu. 'byl napojen'; hip.' ^napájel'; fljfl 'rozděloval dary', pi. 'chválil'; HT 143 'vzplanul'; flffl 'viděl'; «753 'přikrýval'; 'šel vzhůru'; ,"i3ri 'tábořil'; fljy 'odpověděl';'«n> hip. 'velebil';',"TB"1 'byl unaven''; 'očekával, doufal'; JfQ^ pi. 'poroučel'; HJB 'obracel se'; ,-jriJ 'vedl'; níyy 'činil'; H3J hip. 'udeřil'; nnti> "P"i ?TK"1 'viděl', nip*. 'objevil se'. Vzorem je sloveso JiSí 'obnažil' (Paradig. č. 74 - 80). § 77. Slovesa střední ^ a i 1. Původni předpokládané podoby kořenů jsou gp, tfj'Q, u střední \ Q*p>. Aktivní slovesa v perf. qal maji v 3. sg. m. D|"5. DtP> neutrická _ a Ji ]-|p, Jý13. Před afformativy, počínajícími samohláskou, je _ : »fljp, npp. v zavřené slabice se 3 bíúiem. 2. V imperfektu drži se u sloves II. w všude ú: op\ před afformativy se samolil.: >pipfV imp"1; před afformativy se souhláskou vkládá se iě podle sloves III.'/: nrólpfl. ale vedle toho njptýjl (ocl 31tí>)- Jussiv Qp1", imperf. konsek. Qjjíj ivajjdqňm. V 2. pl. ž. imper. ŕtjpp. Samohláskové řadě těchto sloves ú-ô-ä odpovídá zcela u sloves II. i: ř, ?., m: impf. ffty (pl. ij^p"), imperat. c^jy, 3. pl. ž. njp^T' Juss- DC*4. Impf. konsekut. Qp*'"!. Inf. abs. (a const.) Q>p, Qtpj, part. qal akt. gp, Qp>, u néutrických iip (ž. rod nŕip. rozdíl v prízvuku proťi 3. sg. ž. pcrf.l), 1913 jsou vlastně přídavná jména. Part. pass. jyp, Q>p>. 3. Nip. D1pi» P'- 101pJ (prízvuk je na předposlední u tvarů s afformativcm na samohlásku); před afformativy se souhláskou sc vkládá samohláska ô (podle sloves II. gemin. § 78, 3): ETfiDpp n'qômôtiem, při nepřizv. ô dává toto ú: WlJalpJ n'qiimôtí. 144 U imperf. panuji analogie podle sloves II. gemin.: !0*lp\ n^Ôlpr. Inlin. srv. v paradigmatech. Part. DIpJ. 4. Hip. CpVb praelixová samohláska je analogická podle sloves původ. I. / (§ 75, 4). Pl. ip^pVj. U afformativň na souhlásku se kmenový vokál krátí: j7|pp\'"|> nebo se vsouvá ô: flUjVJľl. Je-li praelix daleko od prízvuku, oslabuje se jeho samohláska na : DfllD,pri> v imperf. na __í nyp^n Imperfektum je stejné jako u sloves II. ;', bud s vkladným vokálem r"IJ,p'lpl1> nebo bez něho: *7JppJí\ Inf. absol. Dpil> c<>nstr. D*p!"T (podle sloves I. /'.). Participium D'pp. l'b'r. Cp'-pp. Hip. sloves II. 7 má v impf. tvary stejné a je k nerozeznání od impf. qal. 5. Háji. se shoduje s tvary sloves I. /. podle úměry: p^n : pJin = D*pri ■ Cpin. Imperf. QpY>; part. má dlouhou samohlásku: QplO. 6. Pi"ěl a pu"al tvoří se zřídka zdvojením středního radikálu; zpravidla se tak děje opakováním 3. radikálu podle sloves II. gem., čímž vznikají tvary pólěl, pôlal: Dp1p> impf. Dp'p'1; Dp1p> impf. Ep1p\ 'vary s koncovkami splývají u obou konjugaci; na př. laplp. fipplp JS()U tvary i pólělu i pôlalu. Rozlišení jen v 2. a 3. os.'pí. žen.: nppplpfl = pólěl, njpplpfi -polál. 7. Hitpa"ěl je roven pčlělu až na praefix (hitpůlěl). Pozn. Jako vzor slouží sloveso Qi)p 'vstávali' (č. 98—104). Příklady: px 'naléhati'; "fix 'svítiti'; Qffí 'mlčeti'; gin 'uše-třiti'; 2>m 'býti dobrý'; 'přenocovati'; 'obřezati'; |-J1J 'odpočívali'; OJ 'prchali'; "flj" 'loviti'; *fip 'hrabali, vyhloubiti', pilpěl: 'rozbiti, roztlouci'; V*p 'býti omrzelý'; piy hip. 'potlačo-vati'; ppy 'létati'; $*\) 'býti nemocen, trpěti'; ppj 'pokropiti'; U> Mluvnice hobrojätinr 145 JÄJ 'pohybovati se'; 'dřimati'; 'zahaliti'; tlS 'usloupiti'; "1*10 nip. 'zmčnitise'; H") 'těkali'; Hl 'ěichatť; EU 'pozvcdnoutise'; CjH 'ehvěti se, třásti se'; pí") 'vyprázdnili'; U>n hýli chudý'; 31$ 'vrátili se'; 11$y 'poklonili se, sklonili se'; Eji{j> 'píchali, poranili'; lity 'viděli, dívali se'; H3 'vzdáliti se'; hip. 'vzdálili'; 5^13 'styděti se'; pil 'běželi'; {jiq 'kolísali se'; *ia 'rozplývati se'; *)ij| 'přebývati, meškali'; 713 hip. 'poslaviti'. Slovesa II. ;': 1*} 'ob-dělávati pole, ěinili úrodným'; pjj 'kvósti'; pí 'vyprazdňovati', 'jásali', fftf 'položili', "p;y 'z])ívati', fpw 'radovali se', T>S£ 'vypravili se na cesiu' a p. Příkladem v paradigmatech 713 'pozorovali, rozuměli' (ě. 105—111). § 78. Slovesa střední zdvojené (mediae geminatae) 1. Tato slovesa mají druhý a třetí radikál stejný. 3. os. sg. muž. perf. qal má u neutrických sloves podobu "jo (kořen 11(3) 'zhořkl, je hořký'; slovesa aktivní mají v této osobě opakovaný druhý radikál a mají podobu 335 (kořen 33D), 'obklíčil'. Toto rozlišeni je možně i u stejného kořene, na př. ijjj (pftv. portu*), 'spoutal' (akt.) proti "i^ (páv. sarir) 'je stísněn' (neutr.). 2. V qal tvary s alTormativy jsou bud podle silných sloves: ,1333 (š"\v5 compositum místo jednoduchého!), £1333, 3fl3D,D> nebo jsou se sraženým 2. a 3. radikálem, při čemž vokál před nimi je krátký: ]-|Í33, Ti"l3C> EfilSD. v imperfektu je očekáváno *jasbub (jako *j(tqtul), ale misto toho je výchozím tvarem *jtisubb s prosmýknutím samohlásky; z toho náležité Jjfpl [impf. kons. 3Dll> 3. pl. 13j5\ podobně imperat. 33, inlin. cons. 33 V otevřené nebo v zavřené prízv. slabice u se mění v ó, v nepřízv. zavřené trvá 11, proto 3. pl. žen. nyšpp. Podobně 11 neutrických sloves: fjp (SSp) 'Je lehký, rychlý', imperf. ^p"> z *jiqall, a to z *jiqlal; 1p, impf. lpi; plur. 146 3. Začiná-li koncovka souhláskou, vsouvá se mezi ni a slovesný základ ô v perfektu, <ř v imperf. a imperat.: r,J"|"|tSttJ (1. sg. perf.), ľKpMf (2- P1- ž- imper.), 1j* (jako ^gi od ^33), Si** ("d 'viseti', jako gffjt od tf^Ji). hip. 3b\ hůp. 3B>. .S. Pi"ěl, pu"al a hitpa"ěl jsou jako u sloves II. w nahrazeny tvary pôlčl, pôlal a hitpOlěl: CQ'tf, QQJ#, CDlfl^l. (do^ 'býti pustý'). Někdy je i tvoření jako u sloves silných, ale se změnou významu: 333 'změnil' proti 333 'obešel'. 147 Sloveso 773 'válel', tvoří intensivum opakovaním prvních dvou radikálů: bíbi< reflex.: 7373J17 Jde tu o typy pilpěl a hilpalpél. Pozn. Příklady sloves: 'byl milostivý'; 775£i 'zničil, zplenil, zloupil'; *fíjf 'obnažil so'; EIÄTl 'skončil, skončil se'; DtJ{ý 'byl pustý'; 'byl rozpadlý'; TjJJfl 'byl jemný'; »£| 'hlasitě volal'; t»Jf"i 'rozbíjel'; pp7 'plival'; "JpJ 'valiľ; J3JJ pi. 'tvořil mraky'; 773 'dal sc do pohybu, prchl, vzdálil se'; IJSty' 'uklidnil se'; bb& pí. 'rozhodl, potreslaľ; 333 'počítal'; t>*£3 'zářil'; "i^y hitpalp. 'někomu něco činil'; 'dával na jcvo sílu' atd. Pozn. Jako vzor je uvedeno sloveso 333 (2D) obklíčil' (č. 112—118). § 79. Slovesa dvojnásobně slabá Mnoho sloves má některou ze slabých hlásek na místě dvou, někdy i všech tří radikálů. Kromě sloves, jako 717, 717, 72K. 7Jjy, aUl. patří sem: 1. slovesa s prvni n ú n a třetí 'Shep: XJ3>3 'nesl, zdvihl', imperf. jtfQp, imper. K!í>> *KtPi mdli. riMto (lež kus* Ks9|)i N23- není doloženo v qal; nip. znamená 'prorokoval' K23> 'stejný význam má i hitp. KJJflřl (N313n); 2. slovesa s první 11 Qn a třetí infirmae: 7^3 'roztáhl', má perfektum zákl. kmene jako slovesa lil. inlir. imper. 7*33, inf. cons. J"i1ř2J. imperf. 753*, jussiv 551, «3*1, -*3»1, part. akt. 7£", part. pass. 11733, žen. 7^t0;. Nip'al: perf. 7533, imperf. 7J23N. Hip'il: perf. 7537' imperf. 7531, juss. {3», inlin. j-|1i37, imperat. HtSľť zkrác. imperat. 537, iTli^j 'opominul, zapomenul', nip. 7^3, imperf. 7f£>3'> se suff. (Izai. 44, 21), hip. 7f£>7, imperf. 7^1. 148 npJ 'by' čistý', v nip. 7p3 'byl čistý', 'bez viny', pi. 7p3 'zprostil viny'. "1D3 'vyzkoušel', pi. 7-33. 723 'prorazil', v qal neuživ., nip. 733 'byl proboden, zabit' (2. Sam. 11, 15), hip. 737, imperf.' 72'», juss. "í\ imperat. 72,7, inf. abs. 72,7, cóns. ffljfj, part. 720, háp. 727, jednou 7377 (žalm 102, 5), imperf. j-fj*, part. 7313. 3. slovesa mediae geminatae, u nichž první radikál je bud* n e b o 3: bb* 'vy!> naříkal, bědoval', hip. perf. 7»7>,7> imperf. b^Tfí* (Izai. 52, 5), 7^11, 7**3*1, 1. os. sg. spol. 7*^*X; T13 'pohyboval', 'pohyboval se', 'prchaľ atd., pô. 7713, hip. 737, hup. 737, imperf. 73*. part. 730, hit. 7713m 333 'chřadl', part. 333 (Izai. 10, 18). 223 'vyhloubil', part. pass. 2123 'dutý'. 4. slovesa s první jod a třeti infirmae 77* 'hodil, vrhl', imperf. 77ti, inf. abs. 77*, cons. J"|17*, imperat. 77*, part. 77V, nip. 77U imperf.' 77«, hip. ' 7717 'vrhl', 'svlažil', 'ukázal', 'učil', imperf. ffWi 73* 'běsnil', 'potlačoval', imperf. 73*1, hip. 73*7; 771 'hodil', pi'.''házel', imperf. 17»1 (Pláč 3, 53),' infin. fflíf* (Zaclíar! 2, 4); hip. 7717, imperf. niv, rnirr. hit nrrin. 5. slovesa první jod a třetí 'aTap: X"]* 'bál se', imperf. imper. ^7*, inf. K7*, niji. ^773, imperf. R*^, pi. «7*. M3C 'vyšel', imperf. NIC1, imper. x*f, inf- cons. fl^V, pari. Hjfli, hip. k*wi, 149 6. slovesa prvnl 'älajp a třetí infirmae; slovesa 73« a rtfiM viz § 73. 1 B. H7N 'přisahal', iinperf. H7X\ I T * -J- ľtm 'přišel', imperf. f-fl|£, 7. slovesa rlrulié \v5\v a tretí 'älxfi ř03, perf. X3> 'vstoupil, vešeľ, iinpcrf. X2\ imper. N13> inlin. K13. ŕlttá (í- Kr»L 14, 12), hiji. *J7X3n.'3. sg. in. x^-j, P'-IJX^n.' DflK?řJ. DriNOn. K»3ľl. imperal. x*2n. imperf. K*^J. part.Vsp. háp. imperf'. X2V. part. X31D. 8. Slovesa druhé wäw (jod) a třetí infirmae: nvi. rm víz § 76, s; víz § 76,5 c. § 80. Slovesa etyŕsouhlásková Těchto sloves je velmi málo. Sem patrí tvary tylo: liJBtíl 'čerstvý, štavuatý', vlastně part. pu. kořene »>>BB*1' 'zazelenáti se znovu', Job 33, 25. H31ÍÍD13V 'pustoší ji' (3. os. sg. muž. imperf. od BplJ s přípon. 3. os. sg. ž. rodu, žalm 80, 14). 73*13!? 'oblečený' (part. pu. od 73*13; 1. Páral. 15, 27 (H3 ?*J*t>3 '!? liti, 'a David byl oblečen v byssový plášť.) Srv. dále ttžhB Job- 26, !), 'roztahuje', 7XQty> 2. Sam- 14, 19 Vtítfn% 'obrátili se nalevo'. Tento tvar má formu hip'íl; *t!*"lB je pi"ěí. Čtyřradikální podobu mají i tvary pilpěl, zdvojeni dvojradik. útvarů: l»Sliyti>, 'měl zalíbení', (žalm 94, 10 a j.), pas. ytľytý (Izal< 00, 12), reflex. y$yfl!i**T (IzaL 29, 9), od původního WÍiÍ'< P|ltB2i> 'cvrlikal' (Izai. 1Ó| 14) od f]BJj; bibi Je pilpěl od bb}> 'vaiíľ, hitp. baSjinn- od 713, 'mt&r, je piipsi 7373, impf. 7375*1 'vydržel', paš. 7373 (I. Král. 20,27). Časování všech těchto tvará je totožno s časováním tvarů pi"61, pu"al a hitpa"ěl. 150 § 81. Slovesa příbuzná původem a významem I. Málo sloves má doloženo všechny konjugace (kmeny). a) Někdy od některého slovesa je doložen určitý kmen a pro jiné kmeny se užívá slovesa jiného; kořen ~";7íJ> má jen qal a impf. nip. a odvozeninu 'pití' (Kaz. 10, 17), ale jinak slovesné ■ t _ tvary od "IptV' které však nemá qal, nýbrž hip. "IplpiTj pu. impf. njítý' a nij)'. VtpíPJ. b) Často se setkáváme se zjevem, že některá slovesa mají 2 silné stejné radikály a liší se ve třetím slabém, při čemž bud a) mají význam shodný: t13 a n>3, 'opovrhoval'; ^JfJ a pjf, 'zářil, kvetl', nebo (i) význam podobný: "WjJ 'spoutal' (arab. sarra), 72f 'je úzký', "flJJ 'uzavřití, oblelmouti' (jiného původu je 77^ 'útočil', arab. dana). c) u některých takových sloves se tvary navzájem doplňují: ,73* 'bál se' (perf. od 731, I. /.), 713*, imperf., 'boji se' (od 713, II. w). ČÁSTICE § 82. Vyjádření spony slovy jmen. nebo příslov. původu 1. Spona jetí se vyjadřuje částicemi jmen. nebo příslov. původu, které vyznačují existence nebo neexistenci v různém slupni. Je-li podmětem věty jméno, kladou se v st. constructu, je-li podmčtem zájmeno, připojují se k nim suílixy. Jsou to slova: 1. ijK "tyi 'jest', 2- *g. fljg 'kue (Jest)', 3. 17, 17 'dosti (jest)', 4- "U"! 'hle, (tu jest)', 5- "lil* 'ještě (jest)', 6. •*« 'není'. 151 1. {ý> znamená 'jest, byl, bude', i v množném čísle. Se suffixy zní: ^ps (Sond. 6, 36) 'jsi"; (Gen. 24,' 49) 'jste' (muž.). Přichází ve vazbě -]£>x {ýi, 'jsou takoví, kteři': CHOX "fltfK &\ (Nebem. 5, 2) 'a byli takoví, kleři říkali', týi s dativem znamená 'míti': st- con. *x spojuje se rovněž se sufíixy: n3»x kde jsi?' (Gen. 3, 9); 'kde je on?' (Exod. 2, 20); q»x 'k'de Js<'» oni?' (Izai. 19, 12). 3. «J, «J (st. cons.): smj 'dosti jest ti' (Přísl. 25, 16), gs-j 'dosti je jim' (Exod. 36, 7). 4. rtjn srv. § 87. 5- "!ly: -niy 'dosud jsem' (Josue 14, 11); fi-fly 'dosud jsi' (Gen. 46, 30);' «-}JTW 'dosud by,a' (iŔ^TDV ft$VB> Král. 1, 22: *ješ*lě mluvila (Bcthsabe) S králem')/ VTBt"'dosud jsi' (1. Kr. 1, 14.); Jjfäf 'dosud jsou' (Exod. 4, 18.) *-X' yX JĽ **por k thj sÍf1gl 'nejsem', Tp<>x 'nejsi', •fjjix 'nejsi', ^x 'není', n|^K 'neiií* (žen.), OS^K 'nejste', jjjix (lOVX) 'nejsou'. Též ve vazbě ^ mjj 'není mně' = nemám": bxntľ-3 *i|So fX 'nebylo krále, v"Izraeli' (Soude. 21, 25), 1133 BipFTH 'nebylo Josefa v cisterně' (Gen. 37, 29), X3 'pXI Xi'^ T*K 'nebylo ani vycházejícího ani vcházejícího' (JÓs. 6^' i). Pozn. {jji je původně podstatné jméno s významem 'bylí, to, co je', též 'majetek' (srv. Přísl. 8, 21.) j-x Je íaké jméno s významem nebytí, nicota, nic' (srv. j»x3 Izai- 40, 17; j»^'n Izai. 40, 152 23; px» Izai- 41> 24>' Přichází též tvar py: ... ľtC"^ f*Nl 3UV1X rMn a ncni «le... oštěpu nebo meče?' (1. Sam. 21, 9). ix'"(abs. -X) 'kde?' je tázací příslovce. Slova fjjf a I"!} jsou vlastně podstat, jíněna, značící 'trvání, dostatek', ni" Je citoslovce ve významu 'hle, aj, ejhle' (§ 87.) . § 83. Příslovce 1. Příslovce jsou svým původem dvojího druhu: 1. primární, od jiných slov neodvozená a 2. sekundární, odvozená od kořenů jmenných nebo slovesných. Tak jsou na př. záporky xb a bx původní, příslovce yflp 'proč.?' odvozené od kořene y-p 'poznati'. Primární příslovce nemají žádných přípon ani předpon. K nim patří na př. «X tehdy' "ľlX 'zajisté' •>X 'kde?' J-XO 'odkud?' n 'zdaž?' (= *min 'a/in) tfb 'ne' C# 'lam' my 'ještě' (§ 82, 5) »j' 'lak' nB 'zde' na 'tak' rayo 'málo' -irtX 'vzadu' n_»x 'kde?'atd- 2. Podstatná jména s předložkami původem jsou: 'zvlášť, sám' (§ 84, 6, 7) jyap 'zvnitřku', ~lk»3 'velmi' prtp 'zevně' "1*1X3 'pospolu' a pod. m Sem hledí i ustrnulé akusnily, jako D£X 'ji* ne*. 1xo 'velmi', a st: čícnvin: CVPI 'tohoto dne' = dnes. Od podstatných jmen sc odvozují příslovce koncovkami: 1. -j_ (nepřizv, pův. akus. konc): niCIX k ze'1"', nbyp 'vzhůru'; 153 2. Q _; Q|H 'zdarma'; cjpx 'zajisté', Bj5*»| 'marně'; 3. Q' : Ql^ty 'předevčírem', Čte/"© 'luieď. 3. Príslovečný význam mají často ženské tvary příd. jmen (,-21 'hojně, dosti'; JVJľinN 'nazpět', fítyffi 'židovsky'), zájmena (nr 'zde, nyní'), číslovky (nrítýíO 'nejprve')1 a absolut. infinitivy hlavně z kmene kausativnílio (n2"lľ7 'mnoho'). 4. Tázací částicí je *i 'zda', které má před orálními souhláskami hätčp, před š"\va jednoduchým a laryngály patah, před laryngálem, jenž má qämui.s, s"gôl: Tjhiľl 'zdaž vytálineme?' (1. Kr. 22, 15); "?N "ípS F.fiWT] 'zdali pak'sis všiml'?' (Job 2, 3); BJa&Tfl 'zdaž f (Gen! 29, 5); Tlbitri 'zdaž půjdu?' (Exod. 2,= 7); ^r)ÍN,"t znáte 'zdaž já?' (Job 21, 4). § 84. Předložky 1. Předložky jsou v bebr. dvojího druhu: 1. o jedné souhlásce, spojené s následujícím slovem a s ním psané dohromady a 2. o více souhláskách, samostatně stojící před svým jménem a odděleně psané. 2. K první skupině patří: 2 'v, při, s,' *? V, 3 'jako, podle'; místo redukované samohlásky je plná před jiným s"w5: *a^3 'v mém jménu'; n"Tnl,i? (*''7''»í?^), 'Judovi'; 1153 'Jako ovoce'; a odpovídající plný vokál před hálěpěm: i^X3 'jako lev', ^x1? 'k jídlu', tjy3 'v bídě'. 'TMI Stojí-li mezi nimi a jménem člen, přejímají členovou samohlásku a n členu se vysouvá: Qip^S 'v nebi'; i^pj^ 'nemoci' (dat.); f"1X21 '» v zemi'. Po částici 3 člen někdy zůstává, jako v QTrtS 'jako dnešního dne'. Nasleduje-li po ncodlučilclné předložce jednoslabičné slovo nebo prízvučná slabika, dlouží se samohláska předložky: tffih 154 'k zrození', TOM"? 'Pro věčnost'; před jednoslabičnými zájmeny: ,-ft3 'v tom'; crÍ3 'v nich*> 0*13 'Jako om* a Pod- Před zájmenem n» podléhají samohlásky předložek různým změnám: HI33 'v cum* (v přestávce ni23): ni33 'Jak veliký, kolik, kolikrát' (Zach. 2, 6; Gen. 47, 8; žalm 78, 40). 'k čemu, proč?' Prízvuk je na první slabice, ale před laryngály je prízvuk na konci a zdvojení se. ruší: nôS. 3. K významu předložky 2: 1- značí nástroj (čes. V): t32!#*2 'holi'; 2. prostředek: nX"j»2 skrze zrcadla' = 'zc zrcadeľ, Exod. 38, 8; 3. osobu, při níž se přisahá: ffln*} V l*2t!>N) IÓN1? 1> Krél. 2, 8 'a přisahal jsem mu při Hospodinu řka'; 4. osobu, skrz níž se něco dělá: nrí2 MTJ Ľxod- 14 'pracovali skrze ně' — 'přidržovali je k práci'. 5. osobu, k vůli níž se něco dělá: Sn*l2 tľ]tf ^]^$ '1>udu U slouziti sedm let za Ráchel' "(Gen. 29, 18)." 6. cenu: Clpa""?2 pies «1^x2 *dí p]Ss d^tivt 'každe lnísLo> na numž ie 1000 vinňýclí rév za ÍOOÓ stříbrných' (Izai. 7, 23); 7. čas: jflD"71Í#3 liTTy ""iSlSÍ"! 'v roce smrt' kra'e Uziásc' (Izai. 6, 1); 8. místo: »Wp'"|2"I»5 'v poušti sinajské' Num. 1, 1; 9. doprovod, s: 3^3 122 '■ mnohým lidem' (Xum. 20, 20). 4. "j opisuje dativ; zdůrazňuje zřetel: *"|"?""*j"? 'Jdi sil' ((iun-12, 1); vyjadřuje původce: nfffo 1Í2TO 'Piscu Davidova'; směr: niTiaS 'k východu slunce'; čas': "IjJlT 'v jitře*. (2alnl 30> °); okolnost: nE2"? 'v jistotě', (Lev. 25? 18); jcMéž před inli-nitivem, na př! rilÚ^S/b' "IĎN*? atd- K opisování genilivu srv. § 41, 3. 4, dativu srv. § 4Í, 8. S osobními zájmeny přívěsnými tvoří dativy osobních zájmen, srv. § 84, 7, 3. 155 5. Samostatné předložky: !■ "ÍHN 'Po. za' [Siaari ins 'po potopě', (Gen. 9, 28.)] 2. fftM 'po, za' (se suflixy Gen. 32, 19, Lev. 26, 33.) 3. bii 'k, na (směrem)', obyčejně s maqqěp: -[fiX Ľp£"bx í'n« jedno místo' (Gen. 1, 9.)] 4. fltf 's': DTt^Nň-nS "ťŮfí ikijrri 'a Putoval Ľnoch s Bohem' (Gen. 5, 22 a 24.) ' ' 5- bbll 'pro, k vůli' (se suiT. lbb)2 ^BJ ľlfíTI) '« at žije (bude žiti) duše má (= já) pro tebe'' (Gen. 12, 13.')' 6. p| 'mezi': »vj ?112tSi '■ jako památka mezi očima tvýma' (Exod. 13, 9). 7- IVS- 123 'Pro. kolem, skrze, při': HOVn TM 'přes zed (nebo skrze otvor ve zdi)', (2. Sam. 20, 21.) T^rTH "123. 'oknem' (Gen. 26, 8.) 8- flSlT- TlSlt. 'kromě': ^bs VlblT 'kromě Kaleba' (Deuter. 1. 36.) 9. »yi 'pro, k vůli', TrĎyifl-^S JJT> 'pro všecíiny tvé odporné činy' (lízech. 5, 9); HO kvůli čemu' (Aggeus 1, 9). 10- "JVab 'P"'. k vůli', B^p^Jfn O^OH 7Vab 'pro padesát spravedlivých' (Gen. 18, 24).' "' 11. tpb> *B3 rtC ústa), 'podle', fotí *B3 thjt 'každý podle jídla svého' (každý lakové množství, které mu stačí k nasyceni, Exod. 16, 21). ran s£b "podle (stavu, počtu atd.) dětí' (Gen. 47, 12). 12- iJB1? 'přeď (od Qt«B obličej, tvář), pfljT* ijj^ 'před Hospodinem' (Gen. 18, 22), sjjp^ 'před svou'smrtí' (Gen. [27, 10.) Také ij£3 značí 'přeď (se suff. Num. 12, 14. Deuter. 7, 24 a j.) 13. riNIftb 'proti, vstříc' (Gen. 15, 10; 46, 29.) 14. Síň- b)Q 'naproti, před, k', pa2 »}J bia rOl^''« přiblížíš se (takže budeš) naproti synům Ammonovým' (Deuter. 2, 19.) 15- b pria 'vně': ypb prtO VTfíJS '« zanechali ho vně města' (Gen. 19, 16.) 16. "a z, Dyn"*ia '*li(lu' (Exod. ie, 27); nn flisap '* dccr MJtft- ských' (Gen.' 27, 46.); než: tfyjl? tMjWb 'sladší než met1' (žalm 19, 11); 'skrze, pro': blSai"- ''aa 'skľZĽ vody potopy, vodami potopy' (Gen. 9, 11.) Před laryngály je bud p nebo ft. 17. tjj 'před': IJTIS "liJ před našimi bratřimi' (Gen. 31, 32.) •proti' (Nebem."3, 37.) -naproti' (Exod. 19, 2, 1. Kr. 21, 10.) 18. H3J 'naproti', Uxod. 14, 2, ppi Exod. 26, 35. 19. 3>3D s následujícím b 'kolem, vůkol' (Num. 1, 50.); 3'Opa 'od, 'z blízkosti pryč':' rcp-^pab 3*3130 *b)tfi 'odstupte od obydlí Qórahova' (Num. 16, 24.) 20. -jy 'až k', Dip"!2 'až k Sodomě' (Gen. 13, 12.) ftjn DTTI "12 'až do tohoto dne' (Gen. 26, 33.) 21. bv 'nad, na, u, při' (Gen. 24, 13. 1. Sam. 4, 20. 2. Sam. 1, 9.) 'k' (navíce) (Gen. 28, 9), 'podle' (Gen. 48, 6.) 22. C2 '»' (Gen. 13, 1.) 23. nrir. 'P°ď. WfiWrrbž nrtr 'l>od celým nebem' (Gen. 7, 19.) Srv.~§ 84, 6, li. ' 24. biCH vedle', se suli. ^2ÍX 'u mne' (Gen. 39, 15.) Uvedené předložky mají ovšem mnoho specielních odstínů významových, o nichž podávají poučení slovníky. Pozn. Z uvedených předložek jsou složené č. 5, 7 (?), 10, 11, 12, 13, 15. Jsou ještě jiné složené, na př. ]-|KO> D20 'od' (z miďět, minim), 13 jj blQ'Sx 'zpředu' a ran, j. 157 6. Osobní zájmena přívěsná po předložkách a částicích. Sufíixy se připojují také k některým předložkám a částicím. 1. ke 3 'jako' (k rozšiř, tvaru 's', 5. jiň V. 6. ľlHlpb 'vstříc', 7. ^b 'odděleně'/sám', 8. 'přeď, 9. bv 'na'," 10. bii V. 11. ftkfí >><''> 12. >'(ča-sově), 13. 'až' k, až do', 14. 313D 'kolem', 15. 'mezi'. Jejich tvary se suflixy jsou tyto: 1- *^B|s ip'03; (jjiÔ3); inias; móa; laióa: 033; (pa); nnr. on?; *rp. rrjřjA v 2. Pi. tétcajb} v 3. Pi.' D-,1C|3. 2- »»ate; *ep; Tjžp; i:ap; napa; uap; Dpa; pa; ona-narrp; pp. jna, nanb. 2. oi mni. v P. **Mp, ». p;^?p (v p. ta); ija; 13; na; 133; aaa; pa; ca. ana, nans; pa. pa. nana, v 2! os. *Sg. muž. i '-133. stejně • "PPP; V3pp; pppp «td., nebo na rozšířený tvar s ff[ :' p13pp-' Vfilapp al(1- 15. -.ys; ^3; -5jya; up; aýa; w|; op'op; p\?p; aipjp; ppa.: Předložky 8.—14. se spojují se sufíixy plurálních tvarů. |>3 přijímá suflixy, označující jednotné číslo, na tvar ftg, plur. sufíixy na tvary 1313, 1313 (v 3. ós. pl. m. též Cfilip, 3. os. pl. ž. pni3p)- Tyto jířcďložky jsou bud pův. skutečné plurály (č. 8, 11, 12, 14, (15)) nebo jejich kmen končil na -nj ('Haj, 'ulaj, 'adaj), které se mění slejně jako aj V plur. suli. podstat, jmen. 7. Od předložky flg '»' jest lišili částici fíjf ťfty), která se klade před determin. akusativ. Jí se tvoří též po připojeni suflixů akusativy osobních zájmen: 'mne', IfíflK 'tebe' (m., v p. Tjnit), -rnix 'tebe' (ž.), inlK 'ÍĽJ'> HľllX '1»'! liľllX 'nás', B3flN ■vás* (m.), pjpiK 'vás' (ž.), oriiN (anris*) ']«' (m-)> friiN (pns> 'je' (ž.). § 85. Spojky 1. V hebr. jsou dvojí spojky: 1. jednokonsonanlní, psané s ná-sled. slovem dohromady a 2. vícekonsonantní, stojící samostatně. 159 K prvé skupine patří 3 'jako', ^ 'a, ale, pak, tedy, pročež', .{ý (s ná-sled. zdvojením) 'že, aby, protože' atd. Jinak se dčlí na spojky 0 jednom slově, o více slovech, dvojice souvztažné, dále na souřadné a podřadné. 2. * se mění před souhláskami se. a před retnicemi v 1 (§ 18, 1 b). S následujícím >p se spojuje, a mění ve i": i|-pl dá •»,—(>*). Před prízvučnou slabikou bývá *, před liálěpy u laryngálů je příslušný plný vokál: V73J»1 a JĽ',() služebníci'; 73X' 'a jez!'; 17^ '''<'/'"''. "a nemoc'. O různých významech spojky 1 poučují slovníky. 3. Hlavni spojky slučovaci jsou vedle » ještě QJ 'i, také, též, p|x 'také', 13 p-x 'ano i' (Ezech. 23, 40); disjunktivní je "|x 'nebo'; odporovaci jsou *jx 'avšak, leč', □'".'x 'ale' (Job 2, 5), '"""J73 'leč, vyjma,' v ml. Jazyce 73X 'ale' (Dan. 10, 7, lisdr. 10, 13 a j.), vysvětlovači '3 'neboť (Job 5, 23) a j. 4. Dvojice souvztažných spojek jsou nejpřednější tyto: CN-CX (IX ••• 1X) 'bud... anebo'; n3,1V--""X 'sotva ... již tu'; "3 ••• lttfX? 'círa •••tím'; ok »3 ... x? 'ne dříve ... než'; fj* ... oj 'i...i,' 'jak ...tak'; »___D"1t0 'ještě ne ...když tu' (.los. 2, 8,. 1. Sam. 3, 3). 5. O spojkách podřadných ve vě.tosloví. § 86. Citoslovce 1. K nim patří výrazy většinou jednoslabičné a většinou ze slabých hlásek pozůstávající, které vyjadřují duševní hnulí. Sem náleží: vjK 'ach, běda' (s dativem 1. Sam. 4, 8, Izai. 3, 9 a 6, 5, s akusativem Ezech. 