Morfologie současného portugalského jazyka II
Sloveso
Iva Svobodová
OBSAH
1. ÚVOD
2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SLOVESA
3. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA PORTUGALSKÉHO SLOVESA
3.1. Číslo
3.2. Osoba
3.3. Způsob
3.3.1. Modalita
3.3.2. Modus
3.3.2.1. Modální slovesa a indikativ
3.3.2.2. Modální slovesa a konjunktiv
3.3.2.3. Imperativ
3.4. Čas
3.5. Rod
3.6. Vid
3.6.1. Typologie slovesného vidu
3.6.2. Vidový rozdíl mezi ser/estar a jejich vidové hodnoty
3.6.3. Vid – perifrastické konstrukce
3.6.4. Fázové významy povahoslovesného děje
3.6.4.1. Fázové vazby s ingresivním významem
3.6.4.2. Perifrastické vazby s významem durativním
3.6.4.3. Perifrastické vazby s významem terminativním
3.6.5. Kvantitativní významy povahoslovesného děje
3.7. Slovesa finitní, infinitní, nominální
3.7.1. Morfematická struktura portugalského verba finita
3.9. Slovesa pravidelná, nepravidelná, defektní a slovesa s nadbytečnými tvary
3.10. Slovesa hlavní a pomocná
4. PŘEHLED SLOVESNÝCH ČASU V PORTUGALŠTINĚ
5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB
5.1. ČAS PŘÍTOMNÝ
5.1.1. Morfematická struktura
5.1.1.1. Slovesa pravidelná
5.1.1.2. Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou
5.1.1.3. Nepravidelná slovesa
5.1.2. Sémantický rozbor přítomného času
5.2. IMPERFEKTUM
5.2.1. Morfematická struktura
5.2.1.1. Slovesa pravidelná
5.2.1.2. Slovesa nepravidelná
5.2.2. Sémantický rozbor imperfekta
5.3. ČAS MINULÝJEDNODUCHÝ
5.3.1. Morfematická struktura
5.3.1.1. Slovesa pravidelná
5.3.1.2. Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou
5.3.1.3. Nepravidelná slovesa
5.3.2. Sémantický rozbor jednoduchého času minulého
5.4. ČAS MINULÝ SLOŽENÝ
5.4.1. Morfematická struktura
5.4.1.1. Slovesa s pravidelným příčestím
5.4.1.2. Slovesa s nepravidelným příčestím
5.4.1.3. Slovesa s dvojím příčestím
5.4.2. Sémantický rozbor minulého času složeného
5.4.3. Použití s klitickými a zvratnými zájmeny
5.5. ČAS PŘEDMINULÝ
5.5.1. Čas předminulý jednoduchý
5.5.1.1. Morfematická struktura
5.5.1.2. Slovesa pravidelná
5.5.1.3. Slovesa nepravidelná
5.5.2. Čas minulý složený
5.5.2.1. Morfematická struktura
5.5.2.2. Sémantický rozbor předminulého času
5.6. ČAS BUDOUCÍ JEDNODUCHÝ:
5.6.1. Morfematická struktura
5.6.1.1. Slovesa pravidelná
5.6.1.2. Slovesa nepravidelná
5.6.2. Sémantický rozbor času budoucího
5.6.3. Substituce budoucího času
5.7. ČAS BUDOUCÍ PŘÍTOMNÝ SLOŽENÝ
5.7.1. Morfematická struktura
5.7.2. Sémantický rozbor budoucího přítomného složeného
5.8. KONDICIONÁL JEDNODUCHÝ
5.8.1.Morfematická struktura
5.8.1.1. Slovesa pravidelná
5.8.1.2. Slovesa nepravidelná
5.8.2. Sémantický rozbor budoucího času minulého
5.8.3. Substituce kondicionálu jednoduchého
5.9. KONDICIONÁL SLOŽENÝ
5.9.1. Morfematická struktura
5.9.2. Sémantický rozbor minulého podmiňovacího způsobu
5.9.3. Substituce minulého kondicionálu
5.10. SOUSLEDNOST ČASOVÁ
5.11. POSTAVENÍ KLITICKÝCH ZÁJMEN
6. KONJUNKTIV
6.1. KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU
6.1.1.Morfematická struktura
6.1.1.1.Slovesa pravidelná
6.1.1.2.Slovesa nepravidelná
6.1.2.Sémantický rozbor konjunktivu přítomného času
6.1.2.1.Typ větně nekongruenční
6.1.2.2.Typ větně kongruenční
6.1.2.3.Typ souvětně kongruenční
6.1.2.4.Typ souvětně nekongruenční
6.1.2.4.1. Vedlejší věty vztažné
6.1.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální
6.2. KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU
6.2.1. Morfematická struktura
6.2.2. Sémantický rozbor konjunktivu minulého času
6.2.2.1. Typ větně kongruenční
6.2.2.2. Typ souvětně kongruenční
6.2.2.2.1. Futurální význam konjunktivu minulého času
6.2.2.3. Typ souvětně nekongruenční
6.2.2.3.1. Vedlejší věty vztažné
6.2.2.3.2. Vedlejší věty adverbiální
6.2.2.3.3. Futurální význam konjunktivu minulého času
6.3.KONJUNKTIV IMPERFEKTA
6.3.1.Morfematická struktura
6.3.1.1. Slovesa pravidelná
6.3.1.2. Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou
6.3.1.3. Slovesa nepravidelná
6.3.2. Sémantický rozbor konjunktivu imperfekta
6.3.2.1. Typ větně kongruenční
6.3.2.2. Typ souvětně kongruenční
6.3.2.3. Typ souvětně nekongruenční
6.3.2.3.1. Vedlejší věty vztažné
6.3.2.3.2. Vedlejší věty adverbiální
6.4. KONJUNKTIV IMPERFEKTA/PERFEKTA
6.4.1. V typu souvětně kongruenčním
6.5.KONJUNKTIV PŘEDMINULÉHO ČASU
6.5.1 Morfematická struktura
6.5.1.1.Slovesa pravidelná
6.5.1.2.Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou
6.5.1.3.Slovesa nepravidelná
6.5.2.Sémantický rozbor konjunktivu předminulého času
6.5.2.1.Typ větně nekongruenční
6.5.2.2.Typ větně kongruenční
6.5.2.3.Typ souvětně kongruenční: souvětí přímo modální.
6.5.2.4.Typ souvětně nekongruenční
6.5.2.4.1. Vedlejší věty vztažné
6.5.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální
6.5.2.4.3. Futurální význam konjunktivu předminulého času
6.6.KONJUNKTIV BUDOUCÍHO ČASU
6.6.1.Morfematická struktura
6.6.1.1.Slovesa pravidelná
6.6.1.2.Slovesa nepravidelná
6.6.2.Sémantický rozbor konjunktivu budoucího
6.6.2.1.Typ souvětně nekongruenční
6.6.2.1.1. Vedlejší věty vztažné
6.6.2.1.2. Vedlejší věty adverbiální
6.7.KONJUNKTIV BUDOUCÍHO ČASU SLOŽENÉHO
6.7.1.Morfematická struktura
6.7.2.Sémantický rozbor konjunktivu přítomného času
6.7.2.1.Typ větně nekongruenční
6.7.2.2.Typ větně kongruenční
6.7.2.3.Typ souvětně kongruenční
6.7.2.4.Typ souvětně nekongruenční
6.7.2.4.1. Vedlejší věty vztažné
6.7.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální
6.8. SOUSLEDNOST ČASOVÁ
7. MODÁLNÍ IMPERATIV:
8 NEURČITÉ TVARY SLOVESNÉ
8.1. TVARY INFINITNÍ
8.2. GERUNDIUM
8.3 PARTICIPIUM
9. CVIČENÍ
10. KLÍČ
9 BIBLIOGRAFIE
ÚVOD
Skripta Morfologie současného portugalského jazyka II jsou určena zejména posluchačům
portugalštiny ÚRJL FFMU v Brně, kteří navštěvují přednášky a semináře portugalského jazyka a
jazykovědy. Mohou je však využít také posluchači jazykových škol se základními znalostmi
portugalštiny nebo například zájemci o obecnou jazykovědu. Našim cílem je totiž poskytnout
podrobný popis portugalského slovesa jak v souladu s normativní mluvnicí portugalského jazyka tak v
jakési abstraktnější rovině, tedy z hlediska povahy jazykového systému.
K takovému popisu jazyka, který by byl přijatelný pro české či slovenské posluchače, nás
výrazně inspirovala lingvisticky interpretační Mluvnicí španělského jazyka, kterou napsali autoři doc.
PhDr. Petr Čermák, Ph.D. a prof. PhDr. Bohumil Zavadil CSc. Jejich metodologii a terminologický
aparát, kterého zde částečně využíváme, nám totiž poskytuje obecný, systematický, přehledný a jasný
model popisu jednoho románského jazyka v kontextu české lingvistiky.
Při metodologickém popisu vycházíme však především z dostupných portugalských gramatik,
jako jsou “Gramática da Língua Portuguesa”, “Nova Gramática do Português Contemporâneo” a
“Gramática do Português”. Mimo tyto zdroje však používáme obecnělingvistické práce a výsledky
jazykových výzkumů českých romanistů, hispanistů a portugalistů: PhDr. Jana Hricsiny, Ph.D., PhDr.
Jaroslavy Jindrové, Ph.D., Mgr. Petry Svobodové, Ph.D., Joaquina Ramose LL.M.Dr, Mgr. Petra
Stehlíka, Ph.D., Mgr. Ivo Buzka, Ph.D, Mgr. Jana Budi a Mgr. Metoděje Poláška. V části týkající se
obecné charakteristiky slovesných kategorií vycházíme především z obecně lingvistických prací a
monografií prof. PhDr. Adolf Erharta, DrSc. („Základy jazykovědy“) a prof. PhDr. Františka
Čermáka, DrSc. („Úvod do obecné jazykovědy“).
Autorka děkuje zvláště recenzentce PhDr. Petře Svobodové Ph.D. z Filozofické fakulty
Univerzity Palckého v Olomouci za vytvoření cenných podnětů a zdrojů, ale také za velmi cenné
připomínky, které přispěly ke zdokonalení této publikace jak po stránce obsahové, tak po stránce
formální.
2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SLOVESA
Slovesa neboli verba jsou denominátory1
, které vyjadřují procesuálně pojatý děj, stav, změnu
stavu či událost. Jeho základními gramatickými kategoriemi jsou: osoba, číslo, čas, způsob, vid a
rod. Jsou slovním druhem, který disponuje v mnoha jazycích největším počtem morfologických tvarů
a realizuje se v něm největší počet gramatických kategorií.
Sloveso plní ve větě syntaktickou funkci predikátoru a tvoří „základní konstitutivní prvek
věty“2
, který se shoduje s podmětem v osobě a čísle.
Slovesné tvary se z hlediska struktury dělí na určité a neurčité. Tvary určité (finitní) jsou
takové slovesné tvary, které morfologicky vyjadřují základní slovesné gramatické kategorie. Týká se
jich veškerá slovesná flexe (konjugace). Tvary neurčité (nefinitní) nevyjadřují tyto základní
gramatické kategorie a proto jsou někdy označovány za tzv. „kvaziverba“.3
S finitními tvary je spojuje
sémantická povaha, kdy oba typy mají schopnost pojmenovávat procesy a vyjadřovat relativní časové
významy (současnost a předčasnost, ale u tranzitivních4
sloves také vidovost). Mezi neurčité slovesné
tvary patří v portugalštině infinitiv, gerundium a participium.
V následujících kapitolách bude věnována pozornost jednotlivým slovesným kategoriím, které
budou popsány jak z hlediska tvaroslovného, tak z hlediska významoslovného. Tvaroslovný popis se
bude týkat morfologické, tedy výrazové struktury slovesa, zatímco ve významoslovném popisu se
zaměříme na významy gramatických kategorií, které jsou těmito morfologickými tvary vyjadřovány.
1
„Primární funkcí denominátorů (slovních druhů základních) je pojmenovávat různé vědomím zpracované
elementy skutečnosti, jejich vlastnosti, příznaky a procesy. Jeho významová báze je dána povahou prvku
pojmenovávané reality a jeho funkční příznak je pak dán příslušnou syntaktickou funkcí. (Zavadil, Čermák:
2011:139).
2
Tamtéž.
3
Zavadil, Čermák (2010:200).
4
Tranzitivní sloveso je sloveso, které přijímá předmět, který může být také signalizátorem vidu
dokonavosti a nedokonavosti: pít vodu x vypít sklenku vody.
3. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA PORTUGALSKÉHO
SLOVESA
3.1. Číslo
Mezi slovesné kategorie portugalského slovesa patří číslo, působ, čas, vid a rod. Číslo
(numerus) slovesa je nejčastěji rozlišené do singuláru (jednotného čísla) a plurálu (množného čísla).
3.2. Osoba
Osoba (persona) „naznačuje povahu a počet participantů dané situace a je zprostředkována
osobním zájmenem, koncovkou slovesa nebo obojím“5
. Gramatická kategorie osoby vychází z tzv.
subjektivní deixe, kde se rozlišuje osoba/y totožná/é s mluvícím subjektem (já/my), osoba/y
přítomná/é zúčastněná/é na hovoru (ty/vy) a osoba/y blízká/é (on, ona, oni). Se subjektivní deixí je
spojeno časové a lokální určení, které se realizuje z hlediska mluvící osoby (já-tady-tento-teď). Tyto
deiktické morfémy lokální se realizují buď jako příslovce (zde, tam, apod), nebo jako ukazovací
zájmeno (tento, tamten, ten). Třetí osoba pak není odkazovací a nepatří tak k zájmenům v užším
smyslu.6
Vztah mezi singulárním a plurálním zájmenem nelze chápat jako obdobu vztahu mezi
singulárním a plurálním tvarem substantiva. „My není zmnožené já=já+já+já, ale zahrnuje v sobě
složky nejá (já+on+ty)“7
.
V portugalštině má sloveso tři osoby, které se vztahují přímo ke gramatické osobě, která má
funkci podmětu. Přestože jsou slovesné morfologické exponenty osoby dostatečné k identifikaci osoby
a čísla, používá se zájmen podmětných často tam, kde není dostatečně rozlišena 1. a 3. osoba plurálu
nebo v případě osobního infinitivu, který slouží jako kondenzátor vedlejších vět a jehož podmět je
odlišný od věty vedlejší:
É bom ela falar com o médico. “Bylo by dobré, aby si promluvila s lékařem.”
Podmětné zájmeno eu kongruuje se slovesem v první osobě jednotného čísla.
Podmětné zájmeno tu kongruuje se slovesem v druhé osobě jednotného čísla. Používá se při
tykání; jeho použití se vyskytuje v jazyce familiárním a neoficiálním. V brazilské portugalštině je
oslovení pomocí tu dialektologicky vymezeno, a to především na oblasti jižní Brazílie.
Gramatická 3.osoba jednotného čísla je zastoupena jak nominativními tvary ele, ela, tak
oslovovacími tvary v jednotném čísle você nebo o senhor a a senhora (také ve spojení s jinými tituly).
Přestože tyto oslovovací formule jsou významově osobou druhou, kongruují se slovesem ve 3.osobě
jednotného čísla:
5
Čermák (1994:111).
6
Erhart (2011:99).
7
Erhart (2011:98).
O senhor podia dizer-me as horas? „Pane, mohl byste mi říci, kolik je hodin?“;
Nominativní přízvučné zájmeno nós kongruuje se slovesem v 1.osobě množného čísla.
Zájmeno vós kongruuje se slovesem ve tvaru druhé osoby množného čísla. Toto vykací
zájmeno, které se původně používalo pro oslovení jedné nebo více osob, je v současné portugalštině
vnímáno jako knižní a archaické. Do dnes se však dochovalo v severních portugalských dialektech
nebo také v liturgických, slavnostních a obřadných textech. Jde o periferní jev, s nímž dostupné
gramatiky a učebnice již nepočítají. Přesto jej však zahrnujeme do flekčních paradigmat všech sloves
a časů.
Gramatická 3.osoba množného čísla je zastoupena jak nominativními tvary eles, elas, tak
oslovovacími tvary v množném čísle vocês, os senhores a as senhoras (popřípadě ve spojení s jinými
tituly). Přestože tyto oslovovací formule jsou významově druhou osobou množného čísla, kongruují se
slovesem ve 3.osobě množného čísla:
Os senhores podem entrar. „Pánové, můžete jít dále.”
3.3. Způsob
3.3.1. Slovesná modalita
Zatímco slovesným modem se míní gramatická kategorie obsažená v konkrétním tvaru slovesa,
pak slovesnou modalitou se míní abstraktnější sémantická kategorie implikující vztah mluvčího
k obsahu promluvy (modalita subjektivní) nebo vztah obsahu promluvy k realitě a její situaci (modalita
objektivní).8
Jde o komplexní jev, který zásadně spoluutváří význam věty. Rozlišuje se několik
základních druhů modality:
Pojem modality je v různých jazycích (i velmi blízkých) často definován rozdílně. Je to způsobeno
tím, že modalitu lze vyjadřovat velmi variabilními jazykovými prostředky, takže i pod samotný
pojem mohou spadat odlišné skutečnosti. Jednotlivé typy modality se v různých výpovědích navzájem
kombinují, což vytváří dosti složitou významovou strukturu.
Z hlediska propozice věty, vyjadřující různé mody, se rozlišují 4 druhy modality:
 modalita skutečnostní – vyjadřuje protiklad reálnosti či nereálnosti výroku;
 modalita voluntativní – vyjadřuje, zda je realita věty nutná, možná nebo záměrná;
 modalita postojová – vyjadřuje postoj mluvčího k výpovědi;
 modalita jistotní – vyjadřuje míru přesvědčení mluvčího o platnosti vyjadřovaného děje.
Skutečnostní modalita modifikuje obsah výpovědi na základě toho, zda je vyjadřovaný děj
reálný (konstatovaný) nebo nereálný (hypotetický). Hypotetické děje lze dále rozčlenit na děje mož-
8
Tamtéž.
né (potenciální) a nemožné (ireálné).9
V portugalštině se skutečnostní modalita primárně vyjadřuje
protikladem indikativu a konjunktivu, v češtině pak protikladem indikativu a kondicionálu10
. Imperativ
(rozkazovací způsob) je v tomto případě obvykle chápán vůči realitě jako indiferentní (tj. rozkaz se
nijak nevyjadřuje k tomu, zda je daná skutečnost reálná).
Voluntativní modalita modifikuje obsah výpovědi na základě toho, zda je vyjadřovaný děj
nutný, možný nebo záměrný. Vyjadřuje tedy „stupeň realizovatelnosti“ děje. Pomocí voluntativní
modality se vyjadřují tři základní postoje k výpovědi:
1. nutnost, u níž se dále rozlišuje:
krajní nutnost (debitiv) – dever „muset“;
záhodnost (hortativ) – ter que „mít povinnost“;
2. možnost (fakultativ, permisiv, posibilitiv) – poder „moct“;
3. vůli (volitiv) – querer „chtít“.
Modalita postojová je vyjádřením komunikačního záměru mluvčího. Obvykle se komunikační
záměry rozdělují do následujících kategorií: oznámení, otázka, žádost, rozkaz, přání. Postojovou
modalitu lze vyjádřit přímo a nepřímo.11
Přímé vyjádření postojové modality spočívá v přímém performativním užití (sloves), která
vyjadřují danou komunikační funkci, tj. použitím daného slovesa děj nepopisujeme, ale vykonáváme
nějaký ilokuční akt (žádost, příkaz, návrh, prohlášení, omluva atd.).
Que tal se fôssemos à praia hoje? „Co kdybychom šli dnes na pláž?“
Sugiro tomarmos um café na esplanada. „Navrhuji, abychom zašli na kávu na zahrádku.“
Nepřímé vyjádření postojové modality je obsah projevu v rozporu s jeho formou. Nepřímé
prostředky volí mluvčí z různých důvodů, jako je například zdvořilost, takt, zastření záměr. Tak
v následující větě jde formálně sice o otázku, ale jejím smyslem není zjištění nějaké informace, nýbrž
výzva k určité činnosti.
Poderia dar-nos um exemplo? „Mohl byste uvést nějaký příklad?“
Jednotlivými prostředky lze ve výpovědi odstínit různé stupně zdvořilosti:12
Kromě imperativu
(Ajuda-me a fazer as arrumações! „Pomoz mi udělat úklid.“) existují i následující možnosti vyjádření
žádosti:
 performativní formule: Pedia-te para me ajudares a fazer arrumações. ”Požádal bych tě,
abys mi pomohl s úklidem.”
9
Ševčíková (2009:13)
10
Tamtéž.
11
Ševčíková (2009:15-16).
12
Ševčíková (2009:152).
 tázací forma s významem žádosti: Vais ajudar-me a fazer as arrumações? “Pomůžeš mi s tím
úklidem?;
 žádost oslabená užitím záporu: Não queres ajudar-me a fazer as arrumações? “Nechceš se mi
pomoci s úklidem?”;
 žádost oslabená užitím kondicionálu: Podias ajudar-me a fazer as arrumações? “Mohl bys mi
pomoci s úklidem?”
 žádost oslabená kombinací záporu a kondicionálu: Não podias ajudar-me a fazer as
arrumações?”Nemohl bys mi pomoci s úklidem?”
Jistotní nebo také pravděpodobnostní modalita vyjadřuje míru přesvědčení mluvčího o platnosti
vyjadřovaného děje. Děj může být: jistý, pravděpodobný, možný, nepravděpodobný atd. Jistotní
modalita se v portugalštině vyjadřuje především následujícími prostředky:13
 lexikálně:
o epistémické predikátory - přímo některými slovesy – duvidar, supor, recear,atd;
o epistémické partikule - použitím modálních částic - talvez, se calhar, sem dúvida,a td.
o spojení slovesa být s některými modálními adjektivy – ser provável, ser impossível,
atd.;
o modální slovesa v epistémické funkci – Já deve estar ali. “Už tam musí být.”;
 gramaticky:
o futurum. Será verdade. “Bude to asi pravda.”
o kondicionálem: Teria vinte anos. “Tehdy měl asi dvacet let.”
o konjunktivním způsobem slovesa ve větě nezávislé – Talvez seja assim. “Asi tomu
tak je.”
o konjunktivním způsobem slovesa ve větě závislé, který je ovlivněn přítomností
epistemických predikátorů v hlavní větě.
Z hlediska modální logiky se rozlišuje především modalita deontická, alethická a epistemická. Modalita
alethická či aristotelická (modalidade alética ou aristotélica) funguje na úrovni stavu věcí: implikuje
vyvozování závěru, vyplývání domněnky z nějaké skutečnosti či z nějakých okolností (např: O
almoço já deve estar pronto. „Oběd musí být už hotový.“). Modalita deontická pak spočívá ve vyjádření
nutnosti, popřípadě příkazu, kterým se mluvčí nebo posluchač zavazuje k uskutečnění děje (např:
Trata disso. „Zařiď to.“). Modalita epistemická znamená, že jde o známou informaci či pevnou
domněnku (Deve ser assim.„Je to jistě tak.“).
13
Ševčíková (2009:20).
3.3.2. Modus
Funkcí slovesného způsobu, zvaného také slovesný modus, je vyjádřit slovesný děj „jako
reálný (konstatovaný), podmíněně závislý, nebo vůlí někoho přikazovaný a tvoří takto součást širší
sémantické kategorie modality.“14
Slovesné modusy jsou v portugalštině tři: indikativ (oznamovací způsob), konjunktiv (v
některých románských jazycích zvaný také subjunktiv) a imperativ (rozkazovací způsob).
V dřívějších pojetích však patřil ke slovesným způsobům také kondicionál, tedy podmiňovací způsob.
Mimo tyto modální významy však existují ještě další, které se v portugalštině mohou vyjádřit
a existují tzv. „parazitně“.15
Základní sémantický protiklad, který se do výběru slovesného způsobu
promítá, je například také reálnost/skutečnost versus ireálnost/hypotetičnost. V portugalštině pak
sehrává důležitou roli také opozice neutrálnost versus subjektivnost, která je vyjádřena opozicí
indikativ versus konjunktiv. Konjunktiv vyjadřuje také význam probabilitivní (pravděpodobnostní) a
deziderativní (optativní).
Inventář modů může být v některých jazycích větší. V řečtině existuje tzv. optativ (způsob
přací), mongolština a japonština má tzv. potenciál (s významem snad/možná/pravděpodobně) a tzv.
imperceptiv (označující nezaručený děj, který mluvčí nemůže dosvědčit). V arabštině existuje
například tzv. jusiv, což je imperativ 1.os.pl. a energicus (vyjadřující emocionální ujištění, že něco
nastane). Dále v různých jazycích může existovat způsob zvaný obligatornost děje, dubitativ či
permisiv, exhortativ a exklamativ, prekativ, benediktiv či preskriptiv, admirativ, atd. 16
Modus se odvíjí od samotné lexikální povahy sloves. V rovině věty je nutné odlišovat větu
nezávislou a závislou. Ve větách nezávislých se mohou uplatňovat všechny tři způsoby. Hovoříme zde
o modech větných (tematických či syžetových 17
- „modalidade de re“).
Indikativ: O meu filho estuda. „Můj syn studuje.“;
Imperativ: Vem cá! „Pojď sem!“
Konjunktiv: Oxalá esteja bom tempo amanhã! „Kéž bude zítra pěkné počasí!“.
Slovesné mody se vyskytují také v rovině souvětí, a proto je nutné znát i „příslušnou rovinu
organizační výstavby výpovědi.“18
Hovoříme zde o modech souvětných neboli o souvětích
přímo/nepřímo modálních.
Pro souvětí přímo modální je charakteristické to, že modální část věty, tzn. sloveso věty hlavní
(modus), přímo ovlivňuje povahu diktálního děje (zvané diktum - „modalidade de dicto“). B. Zavadil
14
Čermák (1994:113).
15
Zavadil, Čermák (2010:251).
16
Tamtéž.
17
Knettlová (2009:163).
18
Zavadil, Čermák (2010:253).
hovoří o tzv. „modální kongruenci“19
, kdy v hlavní větě existují slovesa i neslovesné výrazy
modálního charakteru, která přímo ovlivňují modus vedlejší obsahové (kompletivní) věty.
V případě vedlejších vět adjektivních a adverbiálních se pak hovoří o souvětích nepřímo
modálních,20
kdy vedlejší věta podřadná je adverbiální nebo vztažná. V nich sice existuje souvislost
mezi myšlenkovými obsahy obou částí souvětím, ale nejde o souvislost modálního charakteru.
Modalita se v takové vedlejší větě vyskytuje vlastně jen proto, že její predikátor vždy musí kategorii
modu nějak vyjadřovat. To vytváří možnost formalizovaného používání jednotlivých modů“21
Tato
formalizace modů ve vedlejší větě spočívá v tom, že modálnímu významu neodpovídají vždy modální
formy. Zde hraje rozhodující roli při výběru správného způsobu faktor reálnosti či non-reálnosti děje
(u vedlejších vět příslovečných) nebo u vedlejších vět adjektivních určitost pojetí antecedentu
související rovněž s potencionálním pojetím děje.
Slovesa a slovesné výrazy modálního charakteru přímo ovlivňujcí použití slovesného způsobu
ve větě vedlejší, zde rozdělíme do dvou skupin. Do první skupiny sloves jsou zahrnuta ty slovesné a
neslovesné výrazy, které ve vedlejší větě vyžadují použití indikativu. Ve druhé skupině pak
zmiňujeme ta modální slovesa, která vyžadují v diktální části souvětí použití konjunktivu.
3.3.2.1. Modální slovesa a indikativ
Oznamovací způsob (indikativ) je způsobem nejméně příznakovým z hlediska vyjádření
vztahu mluvčího k propozičnímu obsahu věty, k posluchači či k referentu. Proto také věty jednoduché
a věty vedlejší substantivní faktivní mají indikativ.
Indikativ morfologicky vyjadřuje modální význam reálný. U souvětí přímo modálních se pak
používá v nezávislých vedlejších větách, kdy modální část věty je zastoupena následujícími slovesy:
verba dicendi, verba sentiendi, verba percipiendi, neosobní výrazy reálnosti, neslovesné výrazy jistoty
a také neemotivní slovesné výrazy.
 Verba dicendi:
Jsou to slovesa sémanticky související se slovesem dizer „říci, říkat“ a udávající nejrůznější
způsoby sdělení informace. Jejich modální význam není jednoznačně reálný: mohou obsahovat
sdělení jak reálná tak volní22
:
Srovnej:
indikativ konjunktiv
Digo que ele não vai para casa. Digo que ele não vá para casa.
Říkám, že nejde domů. Říkám, aby nešel domů.
19
Zavadil, Čermák (2010:257).
20
Zavadil, Čermák (2010:266).
21
Tamtéž.
22
Zavadil, Čermák (2010:260).
K těmto slovesům patří: dizer, afirmar, advertir, admitir, escrever, falar, chamar, responder,
telefonar. Mimo tato slovesa zde patří také slovesa tázací (verbos de inquirição): investigar,
pedir, perguntar.
 Verba declarandi
Tato slovesa, (verbos declarativos), vyjadřují sdělení s obsahem jednoznačně reálným. Nemohou
vyjádřit vůli, jako v předchozím případě u slovesa dizer. Patří sem: acrescentar, admitir, afirmar,
alegar, assegurar, assumir, concluir, confessar, criticar, declarar, decidir, desculpar, dizer, insinuar,
insistir, jurar, negar, observar, pregar, proclamar, prometer e sugerir.
 Verba sentiendi
Tato slovesa duševní činnosti v portugalštině patří ke slovesům, která vyjadřují epistemickou
modalitu, tedy způsob vyjadřující vědění a poznání. Mohou být rozdělena na:
 Verba intelligendi – slovesa duševního vnímání a myšlení: compreender
considerar, entender, pensar;
 A verba sciendi – slovesa vědění: saber, conhecer, informar-se;
 Verba putandi – slovesa domnění a přesvědčení.23
Říká se jim také slovesa
epistemická a patří k nim: achar, acreditar, calcular, certificar, crer, julgar,
supor, opinar, crer, descobrir, entender, fingir, ignorar, imaginar, pensar,
prever, reconhecer, saber e supor.
 Slovesa psychologická neemotivní (verbos psicológicos não emotivos)
zahrnují například: esquecer-se, recordar-se, lembrar-se, atd.
 Verba percipiendi jsou slovesa smyslového vnímání (verbos perceptivos), k nimž patří: ouvir,
escutar, olhar, ver, sentir, apod.24
 Neosobní výrazy reálnosti: vyjadřují jistotu o realizaci děje25
: está certo, é
evidente, é verdade, ter a certeza, é verdade que, apod.
 Neslovesné výrazy jistoty:26
ter a certeza de que, estar certo de que, não ter
dúvidas de que, ser o facto que, apod.
3.3.2.2. Modální slovesa a konjunktiv
Konjunktivní způsob (konjunktiv nebo také subjunktiv)27
morfologicky vyjadřuje modální
význam ireálný, potencionální. Používá se jak v nezávislých tak vedlejších větách, kdy modální část
23
Zavadil, Čermák (2010: 259-260).
24
Tamtéž.
25
Tamtéž.
26
Tamtéž.
27
V portugalštině evropské se používá pojmu “conjuntivo”, v portugalštině brazilské pak “subjuntivo”.
věty je zastoupena slovesnými i neslovesnými výrazy potencionálnosti, výrazy s modálním významem
reálným v záporu, výrazy s modálním významem volním a výrazy s modálním významem hodnotícím.
 Vlastní výrazy potencionálnosti28
jsou výrazy vyjadřující nejistotu nebo možnost realizace
děje diktálního slovesa29
. Patří k nim výrazy jako: duvidar, esperar, é provável, negar, é
possível, apod.
 Výrazy s modálním významem volním30
(verbos volitivos) zahrnují výrazy vyjadřující:
o subjektivní vůli:
 žádací a přací: pedir, suplicar, solicitar, atd.
 výrazy přací: desejar, querer desejar, esperar, preferir, pretender, querer, atd.,
 slovesa kauzativní (verbos mandativos / causativos) jako jsou mandar, deixar fazer,
fazer com, ordenar, atd.;
 výrazy intenční: tencionar, esforçar-se por, tentar, atd.;
o objektivní vůli
 výrazy nutnostní: é necessário, é preciso, é urgente, é indispensável, precisar, necessitar
(i některá slovesa dicendi mají význam nutnostní (viz výše).
 Výrazy s modálním významem hodnotícím31
, vyžadují většinou konjunktivní tvar diktálního
slovesa, jehož děj může být nejen imaginární, nýbrž i reálný, probíhající ve skutečnosti. Odtud
také jeho název verbos factivos. K těmto slovesům patří: alegrar, arrepender-se, é bom que, é
melhor que, estar contente, estar deseseprado, sentir, lamentar, ter medo, recear, aborrecer,
angustiar, animar, comover, confundir, contrariar, criticar, culpabilizar, desagradar, desculpar,
desgostar, desinteressar, detestar, emocionar, entristecer, evitar, gostar, humilhar, impressionar,
incomodar, interessar, lamentar, maçar, ofender, perdoar, perturbar, preocupar,
reprovar, seduzir, suportar, surpreender, tolerar a transtornar.
28
Zavadil, Čermák (2010:261).
29
Terminologie podle Ch. Ballyho (1942, 1944).
30
Zavadil, Čermák (2010:263).
31
Zavadil, Čermák (2010:264).
3.3.2.3. Imperativ
Imperativ neboli rozkazovací způsob je způsob, kterým mluvčí vyjadřuje, že si přeje realizaci či
nerealizaci děje. Ať už v jeho základní podobě, či spolu s modifikujícími částicemi, intonací
v mluveném projevu a interpunkcí v projevu psaném, lze u imperativu diferencovat jemné odstíny
výzvy. Ta může být kategorická/nekategorická, naléhavá/nenaléhavá, silná/slabá,
zainteresovaná/nezainteresovaná, zavazující/nezavazující32
. V každé komunikační situaci jde pokaždé
o jinou komunikační funkci v závislosti na vztazích mezi mluvčím a recipientem na jedné straně a
mluvčím a obsahem sdělení na straně druhé. Podle toho pak funkčně rozlišujeme rozkaz, příkaz,
povel, varování, prosbu, radu, návrh, instrukce, návod, doporučení, nabídku, pozvání, vybídnutí, přání
či reklamu.
Imperativa není sémanticky omezen jen na příkaz (event. zákaz v záporu), ale je též součástí
modality dispoziční. Imperativ je zastoupen v různých rejstřících jazyka a různých stylech různou
měrou. V zásadě panuje shoda mezi gramatikami, že největší výskyt imperativu najdeme v běžném
rozhovoru, a to mnohem častěji než v jazyce psaném. Vyplývá to především z interaktivní povahy
komunikační situace rozhovoru – její účastníci navíc používají i jiné, neverbální prostředky
komunikace33
.
