I. BLOK Historie trestání: Trest jakožto sankce uvalená na pachatele vnější autoritou byla a je přítomna v různých podobách v každé společnosti. V historii měl trest různé podoby od veřejného posměchu, vyloučení z kmene u kmenových společenství, fyzické tresty, trest smrti, tresty postihující majetek, atd. Ve starověku byl uplatňován akuzační princip (konflikt spojený s činem pachatele byl řešen v soukromoprávní rovině mezi pachatelem a poškozeným). Trest měl funkci odstrašení a odplaty („oko za oko, zub za zub“), měl symbolický význam, Později s rozvojem centralizované moci roli žalobce přebírá stát a uplatňuje se inkviziční princip. Typické je, že nejsou zaručena stejná práva, majetní občané mají svá privilegia i v oblasti trestání. V novověku postupně dochází k nahrazování tělesných trestů trestem vězení a jinými alternativami. Důležitými myšlenky, které ovlivnily současnou podobu trestání, přinesli v osvícenství francouzský právník a filozof Montesquieu, který žádal právní jistotu, nezávislost soudů, proporcionalitu mezi trestným činem a trestem a nutnost výchovného vlivu trestu, a filosof Becari, který zdůraznil, že cílem trestu nemá být působení utrpení, ale ochrana společnosti. Postupně se objevují tendence ke stanovení jednotného systému, pravidel trestání a dochází k humanizaci trestů. Retributivní justice Tradiční vězeňské systémy vycházeli z retributivního přístupu k justici. Retributivní (odlatná) justice vnímá trestný čin jako újmu způsobenou státu, jako vybočení, porušení pravidel daných právními normami - delikt je vnímán jako konflikt mezi jednotlivcem a státem. Pozornost je soustředěna na zavržení a odsudek vycházející z viny v minulosti. Spravedlnost je spojena s určením viny a pachatele a uložením trestu. Hlavní zřetel je kladen na potrestání pachatele. Pravidlem je jednoznačný trest. Oběť a společenství stojí stranou. Zpravidla dochází k trvalé či dlouhodobé stigmatizaci pachatele. Tradiční systémy trestání zajišťují potrestání a určitou ochranu společnosti před jednáním pachatele, ale začaly se ukazovat jako nedostatečné z mnoha hledisek: - nezohledňují potřeby, zájmy oběti, - nezohledňují potřeby, zájmy komunity, - malý vliv na nápravu pachatele, mnohdy zvyšují riziko recidivy, - nejsou reflektovány příčiny trestné činnosti, - nezajišťují integraci pachatele po vykonání trestu, - jsou finančně nákladné. restorativní justice Hnutí restorativní (obnovující) justice se objevuje v 70.letech 20. století v severní Americe v Mennonitských komunitách (Kanada - Ontario, USA, Indiana), kde byly iniciovány první programy zabývající se kontaktem pachatelů a obětí. Výraznou inspirací byly duchovní principy a tradice původních obyvatel severní Ameriky, Nového Zélandu, Austrálie. Restorativní justice vnímá trestný čin jako újmu, bolestivý zásah do života lidí, komunity. Pozornost je soustředěna na řešení problémů všemi zainteresovanými osobami (pachatel, poškozený, rodiny, komunita, a další), budoucnost (prevence revidivy, bezpečí, „uzdravení“ oběti), odpovědnost pachatele za své jednání a jeho závazky vůči oběti (odčinění způsobené újmy). Spravedlnost je vnímána jako úsilí o obnovu narušených vztahů za účasti všech stran. Hlavní zřetel je kladen na potřeby poškozeného, uznání a uplatnění jeho práv a odpovědnost pachatele. Pravidlem pro řešení následků trestného činu a hledání vhodného opatření je dialog a diskuze. Restorativní justice je prostředkem narovnání vztahu mezi pachatelem a obětí. Stigmatizace pachatele je v tomto pojetí odčinitelná jeho aktivitou při nápravě škod. Restorativní justice je proces, jenž v maximální možné míře zapojuje všechny, kterých se daná trestná činnost dotkla. Obnovující justice usiluje o maximální možnou míru „uzdravení“ a obnovu trestným činem narušených vztahů, za tímto účelem umožňuje společně identifikovat způsobené újmy a vzniklé potřeby. Dává přednost procesu založenému na spolupráci a účasti zainteresovaných stran a preferuje výsledky a řešení vycházející ze vzájemné dohody, vyváženě reaguje na zájmy a potřeby všech zúčastněných. Koncepce současného pojetí restorativní justice: - Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu (TČ), neboť jen za něj může být osoba trestně stíhána a odsouzena. - TČ je buď sám projevem určitého konfliktu nebo konfliktní stav vyvolává. - TČ je útokem proti lidem a mezilidským vztahům. - TČ má za následek vznik závazků a odpovědnosti. - Restorativní