21, (i a 0, samostatně v Num. 24, 23, ve významu 'běda' v Num. 21, 2!).) 72X 'bída', citoslovečnč 'běda' (Přísl. 23, 29.) "HX 'ac''. běda' (Jos. 7, 7. Soude. 6, 22 a j.) 160 hx 'ach. běda' (Ezech. 6, 11 a 21, 20). IX 'běda' (Kaz. 10, 10; 4, 10.) 'běda' (Amos 5, 16). ^ 'běda' (s významem substantivním, Ezech. 2, 10). *«ň 'běda' (Izai 1, 4), též vybízecí (Zachar. 2, 10). jrjH 'ach' (Ezech. 30, 2). ÍT>1X 'ach, běda' (s dat., žalm 120, 5.) '■SŠřS 'běda' (Job 10, 15. Mich. 7, 1.) Xn 'hle, ejhle' (Gen. 44, 23, Ezech. 16, 43). nb'bľi 'nebudil tak, pryč s tímľ (1. Sam. 20, 2.) pTKií 'bejsaľ (Izai. 47, 16; Ezech. 25, 3.) MJM 'prosiinľ (Gen. 50, 17. Nebem. 1, 5; též |-j'x 2- Král. 20,3.) *3 'prosím!' (Gen. 43, 20; 44, 18; Soude. 6, 13; 1. Sam. 1, 26 a j.) f»X 'budiž tak, staň seľ (1. Král. 1, 36; Num. 5, 22; Deuter. 27, 15.) XJ 'prosím, nuže'; postponuje se: XJ"',J''|7.li*n "QeJ mi, prosím, píli!' (Soude. 4, 19.) Mř* iq 'též' (Deut. 28, 67). njTJ, »,-t 'hle!' (Gen. 3, 22; 12, 19 a j.) Spojuje se se suffixy: -r^n, ^-j atd. 2. Slovesného původu jsou asi tato citoslovce: p-t 'pst! tichol je vlastně imperat. pi. kořene ,-|D"T (Hab. 2, 20, Sof on. 1, 7 a j.) K tomu je plur. ion (Nebem. 8,11.) "WM* 'nuže', imper. slovesa On* 'dal', rozšířený přitvorkem |-[ _ Žen. rod 13*1 (Ruth 3, 15), mn! č. »3n (2. Sam. 16, 20.) -npS 'nuže', imper. od 'rfai (§ 75, 9) s přitvorkem ■■_ (Gen. 31, 44), mil. č. «37 (Gen. 37, 20.) ' 3. Příklady: D^SjS IX "bčda jejich duši' (Izai. 3, 9.) »J7 i^x 'běda námi' vj-jx 'D7 *1M ''ttS 'komu běda, komu bída'?' (Přísl. 11 Mluvnice hebrejätíny 161 23, 29). fffo -jflx 'běda tomu dni!' (Jocl 1, 15). pix IjS"^ IjabatíJ 'běda tobě, země, když král tvůj je dítě' (Kaz! 10, m& nw^p pnsb n**ápj> pjh :nn-rin3N ^nj tsvwjtty bv rľ2íäb nad každou bránu jejich dám meč hrozící; běda, připraven jest jako blesk, naostřen je k zabíjení!' (Ezcch. 21, 20.) ■nS ^JJITB? *jfl»tf ff^a wrrs ^ n*w 'teda mně, že přebývám v Mešccíi, bydlím v stanech qedarských' (Žalm 120, 5.) - - t?nr>p IthfJD"1?^ nNn f^pljl fy? 'protože slovo tvé (bylo) hej sal k mé svatyni, když byla znesvěcena' (Ezcch. 25, 3.) — V 1. Sam. 20, 2: flfc/j N1? ft^n 1"? "tíjKf*! '« P»vi] mu: Nc-budiž tak, nezemřeš.' — A **3*"iN ♦JWlínTJM 'jestliže jsem zlosyn, běda mně' (Job. 10, 15.) — vJBQ BÍJ ItthjľJ byil ÍTJfTJ pKiT/S a Hospodin je v chrámě své svatosti, ticho před tváří jeho všechna země!' (Hab. 2, 20.) III. VĚTA 162 § 87. Věty nominální 1. V uomin. větách je podmětem podstat, jméno nebo jiné slovo, které má platnost podst. jména s hlediska skladby, přísudkem je také slovo v platnosti podst. jména. Slovesných tvarů určitých v prísudku není. Příklady: sjjWjj nlT 'Hospodin (je) náš kráľ; pxn SSJfi 3112 N'''!"! 'a zlato té země (je) dobré' (Gen. 2. 12). 2. Nominál. věty mohou míti i jen jedno slovo, na př. věty vypovídací: "JířWW 'a jeho konkubína (byla jemu)' = a on měl konkubínu (Gen. 22, 24.); věty zvolací: ED3BH 'ta vaše zvrácenost!' (Izai. 29, 16). 3. V kterém čase si musíme sloveso domysliti, o tom rozhoduje celá souvislost. Na př. ve větě Cfi^Nn Nin HliT (Deuter. 4, 35) 'Hospodin je pravý Bůh', je myšleno sloveso v přítomnosti, ve větě fiyiS NS*1 lilii 'a řeka (byla) vycházející z Edenu', (Gen. 2, 10) jc vypravováni děje minulého, ve větě ^33 fpp 'ruka jeho (bude) proti všem' (Gen. 16, 12) je doplniti sloveso v budoucím čase, ncboC jde o pfedpověa*. 4. Osobní zájmeno slouží též jako spona: *JV3"n "Hafl DIE Níil 'a čtvrtá řeka (jc) on, (totiž) Eufrat' (Gen. 2, 14). 5. Nominálni věta začíná obyčejně podmětem. Má-li býti přísudkové jméno zdůrazněno, stojí ono na prvním místě: ;-|flx "1EJ*- 'prach (jsi) ty,' (Gen. 3, 19). Je-li přísudko-vým jménem adjektivum, stojí obyčejně před podmětem: mn*' Dimi 'milostivý a milosrdný (je) Hospodin' (žalm 111, 4). 163 I Příklady: fíptyfí rhvt 'toto (jsou) rody" (Gen. 2, 4.) Kfl BJ Cpn '• o" (Jest) moudry' (Izai. 31, 2). tfitfn HPK 'ty (jsi) ten muž' (2. Sam. 12, 7.) qj« U^Zft flpfl 'jed draků (jest) víno jejich' (Deuter. 32, 33). VvSW mři'' iTN 'kde (jest) Hospodin, Bůh Eliášův?' (2. Král. 2, 14). D'pÍ2£"'7N TflíV W °& Hospodinovy (jsou obráceny) k spravedlivým' (žalm 34, 1 ti.) 4'j9^y FlJW ,,-|ÍÍ,3*1 'kost má a tělo mé (jsi) ty' (Gen. 29, 14). gf*j£ nr"?3 rtÓn^D 'všichni tito (byli) mužové bojovníci' (Soude. 20, 17). Iŕ.X "ItPNrbs "•"f1 ípTľT) a s'lllu budou ruce všech, kteří (jsou) s iebou'"(2. sam: wl'ii.) *flc »3 i-n-T^ n-wai bbni usn Sxití*'''"'7y IIDH nbiyS—'3 zanotovali střídavě chválu hymnem a díkůčiněními Hospodinu, že (jest) dobrý, že věčně [(trvá) jeho milosrdenství nad Israelem' (Esdr. 3, 11.). § 88. Vety verbální 1. Ve větách verbálních je podmětem podstatné jméno, prísudkom určitý tvar slovesný. Misto podst. jména může býti i zájmeno, obsažené v slovesném tvaru. Na prvním místě ve větě je zpravidla sloveso: rtSHSS f*pMl a Pr°hudil se farao' (Gen. 41, 7.) Je-li na podmětu důraz, může býti i na prvním místě, před slovesem: iJN^Íl Vtnill 'ten had (o němž je zmínka v 3, 1) mne oklamal' (Gen. 3, 13). 2. Takováto verbální věta může býti rozšířena předmětem nebo příslovečným určením nebo obojím: y^pIHTlK DTlSx 'a učinil Hospodin oblohu' (Gen. 1, 7.). Při důrazu stoji na počátku jiná část věty než sloveso: ijsj? 1X1 ^Dri"]"!^ 'krále viděly mé oči.' 3. Slovesný tvar s wáw conseeutivem skoro vždy stojí na počátku včty. Záporná částice je před svým slovesem: /Hf/X 1í2nfl"!pin"nN CTt^řří učinil Bůh oblohu' (Gen. 1, 7). Ale důležitost příslušné části včty vede zhusta k tomu, že se ona část klade na počátek. Tak bývá též pořádek sloveso-předmět-podmět na př. TjSnn D^J ^"731^ 'děti zbavoval ženy meč tvůj' (1. Sam. 15, 33); podmět-předmět-sloveso: |"|pi >fl'pBJ1 nlíT1 'Hospodin mou modlitbu přijímá' (žalm 6, 10); předmčt-slo-veso-podmět: QfTON 3"1!< "lílN Jej miloval otec jejich' (Gen. 37, 4); přcdmět-podmět-sloveso: y-jx *0N ^tyC"^ 'nebot viny své já znám' (žalm 51, 5). Pozn. Slovesa, která maji u sebe předmět v akkusa-tivě, jsou jmenovitě tato: slovesa, značící pobyt nebo pohyb (2tí>s 'bydlil', Tr^rr 'šeľ, X13 'přijití', X!f 'vyšel,' fi^y 'vystupoval', n» 'sestupoval'), oblékání a zdobení (tä'zb 'oblékal', nfiS* 'pokrýval', 1Jp| 'opásal se', 'korunoval'), plnost a nedo- statek (x*70 'byl pln', 'měl nedostatek'). Dvojí akku- sativ mají'slovcsa v hip'il: ÍW^rfllJ Dj D\"Ít?K ''fiK HKIT 'a hle, dal mně (akk.) Bůh viděti též tvé potomstvo' (Gen. 48, 11); dále u sloves . stavění, tvoření CINiTTlX • ■ • !TliT *iyi 'a stvořil Hospodin... člověka z prachu (akk.)' (Gen. 2, 7); H3tD D",J3NiT"nN 'a vybudoval kameny (v) oltář', (1. Král. 18, 32). Akkúsativ Vztahu: }py 12£'f^r. HP.NI tfi*"l fjBItt^ Kfl 'on bude tebe potírati hlavu (= tobě p. h.) a ty budeš potírati jej patu' (= jemu p.) (Gen. 3, 15). 165 § 89. Pravidla shody 1. Jestliže jde podmět před přisndkem, shodují se v čísle: 7K™nlnÍ B'HBBB B'TStäzri 'nebesa vypravují slávu boží' (žalm 19, 2). — Je-li sloveso na počátku včty, je sice také shoda mezi pndinčlcm a prísudkom: CÍTÍTE nJnpBrll Bil Ľ!3*ľ'J7 ,3 WT1 '* otevřeny byly oči obou a poznali, že jsou nazi' (Gen. 3, 7), ale nemusí vždy býti. Sloveso může hýli v sing. muž. rodu, i když následuje podmět v plur. žen. rodu: n"li<0 *T1* 'a( jsou světlal' (Gen. l. M). I před podmětem žen. rodu v sing. může býti sloveso v rodě mužském: njin "jTJJ*** "IJ"TS3 'a prošel hlasitý křik v táboře' (1. Král. 22, 36). 2. V nominální větč se shoduje přísudek, vyjádřený přídavným jménem nebo participiem, s podmětem v rodě a čísle: if^JX" B^NtS-rt* E,l>"1 B"1B ':» li(lé sodomští (byli) zli a hříšní' (Gen. 13, 13). Přídavná jména netvoří čísla dvojného a proto jsou v plur., je-li podmět v duálu: nl3"] nX7 O'l* Leiny (byly) bezvýrazné' (Gen. 29, 17). 3. Přísudek, vyjádřený přidav, jménem na počátku věty nominální, je někdy v sing. muž. rodu, i když jeho podmět je v plur.: ipipBtíJĎ "12^1 ':l spravedlivé (jsou) tvé soudy' (žalm 11!), 137); flffi&i D^Í^HP J31IT1 'daleká (je) od bezbožných spása' (žalm 119, 155). 4. Někdy se užívá pro řeč o ženách tvarů muž. rodu: IJnJX B^pi^n n?7p7 B'HpjľJp 'm>' (ženy) pálime kadidlo královně nebes' (Jerem. 44, 19). Jména významu kolektivního maji u sebe často sloveso v plur.: rjyn inpíi>7 'i odpověděl mu lid' (1. Sam. 17, 30); 7p*n man?" Vii °ŕaľ (Job i, i4); cn^j-j t*>pti> rvri 'B«th- Šcmeš ( — obyvatelé města li.-Š.) žali' (1. Sam. 6, 13); l^ji, "ITlD B")X"01* a š'' l'o zajetí (v pror. řeči: půjdou) lid aramský 166 do Qíru' (Amos 1, 5); pX:T"?3 nirPp *K"ľľ: 'ať se bojí (plur.) před Hospodinem celá země' (žalm 33, 8); méně často mají kolektiva sloveso v singuláru, na př. ... C^rUn~flN Bl>3 "Tli"P "l^M bsnt^p aTTj> rip^ qyn-rix otp;Va p»siai'iiospôdin na iťď hady... a štípali lid a mřel lid hojný z Izraele' (Num. 21, 6). Někdy je předcházející přísudek v sing., následující v plur.: 173X1"]'! Dyn yotý'' '* slyiel (to) lid a měli žalost' (Exod. 33, 4). Jména, která mají plur. tvar, ale sing. význam, maji u sebe sing.: *J"j|( fpyt H3*J '• V2a^ Josefův jej (= Jo- sefa)' (Gen. 39, 20; B'JHX znáči pán, pán domu). Podobně u B**)J>3 majitel, pán vl. panstvo fíffp vbys'DJI '* 'aké jeho majitel nechť zemře' (Exod. 21, 29). Jméno boží Ctfbx nla u sebe singulár, na př. C*j")X X"13 fl^KTB "na počátku stvořil Bůh', (Gen. 1, 1), ale nikdy i plurál, na př. nfcyyj CVibx "IBX*1 'a řekl Bůh: Učiňme člověka.' (Gen. 1, 26). 5. U j měn zemi a národů stává často sloveso v sing. žen. rodu: D^litB n~l3X *J IHfl Bite"! 'zdaž dosud nevíš, že upadl v zá- hůbuEgypťr (Éxoď.'io,%'"np3c'nBnsnTW\ 13~P IKfcV' 'pozdvihnou (hlas) poušť a města její, dvorce, (v nichž) bydlí Qedať (Izai. 42, 11). 6. Množné číslo osob, které označuje jen část celku nebo jednotlivce, spojuje se někdy se singulárem slovesa: fljjfl*. ffíC n*/?H0 'a znesvětitelé její (= soboty) smrtí zemrou' (Exod. 31, 14). Plurály, značící zvířata, údy těla nebo abstraktní pojmy, mají přísudek často v sing. žen. rodu, na př. nap Vľ'V) a °® Jcno stály' (= byly nepohyblivé, slepé) (1. Sam. 4,'15); j-jyri n"J£> "flBjl? 'zvířata polní prahnou (po pití)' (Joel 1, 20); vfyft 'Tip""!!* "piX iliBp^np ^3"]p3 až dokud budou přebývali v nitru tvém myšlenky tvého násilnictvi?' (Jerem. 4, 14). 167 § 90. Podmět 1. Podmetom v hebr. je podstatné jméno a ty části řeči, které mohou býti v syntaktické platnosti podstatného jména, t. j. zájmena, participia, infinitivy, též i zájmennč podmety, obsažené v tvarech určitých sloves. 2. Neurčitý osobní podmět („někdo", „lidé") lze vyjádřili bud: a) 3. os. sg. muž. rodu, na př. v Gen. 16, 14: xip ]2~bp *)N2 *1X3"? 'proto nazvali studnu tu studnou živého mne vidoucího.' b) 3. os. pl. muž. rodu, na př. Esther 2, 2: "ibílh Vtftiy fíTOJ Medaji králi dívky.' c) 2. os. sg. muž. rodu, na př. Jerem. 23, 37: "uaXfi !"T3 X,22rr'">X 'takto budou řikati (dosl. budeš říkali) proroku.' d) passivcm: flp* ^Ip1? Snín TN 'tehdy bylo počato se vzýváním jména' Hospodinova' (Gen. 4, 26), (SniH 0(1 bbľl-'otevřel, uvolnil', hip. 'počal'). 3. Neurčitý podmět neosobní ('to', 'ono') bývá vyjadřován: a) 3. os. sg. muž. rodu: s^^l 'a stalo se' (Gen. 14, 1 a často); ""J"? mn PipS 'proí se rozpálilo (tvé rozhněvání) tobě' = proč ses rozpálil hněvem (Gen. 4, 6, vynecháno je v této frasi slovo ř|X. hněv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: -|xp ~l)"]b IXfí) 'a bylo úzko Davidovi velice' (1. Sam. 30, 6). c) participiem: qv-jj brt\ ws$~ry] tfptf-rnT-aa ^ niinta nruai ^pb tijn -ippá mpb-Saai 'neboť'óď'vý- ciiodu slunce až k západu jeho veliké (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od *|pp), (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, li). 168 Po neosobním pasivu mívá podmět před sebou částici Jix: WP '•"laiTlSI r"lj""p"*i""' 13*1 'a byla zvěstována Rebece slova Esau-ovä' (Gen. 27, 42); tpwjj ílittí] fWT^I fflj "ať íe dána země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami b> p nebo 3: *\>fí< *)J"iy**i '^al se od něho (= jím) prosili Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); biaan 'pp TiSJ ")ÚZmbs nia^-XSl 'a nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gen. 9, 11); ujíj D*lSO DINÍI Dl •ľjpjys '(kdokoli by byl) prolčvající krev člověka, člověkem krev jeho bude prolita' (Gen. 9, 6). Tvary }b, '"pp, Jsou skutečné podmety v pasivních větách, podobně jako instruinentál v čes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen jc někdy zdůrazněno částicí flx. která sc klade na počátek věty a má asi význam čes. 'to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: hŠjI. nlB3 DIppTXI 'ND3 DIpp-nK 'to (jc) místo mého trůnu a to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezech. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bezpodmětá) slovesa (jako čes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. T'ppfl'X"? 'nepršelo' (Amos 4, 7), -fiX 'rozednívá se' (1. Sam. 29, 10), H'wp'j 'íe bouřka' (žalm 50, 3), "■Jtýn'' "tmi se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázaci význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacích částic, jako jsou: 1. p| 'zdaž', u otázek, na něž můžeme čekati odpověd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), případně i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tří lat. částic ne, 169 § 90. Podmět 1. Podmetom v hebr. jc podstatné jméno a ty části řeči, které mohou býti v syntaktické platnosti podstatného jména, t. j. zájmena, participia, infinitivy, též i zájmenné podmety, obsažené v tvarech určitých sloves. 2. Neurčitý osobní podmčt („někdo", „lidé") lze vyjádřiti bud: a) 3. os. sg. muž. rodu, na př. v Gen. US, 14: jy"1j5 'JZ'bv '•Xl VlS l&O "ÍÍO"? 'proto nazvali studnu tu studnou živého mne vidoucího.' b) 3. os. pl. muž. rodu, na př. Ľsther 2, 2: ibčlb Ilí^&ľl' flliyj 'at hledají králi dívky." c) 2. os. sg. muž. rodu, na př. Jerem. 23, 37: IQ^ľl Píl řOiJrrSN 'takto budou říkati (dosl. budeš řikati) proroku.' d) pasšivem: ftflS xhpS bfJVl TN 'tehdy bylo počato se vzýváním jména' Hospodinova' (Gen. 4, 2(i), (•Jfflfl od 'otevřel, uvolniť, hip". 'počal'). 3. Neurčitý podmět neosobní ('to','ono') bývá vyjadřován: a) 3. os. sg. muž. rodu: *pm 'a stalo se' (Gen. 14, 1 a často); V] "Tin nísS 'Proc sc rozpálilo (tvé rozhněvání) tobě' = proč ses rozpálil hněvem (Gen. 4, 6, vynecháno je v této frasi slovo IJgt, hněv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: -|fcp WWj 'a bylo úzko Davidovi velice' (1. Sam. 30, 0). c) participiem: [}¥jjj) ^ Wap-TJ^ tfpitf-nT.TBD "3 ITlina nriilSVO^? tip Itóp Cpia-SDil 'neboť "oď východu slunce až k západu jeho vcMkč (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od Ipp). (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, li). 168 Po neosobním pasivu mívá podmět před sebou částici ItPJJ nriTJlX npZ'l'? TJ*! a byla zvěstována Rebece slova Esau-ovä' (Gen. 27, 42); YVtiĎ p.Ka-í1M JAJ 'uf íe dána země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami tp, jp nebo 3: [T|fp y) Iľňfi 'dal se od něho (= jím) prošiti Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); blSan '•130 TBf ~l&2~b2 niS^-NSl nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gen. 9, 11); "jM C"!íO DINfi Dl. "Ciý "Dtp> '(kdokoli by byl) prolčvající krev člověka, člověkem krev jeho bude prolila' (Gen. 9, 6). Tvary i"}, ijsft, ClíO jsou skutečné podmety v pasivních větách, podobně jako instrumentál v ěes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen je někdy zdůrazněno částicí J]X> která se klade na počátek věty a má asi význam čcs. 'to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: >bi"\ niD3 DIpDVlNl '•NDS DIpa-riN to (Je) místo mého trůnu a to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezech. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bczpodmčtá) slovesa (jako ěes. prii, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. TJipin-xS 'nepršelo' (Amos 4, 7), ■flU 'rozednívá se" (1. Sam. 29, 10), n"\pV2 'Íc bouřka' (žalm 50, 3), ""[týrp 'tm' se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázací význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacích částic, jako jsou: 1. [■[ 'zdaž', u otázek, na něž můžeme čekali odpověd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), případně i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tří lat. částic ne, 169 nuin, nonne. V posledním významu bývá často částice X^n (Gen. 4, 7; 20, 5; Job 1, 10 a j.) 2. QM stává často před nepřímými otázkami (Pis. 7, 13; 2. Kr. 1, 2). Také ft stojí před nepř. otázkou. 2. Dvoj členné otázky (rozlučovucí) mají v 1. části -[, v druhé DM nebo (lat. utrnm-an): ^^"BH flflH U^rt 'zďaž s námi (jsi) ty či i nepřáteli našimi?' (Josuo 5, 13). Místo ex v druhé části je též oki (Job 21, (i), v první části místo n může bytí ui e]S*n (•'<>•' 34, 17.) ix shledává se u Kaz. 2, 19 a Joba 16, 3. Příklady: táz. věta bez částice: ýfli m fft ^jpx 'ty jsi ten syn můj Ľsau?' (Gen. 27, 24). s'částicí flÝP »)m|{m 31'n "ISirbtf *jsb pp^n '■p5i>n"b!< *a praví i Hospodin k satanovi: Zdaž jsi přihlédl k mému služebníku Jobovi?' (Job 1, 8); \~n Iptt^n 'zdaž hlídačem bratra svého (jsem) já?' ((len. 4, 9); v-)«>x ^nxSOn 'alaž jsi mne nalezl, nepříteli můj?' (1. Král. 2i; 20)! " " S částici xbiT Nin YinX ^"IPN KV! Xbn 'zdaž on mně neřekl: Sestra má (je) ona?' (Gen. 20, 5.) Nepi. otázka s qx: rrj ^rp .Trrarcx • ■ • ao] byss istnn iab 'jdete, vyptávejte se u Ua'al-Zebuba,... zdaž se uzdravím že své nemoci' (2. Král. 1, 2); s jj: t-jyp c,an tVpri mxiS inxp nprrry nbtth npnxn 'a vyslal (Noc) holubici od sebe, aby sě dozvěděl (lni. cons. od i-jx"1 viděl), zdaž opadly vody s povrchu země' (Gen. 8, 8). Dvojčléu'né otázky: Syqft, tj3 WX.-n ntfTWOtf c^nsx *p"2 cxi D2»p"3 nx; nnvin nxn ''slyšte to, sinrsi. a pozorujte, všichni obyvatelé země, zdaž to "bylo ve vašich dnech či V6 dnech vašich otců' (Joel 1, 2); axi tiHVfa H)1ÍV fx,"t WpIPi T32 pv"TJC 'zdaž ten, kdo nenávidí právo! Rude panovali, •či vysoce spravedlivého prohlásíš za zlého?' (Job 34, 17); »(M b3D in ÍTjfT* C3nn ynľ1 !a kdo ví, zda bude moudrý či pošc- 170 tiiec?' (Kaz. 2, i9); n»fl *a iRHPrnp M řjTTTI^i1 fpH 'zdaž (bude) konec slovům do větru či co tě podněcuje, že (tak) odpovídáš?' (Job 16, 3). § 92. Věty jistící Obsahuji souhlas, přitakání, potvrzeni V nominální větě bývá (§ ClpaS ftJTí) t?7 ?3N 'íWJhrtě hytí Hospodina na tomto místě' m vpravdě jest H. na tomto místě (Gen. 28, 16.). Pojem „ano" se vyjadřuje v hebrej. příslovcem »3 (Exod. 10, 29. Jos. 2, ■ 4. Esdr. 10, 12) nebo se opisuje. V odpovědi se opakuje, někdy sloveso tázací věty v příslušné úpravě a znamená ano: innbippn 'zabil jsi ho?' 'odpověd: IJ^Jfjh 'zabil jsem' = ano. V 2. Sam. 12, 19: np na^i nS'i nan lín iBk*ia'« Pri,vn David: zdaž zemřelo dítě? A řekli: Zemřelo (— ano).' § 93. Věty popírací 1. Popírání děje se v nominální větě nejčastěji slovem j»x někdy též záporkou X1?- Status absolutus Mg přichází po slově, jehož existence se popírá, předchází-li zápor, je status construclus ■"IX- Částice xS popírá s důrazem jeden pojem. 2. V slovesných větách je. záporka xb u indikalivu, ^X u aP°-kopálu (jussivu) a kohortativu (energiku.) 3. Popírací význam mají spojky J© s maqqěp, spojená s imperfektem ('aby ne' v účelových a ohavných větách) a '•nSsS s imperfektem a častěji s intinitivem; dále OSX 'no více' (Amos 6, 10), 'ne' (Izai. 54, 15), ^ 'ne' (žalm 10, 11, přísl. 10, 30 a j.), '^3 'ne' (Gen. 31, 20, Izai 14, 6, Ozeáš 7, 8 a j.) a a"lífl ještě ne' (Gen. 2, 5, Exod. 10, 7). Příklady: T^jTOH ^SIpS ff£l\ 0£| 'zdaž Íest Hospodin uprostřed nás či "není?' (Exod. 17, V); C^K. n*«T TBOfl tíh »2 171 nyWJTfí$ Ityb p|t Biti) nyrj-^y "neboť neseslal deU Hospodin Bůh na zemi a člověka nebylo, aby obdělával zemi' (Gen. 2, 5); ppjfl pxi ,0'",'V' pS'1 nN*l px*i '« nebylo vidoucího a nebylo vědoucího a nebylo probouzejícího se' (= a nikdo to neviděl...) (1. Sam. 26, 12.) — Jjf*^ ... tfffy px y^fl Tä> pxi rtJPT* ON 1)V pN' 1)1] OK nySV D$M"*S ••• W*|Í 'Í« (J»em) Hospodin a není více kromě mne, není Boha (kromě mne),... aby poznali,... že není kromě mne (žádného); já (jsem) Hospodin a není více (jiného)* CHyí*,ľ3, 'kromě') (Izai, 45, 5—6). nXT"?? IXlh 'nebude se dívali (liž) nikdy' (žalm 10, 11). — q'q' px 'nebylo vody', Exod. 17, 1; sp.^ Mjwg -|#x *'S?ř]7pň fiSsN 0120 'zdaž se stromu, o němž poručil jsem li, abys s něho nejedí, jsi jedl?', Gen. 3, II. — px IIOXI 'a řekli: Není (tu)' (1. Kr. 18, 10); ijp3 71X 'není nikdo jako já, není mi roven' (Ľxod. !), 14); D1D ll'ľ'ti 'není v ni chyby' (Nnni. 19, 2); ... px 'nic' (Exod. 5, 1*1); "llvSr ... "pX 'vůhcc nic' (Soude. 18, 10). Důrazný zápor vyjádřen slovem pxp: ftiO 'vůbec nic není jako ly, není ti rovno' (Jerem, 10, 6); Qlti pNB tf^CfH IttT fX» Dny 'měsla bez obyvatel a domy bez'lidí' (Izai. 6, 11). Zápor, adjektiva: lEpp pN 'bezpočelný', ffj se pojí s imperfektem (Gen. 17, 18: fllffi •jxyot^'' )b 'JObS 'kéž by Izmael žil před tebou!'; Job 6, 2: 'Šj!^lž',, v*ĚJsý lŠ WJ 'kéž by řádně byl zvážen můj zármutek!'), s imperativem (Gem 23, 13: ijtfotý ^ 'kéž bys mne vyslyšel, vyslyš mne!'), s perfektem (Num. 14, 2: n\1 121z1 )ti 0^0 Orip-lb "Ufip"T) 'kéž bychom byli zemřeli v zemi egyptské* nebo v této 172 poušti kéž bychom byli zemřeli!'; Num. 20, 3: 'kéž bychom byli zemřeli ľ, Izai. 63, 19: P$1pmti)b' 'kéž bys roztrhl nebesa!'), ex se spojuje s imperfektem (žalm 68, 14; 81, 9; 95, 7; 139, 19). 2. Slovesný tvar významu pracího sc doplní v nominální vělě, jako je tjjlj U)bti> arab. 'assalämu 'alaika (-kum); v bibli má odchylný význam 'dobře jste na tom, mějte pokoj'. 3. 1'řací věta má někdy podobu otázky: BEŠtf Optl^-^P vnS-n^rt-i vpporyi i"rnw-"itfN &timb? Kb? ty) p-x? 'kdo by mne dosadil za soudce v (léto) zemi? A ke mně by přišel každý, kdo má spor a soud a já bych mu zjednal spravedlnost (= kéž by mne někdo dosadil...)' (2. Sam. 15, 4). 4. Pracími větami jsou všechny přísahy a zaklínání. Jsou uvedeny přísahou nebo zaklínací formuli, po ní je spojka v záporu x-tcn : njn nann-jii* n^s-cK *^c3 *rn ip^i 'jakože je živ Hospodin a jako že je živa tvá duše (= ly), jestliže učiním věc tuto (= neučiním to').*) (2. Sam. 11, 11). cx znamená pak vůbec jen 'vpravdě', xb"dn 'zajisté ne'. Zaklínací formule jsou: fftfi ij-j 'jako že je živ Hospodin', WtfPJ v"! 'íako že jsi živ', tjx' 'n 'Jako že jsem živ'. Po qx přichází vlastně podmínečná věta 'jestliže to učiním', hlavni věta vyjadřující, co se má rušiteli přísahy stáli, se vynechává ze strachu (jen někdy sc říká zvláštní úsloví sp* nOl Vlbti 'b'lpV^ ľl2 'tak ať "ĽÍni tomu... Bůh a tak ať přidá' (1. Sam. 3, 17;*20, 13; 2. Sam. 3, 35, smysl podle. Uejčla 'ať ho Bůh trestá a opět treslá.') § 95. Věty stavové 1. Sluji tak proto, že podávají bližší určení hlavního děje tím, že uvádějí nějakou bližší okolnost, která děj doprovází nebo za níž *) 1'odle Kautzschovy opravy (Gcscnius-Kautzsch str. 494). 