V zásadě se rozkazovací způsob dělí na kladný (imperativo afirmativo) a záporný (imperativo
negativo).
Kladný rozkazovací způsob má dva vlastní tvary pro pro osobu jednotného a množného čísla
(tu/vós). Pro ostatní osoby (nós, você, vocês) se používají tvary konjunktivní.
osoba/číslo sg. pl.
1 - ANDEMOS! Konjunktivní tvar.
2 ANDA! Imperativní tvar. ANDAI! Imperativní tvar.
3 ANDE! Konjunktivní tvar. ANDEM! Konjunktivní tvar.
Záporný rozkazovací způsob nemá vlastní tvary, proto používá konjunktivních tvarů, a to u
všech slov.
osoba/číslo sg. pl.
1 - NÃO ANDEMOS! Konjunktivní tvar.
2 NÃO ANDES! Konjunktivní tvar. NÃO ANDEIS! Konjunktivní tvar.
3 NÃO ANDES! Konjunktivní tvar. NÃO ANDEM! Konjunktivní tvar.
32
Grepl (1995: 598).
33
Huddleston (2002: 221).
3.4. Čas
V této slovesné gramatické kategorii existují časy reálné, ontologické, a časy morfologické.
Mezi nimi nemusí být vždy shoda, to znamená, že morfologické časy ne vždy vyjadřují čas reálný
času: například čas budoucí nemusí vždy vyjadřovat budoucnost, přítomnost se nemusí vždy
vyjadřovat morfologickým časem přítomným, atd.
Reálné časy vychází z ontologického poznání vyplývající z časové osy, která je rozdělena
bodem přítomnosti na minulost a budoucnost. Počet morfologických časů je pak u každého jazyka
různý. Některé jazyky morfologický čas vůbec nemají34
, jiné jazyky mají jen některé z nich.
Často chybí v jazycích například morfologické futurum35
, protože jde o čas s ireálnou,
neskutečnou povahou, která je podmíněná a nebývá vnitřně členěná. Tam, kde morfologická forma
času chybí, bývá futurum vyjadřováno prostou kombinací slovesa s adverbiem času anebo
zastupováno formami prézentu.36
Přítomný čas vyjadřující aktuálnost či aktuální platnost je vyjádřena tvarem slovesa v prézentu
(prézens = přítomný čas) a také nebývá dále členěný.
Minulý čas, naopak je časem, který je poměrně bohatě vnitřně členěn, což vyplývá také z jeho
z povahy.37
Minulost je totiž nejlépe poznatelná a tím pádem i složitější. Bývá morfologicky
vyjádřena několika slovesnými časy: préteritum38
, plusquamperfektum39
, imperfektum40
, perfektum41
,
aorist42
, atd.).
Z hlediska logického tedy můžeme časy rozdělit na verifikovatelné (časy minulé a přítomný) a
neverifikovatelné, kterým je čas budoucí. Existuje také bezpříznakový čas, kde je tato složka
neutralizována. Jde o tzv. gnomický prezent, který vyjadřuje obecně platné pravdy a nadčasové děje a
vztahy, např: Os médicos conhecem bem a anatomia do homem. Lékaři dobře znají anatomické
složení těla.
V portugalské lingvistice je gramatický čas vnímán jako lineární uspořádání děje směrem od
minulosti k budoucnosti. Tím, že existují tři hlavní samostatné časy (minulý, přítomný a budoucí), je
možné hovořit o předčasnosti, simultánnosti a následnosti děje vzhledem k bodu výpovědi. V souvětí
jsou pak rozlišovány časy samostatné, které se nachází ve větě hlavní, a časy relativní, které se
34
Například v laoštině nebo v čínštině.
35
Například ve finštině.
36
Tamtéž.
37
Čermák (1004:111).
38
Minulý čas.
39
Předminulý čas.
40
Nedokonavý čas minulý.
41
Minulý čas dokonavý.
42
Aorist označuje u některých jazyků jednoduchý minulý čas, který nevyjadřuje žádné zvláštní vidové
charakteristiky. Tím se liší od jiných časů minulých, jako je imperfektum, perfektum či plusquamperfektum. Do
dnešní doby se aorist zachoval v bulharštině.
vyskytují ve větách vedlejších a jejich platnost je určována v závislosti na času věty řídící. Pokud je ve
větě minulý čas, pak věty relativní vykazují zvláštní posloupnost: tzv. souslednost časovou (consecutio
temporum) a to v obou dvou slovesných způsobech.
Časová lokalizace předpokládá tedy existenci tří základních bodů na časové ose:
1. bod výpovědi (podle B. Zavadila také „výpovědní událost“), který je shodný s okamžikem výpovědi
a určuje osu tzv. aktuální temporální roviny hlavních gramatických časů43
(A Maria vive no Porto.
„Marie žije v Portu.“);
2. bod události, který je shodný s časem události a předchází nebo následuje po bodu výpovědi (O
Pedro saiu. „Petr odešel.“);
3. bod referenční, který slouží jako čas, prostřednictvím něhož je událost situována a který implikuje
vzájemné časové souvislosti (O Pedro já tinha saído quando a Maria telefonou. „Petr již nebyl doma,
když Marie zatelefonovala.“).
Tyto základní časové významy pak vytvářejí primární temporální perspektivu, v jejímž rámci
rozlišujeme tři vztahy: vztah současnosti (paralelní perspektiva), vztah následnosti (prospektivní
perspektiva) a vztah předčasnosti (retrospektivní perspektiva). 44
O všech časech a způsobech bude podrobně pojednáno v kapitole 5-8., proto prozatím
uvádíme jen následující přehled všech časů a způsobů finitních sloves a přehled nefinitních sloves
v portugalštině.
VERBA FINITA
i
n
d
i
k
a
t
i
v
Jednoduché časy Složené časy
PŘÍTOMNÝ ČAS PŘÍTOMNÝ ČAS
(presente do indicativo)
---------------------------------------
MINULÝ ČAS
JEDNODUCHÝ MINULÝ ČAS
(Pretérito perfeito simples)
SLOŽENÝ MINULÝ ČAS
(Pretérito perfeito composto)
JEDNODUCHÝ PŘEDMINULÝ ČAS
(pretérito mais que perfeito simples)
SLOŽENÝ PŘEDMINULÝ ČAS
(pretérito mais que perfeito composto)
IMPERFEKTUM
(imperfeito)
---------------------------------------------
BUDOUCÍ ČAS
JEDNODUCHÝ BUDOUCÍ ČAS
(futuro do presente simples)
PŘEDBUDOUCÍ ČAS
(futuro do presento composto)
JEDNODUCHÝ KONDICIONÁL
(futuro do pretérito simples)
SLOŽENÝ KONDICIONÁL
(futuro do pretérito composto)
43
Zavadil, Čermák (2010:272).
44
Tamtéž.
k
o
n
j
u
n
k
t
i
v
jednoduché časy složené časy
PŘÍTOMNÝ ČAS PŘÍTOMNÝ ČAS
(Presente do conjuntivo)
MINULÝ
ČAS
IMPERFEKTUM
(Imperfeito do conjuntivo)
MINULÝ ČAS
(pretérito do conjuntivo)
PŘEDMINULÝ ČAS
(Mais que perfeito do conjuntivo)
BUDOUCÍ ČAS JEDNODUCHÝ BUDOUCÍ ČAS
(futuro simples do conjuntivo)
PŘEDBUDOUCÍ ČAS
(Futuro composto do conjuntivo)
VERBA INFINITA
INFINITIV PROSTÝ
OSOBNÍ
PROSTÝ SLOŽENÝ
OSOBNÍ SLOŽENÝ
PŘÍČESTÍ MINULÉ
GERUNDIUM JEDNODUCHÉ SLOŽENÉ
3.6. Rod
Kategorie slovesného rodu/ genus verbi (tzv. diateze) je typ vztahu mezi sémantickými
participanty věty a syntaktickými funkcemi, zvl. mezi subjektem (podmětem) a objektem
(předmětem). Rozlišujeme v něm činitele/konatele děje, zvaného „agens“, od trpného objektu, cíle
manipulovaného dějem, zvaného „patiens“ (trpitel děje).
Genus verbi je dvojího druhu. První typ se nazývá diateze aktivní a v ní má činitel funkci
podmětu a trpitel funkci předmětu. Ve větě „Petr píše dopis.“ je Petr agens a dopis patiens. Druhým
typem je diateze pasivní, kdy činitel má funkci agenta trpného rodu a patiens má funkci podmětu. Ve
větě „Dopis byl napsán Petrem.“ je Petr agentem trpného rodu a dopis zůstává paitensem, přičemž
však plní funkci podmětu.
Kromě toho existují také věty neosobní, tzv. impersonální, kde není vyjádřena osoba.
Příkladem této impersonální diateze mohou být věty, jako „Staví se domy.“, „Na nádraží se krade.“
nebo“V Česku se pije hodně piva.“. Jde o proces zvaný deagentnost, tedy absenci agentu. Dalšími
stupni diateze je například reflexivita a reciprocita. Reflexivita znamená zvratnost (např: stežovat si,
obracet se), reciprocita (vzájemnost: zdraví se, mají se rádi).
Prostředky pro vyjádření diateze jsou pomocná verba (latinské esse = být a analogická verba
v jiných jazycích) s příčestím trpným, anebo zvláštní morfém (zvratné „se“ pro reflexivní pasívum).
V portugalštině se používá tří typů konstrukcí: participiální konstrukce, reflexivně pasivní
kosntrukce a mediální konstrukce45
.
Participiální konstrukce obsahují pomocné sloveso být a příčestní trpné (participium)
významového slovesa. Pomocné sloveso má dva ekvivalenty: ser/estar, u nichž je však nutno rozlišit
funkci pomocného slovesa od funkce slovesa kopulativního:
O rapaz é muito distraído. „Chlapec je velmi roztržitý“ sloveso kopulativní
O rapaz está a ser distraído pelos seus companheiros.
„Chlapec je rozptylován svými spolužáky“. sloveso pomocné
Pomocné sloveso ser vytváří ve spojení s participiem významového slovesa, „dějově pojaté
pasivní konstrukce stabilní atelické. Vyplývá to z časových a modálních významů slovesa ser, které
vyjadřují dlouhodoběji pojaté stavy a děje. 46
Větě: Os livros de Milton Hatoum são traduzidos para
diversas línguas. by pak odpovídal překlad: „Knihy Miltona Hatouma jsou překládány do různých
jazyků.“
Pomocné sloveso estar „nevyjadřuje pasivně pojatou procesuálnost, nýbrž rezultativnost, stav
jako výsledek předchozího procesu“47
. Větě: Os livros de Milton Hatoum estão traduzidos para
diversas línguas. by pak odpovídal překlad: „Knihy Miltona Hatouma jsou přeloženy do různých
jazyků.“
Je nutné ale přihlédnout k tomu, že rezultativní perifráze estar+participium vyjadřuje stav,
který je výsledkem předcházejícího děje a jejich časový význam je zpravidla posunut o jednu časovou
vrstvu směrem k budoucnosti ve srovnání s časem perifráze „ser + participium“, která vyjadřuje pojetí
dějové.48
V minulém čase se proto vidový charakter (rezultativnost x dějovost) do participiální
konstrukce nemusí vždy promítnout.
Pomocné sloveso SER. Pomocné sloveso ESTAR.
A casa foi construída. „Dům byl postaven.“ A casa está construída. „Dům je postaven.“
O livro foi editado. „Kniha byla vydána.“ O livro está editado. „Kniha je vytištěna.“
A comida está preparada. „Jídlo je nachystáno.“ A comida foi preparada. „Jídlo bylo připraveno.“
45
Teminologie podle Zavadil, Čermák (2010: 332-334).
46
Zavadil, Čermák (2010: 332).
47
Tamtéž.
48
Zavadil, Čermák (2010:332).
Vidový rozdíl obou participiálních konstrukcí se v minulém čase vyjádří opozicí
imperfektního a perfektního času slovesa ser:
As casas foram construídas em madeira. „Domy byly postaveny ze dřeva.“(rezultativnost v minulosti)
As casas eram construídas em madeira. „Domy byly stavěny ze dřeva.“ (gnomický minulý čas)
As casas já estão construídas. „Domy jsou již postaveny.“ (rezultativnost v přítomnosti)
Vzhledem k tomu, že rezultativní konstrukce estar+ participium je konstrukcí telickou, její
výskyt ve funkci rezultativního trpného rodu není zcela přijatelný ve tvaru imperfekta. Imperfektum
totiž je časem nedokonavým v minulosti. Pokud se tato rezultativní konstrukce vyskytne v imperfektu,
pak v kontextu časové závislosti, jak uvidíme v kapitole (5.2.2. Sémantický rozbor imperfekta).
Dalším typem pasivní konstrukce je konstrukce reflexivně pasivní, jejíž základem jsou
zvratné tvary verba finita, v nichž je trpitel děje podmětem věty a činitel nebývá vůbec pojmenován.
Této transformaci říkáme deagentizace. Reflexivně pasivní tvary se vyskytují výhradně ve 3. os. sg. a
pl. Os trabalhos finais são avaliados. „Konečné práce jsou hodnoceny“.
A nakonec existují konstrukce mediální, nebo mediopasivní, které mají reflexivní tvar, ale
neodpovídá jim reflexivní obsah. Mediální konstrukce vyjadřují pasivní formou aktivně pojatý proces
nebo stav spontánně vzniklý v subjektu49
: A porta fechou-se. „Dvěře se zavřely.“; A janela abriu-se.
„Okno se otevřelo.“; O comboio atrasou-se. „Vlak měl zpoždění.“; O computador avariou-se.
„Počítač se pokazil“.
3.6. Vid
Vid v obecném slova smyslu existuje v těch jazycích, kde lze sloveso tzv. pefektivizovat
(převádět do vidu dokonavého), imperfektivizovat (převádět do vidu nedokonavého) nebo vytvářet tzv.
iterativitu (opakování děje). Tak tomu bylo v starosemistských jazycích a také v raném vývojovém
stadiu indoevropských jazyků. V pozdějším vývoji indoevropských jazyků však vid ustupuje do
pozadí a z původních vidových tvarů a velice často staly časové slovesné (temporální) tvary.
„Ve slovanských jazycích vid hraje důležitou úlohu, většinu sloves lze převádět z jedné třidy
do druhé přidáním prefixů (viděl, uviděl), nebo sufixu (kopat x kopnout, nést x nosit x nosívat).
Germánským jazykům kategorie vidu úplně chybí. V románských jazycích splynul vid s časem
v jedinou gramatickou kategorii, „kdy křížením s kategorií vidu a uplatněním rysu
minulost/přítomnost a předčasnost/rezultativnost vznikly složité systémy slovesných časů, typické
zejména pro řečtinu a latinu.“50
49
Zavadil, Čermák (2010:334).
50
Erhart (2001:93).
Přestože existuje řada názorů na to, jak definovat vid, my budeme vycházet z pojetí Zavadila a
Čermáka, kteří v tomto ohledu rozlišují vid v pravém slova smyslu (z hlediska perfektivnosti a
konkluzivnosti) a vid z hlediska povahy slovesného děje (tedy z hlediska fázovosti a kvantitivnosti
děje).
Výrazové slovotvorné prostředky vidu se v portugalštině vyjadřují tzv. „kumulativně“.
„Amalgamují se časové a modální významy v jednotlivých modotemporálních paradigmatech,
přičemž modotemporální významy jsou aspektově příznakové (jednoznačně perfektivní nebo
neperfektivní), jiné jsou aspektově bezpříznakové (mohou být chápány jak perfektivně, tak
imperfektivně).“51
Temporální prézentní čas například vždy implikuje aspektový gramém imperfektní.
Jde o „ proces předkládaný jako současný s okamžikem výpovědní události.“52
Probíhá tedy kurzivně
a to i v případě transpozice prézentního významu do minulosti. Estou em casa. „Jsem doma.“; Estava
em casa quando chegaste. „Byl jsem doma, když jsi přišel.“, atd.
K dokonavým časům patří v portugalštině čas minulý jednoduchý, předminulý jednoduchý,
předminulý složený a budoucí složený. K nedokonavým časům pak patří čas minulý složený, přítomný
a imperfektní. Jako aspektově indiferentní pak mohou být chápány jednoduchý budoucí čas a
kondicionál. Vid se také odvíjí od způsobu. Například složený čas minulý je v indikativu imperfektní,
zatímco v konjunktivním tvary se perfektivizuje.
V portugalštině se uplatňuje při popisu slovesného vidu princip tzv. vidové typologie. Vid
v portugalštině poskytuje informace nejen o konkluzivní či nekonkluzivní povaze, ale také o
dynamičnosti, statičnosti, homogennosti, době trvání děje. Zatímco čas je pojat jako lineární
uspořádání atomických (momentálních) a neatomických (intervalových) jednotek, které mohou za
sebou následovat nebo se časově překrývat, pak vid umožňuje subatomický náhled na vnitřní strukturu
dané situace.
3.6.1. Typologie slovesného vidu
Distribuce perfektivnosti a imperfektivnosti je v portugalštině jiná než v češtině. Pro
portugalštinu, stejně je typické odlišení vidu v pravém slova smyslu od tzv. perifrastických opisů, čili
kategorie povahy slovesného děje (viz kapitola 3.6.2. a 3.6.3.).
V portugalštině je asi nejdůležitější dělení vidu na události (eventos) a body (pontos), procesy
(processos) a stavy (estados).
Události (eventos) mají telickou povahu, to znamená, že spějí ke konci a mají výsledný bod.
Télické události jsou v portugalštině dvojího druhu: kulminované procesy (processos culminados) a
kulminace (culminações). Jde o heterogenní události, což znamená, že v každém okamžiku predikace
51
Zavadil, Čermák (2010:312).
52
Tamtéž.
nedochází ke stejnému výslednému jevu. Kulminovaný proces v sobě zahrnuje delší trvání a výsledný
stav, zatímco kulminace implikují velmi krátké dovršení děje. Srovnejme následující věty:
A Maria escreveu o relatório. „Marie napsala zprávu.“ (kulminovaný proces)
Výsledkem kulminovaného procesu psát zprávu je, že je zpráva napsána. Kulminovaný proces však
není homogenní, tzn. v každém okamžiku, kdy Marie psala zprávu, nebyla zpráva napsána.
A Maria ganhou a corrida. „Marie vyhrála běžecké závody.“ (kulminace)
Predikace zahrnuje výsledný stav, kterým je výhra závodu. Doba trvání výsledného stavu není
ve větě blíže specifikována. Kulminace není taktéž homogenní, protože v každém okamžiku, kdy
Marie běžela, nebyl závod vyhrán.
Procesy (processos) jsou atelické povahy, nejsou tedy konkluzivní. Stejně jako události jsou
ale dynamické. Spolu se stavy mají společnou vlastnost, a to že neimplikují výsledný stav a že jsou
homogenní. To znamená, že v každém okamžiku predikace se uskutečňuje stejná činnost - v každém
bodě procesu probíhal ten stejný proces.
A Maria trabalhou. „Marie pracovala.“ (proces)
Stavy (estados) jsou také atelické, homogenní povahy a neimplikují rezultativnost. Tím mají
blízko k procesům. Rozdíl mezi procesy a stavy spočívá v tom, že procesy jsou dynamické, zatímco
stavy dynamické nejsou. Stavy se mohou dělit na fázové (estado faseável) a nefázové (estado não
faseável). Fázové stavy nemusí být ucelené, tzn., že mohou být přerušeny a mohou se vyskytovat také
v progresivních konstrukcích (estar+a+infinitiv). Proto je možný jeho výskyt v progresivní konstrukci
a typ nefázový (estado não faseável), který se v progresivní konstrukci vyskytovat nemůže:
É simpático. Está a ser simpático. (popis fázové trvalé vlastnosti)
É um rapaz alto. *Está a ser alto. (popis trvalé vlastnosti nefázové)
Existují také tzv. body (pontos), u nichž se nerozlišuje telická či atelická povaha. Body jsou
časově dále nedělitelné a tímto krátký časovým rozmezím mají blízko ke kulminací. Liší se však od ní
v tom, že neimplikují výsledný stav:
A Maria ganhou a corrida. (kulminace) → výsledný stav: A corrida está ganha.
A Maria espirrou. (bod) → výsledný stav: *A Maria está espirrada.
Přehled vidových typů a jejich vlastností:
rys: dynamický telický delší doba
trvání
má výsledný
stav
homogenní
UDÁLOSTI
proces + - + - +
kulminovaný
proces
+ + + + kulminace
+ + +
bod + -/+? - - STAVY
stav - - + - +
Slovesný vid je v portugalštině ovlivněn také lexikální povahou slovesa. Podle lexikálněvidového
typu bychom slovesa mohli rozdělit do následujících skupin:
 Slovesa statická vyjadřující stavy:
o slovesa vyjadřující existenci: haver, existir, ser
o lokativní statická slovesa: morar, residir
o posesivní slovesa: ter, pertencer
o epistemická slovesa: saber
o sloveso smyslového vnímání: ver
o psychologická nekauzativní slovesa: gostar
 Slovesa procesuální vyjadřující procesy:
o metereologická slovesa: chover, nevar
o inergativní slovesa: chorar, dançar
o pohybová slovesa: correr, nadar
o tranzitivní slovesa, s nímž se v předmětné funkci pojí podstatné jméno hromadné nebo
látkové: comer doces, pintar quadros, beber água
 Slovesa vyjadřující kulminovaný proces:
o slovesa binární (mající podmět a předmět)
o slovesa trinární (slovesa mající podmět a dva předměty),
o slovesa kauzativní a agentivní, a to zejména v jednom z minulých časů dokonavých,
kde předmět nebo jiný syntaktický člen vyjadřuje výsledný stav: destruir as colheitas,
dar o quadro ao filho, comprar o quadro, arrumar o livro, descolar os blocos,
escrever um romance, atd.
 Slovesa vyjadřující kulminaci jsou slovesa jednočlenná (mající podmět), která vyjadřují
pohyb, výskyt, zánik, změnu stavu, kauzativní slovesa v trpném rodě syntetickém a podobně:
chegar tarde (výsledek: estar atrasado), murchar (výsledek: estar murcho), falecer (výsledek:
estar morto), rejuvenescer (výsledek: estar mais jovem), partir-se (výsledek: estar partido),
derreter-se (výsledek: estar derretido), ganhar a corrida (výsledek: a corrida está ganha),
descobrir a solução (a solução está descoberta).
 Slovesa vyjadřující body jsou pak slovesa jako espirrar /kýchnout/, suspirar /vzdechnout/,
apod.
3.6.2. Vidový rozdíl mezi ser/estar a jejich vidové hodnoty
Základním rozdílem mezi těmito dvěma slovesy spočívá v ontologii vyjadřující skutečnost,
která vychází ze dvou základních vlastností: časová ohraničenost (teličnost) a neohraničenost
(ateličnost).
Pro srovnání uveďme příklady:53
O João é português. „Jan je Portugalec.“ *O João está português.
Esse erro é humano. „Ta chyba je lidská.“ *Esse erro está humano.
A Joana está adoentada. „Jana je nemocná.“ *A Joana é adoentada.
Essa flor está murcha. „Ta květina je zvadlá.“ *Essa flor é murcha.
Sloveso ser je slovesem atelické povahy. V prvních dvou větách je spojeno s adjektivy, které
vyjadřují trvalé, konstantní vlastnosti, které mohou být fázové i nefázové (viz předchozí kapitola
3.6.1.), jako je rasa, národnost, fyzická a fyziologická dlouhodobější vlastnost a definiční vlastnosti
jako jsou například adjektiva ingénuo, amado, bondoso, cruel, negro, alto označují trvalou vlastnost,
apod. Trvalé vlastnosti jsou vrozené a souvisí s vnitřní charakteristikou. Nelze je tedy časově ohraničit
žádným časovým určením|:
*O João é português há cinco dias. /*Esse erro é humano há cem anos.
Sloveso estar vzhledem ke své telické povaze je kompatibilní pouze s adjektivy, která vyjadřují
dočasné a přechodné vlastnosti telické povahy. Například adjektivum morto neonačuje trvalý
stav, ale změnu stavu či přechod (živý →mrtvý). Má tedy rezultativní povahu a je kompatibilní s
adjektivy vyjadřujícími vlastnosti přechodné psychologické stavy časově ohraničené např. s adverbii
jako jsou às vezes „občas“, hoje „dnes“, ontem „včera“, atd.
Někdy lze použít oba dva predikátory, přičemž se mění význam časové ohraničenosti. Věty A
s výrazem alto a professor vyjadřují vlastnosti a povolání trvalého charakteru a vyžadují použití
slovesa ser. Ve větách B jde o časově časově ohraničené vlastnosti či jevy a proto vyžadují sloveso
estar.
A B
O João é gordo.„Jan je tlustý“. O João tem estado gordo. „Jan je teď nějak tlustý.“54
O Luís é professor em Beja. O Luís está professor em Beja.
53
Vše jsou příklady z Gramátca da Língua Portuguesa (1993:98):
54
Volný překlad.
„Luís pracuje jako učitel ve města Beja.“ „Luís nyní pracuje jako učitel v Beji.“
A Maria é bonita. „Marie je pěkná dívka“. A Maria está bonita hoje. „Marii to dnes sluší.“
Ele é feliz. „On je šťastný.“ Ele está feliz por receber a prenda.
„Je šťastný, protože dostal dárek.“
Konstrukce se slovesem ser vyjadřující permanentní stav či gnomické děje jsou
nekompatibilní s perifrastickým opisem progresivním označující průběhovost děje v přítomnosti:
estar+a+infinitiv:
Existem fantasmas. „Duchové existují.“ *Estão a existir fantasmas.
Chega ao aeroporto. „Přijíždí na letiště.“ Está a chegar ao aeroporto.
O João é muito alto. „Jan je velmi vysoký.“ *O João está a ser muito alto.
O Pedro é simpático. „Petr je sympatický.“ O Pedro está a ser simpático comigo.
3.6.3. Vid – perifrastické konstrukce
V romanistické gramatické tradici se často setkáváme s tím, že se nedostatečně rozlišuje
povaha slovesného děje od slovesném vidu. Zatímco však se pod pojem aspektu zahrnuje obdoba
slovanského vidu z hlediska perfektivního či imperfektivního pojetí děje (tzv. konkluzivnosti), pak u
povahy slovesného děje, která bývá zahrnována pod pojem Aktionsart, jsou zahrnovány jeho fázové a
kvantitativní významy. Zatímco vid z hlediska konkluzivnosti je v portugalštině vyjadřován
modotemporálně, pak fázové a kvantitativní významy jsou vyjádřeny perifrastickými konstrukcemi.
Srovnejme následující dvě konstrukce:
Falei com o Pedro. „Promluvil jsem si s Pedrem.“
Comecei a falar com o Pedro. „Začal jsem mluvit s Pedrem.“
Costumo ler cada dia. „Obvykle každý den čtu.“
Zatímco v první konstrukci je vyjádřen prostřednictvím minulého času vid dokonavý –
ukončený proces, a to za pomoci perfektního minulého čas, pak ve větě druhé je implikována
sémantická složka fázová, konkrétně pak počátek děje. Ve třetí konstrukci je pak obsažena
kvantitativní složka repetitivnosti či habituálnosti děje.
Pokud jde o strukturu povahy slovesného děje, obvykle se zde rozlišují významy fázové a
významy kvantitativní.
Významy fázové postihují tři základní fáze: ingresivnost (t.j. počáteční fáze), durativnost (t.j
průběhová fáze) a terminativnost (tj. koncová fáze). Ingresivní a terminativní fáze mají pontuální
povahu, proto vyjadřují pontuální vid (body). Durativnost má povahu kurzivní. Může se tedy týkat
procesů i událostí atelických.
Výzamy kvantitativní pak označují kvantitativní povahu děje – tedy to, je-li děj habituální,
repetitivní nebo gnomické. Obykle vyjadřuje stavy (estados) i procesy (processos) či telické události.
Velkým přínosem pro typologii perifrastických vazeb fázových je dizertační práce J. Jindrové
„Fázové perifráze v portugalštině“ (2012), kde je velmi podrobně znázorněna fázovost jednotlivých
premorfologických útvarů označujících ingresivnost, durativnost a terminativnost děje. Autorka se
zevrubně věnuje analýze jednotlivých konstrukcí z hlediska vidu v slovanském slova smyslu,
z hlediska výskytu a frekvence těchto konstrukcí v jednotlivých časech. Výsledky její dizertační práce
si zčásti dovolujeme použít v následující kapitole, kde budou fázové perifrastické vazby rozděleny na
ingresivní, durativní a terminativní.
3.6.4. Fázové významy povahoslovesného děje
3.6.4.1. Fázové vazby s ingresivním významem
J. Jindrová rozdělila vazby s významem ingresivnosti na inminentní, dispozitivní, iniciální,
inceptivní.55
Význam inminentní ingresivnosti postihuje vlastní proces v okamžiku, který počáteční fázi
bezprostředně předchází.“56
Do této skupiny patří perifrasitcké vazby: estar para + infinitiv, estar
prestes a + infinitiv, andar para + inf, estar a ponto de + infinitiv. 57
:
Estou prestes a sair de casa. „Za chvíli odejdu z domu.“
Estava a ponto de marcar um golo. „Už jsem málem dal gól…„
Eu andei para morrer. „Měla jsem smrt na jazyku …“
Estamos para ir embora. „Už se chystáme odejít.“ 58
Význam dispozitivní ingresivnosti je chápán “jako bezprostředně zamýšlený proces, k jehož
realizaci je agens bezprostředně odhodlán”.59
„Na rozdíl od předchozí kategorie se zde předpokládá
agens s vlastní vůlí (omezuje se tedy na subjekty životné)“60
. Typickými vazbami vyjadřujícími tento
význam jsou: ir+infinitiv nebo „ir+a+infinitiv“.61
O que é que eu ia a dizer…?. „Co jsem to chtěl říct….?“
55
Jindrová (2012:33).
56
Tamtéž.
57
Jindrová (2012:36-45).
58
Tamtéž.
59
Jindrová (2012: 45) apud Zavadil, Čermák (2010:317).
60
Tamtéž.
61
Podle výsledků dizertační práce J. Jindrové (2012) je předložka „a“ v této vazbě fakultativní.
Vazby s významem iniciální ingresivnosti jsou v portugalštině nejhojnější. Je pro ně
charakteristické „přesné označení skutečného začátku daného procesu“62
. K těm nejčastějším patří
começar a + infinitiv, passar+a+infinitiv, pôr-se a + infinitiv, meter-se a +infinitiv, deitar a +
infinitiv, desatar a + infinitiv, atd.
Começa a chover. „Začíná pršet.“
Passou a assumir a função de presidente. „Nastoupil do funkce prezidenta.“
A Ana desatou a espirrar. ... „Anna začala kýchat ...“
Pus-me a tocar o piano. „začal jsem hrát na piano.“
O rapaz meteu-se a estudar. „Ten kluk se pustil do studia.“
Vazby s významem inceptivní ingresivnosti „charakterizují děj jako počáteční v řadě jiných
dějů, tj. předcházející jiným dějům“63
K těmto vazbám patří konstrukce começar por+infinitiv a
principiar por+infinitiv, kde infinitiv může být nahrazen také gerundiem. Ve vazbě s gerundiem se
mohou vyskytovat i jiná pomocná slovesa (například iniciar).
Começámos por repetir a matéria da aula passada
„Nejdříve jsem zopakovali látku z minulé hodiny.“
Sampras iniciou servindo um ás...
„Sampras zahájil své podání esem... „
3.6.4.2. Perifrastické vazby s významem durativním
Perifrastické vazby s významem durativním mohou být vyjádřeny v portugalštině vazbou
estar+a+infinitiv (vyjadřuje progresivní význam právě probíhajícího děje), dále vazbami
estar+gerundium, ir + gerundium (s retrospektivním významem, který zahrnuje také nějakou dobu
před bodem přítomným), konstrukcemi continuar a + infinitiv“, „continuar + gerundium“, „seguir a
+ infinitiv“, „seguir + gerundium“, prosseguir + gerundium“, „ficar a + infinitiv“ a „ficar +
gerundium“ (vyjadřují kontinuitivní význam), andar a + infinitiv, andar + gerundium, viver a +
infinitiv a viver + gerundium (vyjadřují význam durativní distribuitivní - který není sledován v celém
jeho průběhu, ale pouze v daných dílčích intervalech.).
Estamos a estudar. „Právě studujeme.“
Vamos falando de tudo. „Postupně si ovšem povídáme.“
Continuamos a trabalhar. „Pokračujeme v práci.“
A Ana anda a queixar-se. „Anna si stále stěžuje. „
62
Jindrová (2012: 47).
63
Jindrová (2012: 88) apud Zavadil, Čermák (2010:319).
3.6.4.3. Perifrastické vazby s významem terminativním
Poslední skupinou perifrastických konstrukcí s významem fázovosti tvoří vazby vyjadřující
závěrečnou fázi slovesného děje. V současné evropské portugalštině existuje celá řada konstrukcí s
významem terminativním. Typickými vazbami jsou deixar de + infinitiv, parar de + infinitiv a acabar
de+infinitiv (egresivní terminativnost se slabým retrospektivnícm charakterem), popřípadě
terminar+por+infinitiv nebo acabar+por+infinitiv.
Deixei de fumar. „Přestal jsem kouřit.“
Para de dizer asneiras. „Přestaň říkat hlouposti.“
Acabei de falar com o João. „Právě jsem mluvil s Janem.“
3.6.5. Kvantitativní významy povahoslovesného děje
Významy kvantitativní pak zahrnují dva dílčí významy: repetitivní a habituální.
V portugalštině repetitivní význam spočívá v opětovném, znovu vykonávaném ději, který je vyjádřen
vazbou voltar a + infinitiv.
Não voltei a vê-lo. „Víckrát jsem ho neviděl.„
Repetitivní kvantita má pak dva podvýznamy: iterativní (valor aspectual iterativo – opětovací
násobenost), jako například u sloves saltitar, dormitar, bebericar; a frekventativní (valor aspectual
frequentativo – opakovací násobenost), který je daný zejména cirkumstativem jako muitas vezes,
frequentemente).
Fomos muitas vezes a Portugal. „Často jsme jezdili Portugalska.“
Habituální význam pak spočívá v tom, že děj je charakterizován jako děj obvykle vykonávaný.
V portugalštině, stejně jako v jiných jazycích, existuje rozdíl mezi habituálními a gnomickými ději.
Zatímco habituální děje se vyjadřují vazbou costumar + infinitiv, ser costume, ser habitual, pak
gnomická vidová hodnota spočívá v universální platnosti, kdy podmětem bývá často vlastní jméno
v generickém významu se slovesem v přítomném čase.