spravedlnost usiluje o nápravu a uvedení věcí do původního stavu. - Spáchání každého TČ vyžaduje odpovídající reakci. Formy: · Mediace mezi obětí a pachatelem. · Rodinné skupinové konference - zejména při řešení trestné činnosti mládeže. Účastní se pachatelé a jejich rodinní příslušníci či známí tzv. supporters, oběti a jejich rodinní příslušníci (přátelé, známí tzv. supporters) a také lidé z komunity, kde se trestný čin odehrál (soused, policista, učitel, kněz, sociální pracovník a další). Jednání vede facilitátor, který je zodpovědný za proces konference a vedení komunikace mezi účastníky, kterým pomáhá najít cesty nápravy konfliktního stavu spojeného s trestným činem. · Trestající kruh (sentencing circle) – jedná se o podobnou metodu jako rodinné skupinové konference. Diskuse probíhá v kruhu, každý mluví, když k němu dojde tzv. mluvící pírko či hůlky. Oběť vždy mluví první. Účelem SC je společně probrat celou událost trestného činu a jeho následků a všichni zúčastnění diskutují o nejvhodnějším, programu, opatření nebo i trestu pro pachatele. Výsledek diskuse je předložen soudci, který posléze rozhodne o „potrestání“ (rehabilitační program v komunitě, obecně prospěšné práce, plán dohledu a reparace, nebo i trest včetně vězení). · Smírčí kruh (peacemaking circle). · Léčivý kruh (healing circle) · Reparativní probace a komunitní panely – byly zavedeny 1995, kdy byly realizovány v rámci „probačního trestu“. Cílovou skupinou jsou zejména pachatelé nenásilných trestných činů. Některé panely pracují i s pachateli násilných trestných činů. Jednání vede koordinátor programu a je realizováno v komunitním centru nebo veřejné budově. Cílem panelu je připravit v součinnosti s pachatelem a se zahrnutím situace oběti plán probace resp. probačního dohledu včetně souvisejících povinností – např. program, plán reparace škody apod. Panely se zaměřují i na snížení rizika opakování trestného činu. Vytvořený plán je navržen soudci k rozhodnutí. · Parolové rady – vznikly v Kanadě v rámci procesu podmíněného propuštění, jedná se o systém zaměřený na práci s podmíněně propuštěnými. Parolové slyšení (parole hearing) probíhá za přítomnosti tříčlenné Parolové rady, složené z najmenovaných zástupců komunity (např. ze zástupců probační služby, vězeňské služby, neziskového sektoru). U parolového slyšení může být přítomna oběť trestného činu a je vždy o PS informována. PS je výsledkem intenzivní přípravy pachatele na podmíněné propuštění. Parolová rada hodnotí za přítomnosti parolového pracovníka věznice, pachatele, někdy i oběti, příbuzných připravenost pachatele na podmíněné propuštění. Cílem je realizovat podmíněné propuštění takovým způsobem, aby vedlo k postupné integraci pachatele do komunity a ke snížení rizika opakování trestné činnosti. Více informací: http://www.restorativejustice.org/university-classroom/01introduction/tutorial-introduction-to-rest orative-justice/processes/circles Programy restorativní justice mohou být realizovány různou formou: - Programy mohou být realizovány zcela mimo justiční systém. - Programy jsou realizovány v částečné spolupráci s justičním systémem. - Programy jsou součástí justičního systému a jsou legislativně zakotveny. Základem rest.justice je odlišný pohled na událost trestného činu: Restorativní justice - OBNOVUJÍCÍ Retributivní justice - ODPLATNÁ Trestný čin – újma, bolestivý zásah do života lidí, komunity Trestný čin – újma způsobené státu, vybočení z pravidel. Pozornost je soustředěna na řešení problémů, budoucnost, odpovědnost a závazky Pozornost je soustředěna na zavržení a odsudek, vycházející z viny v minulosti Porušením normy vznikají závazky a povinnosti Porušením zákona vzniká vina pachatele Spravedlnost jako úsilí o obnovu narušených vztahů za účasti všech stran Spravedlnost jako určení viny a pachatele a uložení trestu Hlavní zřetel na potřeby poškozeného a odpovědnost pachatele Hlavní zřetel na potrestání pachatele Pravidlem je dialog a diskuze Pravidlem je jednoznačný trest Restituce jako prostředek nápravy mezi oběma stranami Delikt jako konflikt mezi jednotlivce a státem Uznání a uplatnění práv obětí Oběť a společenství stojí stranou Stigmatizace je odčinitelná aktivitou pachatele při nápravě škod Trvalá či dlouhodobá stigmatizace pachatele VÝVOJ RESTORATIVNÍ JUSTICE V ČR Období do roku 1989 • Snahy o prosazování změn v trestní politice. • 1968 – 1971 vznik experimentálního