173 se děj odehrává nebo stav věci, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. bálových větách (ar. hál = stav). Připojují se spojkou y Obsahuji jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbální. 2. Nominální stavová věta je na př. ..."inX fi^X Wl HJpSx tetfft '• byl jeden muž... a jméno jeho (bylo) Elqana' (i. sam. i, i). ^1 n-irs nxpto B^xbpn B*1D""iytý3 a přišli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Lot (byl) sedicí (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbálni věty lze uvésti: nisb ÍTjľT' TJ1"1*3 XÍ3 "lOX'1'] C^PI1? DlpOl fítyj W3B *OÍXl pni?'Wjl 'a pravil: Vstup," požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a místo velbloudům'?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (něm. indcni) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou a se zájmenem, tedy kopulativně (na př. hledám DO a vidím a on si hraje a vidím ho hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz |3fA x*7 v ^en. 15, 13: "|12tfl>l urtb ab pxa wy, nw l V*? W Btyft pr'avi' Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — ne(ni) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: igyy U*j TJ"1"13 WyiS) '"ŕľpS'iiTl "a povedu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména px a 1JT1 Jsou neurčitá; i po určitých jménech je shledáváno toto prosté připojení: "ľlS"7ri3 "V|Pn iTK 'kde (jest) to stádo — bylo dáno tobě' (= které bylo...) (Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné větě je 174 někdy sullixem u slovesa naznačen vztah k pojmu, na němž je věta závislá (Deuter. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž stoji před slovesem vztažné věty (Josuc 10, 24). 2. Obyčejně se uvádí vztažná věta zájmenem "i^X (§ 33), jež se vsune zpravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je neaklonné, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, 13) ^p fíffH "l&'X ťyfít '--emě, která ty (jsi) ležící na ní' = - země, na které ty ležíš; (Gen. 3, 11) T^X f*yn l^Pp-SľX "'P'pp'p *pflV!¥ "*en str°m, který poručil jsem tobě nejisti s něho' ■-- ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. II jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem £p 'tam': fl^HX DtŤ n\"T"líí*X DipSÍI 'místo, které byl tam jeho stan' místo, na němž byl... (Gen. 13,3). ")5£>X následuje i ]>o neurčeném jménu (l)eut. 28, 49). Má-li platnost nominativu!, není po něm sulíix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě je ve vztažné větě v doplňovacím zájmenu shoda: EDVIX "•JCÍ*' "OX TlX BrmO-lt^X Já (jsem) Josef, váš bratr, který' prodali jste mne' = kterého jste prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je *lt£}J< jen nota relationis a nikoli pravé zájmeno vztažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, qui atd. K pochopeni hebr. vztažné věty je nejlépe uvésti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: nb px E^p-^tfx ribv rhi: ľrbx2 TCir. »*f 'nebot budete jako terebint, vadnoucí na svém listí, a jako zahrada, která nemá vody' (Izai. 1, 30). — n*T*nptt'3 "ItSJX Si "IÍ1D- • 'VEXa E'"'! 'všichni, kteří měli dech ducha života ve svých chřípích... zemřeli' (Gen. 7, 22). — Tomu, jenž: "l^xS "ipX'l "iŕVO""?!? a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43, 16). — Toho, jejž: yty» rtffpj 11pV"lE>X flX .,l?X W^TTl 'a budou pohlíželi na mne, tolio, jejž probodali, a budou bědovati nad ním' 178 se dčj odehrává nebo stav věcí, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. bálových větách (ar. hal = stav). Připojují se spojkou \. Obsahují jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbální. 2. Nominální stavová věta je na př. ..."ipJX ti^X Wl nJpSx llflttfl byl jeden muž... a jméno jeho (bylo) Ľlqaná' (i. Sam. i, i), zp* r£l?i 2mvi npnp ffoxbpn □"id'iy^ľi 'a P'išli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Lot (byl) sedící (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbální věty lze uvésti: "iB"? n1j"P TfTl3. Xl3 "ipX>1 d^p|"? 01(501 fr$fj *JJ*#p ^JXl pn? ttph « pravil: Vstup," požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a místo velbloudům?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (něm. indem) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou a se zájmenem, tedy kopulativně (na př. hledám bo a vidím a on si hraje m a vidím ho hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz fjfjb X? v Gen. 15, 13: "ÍBX^ cnS xb n*! Tjsnt n\ni i Tj-'a snjn j/*r d-dx1? '=> pravii Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — ne(ní) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: ly-j* ^7 D*"]JJ> 'JFIJ^Ini 'a povedu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména ^lii a *f"^"| jsou neurčitá; i po určitých jménech je shledáváno toto prosté připojeni: Tlb-jriJ *nyn TN 'kde (jest) to stádo — bylo dáno tobě' (= které bylo...)'(Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné větě je někdy suffixem u slovesa naznačen vztah k pojmu, na němž je věta závislá (Deuter. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž stojí před slovesem vztažné věty (Josue 10, 24). 2. Obyčejně se uvádí vztažná věta zájmenem 7t£>N (§ 33), jež se vsune spravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je nesklonué, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, 13) 33t£J nflX "IttfX pXn 'země, která ty (jsi) ležící na ni' ■» země, ňa které ty ležiš; (Gen. 3, 11) ItýK fyn 13pP"S"JX ''flbpS fpJV'K 'íen strom, který poručil jsem tobě nejisti s něho' •>> ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. U jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem 'tam': nSfJX C!P nV"T"l£*X DlpBn 'místo, které byl tam jeho'stan' = místo, na němž byl... (Gen. 13, 3). "ipx následuje i po neurčeném jménu (l)eul. 28, 49). Má-li platnost no-minalivní, není po něm suffix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě je ve vztažné větě v doplňovacím zájmenu shoda: D?lnX IBť ''JX VlX Drn?!a"*ltt*X (jsem) Josef, váš bratr, který' prodali jste mne' = kterého jšle prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je "UJ^ jen nota relalionis a nikoli pravé zájmeno vztažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, qui atd. K pochopeni hebr. vztažné věty je nejlépe uvésti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: ^ Mg BJ©"T^ íŘv* ^? *? 'nebol budete jako terebint, vadnoucí na svém listí, á jako zahrada, která nemá vody' (Izai. 1, 30). — nilTipp^ "IP\X 73 IflO • • • V£X3 C^n 'všichni, kteří měli dech ducha života ve svých chřípích ...zemřen' (Gen. 7,22). — Tomu, jenž: "Itýxb 1BX"1 IfiV-j-by 'a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43, 16). — Toho, jejž: ^» nepi 11[5n""1^X MX .^X ttD^ni 'a budou pohlíželi na mne, toho, jejž probodali, a budou bědovati nad ním' 174 175 {Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: "jj "iblX Dl* "DX11 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen' (Job 3,3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato věta byla samostatná. § 97. Věty podmětné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou že: -13 fm iSpťfn xS DVlSx *1(?X 'zdíiž tak (není tomu), že řcid Hospodin: „Nejezte..." (Gen. 3, 1) nebo t*^: •rnmyo -nrrX1-' I^K 3ÍJ5 D?$?rl xbl 'lepši jest, že neslíbíš, než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5,4)." 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbální a jsou připojovány k hlavní větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky uživá se »3 že: aÍB""1? DTiSx XT1 vi('ěl Hospodin, že (to je) dobré' (Gen. 1, 10); zde je. 13 před nominální větou. Před verbální větou je v 1. Kr. 21, 15. Též uvozuje bud nominální nebo verbální větu předmětnou. Spojení prosté beze spojky je na př. v žalmu 0, 21: fwjp týÍJX DÍJ WT ':'t poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují příslovečné určeni k hlavní větě. Podle druhů přísl. určení rozeznávají se přísl. věty: a) časové, b) místní, e) důvodové, d) účelové, e) výsledné, f) připouštěcí, g) srovnávací, li) vylučovací a i) podmiňovací. a) Časové věty jsou uváděny spojkami: vj 'když'; TQnXI bxip*' "iyj »3 'k(lyž (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval'(Ozeáš 11, lj. Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. zeme 176 T 'když1; DySaril iTB-flX pXH řlWffl ItýX 'když otevřela íě ústa svá" ú pohltila je' (Dcut. 11, 6), Srv. 2. Par. 35, 20. "ItýXS 'když'; SiyriTX XT1 nonarrbx aijj I^XS 'rTl 'a stalo se, když se přibližoval k táboru, že spatřil tele' (Exod. 32, 19). -|y 'zatím co'; p-t3n""JX *12H IV VP*| 'a stalo se, zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sam. 14, 19). xbny 'dříve než'; pOPR) f"ix níW tibm1V 'dříve než učinil zemi a prostranství' (Přísl. 8, 26). ab irrx ly 'dříve než-; ny Tj^iina *9*a iflťfarry -ót fWTÍl IXi^Xb 1tí>X 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). itýx ny '!'ž'; nx vnsn "ítýx ny ••■ ■?xt^-,,;2 t rbn 'a postupovala ruka synů izraelských (proti Jabínovi)... až zahubili Jabíua' (Soude. 4, 21). ny 'až-; roŤin 13^--«/ d"d» nti^ty atr i3#t nnnri ixnji 'a přišli na horu a pobývali tam tři dny, dokud se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). ty -|y 'až'; Bíffl rtlC^tý ny 'až bude váti večerní větřík' (Pis. 2, * 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude."5, 7. ■>3 -|y 'už'; -JXO S'i;"',3 iy ■■• tí^Xn "Him 'a vzmáhal se ten muž ... až se vzmohl velmi' ((jen. 26, 13). nx Ty 'dokuď; nnpb iSs-dx ny iKtety D| 'takÉ tvým velbloudům budu čerpati (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). nnX 'když'; 'í'rrvnri n"?XI ISPJ nriX 'když byl prodán, bude initi právo nu vykoupeni' (Levit. 25, 48). -itfx nrrx 'když'; yttfy nnbrrtýx |WKin nbya b^-xS Vixspn nti'x nnx hflrijrp řrlfl1? nrinpS 'nebude směti její první manžel, jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (I)eutcr. 24, 4). 13 Mluvnlcv hrbn.jal.lnr 177 (Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: 13 lb)X 01* HS^* 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen'(Job 3, 3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato věta byla samostatná. § 97. Věty podmětné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou ig že: "»J *ug nSáfí tib Wňbti "ION 'z,iaž tak (»ení tomu), že řeíd Hospodin: „Nejezte...' (Gen.'3, 1) nebo lý*: VnJlfrD "fttin/fo 3Í2 čhpft tib) ''ĽPŠ' jest, že neslíbíš, než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5,4). 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbální a jsou připojovány k hlavni větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky užívá se 13 že: J\fl3~\S Wfibti K"£] 'a viděl Hospodin, že (to je) dobré' (Gen, 1, 10); zde je 13 před nominální větou. Před verbální větou je v 1. Kr. 21, 15. Též uvozuje bud nominální nebo verbální větu předmětnou. Spojení prosté beze spojky je na př. v žalmu 0, 21: naíl ttflJK OfŮ 12"!* 'ať poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují přisloveěné určení k hlavní větě. Podle druhů přísl. určení rozeznávají se přísl. věty: a) časové, b) místní, c) důvodové, d) účelové, e) výsledné, f) připouštěcí, g) srovnávací, h) vylučovací a i) podmiňovací. a) Časové věty jsou uváděny spojkami: *3 'když'; ¥T3ftkl btilP* IV j *3 'když (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval' (OzeአÍl, 1). Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. ipti 'když-; oybnrn n*B-rix fnxn rrflXfc ipx 'když otevřela země ústa svá a pohltila je' (Ďeut. li,'6). Srv.' 2. Par. 35, 20. i#K3 'když'; bjyrrriN x"n njrrpírSx 31J5 nt/K| *rm'«stal° sej když se přibližoval k táboru, že spatřil tele' (Exod. 32, 19). -|y 'zatím co'; jjisrrbx b^tiP 121 IV ''li 'a sLal° se> zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sam. 14, 19). tib'IV 'dřivé než'; rflJttni J"]X iPV tib'IV 'di'ive než učinil zemi a prostranství' (Přísl. 8, 20). tib ipti IV 'dříve nĽŽ'> "V ^WT3 r^Ts-rx ní**in ''D'1 *lX3*"iÓ IPH 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). ipti iv fa;«$ iíinprr ipti "w- bHi&rvz t i)® 'a postupovala ruka synu izraelských (proti Jabinovi)... až zahubili Jabína' (Soude. 4, 24). iv 'až'; c>piii Kp-iv o*p* npbp cp *af i niii ix>»i 'a přišli na horu a pobývali tam tři dny, dokiid se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). U> "ty 'az'; OVI! niS'íy IV az bude váti večerní větřík' (Pis. 2, 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude. 5, 7. x *3 IV 'až'i Itip bir^ IV ■■■ P^til bll*\ 8 vzmáhal se ten muž ... až se vzmohl velmi' (Gen. 20, 13). Bit -jy 'dokud-; nhpb bi-cti iv itipti ^boib □] t«w tvým velbloudům budu čerpati (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). i^HH 'když'; ^-^nn rT^KJ 1?»J ^HX 'když byl prodán, bude iníti právo na vykoupení' (Levit. 25, 48). ipti nnx 'když'; y&b mbp-ipti pptiii nbpz bsrtib nxpan ipx *-,nx hptib h fohb nrřipb 'nebude sméti její první manžel, jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (Deuter. 24, 4). 176 13 Mluvnicv h«brojSllnr 177 ip$2 nrw 'Myž': DnnnN tíyff) irxs nnx '(a bránu zavřeli), když vyšli pronásledovatelé za nimi' (Josue 2, 7). *IK>K "iriK- 'když, po tom, co': «flfl>j| nrari "ItrX "lfiN '(čtrnáctého roku) po tom, co bylo dobyto města' (lizech. 40, 1). -irrx 'když, po tom, co': ni2fp,"T nnxi c'gsxn-rix f$n "irrx mtsrr nrTKl n^n-nX '(ještiiže by 'se navrátila*rána a rozmohla se v tom domě) po vytržení kamenů a po oškrábáni domu a po vymazání jeho' (Lev. 14, 43). "flJM| 'dokud'; n33Kl *fj T^WJ lira 'dokud dítě bylo živo, postil jsem se a plakal jsem' (2. Sam. 12, 22). TXO 'od te d°by, co'; ninB'Sx TiX3 TXD1 'od lc doby, co jsem přišel k faraónovi' (Exod. 5, 23). D1D3 'dříve než'; Ťpf\JH'> JO 3 3 C"it?| 'dříve, než jsem tě vytvořil v životě, znal jsem tě' (psaní s ^ místo "r^^j,} od -|!2£) (Jerem. 1, 5). np-lp 'dříve než'; fjfy fíQIjSVf fiííí l^nS W 'budou jako tráva střech, která dříve než vyrostla, uschne' (žaim 12!), (i). b) Věty místní počínají příslovci místa (kde, kam atd.), na př. Nin Bt£* Cbbr, "lt£*X3 'kde(koli) jsou mrtvoly, tam (je i) on (= orel)* (Job 39, SO). 3 (Dcuter. 31. 17); bl> (G«l- 31, 20); TJ^-V) (Gen. 18, 5); -3-^ itfx 178 (Job 34, 27); ^3 fyi (Izai. 3, 16); ")tj>x nebo jen íy» (Num. 20,12); -]#X3 (Gen. 39, 9); ^31 (Levit. 26, 43); ^ Ťyr^? (Dcuter 23, 5); 13 Jirjfl (Deuter. 4, 37); 3j5y (Gen. 20, 5); "3 3SJ> (Amos 4, 12");" Spy (Num. 14, 24); rfllicb^bp 'právě proto, že' (Jerem. 3, 8); "fl^KO (Izai. 43, 4); "Whi fiHP 1. Sam. 26, 21). Protože ne' se řekne " na př. v Exod. 4, 5: n*rP Tpbx Í1K^J"*3 13*010 "Vob 'aby uvěřili, že se ukázal tobě Hospodin''. Y^X "113^3/^3"13? 1S»3 "?3X1 "^xS r,X3ni 1/1*0 "ODS a přineseš otci svému a bude jisti, aby ti požehnal před svou smrti' (Gen. 27,10); též pouhé ")13SJ3: TfSTSPi "1133? 5 flSsxl ÍÍ10X D"l£3 *0bÍ a budu jisti, aby požehnala tobě duše má, dřivé než zemru' (Gen. 27, 4); také pouhé 7t£*X značí 'aby'; qoy nvix ntřo-cy -itf x? »3 JWT -itrx 'aby poznali, že jako jsem byl s Mojžíšem, budu (i) s tebou' (Jozue 3, 7). Záporné 'aby ne' se vyjadřuje: "It^X (Gen. 11, 7); *JsnM (2. Sam. 14, 14). V knize Kazatel vyjadřuje se aby též £«: D*!T?Kni VíCbo IXYti' (3, 14) 'a Bůh (to) činí, aby se báli přeci jeho'tváři'; záporně též |t*Mri fi'pT'by v 7, 1'1: • ••nrriX CJ noixo vinx cnxn xso> áto hiy-Hw cflbxn rrijw 'také toto učinil Bůh, aby nenalezl člověk po něm nic'. 179 e) Výsledné spojky jsou: 'takže'; "^ii ''3 "OJX 'D rty"! B "S N ,kdo (jsem) já, že bych šel k faraónovi' ( — jseín tak nepatrný, takže...) (Exod. 3, 11); ■flŕjM v Gcn. 11, 7: X? "ItýX iyj3tj»i 'takže by nerozuměli'. f) Na počátku vět připouštěcich bývaji spojky: 3X (Job í), 15: *^tí3"J5PT3H 't,v'eba bych byl spravedlivý, v právu'); ci (izai. -ľ.), 15': ijrJ2tf>m x? *2jki iJrrati'r. n^x-m 'i ky na tebe ony zapomněly, já na tebe nezapomenu'. 13 33 (žabu 2;!, 4). Též ^p; Job 16, 17; ff|»J« DOlTx'*' 7j> 'ačkoli bezpráví neučinil' (Izai. 53, !)). y) .Srovnávací věty mají v předvětí 1^X2 'jak', v závěti J3 'tak': X22Í7. rfHjX říp) TV 1$ foxn ,W 1^2 p'S'IM'Sý 'Jal<;o 'cv ř've ... tak sestoupí Hospodin zástupů k boji na boru Sión' (Izai. 31, 4). h) Vylučovací (exceptivni) věty jsou uvedeny spojkami: *J DD«. DX »3 'leda že'; ^fl2"12-DX »2 ^rY?tfK X? 'nepusfin, tč, leda že mi požehnal1 (Gen. 32, 27). Qg ^jj: >|>-f|-p 3133J ^3-3^ IT^iJ-DX 'zdaž půjdou dva spolu, Jeda že by se snesli?' (Amos 3, 3). Též poulié »£1*5*4 přichází (Izai. 10, 4). i) Podmínečné věty srv. § 09. § 99. Podmínečné věty 1. Vyjadřnje-li podmínečné souvětí podmínku splnitelnou, užívá se spojky 3X 'jestliže', která má význam lat. si s indikat. Záporné 'jestliže ne' se vyjadřuje xS BX. 1'ředvětí může býti bud větou nominálni nebo včtou verbální. Vstaliuje-li se předvětí k minulosti, pojí se 3x s perfektem (Geu. 43, 9. Ester 5, 8: Jfj *riX^Í2"DX T/^H "0^3 'jestliže jsem nalezla milost v očích králových')'. Předvětí, které vyjadřuje potenciální podmínku v přítomnosti nebo v budoucnosti, má imperfektum: ijrOTfn »ay *3bj*TQX 'jesf- 180 liže bys šla se mnou, půjdu' (Soude. 4, 8). Také se užívá imperfekta, je-li v předvětí minulý děj trvací nebo opětovaci. Po 3X může býti i participium (Soude. 9, 15) nebo inlinitiv (Job 9, 27). Místo 3X bývá někdy spojka 13 (Geu. 4, 12), někdy a to v ml. písemnictví *7 ([jako v blbl., aram. Dan. 2, 5] Job 40, 23, Izai 54, 15, Jerem. 3, 1). 2. V irreálních souvčtích je spojkou pn»« muž ženu svou ... zdaž se k ní znovu navrátí?' (Jerem. 3, 1). 181 ^Sľinrt ninS^Sl DHny*? t*?^ 'kdybychom za otroky a za otrokyne byli prodáni, mlčela bych' (lister 7, 4); xSlS VlTn DfttľjRB t*1? T'^V3 D^tthn 'kdybyste nebyli orali mou jalovicí, nebyli byste uhodli mou hádanku' (Soude. 14, 18); ^ nby iJi'p npb-xb "ijfvpn1? ni,T f ran 'k,ji7 3. ž. pTdip 2. m. crpiD 2. ž. pv^ip 1. sp. " 1 ijn'p> union Pozn. ")!| 'cizinec', 'lkala', 3n3 'p'semnost, dokument', Dl^n "sen", Jrt»tt 'paže', ^^Jfl 'osel', ^13^ 'odCv'. *YÍ33 'prvorozcncc', S{*ip 'plnost' (Suf. 3. sg. m. ^bft> 3- 86- ž- ňí^O); Tfifl''poSctilcc' 3. pl. muž. DiTv*D3' HibX' 'Btth'i mn. f. EVDX (majestnticus), so suff. 3. sg. in. pi. cpTBS- s surf- 2- T"VB3- Zen. Jm6na sem hledící: flbtlft 'poífitek', iTIpfl 'nadíje', niíiO 'příkaz', noil 'aiadba', n^EP 'modlitba', n^HÍI 'velebeni', nŇT 'strach' a pod. II.skupina. Proměnná jména s posledním , : (4—6) Sg.st.abs. ľ£Bt?p Ol 3313 st. con. tSBiíto Ol 3313 Sg.3.m. tasíte ■ i • ion Í"lltÍN 3.ž. niaBtyp npn 2.m. ífpetýp 1W • 2.ž. •ľjastyp 1. sp. 18tí Pl. 3. m. Dtastyp opi 3.ž. ftpBtito m piíiN 2. m. nspB^p c5pn D312ÍÍK 2.ž. f3t?E^P ppi J3*11£ÍN l.sp. i;t?B#» Pl.st.abs. D^pBtyp st. con. •rppířp nin-íiN "3313 Sg.3. m. vpBttfp 3. i. rrpEtpp 2.m. •r'ĽE^p 2.ž. rcEí^p l.sp. »BBtS>p P1.3.m. DTOBtř/O an-pn tsptfttp* (orii-iiciK) 3.ž. jrrpB^p 2.m. crpBSi'a □s'Pintfx * - I 2.ž. ;rpE^p l.sp. u'tpEp'p Sem hledí: podle. a£.T#0: nE30 'důvěra'; n*lTO 'východ slunce'; IBpP 'Pořct-'; ^Nbp "anďél, poseľ; jnSttf '*tnl'i ^3"^ 'dar'' Jako TJňK : 3ttfitt 'seaaďo'; nbiP 'svít' v6k'; VfŮ 'zb'y'ý'- Jak0 3*1 : -[•i 'ruka', JTJ 'ryba'. 187 III. skupina. Proměnná jména s kone. dlouhou samohláskou kromě , : (7—10) Sg. st. abs. TpB 1 jít* Dlpa st. con. DipD Sg. 3. m. ÍTpE 1:hx iaipn 3.Ž. 1 *?pE hjhx npipp H2112 2. m. TO? ipipp ^2112 2. ž. TO? fpipp f?1l2 l.sp. *?J?? "01*12 P1.3.m. c:inx EDipD 3.ž. TO? ■fjinx jpipp 2. m. D?TP£ DDttipp DDDľ12 2.ž. PTP? ;r:"-x pplpp 1. sp. TO? ujVik- upipp PL st. abs. Q'TpE doí"ix: riialpp st. coil. 'ŤpB ntoipa '21*12 - t Sg. 3. m. TO? 10HN: 3. ž. TTpE noiix 2.m. T-pB Triiaipo 2.ž. i TO? l.sp. TpB 'Jtllf 188 PI. 3.m. 3. ž. Crp-PE cnolnx fnolix 2. m. K'p'pE cpolnx oovróipp D2*2YT| 2. ž. pTp? * l.sp. -rp^pE Podia TpE: X*2p 'prorok', pi. DXUJ (CX2;)- st- c0i1s- 'x'o'" sc surr. 2. m. *ípxi22- 2-V'-m. CDX*33' i?sg.upiur. 'X'OJ'2-m- DS^iií rft^Q 'pomazaný, Mesiáš', si. eons. fí^Q, snff. 1. sg. tft^gfo) 1. sg. při plur. 1>r;',5Í*l2= i'D1* 'pravý; 'kníže.'; 'dokonalý'. — Podle JÍT*' títiti '»lir'; 21"lp 'bližní';'^j5 'svatý''; velký'; -;Í23 'ěesl'. Podle *(y 'strom'. Jako 2'X : "1BD 'ldsař'; NB1 'lékař'; 2pX 'milující', 'přítel'; ^p 'zabíjející'; Jp2 'knčz'; T|y 'slepý'; Q^X 'němý'; npE 'chromý'; V}p}12 'osidlo'. 18!) V. skupina. Proměnná jména o vokalisacích (13—15) Sg.st.abs. st. con. Sg. 3.m. m IP! i;pT - - 1 1*0 Podle Q3H : *|5J»3 'maso', '00*B» shromážděni', 3.ž. 'řeka', st. cons. 2. in. 2.1. l.sp. Pi.3.m. TO W o:pT 'zlato', iČp ,P? np-ppn 2.1 TO l.sp. iwpr VI. skupina. Nomina scgolata (16—18) Sg.st.abs. m - ^P st. con. to ^?P tthp Sg. 3.111. teba i ~ iiep 3.ž. rnpp ntfnp 2.111. 0 1 T]*?P ——. z. z. l.sp. Wlp P1.3.J11. 0?Sp D*iep Dtr!p 3.Ž. WW 2. ni. DDľsSp d?1tP erifrp 2.ž. Í?1?P pti>"rp l.sp. U1k?Ď uijhp Pl.st.abs. cnpp st. con. - t " ,fiHp Podle 1jbl3: 1DH 'milosrdenství', "?J"H 'cesta', -J^y 'služebník', ÍPtý 'olej', gtatf 'slunce'. Podle : "H3 'slib', {23tý 'hůl, kmen', *DT 'paměť. Podle #-jp : mfc 'hýždě-, -|p3 Táno', 'stan'. Sdk 'p»'<""'. Jíl 'i»'al' (pi- ntiiu 190 191 Sg.l.m. róba nsp V plur. žen. koncovka : 3. ž. rvpba nnsp np 'roh'' 2. m. íppba TpBB tý£3 'duše', 'zcm6', 2. ž. Tf**1SD 1 " 1*117; 'meč'. l.sp. PI. 3. m. cn'?"pp annsp DTTý-lp 3. ž. pTÍí'C pnsp 2. m. DP^bp cpnsp 2. ž. JP'-pbp pne p 1. sp. u'"!?P VII. skupina. Jména (19—20) Sg.st.abs. p* prr w; riy •<••.■>«•; *jp st. con. "PC 'Sllť; |J 'zahrada'; Qy "ná- Sg. 3.m. 1. sp. P1.2. m. iax \px D3ttM rod'; tyj2 'pevnost', 'útočišti'; 'vše'; g") 'mnohý'; fj> 'síla'; 'nevinný'; 'srdce'; 'mofe'. Pl.st.abs. irpri Iiněna se středním původ. st. con. TO J : fy 'koza' (*'inz); Pl.l.sp. Pl. 2. ni. TO PJX 'hněv, nos', 'patro v ústeeh'. VIII. skupina. Jména na ,"f_: (21) Sg.st.abs. nrn ny'"1 'pastýř'; nj^a 's'ad°' i |K • st. con. mfi PITT Sg.l.sp. 1ň •Ví P1.2.m. tam Pl.st.abs. rrtTtp' st. con. ♦tři nnp» njp Sg.l.sp. ' n P1.2. m. • Ženský rod (22) Sg. st.abs. npip Pl.st.abs. nipíp st. con. rpíp st. con. Sg.3.m. 1MD1D Pl.DflPIP Sg. 3.m. "TfliPlP * i pi. nnv-ripíp 3.ž. nnpíp jripiD 3.ž. n"nlDip 2. m. •ffnpíp Dpripíp 2. m. *prnpip 2.ž. ijnpíp pripíp 2.ž. pyrvto*© l.sp. ijnpíp l.sp. •OVliDlP 192 14 Mluvnlco hebrejSUny 193 Jmčna ženského rodu II skupina: pjys 'ryba', fítífi 'roť, |-|Jtí> 'rok', -|JO '> 'obyvatelka, sedlci', nStflp 'zabíjející', nTOŠ 'důvěřující', 'pojídající'. VII. skupina: Ttbli, 'nádhera', fVtfíM 'majetek', nSjjH 'zasvíceni'. VIII. skupina: ny"*) 'pastýřka'. Dual (23—24) St.abs. E^i*) 'nohy' B\niýn; '«vojice mí- 'ri-y' st. con. děných pout' Sg.3.m. 3.ž. Priori 2. ni. 2.ž. l.S]). P1.3. m. Brrbj'i 3.ž. 2.m. 2. ž. 1. sp. B) SLOVESA n) Silná slovesa Qal Perfektum Imperativ sg. 2. m. Stop. ins 2. ž. iSrpp, •.