Costumo deitar-me tarde. „Obvykle chodím pozdě spát.“
3.7. Slovesa finitní, infinitní, nominální
Z hlediska morfologického budeme slovesa dělit na slovesa časovaná (neboli finitní), slovesa
nominální (infinitní). Zatímco slovesa finitní mají exponenty výše zmíněných slovesných kategorií,
pak slovesa nominální (nefinitní) tyto exponenty postrádají. K nominálním tvarům sloves, které jsou
až na výjimky dialektologického použití amorfní, patří gerundium, participium a infinitiv.
3.7.1. Morfematická struktura portugalského verba finita
Z hlediska morfematické struktury může být portugalské sloveso rozloženo na dvě části:
lexikální základ a gramatický formant.
Lexikální základ, lexematém, je „nositelem věcného významu slovesného tvaru“64
) a má dvě
části: kořenový bázový morfém (salt - „skákat“), k němuž může být připojen eventuálně i morf
derivační (salt-it „poskakovat“).
Gramatický formant, tzv. gramatém, je „nositelem gramatických významů a funkcí
slovesného tvaru“65
. Gramatém může být jednoduchý (je tvořen jedním exponentem, např. fal-o
„mluvím“) nebo lineráně složený (tvořený více exponenty, např. fal-a-s „mluvíš“).
Lexematém od gramatému je většinou zřetelně oddělen tzv. morfematickým švem, jako
například u fal-o, fal-a-s, atd.66
Pro portugalské finitní sloveso jsou příznačné dva způsoby vyjádření gramatických významů:
lineární a kumulativní. „Při lineárním vyjádření se morfy kladou vedle sebe, přičemž každý exponent
je monosémický“.67
Znamená to, že se morfy kladou aglutinačně vedle sebe a každý z nich vyjadřuje
jen jeden kategoriální, gramatický, význam. Ve slovese pint-a-ndo „malujíce, malujíc“ exponent –a
vyjadřuje význam 1. třídy a exponent –ndo pak vyjadřuje funkci gerundia. Kumulativní vyjádření je
mnohem častější a znamená to, že jeden exponent představuje několik gramatických významů. Ve
tvaru fal-ei exponent -ei vyjadřuje kumulativně68
4 gramatické významy: 1. indikativ; 2. minulý čas
dokonavý 3. 1. osoba; 4. jednotné číslo.
Podle rozsahu se morfologické tvary dělí na tvary syntetické, které jsou zvané také simplexní,
jednoduché či jednoslovné) a tvary komplexní (víceslovné), které jsou analytické.
64
Tamtéž.
65
Tamtéž.
66
V případech, kde se lexematém a gramatém prolínají d důvodu fonetického vývoje, hovoříme o
morfematickém uzlu (ver –ve-er), apod.
67
Zavadil, Čermák (2010:201).
68
Pro pojem kumulativně existuje také výraz amalgovaně.
Syntetické tvary mohou vykazovat několik typů struktur: amorfní (bez koncovky69
- és „jsi“,
há „je“, vem „přichází“, sei „vím“, diz „říká“), monomorfní (s jednou koncovkou: fal-o „mluvím“, falei
„mluvila jsem“); dimorfní (se dvěma koncovkami: fal-a-s „mluvíš“, fal-a-ste „mluvil/a jsi“),
trimorfní (se třemi koncovkami: fal-a-ria-s “mluvila jsi“, compr-á-va-mos „kupovali jsme“).
Slovesné tvary se podle výrazových a významových kritérií zařazují do souborů zvaných
flekční paradigmata. Souboru slovesných paradigmat se říká „paradigmatika slovesa“70
. Slovesa, která
ve své paradigmatice vykazují stejné morfematické vlastnosti, vytvářejí „paradigmatický typ“71
.
3.9. Slovesa pravidelná, nepravidelná, defektivní a slovesa s nadbytečnými tvary
Z hlediska pravopisných změn, k nimž může docházet v rámci jednotlivých slovesných
konjugačních paradigmat, se slovesa dělí na slovesa pravidelná, nepravidelná, defektní a slovesa
s nadbytečnými tvary (abundantní).
Pravidelná slovesa se časují podle konjugačních paradigmat, přičemž nevykazují žádné
pravopisné změny v kořeni nebo v příponě. V portugalštině existují tři konjugační paradigmata.
Slovesa končící na koncovku –ar spadají pod paradigma první konjugační třídy, kde nám bude
vzorem sloveso andar „chodit“. Slovesa končící na koncovku –er spadají pod paradigma druhé
konjugační třídy, kde použijeme jako vzor sloveso viver „žít“. Slovesa končící na koncovku –ir
spadají pod paradigma třetí konjugační třídy a zde budeme jako vzor používat sloveso partir „odejít“.
Nepravidelná slovesa vykazují změnu buď v kořeni (trazer „přinést“ – trago „(při)nesu“ trouxe
„přinesl jsem“ –traria „přinesl by(bych)“) nebo v příponě (querer „chtít“– quis „chtěl jsem“).
Největší počet pravopisných změn vykazuje jednoduchý čas minulý. K nepravidelnostem ale dochází
velice často také v první osobě přítomného času, nebo také v participijních tvarech. Z toho plyne, že
ne všechny tvary nepravidelných sloves jsou nepravidelné. Podle toho, v kterém tvaru
k nepravidelnostem dochází, se dělí slovesa do jednotlivých skupin. Obecně lze hovořit o třech
skupinách sloves:
1. Ke změnám dochází v přítomném čase indikativu, konjunktivu a imperativu.
2. Ke změnám dochází v minulém a předminulém čase jednoduchém indikativu,
v imperfektu a futuru konjunktivu.
3. Ke změnám dochází v budoucích časech indikativu (včetně kondicionálu).
Kromě těchto tří skupin sloves existují také následující nepravidelná slovesa: ser „být“, estar
„být“, saber „vědět“, dar „dát“, haver „být, existovat“, querer „chtít“ a ir „jít“.
69
Koncovka je také zvána desinenciální exponent (Zavadil, Čermák: 2010: 201)
70
Zavadil, Čermák (2010:202).
71
Tamtéž.
V následujících kapitolách však nebude o nepravidelných slovesech pojednáno podle
slovesných skupin. U podrobného rozboru každého času a způsobu bude o nepravidelnosti v každém
čase pojednáno samostatně.
Defektní slovesa jsou slovesa, která nemají komplexní verbální flexi a postrádají některé
tvary. Většinou je gramatiky dělí na osobní, neosobní a slovesa s jednou osobou:
Slovesa defektní s jednou osobou zahrnují slovesa onomatopeická (zumbir „bzučet“, ladrar
„štěkat“, rosnar „chrápat“, galopar „cválat“, trotar „klusat“, coaxar „kvákat“), která se vyskytují
pouze ve třetí osobě.
Slovesa defektní neosobní jsou slovesa meteorologická jako například nevar „sněžit“,
amanhecer „svítat“, alvorecer „rozednít se, svítat“, chover „pršet“, nevar „sněžit“, trovejar „hřmít,
hromovat“. Některá slovesa ve svých původních významech mohou být konjugačně komplexní,
zatímco v přenesených významech či v ustálených spojeních mohou být defektivní: haver „být“ a
fazer v časovém významu (faz cinco anos „před pěti lety“), mohou být používána pouze ve třetí osobě
v nepřeneseném významu. Patří zde také objektivní nutnostní a volitivní slovesa, jako jsou convém
que „je vhodné, aby“, basta/chega que „postačit, aby“, a dále neosobní výrazy jako: tratar-se de
„jednat se o“, apod.
Slovesa defektivní osobní jsou slovesa, kterým, chybí jedna osoba, a to z důvodů eufonických.
Většina těchto sloves náleží do třetí konjugační třídy. Patří sem:
a. slovesa, která se používají pouze v těch tvarech, v nichž je zachována tematická
samohláska i. Například u slovesa colorir „barvit“ se používají tvary: colorimos,
coloris, coloria, colorira, colorisse, coloriria, nikoli však tvary: *colores, *colore,
*coloro, *colorem, atd. Jako příklad uveďme: abolir „zrušit“, adir „přidat,
připojit“, banir „vyhnat, vypovědět, vymýtit“, delinquir „prohřešit se, provinit
se“, demolir „zničit, zdemolovat“, embair „podvádět, klamat“, extorquir
„vydírat“, falir „zbankrotovat“, florir „kvést“, munir „opatřit, vystrojit“, remir
„vykoupit, osvobodit, spasit“, renhir „hádat se“, retorquir „odvětit“.
b. sloveso precaver-se „vystříhat se čeho, chránit se před čím“, která se používá
pouze v těch tvarech, kde je zachován přízvuk mimo kořen. Precavemo-nos,
precavei-vos, precavi-me, atd…
c. sloveso reaver „získat zpět“ se používá pouze v těch tvarech, kde je zachováno v.
Nepoužívají se tedy 1.2.3. os. sg a 3. os. pl.
Obecně se ale defektní slovesa většinou nahrazují slovesy nedefektivními, která mají obdobný
význam. Tak například místo abolir se často používá anular, sloveso acrescentar se pak používá
častěji místo adir, sloveso ralhar místo slovesa renhir, recuperar místo reaver, abrir falência místo
falir, acautelar-se místo precaver-se, apod.
Slovesa s nadbytečnými tvary („verbos abundantes“) jsou naopak ta slovesa, která v některém
ze svých tvarů disponují dvěma a v některých případech i třemi variantami. Tyto varianty pak
mohou, ale nemusí být ekvivalentní. Ekvivalentní varianty se objevují zejména u sloves, která disponují
dvojím časováním, např. sloveso construir „stavět“ , kde 2. A 3. os. j. č a 3.os.pl. má dvě varianty:
construis – constróis, ele construi – constrói, eles construem – constroem. Nebo například ouvir a
emergir „vynořit se“ mají tyto tvary v 1.os.: emirjo/emerjo nebo oiço/ouço.
Nadbytečnost slovesných tvarů se však vyskytuje především u sloves, která mají dva (a
více) tvarů participií. Parpticipijní varianty však nejsou ekvivalentní, protože každá z nich má jinou
funkci a kontext použití. Participia tvořená přidáním pravidelné koncovky (např. aceitar – aceitado)
se používají při tvoření složených slovesných časů, tj. v kombinaci s pomocným slovesem ter, zatímco
participia tvořená nepravidelně (např. aceitar – aceite/aceito/aceita) se používají při tvoření trpného
rodu, tj. v kombinaci s pomocnými slovesy ser/estar.)72
3.10. Slovesa hlavní a pomocná
.
Slovesa se z hlediska syntaktického mohou také dělit na slovesa hlavní a pomocná. Hlavní
slovesa (verbos principais) jsou ta, která určují význam slovesného spojení. Jsou tedy významově
samostatná. Pomocná slovesa (verbos auxiliares) jsou slovesa, která se připojují k plnovýznamovým
slovesům a tvoří slovesné složené časy (pomocné sloveso ter nebo haver), trpný rod (pomocná slovesa
ser, estar, andar, ficar, apod) nebo perifrastické konstrukce (começar a, acabar de) či modální konstrukce
(poder, ter que, dever, haver-de).
72
P.Svobodová (2012:35)
5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB
Oznamovací způsob (indikativ) je způsobem nejméně příznakovým z hlediska vyjádření
vztahu mluvčího k propozičnímu obsahu věty, k posluchači či k referentu. Proto také věty jednoduché
a věty vedlejší substantivní faktivní mají indikativ.
Indikativ morfologicky vyjadřuje modální význam reálný. U souvětí přímo modálních se pak
používá v nezávislých tak vedlejších větách, kdy modální část věty je zastoupena následujícími
slovesy: netranzitivními slovesy (acontecer, ocorrer, parecer, suceder), episetemickými slovesy
(achar, acreditar, considerar, pensar, saber, supor), deklarativními slovesy (afirmar,
concluir,declarar, dizer, jurar, prometer), a slovesy smyslového vnímání (ouvir, sentir, ver), a
slovesy vyjadřujícími složku tázací a výzkumnou (investigar, pedir, perguntar), slovesy
psychologickými neemotivními (esquecer-se, lembrar-se, recordar-se), epistemické výrazy (certo,
ciente, consciente, savedor, seguro, facto, hipótese). (viz výše: 3.3.2.1.)
PŘEHLED SLOVESNÝCH ČASU V PORTUGALŠTINĚ
Připomeňme si, že v portugalštině jsou tři reálné časy, tj. minulost, přítomnost a budoucnost.
V portugalské lingvistice je gramatický čas vnímán jako lineární uspořádání děje směrem od
minulosti k budoucnosti. Tím, že existují tři hlavní samostatné časy (minulý, přítomný a budoucí), je
možné hovořit o předčasnosti, simultánnosti a následnosti děje vzhledem k bodu výpovědi. V souvětí
jsou pak rozlišovány časy samostatné, které se nachází ve větě hlavní, a časy relativní, které se
vyskytují ve větách vedlejších a jejich platnost je určována v závislosti na času věty řídící. Pokud je ve
větě minulý čas, pak se věty relativní vykazují zvláštní posloupnost: souslednost časovou (consecutio
temporum) a to v obou dvou slovesných způsobech.
Nejvíce vnitřně členěným časem je pak minulý čas. Vyplývá to z jeho povahy, zejména pak
z toho, že minulost je nejlépe poznatelná, tím pádem i složitější. Aktuálnost/aktuální platnost je
vyjádřena tvarem slovesa v prézentu (prézens = přítomný čas), který nebývá dále členěný. Budoucí čas
vyjadřuje budoucnost/následnosti vzhledem k aktuální výpovědní události. Tou může být přítomnost
nebo minulost. Vztahuje-li se čas budoucí k výpovědní události v přítomnosti, hovoříme o budoucím
čas v pravém slova smyslu. Pokud se však vztahuje k výpovědní události v minulosti, hovoříme o
budoucím čase pretéritním.
Indikativ
oznamovací
způsob
Jednoduché časy Složené časy
PŘÍTOMNÝ
ČAS
PŘÍTOMNÝ ČAS
(presente do indicativo)
---------------------------------------
MINULÝ
ČAS
JEDNODUCHÝ
MINULÝ ČAS
(Pretérito perfeito
simples)
SLOŽENÝ MINULÝ ČAS
(Pretérito perfeito composto)
JEDNODUCHÝ
PŘEDMINULÝ ČAS
(pretérito mais que
perfeito simples)
SLOŽENÝ PŘEDMINULÝ ČAS
(pretérito mais que perfeito composto)
IMPERFEKTUM
(imperfeito)
---------------------------------------------
BUDOUCÍ
ČAS
JEDNODUCHÝ
BUDOUCÍ ČAS
(futuro do presente
simples)
PŘEDBUDOUCÍ ČAS
(futuro do presento composto)
JEDNODUCHÝ
KONDICIONÁL
(futuro do pretérito
simples)
SLOŽENÝ KONDICIONÁL
(futuro do pretérito composto)
5.1. ČAS PŘÍTOMNÝ
5.1.1. Morfematická struktura
5.1.1.1. Slovesa pravidelná
Přítomný čas se tvoří u pravidelných sloves odtržením koncovek –ar,-er,-ir od lexematému a
připojením následujících gramatémů:
U sloves končících na –ar:
-o -amos andar ando andamos
-as -ais andas andais
-a -am anda andam
U sloves končících na –er:
-o -emos viver vivo vivemos
-es -eis vives viveis
-e -em vive vivem
U sloves končících na –ir:
-o -imos partir parto partimos
-es -is partes partis
-e -em parte partem
Některá slovesa vykazují v přítomném čase z fonetických důvodů pravopisné změny. Ty jsou
způsobené zejména tím, že se k bázovému morfému končícímu na konsonant c/g připojuje
samohláskový exponent, který ovlivňuje jeho realizaci. Tyto pravopisné změny se většinou týkají jen
první osoby jednotného čísla (pokud jde o konsonantickou změnu), přičemž v ostatních osobách toto
sloveso nevykazuje žádné jiné pravopisné změny. U některých sloves může také docházet ke
grafickému označení přízvuku nad dvojhláskami.
Pravopisná změna c ►ç
U sloves končících na –er:
conhecer
conheço conhecemos
conheces conheceis
conhece conhecem
Stejnou pravopisnou změnu vykazují také slovesa adoecer „onemocnět“ (1.os.sg.►adoeço),
agradecer „poděkovat“ (1.os.sg. ► agradeço), convencer „přesvědčit“ (1.os.sg. ►convenço),
entristecer „zesmutnět“ (1.os.sg. ► entristeço), estabelecer „stanovit“ (1.os.sg.►estabeleço),
estremecer „třást se“ (1.os.sg. ► estremeço), favorecer „podpořit“ (1.os.sg.►favoreço), merecer
„zasloužit si“ (1.os.sg. ►mereço), oferecer „nabídnout“ (1.os.sg.►ofereço), parecer „zdát se“
(1.os.sg.►pareço), perecer „zahynout“(1.os.sg.►pereço), pertencer „patřit“ (1.os.sg.► pertenço),
tecer „tkát“ (1.os.sg.►teço), torcer „kroutit“ (1.os.sg.►torço), vencer „přemoci, porazit“
(1.os.sg.►venço).
Pravopisná změna g ► j
U sloves končících na –er/-ir: „
dirigir
dirijo dirigimos
diriges dirigis
dirige dirigem
Tuto pravopisnou změnu vykazují také následující slovesa: abranger „zahrnout“
(1.os.sg.►abranjo), afligir „zarmoutit“ (1.os.sg.►aflijo), atingir „dosáhnout“ (1.os.sg.►atinjo),
cingir „opásat“ (1.os.sg.►cinjo), corrigir „opravit“ (1.os.sg.►corrijo), exigir „vyžádat“
(1.os.sg.►exijo), fugir „utéci“ (1.os.sg.►fujo), proteger „chránit“ (1.os.sg.►protejo), tingir „barvit“
(1.os.sg.►tinjo).
Pravopisná změna kmenu gui, gue ► go
K této změně dochází u sloves končících na –guir a -guer, která se v 1.osobě jednotného čísla
přítomného času oznamovacího způsobu mění na „go“: distingo (od distinguir “rozlišit“), ergo (od
erguer “vztyčit“), extingo (od extinguir “uhasit“), soergo, (od soerguer “vztyčit“) atd.
Přízvuk u sloves s kmenovými dvojhláskami
Některé kmenové dvojhlásky mají přízvuk na první samohlásce, jiné na druhé samohlásce. Do
první skupiny patří: desmaiar „omdlít“, ensaiar „zkoušet“, causar „zapříčinit“, amiudar „drobit“,
enviuvar „ovdovět“.
desmaiar
desmaio desmaiamos
desmaias desmaiais
desmaia desmaiam
Do druhé skupiny pak patří slovesa s přízvukem na druhé samohlásce, který je také graficky
označen v 1. 2. 3. os. j.č. a ve 3.os.pl.: enraizar „zakořenit, zapustit kořeny“, saudar „zdravit“, ajuizar
„soudit“, arruinar „ničit“, europeizar „poevropštit“, reunir „sejít se“ a proibir „zakázat“.
enraizar
enraízo enraizamos
enraízas enraizais
enraíza enraízam
saudar
saúdo saudamos
saúdas saudais
saúda saúdam
ajuizar
ajuízo ajuizamos
ajuízas ajuizais
ajuíza ajuízam
arruinar
arruíno arruinamos
arruínas arruinais
arruína arruínam
europeizar
europeízo europeizamos
europeízas europeizais
europeíza europeízam
reunir
reúno reunimos
reúnes reunis
reúne reúnem
proibir
proíbo proibimos
proíbes proibis
proíbe proíbem
5.1.1.3. Nepravidelná slovesa
1. Slovesa ukončená na –ear
U těchto sloves se mění samohláska -e- na dvohlásku ei:
passear
passeio passeamos
passeias passeais
passeia passeiam
Podobně se časují: alhear „odcizit“ (1.os.sg.►alheio), bambolear „vrávorat“
(1.os.sg.►bamboleio), basear „zakládat“ (1.os.sg.►baseio), cear „večeřet“ (1.os.sg.►ceio), golpear
„bušit“ (1.os.sg.►golpeio), homenagear „vzdát hold“ (1.os.sg.►homenageio), nomear „jmenovat“
(1.os.sg.►nomeio), pentear „česat“ (1.os.sg.►penteio), recear „bát se“ (1.os.sg.►receio), saborear
„ochutnávat“ (1.os.sg.►saboreio).
2. Slovesa ukončená na -iar
U těchto sloves se mění samohláska -i- na dvohlásku ei:
odiar „nenávidět“
odeio odiamos
odeias odiais
odeia odeiam
Většina sloves ukončených na -iar jsou však pravidelná. Pro příklad uvádíme: „abreviar“
zkrátit, adiar „odložit“, afiar „brousit“, copiar „opsat“, denunciar „udat“, depreciar „opovrhovat“,
desviar „svést z cesty“, enviar „poslat“, financiar „financovat“, apreciar „ocenit“, assobiar „hvízdat“,
caluniar „pomluvit“, contrariar „odporovat“, confiar „důvěřovat“, iniciar „začít“, negociar
„vyjednávat“, atd.
3. Slovesa se změnou kmenové samohlásky v přízvučné slabice
3.1. U sloves na –ir se kmenové –e- mění na –i- v 1. os.sg.:
vestir „obléci se“
-e- ► -ivisto
vestimos
vestes vestis
veste vestem
Stejným způsobem se časují: advertir „upozornit“ (1. os. sg.►advirto), competir „soutěžit“ (1.
os. sg.►compito), conferir „udělit“ (1. os. sg.►confiro), mentir „lhát“ (1. os. sg.►minto), preferir
„dát přednost“ (1. os. sg.►prefiro), referir „referovat“ (1. os. sg.►refiro), seguir „následovat“ (1. os.
sg.►sigo), sentir „cítit“ (1. os. sg.►sinto), divertir „bavit se“ (1. os. sg.►divirto), emergir „čnít“ (1.
os. sg.►emirjo/emerjo), servir „sloužit“ (1. os. sg.►sirvo), repetir „opakovat“ (1. os. sg.►repito),
sugerir „navrhnout“ (1. os. sg.►sugiro).
3.2. U sloves na –ir se mění kmenové –o- na –u- v 1. os. sg. :
cobrir „krýt“
-o- ► -ucubro
cobrimos
cobres cobris
cobre cobrem
Stejným způsobem se časují: descobrir „odhalit“ (1. os. sg.►descubro),, dormir „spát“ (1. os.
sg.►durmo), tossir „kašlat“ (1. os. sg.►tusso).
3.3.U sloves na –ir se mění kmenové –u- na –o- ve 2. a 3. os. sg. a 3.os.pl.:
acudir „přiběhnout“
-u- ► -oacudo
acudimos
acodes acudis
acode acodem
Stejným způsobem se časují: consumir „spotřebovat“, cuspir „plyvat“, entupir „plyvat“, fugir
„utéci“, sacudir „třást“, subir „stoupat“, sumir „zmizet“.
Většina sloves s kmenovým u se však časuje pravidelně: assumir „ujmout“, cumprir „plnit“,
iludir „oklamat“, nutrir „živit“, presumir „předpokládat“, suprir „nahradit“, surgir „vyvstat“, unir
„sjednotit“, zumbir „bzučet“, zunir „svištět“.
3.4.U sloves na –ir se mění kmenové –i- na –e- ve 2. a 3. os. sg. a 3.os.pl.:
frigir „smažit“
-i- ► -efrijo
frigimos
freges frigis
frege fregem
4. Slovesa se ve 2. a 3. os. se změnou e/es na –is/ i
4.1. Slovesa ukončená na –oer:
moer „mlít“
môo moemos
móis moeis
mói moem
Stejným způsobem se časují: condoer-se „smilovat se“, corroer „nahlodávat“, esmoer
„přežvykovat“, remoer „přemílat“, doer „smilovat se“, roer „hryzat“.
4.2. Slovesa ukončená na –uir:
atribuir „přisoudit“
atribuo atribuímos
atribuis atribuís
atribui atribuem
Stejně se časují také následující slovesa: concluir „uzavřít“, contribuir „přispět“, diminuir „zmenšit“,
incluir „zahrnout“, possuir „vlastnit“, restituir „restituovat“, substituir „nahradit“, excluir „vyloučit“,
usufruir „užívat“.
Sloveso construir „konstruovat, stavět“ může mít jak pravidelné tak nepravidelné časování:
construir „přisoudit“ běžnější construir „přisoudit“ běžnější
construo construo construo construímos
constróis constróis construis construis
constrói constrói construi construem
Ve slovese arguir „obviňovat“ se –gu- mění na –gú- v 2. a 3. os. sg. a v 3 os. pl:
arguir „obviňovat“
arguo arguimos
argúis arguis
argúi argúem
4.3. Slovesa zakončená na –air:
Tato slovesa jsou nepravidelná v jednotném čísle.
cair „padat“
caio caímos
cais caís
cai caem
Stejně se časují: abstrair „abstrahovat“, atrair „přitáhnout“, extrair „vytěžit“, contrair
„stáhnout“, recair „znovuupadnout do“, sair „odejít“, trair „zradit“.
5. Slovesa zakončená na -uzir a -azer se ztrátou –e ve 3.os.sg.
conduzir „řídit“
conduzo conduzimos
conduzes conduzis
conduz conduzem
aprazer „líbit se“
aprazo aprazemos
aprazes aprazeis
apraz aprazem
Stejně se časují také následující slovesa: aduzir „uvést“, deduzir „vyvodit“, introduzir „uvést“,
produzir „vyrobit“, reproduzir „rozmnožit“, seduzir „svést“, traduzir „přeložit“, jazer „ležet“, adjazer
„setrvat u“, aprazer „líbit se“, desprazer „nelíbit se“ a comprazer „vyhovět“:
6. Slovesa s nepravidelnou 1. osobou
medir „měřit“
meço medimos
medes medis
mede medem
ouvir „slyšet“
ouço/oiço ouvimos
ouves ouvis
ouve ouvem
pedir „žádat“
peço pedimos
pedes pedis
pede pedem
valer „mít ceny“
valho valemos
vales valeis
vale valem
perder „ztratit“
perco perdemos
perdes perdeis
perde perdem
poder „moci“
posso podemos
podes podeis
pode podem
caber „vlézt se“
caibo cabemos
cabes cabeis
cabe cabem
Stejně se časují i slovesa odvozená: ouvir → entreouvir „zaslechnout“, pedir → impedir
„zabránit“, pedir → despedir „propustit“, pedir → expedir „zaslat; valer → desvaler „nepodporovat“ a
valer → equivaler „rovnat se“.
7. Slovesa s nepravidelnou 1. os. sg., a 2. a 3 os.pl.
crer „věřit“
creio cremos
crês credes
crê crêem
ler „číst“
leio lemos
lês ledes
lê lêem
rir „smát se“
rio rimos
ris rides
ri riem
ver „vidět“
vejo vemos
vês vedes
vê vêem
Podle těchto sloves se časují také sloves odvozená: crer → descrer „nevěřit“, ler → reler
„znovu číst“, rir → sorrir „usmívat se“, ver → antever „předcházet“, ver → entrever „zahlédnout“,
ver → prever „předvídat“, ver → rever „znovu vidět“ a ver → prover „vybavit, zásobit se“.
8. Ostatní slovesa s nepravidelností v přítomném čase
dar „dát“
dou damos
dás dais
dá dão
estar „být“
estou estamos
estás estais
está estão
haver „být, mít“
hei havemos
hás haveis
há hão
ir „jít“
vou vamos
vais ides
vai vão
dizer „říct“
digo dizemos
dizes dizeis
diz dizem
Stejným způsobem se časují také odvozeniny: condizer „být v souladu“, contradizer
„protiřečit“, desdizer „popřít“, entredizer „říkat pro sebe“, maldizer „proklínat“, predizer „předvídat“ a
redizer „znovu opakovat“.
fazer „dělat“
faço fazemos
fazes fazeis
faz fazem
Stejným způsobem se časují také odvozeniny: desfazer „rozdělat“, malfazer „škodit“, perfazer
„obnášet“, refazer „předělat“ a satisfazer „vyhovět“.
trazer „přinést“
trago trazemos
trazes trazeis
traz trazem
querer „chtít“
quero queremos
queres quereis
quer querem
requerer „žádat“
requeiro requeremos
requeres requereis
requer requerem
saber „vědět“
sei sabemos
sabes sabeis
sabe sabem
pôr „položit“
ponho pomos
pões pondes
põe põem
Stejným způsobem se časují také odvozeniny:: antepor „dát přednost“, apor „připojit“,
decompor „rozložit“, expor „vyložit“, impor „vnutit“, indispor „rozčilit“, opor „postavit do cesty“,
pressupor „předpokládat“, repor „nahradit“, sobrepor „položit na sebe“, supor „předpokládat“ a
transpor „překročit“.
ser „být“
sou somos
és sois
é são
ter „mít“
tenho temos
tens tendes
tem têm
Stejným způsobem se časují také odvozeniny: abster-se „zdržet se“, conter „obsahovat“, deter
„zadržet“, entreter „bavit“, manter „udržet“, obter „získat“, reter „zadržet“ a suster „podepřít“.
vir „přijít“
venho vimos
vens vindes
vem vêm
Podobně se časuje také advir „přihodit se“, contravir „odvětit, porušit“, intervir „zasáhnout“ a provir
„pocházet“.
5.1.2. Sémantický rozbor přítomného času
Temporální význam prézentní charakterizuje děj jako současný, s výpovědní událostí.73
Přítomným časem se vyjadřují:
a) děje probíhající v přítomnosti („o presente momentâneo“):
Moro em Brno. „Žiji v Brně.“ / Sinto-me melhor. „Cítím se lépe.“;
b) děje iterativní/habituální („o presente habitual/frequentativo“), které se často nacházejí ve
spojení s frekvenčním příslovcem às vezes „někdy“, normalmente „obvykle“, habitualmente
„obvykle“, sempre „vždy“, todos os anos „každoročně“, todos os dias „každý den“, apod.
Esqueço-me sempre do nome do pastel. „Vždy zapomenu, jak se jmenuje ten zákusek.“;
c) děje gnómické („o presente gnómico“), což jsou všeobecně platné skutečnosti, obsahující
obecná tvrzení, která přesahují časově výpovědní událost.
O mel pode causar alergia. „Med může způsobovat alergii.“;
73
Zavadil, Čermák (2010:275).
d) děje minulé („presente narrativo“). V tomto případě jde o tzv. historický prézent. V tomto
případě se přítomný čas používá k tzv. „temporální aktualizaci“74
,
No ano seguinte publica o seu último romance. „O rok později vydal svůj poslední román.“
e) děje budoucí („presente futuro“) je z hlediska stylistického asertivnějším vyjádřením jistoty,
že se uskuteční děj budoucí. Často také nahrazuje rozkazovací způsob.
Vou a Portugal no próximo ano. „Příští rok pojedu do Portugalska.“
Agora estudas, está bem? „Teď se uč, ano?
Časové rozpětí prézentu může být tedy různé, často i časově neohraničené. Přítomný čas
vyjadřuje atélické události, procesy a stavy fázové i nefázové. Pouze v některých případech se děj
vyjádřený přítomným časem vztahuje přímo k bodu výpovědní události. Je to například tehdy, když je
součástí tzv. performativní výpovědi75
nebo je-li pro aktuální durativnost použitá fázová perifráze
estar+a+infinitiv („presente progressivo“), která charakterizuje děj jako aktuálně probíhající.
A criança está a chorar. „Dítě pláče.“
Prometo que não vou dizer nada a ninguém. „Slibuji, nikomu nic neřeknu.“
74
Tamtéž.
75
performativní věty jsou např: Slibuji, že to zařídím; Radím vám, abyste to nedělal; Chtěl bych vás poprosit za
prominutí. Jako performativní se označuje sloveso prosit, blahopřát, slibovat, varovat ve tvaru 1. osoby
(singulár nebo plurál) indikativu (řídčeji kondicionálu prézentu), který charakterizuje určitou verbální činnost
mluvčího a zároveň to, že tuto činnost právě provádí. Například Prosím vás za prominutí. Prosil bych vás o
prominutí.
5.2. IMPERFEKTUM
5.2.1. Morfematická struktura
5.2.1.1. Slovesa pravidelná
Tvary imperfekta se tvoří u pravidelných sloves odtržením koncovek –ar,-er,-ir od infinitivu
a připojením imperfektních exponentů. U sloves končících na –er a –ir je flekční paradigma stejné:
U sloves končících na –ar:
-ava -ávamos andar andava andávamos
-avas -áveis andavas andáveis
-ava -avam andava andavam
Slovesa končící na –er.
-ia -íamos viver vivia vivíamos
-ias -íeis vivias vivíeis
-ia -iam vivia viviam
U sloves končících na –ir:
-ia -íamos partir partia partíamos
-ias -íeis partias partíeis
-ia -iam partia partiam
5.2.1.2. Slovesa nepravidelná
Slovesa, která mají nepravidelné časování v imperfektním čase, jsou následující: pôr, ser, ter
a vir. Také slovesa odvozená vykazují stejnou nepravidelnost v konjugaci a jsou uvedeny vždy pod
tabulkou příslušného slovesa.
pôr „položit“
punha púnhamos
punhas púnheis
punha punham
Podobně se časují take slovesa odvozená: antepor „dát přednost“, apor „připojit“, decompor
„rozložit“, expor „vyložit“, impor „vnutit“, indispor „rozčilit“, opor „postavit do cesty“, pressupor
„předpokládat“, repor „nahradit“, sobrepor „položit na sebe“, supor „předpokládat“ a transpor
„překročit“.
ser „být“
era éramos
eras éreis
era eram
ter „mít“
tinha tínhamos
tinhas tínheis
tinha tinham
Podobně se časují take slovesa odvozená: abster-se „zdržet se“, conter „obsahovat“, deter
„zadržet“, entreter „bavit“, manter „udržet“, obter „získat“, reter „zadržet“, suster „podepřít“.
vir „přijít“
vinha vínhamos
vinhas vínheis
vinha vinham
Podobně se časují take slovesa odvozená: advir „přihodit se“, contravir „odvětit, porušit“,
intervir „zasáhnout“, provir „pocházet“.
5.2.2. Sémantický rozbor imperfekta
Imperfektum se překládá do češtiny obvykle jako nedokonavé sloveso. „Charakterizuje děj
predikátoru jako předcházející před výpovědní událostí, aspektově imperfektivní, bez vztahu
k přítomnosti. Má tedy temporální význam neaktuální.“76
Imperfektum se používá pro vyjádření:
a) atélických událostí a stavů, tedy dějů časově neohraničených:
Não me lembrava de nada . „Na nic jsem si nevzpomínal.“;
b) repetitivních dějů a událostí, které se v minulosti v pravidelných intervalech opakovaly, ale
nezasahují do výpovědní události, tzn., že mohou implikovat možnou terminativnost a mají
pluralizační povahu, jak ukazuje následující schéma:
___I___I ___I ___I ___I ___I ___I ___I ___I ___I ___I _____________________________VŮ
↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑
Íamos à praia todas as tardes. „Chodívali jsme na pláž každé odpoledne.“;
c) procesuálně pojatých okolností děje, tedy k popisu okolností, vlastností a stavů v minulosti,
které časově přesahují děj druhé věty. Imperfektum má kurzivní povahu a v češtině se obykle
používá v překladu často nedokonavé sloveso:
76
Zavadil, Čermák (2010:282).
