Staroslověnské (praslovanské) tvarosloví Staroslověnština – od 9. stol. n. l. Pozdní praslovanština – cca 800–1000 n. l. Staroslověnština nám reprezentuje pozdně praslovanský stav Staroslověnské (praslovanské) tvarosloví Staroslověnské tvarosloví se řídí jinými principy než (novo)české, např. skloňování:  Rodový princip: pánovi, (mužovi), předsedovi vs  Kmenový princip: (té) ženě, (tomu) hrdině Staroslověnské (praslovanské) tvarosloví žen a mi pros i te kořen kmenotvorná koncovka přípona kmen kmenový vokál „kmen“ Staroslověnské (praslovanské) tvarosloví Skloňování - vokalické kmeny: o (jo, ijo), a (ja, ija), u, i - konsonant. kmeny: ъv (=ū), n, nt, s, r… Časování - prézentní kmenotvorné přípony: e, ne, je, i, (∅) - minulé/infinitivní km. přípony: ∅, a, nǫ, i, ě Skloňování  Dodržuje kmenový princip, ale neutra odlišné koncovky od mask. a fem. u i-kmenů mask. a fem. odlišená koncovkami  Kmenotvorné přípony často vlivem hláskových změn splynuly s koncovkou nebo se změnila jejich podoba např. *mor’o > mor’e (>moře) *mǫž’ъ > mǫž’ь (>muž) *agnent > jagnę (>jehně) Skloňování rabъ („otrok“) lěto mǫžь mor’e žena duša synъ kostь pǫtь („cesta, pouť“) Skloňování rabъ („otrok“) rabomъ (> rabóm > rabům) lěto lěto mǫžь mǫžemъ (× mužům) mor’e mor’e žena žena, ženachъ, ženami… duša duša, dušachъ, dušami… synъ synъ, synovi (< *sūn-ou̯-ī) kostь kostь, (kosti) pǫtь („cesta, pouť“) pǫtь Skloňování rabъ *-os mǫžь synъ *-us raba *-ōd mǫža synu *-ous rabu *-ou mǫžu synovi *-ouī rabъ *-om mǫžь synъ *-um rabe *-e mǫžu ← synu *-ou rabě *-oi mǫži synu rabomь *-o- mǫžemь synъmь *-uč. rabem < rabъmь ← synъmь → mǫžьmь > č. mužem Skloňování nominativ plurálu m. Rabi, mǫži ale také potoci, križi genitiv plurálu ženъ dušь (> stč. dúš) rabъ (→ nč. do Říčan) mǫžь (→ nč. do Ivančic) synovъ (> synóv > synův > synů) kostьjь, pǫtьjь (> kostí ; gostьjь > hostí) Skloňování duál (dvojné číslo) oko oka oči ucho ucha uši rameni ramenech ramenou (na) ruce rukách rukou rukou rukami rukama stsl. (psl.): 1.=4.=5. (ženě) ; 2.=6. (ženu) ; 3.=7. (ženama) Skloňování ě/ę (jihoslovanské dial. vs slovanský sever) jsl. zsl.+vsl. akuz. pl. mǫžę mǫžě gen. sg. nom. pl. akuz. pl. dušę dušě vok. pl. Cvičení poľe, poľa, poľemь zvěrь, zvěrьjь, zvěrьje dъšti, dъštere, dъšteri (zsl. dъci, dъcere, dъceri) bodzě, bodzi, bodzěchъ – nom. sg.? Domácí úkol *dh ugterī >>> dъceri (> dceři) *anǵh ukos >>> ǫzъkъ (> „úzek“ = úzký) žádat (žędati) – žízeň (stsl. žęžda, zsl. žędza) (po)sadit – sázet – saze pľuca, pľucę, pľucamъ plamy, plamene, plamenьma