-133 pi. 2. m. yaps, naj 2. ž. rrjSb5. nj-iis Imperfektum Sg. 3. m. k?! 3. ž. topíi 2. m. btopri i?pri 2. ž. 1. spol. tepy ■ 1 » 194 195 PI. 3. m. 3. ž. 2. in. 2. ž. 1. ipoL ruSapn n;Sapri Sap; naa* rmaDj-t naan ninaan n;apn uapfl n;apn Infinitiv Absolutní Slop TD3 Constructus "jWjj ""(Jjj Participium Aktivní Stpp. ž- f^tó. P'- m. pSap. ž- fltStó Passivní biräp. ž- nS'láp. P'- m. D'Sláp. *• IllSläp Nifi'al Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. 196 pf- Sap; nSap; ršap; 'Jišap; iSar onSap; impf. Sap1 impcr. i;Sap; Sapri Sapn 'Sapri n;Sapn ištflpri ruSapri Sa,?;; Infi n. : abs.Sbpn.Sbpj Süpn ' cons, Stopp 'Stapn , ' ''" ' i Particip. Sap; ž- nSap; iSapn n;Sapn p'- D'Spp; riSap; prel (27) Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. pf. 7tflp nSap riSap riStsp »fiSap vmn1 oriSap i;Sap: mpf.Sap1 Sapri Sapri •Sapri Sapx iSisp^ n;Sapfi impcr. Sap »Sap iSap n;Sapp, i n;Sap Sap;! Infin. abs. Sap. Sap constr. Sap Particip. Sapp ž- nSapp (nSapp) pi- c^Sapp niSapp Pu"al (28) Sfi.3.m. 3. i. 2. m. 2. i. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. i pf. Sap impf.Sap* nSap! ršap ■ p.šap; TSt?p: cr.Sap j l^šap! i;šap I Sapn imper. není Infin. Sapr, i 'Sapin Saps iSap1 n;Sapr, iSapn n;Sapn Sap; absol. Sap It constr. Sap Particip. pas. Sapp *• nSapp (nSapo) pi- D'Sapp niSapp 197 Hitpa"él 198 Sg. 3. m. impf.SiSpJV imper. — 3. ž. nbíspíin — 2. m. nSBpr.n bispr.;-'! btsprn 2. ž. ^tsprri l.sp. ■•fišaprin Sísprx — PI. 3. m. ^iDpnn — 3. ž. n^tapriri — 2. m. DJ-ibapm išepriri ibtapnn 2. ž. fi^pm n^Eprin njSispr.ri 1. sp. — Háp'al (31) Particip. Stspríp ž- fiSepfip (nbtspríp) pi- pjrip Hip'Il (30) Sg.3.m. pf- b'-topn impf. ^{jpi ini])cr. — Inľui. 3.ž. n^ppn ^t?píl — absoi. Swprr 2. m. fib&pn cons. S'Opn 2. ž. l.sp. flb&pn 'fl'ľtspn ^tspn It Particip. akt. S'-rapp ž- netopia (nbspp) PL 3. m. 3. ž. 2. m. i^ppn Dflbtsprt HjStDpn 2. ž. ■ t r» * " 1: nibapn Jussiv l.sp. — Sg.3.m. 3. ž. 2. m. 2.1 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. pf-Stapn nStipri r^ppr: "ľi-ptjpn ^ppn nriScpn impf.^p^ bfcpfi ^Bpfl ^t?p« nj-p-ppri iSt:pn rubtopn imper. neni I Infin. absol. Stopn ; constr. StSftn Particip. pas. Stppa ž- nbppp pi- o^ttpp nibepp |i) Slovesa laryngální 1. Slovesa prvního laryngálu Qal (32) Sg.3.m. p*, npy impf.-iby'' imper. — Infin. 3. ž. n??,V — abs. -ftps 2. m. nnpy i»y cons, iby 2. z. 1. sp. PI.3. m. 3. ž. ^-ipy lipy ipyx n^; n:npyn Particip. akt. noy pas. niay 2. m. npyri nay i ■ 2.ž. njnfoyp. nonay 1. sp. inoy 1 — 199 — Nip'al (33) Pu"al (35) Sg.3. m. pf- -ay: impf.^jjyi imper. — 3. ž. rnayj nayn - TJ - 2. m. layn 2. ž. riar: naim Hai;rr ' 1. sp. vnay; — PI. 3. m. naw — j 3. ž. » nnayri - 2. m. inam t IT - narn i it ■ 2.1. jrnay; ¥ I - T | ~ l.sp. inay; nayj — Infin. absol. i^yj cons. Tfitffl Participium naw Pi"ěl (34) Sg.3. m. pf. impf.-iay 3. ž. rnay 2. m. rinay navn 2.ž. rnay • T \ i l.sp. ■ i - x PI. 3. m. i t Hay? 3. ž. » runam 2. m. ornay itayri 2. ž. T 1 - \ t 1. sp. iriay -loyj Infin. nar - s Particip. naya Hitpa"čl (30) Sg. 3. m. pf. -|py impf.ijjyi imper. —• Infin. Sg.3. m. pf-naimi impf.npy^ imper. — Infin. 3. ž. rnay -lastti — -iay 3. ž. nnayrirr -layrw — navriri 2. m. 2. ž. l.sp. rnar Vrna? layri nayri nayx nay Particip. nava í 2. m. 2.1. l.sp. marm rnaynn vnaynri laynri naynri nayrn narnn Particip. -lawip PI. 3. m. na? najr — PI. 3. m. Har/ri HB1W — 3. ž. » — 3. ž. M r;-ayr.r _ 2. m. ornar nayr nai> 2. m. ornarn-i naynri inayr.n 2. ž. jrnay njnayr, 2. ž. jmaym njiayrw nj-arr.n l.sp. inay "iayj — 1. sp. — 200 201 Hip'Il (37) Sg.3.m. pf. Tfi#J impf. i- impcr. — Infm. 3.Ž. — I abs. TgJ£| 2.m. mpyri Tpyíi cons.T.py."t 2.Ž. l.sp. P1.3.m. 'r-'ovr, TOi! njnpyp Parlicip. 3.Ž. — Jussiv 1 2.m.1 nniayri iT'oyn ipy;. 2-ž-i:, nnp^ npipyri l.sp. — Ilap'al (38) Sg.3.m. pf- impf. "jjpjp impcr. ncnl Inlin. 3.Ž. rnoyri abs. ipyn 2. m. 2.Ž. 1. sp. fl~Py,C tonpyn -npyri "ip^N • Particip. P1.3.m. "P^ 3.Ž. •■ njnprri 2.m. npyri 2.Ž. •frnovn rrjipyri l.sp. ijnpyri 2. Slovesa středního laryngálu Qal (39) Sg. 3. m. pf. isn^ impf. lonit^ imper. — Infm. 3.Ž. Entito — abs. Binti* 2.m. p,pn# - i cons. Bilty 2. Ž. l.sp. P1.3.H1. 3. Ž. npntij njtprtttto Particip. akt. aniý pas. isirrty 2.m. oripnt^ 2.Ž. njpntwi njprr^ l.sp. tsnty; . — Nip'al (40) Sg.3.m. pf. torrt^j impf, ■QfííV'' imper. •—■ Infm. 3./. — abs. ain^J 2.m. j-ipnti>: pn&n cons. Dntt^n 2.Ž. l.sp. P1.3.m. ripntyj 1 'pnt>n Particip. 3.Ž. njtirirá — 2.m. 2.Ž. njpn^n 1. sp. — 202 203 Pi"ei (41 Sg.3.m. pf. 1J13 impf, imper. — fnfin. abs. 3. ž. naia — a cons. "!p3 2. m. 2. ž. l.sp. P313 •paps ■qiairi 'apap, "313 Particip. TO PI. 3. m. o"í? laps? — 3. ž. n33i3P » t ■» t — 2. m. DTI313 1313 2.ž. njapar, .-13313 l.sp. — Pu"al (42) Sg.3.m. pf- y# impf, imper. nenl Indii. nenl. 3. ž. 2. m. 2. ž. naia rvaia ropa fiari •spar, Participium: i,iaö l.sp. •ropa PI. 3. m. iaia 3. ž. •• H33ÍaP 2. m. orana 131311 2. ž. jpapa H33l3n 1. sp. 13313 "to Hilpa"č i (43) Sg. 3. m. pf- f 13*1i1 topí. "-13P* imper.— Inlin. abs. 3. ž. nsisnp ?i3p.p — con. **13np 2. m. 2. ž. paispp paispp ^13PP •aispn Particip. T[i3np l.sp. rnaiapp — PI. 3. m. ',3i3nn 1313P1 11* ■ * — 3. ž. » n33i3riľi — 2. m. ori3i3nn i3i3rr i3i3nn I|T t 2.ž. |ri3i3nn n33i3nri n33i3Jin 1. sp. i33i3nn — Hip'íl (44) Sg. 3. m. pf- pyfi impf. imper. — Iniin. 3. i. np/jnn — p-vp 2. m. 2.ž. l.sp. ppwp Participium: PI.3.m. ipwn — 3. ž. •■ rnpjnp — 2. m. cppv'P ipwp Ip'lnp 1 2.ž. njpytp, ri3pytn l.sp. — 204 2or> Háp'al (45) Sg.3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. Sg. 3. m. Pf- J3JWI impf. impcr. není Infin. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. npsnn Particip. PI. 3. m. 3. ž. njpinri 2. m. 2. ž. l.sp. •» " 3. Slovesa tŕctflio Qal laryngálu (46) pf- rite " I I T rinbty impi. nSty* - i • rimb^n impcr. Infin. abs. HiSli* cons. fpW Parlicip. akt. rr'-iy pas. niSty Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. pf- nbv? T i - 4 • nnbyi inbtyj i i • Nip'al impf. f-W( r\b&} (47) imper. - rtTtpPi Infin. abs. nÍ7tt»J cons. nWn Particip. Pi"el Sg.3. m. pf. rhy impf. 3. ž. 2. m. 2.7.. mb& vbtyn l.sp. "mbp PI. 3. m. 3. ž. ninbpn 2. m. ambp 2. ž. ]mbp rtyýfppi l.sp. mb& (48) imper. — nby Iniin. abs. pfotf cons. ffftí Particip. ríb&ti 206 207 Sg. 3.m. 3.ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. Pí. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. pf. nnbtf ntibp ♦wrW Pu"al impf. ffato nbvn nbpp, ■ \ -1 nxb&fí ■ i ■ % i imper. není Particip. IIitpa"ol (50) Sg. 3. m. pf-ribrit^n impf. nbpipi imper. — [afin. 3.2. rrSrpr: nbnpn rtbri&p, — cons. nbritfn 2. in. 2.ž. nbn&n Particip. 1. sp. — P1.3.m. 3. i. n:nbppn 2.m. mbnpri 2.ž. fp.nbfittfrr niribp.pFi l.sp. nbfíps 208 IlipTI (51) Sg.3.m. pí. rrbtyn impf. rpbltf'' imper. — Inlin. 3.ž. abs. ribpn 2. in. prSp;.- fíbpn' cons. wbprt 2.ž. wbpn Particip. l.sp. 'p.nbtýn rt^n — rrbtfia Pí. 3.in. vrbtýn 3. ).. »> ninbp? — 2.m. Drnbtfn 2. i. randil ninbpn .lussiv 1. sp. i,,*, nb& Ilap'al (52) Sg. 3.m. pf. nbprt Impf. nSt2>* imper. neni Inlin. 3.1 nnbpr} nbttfp, abs. nbpn 2. m. fínbpn nbpfí Particip. 2./.. pfíbpn "nbpp nbwo 1. sp. nbpit P1.3.1H. >,nbw 3.1 ninbpn 2.ni. *.nbpr. 2.}.. 1. sp. ".rbpr. 14 Mluvnic; lir-br«jštiny 209 y) Slovesa prvnf 3 Qal (53) Sg.3.m. pf. #33 impf. g>j* imper. — Infin. 3. ž. ntr:o — abs. {j>ÍJJ 2. m. cons. fltj*3 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. nity Particip. akt. tí>3i pas. tyijj 2. m. 2. ž. l.sp. — Nip'al (54) Sg. 3. m. pf. ttfa- impf. {ý-j* imper. — Infin. 3. ž. rrte>Jj — tetyn 2. m. 2. ž. l.sp. Particip. PI. 3. m. — 3. ž. •< — 2. m. DJj*?ij 2. ž. 1. sp. — Pi"čl (55) Sg.3.m. pf- K>|' impf. K>|J* imper. — Infin. 3.ž. — 2. m. Particip. 2. ž. 1. sp. — PI. 3. m. i ■ — 3. ž. — 2. m. !£>Í3 2. ž. njti73jri 1. sp. — Pu"al (56) Sg. 3. m. pf- impf. £>33* imper. neni Infin. 3. ž. v>3:n 2. m. ritt/a: Particip. 2. ž. i T - \ * t \ t 1. sp. PI. 3. m. t \ t \ i 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. H it pa "Gl (57) Sg. 3. in. pf- ty;jm impf, tj^i/v i : i ill per.— Illflll. 3.Ž. tfSJPP stópn 2. m. 2.Ž. 1. sp. pterin "ptfajpn ttóPP 'tfJJPP tí^PX iftjpn s!i^jpn Pnrficip. tt^pi? PI. 3. m. ^jOP" — 3.Ž. " .-;s*í:pp — 2. in. cpp/;.:n- ItfJJPP 2. ž. ]pr;;pr n:a>3jpp 1. sp. ut^pn 1 llip'il (58) Sg. 3. in. pf. Ktyrj impf. typ imper. — Infill. 3.Ž. abs. 0£| 2. in. pti>2n tf*ip eons, t^i^n 2.Ž. l.sp. PI. 3. m. ptfn ti^x Parfieip. tt^l? J ussiv 3.Ž. ■• 2. in. 2.Ž. cpt^n fpt^p n;^|p 1. sp. -k — 212 Iläp'al (59) Sg. 3. m. pf. ttfsn impf. tfp imper. není Infin. 3.Ž. ttfJP abs. Jt»|n 2.m. pttori tf3P cons. UřlpJ 2.Ž. p^iri ^3P Particip. 1. sp. ^ptfjn ttin i \ PI. 3.m. 3.Ž. 2.m. dp^jp 2.Ž. ?Pt03P njt??p l.sp. íi) Slovesa první X Qal (60) Sg.3. m. pf- bx impf. SpX''1 3.}.. nbax bxp 2. in. pbpx bxP 2. ž. ^DXP l.sp. "pbpx bpxj PI. 3. in. •ršnx tl T iSpx'1 3. ž. p;b5xp 2. m. epbpx ^DXP! 2.ž. ípbpx PiSpXP j l.sp. i:bpx S?x: ■ Six * I ♦San wan Infm. abs. Sl3X cons. SiX bx Particip. akt. b?X pas. bl3X 213 Nip'al (61) Sg.3. m. 2. m. 2. ž. PI. 2. m. 2. ž. Pf- SpKJ podle sloves 1. laryng. impf. fjj^ podle sloves I. laryng. imper. — bpxn "Spxri ^aSpxn Infin. ^OXH Particip. S^XJ Pi"ěl (62) Sg. 3. in. 2. m. 2.7.. Pf- S?N pravidelně impf. ^pgj pravidelně imper. — ^2X pravidelně Inlin. Pari icip. Sskö Pu"al (63) Sg. 3. m. Pf- S?X pravidelně impf. SsX* - \ i pravidelně imper. není Inf. SSM Particip. SsXÖ Hitpa"ěl , (64) Sg. 3. ni. 2. m. pf-baxrn pravidelně impi-SpXfV pravidelně imper. — L infin. Spxnn 72xm ] 'articip.SsxriO Hip'11 (65) Sg.3. m. 2.m. P'- S'PXrr podle sloves I. laryng. podle sloves I. laryng. mper.bpxrT íodle sloves 1. laryng. Inlin. bpKrr Particip. SpNO Háp'al (66) Sg. 3. m. pf- bpxrr impf.Spx* imper. není podle sloves podle sloves I. laryng. I. laryng. Inf.cons.Saxn Particip. SaX0 e) Slovesa třetí X Qal (67) Sg. 3. m. perf. xiCO xSp impf, xitp* 3.ž. nx^p ™bp x^pri xbpri 2. in. nxip rixšp xjfpri xSpn 2-ž. nxSp >'¥pn l.sp. yixio vixSp X1COX P1.3. m. ixsp ixbp ixap' ixSp* 3. i. ti n:xipr njxbpri 2.m. orix^p IXSÍDJI ixbprt 2.1. jrix^p frixSp njxipn njxSpri l.sp. i:xip i:xbp xyp: x1??: Sg.2.m. Imper. xifp Inlin. abs. X12ÉO 2.ž. 'X^P cons. ItifS P1.2.m. IKXP Particip. akt. x^P XT Kt?J 2.ž. njxip pas. xi:tp XlíľJ 21 I 215 Ni p'ii (68) Sg. 3. m. pf- xsp: impf. im per.— Infin. 3.ž. — ab- K^pj 2.m. ssari NSarr cons. XitöiT 1.7.. 1. sp. P1.3. m. >'2fpfi nxsn llttíp? Particip. 3.ž. nestaří — 2. m. crxxp: iN2fan 1 1 T * 2.ž. MJK¥pí nixsarr l.sp. KXfflJ t (69) Sg.3.m. pf- Kyp impf, imper. I II li II. 3.ž. Hjfpjjl aus. Xjfo 2. m. Jitt$p Kyp com. KSQ 2. ž. l.ip. P1.3. ni. 3. Ž. nxsp N?PX n:KÍpri • l * * Particip. KifPP 2.m. DTIKSB inxp • 2.ž. n;xjfpn 1. sp. UKýe — Pu"al (70) Sg.3.m. Pf- K5fö impf. KSP^ imper. není Iniin. není. 3.Ž. nsöji Particip. 2.m. Nspn K9tpp 2.Ž. flNSp ••«SOfl * -1 \ * l.sp. "flNSP K?ax P1.3.m. INSp Http») 3.Ž. * * \ i 2. in. onxjrp 2.Ž. fJTKxp * »VI 1. sp. n'ifpJ Hitpa"ěl (71) Sg. 3.1H. pf- s'Jtpnn impf-Ki'»^ impcr. — Iniin. 3.Ž. niN'-spnn Ki'pjpri — cons. xsprin 2. in. risi'pnn Ni'pnji xspnn Particip. 2.Ž. MMspjin "Xi'prir. -xspnn 1. sp. ♦riM^pfin Kspns - PI. 3. m. 'Xi-pr.T insöjy — 3. ).. njxi'priri — 2. in. oriNi'prin "Xi'prr iNiiprn 2.Ž. •pxi-prr njH^p/u? njKätp«! T T ~ 1 • l.sp. Nspnj 217 Hip'Il (72) Sg.3.m. pf- x^prr impf. x^pi imper. — I n I'm. 3. ž. nxv&pn x^ari — abs. X2ipn 2.m. nxipn xv^pri cons. K*JfOi1 2.ž. l.sp. PI. 3. m. nxm"i »JJst$$SJ ixripri wiari x^'px ix'ip: wian Particip. x^'pp 3.ž. » nripn — Jussiv KSD* 2.m. Dfixi:»n ixr&pn wipn 2.ž. pnxsnn nriari ruxian l.sp. uxipri x^a: — 11 sip' a 1 (73) Sg. 3. m. pf- xxan Impf. x^o> imper. není Infinitiv neni. 3. ž. 2. in. 2. ž. nxxpn rixipn nxscprt KXOJji xxan HXiran Particip. xxaa 1. sp. vixican "ST ^ xicax Pl.3.m. ixicon IXStB' 3.ž. »< noxipri 2. in. cnxi'pn ixicpri 2. ž. jiixm-i njxipjn l.sp. X2ÍDJ 218 5) Slovesa třetí 1 a' (tertiae infirmae) Qal (74) Sg.3.m. 3.ž. 2.m. pf- nSi impf. nbji imper. — Inlin. abs. rtba cons. niSj 2.ž. l.sp. P1.3.m. "bin nbax Particip. akt. rhi, ž. rrVj 3.ž. 2. in. nb:J pas. 2.ž. l.sp. Jussiv >jm Nip'a (75) Sg.3.m. pf- rhii 3.ž. 2. in. 2.ž. 1. sp. P1.3.m. 3.ž. 2.m. 2.ž. l.sp. impf. nbj* ■"Sari nSnx imper. — fa Inlin. abs. rtbiJ cons, fífiift Céckoi: Kni?ný fon«- , ., 219 Pi"ěl (76) Sg.3.m. pi. rhi impf, n^) 1 imper. — Infin. 3. i. nľhs abs. ftVj, rift 2. m. iT7| Aj Aj) cons. 7172 2. i. l.sp. P1.3.h1. 4l — Particip. 3. ž. .. — .lussiv 731 2.m. Ajjji 2. ž. 1. sp. nbii — ľ u"al (77) Sg. 3.m. pf- rrfy impf, n?:' imper. neni Infin. n«7Ji 3. ž. 2. in. Particip. nbiü 2.ž. 1. sp. Pl. 3. ni. 3. ž. 2. m. erb 17jji 2. ž. 1. sp. U*7) Hitpa"ěl (78) Sg.3.m. pf. rťpjn-i impf.-ťpin' 3. ž. 2. m. ri"7irin 2. /.. l.sp. P1.3. m. Ainn ■ 1 3. ž. nj^jriri 2. m. 2.ž. l.sp. uA|i#l n?.in; Infin. _ I cons. rferin Participium n?ano ._, j jussiv Sjn* ibrn Hifi'II (79) Sr. 3. m. pf- rtan impf, nb;) imper.— 3.1. — 2.111. 2. ž. 1. sp. — PI.3.111. 17JÍT ta? — 3.ž. .. 2. m. 17 Jn 2./.. rrjAjn 1. sp. úAjn — ab. nbin Particip. » i - Jussiv 72« 220 221 Sg. 3. m. 3.ž. 2.m. 2. ž. 1. sp. P1.3.m. 3. ž. 2. m. 2.ž. l.sp. Sg. 3.m. 3.Ž. 2.m. 2. ž. 1. sp. P1.3.m. 3. ž. 2. m. 2.ž. l.sp. pf- nS:n /V737 173,7 07*7:17 Háp'al impf. » l » i7j; 17-7 n7;j (80) imper. není Inlin. abs. 7737 řbin (cons.) Particip. rr*?ata T|) Slovesa první * 1. (Jód bylo původně wiw) Qal pf- -\b' n-»7: * in » t •* t impf. "jy 177 "fa H77 nrt77 imper. -T7 H7 HJ17 Particip. akt. 77S pas. 717* (81) Inf. abs. -)17» cons. Sg.3.m. 3.ž. 2.m. 2. Ž. 1. sp. P1.3.m. 3. ž. 2. m. 2.ž. l.sp. pf. ibi: "rnSu 1JT71J Nip'al impf. nSf ib)fí "fy"? • tit * "fy* vito? njišifi (82) imper. — Infin. cons. 77'n H7in I Particip. 77I3 Kořen 2*2* (neutr., ale s pův. j) Qal (83) Sg.3.m. pf. ttfJJ impf. 2i"r'1 imper. — 3.Ž. — 2. m.- - t 2.Ž. l.sp. — P1.3.m. — 3.ž. — 2.m. •2>-j*n i • noa' 2.1. T 1 _ ' t t ■ i l.sp. — 223 Kořen 2W* Qal (84) Sg. 3. m. 2.m. pf. jako impf, atýi jako ■j9» imper. — jako -j^i Inlin. abs.^l;^ eons. Particip. a. 3^ p. 2<\& Nip'al (85) Sg.3.m. 2. m. pf. atfu jako ňS"1 impf. JjJtfM jako "iS'1 imper. — Síto jako «fli Inlin. Particip. 2\Ütt Pi"«l (86) Sg.3.m. 2.m. pf. jako Sap impf. 2{íj'>i ParLiei]i.3a>»Q Pu"al (87) Sg.3.m. pf. 31p pravidelně impf. ^í^ii pravidelně' imper. neni Inlin. _ \_ Parlicip. 3^1)3 Ilip'JJ (88) Sg. 3. m. 3.ž. 2. m. 2.ž. 1. sp. pf. a*thn na^n nation _* i - impf. a"t?w anřix imper. — atfn Inlin. ab. mtfm eons, yijftfl Parlicip. a^io 224 P1.3.m. iant>v Jussiv ivýv 3.ž. >. ruatyw - 2. m. Bfiaitfvi lansun 2.ž. rua#vi rrjaijhíi 1. sp. uatjhn — Häp'al a hitpa"ěl (89—90) Sg.3.m. pf- afchn a#j#i impta^v aipifl; Imper. hitp. 3. ž. aijhfl sg. 2. ni. at^m - -1 2. ni. aitfw pravidelně 2. ž. -atihfi l.sp. ♦flatehn • i atfix PLS.m. latshn 3.ž. » n:achfl t i - 2.m. crptfin íatshn 2.ž. ruatfw l.sp. Inlin. häp. Particip. hap. cons. 3Uhn atfio Inlin. hit. particip. hit. ■ aí^na IS Mlmnlcc hi'hivJMtliy 225 Slovesa první ' 2. (Jód je povodni) Qal Sg.3. m. pf- pj; impf. pj* imper. — 3. ž. npr — 2. m. npy Pi 2.2. ripy 'pJ^ vr. l.sp. pJsN PI. 3. m. ipí" — 3. ž. — 2. m. crp:' 2. ž. •Íra. l.sp. P« 226 Hip'Il (95) Nip'al se nevyskytuje (92) Pi"el (93) Sg.3. m. pf. 3ts> impf. imper. Infin. 2u&> 2. m. pravidelné pravidelné au pravidelné Particip. 31310 • Pu"al (94) Sg.3. m. pf. ata* - \ impf. 21ä" - m imper. není Infin. pravidelné pravidelne Sg.3. m. pf. Zi^ľl impf. imper. — Infin. 3. ž. — abs. aa-n 2. m. cons. O^'H 2. ž. l.sp. PI. 3. m. Particip. 3. ž. — Jussiv 2W 2. m. 2.ž. 1. sp. — Háp'al (96) Sg.3. m. pf- atpvi impf. imper. — Infin. OBIľl jako jako 3,t£*i Particip. 2,t01O Hitpa"é l (97) Sg.3. m. pf- 3B;rin impf. 253''fT1 imper. — Infin. 3BVn 2. m. pravidelne pravidelne Partie, 3tfl Viö 227 ff) Slovesa střední 1 Qal (98) [ Sg.3.m. pf. op impf. jflffí impcr. — Illfill. 3. i. nap □ipn — abs. cíp 2.m. rit*>*3 oipri mp cons. cíp 2. ž. 1. sp. Pl. 3.in. 3. Ž. rap lap 'aipri B*pM ioip: n^aipri laipri -píp Partieip. abs. pas oip 2.m. iaip Jussiv 2.ž. rwp nróipri ruap l.sp. nap nip: — Nip"al (99) Sg.3.m. ! Pf- C1p3 impf. Cíp"1 impcr. — i nii ii. 3.ž. nalp; BIpJJI — abs. cíp,"! 2.m. aipri oipn , laiprt 2.ž. ííflop' nrpipr. n:aipn l.sp. uiaipj •cíp: 228 Pi"el (pól 31) (100) Sg. 3.m. pf- cpip impf. caip" impcr. — iníin. nalp 8.1. 2. m. %.'/.. naaip riaaip riaaip nplpri oaipri •paipj-i □píp 'paip Partieip. caipa 1. sp. 'napíp nalpx — Pl.S.m. laalp •sp/ip* — 8. ž. •• njaaipn — 2.m. cnaalp laaipri laaíp 2./.. pnaalp njaaipi-i njaaip l.sp. uaalp oaipj — Pu"al (půlal) (101) Sg.3.m. pf- DOlp impf. calp^ impcr. není Infin. apip 3.ž. 2.m. 2. ž. neaip riaaip riaaip oaipp calpri •aaipri Partieip. □pípa 1. sp. oiaaip naipN Pl.3.m. laalp laalp; 3.Ž. •• n;pplpri 2. m. Djnaalp laaipp 2.ž. njaaipri 1. sp. uapip caipj 229 Hitpa"ěl (hitpolčl) (102) Sg.3.m. impf. EOipíV imper. — Infin. 3.Ž. nppiprn ůQpr\p\ — cpiprn 2.m. 2.1. l.sp. nppipm toODiprin apiprn 'ppiprw cpipíiN DttipAT 'ppiprn Particip. opiprip P1.3.m. lapiprn loplprr — 3.Ž. njppiprifi — 2.m. cnppipn*! !»pip/iri loplprn 2.1. fnppiprn ruppiprw npppipn-T l.sp. uppipm opiprij — Hip'Il (103) Sg.3.m. pf- cpn impf. n"p^ imper. — Infin. 3.ž. np^pn — abs. opn 2.m. rii»"pn D,pri cpn cons. c^pn 2.ž. 1. sp. nicpn to1»>pn ^pn 'P'P'7 Particip. Q>pp P1.3. m. is^pn — Jussiv opi 3.ž. » njppn — 2.m.- onio^pn iia^pfl wpn 2.Ž. řiapán l.sp. n^pj — Háp'al (104) Sg.3. m. pf- cpn impf. OpV imper. není Infin. Cpin 3.Ž. nppin cpin Particip. DplO 2.m. nppn 2.ž. jnppin -ppin l.sp. ••rippin P1.3.m. lapin 3.ž. njppw 2.m. opppin lapin 2.ž. ruapin 1. sp. Dpti i) Slovesa střední 1 Qal (105) Sg.3.m. pf- 73 impf. W imper. — Infin. 3.ž. — abs.^2 2.m. p?«i cons. jvj 2. ž. 1. sp. f3N Particip. akt. 73 P1.3.m. 3.ž. 133 rrrj-DPi — i < pas. j13 2. m. on:? 2.Ž. — l.sp. — 231 Nip'al (106) Sg. 3. m. 2. m. pf- fi3; jako Dip; impf. |*,3» jako Dip' i m per. — jako Dip-l Infin. pian Particip. »i2j Pi"ěl (pôlčl) (107) Sg. 3. m. 2. m. i pf. pia impf, Jjfc' jako DOip jako fjpfei 1 imper.— jako DQip Infin. Particip. *JÍ2I3 Pu"al (pölal) (108) Sg. 3. m. 2. m. pf- jjia jako DQip impf. JjtoJ jako DlSipi — Infin. ľarlicip. niolsžmo. Ilip'il (100) Sg.3.m. 1 pf. 2. ni. ( jako D*pn impf. **2» imper. jako D'p; j ' I Jako fjjjň Infin. prr Particip. jt-jQ Jussiv 75> Háp'al (110) Sg.3. m. 2.m. i- pf- jain jako Dpin impf, jako Dpi" — i Infin. fyn 1 1'articip. Hitpa"ěl (hitpolěl) (111) Sg.3.m. |pf.';i3ni 2.m. ijakflD»Ípm impf.piar: jako DDtoJT mper. jakoDatern Infin. Particip. pto/W 232 k) Slovesa střední zdvojené Qal (112) Sg.3.m. i pf-330(0*1) impf. 3D* imper. — Iniin. 3., j napínsao^en) obrí — abs.3i33 2. m. riiap (niěn) nbfi 3D cons. 23 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. nisp ■riiôp 130 (Í33D AQU) »abjji 3DX is6; »aß Particip. akt. 333 pas. 3"33 2. m. nriisp isori 130 2. ž. ■•riiap n;*3o;i t T \ I n;'30 l.sp. i;i3P 30; — Nip'al (113) Sg.3. m. pf- 3p; impf. 3P< imper. — Iniin. 3. ž. n3p; 3SP — abs sien 2. m. niip; 3DP, opri cons. DD*! 2. ž. l.sp. P1.3.m. niso; - t isp; •apri sok Particip. 2D; žen. ri3D; 3. ž. nripr, — 2. m. j nnisp; lapp, ispri 2. ž. fP:Í3p; nrípri nripn 1. sp. j 13*ÍDJ op; — 233 Pi"ěl (polol) (114) Sg. 3. m. pf- 33fc impf. t imper. — Infin. 3.ž. nanic nnipri — abs. 2Z)Ď 2.m. rpnip nnipji 3DÍD cons. 2ZÍZ 2.ž. JOniP *?niDri 1. sp. vinnip • i ■ — Particip. P1.3.m. inníP — 3.ž. •< njnnipri ■ — 2.m. nnnnip innipn 2.1 pňnnio npnnian l.sp. • IJpniD "~ Pu"al (polál) (115) Sg.3. m. Pf' zziz impf. Imper. není Infin. 8.1 nnnio nnnip rinnip nnioji nnP .:. in. 2.ž. zzic-p, "zz^zr Particip. l.sp. 'fOpíP ZXDit nnipa P1.3.m. 3.ž. njnnipn 2. m. • t * ranipri 2.ž. tfcniD njnnian l.sp. unniD ZZfol 234 Hitpa"ěl (hitpólěl) (116) Sg. 3. m. pf- nninpn inipfoainp^ imper. — Infin. 3.ž. nnninpn nainpri — abs. aninpn 2.m. 1.1. 1. sp. rnninprr rnninpn ♦]|l33lň0n nni^pri 'nninpri nninpx nnij-ipn Particip. nninpa i * Pl. 3. m. 3.ž. inninpn inrinp: n:nnifipfl — 2. m. □riizinprt mninpri inninpn 2.ž. froninpn n:nninpn n:3?inprt l.sp. ijnnwpn nninpj — Hip'il (117) Sg.3. m. pf- 3DTI impf. 3p< imper. — Inf. 3.ž. '"!?pn npfl — abs. 3pH 2. m. npfl cons. 2.ž. 1. sp. P1.3.m. ninpn ^zir, nDX ^P? '3pn Particip. 3D10 i napa 3.ž. •> rtvzDP. — 2. m. DJP113DÍJ 13Dfl mpn 2. ž. < jriinpn nrnpri '■^IPlI 1. sp. nDJ — 235 II áp'al Sg.3.m. pf- apvj impf. 2ĎV 3. ž. SOW 2. in. niapin apin 2.Ž. wapvi l.sp. wipin PI. 3. III. ttp> 3.1 nrppin 2.m. D#I3BV1 i3p>, 2.1 nrfpw 1. sp. uiapin apu (118) impcr. nem Inf. abs. apin Particäp. 2ü)0 23ti I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 101. Abeceda. Viz § 1. § 102. — 103. Písmena roztažitelná a koncová. Viz § 2.—3. Ve vědeckých publikacích se roztažitelných písmen neužívá. § 104. — 105. Rozděleni a výslovnost souhlásek. Viz §4.—5. § 106. Souhlásky explosivní a spirantní. Viz § 6. § 107. Označováni samohlásek. Viz § 7. 1. Aramejština používá písmen "|, \ ,-[ jako značek pro dlouhé vokály obdobně jako hebrejština, na př.: hada', ÍV3 bií> nCDin kŮJrpal, ^"pa blddk, n03n Mknul. Zatím co v hebrejštině x jako značka pro vokál je jenom tam, kde skutečně ' drive bylo, aramejština ho užívá daleko častěji, často i na úkor fl: týřO r™< NJT3 (st. determinalus), xS> NVľl (fem. -J, za správnější 2. Viz § 7. 2. 3. Viz § 7. 3. V punktaci biblické aramejštiny ;sou též he-braismy. Příklady v § 110. § 108. Výslovnost a psaní samohlásek. Viz § 8. 1. li. 2. c) Q5ma;s se čte výjimečně jako ů v otevřené slabice v někt. tvarech předložky D"lp- VrtDlS Dan 6. 19 (L); 7, 10, 2° (L); (ale VňÔ"lp tamtéž 1"). b) blpb M9°£eí 'pro'. § 109. Scriptio plena a defectiva. Viz § 9. Souhlasí s hebrejštinou, jen x je častější. Srovn. § 107, I. 239 § 110. Palah furtivum. Viz § 10. § 111. Š»w5. Viz § 11. § 112. Š»w5 compositum. Viz § 12. § 113. Dägčš lene a dägčš forte. Viz § 13. 1. Pozn. I. Na rozdíl od hebrejštiny se v aramcjštine dvojhláska -a/- považuje za skutečnou dvojhlásku, takže se po ní souhlásky spirantisuji jako po samohlásce: bájích 'jeho dům'. § 114. Značky v pismu. Viz § 14. 1115. Q*r6, k°llb, mimořádné body a smíšeno tvary. Srov. § 15. 1. Q'ri jsou v aram. částech SZ pomčrně častčjší než v hebrejských. Vždy je u zájmena osobního 2. Ig. m. (§ 127), u sufíixu téže osoby (§ 127) a 3. sg. fem. (§ 123). 5. Jméno Boži mrp se v aramejských částech Starého Zákona nevyskytuje. § 116. Prízvuk. Prízvuk v aramcjštine je též důrazový, ale patrně byl silnější než v hebrejštině. 1. Podobně jako v hebrejštině je v biblické aramcjštine prízvuk slovní většinou na poslední slabice: na př. JJflíl 3x 'můj otec', "p^|fi 'nohy', b) s vedlejším přízvukem maji vokál dlouhý (pp^y 'věky'); krátký jen pod vlivem laryngál (xfiytíf 'hodina', pnb 'necht ony jsou', ITHJ 'moudrost') a v 6 ojedinělých případech (viz Bauer-Leander s. 15 n). c) neprízvučné mají vokál dlouhý (pS^J 'bořící') nebo redukovaný (š^wa): fafí< 'zasedl', "]oy 'vlna'); krátký jen před virtuálně zdvojenou laryngálou (jľip '*H-tovati se') a před stejnými dvěma konsonanty (jľosb 'jeho srdce'). 