Tinha treze anos quando emigrámos do país. „Bylo mi třináct let, když jsme emigrovali.“
Era meia-noite quando alguém bateu a porta. „Byla půlnoc, když někdo zaklepal.“
Zavadil, Čermák navrhují kontrolní otázku pro čas imperfektní: „Co se přitom dělo?“ Zatímco
pro čas perfektní dokonavý by mohl mít kontrolní otázku „co se přitom stalo?“.77
[délka děje č.1 > délka děje č. 2.]:
←------děj č. 1. ------→ ←------Bylo mi třináct let------→
↑ děj č. 2 když
↑ jsem
↑ poprvé
↑ letěl
↑ letadlem.;
d) současně probíhajících kopréteritních kurzivních atelických dějů78
.
Enquanto o João lia, a Teresa tocava piano. „Zatímco si Jan četl, Tereza hrála na piáno.“
[délka děje č.1 = délka děje č. 2.]:
←----------------------------děj č. 1.----------------------→
←--------------------------- děj č. 2. ---------------------→
←---------------------Enquanto o João lia,-----------------→
←---------------------a Teresa tocava piano.---------------→
e) zdvořilého nebo skromného přání:
Preferia falar com o senhor Silva. „Raději bych mluvil s panem Silvou.“ ;
f) podmiňovacího způsobu, a to v mluvené i psané řeči, kde zcela jednoznačně převažuje a
nemá hodnotu nižšího stylu.
Dava-te mais dinheiro, mas não tenho. „Dal bych ti více peněz, ale nemám.“;
g) souslednosti časové, v rámci které vyjadřuje současnost vzhledem k větě hlavní minulém
čase. V češtině se však použije přítomný čas.
←__________________________Disse (Řekl),___________________________→
←__________________ que estava doente (že je nemocen) __________________→
h) aktuální durativnosti v minulosti za pomoci časové transpozice perifrastické vazby
estar+a+infinitiv, kterÁ charakterizuje děj jako aktuálně probíhající v momentě, kdy se
odehrál děj druhé věty. V češtině se často používá výrazu „zrovna“.
Estava a tomar banho quando telefonaste. “Zrovna jsem se koupal, když jsi volal.“
77
Tamtéž.
78
Zavadil, Čermák (2010:286).
[délka děje č.1. ≥ délka děje č. 2.]:
←------durativní děj progresivní.1------→ ←------Estava a tomar banho------→
↑ ↑
↑ děj č. 2 ↑quando
↑ ↑telefonaste.
↑ ↑
5.3. ČAS MINULÝJEDNODUCHÝ
5.3.1. Morfematická struktura
5.3.1.1. Slovesa pravidelná
Minulý čas jednoduchý („pretérito perfeito simples) se tvoří u pravidelných sloves odtržením
koncovek –ar,-er,-ir od infinitivu a připojením následujících perfektních exponentů:
1. konjugační třída (slovesa zakončená na –ar)
-ei -ámos79
andar
andei andámos
-aste -astes andaste andastes80
-ou -aram andou andaram
2. konjugační třída (slovesa zakoncená na –er)
-i -emos
viver
vivi vivemos
-este -estes viveste vivestes
-eu -eram viveu viveram
3. konjugační třída (slovesa zakončená na –ir)
-i -imos
partir
parti partimos
-iste -istes partiste partistes
-iu -iram partiu partiram
5.3.1.2. Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou
Stejně jako u přítomného času i u času minulého vykazují některá slovesa pravopisné změny a
to z fonetických důvodů pro to, aby si uchovala stejnou výslovnost kmenových souhlásek. Tyto
pravopisné změny se týkají zejména tvarů 1. os. sg.
Pravopisná změna c►qu
tocar
toquei tocámos
tocaste tocastes
tocou tocaram
79
Podle nového pravopisu (AO90) je v 1. os. pl. grafické označení přízvuku fakultativní. My však doporučujeme,
aby se stále označoval. V indikativu prézentu se samohláska a bez grafického přízvuku realizuje jako střední
středová (neboli polozavřená) samohláska. V minulém čase jednoduchém se však realizuje jako nízká
samohláska, tedy otevřená. Přízvuk je zde foneticko-fonologicky relevantní. J schopný rozlišit vokalickou kvalitu
a potažmo temporální význam slovesa.
80
Druhá osoba množného čísla se v některých portugalských dialektech (například jižních) používají místo
druhé osoby jednotného čísla: Například falastes místo falaste, partistes místo partiste, atd.
Do této skupiny patří slovesa aplicar „použít, aplikovat, přiložit“ (1.os.sg.►apliquei),
arrancar „vytrhnout“ (1.os.sg. ► arranquei), atacar „zaútočit“ (1.os.sg. ►ataquei), certificar
„potvrdit“ (1.os.sg. ► certifiquei), complicar „komplikace“ (1.os.sg.►compliquei), duplicar
„zdvojnásobit“ (1.os.sg. ► dupliquei), educar „vychovat“ (1.os.sg.►eduquei), explicar „vysvětlit“
(1.os.sg. ►expliquei), ficar „zůstat“ (1.os.sg.►fiquei), identificar „ztotožnit“ (1.os.sg.►identifiquei),
modificar „změnit“(1.os.sg.►modifiquei), multiplicar „znásobit“ (1.os.sg.► multipliquei), secar
„schnout“ (1.os.sg.►sequei), suplicar „žadonit“ (1.os.sg.►supliquei), atd.
Pravopisná změna ç ►c
começar
comecei começámos
começaste começastes
começou começaram
Do této skupiny patří slovesa alcançar „dosáhnout“ (1.os.sg.►alancei), almoçar „obědvat“
(1.os.sg. ► almocei), ameaçar „hrozit“ (1.os.sg. ►ameacei), dançar „tančit“ (1.os.sg. ► dancei),
realçar „zvednout“ (1.os.sg.►realcei), troçar „zesměšnit“ (1.os.sg. ► trocei), tropeçar „klopýtnout“
(1.os.sg.►tropecei), atd.
Pravopisná změna g ► gue
chegar
cheguei chegámos
chegaste chegastes
chegou chegaram
Stejně se časují také slovesa následující: apagar „zhasnout, vypnout“ (1.os.sg.►apaguei),
estragar „zničit, zkazit“ (1.os.sg.►estraguei), julgar „myslet si, domnívat se“ (1.os.sg.►estraguei),
ligar „zapnout, spojit“ (1.os.sg.►liguei), mastigar „žvýkat“ (1.os.sg.►mastiguei), negar „popřít“
(1.os.sg.►neguei), pagar „platit“ (1.os.sg.►paguei), jogar „hrát“ (1.os.sg.►joguei).
5.3.1.3. Nepravidelná slovesa
Slovesa s nepravidelným časem minulým jsou: caber „vejít se“, poder “moci, ver „vidět“, dar
„dát“, estar „být“, haver „být/mít“, ir „jít“, dizer „říci“, fazer „dělat“, trazer „přinést“, querer „chtít“,
saber „vědět“, pôr „klást/položit“, ser „být“, ter „mít“, vir „přijít“.
caber
coube coubemos
coubeste coubestes
couve couberam
Stejně se časuje také descaber „být nevhodný“.
poder
pude pudemos
pudeste pudestes
pôde puderam
ver
vi vimos
viste vistes
viu viram
Stejně se časují také antever „předvídat“, entrever „zahlédnout“ a rever „znovu vidět“.
Slovesa prover „vybavit, zásobit“ a desprover „zbavit“, která se časují jako ver v přítomném čase
indikativu a konjunktivu, jsou však v jednoduchém čase minulém pravidelná:
prover
provi provemos
proveste provestes
proveu proveram
desprover
desprovi desprovemos
desproveste desprovestes
desproveu desproveram
dar
dei demos
deste destes
deu deram
haver
houve houvemos
houveste houvestes
houve houveram
ir
fui fomos
foste fostes
foi foram
estar
estive estivemos
estiveste estivestes
esteve estiveram
dizer
disse dissemos
disseste dissestes
disse disseram
Stejně se časují take slovesa: condizer „být v souladu“, contradizer „protiřečit“, desdizer
„popřít“, entredizer „říkat pro sebe“, maldizer „proklínat“, predizer „předvídat“, redizer „znovu
opakovat“.
fazer
fiz fizemos
fizeste fazestes
fez fizeram
Stejnou nepravidelnost vykazují slovesa desfazer „rozdělat“, malfazer „škodit“, perfazer
„obnášet“,, refazer „předělat“, satisfazer „vyhovět“.
trazer
trouxe trouxemos
trouxeste trouxestes
trouxe trouxeram
querer
quis quisemos
quiseste quisestes
quis quiseram
Pozor: sloveso requerer „žádat“ je slovesem pravidelným v minulém čase:
requerer
requeri requeremos
requereste requerestes
requereu requereram
saber
soube soubemos
soubeste soubestes
soube souberam
pôr
pus pusemos
puseste pusestes
pôs puseram
Stejně se časují také: antepor „dát přednost“, apor „připojit“, decompor „rozložit“, expor
„vyložit“, impor „vnutit“, indispor „rozčilit“, opor „postavit do cesty“, pressupor „předpokládat“,
repor „nahradit“, sobrepor „položit na sebe“, supor „předpokládat“, transpor „překročit“.
ser
fui fomos
foste fostes
foi foram
ter
tive tevemos
tiveste tivestes
teve tiveram
Podobně se časují slovesa abster-se „zdržet se“, conter „obsahovat“, deter „zadržet“, entreter
„bavit“, manter „udržet“, obter „získat“, reter „zadržet“ a suster „podepřít“.
vir
vim viemos
vieste viestes
veio vieram
Slovesa odvozená vykazující tuto nepravidelnost jsou: advir „přihodit se“, contravir „odvětit,
porušit“, intervir „zasáhnout“, provir „pocházet“.
Pozor: Často dochází k záměně tvarů sloves ver a vir v minulém čas jednoduchém.
vir ver (podle vzoru ouvir - ouviram)
vim viemos vi/ouvi vimos/ouvimos
vieste viestes viste/ouviste vistes/ouvistes
veio vieram viu/ouviu viram/ouviram
5.3.2. Sémantický rozbor jednoduchého času minulého
Čas jednoduchý minulý má vidový význam perfektní a neaktuální. Sloveso v tomto čase
vyjadřuje tedy děj dokonavý, který předchází výpovědní události. Jeho vidově perfektivní povaha je
většinou blíže určená časovými příslovci jako ontem „včera“, no ano passado „loni“, no mês passado
„minulý měsíc“, atd.
Časem jednuduchým minulým se vyjadřují také ukončené přírodní jevy s durativní povahou.
V češtině jim však většinou odpovídají tvary nedokonavé:
Ontem nevou/choveu. „Včera snežilo/pršelo.
Také děje, které měly v minulosti delší dobu trvání implikující terminativnost, se vyjadřují
minulým časem jednoduchým.
portugalština čeština
konkluzivnost→perfektní durativnost→imperfektní
Estudou em Lisboa. „Studoval v Lisabonu“.
O Rui tocou piano. „Rui hrál na piano.“
B. Zavadil to vysvětluje tak, že: „děj aspektově pojatý jako perfektivní může implikovat různé
časové rozpětí, je však prezentován celostně, globálně. Proto je nutné rozlišovat perfektivnost
(aspektový význam) a durativnost (význam kategorie povahy slovesného děje). Překlad do češtiny
není vždy spolehlivým vodítkem, protože obě kategorie jsou zde organizovány poněkud odlišně:
povaha slovesného děje je v češtině podřízena vidu, což se projevuje v tom, že sloveso s významem
nekonkluzivním nebo s durativním významem povahy slovesného děje se vyskytuje pouze v tvaru
nedokonavém, dokonavý tvar nepřištoutí. Proto sloveso „studovat“ má v minulém čase pouze tvary
„studoval jsem“, „studoval jsi“, atd. V portugalštině se obě dvě kategorie kombinují, takže každý
slovesný děj (včetně sloves s významem nekonkluzivním nebo děje sloves s durativní povahou
slovesného děje), lze pojímat bud perfektivně nebo imperfektivně. Proto sloveso „estudar“ může
znamenat i „studovat“, přestože je ukončený.“ 81
V tomto ohledu je dobré si připomenout, že vyjádřit kurzivnost perfektivního děje je možné za
pomoci perifrastické vazby: estive a +infinitiv, která nejvíce odpovídá tvaru „studoval jsem“ a
vyjadřuje kurzivnost i konkluzivnost. Děj je chápán jako celostní, ohraničený většinou okolnostním
určením nebo kontextem, ale implikuje časové rozpětí je větší než u perfektního děje minulého.
Srovnejme tedy:
Ontem falei com o director. _______________↓_________________
Ontem estive a falar com o director. _____________ [↓↓↓↓]_________________
V překladu obou vět do češtiny se tedy vidový rozdíl nemusí vždy poznat. Vzhledem k tomu,
že se vidové prostředky používají v češtině často i formalizovaně, nemůžeme podle slovesného tvaru
přesně povahu slovesného děje interpretovat. Takových případů, kdy se používá v češtině sloves
v nedokonavém tvaru a v portugalštině ve tvaru dokonavém, je celá řada:
Srovnejme:
Portugalština (perfektní tvar) Čeština ( perfektní/imperfektní tvar)
Quem to disse?
Ele perguntou se estamos em casa.
O que é que cantaram?
Li no jornal que houve terramoto no Japão.
„Kdo ti to řekl/říkal?“
„Zeptal se/ ptal se, jestli jsme doma.“
„Co zazpívali/zpívali?“
„Přečetl jsem/četl jsem v novinách, že v Japonsku
bylo zemětřesení.“
Tímto časem se také vyjadřují děje, které skončily v dosud trvajícím období, přičemž předpokládáme,
že již skončily. Hoje já tomei o pequeno-almoço. „Dnes jsem již snídal“.
Použití minulého času ve větách souřadných vyjadřuje sekvenci jednorázových dějů po sobě
jdoucích, jako například ve větě: Cheguei, vim, venci. „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“
_____________děj 1____________________děj 2_____________________děj 3_____
↑ ↑ ↑
___________Přišel jsem______________viděl jsem________________zvítězil jsem.______
___________Cheguei,___________________vi,______________________venci._________
81
Zavadil, Čermák (2010).
Používá se také v souvětí, kdy popis okolností, vlastností a stavů v minulosti v první větě
časově přesahuje perfektně pojatý děj druhé věty: [děj č.1 > děj č. 2.]:
A Maria lia quando O João chegou.
„Marie si četla, když Jan přišel.“
V tomto souvětí je věta druhá chápána perfektivně, zatímco imperfektum má kurzivní povahu
Opět bychom si pro první větu mohli položit kontrolní otázku: Co se přitom dělo? A pro druhou větu:
Co se stalo?82
←------ děj č. 1. ------→ ←------ Co se přitom dělo?------→
↑ ↑
↑ děj č. 2 Co
↑ se
↑ stalo
↑ ?
↑
←_________děj č. 1._________→ ←------ A Maria lia (estava a ler) ------→
↑ ↑
↑ děj č. 2 quando
↑ o
↑ João
↑ chegou.
Z hlediska konkluzivního je pak nutné připomenout rozdíl v následujících dvou konstrukcích,
kdy perfektním minulým časem je vyjádřena terminativnost, zatímco imperfektem jeho kontinuita.
A Maria estava doente na semana passada. x A Maria esteve doente na semana passada.
←---------------------------------→ x ←----------------------------------ISTOPI
(ainda hoje está) x (já não está)
82
Tamtéž.
5. 4. ČAS MINULÝ SLOŽENÝ
5.4.1. Morfematická struktura
5.4.1.1. Slovesa s pravidelným příčestím
V portugalštině se minulý čas složený („pretérito perfeito composto“) tvoří spojením
pomocného slovesa „ter“ v přítomném čase s příčestím trpným („particípio passado“)
plnovýznamového slovesa.
TENHO + příčestí TEMOS + příčestí
TENS + příčestí TENDES + příčestí
TEM + příčestí TÊM + příčestí
Příčestí minulé pravidelných sloves se tvoří nahrazením infinitivních přípon –ar,-er,-ir
příponami –ado u sloves na –ar, a -ido u sloves zakončených na –er, -ir.
slovesa na -ar
trabalhar ► trabalhado comunicar ► comunicado
começar ► começado falar ► falado
slovesa na -er
viver ► vivido comer ► comido
trazer ► trazido beber ► bebido
slovesa na -ir
partir ► partido aderir ► aderido
sentir ► sentido assumir ► assumido
Slovesa pravidelná zakončená na –air, -uir v participijních tvarech mají graficky označený
přízvuk na druhé samohlásce dvojhlásky:
slovesa pravidelná s pravopisnou změnou (přízvuk na „I“)
contrair ► contraído fruir ► fruído
sair ► saído instituir ► instituído
cair ► caído puir ► puído
distrair ► distraído fluir ► fluído
retrair ► retraído usufruir ► usufruído
atribuir ► atribuído excluir ► excluído
concluir ► concluído possuir ► possuído
diminuir ► diminuído substituir ► substituído
5.4.1.2. Slovesa s nepravidelným příčestím
Některá jinak pravidelná slovesa mohou vykazovat nepravidelné participijní tvary. Týká se to
také jejich odvozenin.
slovesa pravidelná s nepravidelným příčestím
abrir aberto desabrir „nechat čeho“ ► desaberto
entreabrir „pootevřít“ ► entreaberto
reabrir „znovu otevřít“ ► reaberto
eleger eleito reeleger „znovu zvolit“► reeleito
entregar entregue
escrever escrito descrever „popsat“ ►descrito
inscrever „vepsat, zapsat“►inscrito
prescrever „předepsat“ ► prescrito
rescrever „přepsat“ ► rescrito
ganhar ganho reganhar „znovu získat“ ► reganho
gastar gasto desgastar „rozházet, promarnit“ ► desgasto
pagar pago slovesa
nepravidelná nepravidelné příčestí
dizer dito desdizer „popřít“„ ► desdito
maldizer „zlořečit“ ► maldito
contradizer „protiřečit“ ► contradito
fazer feito desfazer „rozdělat, dozehnat“ ► desfeito
contrafazer „padělat, falšovat“ ► contrafeito
refazer „znovu udělat“ ► refeito
satisfazer „uspokojit“ ► satisfeito
rarefazer „rozředit“ ► rarefeito
ver visto prever „předvídat“ ► previsto
rever „znovu se podívat“ ► revisto
pôr posto compor „složit“ ► composto
depor „uschovat, deponovat“ ► deposto
expor „vystavovat“ ►exposto
impor „vložit, položit, přimět“ ► imposto
repor „nahradit, dosadit“ ► reposto
supor „předpokládat“ ► suposto
propor „navrhnout“ ► proposto
cobrir coberto descobrir „objevit ► descoberto
encobrir „zahalit, zakrýt“ ►encoberto
vir vindo advir „přihodit se“ ► advindo
convir „hodit se“ ► convindo
Poznámky:
 Z odvozenin je nutné vyřadit sloveso prover „opatřit, vybavit, zásobit“, které má v příčestí trpném
pravidelný tvar provido.
 V portugalštině existuje tvar desabrido, který je občas mylně interpretován jako příčestí trpné
slovesa desabrir „nechat čeho, upustit od čeho“. Sloveso desabrir má však nepravidelné
participium desaberto. Tvar desabrido je tedy zřejmě zkráceným tvarem odvozeným od
španělského dessaborido „hrubý, násilný, bouřlivý, drsný, nestoudný, tuhý“.
 Slovesa ganhar, gastar a pagar se používají pouze v nepravidelných tvarech. Pravidelné tvary
ganhado, pagado a gastado se již v současné portugalštině nepoužívají.
5.4.1.3. Slovesa s dvojím příčestím
Některá slovesa mají dvě příčestí, z nichž jedno je pravidelné a druhé nepravidelné. V tomto
případě se pravidelné tvary používají ve složených časech v činném rodu, zatímco nepravidelné tvary
se používají ve spojení s pomocným ser/estar:
Temos juntados os documentos. „Spojili jsme všechny dokumenty.“
Estamos mortos. „Jsme mrtví (unavení)“.,
Jde o následující slovesa:
portugalský
infinitiv
význam
1.participium 2.participium
absorver absorvovat absorvido absorto
aceitar přijmout aceitado aceito, aceite
acender rozpálit acendido acesso
afeiçoar okouzlit afeiçoado afecto
afligir rmoutit afligido aflito
agradecer děkovat agradecido grato
assentar nasadit assentado assente
atender obsluhovat atendido atento
benzer žehnat benzido bento
cativar zajmout cativado cativo
cegar zaslepit cegado cego
completar doplnit completado completo
concluir dojít k závěru concluído concluso
convencer přesvědčit convencido convicto
corrigir opravit corrigido correcto
corromper zkazit corrompido corrupto
cultivar obdělávat cultivado culto
defender bránit defendido defenso
descalçar vyzout boty descalçado descalço
dirigir vést, dirigovat dirigido directo
dissolver rozpustit dissolvido dissoluto
distinguir rozlišit distinguido distinto
eleger (z)volit elegido eleito
emergir vynořit se emergido emerso
entregar odevzdat entregado entregue
envolver zahrnout envolvido envolto
enxugar osušit enxugado enxuto
erigir postavit, vztyčit erigido erecto
escurecer zatemnit escurecido escuro
expressar vyjádřit expressado expresso
exprimir vyjádřit exprimido expresso
expulsar vyhnat expulsado expulso
extinguir uhasit extinguido extinto
fartar nasytit fartado farto
findar skončit findado findo
frigir škvařit, smažit frigido frito
ganhar vyhrát, získat ganhado ganho
gastar utratit gastado gasto
imergir ponořit imergido imerso
imprimir tisknout imprimido impresso
incluir zahrnout incluído incluso
incorrer vyústit incorrido incurso
infectar nakazit infectado infecto
inquietar zneklidnit inquietado inquieto
inserir vložit inserido inserto
isentar osvobodit od cla isentado isento
juntar spojit juntado junto
libertar osvobodit libertado liberto
limpar uklidit, umýt limpado limpo
manifestar ukázat manifestado manifesto
matar zabít matado morto
morrer zemřít morrido morto
murchar zvadnout murchado murcho
nascer narodit se nascido nato, nado
ocultar schovat ocultado oculto
omitir vynechat omitido omisso
oprimir utiskovat oprimido opresso
pagar platit pagado pago
perverter zkazit pervertido perverso
prender chytit, lapit prendido preso
pretender hodlat, zamýšlet pretendido pretenso
repelir odpuzovat repelido repulso
revolver převracet revolvido revolto
romper rozbít rompido roto
salvar zachránit salvado salvo
secar usušit, uschnout secado seco
segurar zajistit segurado seguro
soltar rozvázat soltado solto
submergir ponořit submergido submerso
submeter podrobit submetido submisso
sujeitar podřídit, sujeitato sujeito
suspeitar mít podezření suspeitado suspeito
suspender pověsit suspendido suspenso
tender natáhnout tendido tenso
tingir barvit tingido tinto
vagar toulat se vagado vago
Poznámky:
 Slovesa empregar e encarregar tradičně vykazují příčestí ve tvaru: empregado a encarregado,
avšak některé gramatiky a slovníky připouštějí také tvary: ecarre-
gue/empregue;
 příčestí slovesa romper „rozbít“ v trpném rodě se může použít v pravidelném tvaru rompido.
Tvar roto se používá jako adjektivum;
 tvar morto je participium slovesa morrer, ale používá se také jako participium slovesa ma-
tar.
infinitiv 1.participium2.participium
matar matado morto
morrer morrido morto
Tem matado muitos animais. „Zabil mnoho zvěře.“
Os animais foram mortos. „Zvířata byla zabita“
Têm morrido muitas pessoas. „Zemřelo mnoho lidí.“
As pessoas estão mortas. „Lidé jsou mrtví.“
8 Tvar impresso má význam „potištěný (o látce)“, zatímco participium imprimido je pak používán
ve významu “uveřejněný, vytisknutý“.
5.4.2. Sémantický rozbor minulého času složeného
Minulým časem složeným, který se obvykle překládá do češtiny nedokonavým slovesem, se
vyjadřují děje atélické repetitivní, nedokončené, které se opakovaně uskutečňují v ještě v trvajícím
časovém období včetně výpovědní události, které je určeno výrazem: ultimamente, nos últimos
tempos, nos últimos dias.
____I____I____I____I____I____I____I____I____I____I____I____I____I (VU83
)
Ela tem corrido todos os dias. „Touto dobou každý den běhá“.
Ela tem escrito uma carta todos os dias. „Každý den píše jeden dopis.“
83
VU – výpovědní událost.
Sloveso v tomto čase vyjadřuje především atelické děje, které se opakovaně uskutečňují až do
výpovědní události a jsou v minulosti ohraničeny nějakou jinou událostí, zpravidla uvedenou časovým
určením: „od té doby, co…..“:
Desde que o bebé nasceu, não temos dormido nada.
„Od té doby, co se narodilo to dítě, jsme se vůbec nevyspali.“
I____I____I____I____I__ I____ I____ I____ I____ I____ I____ (VU84
)→→
↑ não temos dormido nada. não temos dormido nada. não temos dormido nada.
↑
↑
Desde
que
nasceu
o bebé,
Z hlediska vidového minulý čas složený má zvláštní povahu, odlišnou od jiných románských
jazyků. Zatímco v jiných románských jazycích vyjadřuje perfektivnost, v portugalštině může sice mít
počátek ohraničený dokonavým dějem, ale to, co je pro něj charakteristické, je opakování děje a jeho
přetrvávání ve výpovědní události. Tuto zvláštnost vykazuje minulý čas složený pouze
v oznamovacím způsobu, nikoliv v konjunktivu, v němž vyjadřuje děje telické.
Je nutno podotknout, že vidová povaha tohoto času složeného souvisí také s vidovou povahou
samotného slovesa. Například stavová slovesa ve složeném čase minulém ztrácí složku iterativnosti.
Ve větě: Ela tem estado doente. „Ona je v poslední době nemocná.“ je vyjádřeno to, že stav dané nemoci
trvá po určitou dobu včetně momentu přítomného.
Ela tem estado doente. „Ona je v poslední době nemocná.“ (stav - singulární).
← (e s t a r d o e n t e) VU---→
Slovesa procesuální a stavová mohou mít v tomto složeném čase minulém iterativní význam,
ale to pouze v případě, že je vyjádřen nějakým cirkumstativem. Ve větě: Ela tem estado doente. „Ona
je v poslední době nemocná.“ je vyjádřeno to, že stav dané nemoci trvá v průběhu těchto dnů.
Ela tem corrido todos os dias.
← ← I——— I——— I——— I——— I——— VU→→
↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑
correr correr correr correr correr correr
Tem estado doente todos os meses. „V poslední době bývá každý měsíc nemocná“
I---- ---- ---- ---- ---- ---- I--- ---- ---- ---- ---- ---- I-------- ---- ---- VU →
[estar doente] ---- ---- [estar doente] ---- ---- [estar doente]
84
VU – výpovědní událost.
Slovesa kulminační také mohou mít iterativní povahu, a to pouze v případě, že je blíže specifikován
interval s přesahem či zahrnutím výpovědní události.
← ← I— — I—— I—— I—— I—— I— VU→→
↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑
maratona maratona maratona maratona maratona
Tem ganho todos os anos a maratona. „Každý rok vyhrál maraton.“
Iterativní povahu však nabývá v případě, že je použita s vhodnými časovými příslovci, jako
například frequentemente „často“, todas as semanas „každý týden“, todos os meses „každý měsíc“.
Tato adverbia poukazují na plurální povahu děje/stavu.
Je třeba zdůraznit, že existuje rozdíl mezi habituálním přítomným časem e minulým složeným
časem indikativu. Ten je totiž časově ohraničen, ať už explicitně nebo implicitně. Významový rozdíl
mezi těmito větami tedy spočívá v rysu habituálnosti, který je typický pro čas přítomný a má univerzální
charakter, zatímco věta s minulým časem složeným se týká jen časově omezeného období.
A Maria nada todas as semanas. „Marie chodí plavat každý týden.“
← ← I— — I—— I—— I—— I—— I— VU →→
A Maria tem nadado todas as semanas. „Marie chodí poslední dobou plavat každý týden.
I—— I—— I—— I—— I— VU→→
5.4.3. Použití s klitickými zájmeny
V případě použití klitických nepřízvučných zájmen je nutné dodržovat pravidlo o postavení
těchto zájmenných tvarů za pomocné sloveso ter/haver prostřednictvím spojovacího znaménka
v kladném slovesném tvaru. Ve tvaru záporném či v případě výskytu spojek a adverbií ve větě před
slovesem se zájmena anteponují:
Tenho-o feito todos os dias. „Dělám to v poslední době každý den.“
Têm-no dito em todas as aulas. „V poslední době to říká každou hodinu.“
Tem-lo feito com raiva. „Dělal jsi to (v poslední době) ve vzteku.“
Diz-me quem te tem treinado. „Řekni mi, kdo tě v poslední době trénuje.“
Com quem é que se tem encontrado? S kým se poslední dobou schází?
5.5. ČAS PŘEDMINULÝ
5.5.1. Čas předminulý jednoduchý
Čas předminulý jednoduchý, zvaný také plus-quam-perfektum („pretérito mais-queperfeito“)
se dělí na jednoduchý („pretérito mais-que-perfeito simples“) a složený („pretérito maisque-perfeito
composto“).
5.5.1.1. Morfematická struktura
5.5.1.2. Slovesa pravidelná
Minulý čas se tvoří u pravidelných sloves odtržením koncovek –ar,-er,-ir od infinitivu a
připojením následujících koncovek:
U sloves končících na –ar:
-ara -áramos andar andara andáramos
-aras -areis andaras andareis
-ara -aram andara andaram
U sloves končících na –er:
-era -éramos viver vivera vivéramos
-eras -éreis viveras vivereis
-era -eram vivera viveram
U sloves končících na –ir:
-ira -íramos partir partira partíramos
-iras -íreis partiras partíreis
-ira -iram partira partiram
5.5.1.3. Slovesa nepravidelná
Slovesa nepravidelná tvoří předminulý čas od lexematického základu slovesa ve tvaru 3. os.pl.
jednoduchého času minulého, jehož pretéritní koncovky –aram, -eram, -iram jsou nahrazeny
koncovkami z paradigmat platných pro pravidelné časování plus-quam-perfekta. Slovesa
s nepravidelným časem předminulým jsou stejná jako nepravidelná slovesa s časem minulým
jednoduchým: caber „vejít se“, poder “moci, ver „vidět“, dar „dát“, estar „být“, haver „být, mít“, ir
„jít“, dizer „říci“, fazer „dělat“, trazer „přinést“ querer „chtít“, saber“ vědět“, pôr „klást, položit“, ser
„být“, ter „mít“, vir „přijít“.
Caber (3.os.pl. jednoduchého času minulého = puderam)
caber
coubera coubéramos
couberas coubéreis
coubera couberam
Podobně se časují: descaber „být nevhodný“,
poder (3.os.pl. jednoduchého času minulého = puderam)
poder
pudera pudéramos
puderas pudéreis
pudera puderam
ver (3.os.pl. jednoduchého času minulého = viram)
ver
vira víramos
viras víreis
vira viram
Slovesa prover „vybavit, zásobit“ a desprover „zbavit“ jsou v tomto čase také pravidelná.
prover
provera provéramos
proveras provéreis
provera proveram
prover
desprovera desprovéramos
desproveras desprovéreis
desprovera desproveram
dar (3.os.pl. jednoduchého času minulého = deram)
dar
dera déramos
deras déreis
dera deram
haver (3.os.pl. jednoduchého času minulého = houveram)
haver
houvera houvéramos
houveras houvéreis
houvera houveram
ir (3.os.pl. jednoduchého času minulého = foram)
ir
fora fôramos
foras fôreis
fora foram
estar (3.os.pl. jednoduchého času minulého = estiveram)
estar
estivera estivéramos
estiveras estivéreis
estivera estiveram
dizer (3.os.pl. jednoduchého času minulého = disseram)
dizer
dissera disséramos
disseras disséreis
dissera disseram
Stejně se časují také slovesa: condizer „být v souladu“, contradizer „protiřečit“, desdizer
„popřít“, entredizer „říkat pro sebe“, maldizer „proklínat“, predizer „předvídat“ a redizer „znovu
opakovat“.
fazer (3.os.pl. jednoduchého času minulého = fizeram)
fazer
fizera fizéramos
fizeras fizéreis
fizera fizeram
Stejně se časují slovesa: desfazer „rozdělat“, malfazer „škodit“, perfazer „obnášet“,, refazer
„předělat“ a satisfazer „vyhovět“.
trazer (3.os.pl. jednoduchého času minulého = trouxeram)
trazer
trouxera trouxéramos
trouxeras trouxéreis
trouxera trouxeram
querer (3.os.pl. jednoduchého času minulého = quiseram)
querer
quisera quiséramos
quiseras quiséreis
quisera quiseram
Pozor: sloveso requerer „žádat“ je slovesem pravidelným i v předminulém čase:
requerer (3.os.pl. jednoduchého času minulého = requereram)
requerer
requerera requeréramos
requereras requeréreis
requerera requereram
saber (3.os.pl. jednoduchého času minulého = souberam)
saber
soubera soubéramos
souberas soubéreis
soubera souberam
pôr (3.os.pl. jednoduchého času minulého = puseram)
pôr
pusera puséramos
puseras puséreis
pusera puseram
Stejně se časují také slovesa antepor „dát přednost“, apor „připojit“, decompor „rozložit“,
expor „vyložit“, impor „vnutit“, indispor „rozčilit“, opor „postavit do cesty“, pressupor
„předpokládat“, repor „nahradit“, sobrepor „položit na sebe“, supor „předpokládat“ a transpor
„překročit“.
ser (3.os.pl. jednoduchého času minulého = foram)
ir
fora fôramos
foras fôreis
fora foram
ter (3.os.pl. jednoduchého času minulého = tiveram)
ter
tivera tivéramos
tiveras tivéreis
tivera tiveram
Stejně se časují také slovesa: abster-se „zdržet se“, conter „obsahovat“, deter „zadržet“,
entreter „bavit“, manter „udržet“, obter „získat“, reter „zadržet“, suster „podepřít“.
Vir (3.os.pl. jednoduchého času minulého = vieram)
vir
viera viéramos
vieras viéreis
viera vieram
Stejně se časují také slovesa: advir „přihodit se“, contravir „odvětit, porušit“, intervir
„zasáhnout“ a provir „pocházet“.