střediska postpenitenciární péče v rámci projektu Výzkum faktorů recidivy. • Nová profese sociálních kurátorů. • Návazně kurátoři pro mládež. • Orientace na pachatele trestné činnosti a recidivisty. • Konec osmdesátých let posun od kontroly k pomoci, od pachatelů také k jejich rodinám a blízkým. Období po roce 1989 • 1989 – změny politického a společenského systému, sílí tendence k zavádění alternativních forem trestních sankcí. • 1991 – mimosoudní alternativa pro delikventní mládež – aktivní zapojení poškozeného i pachatele při odstraňování následků TČ, poprvé zapojení mediátora, využití tzv. odklonů v trestním řízení. • 1993 – novela trestního řádu, zavedení podmíněného zastavení trestního stíhání (odklon trestního řízení), základ pro uplatňování principů restorativní justice. • 1994 – zásadní vliv katedry sociální práce UK v Praze, studenti a pracovníci zakladatelé Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici – později Sdružení pro probaci a mediaci, o.s. • Usnesení vlády ČR č. 341/1994 s účinností od 1.1.1996 – vznik systemizovaných míst probačních úředníků na okresních a krajských soudech ČR. • 1996 – zavedení dalších alternativ – narovnání (odklon trestního řízení), trest obecně prospěšných prací. • 1996 – první místa pracovníků PMS u každého okresního soudu • 1997 – zavedení alternativ podmíněné upuštění od potrestání s dohledem probačního úředníka a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem probačního úředníka. Vznik PMS ČR • 1999 – ministr spravedlnosti Otakar Motejl se zasadil o návrh zákona o PMS. • Vznik tzv. Kvalifikačního vzdělávacího programu pro úředníky a asistenty PMS, první ročník v letech 1999-2000 – ještě před účinností zákona byli připraveni první pracovníci PMS. • 2000 - přijetí zákona č. 257/2000 o PMS. • 2001 - zahájení činnosti PMS. • Podíl na vzniku PMS – univerzitní prostředí, nevládní organizace, využití zkušeností z praxe, podpora Ministerstva spravedlnosti ČR a Nejvyššího soudu ČR Současná podoba Probační a mediační služby ČR • Struktura PMS: střediska PMS působí v sídlech okresních soudů (74 středisek v 8 soudních krajích + 4 pobočky), na úrovni krajů - 8 regionálních vedoucích, ředitelství. • Na střediscích PMS pracují probační úředníci a asistenti. činnost PMS ČR Probace (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2000 o PMS): organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným, odsouzeným, kontrola a pomoc klientovi při náhradě vazby dohledem, při výkonu alternativních trestů (POD, OPP, TDV, TZV), při podmíněném propuštění, atd. MEDIACE (§ 2 odst. 2 zákona č. 257/2000 o PMS): Mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Činnost Probační a mediační služby spočívá zejména - v obstarávání podkladů k osobě obviněného a jeho rodinnému i sociálnímu zázemí, - ve vytváření podmínek pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebo pro schválení narovnání, zejména projednání a uzavření dohody mezi obviněným a poškozeným o náhradě škody, nebo dohody o narovnání, případně podmínek pro další takové procesní postupy či tresty nespojené s odnětím svobody, - ve vykonávání dohledu nad chováním obviněného či odsouzeného v případech, kdy bylo rozhodnuto o nahrazení vazby probačním dohledem, kdy byl dohled uložen, kdy bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu, v kontrole výkonu dalších trestů nespojených s odnětím svobody - Probační a mediační služba současně pomáhá při odstraňování následků trestného činu poškozeným a dalším osobám dotčeným trestným činem. - Probační a mediační služba věnuje zvláštní péči mladistvým obviněným a obviněným ve věku blízkém věku mladistvých. - přispívá ke koordinaci sociálních a terapeutických programů práce s obviněnými - Probační a mediační služba se podílí na prevenci trestné činnosti Pilíře: · Kontrola pachatelů · Podpora a pomoc obětem · Zapojení komunity do řešení následků trestné činnosti Zásady činnosti · Důstojné jednání · Zákonnost · Přiměřená intervence Principy · Transparentnost · Motivace · Včasnost · Přiměřenost · Individualizace CÍLOVÁ SKUPINA • pachatelé trestných činů • poškození / oběti trestných činů • rodina, komunita Věková skupina: • děti mladší 15-ti let (0-15) • mladiství (15-18) • dospělí (18+) Poslání PMS ČR Úkolem PMS je přispívat prostřednictvím probace a mediace k naplňování trestní spravedlnosti vytvářením podmínek pro účinné a efektivní rozhodování o alternativních postupech