4. V aramcjštine není otevřená slabika před přízvukem prodlužována, nýbrž se redukuje: *qt| < *rfaMr[hcbr. 12^]. 5. Zavřené slabiky a) s hlavním přízvukem mají samohlásky dlouhé (pílS 'jim', PCÍy 'položil jsi') nebo krátké (ppith) 'napsal jsi', 3fn 'zlato'). b) s vedlejším přízvukem stejně jako c) neprízvučné mají vokály krátké (X'fiOy 'národy', X3J 'jáma', xľSp 'kriiY). Pozn. I—III. na str. 49 platí i pro aramejštinu. Přehled slabik (a jejich vokálů): otevřená zavřená s hlavním přízvukem: vokál dlouhý, výjimečně krátký dlouhý i krátký s vedlejším přízvukem: dlouhý výjimečně krátký krátký zřídka dlouhý neprízvučná: dlouhý nebo redukovaný (výjimečně krátký) krátký zřídka dlouhý || Mluvnice hebivJSHnv 241. § 119. Pausa. Paušálni tvary v aramejštině se neliší od kontextových. Kde však masoretská tradice uvádí tvar odlišný od kontextového, je to bud chybný hebraismus (na př. ^77 mlíto ••WJ D*B 3, 4; Hzr 4, 23; *p místo *iy Dan 3, 15), nebo umělé rozlišení v některých' tvarech: v'pause většinou i, v kontextu vždy e: (Ezr 6, 12; 7, 21) proti -Qyjv (ĽzrC, 11; 7,23; Dan 3,29). Hlavní jevy hláskoslovné § 120. Samohlásky. 1. Systém samohlásek, kterým masoreti opatřili biblické aramejskč texty, je obdobný jejich syslčmu hebrejskému. Doloženy jsou samohlásky: krátké o (?) u dlouhé r — ,7 u(?) u — redukované — — " « •• _ _ » 2. Samohlásky stálé jsou uvedeny v § 143, odst. 3. Jsou v podobných případech jako v hebrejštině. S 121. Změny krátkých samohlásek. 1. V aramejštině se krátký vokál v otevřené slabice před přízvukem redukuje. [V hebrejštině se dlouží; zdá se, že to však byla obrana proti této redukci, které byli zvykli aramejsky mluvící Židé ze své běžné mluvy.] Na př. 2ľD (<*l' TlbľSpfl 'přijímáte'. 4. Jsou-li však před přizvučnou slabikou dvě otevřené slabiky s krátkými vokály, vokál druhé z nich se clidujc, první v slabice tim zavřené zůstane [stejně jako v hebrejštině: DSna'l]- Na Ilř- f?1?? (< *m(daMn); fl-JSy (< *'abu(jiH). 5. V zavřených slabikách a může přejit (postupně) v i: *katbcl> nnriS; *b(i.irä> NT^S. V sousedství laryngál se a drží, viz odst. 4, poslední příklad). 0. i se někdy mění v zavřené slabice v e, zvláště v tvarech slovesných (viz § 154, 3), m. j. v participiích: "jjgrj 'zabíjející' (ale: p^ 'hoříci'). Srov. též § 119 na konci. 7. u se někdy v zavřené slabice prízvučné měni v o (jen ve tvarech nominálních, ne u sloves): *gubb > 33 (st. constr.) 'jáma' (ve státu emf. zůstává n: fcOJl)- Viz § 144> IV-V neprízvučné slabice zavřené přechází někdy u v ů: *hunhal> nnjn 'by' dan dolů'. § 122. Změny dlouhých samohlásek. 1. Původní ä v aramejštině zůstává jako ä: flbx 'bůh', KfibtíJ (st- emph.) 'pokoj'. [V hebr. ä > u: fl^x, DÍ^Dl 2. Dlouhé vokály zůstávají i v zavřené slabice: ^pjý šdmíil 'položil jsi' [v hebr. se krátí: možná též v KAJÍC a pod., srov. § 144, VII, 2; s. 260. I J I* ! § 123. Změny původních dvojhlásek. 1. au dá všude 5: fjji 'den', \ff] (< *r -ájin pj*1p_ 'rohy'; někdy též tam, kde není na konci slova, XíVľä dům', (ale ne vždy: JílTa1 <-ailiôn a j.). a) ai se mění v č vždy na konci slova: N33H5 (p:«-a^.)'jejichž dny' § 124. Vložené samohlásky (anaptyktické). 1. K oddělení dvou souhlásek na konci slova se vkládá a? (sa;gol): ""iSlS (<*malk), "kráľ; fiOty (<*éámt), 'položil jsem'. 2. Názvu scgolatisace se používá, i když je vložený vokál jiný, i po / (na př. -aj(i)n **j"lp), " po laryngále: jjjjb tu'(a)m 'rozkaz'. § 125. Změny samohlásek vlivem laryngál. 1. a) Protože se laryngály a r nezdvojují, dochází někdy před nimi k náhradnímu dlouženi a v rí, i v ?.: 1!p3 (* < barrik) 'požehnal'; y-)]-, (< *tirr-). Viz též § 170, 3. b) (Někdy zůstane vokál nezdloužený (t. zv. virtuální ge-minace), viz § 170, 3.). 2. Před koncovým 7, y (a ■") sc mění krátké vokály v a, před dlouhými (s výjimkou íí) se vyvine I. zv. patuh 1'urti-vum: nStlVIJ (<"'W 'nalézáme'; fltfl n~i K"J"H 'zlato' (st. emph.). § 170, 2. 5. Před laryngálou s hafepem může být jen odpovídající ' plný vokál: fcorn. HVIFi ifí (plur. p*f|). Viz § 178: 1, 2; § 144: IV. 5. ' na konci slabiky se vysunuje a předchozí vokál se dlouži: *jťkul> jčhul SrJN* S 173, 1. 6. O přesmyknuti a připodobnění / a sykavek viz § 167, odst. 2 a 4 na konci. 7. Sykavky a zubnice aramejskč a hebrejské si odpovídají takto: Původním [v arabštině šachovaným] interdentá-lám lad odpovídají v aramejštině dentály i i\ d, \ hebrejštině sykavky š a 2. Podobně původní cmfatické inter-dentály t a d daly v arabštině emfatické z a d, v aramejštině dentální / a cmfatické q nebo', v hebrejštině splynuly obě v .j. Aramejské původní sykavky s, á, š, z odpovídají hebrejským, rovněž i původní dentály rad. 241 24:") aramejské ti t d f ( '(q) » š š s z hebrejské t d š z t 9 t f é š s z arabské t d t i t f r 4 ■f š s s z (v starší fázi semitské se předpokládá) id í í! t 1} ? š š s z Příklady: aramejsky hebrejsky arabsky význam 2W ľlib tvalaba hebr. a aram. 'seděli' 0rab. 'skákali' (obojí se 2ľTl ďhab sklizenýma nohama) 3» zShab daliabfun ) 'zlato' *)t3J n'lar nusur nazara 'hleděti si','dávali pozor' y IX '"ra' pX 'xrx? 'ardfun ) 'země' II. TVAROSLOVÍ O t. zv. částech řeči viz str. 63. Zájmena § 127. Osobní zájmena samostatná. sg. 1. os. ít*} '"na 2. ř k*Ib rwiJH fardä ) *, m. 'anť 2. $t f. nedoložena 3. m. hňC) 3. » f. un 1. n '"nŕhnä 2. i, m. 'aidun 2. „ f. nedoložena 1 ten (Ezr) himmii 3. ,i m. flsň (Dan) himmiin f. 'inníin 3. pí* 'innin 246 V 2. os. sg. a pl. není n assimilováno k následujícímu /. (Pro 2. os. sg. f. je v elefantinských papyrech tvar iflON -asi 'antl). Tvary 3. pl. m. a f. |^x a T^jN vznikly pravděpodobně z přívěsných zájmen u sloves (Bauer-Lcander, s. 270). [Srov. § 27 pozn.: arab. 'ana, 'anla, 'anti] § 128. Osobni zájmena přívěsná (sufíixy zájmennč). 1. Viz § 28. 1. Suffixy u singuláru, (jm 'otec*, tfypi hlava'). 247 [§128] 2. Suffix pro 1. os. u slovesa je -m »j, ostatní jako u no-mina. 3. Sg. 1. -í 2. m. -{Vl*jrý1 3. 1. -ěhčn (Wt*J*2 doloženo jen u předložky) 6. Tyto tvary mají suffix stejný jako u singuláru, jsou však rozšířeny o duální a plurálni příznak -aj-. 2. sg. m. a 3. sg. f. se ve výslovnosti (q*T8) připodobnily tvarům při singulárů, -ě- v 2. a 3. os. plur. vzniklo z -a/-. V 3. sg. m. -ajhů > -au) > -o; suffix v dissimilovanéin tvaru (-hň >)-ltl byl ještě navíc připojen. 7. Na rozdil od hebrejštiny se k plurálům (většinou ženským) na -Sl f\ připojují stejné suffixy jako k singulárům: na př.: 'TinO-X moÍ' otcové', TjfiPnx 'tvé stezky', nrp3!N 'Íeho kolena;, jirm-JO 'jejich oběti'. § 12'.). Význam a užíváni osobních zájmen samostatných. 1. Ač jsou i v aramcjštine osoby dostatečně určeny-svými koncovkami, užívá se ještě osobních zájmen, někdy nadbytečně, někdy pro zpřesnění: ftVftp njXl "a já Jscm uslyšel', (Dan 5, 10). Sx.sJ"1 HpH *fjT) 'duch můJ' 0')» Danielův', (Dan 7, 15). 2. Velmi často slouží jako spona (kopula): XS"13J rnOtý pjM JP 'která jsou jména mužů' (Ezr 5, 4). Při tom nemusí být ve shodě rodem a číslem: npH~\ XIH-nriJX 'ty (jsi) hlava' (Dan 2, 38). & 130. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných (suf figovaných). 1. U sloves jako v hebrejštině. 2. U jmen podobně jako v hebrejštině. 249 Pro aramejskč dialekty je příznačná častč předjímáni (prolepsc) suflixu vyjadřujícího jméno, jež pak následuje. Tak podle masoretské akcentuace v Ezr 4, 11: KtfápriftyŔ'bp *r(Í"3y 'p««laB jcmu.Artaxcrxovi* V biblické aramejštinč jinak tato vazba ztotožňuje: ^7*73 !"13 'leže noci' (Dan 5, 30). KJ10"Mp ftfä téhož království' (Dan 7, 24). Často je prolepsc při vazbč s ttj (viz § 133, 2, c). 3. I pro aramejšlinu platí, že sutlixů nelze užiti ve funkci zvratnč. K vyjádření vztahu zvratnčho (rellexivníbo) je nutno užiti opisu pomoci substantiva: lľ|33"; phti&ft xS 'neponížil jsi se(be)' (doslova: 'své srdce' Dan O, 22). t 131. Zájmena ukazovací. 1. Pro bližší poukázáni 'tento' sg. in. ftjm ďiul, 'tato' sg. f. g« dSi Tito' pl. pro oba rody: -"Sx 'ělB (= hebr.), (Jer 10, 11, Kzr 5. 15) k>tib; ^X Ví "(Em 5, 15) q'rě; -i^X (v Dan). [Odpovídá hebrejskému m, pjf], 2. Má funkci substantivu! i adjektivni: Kttfyj nJI 'toto je sen'; (Dan 2, 36; 4, 15); IfptmjJ 'tento roh'(Dan 7, 8); flíš -|,nx3 'potom' (Dan 7, (i, 7). 3. Pro vzdálcnčjší poukázání: Sg. m. *TJ dčŕ, f. >!j«| däk (Ezr) pro oba rody cíiVc/cě/i (Dan) Pl. ""Sx *í2tty| 'oni'. [Jinak než v hebrejštině; srovnej však arabské ddka = = 'onen'.] Užívá se ho jen adjektivně: *«| XJV1Í3 'ono město' (Ezr 4, 13). ' ' ''' 'onen', 'ona' § 132. Zájmena tázací. 1. Substantívni pro osoby man 'kdo?' [Rozdílné od hebrejského, ale srovn. arab. man.] 2. Pro věci f/Q mä 'co?'.' [Stejně jako v hebrejštině a arabštině mä]. § 133. Zájmeno vztažné. 1. Aramejština má jediné všeobecné vztažné zájmeno iT| dl pro všecky rody a čísla [Srov. arab. (alla)di]. 2. Užívá se ho: a) samostatně: DbíihTO *"1 xlľO'in 'chrám (jenž je) v Jerusalemě' (Ezr 5:, 14), rýh »"i xj/vx 'slrom> ktcrý isi viděl' (Dan 4, 17); b) ve spojení s jiným zájmenem: S©1 xS",':T"*'P 1cc"-0 ne~ padne' (Dan 3, 6) (srovn. též § 134, 2); c) k vyjádření vztahu přivlastňovacího původně jen k jménu určenému: xni7X"P''"J"',1 X'JXffl 'nádoby domu božího' (Ezr 5, 14), pak i k neurčenému: Vij"*"! 1*13 'ohnivá řeka' (Dan 7, 10). Často je tento vztah picďjat sufhxcm: Xn?X"H "*»59 'jméno jeho (totiž) Doba' = 'jméno boží' (Dan 2, 20). Tato vazba významem odpovídá vazbě státu konstruktu s geni-tivem (viz § 142, 3); d) jako spojky v různých funkcích (viz § 185). § 134. Zájmena neurčitá. 1. Není pro ně zvláštních tvarů. 2. 3. K sevšeobecňování se používá též zájmena tázacího: "ntýn nOI 'a kterékoli potřeby' (Ezr 6, 9), •jVJrt nni 'a cokoliv... bude (se zdát) dobré' (Ezr 7, 18).' Viz též § 133, 2 b. 250 251 i 135. 4. 'Jedcn-druhý', 'navzájem' se vyjadřuje jako v hebrejštině opakovaním zájmena ukazovacího: 7J7"Dy 7J7 J'pi"[ 'spojené jeden s druhým, navzájem' (Dán 2, 43)'. ' 5. 'Každý', 'všechen' 73 kol, před maqqcpcm -73 kál-(vlastně substantivum 'celost', arab. kull(un)). Vazby jako v hebrejštině: a) před neurčeným sing.: 'každý', t*7JK"7í 'každý člověk' (Dan 3, 10); b) před určeným sing.: 'rely', KJ?*"K*73 'eelá země' (Dan 2, 35 a 39)i c) před určeným kollektivem: 'veškerý', K"lte*S"Sj4 Volke-ré tčlo'; (Dan 4, 9); d) před plurálem: 'všichni', 733 "B'37 737 'všechny mudrce babylonské' (Dan 3, Í2). V aramejštině je kromě toho tvar X73 MUi 'vše', 'všichni'. Hľľ'x'pSb *irp 'JWlo pro všechny (bylo) na něm' (Dan 4, 9,'l8). Člen. 1. V aramejštině byl člen původně asi též -ha jako v hebrejštině, ale protože se klade za příslušné jméno, podlehl jistým změnám. Stav jména se členem se nazývá status determinatus nebo cmphatieus. 2. U singulárů a plurálů na Sl je člen v tvaru -a. Je na něm prízvuk, který působí na' určované slovo. M. sg. 77X '"7(7/1, 'bůh', se členem XH7X Wlftí 'Bůh'; f. sg. níS3H> status constructus ;iQ37, status emphaticus *)iíikmat-(l> xnpsrí 'moudrost'; p'lur. *y3!»X' st- eonstr. JW|5JI£. sl. emph! XľW2*;X 'prsty'. 3. a) u plurálů na -in a duálů se člen *-hu připojuje k příznaku -aj- a dá s ním -ajjfi x* !Wj}/t'> st- c°nst. 252 'PV < *-«/, st. emph. ypgfi 'dny'; duál X;0Ttfp 'váhy' (Dan 5, 27) (ale Leningradský rukopis má: S^JTr jcdnoradikální nomen není doloženo žádné, neboť slovo pro 'ústa' [v hebr. jlf»] bylo rozšířeno o druhý radikál m (asi zbytek označení neurčitosti t. zv. mimací): oč (se suít. nae). 3. K dvojradikélním patří na př. slova: 3X 'otec', nS* 'bratr', 7» 'ruka', ftjfň 'rok', 73 'syn', Ct»j 'jméno', yx |hebr. 'dřevo'', 'strom', «7n (sl. constr.) 'dva', *fp) 'ženy', 7x0 'sto'. I, Ctyřkonsonantiii jsou na př.: DC*in 'kouzelník', 7|(W 'krk'. * • 253 ä 137. Tvorení jmen. 1. Původní dvojkonsonantní (c^í), trojkonsonantní C^jbÔ. VINÍ. "Iľn) a vícckonsonantní (pteV(). 2. Odvozená (A) z kořene a) zdvojením středního radikálu: ^jj 'hrdina', b) opakováním třetího radikálu: *JJH 'zelenající se', c) opakováním druhého a třetího radikálu: IB^rj^ 'úsvit', d) opakováním celého dvojsouhláskového kořene: br)Í 'kolo'. (Ii) e) praef ixy <*) '-: tf*H!Si Ihebr. 'paže', 5) m-: f2tt>0 'obydli', *12yp 'dílo'. Též k tvoření infinitivu qalu (§ 1G4, 2), n) /-: NTHn (st- emfat., od Wj) 'okruh', (:)) h- a t) í- slouží k tvoření infinitivů kausativních slovesných kmenů hajVelu a šap'elu: mateři 'zhubili', ffnyŮ 'dokončili'. (C)f) sufrixy: u) -ňj [odpovídá bobr. -ř]: tfr^PJ 'Chaldejský', *©^ft 'prvý', b) -án [hebr. -J/i i > -ůn]: yvjjj 'stavba', w»y 'strom' [srovn. hebr. pbí<]> i;) -ón [= hebr.]: fl^T myšlenka' (srovn. hebr. fÍS^)> ■ t|) -í, st. constr. -U: ^n&í" st. constr. JľHľTN' 'konec', fl) -íi, st. constr. -ů/: l^blS' st- constr. flia^Ä království', x) -5, j- (kanaanismus za -S, n ): "jj 'daň', ^jh 'deset tisíc'. 138. Rod jmen. 1. Aramejský rod mužský a ženský odpovídá hebrejskému. 254 2. Maskulinum nemá zvláštní koncovky, časlá jsou i fe-minina bez koncovky: 'kámen', y""|X 'zemč', pj> 'oko', patrně léž fj) 'koza'. 3. Feminina se většinou tvoří příponami: a) -/ jen v -U a -ul, kde mizí ve státu absolutu: st. abs. 'infct' sl- constr. JVIPíX 'konec', st. abs. 1obo> st-constr. fTljbo, st. einpíi. Nfľobŕí 'království'. I - T I _ b) -al, z něhož asi jako v arabštině v pause vzniklo -ah, jež pravděpodobně jako v hebr. proniklo i do kontextových tvarů a dalo -a, n . (Misto tohoto ,-[ v aramej-štině je často psáno X •) V ostatních tvarech se -al udrželo: st. abs. Jtfifl (n'ebo XVľl)' st- constr. fly>n, st. emph. XlYTl 'zvíře'. c) -f jen ve fem. v^riN 'ůh-ri 'jiná' k mase. flľJK 'jiný'. 4. Jako obojrodá se jeví v biblické aramejšlině "flj 'oheň' (mase. Dan 7, 9; fem. Dan 3: 6, 11 a j.), -)CÍC 'pták'(mase. Dan 4, 9 k"til>; fem. Dan 4, 9 q»rč; 4, 18). Pozn. I. Mase. s žen. koncovkou: .-[HĎ 'místodržicí', f|J3 'druh'. Pozn. II. Kollektiva bývají fem., na př. i^j 'vystěhova-lectvo'. Abstrakta bývají léž fem., na př. 'velikost'. § 139. Číslo. Aramcjština má tři čísla: singulár, duál, plurál. V tom i v jejich užívání se shoduje s hebrejštinou. (A) 1. Duál značí předměty párové: má koncovku v st. abs. -ájin pi^p 'rohy'; v st. constr. -ě (<*-aj) *s21p'> v st-emph. -a/;J (< *aj + člen *M) X*J"lp. [Srovn. aráb. -ajni konc. du. pro nepřímé pády, -a) pro st. constr. du.] 2. Ve femininu se tyto koncovky připojují k tvaru na -al: ^flNlS 'dvě stě' (od |-|Xip < *mi'ut-). 255 [§139] 3. Príklady: Yj/*p 'ruce', p>fcý 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Dan 7 j 7, i^y (st. constr.) 'oči', N'JÍXň (st.eniph.) 'váhy', t. j. dvě misky vah (patří k „dualia iantum"). 4. Duál tvoří jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: f313"1 p3E* 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. 5. Duál za plurál: -|p>y pj~lp 'deset rohů', Dan 7, 7. ti. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. i~\p,, fem. st. abs. pjVIrl (< *-a/lt). (B) Plurál. 7. a) Starší způsob tvořeni plurálu opakováním je u adjek- tiva 2"| 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normálni plurálové koncovky: mase. p3*]21 'velcí', fem.: |313n> emph. KrG"13,*l 'velké'. (Srovn. též odvozené subst, 'velmoži'). 8. b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: ul) maskulinuni ve st. abs. -in, p-: ppbp 'králové', ř*p*Jf1 'moudří'. [Srovn. arabské -lna, kone. plur. mase. pro nepřímé pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy nu -lni: D^^D 'králové', Kzr 4, 13; QiS^X jako k'tib, opraveno však v qerě pD^X- 'tisíce', Dan 7, 10.) u2) maskulinuin ve st. constr. -v, i - (< *-«/, jako v duálu): tf^fi 'dny', *0*2ľT 'mudrci'. (3) maskulinuin ve sl. cinph.: -njjlf, N'N (' - *-«/ +člen *hu): X'O*' 'dny'. |11) fcniiniiium ve slatu absol. -iín, ^ , (místo *-«/, n analogicky podle mase. -řn): flJsitN 'prsty', 256 [§ 139] fi2) ve st. constr. (původní) -fit, : fiy2UN-(53) ve st. emph. -illS, ^: NJWSlíX. 9. Některá maskulina maji v plurálu koncovku (ženskou) -fin: Qtý 'jméno', pl. tVlQ$ (constr.); XD12 'trůn', pl. pD12; nnK 'lev', pl. emp'hat. Nflnx: *3X 'otec', pl. se'suli. VirDK. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -in: n'pp 'slovo', pl. pfo; nn 'duch', pnn [v hebr. fffflU', niíji 'rok', pl. pjp>; ptýj 'ženy' (sing. nedoložen). 11. Zvláštní je slovo týJX. Původně kolektivum 'lidé', 'lidstvo' (slovensky 'svet'), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': sg. týjx "13 (důležité místo Dan 7, 13), pl. 'J3 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo tjjjx někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, "i; 6, 8, 13 (I)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo {fti 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pp^i (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. fmfr Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A).) 13. Plurál od PT^N Je pl^N! značí v aramejštině [na rozdíl od hebr. D*HvH = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: pori"l 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. onXáyxva splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ptsn 'pšenice' jako zrní [na rozdíl od hebr. fflňfj — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: 'dříví'; Mg 'ptactvo'; *iBy I1' 'listí'; 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 257 [f 139] (B) 250 3. Příklady: ppi 'ruce', pj*# 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Dan l\ 7, »W> (st. constr.) 'oči', XOTŇIS (st- emph.) 'váhy', t. j. dvě misky vah (patří k „dualia fantům"). 4. Duál tvoří jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: fľ)131 "flp 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. 5. Duál za plurál: «|jí>5' pj"|p 'deset rohů', Dan 7, 7. li. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. v^p\, fem. st. abs. pnifl (< *-"/")■ Plurál. 7. a) Starší způsob tvoření plurálu opakováním je u adjek- tiva 3"] 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. p3*]3"i 'velcí', fem.: f2"Q1- emph. XpOlľll 'velké'. (Srovo. též odvozené subst. *pj3")3") 'velmoži'). 8. b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: ul) maskulinum ve st. abs. -In, p-: PP^P 'králové', pp'Sľl 'moudří'. [Srovn. arabské -inu, konc. plur. mase. pro nepřímé Pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy na -ím: B'pSä 'králové', Kzr 4, 13; Q^S^x Jak<) k'i't!' opraveno však v q*rt pC"7N> 'tisíce', Dan 7, 10.) ft2) maskulinum ve st. constr. -č, i - (< *-((/, jako v duálu): 'dny', 'Q^n 'mudrci'. (3) maskulinum vc st. emph.: -ajjií, x'X (•:*-«/f člen */kí): X'aV 'dny'. |11) femininum ve státu absol. -än, ^ , (mislo *-(V, n analogicky podle mase. -i/i): fysifX 'prsty', [§1.39] R2) ve st. constr. (původní)-J/, n : fiys^X-|i3) ve st. emph. -Sta, |qt : xriy2^N-9. Některá maskulina maji v plurálu koncovku (ženskou) Stu Qp 'jméno', pl. ftniDtý (constr.); XD13 'trůn', pl. ppis; nnx t*v, pi. émpW xjinx; *3X 'otce, pi. se sufi. 'řirňx. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -In: n'pp 'slovo', pl. ppp; nil 'duch', pnn [v hebr. pflfíTii lip 'rok', pl. pj£j; p^j 'ženy' (sing. nedoložen). 11. Zvláštní je slovo týJX. Původně kolektivum 'lidé', 'lidstvo' (slovensky 'sveť), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': sg- tiÓX 13 (důležité místo Dan 7, 13), pl. xtíÓK 03 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo gjjx někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, 7; 0, 8, 13 (1)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo tf(t 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pp^ (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. fflfii Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A).) 13. Plurál od nSx Je pn^Kí značí v aramejštině [na rozdíl od hebr. QflSx 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: ppHI 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. cmXáyxra splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ppn 'pšenice' jako zrní [na rozdíl od hebr. niSn — 'obili na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: yx 'dříví'; ppy 'ptactvo'; "ipy 'listí'; "rtřJJ 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejítlny 257 § 140. Status. V aramejštině může být nomen v trojím stavu (státu): 1. Status absolutus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Značí jméno položené samostatné. 2. Status constructus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Před genitivem s oslabeným přízvukem. 3. Status emphaticus (determinatus) s postponovaným členem -a (< *-hä) (člen připojen za slovem). [V hebrejštině mu odpovídá nomen determinované členem, srov. § 142, 2, 1]. § 141. Vyjádření pádů. 1. Zbytky původních pádových koncovek jsou v aram. řídké: 2. Nominativní-u v suffigovaných tvarech jména *3X 'otec': 1p3|| 'tvůj otec', VľQX 'jeho otec'. 3. Akusativní -a zůstalo jako neprízvučná směrová přípona některých adverbií 'dole', ubíf 'nahoře', HtSfl 'tam'; a těž snad v ^2 'vše'! (Viz § 134, 6e). 4. Žádné genitívni -i se v biblické aramejštině nezachovalo. 5. Aramejština nemá zvláštního vokativu, ve zvolání sc užívá substantiva ve státu emphatiku: NsSo 'králi!'; K'IDípy 'národy' atd. ..., (Dan 3, 4). 6. a) Původní genitiv je zřetelný jako druhý člen ve vazbě státu konstruktu (viz dále § 142, 3). b) Tento vztah je vyjadřován i opisy s ^, viz dále § 133, 2c; §142e. 7. a) Akusativ jako pád přímého předmětu: XJV3 pjZtl 'a stavějí dům' (Ezr 5, 11); i3|M'? phStPľJ iÓ 'ncpo- 258 nížil jsi své srdce' (zvratně: 'sebe', viz § 130, 4) (Dan 5, 22); též dvoji předmět: KÍO*flH NOÍfiB 'odvětili nám (vyjádřeno suffixem) odpověď (Ezr 5, 11). b) Přímý předmět bývá též (většinou u osob) uvozován předložkou ^: ^K'JlS blíXl 'vyvedl Daniele' Dan 2,25; T>Í1*H - A X'JND'íi 'a přinesli nádoby' Dan 5,23; DilS !07X5# 'dotázali jsme se jich' Ezr 5, 10. (Pozn. Táž předložka "| vyjadřuje i vztah dativní: pP^nS ••• 3fV 'dává moudrým' Dan 2, 21; ühh P^PN [31 'a takto k nim promluví' Ezr 5, 3). 142. Determinace (určení). - 1. Vlastní jména označují určitou osobu či věc, a jsou tedy sama o sobě determinována: ^X"'')í7> ^33' přívlastek k nim musí být též determinován: XÍ13T ^33 'veliký Babylon' Dan 4, 27. 2. Determinace se provádí připojením členu, čímž vznikne status emphaticus (determinatus). [Na rozdíl od pozdější, aramejštiny a syrštiny je v biblické aramejštině tento stav výrazem jména určeného.] Této determinace se užívá [jako v hebrejštině a v arabštině], aby se některý pojem označil jako známý a) je-li vytčen ukazovacím zájmenem: ^21 XD^lí '°nn socha' (Dan 2, 31); b) byl-li dříve zmíněn: Ksbn '(určitý) sen', neboli byla o něm řeč dříve (Dan 4, 3): (bez determinace) (Dan 4, 2); c) jc-li všeobecně znám: a) jako jedinečný: 'země', XnSx 'Bůh'; ß) za jedinečný považovaný: X3^!3 'kráľ par exellence, totiž perský; y) ze souvislosti: K1BD ''V/tiP 'Š- Pisar' (Ezr 4. 8); 2™ [| 1)2] d) značí-li druh: NfiYTI 'zvěř'; c) známá jména látek a abstrakta: JOľR 'zlato' (Daň 2, 35), XriDSn 'moudrost' (Dan 2, 20, 21). 