Pozor: Často dochází k záměně tvarů sloves ver a vir v čas předminulém.
vir ver (zachováno pouze i podle vzoru ouvir - ouviram)
viera viéramos vira/ouvira viramos/ouvíramos
vieras viéreis viras/ouviras vírais/ouvíreis
viera vieram vira/ouvira viram/ouviram
5.5.2. Čas minulý složený
Minulý složený čas (pretérito mais-que-perfeito composto) se tvoří spojením pomocného
slovesa „ter“ v imperfektu s příčestím trpným (viz kapitoly. 5.4.1.1.; 5.4.1.2.; 5.4.1.3 )
TINHA + příčestí TÍNHAMOS + příčestí
TINHAS + příčestí TÍNHEIS + příčestí
TINHA + příčestí TINHAM + příčestí
5.5.2.2. Sémantický rozbor předminulého času
Čas předminulý jednoduchý, zvaný také plusquamperfektum („pretérito mais-que-perfeito
composto“), vyjadřuje děj, který se udál před jiným dějem minulým, nebo děj, který proběhl dlouho
před okamžikem výpovědi. Charakterizuje děj predikátoru jako bezprostředně předcházejícímu
nějakému okamžiku v minulosti, který je současný s dějem minulým.
O João tinha saído, quando a Maria chegou.“Jan odešel před tím, než Marie přišla“.
A Isabel faltou à aula porque tinha estado engripada.
„Isabel nepřišla na hodinu, protože dostala chřipku“.
A Maria chegou atrasada à aulas. Tinha perdido o autocarro.
„Marie přišla pozdě do školy. Zmeškala autobus.“
Děje vět podtržených se odehrály před realizací děje druhé věty:
______________děj 1_________ ►_________děj 2___________________
↑ ↑
O João tinha saído ► A Maria chegou
A Isabel tinha estado engripada ► Isabel faltou à aula
A Maria tinha perdido o autocarro ► a Maria chegou atrasada
Mezi jednoduchým a složeným časem předminulým existuje stylistický rozdíl. Jednoduchý
čas předminulý je v současné portugalštině používá obecně méně hojný. Vyskytuje se však často
v psaném, literárním jazyce. Naopak složený tvar tohoto času je častý v obou jazykových stylech.
Kromě výše uvedeného významu může plus-quam-perfektum vyjadřovat děje, které se
uskutečnily v dávnější minulosti, která není blíže ohraničená v předchozím mluveném či psaném
kontextu.
Por várias vezes desmaiara em público. „Několikrát omdlela před lidmi.“
Alguém me tinha dito isso. „Někdo mi to řekl.“
A Ana tinha vivido em Londres. „Ana žila v minulosti.“
Jednoduchý tvar předminulého času se objevuje v takových ustálených spojeních, jako jsou:
tomara que „kéž by“, quem me dera que „kéž by“, pudera „kéž by“,
Quem me dera que estivesses aqui. „Kéž bys byl tady.“
V psaném textu se mohou oba dva tvary v jednom souvětí střídat s tím, že mají stejnou
hodnotu a význam, jsou tedy ekvivalentní: A Ana tinha visitado a avó, mas não lhe dissera nada.
„Ana navštívila babičku, ale nic jí neřekla.“
Plus-quam-perfektum nahrazuje v souslednosti časové ve větě vedlejší minulý čas, jako jě
tomu například ve větě: Vi o filme. „Viděl jsem ten film.“ Nebo: Fiz o trabalho. „Udělal jsem tu
práci“, podléhá v nepřímé řeči změně: minulý čas→předminulý čas:
Vi o filme. → Tinha visto.
Fiz o trabalho. → Tinha feito.
„Ela disse que já tinha visto o filme.! „Řekla, že již viděla ten film.“
Perguntou se tinha feito o trabalho. „Zeptala se, jestli udělala tu práci.“
Velice časo se tohoto času používá po příslovcích nunca „nikdy“ a já „již“:
Coisas que nunca tinha encontrado antes. Věci, se kterými se před tím nikdy nesetkal.
Eu já to tinha dito. Už jsem ti to říkal. (Vždyť už jsem ti to říkal)
5.6. ČAS BUDOUCÍ:
5.6.1. Morfematická struktura
5.6.1.1. Slovesa pravidelná
Čas budoucí jednoduchý ( „futuro do presente simples“/„futuro“)85
se v portugalštině tvoří se
s výjimkou tří sloves pravidelně pomocí futurálních exponentů, které se připojují k infinitivním
tvarům sloves. Ty jsou společné pro všechny tři konjugační skupiny.
U sloves 1.konjugační třídy ( zakončených na –ar):
-ei -emos andar andarei andaremos
-ás -eis andarás andareis
-á -ão andará andarão
U sloves 2. konjugační třídy (zakončených na –er):
-ei -emos viver viverei viveremos
-ás -eis viverás vivereis
-á -ão viverá viverão
U sloves 3. konjugační třídy (zakončených na –ir):
-ei -emos partir partirei partiremos
-ás -eis partirás partireis
-á -ão partirá partirão
5.6.1.2. Slovesa nepravidelná
U tohoto budoucího času vykazují nepravidelnost pouze tři slovesa a jejich odvozeniny: dizer,
fazer a trazer a jejich odvozeniny.
dizer
direi diremos
dirás direis
dirá dirão
Podobně se v tomto budoucím čase časuji odvozeniny od dizer:
condizer „být v souladu“ (1.os. sg. ► condirei), contradizer „protiřečit“ (1.os. sg. ► contradirei),
desdizer „popřít“ (1.os. sg. ► desdirei), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os. sg. ► entredirei), maldizer
„proklínat“( 1.os. sg. ► maldirei,) predizer „předvídat“( 1.os. sg. ► predirei), redizer „znovu
opakovat“( 1.os. sg. ► redirei).
85
Gramática do Português (2013:524)
fazer
farei faremos
farás fareis
fará farão
Takto se časují také odvozeniny od slovesa fazer: desfazer „rozdělat“ (1.os. sg. ► desfarei),
malfazer „škodit“ (1.os. sg. ► malfarei), perfazer „obnášet“ (1.os. sg. ► perfarei), refazer „předělat“
(1.os. sg. ► refarei), satisfazer „vyhovět“ (1.os. sg. ► satisfarei).
trazer
trarei traremos
trarás trareis
trará trarão
5.6.2. Sémantický rozbor času budoucího
Budoucí čas jednoduchý se používá především k vyjádření budoucích futurálních86
dějů, tedy
dějů následných k výpovědní události.
Serão dadas mais informações às 23 horas. „Více informací bude poskytnuto ve 23 hodin.“
Budoucí čas spadá jednoznačně svou modotemporální povahou do sféry probabilitativnosti.
Jeho modotemporální význam „stojí na hranici reálnosti a potencionálnosti, protože jde o děj dosud
nerealizovaný, o pouhý předpoklad jisté realizace děje do obsahové sféry probabilitativnosti.“87
Tomuto jevu se říká intersémie.88
Obecně se intersémií rozumí vztah mezi výrazem a významem, který
je u futura asymetrický. „Intersémie spočívá v tom, že vedle hlavního (centrálního) invariantního
významu výrazového exponentu se k témuž exponentu periferně (sekundárně) vztahuje ještě jiný
invariantní význam“.89
Neutralizuje se v něm výrazově-významová opozice dvou původně
autonomních výrazových prostředků: tím prvním je význam času budoucího a ten druhý vyjadřuje
pravděpodobnost v přítomnosti. Dochází zde ke kontaminaci mezi vnitřními složkami dvou znaků:
výrazová forma jednoho znaku se spojuje s významem znaku druhého.90
Pravděpodobnost v přítomnosti však lze v portugalštině vyjádřit také budoucím časem nebo
lexikálně za pomoci modálního adverbia provavelmente, se calhar, talvez, apod.
Mentirá./ Estará a mentir./ Provavelmente está a mentir. „Pravděpodobně lže.“
86
Zavadil, Čermák (2010:297)
87
Tamtéž.
88
Tamtéž.
89
Tamtéž.
90
Zavadil, Čermák (2010:298).
Někteří lingvisté jsou názoru, že indikativu futura je vyhrazen pouze sém probabilitivu
prézentu, tedy pravděpodobnosti v přítomném čase. V českém překladu je tato probabilitativní
sémantická složka vyjádřena lexikálně za pomoci modálních adverbií: asi, zřejmě, možná, atd.
A rapariga terá 20 anos. „To děvče má asi dvacet let
Kromě modálního významu probabilitivního však futurum vykazuje ještě jeden další modální
význam, a to imperativní. Tento význam má i český imperativ. Jako příklad uvádíme části z Desatera
přikázání: Não matarás! / Não tomarás o nome do Senhor teu Deus em vão.../ Não adulterarás./
Não furtarás.../ Não dirás falso testemunho contra o teu próximo.
Tento jev je příčinou vzniklých domněnek, že toto nové významové zatížení budoucího času
má stejný důsledek, jako ve španělštině, kde je prokázána: „zřetelná tendence k přenesení funkce
významu futura na opisný výrazový exponent ir+infinitiv“. 91
Znamená to tedy, že perifrastická
konstrukce ir + infintitiv vyjadřující původně bezprostřední budoucnost se stává univerzálním
futurálním časem, který vykazuje jak význam časové proximity tak význam indikativu futura.“ 92
Zatím však je možné hovořit o jisté tendenci, kterou nelze absolutně potvrdit ani vyvrátit.
V současné portugalštině se indikativu futura stále používá pro vyjádření temporálního významu
futurálního. V tomto ohledu by se dalo říct, že indikativ futura ve významu budoucího času se
vyskytuje především ve spisovné formální mluvené i psané portugalštině. V portugalštině mluvené
(neoficiální) by však bylo možné charakterizovat jej jako příznakový, hyperkorektní až nezvyklý.
Úzus tohoto času je ovlivněn takovými sociolingvistickými faktory, jako je například zeměpisný
původ mluvčího (předpokládají se zde totiž také diatopické rozdíly) či rodinné prostředí (v některých
rodinách, kde se dbá na používání spisovné jazykové normy, je použití budoucího času obvyklé),
apod.
Obdobná tendence je patrná i ve španělštině, kde je pražští romanisté B. Zavadil a P. Čermák
vysvětlují následujícím způsobem:
„Tato tendence je projevem spontánního tíhnutí systému k pravidelnosti a rovnováze.
Částečná rovnováha se tím získává (odstraňuje se neutralizace93
, opozice mezi mody se nevyhraňuje),
na druhé straně se však vytváří nová závada, protože se zároveň neutralizuje opozice „indikativ
postprézentu“ x indikativ futura“. Tím vzniká v langovém systému nový zdroj napětí a nová potřeba
terapie. Výslednicí takovýchto proti sobě působících tendencí je stav nestabilní rovnováhy v systému.
Obecný poznatek z toho vyplývající je ten, že systém neustále tíhne k vyváženosti a dokonalé
91
Zavadil, Čermák (2010:299).
92
Příklady pochází z Gramática do Português (2014:526).
93
Použití bezpříznakového členu privativní opozice místo členu příznakového. Může být fakultativní nebo
obligatorní. Zavadil, Čermák (2010:298).
pravidelnosti, avšak v úplné podobě jich nikdy nedosahuje. Uvedená polarizace funkcí je pouhá
tendence, nikoli hotová skutečnosti.“94
Na výskyt tohoto jevu upozorňují jak gramatiky portugalského jazyka95
, tak některé dílčí
studie.96
J. Hricsina se dokonce zmiňuje o cyklickém charakteru těchto tendencí: ir v perifrastické
konstrukci ir + infinitiv ztrácí svůj původní sém pohybu, aby vyjádřil děj postprézentní. Posléze ztrácí
však i tento postprézentní význam, a vyjadřuje děj budoucí s tím, že se opozice postprézentní x
budoucí neutralizuje.
Ir (sloveso pohybové) ► Ir + infinitiv (význam postprézentní) ►Ir + infintiv (význam budoucí)
Obdobná tendence existuje tedy i u tvaru budoucího času, který se sice zachovává, ale u něhož
dochází také k významovému posunu: původní význam ustupuje do pozadí a do popředí se dostává
význam modální – probabilitivní.
Irá (futurální temporální význam) ► Irá (probabititivní modální význam prézentnní)
V poslední době však byl zaznamenán vyšší výskyt této perifrastické konstrukce s pomocným
slovesem ir v budoucím čase, tedy: irá construir, irá distribuir, irá falar. Tato perifrastická konstrukce
se začala vyskytovat nejdříve individuálně, a to z toho důvodu, že někteří autoři vnímali konstrukci vai
falar jako nedostatečně gramaticky správnou, variantu lidovou či hovorovou, přestože byla
gramatikalizována a tento budoucí čas plně nahrazuje. Ve snaze odlišit v této konstrukci spisovnější a
méně spisovný tvar tak došlo u pomocného slovesa vazby ir+ infinitiv k substituci, kdy budoucí čas
nahrazuje univerzální přítomný čas indikativu, přestože ten je schopen univerzálně budoucnost
vyjádřit. Jde tedy o konstrukci reduntantní, jejíž použití je výrazně omezeno na jazyk formální, kde
koexistuje s budoucím časem opisným i s budoucím časem jednoduchým. Prozatímní výsledky
korpusového výzkumu97
ukázaly, že budoucí čas („futuro do presente“) je nejčastěji používaným
tvarem budoucího času v jazyce formálním a psaném a jeho nejbližší synonymní variantou je
konstrukce irá+infintiv. Ta je však používána výhradně v jazyce formálním.
Ukázka korpusového výzkumu, který porovnává počet výskytů jednotlivých konstrukcí:
infinitiv vai+infinitiv irá + infinitiv budoucí čas
falar 262 87 882
ocorrer 245 30 114
tomar 363 1106 885
ser 19 573 1369 119 975
ter 5797 395 68546
substituir 333 132 512
94
Tamtéž.
95
GLP (2003:158). Oliveira (1985).
96
Hricsina (2011:171) ), Tláskal (1978:206-207).
97
Probíhající výzkum bude publikován v časopise ERB pod názvem „Frequência do uso do futuro do presente, e
da construção perifrástica vai+infinitiv e irá+infinitivo.“
Z porovnání frekvence jednotlivých výskytů je patrná jasná převaha budoucího času v jeho původním
temporálním významu (tedy ne ve významu parazitním). Druhou nejčastější konstrukcí je pak
konstrukce vai+infinitiv a nejméně častá je pak hyperkorektní konstrukce irá+infinitiv.
Futurum je aspektově indiferentní, ztrácí se v něm tedy opozice perfektivní x neperfektivní.
V případě potřeby kvantitativního vyjádření plurální povahy děje, je nutné tuto povahu blíže
specifikovat přímo lexikálním prostředky, které vyjadřují pluralitu děje: regularmente „pravidelně“,
todos os anos „každý rok“, frequentemente „často“, muitas vezes „mnohokrát“, apod.
Levarei o meu filho à Austrália. „Odvezu syna do Austrálie.“
Levarei o meu filho à Austrália todos os anos. „Každý rok odvezu syna do Austrálie.“
5.6.3. Substituce budoucího času
Význam budoucího času však má také čas přítomný či konstrukce haver de + infinitiv ve
fakultativní kombinaci s příslušným časovým příslovcem:98
Jak již bylo řečeno (viz kapitola 5.1.2.),
použití přítomného času pro vyjádření děje budoucího („presente futuro“) je z hlediska stylistického
asertivnějším vyjádřením jistoty, že se uskuteční děj budoucí.
Vou a Portugal no próximo ano. „Příští rok pojedu do Portugalska.“
A Maria volta daqui a duas semanas. „Marie se vrátí za dva týdny.“
Další konstrukcí vyjadřující budoucí čas je haver+de+infinitiv,99
kde pomocné sloveso haver
je vyčasováno v přítomném čase oznamovacího způsobu:
hei + de + infinitiv havemos + de + infinitiv
hás + de + infinitiv haveis + de + infinitiv
há + de + infinitiv hão + de + infinitiv
Tato konstrukce vyjadřuje děj situovaný do neznámé budoucnosti a má také výraznou modální
volitivní hodnotu vyjadřující přání, záměr či kompromis.100
A Maria há de voltar um dia. „Marie se určitě jednou vrátí.“
Eu hei de mostrar-lhe que sou capaz. „Já jim ukážu (musím ukázat), že jsem dobrý.“
98
Gramática do Português (2014:525).
99
Podle starého pravopisu se používala spojovací čára (portugalsky hífen) u haver-de: hei-de, hás-de, há-de,
havemos-de, haveis-de, hão-de. Podle nového pravopisu je použití této spojovací čáry neprávné.
100
Gramática do Português (2014:526).
5.7. ČAS BUDOUCÍ SLOŽENÝ
5.7.1. Morfematická struktura
Budoucí čas složený („futuro do presente composto“ nebo zjednodušeně „futuro composto“),
je tvořen analyticky použitím auxiliárního slovesa ter v budoucím čase a participijním tvarem
plnovýznamového slovesa (viz kapitola 5.4.1.1., 5.4.1.2. a 5.4.1.3.)
TEREI + příčestí TEREMOS + příčestí
TERÁS + příčestí TEREIS + příčestí
TERÁ + příčestí TERÃO + příčestí
5.7.2. Sémantický rozbor budoucího složeného času
Předbudoucí čas má stejně jako jednoduchý čas budoucí dva významy: temporální a modální.
Temporální význam spočívá v lokalizaci budoucího telického děje jedné věty před jiný děj
budoucí (někdy i nevyjádřený), jako ukazuje následující schéma:
VU101
_______________F1_______________________F2__________________→→
↑ ↑
↑ ↑
↑ ↑
A mãe sairá. Tu chegarás.
Matka odejde. Ty přijdeš.
Eu comprarei bilhetes. Tu chegarás.
Koupím lístky. Ty přijdeš.
V tomto schématu jsou tedy dva děje budoucí, z nichž děj věty první (F1) předchází ději věty
druhé (F2). Sekvenci těchto dvou vět můžeme vyjádřit buď pomocí souřadných vět:
A mãe sairá e tu, depois, chegarás. „Matka přijde a ty potom odejdeš.“;
anebo pomocí hypotaktického souvětí, jak ukazuje následující příklad:
Quando chegares102
, a mãe já terá saído.
„Až přijdeš, matka bude již pryč.“
Quando chegares, eu já terei comprado os bilhetes para o teatro..
„Až přijdeš, budu již mít koupeny lístky do divadla.“
101
Výpovědní událost.
102
Tvar konjunktivu budoucího času, který se používá ve vedlejších větách adverbiálních časových.
Chronologická sekvence za sebou jdoucích budoucích dějů ovlivňuje také pořádek větných
celků v souvětí, jejichž pozic nemohou být v souvětí zaměněny, jinak by byl také pozměněn
chronologický sled dějů.
Tímto časem mohou být vyjádřeny děje, které se uskuteční se 100% jistotou a které jsou
dokonány v určitý, konkrétní, okamžik, který je vyjádřen buď větou vedlejší (viz výše), anebo
temprálním cirkumstativem (příslovečným určením času). Velmi často se ve spojení s tímto časem
používá příslvoce já „již“.
Z hlediska vidového tento čas vyjadřuje děje dokonavé, telické. Z tohoto důvodu bývá
použito dokonavého času minulého, jak ukazují následující věty.103
Daqui a um mês, a Maria já terá terminado/terminou a tese de mestrado. „
Za měsíc bude mít Marie již dokončenu diplomovou práci.“
Estamos atrasados. Quando chegarmos ao estádio, a Selecção já terá marcado/marcou um
golo. 104
„Máme zpoždění. Až přijdeme na stadion, tým už bude mít připsaný jeden gól“.
Velmi zajímavá je podobnost povahy tohoto času v portugalském a českém jazyce, kde
převažuje analytický tvar tohoto času předbudoucího a také je struktura:
terei lido „budu mít dočteno/přečteno“.
terei lido
budu mít dočteno/přečteno
Modální význam tohoto času spočívá v tom, že vyjadřuje probabilitu jak dokonavého děje
minulého (tedy děje, který se zřejmě uskutečnil před výpovědní událostí), tak dokonavého děje
přítomného (tedy děje, který je časově shodný s výpovědní událostí).
Quando acabaram de almoçar, o João terá pago a conta. (probabilita v minulosti)
„Když dojedli oběd, Jan určitě asi zaplatil účtenku.
A este hora, o João já terá chegado /chegou ao aeroporto. (probabilita v přítomnosti)
„V tuto hodinu už určitě Jan dojel na letiště.“
Připomeňme jen, že modální význam budoucího času složeného se vztahuje jen na dokonvané
děje, zatímco modální význam budoucího času jednoduchého se vztahuje na děje vidově
nedokonavé.
A esta hora, o João já estará no aeroporto. „V tuto hodinu je asi Jan již na letišti.“
103
Tamtéž.
104
Gramática do Português I (2013:532).
5.8. KONDICIONÁL JEDNODUCHÝ
5.8.1. Morfematická struktura
5.8.1.1. Slovesa pravidelná
Čas budoucí minulý jednoduchý („futuro do presente passado simples“ či pouze
„condicional“105
) se tvoří až na výjimku tří sloves pravidelně a to připojením kondicionálních
exponentů k lexematickému základu v infinitivním tvaru. Koncovky budoucího času jsou stejné pro
všechny tři konjugační skupiny.
U sloves končících na –ar:
-ia -íamos
andar
andaria andaríamos
-ias -íeis andarias andaríeis
-ia -iam andaria andariam
U sloves končících na –er:
-ia -íamos
viver
viveria viveríamos
-ias -íeis viverias viveríeis
-ia -iam viveria viveriam
U sloves končících na –ir:
-ia -íamos partir partiria partiríamos
-ias -íeis partirias partiríeis
-is -iam partiria partiriam
5.8.1.2. Slovesa nepravidelná
U tohoto budoucího času vykazují nepravidelnost tři slovesa: dizer, fazer a trazer a jejich
odvozeniny:
dizer
diria diríamos
dirias diríeis
diria diriam
Podobně se v tomto budoucím čase časuji odvozeniny od dizer: condizer „být v souladu“
(1.os.sg. ► condiria), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg. ► contradiria), desdizer „popřít“ (1.os.sg. ►
desdiria), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg. ► entrediria), maldizer „proklínat“ (1.os.sg. ►
maldiria,) predizer „předvídat“( 1.os.sg. ► prediria), redizer „znovu opakovat“( 1.os.sg. ► rediria).
105
Gramática do Português (2013:524)
fazer
farei faremos
farás fareis
fará farão
Takto se časují také odvozeniny od slovesa fazer: desfazer „rozdělat“ (1.os.sg. ► desfaria),
malfazer „škodit“ (1.os.sg. ► malfaria), perfazer „obnášet“ (1.os.sg. ► perfaria), refazer „předělat“
(1.os.sg. ► refaria), satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg. ► satisfaria).
trazer
traria traríamos
trarias traríeis
traria trariam
5.8.2. Sémantický rozbor kondicionálu jednoduchého
Kondicionál neboli budoucí čas minulosti vykazuje dva významy: temporální a modální.
Temporální význam kondicionálu spočívá v tom, že lokalizuje danou událost do minulosti.
Jeho použití je méně obvyklé, a to jak v mluvené tak v psané řeči. Může však časově přesahovat děje
vyjádřené ve větě vedlejší nebo časový úsek vyjádřený cirkumstativem temporálním.
Zajímavé je použití kondicionálu na místo času minulého, a to jak v literatuře krásné, tak
například v publicistice a zpravodajství (v psaných agenturních zprávách se pak používá při
reprodukování převzatých zpráv).
Depois da batalha de Aljubarrota, seria erguido o Mosteiro da Batalha.
„Po bitvě u Aljubarroty byl postaven klášter Batalha.“
Os bombeiros chegaram, mas um minuto depois a criança afogar-se-ia.
Hasiči dorazili na místo, ale minutu po té se dítě udusilo.
Kondicionál se používá také ve větě hlavní či nezávislé a vyznačuje děj podmíněný
v přítomnosti. V tomto případě má modální význam s tím, že vyjadřuje, že uskutečnění určitého děje
nebo stavu je podmíněno jistými okolnostmi. Kondicionál přítomný vyjadřuje děj nebo stav, který
sice dosud nenastal, ale mohl by za určitých podmínek nastat (realizovatelná podmínka: „condição
factual“):
Se a Ana acabasse o relatório, convidá-la-ia para jantar fora.
„Kdyby Anna dokončila tu zprávu, pozval bych ji na večeři do restaurace.“;
nebo děj, který nenastal (ani nenastane) z důvodu nesplnění podmínek (kontrafaktuální podmínka
„condição contrafactual“).
Se a Ana não estivesse tão ocupada, convidá-la-ia para jantar fora.
„Kdyby byla Marie nebyla tak zaneprázdněná, pozval bych ji na večeři do restaurace.“
Se o Rui estivesse doente, a mão não o deixaria ir à escola.
„Kdyby byl Rui nemocný, matka by ho nenechala jít do školy.“
Kromě zmíněných modálních aspektů kondicionál může mít také význam probabilitivní, který spočívá
ve vyjádření pravděpodobnosti nebo nejistoty nedokonavého děje v minulosti:
Seriam nove horas quando cheguei. „Bylo asi devět hodin, když jsem přišel.“
Nesse dia, o João estaria maldisposto. „V ten den měl Jan asi špatnou náladu.“
Quantos anos teria? „Kolik let mu asi bylo?“
Je důležité si uvědomit, že pro vyjádření minulého děje dokonavěho slouží složené futurum:
Terá falado com ele. „Asi s ním (pro)mluvil“.
Kondicionál je také stylistickým prostředkem používaným pro vyjádření zdvořilé žádosti, přání,
doporučení, apod.:
Desejaria falar com a Ana. „Přála bych si mluvit s Annou.“
Poderia dizer-me as horas? „Mohl(a) byste mi říci, kolik je hodin?“
Deverias falar com o diretor106
. „Měl(a) bys promluvit s ředitelem.“
Não deverias sair tão frequentemente. „Neměla bys chodit tak často ven.“
Kondicionál v souslednosti časové ve větě vedlejší nahrazuje budoucí čas, jako je tomu
například ve větách s budoucím časem transponovaných do minulosti. Tak věty Verei/Irei ver o filme.
„Podívám se na ten film.“, nebo: Farei/Irei fazer o trabalho. „Udělám tu práci“. v nepřímé řeči se
budou změněny na kondicionál.
Časová souslednost: budoucí čas→kondicionál.
Verei/Irei ver o filme. → Veria/Iria ver o filme.
Farei/Irei fazer o trabalho. → Faria/Iria fazer o trabalho.
Ela disse que iria ver/veria o filme.! „Řekla, že se podívá na ten film.“
Perguntou se faria/iria fazer o trabalho. „Zeptala se, jestli udělá tu práci.“
5.8.3. Substituce kondicionálu jednoduchého
Tvar kondicionálu je až na výjimku modálního probabilitivního významu ve všech
zmíněných případech nahraditelný tvarem imperfektním, který je obecně používán častěji
v mluvených či psaných neoficiálních projevech (věty B). V oficiálním, slavnostně laděném
106
Podle starého pravopisu: director.
či formálním projevu (jak psaném tak mluveném) však naprosto jednoznačně převažuje tvar
kondicionálu (věty A):
A Os bombeiros chegaram, mas um minuto depois a criança afogar-se-ia.
B Os bombeiros chegaram, mas um minuto depois a criança afogava-se.
A Se a Ana acabasse o relatório, convidá-la-ia para jantar fora.
B Se a Ana acabasse o relatório, convidava-a para jantar fora.
A Se a Ana fosse simpática, convidá-la-ia para jantar fora.
B Se a Ana fosse simpática, convidava-a para jantar fora.
A Se o Rui estivesse doente, a mão não o deixaria ir à escola.
B Se o Rui estivesse doente, a mão não o deixava ir à escola.
Kondicionál je nahraditelný imperfektem i tehdy, kdy se používá pro vyjádření zdvořilé žádosti,
přání a doporučení (srovnej opět věty A a věty B).
A Desejaria falar com a Ana. „Přála bych si mluvit s Annou.“
B Desejava falar com a Ana.
A Poderia dizer-me as horas? „Mohl(a) byste mi říci, kolik je hodin?“
B Podia dizer-me as horas?
A Deverias falar com o diretor107
. „Měl(a) bys promluvit s ředitelem.“
B Devias falar com o diretor.
A Não deverias sair tão frequentemente. „Neměla bys chodit tak často ven.“
B Não devias sair tão frequentemente.
Nahrazení kondicionálu imperfektem je možné také v souslednosti časové:
A Disse que iria jantar connosco. „Řekl, že s námi půjde večeřet.“
B Disse que ia jantar connosco.
Z hlediska vidové dichotomie perfektivnost/imperfektivnost se zde vidové rozdíly neutralizují.
Pouze v případě modálního probabilitního významu lze konstatovat, že kondicionál vyjadřuje pravděpodobnost
atelického děje nedokonavého. Z hlediska kvantitativního, je bezpříznakovým vyjádřením
vyjádřením singulární povahy děje. Iterativitu či habituálnost děje je pak nutné vyjádřit lexikálně.
Correria. „Běžel bych.“ / Correrria com regularidade. „Chodila bych běhat častěji.“
Kondicionál použitý v modálním probabilitivním významu nelze imperfektním tvarem nahradit.
Pokud by k tomuto nahrazení došlo, ztratil by použitý výraz probabilitativní význam:
Quantos anos teria? „Kolik let mu asi bylo?“
Quantos anos tinha? „Kolik let mu (-) bylo?“
107
Podle starého pravopisu: director.
5.9. KONDICIONÁL SLOŽENÝ
5.9.1. Morfematická struktura
Minulý kondicionál nebo podmiňovací způsob složený („futuro do pretérito composto“ nebo
také „condicional composto“108
) se tvoří analyticky pomocí auxiliárního slovesa ter v kondicionálním
tvaru jednoduchém a participiálního tvaru plnovýznamového slovesa ((viz kapitola 5.4.1.1., 5.4.1.2.
a 5.4.1.3.):
TERIA + příčestí TERÍAMOS + příčestí
TERIAS + příčestí TERÍEIS + příčestí
TERIA + příčestí TERIAM + příčestí
5.9.2. Sémantický rozbor minulého podmiňovacího způsobu
Podmiňovací způsob složený (či minulý) má především význam modální, který je doprovázen
také významem temporálním. Vyjadřuje děje podmíněné v minulosti, které jsou
neuskutečnitelné. Vyskytuje se pouze v hlavních větách. Má především modální (kontrafaktový)
význam:
Se a Ana tivesse acabado o relatório, teríamos ido à festa.
„Kdyby Anna bývala dokončila report, bývali bychom šli na oslavu.“
Com um Ferrari, teríamos ganho a corrida.
„Kdybychom bývali měli značku Ferrari, bývali bychom vyhráli závod.“
Teríamos comprado a casa, mas na altura não podíamos.
„Bývali bychom koupili dům, ale tehdy jsme nemohli.“
Minulý kondicionál je v současné portugalštině využíván nedůsledně a stává se zastaralým.
Častěji se nahrazuje kondicionálem přítomným anebo plusquamperfektním časem. Významový rozdíl
pak vyplývá z kontextu.
Kondicionál minulý (složený) má v portugalštině také modální probabilitivní význam, který
vyjadřuje pravděpodobnost uskutečnění předminulého děje.
Vidová povaha se v kondicionálním tvarusloženém neutralizuje. Vidová povaha podmíněného
děje vyplývá z jazykového kontextu.
108
Gramática do Português (2013:532).
5.9.3. Substituce minulého kondicionálu
Minulý kondicionál je nahraditelný analytickým předminulým časem, z čehož vyplývá také
plusquamperfektní povaha minulého kondicionálu. Nahrazením v probabilitivním významu však věta
ztrácí svou modální povahu.
Ontem ela não estava em casa. Teria ido ao cinema.
„Včera nebyla doma. Šla asi do kina.“
Ontem ela não estava em casa. Tinha ido ao cinema.
„Včera nebyla doma. Šla do kina.“
V souvětích s vedlejší větou podmínkovou je substituce kondicionálu složeného plusquameperfektním
tvarem plnohodnotná, a to, dalo by se říci, i po stránce stylistické. Frekvence použití
plusquamperfektního tvaru je totiž vyšší, a to i v různých typech textu.
Se a Ana tivesse acabado o relatório, tínhamos/teríamos ido à festa.
Kdyby Anna bývala dokončila report, bývali bychom šli na oslavu.
Com um Ferrari, teríamos/tínhamos ganho a corrida.
Kdybychom bývali měli značku Ferrari, bývali bychom vyhráli závod.
5.10. SOUSLEDNOST ČASOVÁ
Jak bylo zmíměno u jednotlivých sémantických rozborů, u třech časů byla zaznamenána časový
posun v souvětí v případě, že byl posunut jejich děj do neaktuální roviny, mimo výpovědní událost.
Šlo o imperfektum, kondicionál a plus-quam-perfektum. V případě lokalizace do roviny neaktuální
dochází k tzv. časové souslednosti (lat. consecutio temporum).
Souslednost časová existuje i v jiných jazycích. Uplatňuje se např. v latině a germánských jazycích,
nikoliv však v češtině a dalších slovanských jazycích.
Z hlediska gramatického lze vysledovat celkem 3 typy souslednosti:
 Současný děj
 Budoucí děj
 Minulý děj
Slovesné časy ve vedlejších větách v češtině nevyjadřují minulost, přítomnost a budoucnost, ale předčasnost,
současnost a následnost. Vztahují se k okamžiku promluvy. Pokud hlavní věta obsahuje minulý
čas, musí se čas věty vedlejší posunout do minulosti.
Přítomný čas se mění na imperfektum ►SOUČASNOST
aktuální rovina
přítomný čas
souslednost časová se neuplatňuje
neaktuální rovina
změna: přítomný čas ►imperfektum
souslednost časová se uplatňuje
Eu penso que ela trabalha no banco. Eu pensava que ela trabalhava no banco.
TRABALHA ►►►► TRABALHAVA
Myslím, že pracuje v bance Myslel jsem, ,že pracuje v bance
Časy minulý se mění na plusquamperfektum► PŘEDČASNOST
aktuální rovina
přítomný čas
souslednost časová se neuplatňuje
neaktuální rovina
změna: složený čas minulý ►složený čas
předminulý
souslednost časová se uplatňuje
Eu digo que tenho treinado todos os dias. Eu disse que tinha treinado todos os dias.
TENHO TREINADO ►►►► TINHA TREINADO
Říkám, že jsem trénoval každý den. Řekl jsem, že jsem trénoval každý den.
Eu digo que treinei todos os dias. Eu disse que tinha treinado todos os dias.