v trestním řízení a ukládání a zajištění výkonu alternativních trestů a opatření a rovněž nalezení odpovídající reakce na spáchaný TČ. Prostřednictvím probace a mediace se podílí na řešení sporů mezi obviněným a poškozeným a svými činnostmi usiluje o urovnání konfliktního stavu a obnovení respektu k právním normám v souvislosti s trestním řízením. Nedílnou součástí poslání služby je prevence a snižování rizik opakování tr. činnosti. PMS usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozeného, ochranu komunity a prevenci kriminality. role probačního úředníka (pÚ) / probačního asistenta (pa): PÚ je při výkonu své funkce povinen řídit se zákony, jinými právními předpisy a pokyny předsedy senátu nebo samosoudce a v přípravném řízení státního zástupce, které však nesmí směřovat ke způsobu a výsledku prováděné mediace. Přitom musí postupovat odpovědně, respektovat a chránit lidská práva a svobody, důstojnost člověka a vyvarovat se jednání, které by mohlo vést ke zmaření účelu trestního řízení nebo vzbuzovalo pochybnosti o jeho objektivitě a nestrannosti. Při nedodržení těchto povinností může předseda senátu nebo samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce věc úředníkovi Probační a mediační služby odejmout. Úředník Probační a mediační služby je oprávněn zjišťovat stanovisko obviněného k odklonu trestního řízení, k uložení trestu obecně prospěšných prací nebo k uložení jiného trestu nespojeného s odnětím svobody, a pokud jde o schválení narovnání, zjišťovat stanovisko obviněného i poškozeného. Poruší-li obviněný podmínky, omezení či povinnosti stanovené mu v rámci dohledu, nebo omezení či povinnosti uložené mu v rámci některého trestu, odklonu trestního řízení anebo podmíněného propuštění, informuje o tom úředník předsedu senátu nebo samosoudce a v přípravném řízení státního zástupce. Při méně závažném porušení může PÚ upozorní obviněného na zjištěné nedostatky a dá mu poučení, že v případě opakování nebo závažnějšího porušení stanovených podmínek, omezení či povinností bude o tom informovat předsedu senátu nebo samosoudce a v přípravném řízení státního zástupce. PÚ má právo v mezích její působnosti nahlížet do trestních spisů vedených u soudu, státního zastupitelství a policie ČR, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si kopie spisů a jejich částí. PÚ nesmí v téže věci provádět úkony probace a mediace. Jednotlivé úkony podle pokynů PÚ provádějí a organizačně zabezpečují asistenti střediska, kteří vykonávají i potřebné administrativní práce. PÚ/PA má povinnost dodržovat mlčenlivost i po skončení pracovního poměru, PÚ/PA nelze v návaznosti na jeho mediační činnost vyslýchat ke skutkovým okolnostem, které se dozvěděl při zprostředkování řešení sporu nebo v souvislosti s ním a které se neprojevily při uzavírání dohody mezi obviněným a poškozeným, s výjimkou případů zákonem uložené povinnosti překazit spáchání TČ nebo oznámit TČ. Ministerstvo spravedlnosti · vytváří Probační a mediační službě podmínky k řádnému výkonu probace a mediace, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské a finanční. · vykonává nad činností Probační a mediační služby dohled. · MSp je ústředním orgánem státní správy pro probaci a mediaci. Rada pro probaci a mediaci zejména · navrhuje pravidla, na jejichž základě jsou vytvářeny probační programy, a pravidla a standardy probační a mediační činnosti, které schvaluje svým rozhodnutím ministr spravedlnosti, · projednává koncepční a metodické materiály připravené ministerstvem, · vyjadřuje se ke jmenování a odvolání vedoucích středisek Probační a mediační služby, · vyjadřuje se k dočasnému přidělení úředníků Probační a mediační služby k ministerstvu. Členy Rady pro probaci a mediaci jmenuje ministr spravedlnosti ze soudců, státních zástupců, úředníků Probační a mediační služby /dva zástupci/ a dalších osob majících odborné znalosti a zkušenosti z oblasti probace a mediace. Schází cca 2-3x za rok. Spolupracující instituce * Orgány činné v trestním řízení * Magistráty, úřady městských částí, městské a obecní úřady – především sociální odbory (sociální pracovníci pro osoby ohrožené chudobou, sociální kurátoři, sociálně-právní ochrana dětí, kurátoři pro mládež, atd.) * Úřady práce (např. pracovníci hmotné nouze) * Střediska výchovné péče, ústavní zařízení pro mládež, školy, poradny, atd. * Neziskové organice – azylové domy, poradenská pracoviště, terénní pracovníci, atd.