3. a) Determinace následujícím genitivcm oslabí logicky i prízvukom determinované jméno, jež se dostane do státu konstruktu. Viz § 140, 2. b) Vazba tato je v aramejšlině poněkud těsnější než v hebrejštině, takže může být i přirovnána k složeninám (některých) jazyků indoevropských: m!"FJ"13SJ ĽZI'4, 10 a j. 'Zářiči'; U>;s'"32b Dan 7, 4 'lidské srdce', něm. 'Menschenherz'. V češtině se vyjádři l.udíž spíše adjektivem než genitivcm substantiva. c) Determinace je jen u druhého (posledního) člena, a ta determinuje celý výraz: HsSo ÍV3 (llrčiLý) dům králův'; 'CSH Dan 2, 12 '(jisti) mudrci babylonští'; ^nVx 1Y3 mntýrr ixií4 Ľzr 7, 20 'ostatek potřeby domu Boha tvého'. d) Záleží-li na tom, aby prvý člen byl determinován, determinuje se druhý, i když na jeho determinaci nezáleží: x'av p\Tiy Dan 7, 22 '(ten) Starý dnů (dny)'; bez determinace: ppV1 p*JRP Dan 7, 9 'Starý dnů'. e) (Má-li být první člen neurčený, je nutno použít jiných vazeb, s h [jako v hebrejštině a arabštině] nebo s Wj: bs'líy^ Xy6 Ľzl" 5> 11 '(nějaký) král izraelský'.) f) Vazba státu konstruktu jmen 'pán' a -|2 'syn' slouží k vyjádřeni určité souvislosti s výrazem genitiv-ním (při čemž uvedená jména sklesnou na formálni slovce): DyO'SyS Kzr 4, 8 a j. 'kancléř' (vL 'pán dekretu'); NíTvb.TOS Ezr 16, Dan 2, 25 a j. 'vyhnanci, exulanti' (vl. 'synové vyhnanství, exilu'). ,. v 260 g) Vazba státu konstruktu vyjadřuje na př. vztahy látkové (N3rH rhÚ 'zlatá socha'), vysvětlovači 633 n^ip 'kraJ babylonský'), vlastnosti (pjjfl p^y 'Starý dny, co do dnů', Dan 7, 9; pod. 7, 22). 4. Determinace suffixem je vlastně zvláštní případ determinace genitívni, při níž genitiv osobního zájmena je přivěšen k jménu, takže s nim tvoři celek považovaný za jedno slovo. (Připojováni suffixů viz § 128, 3—7). § 143. Deklinace. 1. Vc vzorech se uvádějí kromě tří států též příklady tvarů suffigovanýeh s lehkými suffixy (pro všechny osoby singuláru a 1. os. plurálu; jako příklad se uvádí 1. sg.) a s těžkým suffixy (pro 2. a 3. os. plurálu; jako příklad 2. pl. m.). Protože biblické aramejské texty jsou nerozsáhlé, mnohé tvary se nedají doložit, a vzory jsou neúplné. 2. Koncovky nominální jsou: pro mase. (a fem. bez koncovky) pro fem. s koncovkou Status Sg. du. pl. Sg. du. pl. abs. — -ájin -in -Š (-Í, -á) -tajin -In constr. — - 2CI ß) a slabiky, které se staly otevřenými po zjednodušení zdvojené laryngály (yyio < *rrrra"ď; **|3 < *6arr, st. einph. X*I3) c) š°\vä, je-li dosti daleko od prízvuku (HJHIp. H^p)-144. Nominální třídy. A. Maskulina (a feminina bez koncovky). Druh proměnné vokály koncový konsonant Třída ncsegolátní žádný stále jednoduchý I. ncscgoláLní 1 (v ultimě) stále Jednoduchý II. ncsegolátní 2 stále jednoduchý in. nesegolátní (nanejvýš jeden) zdvojený před koncovkami IV. segolátui různé jednoduchý (původně dva konsonanty na konci slova) v. ncsegolátní původně /, w, ' (z toho > -č) VI. li. Feminina s koncovkou. Odvosend <>d tnatkul. třídy I.—V. se silným posledním radikálem koncovka -ä (<-al) VII. VI. se slabým posledním radikálem koncovka -u/, í, -rí VIII. Třída I. (Vokály neproměnné, konc. konsonant stále jednoduchý. Vzor: oji 'den' (|"fl"| fem. 'duch', ^Sx 'bůh', N\3Íy 'velký'; 'chaldejský') abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. sulT. Sfi- D1» Dl* Hůl fiLVft P1- ppi* »oí *rp> se* fiyaV 262 [§ 144] Slova s koncovou laryngálou po dlouhém vokálu s výjimkou ä mají v bezkoncovkových tvarech patah lurtivum: ni"1» a místo š°wa mobile u laryngály hatep patah: psnSx. Podobné nomina III' mají též hatep patah (pSX'W)' ale koncové ' se eliduje: tffýl) šctfigi. Slova na -ďj (většinou odvozená) píší přechodový konsonant (Gleitlaut) bud pomocí x nebo pomocí V Sg. abs. 'HŠ*>3, emph. i01tí>3 neD0 HiOiPa. Pl. abs. pnÚ?3 I1CD0 PIWjrTSi emph. xnti'3 nebo "'Niť? Třída II. (Vokál poslední slabiky proměnný, koncový konsonant stále jednoduchý). Vzor: rj^y 'věk, večnosť (^ fem. 'ruka', CXS 'stojící'). Sg-Pl. abs. ppby constr. emph. s leh. suIT. s těž. suff. Slovo "ji má sg. s těž. suff. p3T» du. abs. pni. Podle II. tř. se deklinují participia qalu (?bp nebo ^pp 'zabíjející'). Participia qalu sloves II wjj mají na švu x. ale » se drží ve výslovnosti před š"\vS: sg. abs. 2X|5> pl- abs. k°tib pjäNp> í0'^ PP*p- P0(i°uně i pl- constr. Třída III. (Dva vokály proměnné, konc. konsonant stále jednoduchý). Zde je velmi názorně patrno, že v aramejšlině redukce vokálů pokročila dále než v hebrejštině. Vokál poslední slabiky se udržel jen ve st. abs. a st. constr. singuláru, které jsou tvarově shodné, např. 'maso' [odpovídají habr, st. constr. *)É>3, zatím co hebr. st. abs. je "]fc>3]. V oslní nich tvarech se druhý vokál eliduje, prvý zůstává plný; a často 263 [§144] v zavřené slabice přechází v i: *bašrd >X*]jy3 (st. emph.). Vzory: ^Qf 'čas', 2Í1'T\ 'zlato'; participia hitp»'elu 3J1»flp 'daný', 'udělaný'. Sg. Pl. abs. constr. emph. s leh. suli. s těž. suff. fpr f»T xjpi ""opr *finjar U laryngály místo š°w5 mobile je hatep patah: X3!"n> psnvíp. "t3i>np. Třída IV. (Koncový konsonant před koncovkou zdvojen). Na konci slova, t. j. ve st. abs. a const. singuláru je konsonant jednoduchý 2"] (<*rabb) 'velký', rjg 'ústa'. Před koncovkou je zdvojený a) původně X31 rnbbií (emph.); b) pro udržení plného vokálu fljjg (se suli.). Původní u se drží před zdvojeným konsoiiantem: X33 (st. emph.) 'jáma', před jednoduchým ve st. abs. a constr. sing. přechází často v o: nj. 2"] 'veliký' (plurál viz § 139 B, a) CB 'ústa' (viz § 136, 2), Db"iri 'kouzelník', pfg> (du.) 'zuby'; >n (sg-) 'živý', p»r| (pl.) 'živí', 'život'. abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. sg. Dtonrt Dbirr xpain ^ptsirr *p3pt2*in p'- psttňn *pp"in x^pěnn *pěin ♦p.Ypann Třída V. Segolata. 1. Nomina, která se stala po odpadnutí pádových koncovek jednoslabičnými (*mall *malk), byla vsunutím pomocného vokálu mezi koncové souhlásky opět rozšířena na dvojslabičná, při čemž přízvuk bud zůstal na původním kmenovém vokálu předposlední slabiky ^bň i^^lxk 'kráľ, nebo se přesunul na vložený vokál slabiky poslední, 264 [§ 144] a původní vokál předposlední slabiky sc redukoval rjbj£ .flem 'socha', ^33 k'sap 'stříbro'. V tvarech s koncovkami zůstal plný vokál, při čemž a někdy přešlo v í: Jjyi (< *dabh) 'oběť, pl. pn3"T Plurál se tvoři z dvojslabičných základů typu quíal, takže se shoduje s plurály třídy III. Je-li třetí radikál b, g, d, k, p, t, je v plurále spirantisován: ppbp malkln (< *malakiri). Typy qall a qitl ďo značné miry splývají. Příklady: a) typ qall: viz výše, též: px, XÍ3X (fem) 'kámen'. b) typ qitl: cbň 'sen', Xiabľl (<'<•' < ''• působením laryngály); "icp 'kniha', pl. plED. c) typ qutl: ejýp 'pravda'; 'světlo', •jflp 'zeď, pl. x'bns. Pl. abs. constr. cinph. s leh. suff. s těž. suff. rjbp xsSp -sbp ftojSp p?^Ď ^P X^p "3Šp pS'sŠp 2. U kmenů II / (vesměs typu qall) se -«/- udržuje (v st. abs. sing. sc za ně vkládá i): yj 'ájirt 'oko'; jen v constr. sg. a někdy před leh. suffixy se monofthongisuje v č: Sg. rV3 'dům', constr. n^S- emph. KfVJ. se suff. i;V3 (viz § 113, pozn. I.) Pl. pj>y; constr. vjíy (du); se suff. ij^y. 3. Od kmenů III /: -jiB!> 'äpjch 'jeho listí'; III ws xi?n emph. 'viděni'. Třída VI. Jména na -é (s pův. kone. radikálem w, /,■*). Původní koncový konsonant se neudržel ve tvarech bez koncovky (st. abs. a constr. singuláru), jako mater lectio-nis se píše n (původně u kmenů na w a /') nebo x (původně 265 [§ 144] u kmenů na '). Pred koncovkami singuláru a mužského plurálu je souhláskové /', před koncovkami plurálu ženského typu souhláskové w. "133 st. abs. a constr. 'stavčjicľ, partie, qalu slovesa III in-firmae; pl. abs. pj2. N2¥0 'chtěni', st. emph. N*2¥a> se sl,1- *3*fD. st. abs. a constr. 'trůn', sc suff. W"J12> plur. abs. pp-|> emph. Kfi]D"i3-Třída VII. Fcminina na -u (s posledním radikálem silným). 1. Femininni koncovky víz § 143, 2. Vzory 'zvíře' s vokály neproměnnými, N"15N (správněji rnix) 'dopis' s proměnným vokálem. abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. sull. sg. nwi n?n sniví ■ n-jis m.js xn'*ÍíN *mVx pi. fij»rij mm 2. Nomina typu HJ'HD 'kraj, provincie', mají vc st. emph. NHJHO. c°ž Jc asi forma smíšená (§ 15, 4): m'&Wfl nebo m'dinlí. 3. Suľlixy připojované k plurálu femiuin jsou tytéž jako suffixy při singulárech; že patří k plurálu, jc dostatečně vyznačeno koncovkou -<7/-. [V hebrejštině je před suffixy ještě příznak plurálu -aj -]. Viz § 128, 7. 4. U feminin odvozených od maskulin segolátnich jc třetí radikál explosivní: HS^a 'královna', st. constr., flS^Q, emph. XflSpO- Vokály jsou neproměnné. Třída VIII. Fcminina na -fit, -l, -ú (s posledním radikálem slabým). 266 1. U feminin typu -at se slabým posledním radikálem se w (nebo;') mezi vokály vysunulo a vokály se stáhly: původní qasawal > qasut > fljfp st. abs. a cs. V plurálu se drží id souhláskové: 'druh' mase, sufligované tvary plur. 2. U feminin na -ľ a -u původní -t v st. abs. sg. vypadlo, udrželo se však v st. constr. a před suffixy. V plurálu slov na -ú je konsonantní w. i"lHX 'konec', )zhft 'království'. .-, - , - abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. sg. nnn nnnx xnnnx vr-ns — •oba rraša snoša vroSa — pí- — rn-jba — 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem (mimo třídy) *2X 'otec'; sg. sc suff. ipx- "p^K*- V112N (viz § 128' 3)- Plur. rozšířen o h: sc suff. TIH2X- fcO?H2X- ♦"IX 'bratr"; pl. sc suff: Ezr 7, 18 *p,"|K kHib, -jriX q"r6 (dissimilace: a > x před laryngálou s íT). ■)2 (constr.) 'syn'; se suff. fl*)2' P'ur- constr. \32- se suff. *niJ2. fino2. ÍO.D (constr.) 'pán'. *fl*J 'dům'; constr. fl*2> emph. NJT'2 (v'z § H3, pozn. I.); plur. se suff. p3^2 l>3těkňrt s expiosivním jednoduchým t, p má dagěš lene. Viz' § 123, 2. £ÍX*I (constr.) 'hlava'; se suff. viz § 128, 3. Pl. ptt*X"l. se suff. DÍTlí^Nl Ezr 5, 10 (hebraismus). Q£j (constr.) 'jméno', sc suff. viz § 128, 3. Plurál je rozšířen o h (jako u 2N): constr. rnoí#, se suff. UilfíHC^. t T ! 1T t I 267 5 146. Přídavná jména. 1. Koncovky singulární i plurálni stejné jako u substantiv. 2. Přívlaslkové adjektivum stoji vždy za substantivem, a sboduje se s nim v rodu, čísle a determinaci. § 147. Vyjádřeni stupňu přídavných jmen a) pomoci předložky j

Van 4, 14 'nejnižši z lidi', 'docela nízký'. Číslovky § 148. Číslovky základní. 1. Od I—10 jsou doloženy tvary: pro rod mužský st. abs. st. constr. 1 in - 2 - cnn) 3 xnbn nnbn —' 4 ' ™3ix 7 nyip 'rvzp 10 nňiry — riyy (1: ' v náslovi clidováno; 2: dissimilace n v r před n). Číslovky 3—10 sloužící k počítáni mužských předmětů mají koncovky ženské, a naopak. 2. Z číslovek 11—19 doloženo jen '12' "ijyy •""ifi. 3. Z desítek dolepeny: piipy '20', pjnŠÁ '30', yifíp '60'. 'loo' nx». '2oo' (duál) j*QHQ< '400' nxn ya-ix. • '1000'; sg. abs. pj^K, constr. pjtpjj, emph. NB^K; Plur-pobN. pro rod ženský st. abs. (st. constr. nin nedoložen) yaix 268 '10000' sg. constr. \$y plur. Dan 7, 10 kHib p;p. q°re 4. Ze složených čísel doloženy jen '62' piTlfi'! pfl# a '120' p-ityy- nxa. § 149. Číslovky řadové. Doloženy jen: 'první': mase. pl. emph. X.?a"]|3" fem' s8- emph. KJl^ljJ' pl. emph. KJVa"lj3-'druhý': fem. sg. abs. HJ^fl. třetí*: fem. sg. abs. tffl^jn U°tíb, nxn^n q'r6-'čtvrtý': mase. sg. emph. a fem. sg. abs: X'y,|2"J k°iíh-' rtxyoT q01-6;fem- ss- cmPh- xrrspa"!- Pro* čítání let a dnů v měsíci se uživá číslovek základních (Dan 7, 1, Ezr 6, 15). § 150. Ostatní druhy číslovek. Příslovce 'po druhé' fflMJJt Násobsý výraz '-sedmkrát' ny^ti* "lPt Slovesa § 151. Cvod a rozděleni. 1. Slovesné kategorie: a) osoba 1., 2. a 3. (1. společná, 2". a 3- rozdělená na mase. a fem.) b) číslo: singulár a-plurál (duál není). c) čas (t. zv. tempus): Neodpovídá naši kategorii času, avšak nekryje se ani s videm slovesným; perfektum děj konstatuje, imperfektum iičí (Brockelmann, Arabischc Grammatik, 11. vyd. 1948, s. 118). Vlastní vztahy časové a vidové se poznávají spíše ze souvislosti. Srovn. § 153. 269 [§ 151] d) způsob (modus): u perfekta ncrozlišcn; u imperfekta: indikativ a jussiv; imperativ. e) odvozené kmeny vyjadřuji jednak slovesný rod (aktivum, reflexivum, řidčeji passivum), jednak míru a okolnosti děje. Srovn. § 152. f) Jmenné tvary jsou infinitiv a participia. 2. Kořen slovesa má tři souhlásky (radikály). A. Silná slovesa jsou a) orální se všemi radikály orálními; b) laryngální, je-li kterýmkoli z radikálu h, ',h. Ze sloves s ' sem náleží jen ta, která mají 1 jako druhý radikál. Dále sem náleží též slovesa s r jako druhým a třetím radikálem. a) I lar. (n, y, n) P) n lar. (n, y, n; n; *))• y) III lar. (n, y, a; 1). B. Slabá slovesa assimilují (n) nebo eliduji některý radikál (w, /', '). a) jednoduše slabá «) I n (f'B). P) Assimilujlcl sloveso slq h^D. Y) I' («"B)-«) I w, j (-.Ve). .) II w, j oyy). C) III infirmae — w, /', ' (t"]"1?. K"b)-n) II (mediae) geminatae (y"y). Třetí radikál je stejný jako druhý. b) dvojitě slabá. Vesměs III infirmae, při tom též: a) I n, P) I\ y) I U), 5) II /. 270 3. Ve slovnících se uvádějí slovesa třemi radikály bež voka-lisace. 4. Oznaěení [hebrejskými písmeny podle"'vzoru bv& v'z § 51, 4. 5. Rozlišení aktivních a neutrických sloves ve vo- kalisaci kmene prostčhoJ(qal, potal) je dosti nejasné, a malý poěet doložených sloves nedovoluje jisté závěry. Perfekta na a jsou jak aktivní fjJW 'dal') tak neutrická 6bJ 'padl)'. * i Perfekta na'i po př. z něho vzniklé'c jsou (s jedinou výjimkou) neutrická (jjy> 'mohl', £TO 'vládl'). U imperfekt všech tří typů se vyskytují jak význam aktivní, tak neutrický: u: boX'' 'bude jíst', 'bude moci'; a: ty^S'1 'obleče', '(nechť) zhynou'; i (e): »JM» 'dá', typ 'padne'. K perfektům na a jsou doložena imperfekta na u a i. K perfektům na ť (e) náleží imperfekta na u, i, a a. Je tedy nutno u každého slovesa uvádět jak perfektní tak imperfektní kmenový vokál. f 152. Slovesné kmeny. 1. Systém aramejských kmenů slovesných se shoduje s hebrejským v tom, že má též 1. kmen prostý, 2. kmen intensivní tvořený geminací středního radikálu, 3. kmen kausa-tivní tvořený pomocí praefixu, Jimž je kromě h- též - [srovn. arabštinu] a z akkadštiny převzalč š-. Avšak reflexivy s t převzaly většinou i funkci passiva; passivum tvořené vnitřní změnou vokalickou pomocí u se udrželo plně jen v kausativu na h-, kdežto v kmeni prostém jc zastoupeno méně [více však než v hebrejštině] a v intensivním jen nepatrně. 271 [§152] 2. K označování tčchto kmenů se užívá též vzoru p'l by& Pro aktivní prostý kmen se vedle p°'al [též v syrštině] užívá též hebrejského názvu qal 'lehký', 'prostý'. 3. Přehled slovesných kmenů v biblické aramejštiilě: kmen aktivní rcílcxivni(pass.) passivní prostý p^'al (= qal) hitp^el (jěnperf. a partie.) intensivní pa"el hilpa"al — kausativní (na .*-) hap'el, 'ap**el šaji'el hištap'al háp'al (perí.) (Passivní participia intensiVU a kausativu náležejí tvaroslovné k příslušnému aktivnímu kmenu). 4. Reflexivum (a passivum) má vždy jiný kmenový vokál než příslušný kmen aktivní: kmen prostý má aktivum na a, reflexivum na e, kmeny intensivni a kausativní aktivum na e a reflexivum (passivum) na a. 5. Význam kmenů. I. P°'al (qal) znáči prostý děj aktivní nebo neutrický. II. IIitp°'el je jeho reflexivum (^TrP t)an 4, 9 'živí se'), častěji passivum OiayjV Ezr 6, 11 "(necht) je učiněn'). III. Pa"el značí obyčejně děj zesílený (Sffip 'pobil'), často zasahuje i do funkce kausativni (Ji^íOS 'přestala': 1^503. 'působili, aby se přestalo', t. j. 'zarazili'), i v tom, že se tvoří denominativně (nblS 'slovo': 'mluvil'). IV. Hitpa"al je reflexivní, po př. reciproký (3"!Jj;in 'rnísiti se (navzájem)') a passivní ("ip3;"in 'byl hledán'). 272 V. Hap'el a šap'el jsou přechodné (ZIV 'seděl', 3fťn 'usadil'), i někdy nepřechodné (nb^H 'mel úspěch'). VI. Hištap'al: jediný doklad má význam passivní: pbbipMt^ 'jsou dokončovány'. VII. —VIII. Passivní qal (= p"'il) a háp'al jsou čistě passivní: fh^p 'bvIa zabita'. J3DPI 'by! zvednut' (od p^D 'vyšel'). § 153. Casy. 1. Aramcjskč perfektum a imperfektum odpovídají přibližně hebrejským a arabským, t. j. perfektum děj konstatuje, imperfektum jej líčí (srovn. § 151, 1, c) a lo tvarem i významem. Lze však říci, že tyto aramejské časy jsou poněkud bližší našemu pojetí časů než hebrejské časy. 2. Afiixy perfekta: Sg. 3. m. — — 3. f. -ál Ji-2. m. -lä, -l n-2. f. nedoložena 1. -(e) t n- PI. 3. m. -u !- 3. f. -j n,- 2. m.-ťrfn pŕ|- 2. f. 1. nedoložena V 3. os. pl. je zachováno původni rozlišení rodů. — Koncovka 2. os. sg. m. se vyskytuje v tvaru redukovaném i neredukovančm. Affixy vokalické -ú, -S jsou (na rozdíl od hebr.) neprízvučné. V 3. sg. f. se drží původní t [v hebr. jen před sutfixy]. Koncovky 2. f. v biblické aramejštině nejsou doloženy. (2. sg. f. v elefantinských papyrech je ^fí- (ti); 2. sg. pl. v pozdější židovské aramejštině -lín.) 18 Mluvnice henrejätlny 2711 3. Praefixy a aflixy imperfekta. Sg. 3. m. /-- — -i 3.f. t-~- - -j, 2. m. í-- --fí 2. f. nedoložena 1. '-- -n Pl. 3. ni. /- -dn M. -» 3. f. /- -Íri t -2. m. /- -íln p- -p 2. f. nedoložena l. n— - -i 3. os. pl. f. má praefix /' shodně s 3. os. pl. m. (2. os. pl. f. v pozdější židovské aramejštině je äqílän). 2. a 3. os. pl. má na konci původní -n [zachované i v arabštině a částečně v hebrejštině]. (Podobně i 2. sg. f. -ľn v říšské a později i židovské aramejštině). Koncovka 3. os. pl. f. odpovídá příslušné koncovce perfektní: -On: -u = -ňn: -<7. K praelixu /- ve tvarech tfXlh a Poí'- v'z § 176, odst. 3 na konci. 4. Affixy imperativu jsou obdobné aflixňm 2. osob imperfekta. Sg. m. - f. -i »- Pl. m. -u y f. nedoložen Podobně jussiv 3. os. pl. m. má -ú: VOIO Jer '®i " 'nechť zhynou'. (Se suffixem viz Dan 5, 10). 154. Perfektum. 1. Způsob tvořeni je v některých tvarech kolísavý. Proto uvádíme zde nejčastější formy zkonstruované z radikálů k-t-b 2fí2 'psáti', nebot na nich je zřetelně vidět i explo-sivní po př. spirantní výslovnost. 274 2. Vzory: Kmen. vokál a Sg. 3. m. 3. f. nedoložena 2. m. j^Qjp. P3r.2 2. f. nedoložena 1. najíš kmen. vokál i (> e) ana ana nana nana nari? raň? (nans) nedoložena fiara Pl. 3. m. >Qjn3 iins 8. f. nana nana 2. m. pfl3f|3 nedoložena 2. f. nedoložena nedoložena i. xjans NJ?^3 Koncovky 3. p. m. a f. -íl a -ä jsou neprízvučné. 3. Vokál a v otevřené prvé slabice se všude redukoval: *katáb(a) p~ 3J13. [V hebrejštině se před přizvukem zdloužil]. Kmenový vokál i v otevřených slabikách zůstal, v zavřených slabikách uprostřed slova se změnil v e. V zavřených slabikách na konci slova bývá i i e. V 1. sg. se vsunuje před koncové -/ vokál: flSfcJ 'zvědí jsem'. V prvé slabice zavřené bývá 1, podobně i někde v 3. sg. f. ripSp 'vyšla'. § 155. Význam perfekta. Perfektum znáči děj: 1. minulý: *)3>J fíftj/íjft Dan 2, 25 'nalezl jsem muže', nyai ?9 Dan 2, 16 'vešel a zeptal se'. 2. předminulý: y*V 'HS Dan 6, 11 'když poznal'. 275 3. minulý zasahující do prítomnosti: E^t^ Ezr 5, 16 'není (ještě) hotov'. Perfektum se spojkou 7 má vždy svůj původní význam [7 consecutivuin v aramejštině není]. § 156. Imperfektum. 1. K úpravě vzoru viz § 151, 1. 2. typ na u a <(>«> Sg. 3. m. aro*. aro^ 3. f. 3Pori p p. p 2. m. p p. p 1. (K) p p. p PI. 3. m. im tm 3. f. = = 2. m. j = 1. P p. p U typů na a a ť (> e) jsou tvary bez koncovek (označené p), podobné tvarům typu na u jen s rozdílem kmenového vokálu; tvary označené = jsou s nimi shodné, nebot kmenový vokál je zredukován. Praetixový vokál 1. os. sg. je bud původní i, nebo vlivem laryngály ': i > x |jako v hebrejštině]. § 157. Význam imperfekta. 1. Značí často děj budoucí: 13^0 DttPI ^^31 Dan. 2, 39 'a po tobě povstane království'. 2. Ve vyjadřování přítomnosti se vyskytuje imperfektum poměrně řidčeji než v hebrejštině, nebof mu v této funkci konkuruje participium (§ 165, 4). 276 'H'fD'p! Dan 4, 29 'a komu chce, (tomu) je dává'. 3. Značí též minulé děje trvací a opětovací [pro něž má na př. latina imperfekta]. [Srovn. též věty stavové s impf. v arabštině.] 'Zvedl jsem oči (perf.), a moje vědomí se mi vracelo (31i"V> impf.)' Dan 4, 31. 4. Imperfektem se vyjadřuji též projevy vůle: a) rozkaz: popili pSDPl Dan 3, 5, 'padnete a skloníte se'. b) přání: Nity'1 pjobii^ Dan 3, 31 'necht se váš pokoj rozhojní'. c) výzva: Dan 2, 4 'nechť oznámíme'. [V těchto případech by byl v hebrejštině nejspíše jussiv (a), (b), který je v aramejštině řídký, či kohortativ (c), jenž v aramejštině není.] § 158 — 160. WíTiu conseeutivum v aramejštině není. Jednotný tvar spojky 7 má význam kopulativní (slučovaci) a pod. (§ 185, 1). Imperfektum se spojkou 7 má vždy význam imperfektni, perfektum s 7 vždy má smysl perfektní. § 161. Jussiv. Jussiv je v biblické aramejštině řídký; jen v jednom případě má tvar odlišný od imperfekta: Jer 10j M 'af zhy- nou'. Význam je stejný jako v hebrejštině: rozkaz a přáni kladné i záporné (s ^N): 1jbn3',"bN Dan 4, 16 'ať tě neděsí'. § 162. Kohortativ v biblické aramejštině není. Srovn. § 157, 4, c). § 163. Imperativ. 1. Tvarové koncovky odpovídají imperfektním 2. osob co do kvality vokálu, avšak nemají koncový prízvuk ani-n. 277 Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. ni. f. iris ari2. 2/12 ostatní nedoloženy •ona Pl. in. I. nedoložen Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Značí rozkaz: i^N »B*á Ľ>an 7, 5 'vstaň (a) jezľ, po př. přání «0 fOW? Dan 2, 4 a j. 'králi, bud na včky živl'; a tb jen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem 1 -^x)-(ZvlášC důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfek-Lem, záporka je xb- Viz § 157, 4, a). j} 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v arainejštinč jen jeden. Odpovídá významem českému inlinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p°'alu má prelix mi- -p: rjjpp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -ä ve st. abs., ve st. constr. -at nebo -u/, před suflixy jen -ul. P°'al: a^3p Hilp» cl: Pa"cl: n3Pl2 Hitpa"al: Hap'el: Mfljn («P*el: sap'el: -ý) nnn2rin 3. Většinou vyjadřuje cíl děje a bývá opatřen předložkou 'k': 'vyšel zabíjet' nStppb Da" 2< M> [Srov: německý iní. s "zu" a anglický s "to"]. Se záporkou: ftStfth «S * 19 'Poručil vytopit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (QJfiE wňann^)'Da" *16- 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách časlo se i substantivisuje:'nSnSJVll Dan 2> 25 "v sPě" chu'; rP32{03 I)an 4> 32 'podle své vůle'. S 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytují participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 3fl3 (nebo 2.J12), se stálým ä. (t) Passivní participium je typu 3»M. b) Participia odvozených kmenů mají prelix m- (q). Voka-lisacc aktivních (a reflexivních) je stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] aktivní passivní reflexivní Qal: tori-) 2P2 IIitp°'el: 3n3fip Pa"el: bxv) srno Hitpa"al: iPuPp Hap'el 2P3"» aronp Häp'al: nedoložen. (Ap'el: tori-) arop) 278 270 3113 3Í13. 