TREINEI ►►►► TINHA TREINADO
Říkám, že jsem trénoval. Řekl jsem, že jsem trénoval
Časy budoucí se mění na kondicionál► NÁSLEDNOST
aktuální rovina
Přítomný čas
souslednost časová se neuplatňuje
neaktuální rovina
změna: složený čas minulý ►složený čas
předminulý
souslednost časová se uplatňuje
Eu digo que treinarei todos os dias. Eu disse que treinaria todos os dias.
TREINAREI ►►►► TREINARIA
Říkám, že budu trénovat každý den. Řekl jsem, že budu trénovat každý den.
Kromě toho, že se v souslednosti časové mění časy, mění se také ppřísluvce, podle skutečného
místního nebo časového určení:
agora ► na altura, naquele tempo, no tempo
aqui ► ali
cá ► lá
ontem ► no dia anterior
hoje /este mês/ ano ► nesse dia/nesse mês/nesse ano/ naquele dia/naquele
mês/naquele ano
amanhã ► no dia seguinte
na próxima semana► na semana seguinte
no próximo ano ► no ano seguinte
este/esse ►aquele
isto/isso ►aquilo.
Eu agora não posso falar. „Já teď nemůžu mluvit.“
Disse que nesse momento não podia falar. „Říkal, že nemůže právě mluvit.“
Eu não vou ao cinema contigo. „Já s tebou nepůjdu do kina.“
Ela disse que não ia ao cinema comigo. „Řekla, že se mnou nepůjde do kina.“
K uplatnění pravidel o časové souslednosti je nutné, aby děje věty vedlejší a hlavní byly situovány
mimo aktuální temporální rovinu. V případě jejich lokalizace do roviny aktuální se použití časů
ve větách vedlejších řídí svými primárními významy. K takovým případům dochází například, když
jde o minulost určenou datem, nebo, jde-li o obecně platné tvrzení či o děj, který v přítomnosti stále
platí. V tomto případě jsou zahrnuty do aktuální temporální roviny.
Ela disse que a Revolução dos Cravos se deu em 1974.
„Řekla, že ke karafiátové revoluci došlo v roce 1974.“
5.11. POSTAVENÍ KLITICKÝCH ZÁJMEN
Obecně platí, že objektová klitika se staví standardně za přízvučné sloveso a v této enklitické
pozici se s nimi pojí spojovací čárou. Za určitých okolností však dochází k tzv. proklizi, tedy
k postavení klitika před slovesný tvar, a to pokud věta obsahuje v pozici před slovesem:
negátor: Não to direi. Neřeknu ti to.
interogativ: O que é que lhe darão? Co mu dají?
Onde nos encontraremos? „Kde se potkáme?”
spojky: Digo que o faremos amanhã. „Říkám, že to uděláme zítra.”
některá příslovce: já, também, logo, assim, ainda, todos, tudo, aqui,:
Também te pagarão. „Také ti to zaplatí.”
Já te direi quanto pagas. „Už ti řeknu, kolik zaplatíš.”
U budoucího času jednoduchého a složeného a u kondicionálu jednoduchého a složeného v
kladném tvaru však platí pravidla o tzv. mezoklizi, zvané také tmezi (mesóclise, tmese). To znamená,
že se klitika staví mezi infinitivní tvar a exponent futura či kondicionálu. Z tvaru escrever-(klitikum)ei
pak získáme tvar: Escrever-lhe-ei. “Napíši mu.” U složených tvarů futura a kondicionálu se klitické
zájmeno vkládá do pomocného slovesa ter:
Dir-lho-emos. „Řekneme mu to.”
Ter-lhos íamos comprado. „Koupili bychom mu to.”
Ter-lho-ia perguntado. „Býval bych se ho na to zeptal.”
Vzhledem k tomu, že mezoklize probíhá mezi slovesným tvarem infinitivním zakončeným na
–r, dochází v případě spojení s akuzativním klitickým zájmenem o,a,os,as, ke změně na –lo,-la,-los, -
las.
Pagar+o+ei. → Pagá-lo-ei. „Zaplatím to.”
Pagar+o+íamos → Pagá-lo-íamos. „Zaplatili bychom to.”
Ter+o+ia perguntado → Tê-lo-ia perguntado. „Býval bych se zeptal.”
Ter+o+ei lido → Tê-lo-ei lido. „Budu to mít dočteno.”
6. KONJUNKTIV
základní funkce konjunktivu109
spočívá v realizaci morfologického vyjádření non-reálného, to
je potencionálního, volního nebo hodnotícího významu (více v kapitole 3.3.2.2.)
Modální významy non-reálné se vyznačují tím, že možný význam temporální se u něj může
„amalgamovat s některým ze tří sémantických rysů tzv. vnitřní modální diferenciace, která udává
různé stupně možnosti (perspektivy) realizace příslušného non-reálně pojatého děje“110
. Jde o tři
následující sémy:111
význam faktibilní, význam eventuální, význam ireálný.
Faktibilní význam „charakterizuje non-reálný děj s otevřenou možností relizace“112
Oxalá
não chova amanhã! „Kéž zítra neprší!“ – rozumí se, že existuje otevřená možnost, že pršet nebude.
Eventuální význam: charakterizuje non-reálný děj jako „děj s neudanou možností realizace
(jak děj, tak perspektiva jeho realizace zůstávají v oblasti potencionálnosti)“113
. Větou: Oxalá o João
passasse no exame. „Kéž by Jan udělal zkoušku.“ se rozumí, že možnost, že by Jan udělal zkoušku,
zůstává v oblasti představy.
Význam ireálný: charakterizuje non-reálný děj jako děj s uzavřenou možností realizace.
Oxalá não tivesse chovido! Kéž by bývalo nepršelo! Možnost realizace pojmenovaného děje je
uzavřena.
Použití konjunktivu je v portugalštině velmi pestré a odpovídá modelu B Zavadila, který
rozlišuje čtyři typy funkčního použití slovesných modů: větně kongruenční, větně nekongruenční,
souvětně kongruenční a souvětně nekongruenční.114
1. Pokud je použití konjunktivu syntakticky i sémanticky nezávislé na jiné větě, pak jde o
použití větně nekongruenční. Toto použití konjunktivu se používá v následujících významech:115
9 ve významu imperativu:
Trabalhem! „Pracujte!“
10 ve významu upozornění či přivolání pozornosti:
Advirta-se... „Upozonujeme, že …“
11 ve významu výtky či kritiky:
Olha, tivesses reservado os bilhetes a tempo. „Poslyš, měl jsi rezervovat lístky včas.“;
12 ve významu přání:
109
V některých románských jazycích, včetně brazilské portugalštiny, se používá termínu subjunktiv.
110
Zavadil, Čermák (2010:255).
111
Tamtéž.
112
Tamtéž.
113
Tamtéž.
114
Zavadil, Čermák (2010:253).
115
Gramática do Português (2013:535).
Haja saúde! „Na zdraví.
13 ve významu poděkování:
Bem haja! „Děkuji.“ (regionálně)
2. Pokud je použití konjunktivu syntakticky nezávislé, ale sémanticky řízené lexikálním výrazem
modální povahy (zejména v přacích větách uvozených výrazy jako: oxalá, talvez, Deus queira que,
tomara, pudera), pak mluvíme o větně kongruenčním použití konjunktivu. Toto použití je typické
zejména pro:
14 zvolací věty:
Que Deus te ajude! „Bůh ti pomáhej.“
Talvez vá ao cinema. „Možná půjdu do kina.“
Oxalá façam boa viagem. „Kéž se jim dobře cestuje.“
15 nepřímého rozkazu (v případě potřeby použí podmět je nutné jej klást před uvozovací spojku
que:116
Ele que descanse. “On ať odpočívá.“
Elas que digam… „Ony ať řeknou…“
3. O použití souvětně kongruenčním mluvíme tehdy, kdy je použití modu syntakticky i
sémanticky vázáno na hlavní větu. Souvětně kongruenční použití konjunktivu se vyskytuje ve větách
přímo modálních, tedy ve větách vedlejších substantivních, „kde je jeho přítomnost dána nor-reálným
modálním významem nějakého výrazu věty hlavní, s nimž vlastně modálně kongruuje“117
. Modální
část věty zastoupena slovesnými i neslovesnými výrazy hodnotícími, jako například: aborrecer,
agradar, comover, contrariar, desagradar, desgostar, entristecer, impressionar, interessar, ofender,
preocupar, supreender), s výrazem volním (přacím o rozkazovacím): dizer, ordenar, pedir, rogar,
suplicar, desejar, pretender, querer, tencionar), kauzativním (mandar, deixar, fazer com…), atd..
(více v kapitole 3.3.2.2.)
4. Použití souvětně nekongruenční je pak typické pro nepřímo modální souvětí, kdy je
konjunktiv syntakticky sice závislý, ale sémanticky nezávislý, což je použití typické pro vedlejší věty
okolnostní (příslovečné) a vztažné, které nejsou řízeny žádným modálním výrazem ve větě hlavní. 118
„Spojky a tzv. relativa (vztažná zájmena a příslovce) zde vyjadřují vztahy mezi myšlenkovými obsahy,
přičemž ale vedlejší věta není modálně závislá na větě hlavní. Modalita se v takové vedlejší větě
vyskytuje vlastně jen proto, že jejím predikátorem je verbum finitum (tedy časované sloveso), které
vždy musí kategorii modu nějak vyjadřovat. To vytváří možnost formalizovaného používání
116
Gramática do Português I (2013:534).
117
Zavadil, Čermák (2010:253).
118
Tamtéž.
jednotlivých modů“119
Tato formalizace modů ve vedlejší větě spočívá v tom, že modálnímu významu
neodpovídají vždy modální formy. Zde hraje rozhodující roli při výběru správného způsobu faktor
reálnosti či non-reálnosti děje (u vedlejších vět příslovečných) nebo u vedlejších vět adjektivních
určitost pojetí antecedentu související rovněž s potencionálním pojetím děje.
Přehled časů konjunktivního způsobu
Konjunktivní-
spojovací
způsob
Jednoduché časy Složené časy
PŘÍTOMNÝ
ČAS
PŘÍTOMNÝ ČAS
(Presente do conjuntivo)
MINULÝ
ČAS
IMPERFEKTUM
(Imperfeito do conjuntivo)
MINULÝ ČAS
(pretérito do conjuntivo)
PŘEDMINULÝ ČAS
(Mais que perfeito do
conjuntivo)
BUDOUCÍ
ČAS
JEDNODUCHÝ BUDOUCÍ
ČAS
(futuro simples do conjuntivo)
PŘEDBUDOUCÍ ČAS
(Futuro composto do conjuntivo)
119
Tamtéž.
6.1. KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU
6.1.1. Morfematická struktura
6.1.1.1.Slovesa pravidelná
U pravidelných sloves se konjunktiv přítomného času („presente do conjuntivo“) tvoří
z lexematického základu, který vznikne odtržením exponentu 1.os. j.č. přítomného času indikativu –o,
a k němuž se připojí příslušné konjunktivní koncovky, které jsou vždy pro danou konjugační třídu
atypické. Slovesa 1. konjugační třídy, která jsou zakončená na –ar pak přijímají konjunktivní
koncovky se samohláskou e, zatímco slovesa 2. a 3. konjugační třídy zakončená na –er mají
konjunktivní koncovky se samohláskou a-.
Slovesa 1. konjugační třídy :
-e -emos andar ande andemos
-es -eis andes andeis
-e -em ande andem
Slovesa 2.a 3. konjugační třídy:
-a -amos
viver
viva vivamos
-as -ais vivas vivais
-a -am viva vivam
partir parta partamos
partas partais
parta partam
6.1.1.2.Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou
Pravopisná změna c ►ç
conhecer → 1.os.sg. conheço→conheç+a
conheça conheçamos
conheças conheçais
conheça conheçam
Do této skupiny patří slovesa adoecer „onemocnět“ (1.os.sg.►adoeça), agradecer
„poděkovat“ (1.os.sg. ► agradeça), convencer „přesvědčit“ (1.os.sg. ►convença), entristecer
„zesmutnět“ (1.os.sg. ► entristeça), estabelecer „stanovit“ (1.os.sg.►estabeleça), estremecer „třást
se“ (1.os.sg. ► estremeça), favorecer „podpořit“ (1.os.sg.►favoreça), merecer „zasloužit si“ (1.os.sg.
►mereça), oferecer „nabídnout“ (1.os.sg.►ofereça), parecer „zdát se“ (1.os.sg.►pareça), perecer
„zahynout“(1.os.sg.►pereça), pertencer „patřit“ (1.os.sg.► pertença), tecer „tkát“ (1.os.sg.►teça),
torcer „kroutit“ (1.os.sg.►torça), vencer „přemoci, porazit“ (1.os.sg.►vença), atd.
Pravopisná změna g ► j
dirigir → 1.os.sg. dirijo→dirij+a
dirija dirijamos
dirijas dirijais
dirija dirijam
Do této skupin sloves se řadí také následující: abranger „zahrnout“ (1.os.sg.►abranja),
afligir „zarmoutit“ (1.os.sg.►aflija), atingir „dosáhnout“ (1.os.sg.►atinja), cingir „opásat“
(1.os.sg.►cinja), corrigir „opravit“ (1.os.sg.►corrija), exigir „vyžádat“ (1.os.sg.►exija), fugir
„utéci“ (1.os.sg.►fuja), proteger „chránit“ (1.os.sg.►proteja), tingir „barvit“ (1.os.sg.►tinja), atd.
Pravopisná změna kmenu gui, gue ► g
distinguir→ 1.os.sg. distingo→disting+a
distinga distingamos
distingas distingais
distinga distingam
Takto se časují v konjuntkivu take slovesa: erguer „vztyčit“ (1.os.sg.►erga), extinguir
„uhasit“ (1.os.sg.►extinga), soerguer „vztyčit“ (1.os.sg.►soerga).
Přízvuk u sloves s kmenovými dvojhláskami
U sloves, kde mají kmenové dvojhlásky přízvuk na první samohlásce, se tento přízvuk
zachovává na stejném místě i v konjunktivním tvaru přítomného času: desmaiar „omdlít“, ensaiar
„zkoušet“ causar „zapříčinit“, cuidar „opatrovat, pečovat“, apoiar „podporovat“
desmaiar→ 1.os.sg. desmaio→desmai+e
desmaie desmaiemos
desmaies desmaieis
desmaie desmaiem
Slovesa, která mají přízvuk (označen graficky) na první samohlásce dvojhlásky, se tento
přízvuk také zachovává u konjunktivních tvarů přítomného času. Jde o slovesa jako enraizar
„zakořenit, zapustit kořeny“, saudar „zdravit“, ajuizar „soudit“, arruinar „ničit“, europeizar
„poevropštit“, reunir „sejít se“ a proibir „zakázat“. Časování konjunktivu přítomného času u těchto
sloves je pak následující:
enraizar→ 1.os.sg. enraízo→enraíz+e
enraíze enraizemos
enraízes enraizeis
enraíze enraízem
europeizar→ 1.os.sg. europeízo→europeíz+e
europeíze europeizemos
europeízes europeizeis
europeíze europeízem
reunir→ 1.os.sg. reúno→reún+a
reúna reunamos
reúnas reunais
reúna reúnam
proibir→ 1.os.sg. proíbo→proíb+e
proíba proibamos
proíbas proibais
proíba proíbam
6.1.1.3. Slovesa nepravidelná
Slovesa na –ear:
passear → 1.os.sg. passeio→passei+e
passeie passeiemos
passeies passeeis
passeie passeiem
Podobně se časují: alhear „odcizit“, bambolear „vrávorat“, basear-se „zakládat se“, cear
„večeřet“, golpear „bušit“, homenagear „vzdát hold“, idear „načrtnout“, lisonjear „lichotit“, nomear
„jmenovat“, pentear „česat“, recear „bát se“, saborear „ochutnávat“.
Slovesa na –iar:
odiar →1.os.sg. odeio → odei+e
odeie odiemos
odeies odieis
odeie odeiem
Stejným způsobem se časují: ansiar „toužit“ (1.os.sg.►anseie), incendiar „zapálit
(1.os.sg.►incendeie)“, mediar (1.os.sg.►medeie) „půlit“, remediar (1.os.sg.►remedeie) „napravit“.
Pozor! Většina sloves ukončených na -iar jsou však pravidelná: „abreviar“ zkrátit, adiar
„odložit“, afiar „ brousit“, copiar „opsat“, denunciar „udat“, depreciar „opovrhovat“, desviar „svést
z cesty“, enviar „poslat“, financiar „financovat“, apreciar „ocenit“, assobiar „hvízdat“, caluniar
„pomluvit“, contrariar „odporovat“, confiar „důvěřovat“, iniciar „začít“ a negociar „vyjednávat“, atd.
Slovesa se změnou kmenové samohlásky v přízvučné slabice
U sloves na –ir s kmenovým –i- místo –e- v přízvučné slabice v 1. 2. 3. os. sg. a v 3.os.pl.
dochází k této změně u všech osob konjunktivu přítomného času.
vestir →1.os.sg. visto → vist+a
vista vistamos
vistas vistais
vista vistam
Stejným způsobem se časují: advertir „upozornit“ (1.os.sg.►advirta), competir „soutěžit“
(1.os.sg.►compita), conferir „udělit“ (1.os.sg.►confira), mentir „lhát“ (1.os.sg.►minta), preferir
„dát přednost“ (1.os.sg.►prefira), referir „referovat“ (1.os.sg.►refira), seguir „následovat“
(1.os.sg.►siga), sentir „cítit“ (1.os.sg.►sinta), ferir „zranit“ (1.os.sg.►fira), divertir „bavit se“
(1.os.sg.►divirta), emergir „čnít“ (1.os.sg.►emirja), servir „sloužit“ (1.os.sg.►sirva), repetir
„opakovat“ (1.os.sg.►repita), diferir „lišit se“ (1.os.sg.►difira), sugerir „navrhnout“
(1.os.sg.►sugira).
U sloves na –ir s kmenovým –u- místo –o- v přízvučné slabice v 1. os. sg. dochází ke stejné
změně u všech osob konjunktivu přítomného času.
cobrir →1.os.sg. cubro → cubr+a
cubra cubra
cubra cubra
cubra cubra
Stejným způsobem se časují: descobrir „odhalit“ (1.os.sg.►descubra), dormir „spát“
(1.os.sg.►durma), engolir „polknout“ (1.os.sg.►engula) a tossir „kašlat“ (1.os.sg.►tussa).
Slovesa s nezměněnou kmenovou samohláskou
U některých sloves dochází v přítomném čase oznamovacího způsobu ke změně kmenové
samohlásky, a to pouze ve 2. a 3.os.sg a 3.os.pl. Jelikož tato nepravidelnost nepostihuje 1.os. sg.,
časování těchto sloves v konjunktivu přítomného času je pravidelné s tím, že se v konjunktivních
tvarech projeví nutně pouze pravopisné změny.
Jde o následující slovesa:
acudir → 1.os.sg. acudo → acud+a
acuda acudamos
acudas acudais
acuda acudam
Stejně se také časují slovesa: consumir „spotřebovat“ (1.os.sg.►consuma), cuspir „plyvat“
(1.os.sg.► cuspa), entupir „plyvat“ (1.os.sg.►entupa), fugir „utéci“ (1.os.sg.►fuja), sacudir „třást“
(1.os.sg.►sacuda), subir „stoupat“ (1.os.sg.►suba) a sumir „zmizet“ (1.os.sg.►suma).
frigir → 1.os.sg. frijo → frij+a
frija frijamos
frijas frijais
frija frijam
moer → 1.os.sg. moo → mo+a
moa moamos
moas moais
moa moam
doer→ 3.os.sg. doa
- -
-
doa doam
Stejným způsobem se časují: condoer-se „smilovat se“ (1.os.sg.►condoa), corroer
„nahlodávat“ (1.os.sg.►corroa), esmoer „přežvykovat“ (1.os.sg.►esmoa), remoer „přemílat“
(1.os.sg.►remoa), roer „hryzat“ (1.os.sg.►roa),
atribuir → 1.os.sg. atribuo → atribu+a
atribua atribuamos
atribuas atribuais
atribua atribuam
Stejným způsobem se časují: concluir „uzavřít“ (1.os.sg.►atribua), contribuir „přispět“
(1.os.sg.►contribua), diminuir „zmenšit“ (1.os.sg.►diminua), incluir „zahrnout“ (1.os.sg.►inclua),
possuir „vlastnit“ (1.os.sg.►possua), restituir „restituovat“ (1.os.sg.►restitua), substituir „nahradit“
(1.os.sg.►substitua), excluir „vyloučit“ (1.os.sg.►exclua) a usufruir „užívat“ (1.os.sg.►usufrua).
construir → 1.os.sg. construo → constru+a
construo construamos
construas construamos
construa construam
arguir → 1.os.sg. arguo → argu+a
argua arguamos
arguas arguais
argua arguam
Slovesa ukončena v infinitivu na –air
cair → 1.os.sg. caio → cai+a
caia caiamos
caias caiais
caia caiam
sair → 1.os.sg. saio → sai+a
saia saiamos
saias saiais
saia saiam
Stejným způsobem se časují: abstrair „abstrahovat“ (1.os.sg.►abstraia), atrair „přitáhnout“
(1.os.sg.►atraia), extrair „vytěžit“ (1.os.sg.►extraia), contrair „stáhnout“ (1.os.sg.►contraia),
recair „znovuupadnout do“ (1.os.sg.►recaia), trair „zradit“ (1.os.sg.►traia),
Slovesa se ztrátou –e ve 3.os.sg. v indikativu
conduzir → 1.os.sg. conduzo → conduz+a
conduza conduzamos
conduzas conduzais
conduza conduzam
Stejným způsobem se časují: aduzir „uvést“ (1.os.sg.►aduza), deduzir „vyvodit“
(1.os.sg.►deduza), introduzir „uvést“ (1.os.sg.►introduza), produzir „vyrobit“ (1.os.sg.►poduza),
reproduzir „rozmnožit“ (1.os.sg.►reproduza), seduzir „svést“ (1.os.sg.►seduza), traduzir „přeložit“
(1.os.sg.►traduza), jazer „ležet“ (1.os.sg.►jaza), adjazer „setrvat u“ (1.os.sg.►adjaza), aprazer
„líbit se“ (1.os.sg.►apraza), desprazer „nelíbit se“ (1.os.sg.►despraza), comprazer „vyhovět“
(1.os.sg.►compraza).
Slovesa s nepravidelnou 1.os.sg. v indikativu
medir → 1.os.sg. meço → meç+a
meça meçamos
meças meçais
meça meçam
ouvir → 1.os.sg. ouço → ouç+a
ouça/oiça ouçamos/oiçamos
ouças/oiças ouçais/oiçais
ouça/oiça ouçam/oiçam
pedir → 1.os.sg. peço → peç+a
peça peçamos
peças peçais
peça peçam
valer→ 1.os.sg. valho → valh+a
valha valhamos
valhas valhais
valha valham
perder → 1.os.sg. perco → perc+a
perca percamos
percas percais
perca percam
poder → 1.os.sg. posso → poss+a
possa possamos
possas possais
possa possam
caber → 1.os.sg. caibo → constru+a
caiba caibamos
caibas caibais
caiba caibam
Stejně se časují i slovesa odvozená: ouvir → entreouvir „zaslechnout“ (1.os.sg.►entreouça),
pedir → impedir „zabránit“ (1.os.sg.►impeça), pedir → despedir „propustit“ (1.os.sg.►despeça),
pedir → expedir „zaslat (1.os.sg.►expeça), valer → desvaler „nepodporovat“ (1.os.sg.►desvalha),
valer → equivaler „rovnat se“ (1.os.sg.►equivalha).
Slovesa s nepravidelnou 1. os. sg., a 2.a3 os.pl. v indikativu
crer → 1.os.sg. creio → crei+a
creia creiamos
creias creiais
creia creiam
ler → 1.os.sg. leio →lei+a
leia leiamos
leias leiais
leia leiam
rir → 1.os.sg. rio → ri+a
ria riamos
rias riais
ria riam
ver → 1.os.sg. vejo → vej+a
veja vejamos
vejas vejais
veja vejam
Podle těchto sloves se časují také sloves odvozená: crer → descrer „nevěřit“
(1.os.sg.►descreia),, ler → reler „znovu číst“ (1.os.sg.►releia), rir → sorrir „usmívat se“
(1.os.sg.►sorria), ver → antever „předcházet“ (1.os.sg.►anteveja), entrever „zahlédnout“
(1.os.sg.►entreveja), prever „předvídat“ (1.os.sg.►preveja), rever „znovu vidět“ (1.os.sg.►reveja),
prover „vybavit, zásobit se“ (1.os.sg.►proveja).
dar „dát“
dê demos
dês deis
dê dêem
estar „být“
esteja estejamos
estejas estejais
esteja estejam
haver „být, mít“
haja hajamos
hajas hajais
haja hajam
ir „jít“
vá vamos
vás vades
vá vão
dizer „říct“
diga digamos
digas digais
diga digam
Stejně se časují také: condizer „být v souladu“ (1.os.sg.►condiga), contradizer „protiřečit“
(1.os.sg.►contradiga), desdizer „popřít“ (1.os.sg.►desdiga), entredizer „říkat pro sebe“
(1.os.sg.►entrediga), maldizer „proklínat“ (1.os.sg.►maldiga), predizer „předvídat“
(1.os.sg.►prediga), redizer „znovu opakovat“ (1.os.sg.►rediga).
fazer „dělat“
faça façamos
faças façais
faça façam
Stejně se časují také desfazer „rozdělat“ (1.os.sg.►desfaça), malfazer „škodit“
(1.os.sg.►malfaça), perfazer „obnášet“ (1.os.sg.►perfaça), refazer „předělat“ (1.os.sg.►refaça),
satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg.►satisfaça).
.
trazer „přinést“
traga tragamos
tragas tragais
traga tragam
querer „chtít“
queira queiramos
queiras queirais
queira queiram
requerer „žádat“
requeira requeiramos
requeiras requeirais
requeira requeiram
saber „vědět“
saiba saiba
saiba saiba
saiba saiba
pôr „položit“
ponha ponhamos
ponhas ponhais
ponha ponham
Stejně se časují také slovesa antepor „dát před“ (1.os.sg.►anteponha), apor „připojit“
(1.os.sg.►aponha), decompor „rozložit“ (1.os.sg.►decomponha), expor „vyložit“
(1.os.sg.►exponha), impor „vnutit“ (1.os.sg.►imponha), indispor „rozčilit“ (1.os.sg.►indisponha),
opor „postavit do cesty“ (1.os.sg.►oponha), pressupor „předpokládat“ (1.os.sg.►pressuponha),
repor „nahradit“ (1.os.sg.►reponha), sobrepor „podložit“ (1.os.sg.►sobreponha), supor
„předpokládat“ (1.os.sg.►suponha), transpor „překročit“ (1.os.sg.►transponha).
ser „být“
seja sejamos
sejas sejais
seja sejam
ter „mít“
tenha tenhamos
tenhas tenhais
tenha tenham
Podle slovesa ter se v konjunktivu časují také slovesa: abster-se „zdržet se“
(1.os.sg.►abstenha-me), conter „obsahovat“ (1.os.sg.►contenha), deter „zadržet“
(1.os.sg.►detenha), entreter „bavit“ (1.os.sg.►entretenha), manter „udržet“ (1.os.sg.►mantenha),
obter „získat“ (1.os.sg.►obtenha), reter „zadržet“ (1.os.sg.►retenha), suster „podepřít“
(1.os.sg.►sustenha).
vir „přijít“
venha venhamos
venhas venhais
venha venham
Podle tohoto vzoru se časují také slovesa: advir „přihodit se“ (1.os.sg.►advenha), contravir
„odvětit, porušit“ (1.os.sg.►contravenha), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg.►intervenha), provir
„pocházet“ (1.os.sg.►provenha).
6.1.2.Sémantický rozbor konjunktivu přítomného času a popis jeho použití
6.1.2.1.Typ větně nekongruenční
V typu větně nekongruenčním je použití konjunktivu přítomného času typické pro
následující situace:
16 ve významu imperativu (věta nemá podmět):
Trabalhem! „Pracujte!“
Está quieto, Rui! „Uklidni se, Ruii!“.
17 ve významu upozornění či přivolání pozornosti:
Saiba o leitor. „Informujeme čtenáře …“
Veja-se a página núm. 32. „Viz strana 332.“
Observe-se… “Podotkněme“.
18 ve významu přání:
Haja saúde! „Na zdraví.
Bons olhos te vejam! „Chraň tě Bůh!“,
Viva! „Ať žije!“
Possas tu terminar tudo a tempo. „Kéž dokončíš vše včas.“
Haja chocolates em casa e estou feliz. „Bude doma čokoláda a nebude mi nic chybět.“
Passe bem. „Mějte se hezky.“ ;
19 ve významu poděkování:
Bem haja! „Děkuji.“ (regionálně)
6.1.2.2. Typ větně kongruenční
Konjunktiv přítomného času se v typu větně kongruenčním objevuje zejména v přacích a
zvolacích větách uvozených výrazy jako: oxalá, Deus queira que, tomara, pudera. Zatímco ve větně
nekongruenčním typu má konjunktiv modální význam imperativní (tedy apelově přímý), tak v typu
větně kongruenčním má konjunktiv modální význam deiziderativní. To znamená, že „120
charakterizuje
děj predikátoru jako předmět neapelově orientované vůle.“ Použití konjunktivu přítomného času se
tedy vztahuje na:
20 věty přací, v nichž se používá konjunktivu přítomného času pro vyjádření splnitelného přání, má
konjunktiv faktibilní povahu, protože vyjadřuje potencionálnost s otevřenou možností realizace.
Oxalá corra tudo bem. „Kéž/ať vše dobře dopadne!“
Tomara que não chova. „Kéž nebude pršet!/Hlavně ať neprší!“.
Deus queira que não seja nada de grave. „Kéž/jen ať to není nic vážného.“
Quem me dera que tenhas razão. Kéž máš pravdu!“
21 věty hlavní vyjadřující non-reálný děj s potencionální otevřenou možností realizace. V nich lze
použít jak indikativu, tak konjunktivu či infinitivu. Použití modusu závisí na výběru lexikálních
prostředků. Pro vyjádření non-reálného děje s možnou realizací existují 4 konstrukce. Pro příklad
uvádíme 4 synonymní věty s významem „Asi půjde dnes odpoledne do práce.“
1. ser capaz+infinitiv
É capaz de ir trabalhar hoje à tarde.
2. se calhar+indikativ
Se calhar vai trabalhar hoje à tarde
3. indikativ + talvez:
Ele vai trabalhar, talvez hoje à tarde
4. talvez + konjunktiv
Talvez ele vá trabalhar hoje à tarde.
22 věty zvolací:
Que Deus te ajude! „Bůh ti pomáhej.“
23 věty nepřímého rozkazu, které mohou být použity s podmětem, který je však uvozený obligatorně
uvozovací spojkou que:121
Eles que não digam nada! „Oni ať nic neříkají.“
6.1.2.3. Typ souvětně kongruenční: souvětí přímo modální.
Použití souvětně kongruenční se odvíjí od sémantické i syntaktické závislosti věty vedlejší na
větě hlavní. Přítomnost konjunktivu ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětých),
které jsou uvozeny spojkou que , je dána modálním významem slovesa věty hlavní, proto se tato
120
Zavadil, Čermák (2010:252).
121
Gramática do Português I (2013:534).
souvětí nazývají přímo modální. Čas konjunktivního tvaru je vždy podmíněn časem slovesa ve větě
hlavní.
Pokud je sloveso věty hlavní je v přítomném či budoucím čase, pak ve větě vedlejší je
konjunktiv přítomného času, který vyjadřuje vzhledem k větě hlavní současnost či následnost:
1. přání, vůli, očekávání (tj. slovesa s modálním významem volním);
2. zákaz, žádost, povolení (tj. slovesa direktivní);
3. souhlas, omluvu, návrh, doporučení;
4. nutnost (tj. výrazy a slovesa nutnostní);
5. lítost, zármutek, údiv, překvapení, radost, obavu (tj. slovesa s modálním významem
hodnotícím);
6. možnost a nemožnost (tj. výrazy a slovesa s modálním významem možnostním);
7. pochybnost, nejistotu (tj. výrazy s modálním významem dubitativním);
8. pravděpodobnost (tj. výrazy s modálním významem probabilitativním);
9. domněnku názorové sloveso v záporu nebo v otázce.
věta hlavní věta vedlejší substantivní
PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS
IMPERATIV
KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU
vztah současnosti či následnosti k větě hlavní
1. přání, vůli, očekávání, (modální význam volní či přací):
věta hlavní věta vedlejší
O Rui quer/deseja que a Matilde lhe dê um beijo.
„Rui chce/ si přeje, aby ho Matylda políbila.“
2. zákaz, žádost, povolení (slovesa s modálním významem žádacím):
věta hlavní věta vedlejší
O Pedro pede
„Petr žádá,
que o diretor o receba.
aby ho ředitel přijal.“
3. souhlas, omluvu, návrh, doporučení (slovesa s modálním významem volním vyjadřujícím vůli
pojatou subjektivně (doporučovat, navrhovat):
věta hlavní věta vedlejší
O Rui sugere/aconselha
„Rui navrhuje/doporučuje,
que a Sara vá ao médico.
aby si Sára zašla k lékaři.“
4. nutnost, důležitost, potřebu anebo také vhodnost (výrazy a slovesa vyjadřující modální význam
volní s významem vůle objektivní):
věta hlavní věta vedlejší
É necessário/preciso/importante
„Je nutné/důležité
que a Matilde vá ao médico.
aby si zašla Matylda k lékaři.“
5. lítost, zármutek, údiv, překvapení, radost, obavu (slovesa s modálním významem hodnotícím):
věta hlavní věta vedlejší
É pena
„Je škoda,
que não estejas aqui connosco.
že tady nejsi s námi.“
věta hlavní věta vedlejší
Agrada-me/É bom
„Těší mě/To je dobře,
que estejas aqui connosco.
že jsi tady s námi.“
věta hlavní věta vedlejší
Receio/admira-me
„Obávám se/udivuje mne,
que o banco esteja fechado.
že je banka zavřená.“
6. možnost, nemožnost (výrazy a slovesa s modálním významem možnostním - potencionálním):
věta hlavní věta vedlejší
É possível/impossível
„Je možné/není možné,
que não venha.
že nepřijde.“
7. pochybnost, nejistotu, (výrazy s modálním významem dubitativním):
věta hlavní věta vedlejší
Duvido /não é certo/não tenho a certeza
„Pochybuji/není jisté/nejsem si jist,
que venha.
že přijde.“
věta hlavní věta vedlejší
Não é certo/não tenho a certeza
„Není jisté/nejsem si jist,
que venha.
že přijde.
Výrazy dubitativní povahy vyskytující se v hlavní větě v záporném tvaru nebo v opačném
významu: ser certo „být jisté“, ter a certeza „být si jist“, não duvidar „nepochybovat“, ser evidente
„být jasné“, ser inegável „být nepopiratelné“, não haver dúvida „nebýt pochyb o čem“, atd. vyžadují
použití indikativu ve větě vedlejší.
věta hlavní věta vedlejší
Não duvido/É certo
„Nepochybuji/je jisté,
que o banco está aberto.
že je banka otevřená.“
8. pravděpodobnost (výrazy s modálním významem probabilitativním)
věta hlavní věta vedlejší
É provável/improvável
„Je (ne)pravděpodobné,
que venha.
že přijde.“
9. domněnku názorové sloveso v záporu:.
věta hlavní věta vedlejší
Não acho
„Nemyslím si,
que o banco esteja aberto.
že je otevřená banka.“
Konjunktiv se může fakultativně vyskytovat po slovesech achar, crer, julgar, pensar v rozvitých
ve větě vedlejší, která vystihuje dubitativní povahu děje:
věta hlavní věta vedlejší
Penso que
„Myslím,
ele esteja com febre
že má teplotu.“
6.1.2.4. Typ souvětně nekongruenční (souvětí nepřímo modální)
6.1.2.4.1. Vedlejší věty vztažné
Tento typ použití zahrnuje v sobě mody syntakticky závislé, ale sémanticky nezávislé. Použití
modusu ve větě vedlejší tedy nesouvisí s modem věty hlavní tak, jak tomu bylo v předchozím případě.
Konjunktiv v nich ale může také sloužit k vyjádření non-reálného významu ve větách vedlejších
vztažných, kde vyjadřuje otevřenou možnost realizace, přání, vůle, žádané vlastnosti, apod. Často jsou
tyto věty vedlejší uvozeny vztažnám zájmenem que, o que, quem, cujo, ale také neurčitými zájmeny a
alguém, algo, ninguém, nada, či neurčitými adverbiálními zájmeny onde a como. V češtině se často
v překladu těchto vět objevuje podmiňovací způsob.
Použití indikativu či konjunktivu se odvíjí od povahy antecedenta. Ten může být buď reálný
(pak je ve větě vedlejší indikativ) nebo non-reálný (pak je ve větě vedlejší konjunktiv). Čas
konjunktivu se odvíjí od věty hlavní. Pokud je slovesný výraz v přítomném či budoucím čase nebo v
imperativu, pak ve větě vedlejší se vyskytuje konjunktiv v přítomném čase, který vyjadřuje vzhledem
k větě hlavní současnost. Následnost se u adjektivních vět vedlejších s významem non-reálným
vyjadřuje konjunktivem futura (viz kapitola 6.6.2.2.).
věta hlavní věta vedlejší adjektivní
PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS
IMPERATIV
KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU
vztah současnosti k větě hlavní
věta hlavní věta vedlejší
Precisamos de uma secretária
“Potřebujeme sekretářku,
que fale bem português.
která by mluvila portugalsky.“
věta hlavní věta vedlejší
Não está aqui ninguém
Není tady nikdo,
que me responda?
kdo by mi odpověděl?
Je nutné však v případě použití určitého členu u podstatného jména ve větě vedlejší použít
indikativu. V českém překladu se pak vyskytuje ve větě vedlejší oznamovací způsob.
věta hlavní věta vedlejší
Está aqui a senhora
Je tady ta paní,
que fala português?
která mluví portugalsky?
6.1.2.4.1. Vedlejší věty adverbiální
Dalším typem vět vedlejších jsou věty vedlejší okolnostní. K těmto větám vedlejším patří
podle tradičního dělení vedlejší věta okolnostní časová, způsobová, důvodová, účelová, podmínková,
přípustková a místní. Moderní klasifikace však počítají s větším počtem adverbiálních vět.
V některých případech jsou modální významy v těchto vedlejších větách druhořadé a
neodpovídají modálním formám, které tento význam obvykle vyjadřují. Konjunktivní tvar ve vedlejší
větě je v přítomném čase v případě, že sloveso věty hlavní je v čase budoucím či přítomném. Může
vyjádřit jak vztah následnosti, tak vztah současnosti k větě hlavní.
věta hlavní věta vedlejší adjektivní
PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS
IMPERATIV
KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU
vztah současnosti či následnosti k větě hlavní
Vedlejší věty adverbiální účelové jsou uvozeny například spojkou para que, a fim de que, de
modo que „aby“ a konjunktiv přítomný vyjadřuje děj současný nebo následný k větě hlavní.
věta hlavní věta vedlejší
Eu digo isto
„Já to říkám proto,
para que o saibas/para que o faças.
abys to věděl/ abys to udělal.“
Vedlejší věty adverbiální podmínkové se slovesem v konjunktivu přítomného času jsou
uvozeny například spojkou caso, desde que „jestliže, pokud“, sem que , a menos que , a não ser que
„pokud ne, aniž, ledaže“, nikdy však se spojkou se „jestliže“
Sloveso v konjunktivu přítomného času v těchto větách vyjadřuje současnost nebo následnost
potenciálního děje s otevřenou možností realizace. Temporální význam faktibilní podmínky je určen
většinou kontextově, často je však také dvouznačný.
věta hlavní věta vedlejší
Telefono-te/telefonar-te-ei/vou telefonar-te desde que/caso o desejes.
„Já ti zavolám, pokud/jestliže si to přeješ/budeš přát.“
věta hlavní věta vedlejší
Não podes/não poderás ir ao cinema sem que pagues a entrada.
„Nemůžeš/nebudeš moci jít do kina, pokud/jestliže nezaplatíš vstupné.“
Pro vyjádření reálného významu se v těchto větách může použít spojky se a sloveso
v indikativu:
věta hlavní věta vedlejší není konjunktiv
Telefono-te/telefonar-te-ei/vou telefonar-te
„Zatelefonuji ti,
se o desejas.
jestli si to přeješ.“
Podes/ poderás ir ao cinema
„Můžes/budeš moci jít do kina,
se pagas a entrada.
jestliže zaplatíš vstupenku.“
Telefona-me
„Zatelefonuj mi,
se pretendes falar comigo.
jestliže si přeješ se mnou mluvit.“
Konjunktiv přítomného času se nikdy nevyskytuje ve větách vedlejších uvozených spojkou se:
věta hlavní věta vedlejší není konjunktiv
Telefono-te/telefonar-te-ei/vou telefonar-te *se o desejes.
Não podes/não poderás ir ao cinema *se não pagues a entrada.
Telefona-me *se não seja muito tarde.
Ela não te ouve/ouvirá *se não grites.
Konjunktiv přítomného času se vyskytuje ve vedlejších větách adverbiálních časových
vyjadřujících bezprostřední předčasnot či následnost, které jsou uvozeny například spojkou antes que
„než, před tím, než“, até que „až, dokud“, logo que „jakmile“ a assim que „jakmile“.
věta hlavní věta vedlejší
Como/vou comer um pouco de bolo antes que acabe.
„Vezmu si kousek koláče dříve, než se sní.“
věta hlavní věta vedlejší
Continuamos/ vamos continuar no trabalho até que nos dêem novas instruções.
„Budeme pokračovat v práci, dokud nám nedají nové instrukce.“
věta hlavní věta vedlejší
Telefono-te/vou telefonar-te logo que me despache.“
„Zavolám ti, jakmile skončím v práci.“
Konjunktiv přítomného času se vyskytuje také ve větách vedlejších přípustkových, které
vyjadřují podmínku vylučující výsledek děje věty hlavní. V těchto větách dochází k formalizovanému
použití konjunktivu, protože ten ne vždy vyjadřuje non-reálnou podmínku, ale také podmínku
faktibilní . Věty vedlejší přípustkové jsou pak nejčastěji uvozeny přípustkovými spojkami: ainda que,
embora, mesmo que, se bem que, ainda que, všechny s významem „ačkoliv, přestože, i kdyby“, nebo
nem que „ani kdyby“.
věta vedlejší věta hlavní
Mesmo que/emobra/ainda que chova vamos ao futebol.
„I když prší, jdeme/půjdeme na fotbal.“
věta vedlejší věta hlavní
Se bem que ele não saiba línguas nunca tem problemas quando viaja.
„I když neumí cizí jazyky, nemá při cestování nikdy problém.“
Určité zvláštnosti vykazuje přípustková spojka apesar de, která se však používá výhradně
s infinitivním tvarem:
Apesar de o tempo estar bom, fico em casa. „Přestože je hezky, zůstanu doma.“
V některých slovnících a školských učebnicích se sice zmiňuje možnost použití konjunktivu
po apesar de que, nicméně ve skutečnosti je toto použití velmi sporadické:
somos homens da selva, apesar de que as selvas já nem sequer existem» . „
Jsme domorodci, přestože pralesy již téměř neexistují….“
Ve větách vedlejších způsobových dochází k důslednému rozlišování dvou
modotemporálních funkcí indikativu a konjunktivu. Konjunktiv zde slouží pro vyjádření non-reálného
významu s otevřenou potenciální možností realizace, indikativ pak má význam reálný a pouze
konstatuje daný stav. Způsobové věty vedlejší jsou uvozeny spojkami de maneira que, de forma que,
de modo que a v překladu pak mají dva významy: „tak, aby“, nebo „tak, že“. V některých klasifikacích
vět vedlejších je spojka de modo que spojená s konjunktivem považována za spojku účelovou.
věta hlavní věta vedlejší + konjunktiv
Ela fala/vai falar/falará em voz alta de modo que todos a ouçam bem.
„Ona mluví/bude mluvit nahlas tak, aby ji všichni slyšeli.“
věta hlavní věta vedlejší + indikativ
Ela fala/vai falar/falará em voz alta de modo que todos a ouvem/ouvirão bem.
„Ona mluví/bude mluvit nahlas tak, že ji všichni slyší/uslyší.“
62. KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU
6.2.1. Morfematická struktura
Konjunktiv minulého času („conjuntivo do pretérito“) se tvoří z konjunktivu přítomného času
slovesa ter nebo haver122
a z příčestí minulého významového sloves (viz kapitola: 5.4.1.1., 5.4.1.2.,
5.4.1.3.).
TENHA + příčestí TENHAMOS + příčestí
TENHAS + příčestí TENHAIS + příčestí
TENHA + příčestí TENHAM + příčestí
6.2.2. Sémantický rozbor konjunktivu minulého času
Konjunktiv minulého času se vyskytuje ve všech typech modálních vět, kromě typu větně
nekongruenčního. Z hlediska vidového se u něj ztrácí rys atéličnosti. Minulý čas složený
v konjunktivu vyjadřuje děje dokonavé, které se uskutečnily před dějem věty první, jejíž sloveso je v
přítomném nebo budoucím čase nebo v imperativu.
6.2.2.1. Typ větně kongruenční
V typu větně kongruenčním se vyskytuje konjunktiv minulého času v přacích větách
uvozených výrazem: oxalá, talvez. V tomto případě má konjunktiv význam non-reálný s otevřenou
potenciální možností v blízké minulosti.
Oxalá tenha tido essa sorte! „Kéž měl štěstí“,
Deus queira que ela não tenha fugido». “Kéž neutekla.”
Také může mít význam potencionální možnosti v blízké minulosti:
Talvez tenha caído mal „Asi špatně dopadl.“
6.2.2.2. Typ souvětně kongruenční
V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální) se konjunktivu minulého času
používá pro vyjádření předčasnosti děje věty vedlejší vzhledem k větě hlavní. Zatímco minulý složený
čas má v indikativu imperfektní a repetitivní povahu, v konjunktivu vyjadřuje perfektní děj, který
časově předchází ději věty hlavní, jejíž sloveso může být v přítomném či budoucím čase, popřípadě v
imperativu.
122
Pomocné sloveso haver se vyskytuje v současné portugalštině spíše sporadicky. Bylo obvyklejší v minulém
století, především pak v portugalštině brazilské.
věta hlavní věta vedlejší
PŘÍTOMNÝ ČAS KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU
temporální význam: přítomný temporální význam: pretéritní
vidový význam: perfektní
vztah k VH: předčasnost
Nejčastější výskyt konjunktivu minulého času byl zaznamenán tam, kde se v hlavní větě
nacházejí výrazy s modálním významem hodnotícím, poetnciálním, dubitativním a probabilitativním:
Avaliativní výrazy ve VH:
věta hlavní věta vedlejší
É pena/ Lamento/Tenho pena
„Je škoda/Je mi líto/ Mrzí mě,
que não tenhas estado aqui connosco.
že jsi tady nebyla s námi.“
věta hlavní věta vedlejší
Agrada-me/É bom
„Těší mě/ To je dobře,
que tenhas feito todos os exames.
že jsi složila všechny zkoušky.“
věta hlavní věta vedlejší
Receio/Admira-me
„Obávám se/Divím se,
que se tenha perdido na cidade
že ve městě zabloudil.“
Dubitativní a potencionální výrazy ve VH:
věta hlavní věta vedlejší
É possível/ É impossível/ Duvido
„Je možné/Je nemožné/Pochybuji
que tenha perdido o autocarro.
že zmeškal autobus.“
věta hlavní věta vedlejší
Não é certo/não tenho a certeza
„Není jisté/nejsem si jist,
que tenha passado no exame.
že udělal zkoušku.“
Výrazy s modálním významem probabilitativním ve VH:
věta hlavní věta vedlejší
É provável/improvável
„Je pravděpodobné/nepravděpodobné,
que tenha fugido ao estrangeiro.
že utekl do zahraničí.“
Výrazy esperar a pedir desculpa se ve VH.
věta hlavní věta vedlejší
O Rui espera
„Rui doufá,
que a Matilde já se tenha despachado do trabalho.
že Matylda již skončila v práci.“
věta hlavní věta vedlejší
O Rui pede desculpa à professora
„Rui se omluvá paní učitelce,
que não tenha feito os trabalhos de casa.
že neudělal domácí úkoly.“
Domněnka či názorové sloveso v záporu v VH.
věta hlavní věta vedlejší
Não acho
„Nemyslím si,
que o banco tenha estado aberto a essa hora.
že v tu dobu byla otevřená banka.“
Modotemporální funkce konjunktivu se může sporadicky vyskytnout i po slovesech pensar,
julgar, crer, achar. V tom případě konjunktiv vystihuje dubitativní povahu minulého děje: Penso que
ele tenha estado com febre „ Myslím, že měla teplotu.“
6.2.2.2.1. Futurální význam konjunktivu minulého
Slovesa direktivní s modálním významem žádacím a některá slovesa volitivní s modálním
významem volním či přacím, či některé výrazy nutnostní v hlavní větě téměř vylučují použití
konjunktivu minulého času ve větě vedlejší. Pokud se vyskytuje, pak má kuriozně temporální význam
budoucí, odvoditelný však od jednotlivých významů, z něhož se tato konstrukce skládá. V tom případě
ale rodilí mluvčí upřednostňují použití konjunktivu přítomného času.
věta hlavní věta vedlejší
O Rui quer/deseja/pede
„Rui chce/ si přeje,/žádá
que a Matilde tenha feito/faça o trabalho até às oito.
aby Matylda měla hotovou/udělala tu práci do osmé hodiny.“
Věta hlavní věta vedlejší
É necessário/preciso/importante
„Je nutné/důležité
que tenhas terminado/termines o relatório até às nove horas.
abys měl hotovou/dokončil zprávu do devíti hodin.“
6.2.2.3. Typ souvětně nekongruenční
6.2.2.4.1. Vedlejší věty vztažné
Použití minulého konjunktivu ve větách vedlejších vztažných, kde vyjadřuje otevřenou
možnost realizace, přání, vůle, žádané vlastnosti, apod. Použití indikativu či konjunktivu se odvíjí od
povahy antecedenta. Ten může být buď reálný v minulosti (pak je ve větě vedlejší indikativ) nebo nonreálný
v minulosti (pak je ve větě vedlejší konjunktiv). Čas konjunktivu se odvíjí od věty hlavní.
Pokud je slovesný výraz v přítomném či budoucím čase nebo v imperativu, pak ve větě vedlejší se
vyskytuje konjunktiv v přítomném čase, který vyjadřuje vzhledem k větě hlavní přečasnost.
věta hlavní věta vedlejší adjektivní
PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS
IMPERATIV
KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU
temporální význam: pretéritní
vid: dokonavý
vztah k VH: předčasnost
věta hlavní věta vedlejší
Estamos à procura de uma pessoa
„Hledáme někoho,
que tenha visto o acidente.
kdo viděl tu nehodu?“
věta hlavní věta vedlejší
Não está aqui ninguém
„Není tady nikdo,
que tenha estado na conferência?
kdo byl na konferenci?“
V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu u podstatného jména a ve větě
vedlejší indikativu. V českém překladu se pak vyskytuje ve větě vedlejší oznamovací způsob.
věta hlavní věta vedlejší
Está aqui a senhora
„Je tady ta paní,
que queria falar consigo, sr. Pereira.
která s vámi chtěla mluvit, pane Pereiro.“
6.2.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální
Konjunktiv minulého času ve větách vedlejších okolnostních vyjadřuje minulou okolnost,
která časově předchází ději věty hlavní, který vyjádřen slovesným výrazem v přítomném či
budoucím čase, popř. v imperativu.
věta hlavní věta vedlejší adverbiální
PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS
IMPERATIV
KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU
temporální význam: pretéritní
vid: perfektní
vztah k VH: předčasnost
Vedlejší věty adverbiální podmínkové mají sloveso v konjunktivním tvaru minulého času
v případě, že je jím vyjádřena podmínka splněná či nesplněná v minulosti, která ovlivňuje děj věty
hlavní. Nejčastěji jsou tyto věty uvozeny spojkami caso, desde que, sem que.
věta hlavní věta vedlejší
Eu vou/irei contigo caso/desde que já me tenhas pago o bilhete.
„Já jedu/pojedu s tebou, pokud jsi mi již zaplatil lístek.“
věta hlavní věta vedlejší
Não podes dizer se filme é bom ou mau sem que o tenhas visto ainda.
„Nemůžeš/nebudeš moci říct, jestli ten film byl
dobrý nebo špatný,
pokud jsi ho ještě neviděl.“
Po spojce se „jestliže“ se ve větách příslovečných podmínkových konjunktivu minulého času
nepoužívá.
věta hlavní věta vedlejší není konjunktiv
Eu vou/irei contigo *se já me tenhas pago o bilhete.
Não podes dizer se filme é bom ou mau *se não o tenhas visto ainda.
Ele não sabe nada *se não lhe tenhas dito tudo.
O avó não te ouve/ouvirá *se não lhe tenhas posto o aparelho no ouvido.
Pro vyjádření reálné podmínky uskutečněné v minulosti slouží ve větách uvozených spojkou se
indikativ:
věta hlavní věta vedlejší není konjunktiv
Eu vou/irei contigo se já me pagaste o bilhete.
Não podes dizer se filme é bom ou mau se não o viste ainda.
Ele não sabe nada se não lhe disseste tudo.
O avó não te ouve/ouvirá se não lhe puseste o aparelho no ouvido.
Ve větách vedlejších přípustkových dochází stejně jako v přítomném čase (viz kapitola
6.1.2.4.2) k formalizovanému použití konjunktivu minulého času, který vyjadřuje jak přípustku
reálnou tak přípustku non-reálnou vylučující uskutečnění děje věty hlavní. Pro připomenutí uvádíme
nejčastěji používané přípustkové spojky: ainda que, embora, mesmo que, se bem que, ainda que,
všechny s významem „ačkoliv, přestože, i kdyby“, nebo nem que „ani kdyby“.
věta vedlejší věta hlavní
Mesmo que tenha chovido vamos treinar o futebol.
„I když pršelo, jdeme/půjdeme trénovat fotbal.“
věta vedlejší věta hlavní
Embora tenham ganho muito dinheiro não posso emprestar-te nada.
„I když jsem vydělal hodně peněz, nemohu ti žádné půjčit.“
věta vedlejší věta hlavní
Ainda que o tenha prometido ela não nos ajuda/não vai ajudar-nos nada.
„I když to slíbila, nepomáhá/nepomůže nám vůbec.“
věta vedlejší věta hlavní
Se bem que não tenha aprendido línguas nunca tem problemas quando viaja.
„I když se nenaučil cizí jazyky, nemá při cestování nikdy problém.“
6.2.2.4.2.1. Futurální význam konjunktivu minulého
Vedlejší věty adverbiální časové se slovesem v konjunktivním tvaru minulého času mají
temporální význam futurální, přičemž vyjadřují děje, které jsou považovány za dokonané
v budoucnosti.
věta hlavní věta vedlejší adverbiální
PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS
IMPERATIV
KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU
temporální význam: budoucí
vid: perfektní
vztah k VH: následnost
Tomuto významu také odpovídá futurální povaha časových spojek: antes que „než, před tím,
než“, até que „až, dokud“,, logo que „jakmile“,, assim que „jakmile“. V tomto případě je však
častější použití konjunktivu přítomného času.
věta hlavní věta vedlejší
Como/vou comer um pouco de bolo antes que se tenha acabado/se acabe.
“Vezmu si kousek koláče dříve, než bude snězený/se sní.“
věta hlavní věta vedlejší
Continuamos/ vamos continuar no trabalho até que tenham terminado/terminem o novo projecto.
“Budeme pokračovat v práci, dokud nebudou mít hotový/neukončí nový projekt.“
6.3.KONJUNKTIV IMPERFEKTA
6.3.1.Morfematická struktura
6.3.1.1. Slovesa pravidelná
Konjunktiv imperfekta („conjuntivo do imperfeito“) se v portugalštině tvoří z tvaru ve 3. os.
množného čísla minulého času jednoduchého nahrazením jeho koncovek –aram,- eram, -iram
příslušnými koncovkami pro jednotlivé konjugační třídy uvedenými níže v tabulkách.
U pravidelných sloves je tedy časování následující:
1.konjugační třída
slovesa ukončená na –ar.
-asse -ássemos falar „mluvit“
fal(aram) „mluvili“
falasse falássemos
-asses -ásseis falasses falásseis
-asse -assem falasse falassem
2.konjugační třída
slovesa ukončená na –er.
-esse -êssemos/éssemos escrever „psát“
escrev(eram)„psali“
escrevesse escrevêssemos
-esses -êsseis/ésseis escrevesses escrevêsseis
-esse -essem escrevesse escrevessem
U slovesných tvarů druhé konjugační třídy v 1. a 2. os. sg. a pl. u pravidelných sloves
převažuje použití cirkumflexního přízvuku: comêssemos, devêssemos, u nepravidelných sloves
pak dochází k otevření přízvučné samohlásky a po užití přízvuku ostrého: (fizéssemos,
quiséssemos, coubéssemos, puséssemos, tivéssemos).
3.konjugační třída
slovesa ukončená na –ir.
-isse -íssemos partir „odejít“
part(iram)„odešli“
partisse partíssemos
-isses -ísseis partisses partísseis
-isse -issem partisse partissem
6.3.1.2. Slovesa nepravidelná
Slovesa s nepravidelným časem minulým pak ve tvarech konjunktivu imperfekta musí také
vycházet z nepravidelného tvaru třetí osoby množného čísla minulého času jednoduchého. Jinak platí
stejné pravidlo jako u pravidelných sloves: tedy tvar konjunktivu imperfekta vytvoříme odtržením
koncovek Připomeňme, že jde o následující slovesa: caber „vejít se“, poder “moci, ver „vidět“, dar
„dát“, estar „být“, haver „být, mít“, ir „jít“, dizer „říci“, fazer „dělat“, trazer „přinést“ querer „chtít“,
saber“ vědět“, pôr „klást, položit“, ser „být“, ter „mít“, vir „přijít“ pak při konjunktivních tvarech.
caber „vejít se“ -► 3.os.pl P.P.S.123
couberam
coubesse coubéssemos
coubesses coubésseis
coubesse coubessem
Podobně se časují: descaber „být nevhodný“,
poder „moci“ -► 3.os.pl P.P.S. puderam
pudesse pudéssemos
pudesses pudésseis
pudesse pudessem
ver „vidět“ -► 3.os.pl P.P.S. viram
visse víssemos
visses vísseis
visse vissem
Připomeňme jen, že slovesa prover „vybavit, zásobit“ a desprover „zbavit“ jsou v
jednoduchém čase minulém oznamovacího způsobu, a tudíž i v konjunktivu imperfekta, pravidelná:
prover „vybavit, zásobit“ -► 3.os.pl P.P.S. proveram
provesse provêssemos
provesses provêsseis
provesse provessem
desprover „zbavit“ -► 3.os.pl P.P.S. desproveram
desprovesse desprovêssemos
desprovesses desprovêsseis
desprovesse desprovessem
dar „dár“ -► 3.os.pl P.P.S. deram
desse déssemos
desses désseis
desse dessem
haver „být“ -► 3.os.pl P.P.S. houveram
houvesse houvéssemos
houvesses houvésseis
houvesse houvessem
123
PPS-zkratka pro pretérito perfeito simples (jednoduchý čas minulý).
ir „jít“ a ser „být“► 3.os.pl P.P.S. foram
(koncovka –oram je nahrazena atypickými koncovkami
konjunktivu imperfekta
–osse,-osses,-osse,-ôssemos, ôsseis, ossem)
fosse fôssemos
fosses fôsseis
fosse fossem
estar „být“ -► 3.os.pl P.P.S. estiveram
estivesse estivéssemos
estivesses estivésseis
estivesse estivessem
dizer „říci“ -► 3.os.pl P.P.S. disseram
dissesse disséssemos
dissesses dissésseis
dissesse dissessem
Stejně se časují v konjunktivu imperfekta take odvozená slovesa: condizer (1.os.sg.
►condissesse), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg. ►contradissesse), desdizer „popřít“ (1.os.sg.
►desdissesse), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg. ►entredissesse), maldizer „proklínat“ (1.os.sg.
►maldissesse), predizer „předvídat“ (1.os.sg. ►predissesse), redizer „znovu opakovat“ (1.os.sg.
►redissesse).
fazer „dělat“ -►3.os.pl P.P.S. fizeram
fizesse fizéssemos
fizesses fizésseis
fizesse fizessem
Stejně se časují v konjunktivu imperfekta take odvozená slovesa: desfazer „rozdělat“ (1.os.sg.
►desfizesse), malfazer „škodit“ (1.os.sg. ►malfizesse), perfazer „obnášet“ (1.os.sg. ►perfizesse),
refazer „předělat“ (1.os.sg. ►refizesse) a satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg. ►satisfizesse).
trazer „přinést“ -► 3.os.pl P.P.S. trouxeram
trouxesse trouxéssemos
trouxesses trouxésseis
trouxesse trouxessem
querer „chtít“ -► 3.os.pl P.P.S quiseram
quisesse quiséssemos
quisesses quisésseis
quisesse quisessem
Sloveso requerer „žádat“ je slovesem pravidelným v minulém čase. Proto i jeho konjunktivní
tvar bude pravidelný.
requerer „žádat“ -► 3.os.pl P.P.S. requereram
requeresse requerêssemos
requeresses requerêsseis
requeresse requeressem
saber „vědět“ -► 3.os.pl P.P.S. souberam
soubesse soubéssemos
soubesses soubésseis
soubesse soubessem
pôr „položit, klást“ -► 3.os.pl P.P.S. puseram
pusesse puséssemos
pusesses pusésseis
pusesse pusessem
Stejně se časují také slovesa antepor „dát přednost“ (1.os.sg. ►antepusesse), apor „připojit“
(1.os.sg. ►apusesse), decompor „rozložit“ (1.os.sg. ►decompusesse), expor „vyložit“ (1.os.sg.
►expusesse), impor „vnutit“ (1.os.sg. ►impusesse), indispor „rozčilit“ (1.os.sg. ►indispusesse),
opor „postavit do cesty“ (1.os.sg. ►opusesse), pressupor „předpokládat“ (1.os.sg. ► pressupusesse),
repor „nahradit“ (1.os.sg. ►repusesse), sobrepor „položit na sebe“ (1.os.sg. ►sobrepusesse), supor
„předpokládat“ (1.os.sg. ►supusesse), transpor „překročit“ (1.os.sg. ►transpusesse).
ter „mít“ -► 3.os.pl P.P.S. tiveram
tivesse tivéssemos
tivesses tivésseis
tivesse tivessem
Stejně se časují take slovesa abster-se „zdržet se“ (1.os.sg. ►abstivesse), conter „obsahovat“
(1.os.sg. ►contivesse), deter „zadržet“ (1.os.sg. ►detivesse), entreter „bavit“ (1.os.sg.
►entretivesse), manter „udržet“ (1.os.sg. ►mantivesse), obter „získat“ (1.os.sg. ►obtivesse), reter
„zadržet“ (1.os.sg. ►retivesse), suster „podepřít“ (1.os.sg. ►sustivesse).
vir „přijít“ -► 3.os.pl P.P.S. vieram
viesse viéssemos
viesses viésseis
viesse viessem
Stejně se časují také slovesa advir „přihodit se“ (1.os.sg. ►adviesse), contravir „odvětit,
porušit“ (1.os.sg. ►contraviesse), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg. ►interviesse), provir „pocházet“
(1.os.sg. ►proviesse). .
Pro srovnání uvádíme tvary sloves ver a vir v konjunktivním tvaru imperfekta.
vir z tvaru vieram (zachováno ie) ver z tvaru viram (vzoru ouvir - ouvisse)
viesse viéssemos visse víssemos
viesses viésseis visses vísseis
viesse viessem visse vissem
6.3.2. Sémantický rozbor konjunktivu imperfekta
6.3.2.1 Typ větně kongruenční
Konjunktiv imperfektního času v typu větně kongruenčním se objevuje zejména v přacích a
zvolacích větách uvozených výrazy s modálním významem deiziderativním jako: oxalá, talvez, Deus
queira que, tomara, pudera.
Ve větách přacích, v nichž se používá konjunktivu imperfekta pro vyjádření nesplnitelného
přání v přítomnosti, může mít konjunktiv význam eventuální, kdy charakterizuje non-reálný děj jako
děj s neudanou možností realizace, to znamená, že perspektiva jeho realizace zůstává v oblasti
potenciálnosti, v oblasti představ a pravděpodobnost jeho uskutečnění je téměr nulová, jak dokládají
následující příklady:
Os meus pais estão no estrangeiro. Oxalá estivessem cá comigo.
„Rodiče jsou v zahraničí. Kéž by tu byli se mnou.“
Ele não pode vir à festa. Oxalá pudesse vir.
„On nemůže přijít na oslavu. Kéž by mohl přijít“.
Não tenho dinheiro para as férias. Oxalá tivesse.
„Nemám peníze na dovolenou. Kéž bych měl.“
Ve významu non-reálného děje s potencionální otevřenou možností realizace v minulosti se
používá tohoto konjunktivu ve spojení s lexikálním prostředkem talvez „snad, asi“.
Ele foi trabalhar, talvez, hoje à tarde.= Talvez ele fosse trabalhar hoje à tarde.
6.3.2.3. Typ souvětně kongruenční
Použití souvětně kongruenční se přímo odvíjí od modální a časové povahy slovesa věty hlavní.
Konjunktiv imperfekta vyjadřuje děj atelický, který probíhá současně s dějem nebo následně po ději
věty hlavní, jejíž sloveso je v některém z minulých časů nebo v podmiňovacím způsobu. Ve
vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětných) má však imperfektum konjuktivu
temporální význam minulý :
věta hlavní věta vedlejší
MINULÝ ČAS /PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB KONJUNKTIV IMPERFEKTA
temporální význam: minulý
vztah k VH: současnost, následnost
Konjunktiv imperfekta se ve vedlejší větě vyskytuje ve všech případech, jako jeho prezentní
protějšek, tedy je-li ve větě hlavní sloveso (6.1.2.3.) vyjadřující zákaz, žádost, povolení (tj. slovesa
direktivní), souhlas, omluvu, návrh, doporučení, nutnost (tj. výrazy a slovesa nutnostní), lítost,
zármutek, údiv, překvapení, radost, obavu (tj. slovesa s modálním významem hodnotícím), možnost a
nemožnost (tj. výrazy a slovesa s modálním významem možnostním), pochybnost, nejistotu (tj. výrazy
s modálním významem dubitativním), pravděpodobnost (tj. výrazy s modálním významem
probabilitativním), domněnku názorové sloveso v záporu nebo v otázce, apod. Pro každou situaci
uvádíme příklad:
 Ve VH je sloveso s modálním významem volním či přacím:
věta hlavní věta vedlejší
O Rui queria/desejava
„Rui chtěl/ přál si
que a Sara lhe desse um beijo.
aby mu Sara dala pusu.“
věta hlavní věta vedlejší
O Rui esperava
„Rui doufal,
que a Diana lhe desse um beijo no dia dos Namorados.
že mu Diana dá na Valentýna pusu.“
 Ve VH je sloveso s modálním významem žádacím:
věta hlavní věta vedlejší
O Pedro pediu
„Petr požádal,
que o diretor o recebesse.
aby ho ředitel přijal.“
 Ve VH je sloveso s modálním významem volním vyjadřujícím vůli pojatou subjektivně:
věta hlavní věta vedlejší
O Tiago sugeriu
„Tiago navrhl,
que a Joana tirasse uns dias de folga.
aby si Joana vzala pár dnů dovolené.“
věta hlavní věta vedlejší
O César pediu desculpa
„César se omluvil paní učitelce,
que não estivesse a prestar atenção.
že nedává pozor.“
věta hlavní věta vedlejší
O médico recomendou
„Lékař doporučil,
que a Matilde fosse fazer radiografia.
aby šla Matylda na rentgen.“
 Slovesa nutnostní s významem vůle objektivní:
věta hlavní věta vedlejší
Era necessário/preciso/importante
„Bylo nutné, důležité
que a Matilde fosse ao médico.
aby šla Matylda k lékaři.“
věta hlavní věta vedlejší
Eu precisava
„Potřebovala jsem,
que a Matilde fosse buscar o pão.
aby zašla Matylda pro chléb.“
 Slovesa s modálním významem hodnotícím:
věta hlavní věta vedlejší
Era pena
„Byla škoda,
que não estivesses ali connosco.
že jsi tam nebyla s námi.“
věta hlavní věta vedlejší
Agradou-me/ Era bom
„Měl jsem radost,
que estivesses ali connosco.
že jsi tam byl s námi.“
věta hlavní věta vedlejší
Receava
„Obávala jsem se,
que se perdessem na cidade.
že ve městě zabloudí.“
věta hlavní věta vedlejší
Admirava-me
„Divil jsem se,
que falasses mal de mim.
že o mně špatně mluvíš.“
 Výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním:
věta hlavní věta vedlejší
Era (im) possível
„Bylo/Nebylo možné,
que chegasse atrasado.
že se opozdí.“
 Výrazy a slovesa s modálním významem dubitativním:
věta hlavní věta vedlejší
Duvidava
„Pochyboval jsem,
que aceitasse o convite.