3112 ostatní nedoloženy "3H3 Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). s8- "'■ 3P.3 L 'in? 1'1. m. ÓJ*.| fc^ I. nedoložen Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Značí rozkaz: »"-j3X >fi»á Dan 7, 5 'vstaň (a) jezľ, po př. přání vm paSý") NŠŠO Dan 2, 4 a j. 'králi, bud na věky živí'; a to jen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s -^X)-(Zvlášf. důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je x*"- Viz § 157, 4, a). § 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v aramejštině jen jeden. Odpovídá významem českému inlinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p°'alu má preiix mi- -Q; fjjpp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -3 ve st. abs., ve st. constr. -at nebo -Cit, před suffixy jen -ut. I>»'al: 3^,30 Hitp°el: n3JT13m Pa-el: naft? Hitpa"al: ľlÄŕlJjňň lfap'el: H3fl3n (apel: *-x. šap'el: -{£» 3. Většinou vyjadřuje cil děje a bývá opatřen předložkou ^ 'k': 'vyšel zabíjet' nSapS Dan 2, 14. [Srov. německý inf. s "zu" a anglický s* "to J. 278 Se záporkou: n'Wil*; xb N3J13 Dan 6' 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: XľlP,X7 Xtp"" 1äX Dan 3> 19 'poručil vytopit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (Q^HB 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často se i subslantivisuje: nSnSrnS Dan 2> 25 'v sPě" chu'; "VSľfOS Dan 4, 32 'podle své vůle'. 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytuji participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formč s významem re-llexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 3P3 (nebo 3H3), se stálým 3. P) Passivní participium je typu 3'fi3. * 1 b) Participia odvozených kmenů mají prelix m- (q). Voka-lisace aktivních (a reflexivních) je stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] aktivní passivní reflexivní Qak (3P,-) 3P3 Pa"cl: (3rH 3P30 Hap'el: 3P3!1» (Apel: (3rr) 3P3P) 3sn3 ' Hitp°'el: 3fi3Í*ip 3113» 1 Hitpa"al: 3P3/10 3ľl3!lD Häp'al: nedoložen. 279 3. Významem odpovídají aktivní participia českému přc-chodniku přítomnému: "JtóJ 'zabíjeje', 'zabíjející'; pas-sivní českému příčestí minulému trpnému: Fppt 'vztyčený'. 4. Co do času odpovídá aramcjskč participium aktivní imperfektu, jehož funkci částečně přebírá. § 157, 2. Značí děj budoucí: hTTJĎ 'vyženou tě' (pak 2 imperfekta) Dan 4, 22; i minulý nedokonavý: 'vyšly (perí.) prsty a psaly (pripiV Dan 5, 5. Přítomnost je v biblické aramcjštině mnohem častěji vyjadřována participiem než imperfektem; na př.: "UT Dan 2, 8 'vím'; fcOSflO Ezr 5i 16 'je stavěn'. 5. Participium má tedy větší rozsah a frekvenci než v hebrejštině. Často se spojuje se slovesem xi" ňýli'; (Xinfi MSnyip Ezr 6, 8 'bude dáim') a se sponou "ij-pX (viz §182, 2): prib© paWX iib Dan 3, 14 'opravdu nectíte?'. Zajímavá je aramejská vazba participia lOX 'říkající' po perfektu: p""t3X] "iJ^ IJa» 2, 7, 10 a j., 'odpověděli a řekli'. 6. Participium passivní může mít i význam přítomný: fy*fl"fl 'obávaný', pak 'strašný' Dan 2, 31 [srov. latin, 'trcmen-dus']. 7. [Z participia s osobním zájmenem se v pozdější aramcjštině vytvořil opisný préscns; byl pak převzat i do novější hebrejštiny.] (§ 160. Vyjádření přítomnosti. — Viz § 155, 157, 165.) § 167. Odvozené kmeny silného slovesa. U těchto kmenů maji perfektum a imperfektum vždy shodný charakteristický vokál. Je jím e v hitp°'clu, pa"elu, haji'clu; a v hitpa"alu a háp'alu. Význam viz § 152, 5. 280 [§ 167] 1. Passivní qal (p°'Iľ) se vyskytuje jen v perfektu, jež je nutno lišit od participia passivniho qalu. V 3. os. sg. m. tvarově se shodují, ale V ostatních tvarech jsou perfektní koncovky jasně vyznačeny. Doloženy jsou tyto osoby: Sg. 3. m. yflj 3. f. nWj 2. m. nn'rpri Pl. 3. m. vrň© 'byl napsán' Ezr 5, 7 'byla zabita' 'byl jsi zvážen' 'byly otevřeny' 2. Reflexiv qalu (hitp°'el) má praeíix /- a před ním v perfektu předražené Id-, zřídka 'i-. Doložené osoby: Pcrf. Sg. 3. m. ijisrín 3. f- naňsnn Impcrf. (Mi-) nnsnn pí. 3. m. inrisnn paflsrv 2. m. p^nrisnn parorui inf. nansrn Partic- 3íi?fl9 3. os. sg. f. má tvar scgolatisovaný. Je-li prvním radikálem sykavka, prosmýkne se před prae-fixové t: pSPÍito 'mlde zanechána'. Pracfixové / se assi-miluje k s a i, viz odst. 4, srovn. § 126, 6. 3. Intensiv aktivní (pa"el) zdvojuje střední radikál. Praefixový vokál se redukuje. 281 [§ 167] Doložené osoby: Perí. 3na. ana Sg. 3. m. 2. m. 1. pi. 3. m. 2. m. 1. nana •ona Imperf. ana;1. aro11 arpn poron Iníinitiv nariS. Imperativ pl. m. Ofl* Participium aktivní 3.H3D. passivní 3.H3Q. ■ - : - - . 4. Intensiv reflexivní (hitp.Val). Doložené osoby: Perf. anann (-m) Sg. 3. m. 3. f. 2. m. Imperf. anan* ansnn rpnsrín pí. 3. m. nriaíin 2-m- pranarn Participium an3J10. K prosmýknutí sykavky a připodobněni I viz odst. 3. Příklad: 3>3E3i"» 'bude skrápěn'. 5. Kausativ aktivní (hap'el, 'ap'el, sap'el) má praclixový vokál a. v impf. a partie, se vyskytují tvary s /í- (a í-) i tvary s elidovaným prefixovým konsonantem [podobné hebrejským]. Doložené tvary: Perí. s htt- (s '«-) Imiierf. s ha- synkopovanč Sg. 3. m. arian- arai ariaN (an-)anan' ana' * : - 3. f. nařan arianri — 2. in. nanan. para-; aranr lan-) arar 1. naňan — — Pl. 3. m. lanaři p^air 2. 111. pnaňan panann — 1. — iriarij — 282 Šap'el: perf.: 3fp#, ftFtt&i impf.: 2FO& imperativ sg. m.: arpn. arpx. infinitiv: nanan; (-«). nanattf. Partie, aktiv.: 3fpn»> (3Pr) 31130. 31131^0. passiv.: 3npnp. 6. Kausativ reflexivní (hištap'al): doloženo jen impf pSSpn^"1 Ľzr 4, 13, 16 'jsou dokončovány'. 7. Kausativ passivní (hájVal): praefixový vokál je bud původní u nebo ä v zavřené slabice z něho vyvinuté. Doloženy jen některé osoby perfekta: Sg.: 3. m. 3n3!"l> 3- f- rorpn (-n). i. narar. Pí-: 3. m. lanař 168. Slovesa se suffixy. 1. S určitými i jmennými tvary slovesnými se spojuji ob-jektní suffixy, tvarově shodné se suffixy possesivními (§ 128, 2 a 3) vyjma 1. os. sg., kde je -ní »4- (u possesivnich -ř i -). Jsou jen u aktivních kmenů. 283 [§ 168] (Infinitivy a participia mohou mít suffix objektní i posse-sivíii.) 2. Protože připojením suíTixu je většinou prízvuk slovesného tvaru posunut, mívá suffigovanč sloveso jinou vokalisaci než prosté. Je tedy nutno ji odvodili z předpokládaného původního tvaru podle příslušných hláskoslovných zákonů (viz § 121, 1, 3,4). \ 3. Perfektum: Doložené osoby a suffixy: Osoby: 1. sg. *qalall-: se suff. 3. sg. f.: nfl^Bp: "1^03 'vy- stavěl jsem ji'. 2. sg. m. *q p2N (srov. § 127). 5. Imperativ: doložen v hap'elu sg. m.: ijbí>"! 'přived mne!', a v pa'elu pl. m.: Ttl^sn 'zkazte jej!'. 6. Infinitiv: qal: HlľPpP 'Jeno blíženi'. V odvozených kmenech vždy na -QI-: hap'cl oŕliyiínCb) 'oznámit mně'. 7. Participium se suffixy v biblické aramejštině není doloženo. 169. Slovesa prvé laryngály (A, h, '; nikoliv'). 1. Redukovaný vokál za laryngálou je hafcp patah: T2JJ 'udeiaľ, inav. ijswi*. Viz § v£>>3- 2. U laryngály se drží a: fl*QJ> (proti rQJ13)' 3. V imperfektu je v praeformativu bud a (ps'prt* 'promění se') nebo a; (< ř): TNO* 'jde'; T3JJQ 'děláti'; hap'cl IJÔnn 'zaujali'. 4. Za prvý radikál takových tvarů se někdy vsunuje halep odpovídající praefixovému vokálu: 3. sg. f. NVIrl 'hade'. Viz § 125, 5. 285 5. Je-H prízvuk vzdálenější, vyvine se za laryngálou odpovídající plný vokál: W^ppp 'děláte', ni*inn hähárbat (háp'al) 'byla zpustošena'. § 125, 5. § 170. Slovesa druhé laryngály (h, h,', ', též r). 1. Redukovaný vokál po laryngále je vždy a: p^J^Ktí^ (se suit.) 'táže se vás'. §. 125, 3. 2. Po laryngále uzavírající slabiku se může vyvinout hatep: parprr 'isou dáváni'. § 125,4. 3. Laryngály se nezdvojují, v intensivu tedy je před jednoduchou laryngálou bud původní vokál krátký (virtuální geminace, viz § 125, lb), nebo náhradně zdloužený (viz § 125, lb). Virtuální geminace je u h vždy (i<^ÍS, 'uhodí', 'slSlTl* 'vyděsí mne'), u h většinou: "OjbílD^ 'zneklidní mne', u ' většinou: ppypí 'budou krmit'. Náhradní zdlouženi je před r vždy 05J13 'žehnal', 2^píl 'přinášíš'; !ľnyt3 part. pass. pa. 'smíšený'), před ' někdy: ItOI^fiN 'poradili se', před h jednou. - i i • § 171. Slovesa třetí laryngály (h, h,', též r). 1. Jako krátký vokál před třetím laryngálnim radikálem na konci slova je vždy a (^QX 'řek''. "ION 'řekni ľ, 'říkající'); rovněž uprostřed slova: yigJK 'řekněte!', ;VT3t# 'velebil jsi'. § 125, 2. 2. Po dlouhém vokálu poslední slabiky sc vyvine.před laryngálou patah furtivum: rpSti^ MtaJ (partie, pass.) 'po- ■ i slaný'. § 125, 2. 3. Mezi třetí laryngálou a koncovkovým -i (-/) je vokál -a-: 1. os. sg. hap'elu finSt^H 'nalezl jsem', 3. os. f. sg. hitpe'elu JinSíltýn 'byla nalezena'; ale 2. os. sg. m. 4 - - i i . JinĎfltt^n s explosivnim -/. 286 § 172. Slovesa lna sloveso s-l-q (p^D)- 1. Kmenové ;i je assimilováno k těsně následujícímu kon-sonantu jen někdy (v hebrejštině vždy). Máme tedy tvary assimilované (JjB*. padne', p^Bíl 'padnete', ^JÍO 'osvobozující', finfl < *lanhii 'sejmeš') a neassimilovanč: "ffO'1 'dá', p3fl3* 'dají', fJFUO 'dáti', řjBjn 'vyvedl', flftsn 'byl sňať. Srovn. § 126, 2a). 2. V imperativu qalu se prvý radikál n vysunuje u všech sloves: >]pB 'vyjdětel' (pBJ). KÍ£> 'vezmi!' (NJ£>j) [v hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a a (í>) «]. 3. Podobně se u slovesa s-l-q p^D 'vystupovati' assimi-lujc l k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. Ippn (< "hasliqů); háp'al: perí. pDH. Avšak zdvojené -ss- se může rozvést ve skupinu -ns-: hap'el inf. *hass3qä > P[j3pJ!T § 126, 3. 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary ncassimilo-vané byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa i ' (n). 1. Všechna slovesa I ' vysunují v imperfektu qalu ' po prefixu, a předchozí prefixový vokál i se náhradně dlouží v ě: (*/rAu/>)i53N^Ji'.plpKf! 'řeknete'; jussiv X2> 'vezmi!' (xtlO) [v hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a a(i»«]. 3. Podobně se u slovesa s-l-q p^rj 'vystupovati' assimi-luje / k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. IppH (<*haslíqu); háp'al: perf. pBH. Avšak zdvojené -ss- se může rozvést ve skupinu -ns-: hap'el inf. *hassäq3 > nj3DýH. § 126> 3- 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilované byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa I ' (x). 1. Všechna slovesa I' vysunují v imperfektu qalu ' po prc-lixu, a předchozí prefixový vokál i se náhradně dlouží v li (*ji'kul >) 'jí',plQXfl 'řeknete'; jussiv 'necht zhynou'. § 126, 3. 2. Redukovaný vokál po ' je ■ ("löX 'řekl', "^X 'jez'), avšak imperativ slovesa 1£X 'řikati' má «: "HpX> Y1ÖX. Srovn. § 125, 3. 3. Li laryngálního ' se drží a: JllOX 'řekl jsem', srovn. § 169, 2. 287 4. Hap'el a hafal se tvoří analogicky podle sloves I w/j, na př.: [TQlPP 'zničí', fjtfl 'byl zničen'; další viz § 175, 2. ' ' § 174. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. § 175. Slovesa I w/j. 1. Původní w přešlo v / v nasloví [arab. wahaba - ;j.n* 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech' kmene prostého a intensivního (na př. jyjW). § 126, 1. 2. Původní w zůstalo v kuusativu a proniklo tam i u sloves s původním /: ^nln (<*kaiulcb) 'usadil' od ^fíi; 'oznámí' od y^i; nBDin 'byla přidána' od Spi.' ' 3. Všechny tvary sloves původně I w i původně 1/se tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají / v hap'elu (na př. ^ifl <*ha/bel 'dopravil') a sloves I' sem přešlých (§ 173, 4): 'uvěřil', part. pass. JOflQ, od j>qk; ifffl 'uvedl', inf. ■ nwr «p, imperf. 3^1, partie. 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant /: 35311 (<*jajtab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. 3n 'dej!', yrj 'poznej!'. Avšak v imperfektu se druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: 3fli 'sedne' (perf. 2ľf)t bs> 'zmůže' (perf. ^31). Zdvojení se někdy rozvede'pomocí n: yíjjn (<*tid-dď) 'poznáš', pynji (perf. yni). 2«8 § 176. Slovesa III infirmac (pův. III/, w, '). 1. V aramejštině splynula slovesa III /, III w a též III'. Převládl typ III /, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouží n i N bez ohledu na původní kořen slovesa: jflfj Dan 5, 19 a j.; RVI Dan 5, 19 a j. 'byl'. 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. konči na -ä: 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*'ana-wal>) foy 'odpověděla', (*hawajat>) flJJJ, fígi 'byla'. V 3.' os. pl. m. se též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banáju> *banáu>) Í33 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž aflix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -aí- bud udržela (v 2. os. sg. m. JYTI> fíO,1 'vzrostl jsi') nebo monoflhongisovala v l (1. sg." 'fíýl, 1. pl. KOTpl 'hodili jsme', 2. pl. m. jWfřj 'wid^[ iste')- c) U perfekt na i je 1. os. ffSS. (<*?abiwl) 'chtěl jsem'. 3. pl. m. pfltttots předřazeným '. 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -č: fipjřji (od 'zvolá'; -7TP. 3- sg. ř. '(ona) je'; KJJ5P1 (od r\Íp) 'koupíš''; xynX 'požádám'. S. pl. m. končí na -on: t<\F\p'< 'pijí' (<*jišta(j)un). Sloveso nin „býti" má v 3. os. sg. m. a 3. pl. m. i f. prefix l- Jy místo /- -1: xinSí pnS Ixlrwun; pinS. 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. iin 'žiJ!> Ktf 'vezmi!', pl. m. fin 'budteľ 5. Infinitiv a participium aktivní končí na -č: VC^ÍO 'volati', nmp 'viděli'; ni»3. 'žádající', X1S 'volající'. (Femininum'na-/í: *\Xfí, H*jtiř. obojí = 'podobající se') 19 Mluvnice hcbrojäliny 289 § 174 § 175 4. Hap'el a háf'al se tvoři analogicky podle sloves I w/j, na př.: mzfluft 'zničí', ■rjflpj 'byl zničen'; dalši viz §175,2. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. Slovesa I w/j. 1. Původní w přešlo v / v násloví [arab. wahaba - JJp 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech' kmene prostého a intensivního (na př. *jn»JW), § 126, 1. 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: ^fíín (<*Itawlcb) 'usadil' od 371; 577)71 'oznámí' od j*t>; riBplH 'byla přidána' od ppi. ' 3. Všechny tvary sloves původnč I w i původnč I / se tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou nčkolika sloves, jež mají / v hap'elu (na př. 7317 <*hajbel 'dopravil') a sloves 11 sem přešlých (§ 173, 4): 'BYT 'uvěřil', part. pass. flpfltjfc od fOX: 'uvedl', inf. nwrr »d nm V šap'elu se píše s i sloveso převzaté z akkadštiny [imper. Stzib] 'vysvoboditi': perf. 2Vp> iniperf. JWjK partie. 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant ;': 3*311 (<*jajtab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. 37 'dej!', j»tj 'poznej!'. Avšak v imperfektu se druhý radikál (analogicky podle sloves TI. gem. § 178, 3) zdvojí: 371 'sedne' (perf. 371), 731 'zmůže' (perf. 731). Zdvojeni se někdy rozvede'pomocí n: J*7Jfi (<*íid-dď) 'poznáš', pSHJi (perf. 5*71). 288 § 176. Slovesa III infirmae (pův. III/', w,'). 1. V aramejštině splynula slovesa III;', III w a též III'. Převládl typ III /, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouží i X bez ohledu na původní kořen slovesa: 7*7 Dan 5> 19 a í-; Xiri Dan 5> 10 a i-'byľ. " 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. končí na -3: NJ*3 'žádaľ. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*'ana-ivat>) 73y 'odpověděla', (*hawajal>) fígj, riTl 'byla'. V 3.' os. pl. m. se též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banáju> *banúu>) ^3 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž affix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. 777, ;V3."1 'vzrostl jsi') nebo monoflhongisovala v l (i. «g. 777. i- p>- 'houili isme'> 2- pl m' pn'm 'vitlíh' iste')- c) U perfekt na i je 1. os. 713,2í (< *?°biwt) 'chtěl jsem', 3. pl. m. Vriti^N s předřazeným '. 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -č: 7-ipi (od X1J5) 'zvolá'; 7577 3. sg. f. '(ona) je'; KJpfl (od nj§) 'koupíš''; XS*2N 'požádám'. 3.'pl. m. končí na -un: ^71*)' 'pijí' (<*jišta(j)un). Sloveso 7*7 „býti" má v 3. os. sg. m. a 3. pl. m. i f. prefix Z- -7 místo ;- -*: x}-!1?; Ixlvwôn; pn1?. 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. 117 'žij!', xti* 'vezmi!', pl. m. 77 'budteľ 5. Infinitiv a participium aktivní končí na -ě: K-jJQ 'volati', 7»7p 'vidčti'; 7^3 'žádající', K7j*j 'volající'. (Femininuin na-/3: 7*07, 7iJ*í>, obojí = 'podobající se') 15 Mluvnice hebrojátlny 289 6. Participium passivní končí též na-e, avšak jeho první slabika je redukována: |-jJ2. 'vystavěn', x"lt^ 'uvolněn' (pl. p:tl>). 7. Passivní prostý kmen (p°'íl), končí v 3. os. sg. m. na -i 0^2 'byl zjeven', Vto 'byl (prc)čten'), v 3. pl. m. na -liv 'byli hozeni'). 8. V odvozených kmenech jsou perfekta na -ř (viz odst. 2c); 3. sg. m.: ^DJin 'byl naplněn', 'zveličil', 'bjH 'zavedl do vyhnanství'; 3. sg. f. JVIS/IN 'byla zmatena'; 2. sg. m. fí<3u 'ustanovil jsi'; 3. pí. m. 'změnili', VI^H 'odstranili'. (Podobně jediný doložený imperativ prostý ijq 'ustanoví'.) 9. Imperfekta a aktivní participia odvozených kmenů mají stejné koncovky jako u kmene prostého: N:!!"!* 'Je stavěn', ■ KinrU 'ukazujeme', nWtÍ>* 'je rovnán', pjMfh 'méní se', 'hledají', Jtjjjpi ťhalywon 'ukazujete', (podobně jediný doložený imperativ sulligovaný \línn 'ukažte mi!'); KJ2flO 'stavěný', 'modlící sc', rHUnD 'odstraňující'.' 10. V infinitivu hap'elu n\3tiVl 'změniti', a ve femininu participia passivního pa"elu H*Äte měnící sis objevuje k oaso na utni /. Viz též odst. 5. na konci. § 177. Slovesa II w/j. 1. Z předpokládaných kořenů typu q-w-m 'povstati', š-j-nt 'položili', lze odvodit všechny tvary. 2. V perfektu qalu je vesměs prízvučné <í: Qp, Qjy, j^Bfj 'skončila', flQjj, ijQtíS i v slabice dosud nebo původně zavřené: 2. sg.' m. jšplíJ. 1- SS- JlötP- (Jediná výjimka: p"l 'zvedl se'.) 290 177J 3. V imperfektu a imperativu mají slovesa II w vesměs u. pH>, 'budeš bydliti', PUtyHF. 'pošlapá ji', pOlp^ *c1j3. Slovesa II / mají obdobně i: imper. 10^. (siovéso '""^Sn 'jiti' ma impf- ^ita ini- ^íTO)- 4. V participiu qalu se střední radikál vysunul, přechodový konsonant se píše pomocí x: DXp. Srovn. však plurál q°rě § 144> 2- 5. Perfektum passivního qalu (p9'il) je zastoupeno tvary 3. sg. m. Qty a 3. sg. f. r\tiít?. - i 6. V hitpo'clu je prefixové t zdvojeno, patrně proto, aby byl počet konsonantů stejný jako u silného slovesa (3i"13JT): Wr) fiíťtln 'živí se'. (OVN a pofcW mají íf analogicky podle qalu). 7. Ilap'cl má [jako v hebrejštině] vokál ř po pr. ě. Perf. 3. sg. m. B»prj. D^n. 2. sg. m. jjiwpjj. i- ««■ rii^pn- 3. pl. m. lO^pn. Še suff-: 3. sg. m. se suli'. 3. sg. m. nplpn- 3- P1- m- se suff- P1- NJI^flH 'odvelili nám'. Infinitiv HTtn 'býti pyšný'. Imperfektum a participium mají v kmisunaul nim prefixu před prízvukom dlouhý vokál: 3. sg. ni. DWjJIJI*" PMrl- B^jgriD (iile 3- pi- m. pa^řirj*). Tvary synkopovanč: 3. sg. m. Qipi, 3. sg. ľ. CjCfl, 3. plni, pyfl}' partie. cn». 8. Hap'al má pro 3. sg. f. perfekta tvar JIO^pH pbbzrp\ 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: v pa"elu je perf. bbft 'promluvil', imperf. bhw< partie, akt. b^OD (fem. nbblSíi); yy^D (<ŤBŕr<ľi*) 'rozbíjející'; imper. Iľilíp 'vytněte'; v hitpa"alu participium prjílfi 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intcns.vu DpVy'X 'ztrnuľ, od QQli.* je tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, 8). § 179. Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejštině vesměf III iníirmac, a k tomu «) I n (1), 6) I' (2-3), y) I w (4), 8) II,; (5). 1. NtÍM: 9*J 'vzíti': perf. imper. X5i>. 2. ,"ttN: 1*1 'zapálitť: inf. xtf3. partie, pass. fl|frf, 3- nnX= qal f«jlti': perf. nilX. XflX: 3. pl. m. inx: imper. P'- 1řlK> i"'- XilD; partie, akt. HflX- Hap'el 'přinésti' podle sloves I /': perf. 3. sg. m. 'Jfl'fl, 3. pl. m. fifpft, inf. ""CíVS. HájS'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. jvŕn- 3. pl. m.'vrin. á. 'dokončiti' (z akkad. ušěsi): perf. (S'^ITtý Ezr 6Í 15. 5. qal 'žiti': imper. sg. Wfj; 'ap'el 'oživiti': part. akt. XniO (jako u sloves II gem., pův. *'■//)• § 180. Slovesa čtyřsouhlásková se v bibl. aramejštině nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). 293 10. Jako silný radikál funguje střední w a / u sloves III infirmac (na př. |fl"J 'býti') a u denominalivníhc slovesa Hifi 'užasl'. t i § 178. Slovesa II geminatae (y"y). 1. Druhý a třeli radikál jsou stejné, a často splývají v gemi-novaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se míslo druhého konso-nantu náhradně zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, § 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštině často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: *;yj"l (<*ha"el) 'uvedl', perf. hap'elu. 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: 'vešel', fysj 'uprchla', flpý q»rě (f|Sby k"i'L>, Dan 5, 10), 2{*|] 'rozbili'; inf. fpfp (<*mihhan) od tjfí 'slitovali se'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvořeni u sloves I/, § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen první radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. (< *ha"cl, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. Jjíjjs,; v iinpcr. sg. se suff. 1. sg. ij^yn 'uved mneľ; v participiu ppnp; inlinitiv je nbypn nebo nSjJ"T (obojí z *ha"ulu). 5. Háp'al má doloženy tvary perfektní: ^y,-| 'byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'cl 3. sg. f. WgB 292 'hledá si stín', a tvary šap'clu a hištap'alu slovesa yjytf 'dokončiti': ib^DE' Ľzr 4> 12 T*"*S n??2tý, ľlhbpp' 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: v- pa"elu je perf. 9^J5 'promluvil', imperf. parlic. akt. (fcm. nb^Dia); yyilO (<*nľrď'i') 'rozbíjející'; imper. Ilii'p 'vylněle'; v hitpa"alu participium prjfitp 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intensivu COÍr^X 'zlrnuľ, od QQ5^ jc tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, 8). § 17'.). Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejštině vesměs III infirmae, a k tomu o) I n (1), (!) I ' (2-3), y) I m (4), ô) II, / (5). 1. NEJj: mil 'vzíti': perf. Hp*, imper. NÍÍ>. 2. ]-jfK: cial 'zapálili': inf. parlic. pass. -jtX. 3- nrs,; qai •pfljiťr: perf. nris*, Kffyjľ s. pi m. -irix; imper. P'- ÍÍINi inf. Kílfi! partie, akt. HľlN- Hap'el 'přinésti' podle sloves I /: perf. 3. sg. m. *JV"", 3- P'- m- Víl\"I> inf. nW!"!. Dájí'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. JVni"!, 3-pl. m.'vrii-i. 4. >2ř"'tí^ 'dokončili' (z akkad. uíčsľ): perf. (N^JTtý Ezr 6^ 15. 5. ""pn qal 'žití': imper. sg. Wfjj 'ap'cl 'oživili': part. akt. fceno (jako u sloves II gem., pův. *hjj). § 180. Slovesa čtyřsouhlásková se v bibl. aramejštině nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). 209 _ Částice § 182. Částice. Podle pojmů nám běžných se mohou dělit na příslovce, předložky, spojky, a citoslovce. Na některých lze ještě poznat jejich původ z některého nomina nebo slovesa. Vyjádření spony příslovci: 1. T,y 'ještě' (je): XilSa 1ÍJ* Dan 4, 28 'ještě (bylo) slovo...' 2- *IVX 'jest (existuje)': p-|3», ifíiy Dan 3, 12 'jsou (zde) muži...'; {j^x «JVM"ín Í);l112. 10 'není ělověk:.....který by mohl'. Se suit. 2. tg. m.: ■"jJTXPT 'zda jsi?' Dan 2, 26 q°rě. 3. (Vyjádření spony osobním zájmenem viz § 129, 2) § 183. Příslovce. 1. Původní: Místní: nan 'ta™1' [hebr. np&]; n3("iy) 'O-*2) sem'. Časová: p-|X 'tehdy,' s předložkami p"7X3 'ihned'. PINT'!? '°d "té doby'. Způsobová: ^3 a Xa_33 'tak'. 2. Záporky: -xS 'ne' [lat. 'non'] [= hebr. X*?]; "*?X 'ne' [lat. 'ne',] [= hebr. -»>X]- 3. Tázací ěástice: n 'zda', na př. x*?** 'zda ne?'. Má tvar n před souhláskou se š°w3 (Ss"**"! zda může?') a před laryngálou 0"jrpX*" 'zda jsi?') Dan 2, 26 q°rě). 4. Odvozená: a) příponami: -u (původně akkusativní -a) a -ut: nSHX 'dole', xSi) 'nahoře'; niv'Jfl 'podruhé'. b) od adjektiv a číslovek bez zvláštní přípony: X'Jttí* 'velice' (jako adj. = 'velký'); X3'l2■, 'jistě, ano' (jako adj. 'jistý'); niT,' 'velice' (jako' adj. 'veliká'). 5. Cizího (perského) původu jsou: X1Í11X 'správně', KrippK 'pečlivě'. § 184. Předložky: I. Jednoduché: A. Jednosouhláskové: 3 'v, na, skrz'; n 'k'; 3 'podle' (ve funkci spojky: 'jako'). 1. Před slovem začínajícím souhláskou se š°w5 mají tvar s i: X*atí>3 'v nebesích', i)"\ľh 'k bráně'. (Začíná-li takové slovo na />, splyne s ním toto i v i: (pn» 'ruce', *bi-j'ilájin >) pT3 'v rukou'). 2. Před laryngálou s halepem má předložka odpovídající plný vokál: P,pn3 'hlínou', nit*"? 'k zpyšnění'; někdy též u q l(iq"!>ei 'kvůli, pro'. 3. V ostatních případech je tvar s redukovaným vokálem: "*"-33 b'käl- 'všude', 'ke straně, 'proti', n*3"ip3 'podle jeho vůle'. 4. Suffigované tvary (srovn. § 128, 3): od 3: »5, Tj3, RJ, H3. ffíZi od H obdobně, též X3*3- 03*? « fsh> 'oh*?- B. Dvojsouhláskové: 3y 's', se suit. »py. nas*a p°d- -fp 'od, z', se suiťija. *íf|tj. řtjp. n*p; prup Dan 2,33 a j. q°rě. n se assimiluje jen zřídka (XSJIXP ze země' Jer 10, 11), častěji zůstává: 3*J"^"fp 'jistě'. *n> nota aceusativi: jen pfllV 'Je' l)an 3' ,2- C. Víccsouhláskové: *r\yb 'P"': rjriib-fn 'od tebe'. 1*0 'proti'. bpp 'před, proti': *73j5*? 'kvůli', pro', (viz zde A. 2.), S3,r*;3 'Pro' (= bsi*) +'*? I- 3)- 294 295 D. Vícesouhláskové končící na •-«/, jejichž suffigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): "TJO (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. "bv (*'«'«;) 'na', 'nad'; se suff. ^y; *^y k»tlb, "ij'py q3rč Dan 3, 12 a j.; ">nii?y; ITVW k"í'li. "bi? q°ŕe'; 0*1)3 'přeď (sc šufT. -aj- podle, ^y): ^"jg, v1í»"tpa pod. ninin "pod*: sc suít. ^iŕiinria p3 'inezi'; sc sulf. pn,i,ľl k*Pbi f\ŤJ'l3 q*rí Dan 7, 8. nrjiU 'po'. 'za': sc šutr. pn^ns*. II. Složené: Složených předložek je v aramejštině mnoho. Viz výše « rrh< bsp. DTjg. Další'na př.':'VlS'3'P°\ sc suff. ^1^3; -XÍJS 'uvnitř'. III. Předložkové výrazy příslovečné: Na př. ^ys a fijys 'nyní'; pnri3 'Jako jeden', 'zároveň'; fijyjrfp 'opravdu'; |m ''nprx 'potom'; |-[J13 '(jako toto) tak'; n^'bv 'proto'; nás ']•**'• § 185. Spojky. 1. a) Spojka "| w má tvar u- 1 před retnicí a souhláskou se š°w5: pp^S} 'a jeho vyklaď, n3í3ľ! 'a dar'. (S /»-splývá v wt-: *|p»: */fS*\ 'a čest'). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°w5: "lOXl '• řekl', týJXl 'a člověk'. 1 má většinou význam slučovací. (V aramejštině není wäw conseeutivum). b) Může být i u prvého členu: 331 fpj pjjH 'měla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak 1 má i význam rozlučovací, odporovací, vysvětlovači a účelový (pflSi1^ 'aby pili' Dan 5, 2). 296 2. Slučovací jc ř|X 'také', vždy ve spojeni s y. F|X^ 'a také'. 3. Rozlučovací: |n-fn-fn 'bud —bud —buď Ezr7,26. 4. Podmiňovací: p 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: x*? [H Ľan 2, 5 a j., 'ne-Ii' Dan 2, 11 a j. 5. Odporovací: 'ale','nýbrž'Dan 2, 30 a j., 3-13 'ale' Ezr 5, 13. 6. Relativní it\ má rozsáhlé uplatněni i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podrazu j f cí: 'že' Dan 2, 8: c) též k uvozeni přímé řeči [jako řecké "ni holi reeitativum]: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; e) důsledkové: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou yn "q Dan 2, 18). 7. Účelovou funkci mají i HttS 'aby ne' Ezr 4, 22 a ^ JTO^ (I9)by "aby, proto''Dan 2, 30; 4, II. 8. Spojkou přirovnávací je 3 'jak(o)': tvary viz § 184, I, A, na př. Dan 2, 10, Ezr 5, 7. 9. Časové spojky jsou složeny s q: 'jakmile' Dan 3, 7; q-p3 'od té doby, co' Ezr 4, 23; iq ny 'až' Dun Ď, 10. Důvodovou po př. připouštěcí funkci mají spojky složené s (viz § 184, I, B): W| bsp1? 'protože' (Eír 6, 13); q Ssäpbs (p + "? + 3) 'protože'''(Dan. 2, 8). 'tí koliv' (Dan 5,''22). § 186. Citoslovce. KH5 VlKí ibx; vesměs ve významu 'hle'. 197 D. Víccsouhláskovč končící na *-aj, jejichž suffigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): ~iy (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. ~bv (*'"'«/) 'na', 'nad'; se suIT. i^y; ytyst k°tTb, q=>rě Dan 3, 12 a j.; IJfffo; Jffyj) k"tib, q^rě; 'před' (sc šuff. -aj- podle, ^y): ^IjJ, TrtO*ttj] a Pod- ninn 'poď: se suff. vrirrirtn ■ vrinnn. pj 'inezi'; se suIT. p.-pjT, k°líb, p,ŤJ*3 q°rě Dan 7, 8. •nnx 'po'. '«.'• se suit. pn'nnx. II. Složené: Složených předložek je v aramejštině mnoho. Viz výše » ni1?, bnp. anp. Dalši na př.:' *inŇ3 'P0'. sc snil, "JJirQ; "NÍ33 'uvnitř'. III. Předložkové výrazy příslovečné: Na př. ň>| a rijjp 'nyní'; ftinj 'Jako jeden', 'zároveň'; Bttfjrfa 'opravdu'; pnX 'potom'; n:t3 '(jako toto) tak'; Í1OT"TO 'proto'; ,"103 'jak'. § 185. Spojky. 1. a) Spojka 1 w má tvar ú- 1 před retnici a souhláskou se š°\v5: ni't£>B1 Jelio výklad', n3T3J1 'a dar'. (S /»-splývá v wí-: *|pi: *|p^ 'a ěesť). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°\v5: 1(2X1 '* řekl', t^JXl a člověk'. ^ má většinou význam slučovací. (V aramejštině není wňw conseeutivum). b) Může být i u prvého členu: qbi ŕlS pj'^l měla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak ^ má i význam rozlučovací, odporovací, vysvětlovači a účelový (pfltip 'aby pili' Dan 5, 2). 200 2. Slučovací je fjx 'také', vždy ve spojení s \ p^Xl a také'. 3. Rozlučovací: řřJ«.ffl...|T| 'bud —bud —buď Ezr7,26. 4. Podmiňovací: p 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: xS fí7 Dau 2. 6 a j., pS 'nc-li' Dan 2, 11 a j. 5. Odporovací: pS'ale','nýbrž'Dan 2, 30 a j., B«J3 'alĽ' Ezr 5, 13. (j. Relativní >2 H^X WN 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominálni věty jsou od některých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso Wj 'býti' slouží jako „spona" jen k vyjádření času: fffí 'oko... bylo nad staršími' (Ezr 5, 5), XV1P. 'království bude mocné' (Dan 2, 40). 3. T. zv. nominálni věta složená klade zdůrazněné nomen napřed: Bfl7"W| nti»X1 XB72f 'socha, hlava její (jc) ze zlata', 'hlava té sochy...' (Dan 2, 32). S 188. Věty verbální (slovesné). 1. Ve větě verbální je v prísudku vždy sloveso určité, podmět je vyjádřen nomincm, jeho zájmenem, anebo může být neurčitý a tudíž nevyjádřený: pjAJ* xS nc~ dají', 'nebude se dávať (Ezr 4, 13); p*1"ltí "!J7 'vyženou tě' (Dan 4, 22 a 29). Neosobní výrazy jsou: "píp "1BB* 'líbilo se mi', ("j|q»*) 2XE ''H'Ít'j* ''"bilo se mu (zalíbí se mu)'; Tn^J* tÍ*X3 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejštinč je nejčastější slovosled: podmět —- sloveso (S-V) npBJ N^H"! a za'ion vyšel' (Dan 2, 13); yiffí 7X»3"" 'Daniel odpověděl' (Dan 2, 14). Pořadí sloveso - - podmět (V-S) [nejčastější v hebrejštině a v arabštině] je v aramejštinč řidší: pytO JJ'B4 byl vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa njj* a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: H3X7D nbti* M7X 'Bůh můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobní, je často uvozen předložkou y, 7X^17 HVdľl 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Sróvn. § 141, 6 a 7. § 189. Pravidla shody (kongruence). Podmět se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a čísle. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než femininum. Na př.: (X)'33fl!TI (SS)- 'a prorokovali!)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 298 299 III. VĚTA Rozdíl mezi větou nominální a verbální není v aramejšlině tak vyhraněný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde je prísudkom participium, neboť, aramajaké participium má funkci spíše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmětem je podstatné jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku není urěitý tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmět — přísudek (S—P). Čas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. rPC!* listí jeho (bylo) krásné' (Dan 4, 9). títfá >nÍ"TÍ)ýc5"b3 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daii 4, 34).'x3í?p'!nri2 bx'iTí » Daniel (byl) v bráně královské' (t. j.'u dvora) (Dan 2, *49). 2. Jako spona bývá a) osobní zájmeno (viz § 129, 2), b) částice vv>k (§ 182, 4). XJDÍíto hSn 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominální věty jsou od některých považovány ty věty verbálni, u nichž sloveso mn 'býti' slouží jako „spona" jen k vyjádření času: fflíí 'oko... bylo nad staršími' (lizr 5, 5), Xinfl 'království bude mocné' (Dan 2, 40). 298 3. t. zv. nominální věta složená klade zdůrazněné nomen napřed: anV'h ľlt^ni XísSsí 'socha, hlava její (je) ze zlata', 'hlava té sochy...' (Dan 2, 32). § 188. Věty verbální (slovesné). 1. Ve větě verbální je v prísudku vždy sloveso určité, podmčt je vyjádřen nomincm, jeho zájmenem, anebo může být neurčitý a tudíž nevyjádřený: piPO'1 xS 'n°-daji', 'nebude se dávať (Ezr 4, 13); pHHti "!J7 'vyženou tě' (Dan 4, 22 a 29). Neosobní výrazy jsou: *D"7j5 "IBJJ* 'líbilo se mi', (sp") 3XÍ3 ^Hi^S* 'líbilo se mu (zalíbí se mu)'; VTtW tí^N3 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejšlině je nejčastější slovosled: podmět — sloveso (S-V) PftBJ NflTl zákon vyšel' (Dan 2, 13); 'Daniel odpověděl' (Dan 2, 14). Pořadí sloveso — podmět (V-S) [nejčastější v hebrejštině a v arabštině] je v aramejštině řidší: Ey£ O^tf °y' vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa fijy a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přimý (akkusativní) bývá za slovesem: HDxbo nblý Ttbii '^ůh můJ poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobní, jc často uvozen předložkou ^: SíOilb SyjH 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Sróvn. | 141, 6 a 7. 189. Pravidla shody (kongruence). Podmět se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a čísle. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než femininum. Na př.: (x)»33íini (s8)- 'a prorokoval^)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 299 (f-) nnn nbjp (m-) n?flti>ni '> nalezl(a) sc... jedna listina (svitek)' Ezr 6, 2. § 190. Podmet. Podmět neurčitý viz § 188, 1. § 191. Včty tázací. 1. Otázky slovní (včenč) jsou uvozeny zájmeny »p 'kdo?' a no 'co?'. "a Pŕ- Ezr 5, 3 a 9; Dan 2, 15. (Viz § 132.) 2. Otázky zjišťovací bývají uvozeny částicí 'zda', na Př- ^JTQPEJ1? • • • TlSx 'm°M tě tvůj Bůh zachránit?' (Dan Č,'21)'(Viz § 183, 3). § 192. Vyjádřeni kladu. Kladná odpověd na otázku uvozenou částicí 'zda nc?' je JljMf} 'jistě', 'ano' (Dan 3, 24). § 193. Věty popírací. 1. Záporka xb je vždy před popíraným slovem, tedy v záporných větách před slovesem či sponou i,JT>N. 2. Vazba xbt-infinitiv s ^ — viz § 164, 3. 3. Záporka břří — viz § 161. § 194. (a) Věty přaci jsou vyjádřeny na př. jussiver.i: § 161. Věty složené § 194. (b). Věty prací souřadné. 1. Bývají spojeny spojkou y, někdy jsou beze spojky, zvláště imperativy (§ 163, 2, prvý příklad). 2. Po slovesech rozkazovacícli je obsah rozkazu vyjádřen též větou souřadnou: 'poručil, aby... oblékli' It^š^ÍT) (Dan 5. 29). } 195. Věty stavové. 1. Vyjadřují vedlejší okolnost, a jsou tedy podřazené smyslem vždy, formou někdy. Mohou býti nominální i verbální: 300 xrép dm nrha Ti? 'icšte (by«°> slovo v králových,' (když) tu spadl hlas s nebe' (Dan 1. II) 'vitr je odnesl, takže žádná stopa po nich II Dl Blili jinš nan^n-xS -inK-bpi (D*n 2,35). § 196. Věty vztažné. Jsou vlastně druhem vět stavových. V iiiniii.<|»lliin |MU vždy uvozeny vztažnou částici *\ 'Podle moudrosti, jež jc v tobě' ^T3_H (1 1 ' " 'Strom, jejž jsi viděl ^ (Don'4, 111 1 tázací zájmena slouží'jako vztníiiA l.Tj ' 1 ' ' '' a souvztažná: xpinV-- bc* N^-n-p 1 ' 11 ' padne..., bude uvržen' (Dan 9, 0) Spojení "H znamená 'bw' tyf I" • I..... (Ezr 6, 9).' § 197—8. Různé věty ipojko' • Příklady jsou uvrdnny u pli«lii»iiv h »|t»|»li * I § 199. Věty podmlnkovéi Bývaji iivn/.eii> i■ ■ ■ 11 ■ ■" "• ľ 11 X1?); v preilvěll i \ ivi ii | dech v bibl. urainejM nu :• p..d......i • př.:'Jestliže o/.ii;imile(pnnn...... '' ' " ' ' dary' (Dan 2, 6). KnllH Críckoknoii im ., . .......-.««Uli PARADIGMATA ARAM EJSKÁ OBSAH Seznam paradigmat v textu: Osobni zájmeno samostatne § 127, Osobni zájmena přívěsné § 128, Nominální koncovky § 143, Nominální třídy, přehled § 144, vzorce třídy I.—VIII. § 144, Silné sloveso (orální): perfektum § 154, imperfektum § 150, imperativ 1163, infinitiv § 164, participia § 165, odvozené kmeny: p°'il Slovesa se suífixy: hit.poCel pa"el hitpa"al hají'el a p. § 168 §167, § 167, §167, § '67, §167, 3 a 4: s. 247 s. 248—249 s. 261 s. 262 s. 262—267 s. 275 s. 276 s. 278 s. 278 s. 27<) l;s. 281 2; s. 281 3; s. 282 4; s. 283 5; s. 283 s. 284—285 302 Předmluva........................... 5 ÚVOD 1. Semitské jazyky....................... 7 2. Skupina kenaanská...................... H 3. Hebrejština......................... » 4. Hebrejská bible po stránce jazykové............. 111 5. Jazyky aramejské..................... U 6. Aramcjština biblická................. 1 ' 7. Vedecké zpracováni hebrejštiny a aramejitlny LITERATURA I. Literatura k studiu hebrejštiny II. Literatura k studiu aramijitln) ČÁST PRVNl ' >"< MLUVNICE HEBRrjiTINV Mluv......SAMI I...... gl—99, str. 23 IK'.! I. PlSMO, PRAVOHV /Ahl A......A-t.......»1 g 1. Abeceda......... . . , , , IJ /»'«/ § 2. Písmena koncová...... § 102.—103. Písmenu rozin'iM...... I..... § 3. Písmena roztaíltelná ... § 4. RozdĚlenl souhlásek....... § 5. Výslovnost souhlásek....... g 6. Souhlásky cxjilosivnl a spirant ni . g 7. Označováni samohlásek (vokálů) g 8. Výslovnost a psaní samohlásek . . g 9. Scriptio plena a defectiva...... g 10. Patah fiirtivum........... III. ft«wn................ M g 12. S"wá compo8Ítum.......... § 13. MHÁM lem- n dSjlěš torte........ .... PARADIGMATA ARAM E J S KÁ ... . ■ • ■ . .......... mum OBSAH Seznam paradigmat v textu: Osobní zájmeno samostatné § 127, s. 247 Osobní zájmena přívěsné § 128, s. 248- Nominální koncovky § 143, s. 261 Nominální třídy: přehled . § 144, s. 262 vzorce třídy I. —VIII. § 144, s. 262- Silné sloveso (orální): perfektum § 154, s. 275 imperfektum § 156, s. 276 imperativ §163, s. 278 infinitiv § 164,8.278 participia §165, s. 279 odvozené kmeny: P° -249 -267 il Slovesa se sulfixy: § 167, 1; s. 281 hitp°'el § 167, 2; s. 281 pa"el §167, 3; s. 282 hitpa"al §167, 4; s. 283 hap'el a p. § 167, 5; s. 283 § 168, 3 a 4: s. 284 -285 302 Předmluvu........................... ■ ÚVOD 1. Semitské jazyky....................... 1 2. Skupina kenaamUcá...................... " 3. Hebrejština......................... » 4. Hebrejská bible po stránce jazykové............. 10 5. Jazyky aramejské...................... 6. AramcjšUnu biblická............... li 7. Vedecké zpracováni hebrejštiny a aramejslinv 1 • LITERATURA I. Literatura k studiu hebrejštiny .... II. Literatura k studiu ai-aiiicjšlim ČÁST PRVNÍ CÁS1 lAi li MLUVNICE HEBREJŠTINY MLUVNICE ARAMÍJ»IIN» % 1—99, str. 23- 183 §101—199, lir. IST »01 I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 1. Abeceda...................... u / '/ § 2. Písmena koncová.................. II § 102.—103. Písmena rozložitelná a koncová.....". § 3. Písmena roztažltelná................ 27 § 4. Rozdíleni souhlásek................. 27 / § 5. Výslovnost souhlásek................ 2H I • m / § 6. Souhlásky expiosivni a spirantní........... 3(1 /'''■/ § 7. Označováni samohlásek (vokálů)........... 30 § 8. Výslovnost a psaní samohlásek............ 33 § 9. Scrlptlo plena a defectiva.............. 3.r> III § 10. 1'alnli rurtivum................... 38 / 110/ § 11. S"wíi....................... 38 /:•/-'/ § 12. S"wn eoiiiposituiu.................. 4» /'"'/ § 18. Dl|(i l< •ne a dSgčš íortc............... 41 "t" 30:1 § 14. Značky v pismí................... 44 [240] § 15. Qnrě, k»tib, mimořádné body a smíšené tvary...... 40 240 § 16. Pfízvuk...................... 49 240 § 17. Akcenty...................... 50 240 § 18. Slabika...................... 51 240 § 19. Pausa....................... 54 242 Hlavní jevy hláskoslovné § 20. Samohlásky.................. 55 242 §21. Zrniny krátkých .samohlásek........... . . 57 242 § 22. Zrniny dlouhých samohlásek........... . . 59 243 § as. Změny původních dvojhlásek........... . . 00 263 8 24. Vložené samohlásky............... . 00 2*4 8 25. Změny samohlásek vlivem larynřírtl........ . . 60 244 § 26. Souhlásky (konsonanty)............. . 01 245 II. TVAROSLOVÍ Zájmena § 27. Zájmena osobní samostatná............ 63 247 S 28. Zájmena osobni přívěsná (suffixy zájnienné) .... . . 63 247 § 2». Význam a užívání osobních zájmen snmoslalnýeh . . . . 65 219 § 80. Význam n užíváni osobnící) zájmen přívěsných . . . . . 65 249 |81. Zájmena ukazovací............... . 07 2S0 § 32. Zájmena tázací................. . 68 251 §33. Zájmena vztažná................ . . 09 H i;s:!. zájmeno vztainé ............ 251 §34. Zájmena neurčila................ . 70 251 § 86. Clon...............'........ • . 71 252 Jména — (Nomina) § 36. Kořen....................... 73 253 §37. Tvořeni jmen....................li 254 138. Rod Jmen. .'.................... 76 254 § 39. Číslo jmen..................... 78 255 § 40. Duál (ělslo dvojné).................80 § 140. Status................... 25» §41. Vyjadřování pádů.................. 82 25« § 42. Determinace. Status constructus...........84 § 142. Determinace................. 259 § 43. Připojováni přívěsných zájmen (suffixň)........88 § 143. Deklinace.................. 201 § 44. Deklinace.....................89 § 144. Nominální Ifldij............... 262 304 § 45. Jména nepravidelná.................'94 § 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem....... § 46. Přídavná jména...................97 § 47. Vyjádřeni stupňu přídavných jmen..........98 Číslovky § 48. Číslovky základní..................99 § 49. Číslovky řadové...................102 § 50. Ostatní druhy Číslovek................103 Částice § 51. Úvod a rozděleni . . . § 52. Odvozené konjugace. . § 152. Slovesné kmeny § 53. Cusy 104 100 207 26S 203 208 269 209 269 109 111 112 114 114 116 1277] 118 277 119 1277] 119 277 120 27S 122 279 12.r, 1280j | 54. Perfektum.................. § 55. Význam perfekla.............. § 50. Imperfektum................ § 57. Význam imperfekta.............. § 58. Wäw consceutlvuin.............. §51). Imperfektum konsekulivnl ..............117 § 00. Perfektum konsekutivní...............117 § 153-160. (WOw conseculivum).......... | 61. Jussiv.................... § 02. Kohortativ.................. § 63. Imperativ................... § 64. Infinitiv.................• • § 65. Participia.................. § 66. Vyjádřeni prítomnosti............. § 67. Silná slovesa....................125 § 107. Odvozené kmeny silného slooesa...... § 68. Sufllxy u Ivaríl slovesných........... § 163. Slovesa se su/flxy............ § 69. Slovesa prvé laryiiffály.............. § 70. Slovesa druhé Inrynitůly...............133 § 71. Slovesa třeli laryngály...............134 § 72. Slovesa první J — In..........*......134 S 172. Slovesa lna sloveso s-l-q........... § 73. Slovesa první S — ľ................13li § 74. Slovesa třetí N — ///'................137 f237J § 75. Slovesa první 1 a i — lw\J.............. 139 288 § 70. Slovesa třetí 1 a •> — /// infirmae........y ... 140 2S9 i 77. Slovesa střední 1 a i — // m/y............ 144 290 § 78. Slovesa střední zdvojené — 11 yeminalae........ 146 292 20 Mluvnice hcb'cjsUny 271 273 274 275 270 270 127 132 280 283 285 286 280 287 287 § 70. Slovesa dvojitě slalm................ 1-18 203 § 80. SloveM člyřsoulilAskovíi...............150 1203] § 81. Slovesa příbuzná původem a významem........151 j 2931 Částice § 82. Vyjádření spony jmen. a příslovce, výrazy fí 8;j. Příslovcí........ § 84. Předložky....... § 85. Spojky........ § 8(i. Citoslovce....... Iii § 87. § 88. S 89. 5 'm. S 01. § 83. S 98. § 94. § 96. § tili. S 97. § 98. § 99. Vely nominální...... Vely verbálni...... Pravidla shody...... Podmět......... Věty l.'izaei....... Vely jislleí........ § lo->. Vyjddftnt kladu . . Věty popieaei....... Věty přacl........ Vely stavové....... Věty vztažné....... Vely podinělné. a pfedmitaé Vely příslovečně..... £ 107 JOS. Ilůzné uílij spojkové Vely podmínkové....... VĚTA . 151 204 . 153 294 295 29ti 100 297 29S Hit 299 llili 299 108 300 . Hill 300 . 171 300 171 seo . 172 300 171! 301 . 17t 301 170 . 170 301 180 301 ČÁST DRUHÁ PARADIGMATA HEBREJSKÁ sir. 188 -288 A. Podstatné jména (I.—VIII. skupina) II. Slovesa.......... a) Silná slovesa........ |1) Slovesa laryiiRálni (I III lar.) y) Slovesa pevni J . fi) Slovesa první S...... ») Slotesa třeli X....... t,) Slovesa Iřelí 1 a * (lertiae iiiľini t]) Slovesa první 1..... fl) Slovesa slředrd 1 . . . . v) Slovesa s I řední i . . . . x) Slovesa střední zdvojené. PARADIGMATA ARAMEJSKÁ as) 185 1U5 mz stínam na sir. 302 ■194 238 iíi:> 199 210 213 215 2 lil 222 228 231 2:í:i 30(5 ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VÉD Sekce jazyka a literatury Dr Otakar Klima — Dr Stanislav Segcrt MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMK.IŠTINY vídecký redaktor Dr Otto Munetat Obálku nmirlil Jiří I.edr Technickí) redaktor Oldřich Danka Hebrejskí) a oramefský text iiysudili Josef Mašek a František 1'antyš Vydalo Nukladaíclslirl Československé akademie uiUJ jako simu 442. publikaci o kniínici Jazijkuučilné. jiřiruíky a uSebniec, so. ó. Odjiouidmí redaktorka Hanu Nuhodilová Z nove suzby phtiicm [''nmcoil/skri liitlnkn vylisklji 1'Mco 01, tiskařské zilvudy, 11. l>., — J'orinúl piijiíru (11x8(1 — ISrU autorských iirť.hft — Kt,87 vyiluviilrlskýcli urcliů — HSV 1230U/S0/SV3/CS50 li — U-0Z>a7 Dotisk 1. vydáni 3 500 (901 — 4 400) výlisků — 1211tí Cena váz. wytisku 20,65 Kčs 5(5/11 - 9 Dr Olakar Klíma - Dr Stanislav Segert: MLUVNICE HEBlUvIŠTINY A ARAMRIŠTIXY ERRATA ET CORRIGENDA Sir. 20: v abecedě č. 18 je přemíltíti pořadí ve sloupci Tvar. Str. 45, ř. 5 shora: brání Str. 52, ř. 6 shora: q°talánl Sir. 57, í\ 11 zdola: Vfy Str. 09, ř. 8 zdola: v-«X Sir. 114, ř. 1 shora: *fltjM Sir. 105, ř. 8 shora: obyčejně Str. 250, § 130, 3, ř. 3: ^22^