že přijme pozvání.“
věta hlavní věta vedlejší
Não era certo/não tinha a certeza
„Nebylo jisté/nebyl jsem si jist,
que viesse.
jestli přijde.“
Tyto výrazy vyskytující se v hlavní větě, označují jistotu, jako ser certo/ ter a certeza „být si jist“, não
duvidar „nepochybovat“, ser evidente „být jasné“, ser inegável „být nepopiratelné“, não haver dúvida
„nebýt pochyb o čem“ atd. vyžadují použití indikativu ve větě vedlejší.
věta hlavní věta vedlejší
Não duvidava
„Nepochyboval jsem,
que viria
že přijde.“
věta hlavní věta vedlejší
Era certo/ tinha a certeza
„Bylo jisté/ byl jsem si jist,
que iria connosco ao teatro.
že s námi půjde do divadla.“
 Výrazy s modálním významem probabilitativním:
věta hlavní věta vedlejší
Era provável/improvável
„Bylo (ne) pravděpodobné
que viesse.
že přijde.“
věta hlavní věta vedlejší
Era provável/improvável
„Bylo (ne)pravděpodobné ,
que o banco estivesse aberto.
že byla banka otevřená.“
 Sloveso vyjadřující domněnku či názor v záporu:.
věta hlavní věta vedlejší
Não achava
„Nemyslela jsem si
que o banco estivesse aberto.
že byla banka otevřená.“
věta hlavní věta vedlejší
Não parecia
„Nezdálo se,
que estivesses preocupado.
že jsi měl starosti.“
6.3.2.4. Typ souvětně nekongruenční
6.3.2.4.1. Vedlejší věty vztažné
Použití slovesného modusu ve větách vedlejších vztažných se odvíjí od povahy antecedenta
stejně jako v předchozích kapitolách (6.1.2.4.1. 6.2.2.3.1). Antecedent může být buď reálný (pak je
ve větě vedlejší použito indikativu) nebo non-reálný (pak je sloveso věty vedlejší v konjunktivu).
Pokud je sloveso věty hlavní v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného)
nebo v kondicionálu a propozice vedlejší věty vztažné vyjadřuje současnost či následnost vzhledem
k větě hlavní, pak se použije konjunktivu imperfekta.
věta hlavní věta vedlejší adjektivní
MINULÝ ČAS
KONDICIONÁL
KONJUNKTIV IMPERFEKTA
temporální význam: pretéritní
vid: nedokonavý
vztah k VH: současnost/následnost
věta hlavní věta vedlejší
Precisávamos de uma secretária
„Potřebovali bychom/jsme sekretářku,
que soubesse falar português.
která by uměla portugalsky.“
věta hlavní věta vedlejší
Não estava ali ninguém
„Nebyl tam nikdo,
que estivesse interessado no assunto.
kdo by se o to zajímal.“
V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu u podstatného jména a ve větě
vedlejší indikativu. V českém překladu se pak vyskytuje ve větě vedlejší oznamovací způsob.
věta hlavní věta vedlejší
Estava ali a senhora
„Byla tam ta paní,
que queria falar com o sr. Pereira.
která si přála mluvit s panem Pereirou.“
6.3.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální
Za stejných podmínek se používá konjunktivu imperfekta ve větách vedlejších okolnostních.
Ve větách vedlejších se konjunktivu imperfekta používá v případě, že sloveso v hlavní větě je
v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného), popřípadě v kondicionálu. Vedlejší
věta pak vyjadřuje současnost nebo následnost.
věta hlavní věta vedlejší adjektivní
MINULÝ ČAS
KONDICIONÁL
KONJUNKTIV IMPERFEKTA
temporální význam: pretéritní
vid: nedokonavý
vztah k VH: současnost/následnost
 Vedlejší věty adverbiální účelové:
věta hlavní věta vedlejší
Eu disse-te isso/ telefonei-te para que o soubesses/ para que te pudesses preparar.
„Já jsem ti to řekl proto, abys to věděl/ aby ses mohl připravit.“
 Vedlejší věty adverbiální časové:
věta hlavní věta vedlejší
Decidiu afastar-se antes que fosse expulso.
„Rozhodl se odejít dříve, než by ho vypověděli ze země.“
věta hlavní věta vedlejší
Continuaram no trabalho até que lhe dessem novas instruções.
„Pokračovali v práci, dokud jim nedaly nové instrukce.“
věta hlavní věta vedlejší
O novo director aboliu as taxas logo que tomou posse.
„Nový ředitel zrušil poplatky, hned po té, co se ujal funkce.“
 Vedlejší věty přípustkové:
věta vedlejší věta hlavní
Mesmo que chovesse fomos/iríamos ao futebol.
„I když pršelo, šli jsme/bychom na fotbal.“
věta vedlejší věta hlavní
Embora o tempo estivesse bom ficámos em casa.
„Přestože bylo pěkné počasí, zůstali jsme doma.“
věta vedlejší věta hlavní
Ainda que estivesse cansada ajudou-me no trabalho.
„I když byla unavená, pomohla mi v práci.“
věta vedlejší věta hlavní
Se bem que ele não soubesse línguas nunca tinha problemas quando viajava.
„I když neuměla cizí jazyky, neměla při cestování nikdy problém.“
 Vedlejší věty způsobové:
věta hlavní věta vedlejší
Ela falava em voz alta de modo que todos a ouvissem bem. (vedlejší účelová)
„Ona mluvila nahlas tak, aby ji všichni slyšeli.“
věta hlavní věta vedlejší
Ela falava em voz alta de modo que todos a ouviam bem.
„Ona mluvila nahlas tak, že ji všichni dobře slyšeli.“
 Vedlejší věty podmínkové: (imperfeketum vyjadřuje podmínku potenciální eventuální)
věta hlavní věta vedlejší
Telefonava-te/telefonar-te-ia se/desde que o desejasses.
„Já bych ti zavolal, kdyby sis to přál.“
věta hlavní věta vedlejší
Não poderias/não podias ir ao cinema sem que pagasses a entrada.
„Nemohl bys jít do kina, kdybys nezaplatil.“
věta hlavní věta vedlejší
Ela não te ouviria/ouvia a não ser que gritasses.
„Neslyšela by tě kdybys nekřičel.“
V těchto větách vedlejších hovoříme o konjunktivu potenciálním eventuálním, který vyjadřuje
a) děj potenciální s neudanou možností realizace v přítomnosti (zůstávající pouze v oblasti představ),
b) děj s otevřenou možností realizace v budoucnosti
c) děj nebo podmínku ireálnou či kontrafaktickou:
a) Se o Zé pudesse ajudar-te, seria óptimo.
„Kdyby ti Zé mohl pomoci, bylo by to skvělé.“ (možné)
b) Se estivesses aqui comigo, estaria feliz.
„Kdybys tu byl se mnou, byl bych šťastný.“ (možné, ale téměř nereálné)
c) Se o Zé fosse teu amigo, terias sido|/|tinhas sido convidado para a festa.
„Kdyby byl Zé tvůj přítel, pak bys býval byl pozván na oslavu.“ (nemožné, ireálné)
c) Se os homens tivessem asas, tudo seria diferente.
„Kdyby měl člověk křídla, bylo by vše jiné.“ (kontrafaktické)
 Vedlejší věty srovnávací, které vyjadřují srovnání s non-reálným významem.
Ele sobe as árvores como se fosse um macaco. „Leze po stromech jako opice.“
Ela fala francês como se fosse uma francesa. „Ona mluví francouzsky rodilá Francouzka.“
Eles tratam-me como se fosse o filho deles. „Chovají se ke mně, jako kdybych byl jejich syn.“
Ela fala como se entendesse o assunto. „Ona mluví, jako kdyby tomu rozuměla.“
6.4. KONJUNKTIV IMPERFEKTA/PERFEKTA
6.4.1. V typu souvětně kongruenčním
V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální), kdy se konjunktivu minulého
času používá pro vyjádření předčasnosti děje věty vedlejší vzhledem k větě hlavní, je možné použití
konjunktivu imperfekta, který má silnější modální hodnotící a dubitativní či potencionální význam,
než konjunktiv minulého času. Toto nahrazení je individuální. Uvádíme jen ty příklady, které byly
použity rodilými mluvčími.
věta hlavní věta vedlejší
PŘÍTOMNÝ ČAS KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU (slabší modální význam)
KONJUNKTIV IMPERFEKTA (silnější modální význam)
temporální význam: pretéritní
vidový význam: perfektní
časový vztah k VH: předčasnost
 Výrazy s modálním významem hodnotícím v hlavní větě:
věta hlavní věta vedlejší
É pena/É bom
„Je škoda,
que não tenhas estado/estivesses ali connosco
že jsi tam nebyla s námi.“
věta hlavní věta vedlejší
Agrada-me que tenhas estado/estivesses ali connosco.
„Jsem rád, že jsi tam byl s námi.”
věta hlavní věta vedlejší
Receio
„Obávám se,
que se tenha perdido/perdessem na cidade.
že ve měste zabloudil.“
věta hlavní věta vedlejší
Admira-me
„Udivuje mne,
que tenha falado/falasse mal de mim.
že o mně špatně mluvil.“
 Výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním v hlavní větě:
věta hlavní věta vedlejší
É possível
„Je možné,
que tenha perdido/perdesse o autocarro.
že zmeškal autobus.”
věta hlavní věta vedlejší
É possível
„Je možné,
que tenha ficado/ficasse triste ao saber a notícia.
že byl smutný, když se dozvěděl tu zprávu.“
.
 Výrazy doufat a omluvit se ve VH:
věta hlavní věta vedlejší
O Rui espera
„Rui doufá,
que a Matilde se tenha despachado/se despachasse do trabalho.
že Matylda již skončila v práci.“
věta hlavní věta vedlejší
O Rui pede desculpa à professora
Rui se omluvá paní učitelce,
que não tenha feito/fizesse os trabalhos de casa..
že neudělal domácí úkoly.
6.5.KONJUNKTIV PŘEDMINULÉHO ČASU
6.5.1 Morfematická struktura
Konjunktiv předminulého času, („conjuntivo do pretérito mais-que-perfeito“) se tvoří
z konjunktivu imperfekta sloves ter (v v portugalštině brazilské se občas používá také pomocné
sloveso haver) a z příčestí minulého významového slovesa (viz kapitoly: 5.4.1.1. 5.4.1.2., 5.4.1.3.)
TIVESSE + příčestí TIVÉSSEMOS + příčestí
TIVESSES + příčestí TIVÉSSEIS + příčestí
TIVESSE + příčestí TIVESSEM + příčestí
6.5.2. Sémantický rozbor konjunktivu předminulého času
6.5.2.1.Typ větně nekongruenční
V typu větně nekongruenčním je použití výskyt konjunktivu předminulého času spojený
s významem určité kritiky, výtky a podobných sdělení, jako je následující případ:
Não posso partir amanhã. Já não há vagas no voo.
„Nemůžu zítra odletět. Už není místo v letadle“.
Olha, tivesses reservado a tempo.124
„měl sis rezervovat letenku včas.“
Tivesse a ambulância chegado mais cedo, ele ainda estaria vivo.
„Kdyby ambulance přijela dříve, on by byl na živu.“.
V tomto případě je možné větu vytvořit i následujícím způsobem:
Tivesse a ambulância chegado mais cedo e ele ainda estaria vivo. „
Ambulance měla přijet dříve a on by byl ještě na živu.“.
6.5.2.2.Typ větně kongruenční
Konjunktiv plus-quam-perfektního času v typu větně kongruenčním se objevuje zejména
v přacích a zvolacích větách uvozených výrazy s modálním významem deiziderativním jako: oxalá,
talvez, Deus queira que, tomara, pudera. Má význam ireálného, nesplnitelného přání v minulosti a
charakterizuje non-reálný děj jako děj s nemožnou realizací.
Os meus pais foram para o estrangeiro. Oxalá não tivessem ido.
„Rodiče jeli do zahraničí. Kéž by bývali nikam neodjeli.“
124
Gramática do Português (díl I.) (2013:535).
Ele não podia vir à festa. Oxalá tivesse vindo
„On nemohl přijít na oslavu. Kéž by býval přišel.“
Não tinha dinheiro para as férias. Oxalá tivesse tido. „
Neměl jsem peníze na dovolenou. Kéž bych býval měl.“
6.5.2.3. Typ souvětně kongruenční
Použití předminulého času konjunktivu v souvětně kongruenčním typu je možné v případě, že
sloveso věty hlavní je v některém z časů minulých nebo v podmiňovacím způsobu a děj věty vedlejší
je vzhledem k němu předčasný. Vyjadřuje tedy děj vidově dokonavý.
věta hlavní věta vedlejší KONJUNKTIV plusquamperfekta
MINULÝ ČAS
KONDICIONÁL
temporální význam: minulý
vztah k VH: předčasnost
vidový typ: telický/konkluzivní
Ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětných) je tedy použití plus-quamperfektního
času konjunktivu následující v následujících případech:
 Ve VH je sloveso pedir desculpa nebo esperar:
věta hlavní věta vedlejší
O Rui pediu desculpa
„Rui se omluvil paní učitelce,
que não tivesse prestado atenção na aula anterior.
že v předešlé hodině nedával pozor.“
věta hlavní věta vedlejší
O Rui esperava
„Rui doufal,
que a Matilde lhe tivesse comprado o livro.
že mu Matylda koupila tu knihu.“
 Ve VH jsou slovesa a slovesné výrazy s modálním významem hodnotícím:
věta hlavní věta vedlejší
Agradou-me/Admirou-me
„Měl jsem radost/Divil jsem se
que o Tiago tivesse ganho a corrida.
že jsi vyhrál běžecký závod.“
 Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním:
věta hlavní věta vedlejší
Era possível
„Bylo možné,
que se tivessem encontrado no dia anterior
že se potkali den před tím.“
.
 Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa s modálním významem dubitativním:
věta hlavní věta vedlejší
Duvidava
„Pochyboval jsem,
que tivesse lido todo o livro em tão curto tempo.
že přečetl celou tu knihu v tak krátkém čase.“
věta hlavní věta vedlejší
Não era certo/não tinha a certeza
„Nebylo jisté/nebyl jsem si jist,
que lhe tivesse dito a verdade no dia anterior.
jestli mu řekl předchozí den pravdu.“
 Ve větě hlavní jsou výrazy s modálním významem probabilitativním:
věta hlavní věta vedlejší
Era provável/improvável
„Bylo pravděpodobné/nepravděpodobné,
que lhe tivesse mentido no dia anterior.
že mu předchozí den lhali.“
 Ve větě hlavní je sloveso vyjadřující domněnku či názor v záporu:.
věta hlavní věta vedlejší
Não achava
Nemyslela jsem si,
que ele ganhasse a corrida.
že vyhrál běžecký závod.“
6.5.2.4. Typ souvětně nekongruenční
6.5.2.4.1. Vedlejší věty vztažné
Konjunktiv plus-quam-perfektního času se vyskytuje, pokud je sloveso věty hlavní
v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného) nebo v kondicionálu a propozice
vedlejší věty vztažné vyjadřuje předčasnost.
věta hlavní věta vedlejší adjektivní
MINULÝ ČAS
KONDICIONÁL
KONJUNKTIV IMPERFEKTA
temporální význam: pretéritní
vid: dokonavý
vztah k VH: předčasnost
věta hlavní věta vedlejší
Precisávamos de falar com alguém
„Potřebovali jsme mluvit s někým,
que tivesse visto o acidente..
kdo viděl tu nehodu.“
věta hlavní věta vedlejší
Não estava ali ninguém
„Nebyl tam nikdo,
que tivesse visto o acidente.
kdo by viděl tu nehodu.“
V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu u podstatného jména a ve větě
vedlejší indikativu. V českém překladu se pak vyskytuje ve větě vedlejší oznamovací způsob.
věta hlavní věta vedlejší
Estava ali a senhora
„Byla tam ta paní,
que tinha visto o acidente.
která viděla nehodu.“
6.5.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální
Konjunktivu plus-quam-perfekta se používá také ve větách vedlejších okolnostních a to
v případě, že sloveso hlavní věty je v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného),
popřípadě v kondicionálu. Vedlejší věta pak vyjadřuje předčasnost, kterou mohou významově
vyjadřovat jen přípustkové věty vedlejší. V
věta hlavní věta vedlejší adjektivní
MINULÝ ČAS
KONDICIONÁL
KONJUNKTIV IMPERFEKTA
temporální význam: pretéritní
vid: nedokonavý
vztah k VH: předčasnost
 Vedlejší věty přípustkové
věta vedlejší věta hlavní
Mesmo que tivesse chovido
„I když pršelo (i když bylo napršeno),
fomos/iríamos jogar futebol.
šli jsme na fotbal.“
věta vedlejší věta hlavní
Ainda que tivesse sido operada ajudou-me no trabalho.
„I když byla po operaci, pomohla mi v práci.“
 Vedlejší věty adverbiální podmínkové mají sloveso v konjunktivu plusquamperfektu
v případě, že sloveso věty hlavní je ve složeném nebo jednoduchém kondicionálu nebo ve složeném
plusquamperfektu indikativu. V tom případě vyjadřují modální význam kontrafaktický. Všechny
podmínkové spojky, včetně spojky se, se mohou pojit s konjunktivem plusquamperfekta.
věta hlavní věta vedlejší
Ter-te-ia telefonado/tinha-te telefonado
Já bych ti býval zavolal,
se o tivesses desejado.
kdyby sis to býval přál.
6.5.2.4.3. Futurální význam konjunktivu předminulého času
Vedlejší věty adverbiální časové se slovesem v konjunktivním tvaru minulého času mají
temporální význam futurální, což vyplývá také z futurální povahy časových spojek: antes que „než,
před tím, než“, até que „až, dokud“, logo que „jakmile“, assim que „jakmile“. V těchto případech je
použití tohoto času fakultativní, přičemž častěji se používá konjunktivu imperfekta. S takovým
výskytem futurálního konjunktivu předminulého času se lze setkat prakticky ve následujících typech
vět vedlejších:
 Ve VH je výraz s modálním významem volním či přacím:
věta hlavní věta vedlejší
O Rui queria/desejava
„Rui chtěl/ přál si,
que a Matilde lhe tivesse preparado a comida.
aby Matylda měla připravený oběd.“
 Ve VH je výraz s modálním významem žádacím:
věta hlavní věta vedlejší
O director pediu
„Petr požádal
que o Pedro tivesse terminado o relatório até às nove.
aby měl Petr hotovou zprávu do devíti hodin.“
 Ve VH je výraz či sloveso s modálním významem volním subjektivním či objektivním:
věta hlavní věta vedlejší
O Rui sugeriu/era preciso
„Rui navrhl/Bylo potřeba
que a Matilde tivesse embrulhado a prenda antes de a mãe chegar.
aby měla Matylda zabalený dárek před tím, než přijde matka.“
 adverbiální věty vedlejší:
věta hlavní věta vedlejší
Continuámos no trabalho
Pokračovali jsme v práci,
até que tivessem terminado/termimassem o novo projecto.
dokud nebyl hotový/neukončili nový projekt.
věta hlavní věta vedlejší
Esperava
Doufal jsem,
que se tivessem arranjado/arranjassem até às dez.
že budou připraveni/se připraví do desáté hodiny.
6.6.KONJUNKTIV BUDOUCÍHO ČASU
6.6.1.Morfematická struktura
6.6.1.1.Slovesa pravidelná
Konjunktiv budoucího čas („conjuntivo do futuro“), se tvoří z tvaru 3. osoby minulého času
jednoduchého a to nahrazením –aram, -eram, -iram koncovkami uvedenými níže v tabulkách, které
zachovávají v každé konjugační třídě svou tématickou samohlásku.
1.konjugační třída
slovesa ukončená na –ar.
-ar -armos
falar „mluvit“
falar falarmos
-ares -ardes falares falardes
-ar -arem falar falarem
2.konjugační třída
slovesa ukončená na –er.
-er -ermos
escrever „psát“
escrever escrevermos
-eres -erdes escreveres escreverdes
-er -erem escrever escreverem
3.konjugační třída
slovesa ukončená na –ir.
-ir -irmos
partir „odejít“
partir partirmos
-ires -irdes partires partirdes
-ir -irem partir partirem
6.6.1.2. Slovesa nepravidelná
Ke slovesům s nepravidelným konjunktivem futura patří všechna slovesa, která jsou
nepravidelná v čase minulém. Jejich koncovky ve 3.os.pl. jsou nahrazeny koncovkami uvedenými
výše v tabulkách pro jednotlivé konjugační třídy. Nepravidelnost v minulém čase pak vykazují
slovesa: caber „vejít se“, poder “moci, ver „vidět“, dar „dát“, estar „být“, haver „být“, ir „jít“, dizer
„říci“, fazer „dělat“, trazer „přinést“, querer „chtít“, saber“ vědět“, pôr „klást, položit“, ser „být“, ter
„mít“, vir „přijít“.
caber „vejít se“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého couberam (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
couber coubermos
couberes couberdes
couber couberem
Stejně se časuje také sloveso descaber „být nevhodný“ (1.os.sg. ► descouber).
poder „moci“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého puderam (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
puder pudermos
puderes puderdes
puder puderem
ver „vidět“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého viram (odthrneme –iram a nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času třetí konjugační třídy)
vir virmos
vires virdes
vir virem
Stejně se časují také slovesa: antever „předvídat“ (1.os.sg. ► antevir). , entrever „zahlédnout“
(1.os.sg. ► entrevir), rever „znovu vidět“ (1.os.sg. ► revir).
Připomeňme jen, že u sloves prover „vybavit, zásobit“ a desprover „zbavit“ jsou slovesa pravidelná
v čase minulém. Jejich konjunktivní tvary tedy budou:
prover „vybavit, zásobit“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého proveram (koncovku –eram
nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
prover provermos
proveres proverdes
prover proverem
desprover „zbavit“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého desproveram (odthrneme –eram a
nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
desprover desprovermos
desproveres desproverdes
desprover desproverem
dar „dár“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého deram (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
der dermos
deres derdes
der derem
haver „být“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého houveram (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
houver houvermos
houveres houverdes
houver houverem
ir „jít“ a ser „být“► 3.os.pl. minulého času jednoduchého foram (koncovku –oram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času.
for formos
fores fordes
for forem
estar „být“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého estiveram (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
estiver estivermos
estiveres estiverdes
estiver estiverem
dizer „říci“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého disseram (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
disser dissermos
disseres disserdes
disser disserem
Stejně se časují v konjunktivu budoucího času také slovesa condizer „být v souladu“ (1.os.sg. ►
condisser), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg. ► contradisser), desdizer „popřít“ (1.os.sg. ►
desdisser), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg. ► entredisser), maldizer „proklínat“ (1.os.sg. ►
maldisser), predizer „předvídat“ (1.os.sg. ► predisser), redizer „znovu opakovat“ (1.os.sg. ►
redisser).
fazer „dělat“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého fizeram (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
fizer fizermos
fizeres fizerdes
fizer fizerem
Stejné tvary budou mít take odvozená slovesa desfazer „rozdělat“ (1.os.sg. ► desfizer), malfazer
„škodit“ (1.os.sg. ► malfizer), perfazer „obnášet“ (1.os.sg. ► perfizer), refazer „předělat“ (1.os.sg. ►
refizer), satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg. ► satisfizer).
trazer „přinést“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého trouxeram (koncovku –eram
nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
trouxer trouxermos
trouxeres trouxerdes
trouxer trouxerem
querer „chtít“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého quiseram (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
quiser quisermos
quiseres quiserdes
quiser quiserem
Sloveso requerer „žádat“ je slovesem pravidelným v minulém čase. Proto i jeho konjunktivní tvar
bude pravidelný.
requerer „žádat“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého requereram (koncovku –eram
nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
requerer requerermos
requereres requererdes
requerer requererem
saber „vědět“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého souberam (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
souber soubermos
souberes souberdes
souber souberem
pôr „položit, klást“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého puseram (koncovku –eram
nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
puser pusermos
puseres puserdes
puser puserem
Stejně se časují také slovesa antepor „dát přednost“ (1.os.sg. ► antepuser), apor „připojit“ (1.os.sg.
► opuser), decompor „rozložit“ (1.os.sg. ► decompuser), expor „vyložit“ (1.os.sg. ► expuser),
impor „vnutit“ (1.os.sg. ► impuser), indispor „rozčilit“ (1.os.sg. ► indispuser), opor „postavit do
cesty“ (1.os.sg. ► opuser), pressupor „předpokládat“ (1.os.sg. ► pressupuser), repor „nahradit“
(1.os.sg. ► repuser), supor „předpokládat“ (1.os.sg. ► supuser), transpor „překročit“ (1.os.sg. ►
transpuser).
ter „mít“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého tiveram (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu impe budoucího času rfekta druhé konjugační třídy)
tiver tivermos
tiveres tiverdes
tiver tiverem
Stejně se časují slovesa odvozená abster-se „zdržet se“ (1.os.sg. ► abstiver), conter „obsahovat“
(1.os.sg. ► contiver), deter „zadržet“ (1.os.sg. ► detiver), entreter „bavit“ (1.os.sg. ► entretiver),
manter „udržet“ (1.os.sg. ► mantiver), obter „získat“ (1.os.sg. ► obtiver), reter „zadržet“ (1.os.sg. ►
retiver), suster „podepřít“ (1.os.sg. ► sustiver) .
vir „přijít“ -► 3.os.pl. minulého času jednoduchého vieram (koncovku –eram nahradíme
koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy)
vier viermos
vieres vierdes
vier vierem
Stejné tvary konjunktivu futura mají také slovesa odvozená advir „přihodit se“ (1.os.sg. ► advier),
contravir „odvětit, porušit“ (1.os.sg. ► contravier), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg. ► intervier), provir
„pocházet“ (1.os.sg. ► provier).
Pozor: Jak již bylo řečeno, velmi často dochází k záměně tvarů sloves ver a vir v minulém čas
jednoduchém, a tudíž i v konjunktivním tvaru budoucího času.
vir z tvaru vieram (zachováno ie) ver z tvaru viram (podle vzoru ouvir - ouviram)
vier viermos vir virmos
vieres vierdes vires virdes
vier vierem vir virem
6.6.2.Sémantický rozbor konjunktivu budoucího
Sémantický rozbor konjunktivu futura a popis jeho použití
V typu větně kongruenčním a nekongruenčním se slovesa ve tvaru konjunktivu futura
nevyskytují. Dokonce ani v typu souvětně kongruenčním není možné jeho použití. Použití
konjunktivu budoucího času je typické pro souvětí nepřímo modální.
6.6.2.2.Typ souvětně nekongruenční
6.6.2.2.1. Vedlejší věty vztažné
Typ souvětně nekongruenční (souvětí nepřímo modální)
Sloveso ve tvaru konjunktivu futura se vyskytuje ve větách vedlejších vztažných s otevřenou
možností existence takového referenta, který bude splňovat žádané vlastnosti v budoucnosti.
Vzhledem k větě hlavní, jejíž sloveso je v přítomném nebo budoucím čase, popř. v rozkazovacím
způsobu, vyjadřuje konjunktiv futura časovou následnost.
Na rozdíl od předchozích případů, kde byl antecedent neurčitý použit s neurčitým členem
nespecifickým (um), je v případě zdejším antecedent použit se členem určitým atributivním, který
vyjadřuje možnou existenci referenta v budoucnosti, který bude teprve odpovídat propozici věty
vedlejší. Ta je vyjádřena budoucím časem konjunktivu.
věta hlavní věta vedlejší KONJUNKTIV futura
PŘÍTOMNÝ/BUDOUCÍ ČAS
IMPERATIV
temporální význam: BUDOUCÍ
vztah k VH: následnost
vidový typ: atelický
věta hlavní věta vedlejší
Compra o perfume
„Kup si ten parfém,
que quiseres.
který budeš chtít.“
Věty vedlejší vztažné, které rozvíjejí podmět věty hlavní a v nichž je použito konjunktivu
futura, jsou vloženy do věty hlavní:
věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek)
As pessoas
„Ti pacienti,
que tiverem gripe
kteří budou mít chřipku,
são atendidas amanhã.
budou vyšetřeni ráno.“
věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek)
As pessoas
„Ti,
que virem o filme
kteří uvidí ten film,
vão ficar entusiasmadas.
budou nadšení.“
V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu v identifikačním
významu a indikativu ve větě vedlejší vztažné.
věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek)
As pessoas
„Ti,
que viram o filme
kteří viděli ten film,
ficaram entusiasmadas.
byli nadšení.“
věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek)
As pessoas
„Ti pacienti,
que tinham gripe
kteří měli chřipku,
foram atendidas amanhã
byli vyšetřeni ráno.“
6.6.2.2.2. Vedlejší věty adverbiální
Sloveso ve tvaru konjunktivu futura se vyskytuje také ve větách vedlejších okolnostních, a to
podmínkových a časových, kde vyjadřuje následnost ve vztahu k větě hlavní, která musí mít sloveso
v přítomném, budoucím nebo minulém složeném čase.
Ve větách adverbiálních podmínkových se vyskytuje sloveso v konjunktivním tvaru
budoucího času, pokud vykazuje modální význam potenciální faktibilní s otevřenou možností
realizace v budoucnosti (kontextově také v přítomnosti). Konjunktiv budoucího času se může pojit s
podmínkovými spojkami: caso „jestliže, pokud“ a se „jestliže“. Použití konjunktivu s jinými
podmínkovými spojkami má svá omezení. Temporální význam konjunktivu budoucího času je určen
většinou kontextově, často je však také dvouznačný. Někdy vyjadřuje děj současný s dějem věty
hlavní, jindy zase děj následný. V případě, že konjunktiv budoucího času vyjadřuje vztah současný
k větě hlavní, je nahraditelný konjunktivem času přítomného (pokud je věta vedlejší uvozená spojkou
caso.)
věta hlavní věta vedlejší
Telefonar-te-ei/vou telefonar-te/telefono-te se quiseres.
„Já ti zavolám, pokud budeš chtít.“
věta hlavní věta vedlejší
Não poderás ir ao cinema caso não pagares a entrada.
„Nemůžeš/nebudeš moci jít do kina, pokud nezaplatíš lístek.“
Vedlejší věty adverbiální časové s temporálním významem budoucím a vztahem následnosti
k větě hlavní mají také sloveso v konjunktivu budoucího času. Nejčastěji jsou tyto věty uvozeny
spojkou: logo que „jakmile“,, assim que „jakmile“, quando „když“, enquanto „zatímco“, sempre que
„vždy, když“. Použití s jinými spojkami je atypické.
věta hlavní věta vedlejší
Telefona-me quando quiseres.
„Zatelefonuj mi až budeš chtít.“
věta hlavní věta vedlejší
Vamos sair logo que terminar a reunião.
„Odejdeme, hned jak skončí schůze.“
věta hlavní věta vedlejší
Vamos visitar-te logo que pudermos.
„Navštívíme tě, jakmile budeme moci.“
věta hlavní věta vedlejší
O Rui não pode ir à escola enquanto estiver doente.
„Rui nemůže jít do školy dokud bude nemocen.“
Konjunktiv budoucího času se používá také ve větách vedlejších měrových, které jsou
uvozeny spojkovým spojením quanto mais „čím více“, quanto menos „čím méně“. Konjunktiv
budoucího času má zde temporální význam budoucí a modální význam faktibilní s možnou realizací
v blízké i vzdálené budoucnosti.
věta vedlejší (konjunktiv futura) věta hlavní (indikativ)
Quanto mais depressa formos,
„Čím rychleji půjdeme,
mais cedo chegaremos ao restaurante
tím dříve přijdeme do restaurace.“
Quanto menos barulho fizermos,
„Čím méně hluku budeme dělat,
menos possibilidades temos de ser apanhados.
tím menší je možnost, že nás chytí.
Tyto věty vedlejší jsou obdobou podmínkových vět s podmínkou reálnou faktibilní a
otevřenou možností realizace v budoucnosti:
věta vedlejší (konjunktiv futura) věta hlavní (indikativ)
Quanto mais depressa formos,
Se formos mais depressa
mais cedo chegaremos ao restaurante
chegaremos mais cedo ao restaurante
Quanto menos barulho fizermos,
Se não fizermos barulho
menos possibilidades temos de ser apanhados.
haverá menor possibilide de de sermos apanhados.
6.7.KONJUNKTIV BUDOUCÍHO ČASU SLOŽENÉHO
6.7.1.Morfematická struktura
Konjunktiv předminulého času („conjuntivo do futuro composto“) se tvoří z konjunktivu
budoucího času sloves ter (v archaické portugalštině a v portugalštině brazilské se občas používá také
pomocné sloveso haver) a z příčestí minulého významového slovesa (viz kapitola: 5.4.1.1., 5.4.1.2.,
5.4.1.3.)
TIVER + příčestí TIVERMOS + příčestí
TIVERES + příčestí TIVERDES + příčestí
TIVER + příčestí TIVEREM + příčestí
6.7.2.Sémantický rozbor konjunktivu přítomného času
V typu větně kongruenčním a nekongruenčním se sloveso v konjunktivu budoucího času
složeného nevyskytuje. Ani v typu souvětně kongruenčním není možné jeho použití. Použití
konjunktivu budoucího času složeného je typické pro souvětí nepřímo modální.
6.7.2.4.Typ souvětně nekongruenční
6.7.2.4.1. Vedlejší věty vztažné
Sloveso ve tvaru konjunktivu složeného futura se sporadicky může vyskytnout ve větách
vedlejších vztažných s otevřenou možností existence takového referenta, který bude splňovat žádané
vlastnosti v budoucnosti. Vzhledem k větě hlavní, jejíž sloveso je v přítomném nebo budoucím čase,
popř. v rozkazovacím způsobu, vyjadřuje konjunktiv futura časovou následnost.
Na rozdíl od předchozích případů, kde byl antecedent neurčitý použit s neurčitým členem
nespecifickým (um), je v případě zdejším antecedent použit se členem určitým atributivním, který
vyjadřuje možnou existenci referenta v budoucnosti, který bude teprve odpovídat propozici věty
vedlejší. Ta je vyjádřena budoucím časem konjunktivu.
věta hlavní věta vedlejší KONJUNKTIV futura
PŘÍTOMNÝ/BUDOUCÍ ČAS
IMPERATIV
temporální význam: BUDOUCÍ
vztah k VH: následnost
vidový typ: telický
Věty vedlejší vztažné, které rozvíjejí podmět věty hlavní a v nichž je použito konjunktivu futura, jsou
vloženy do věty hlavní:
věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek)
Os alunos
„Ti studenti,
que tiverem lido o romance
kteří budou mít přečtený ten román,
vão escrever um ensaio sobre ele.
o něm napíší esej.“
věta hlavní věta vedlejší
Há que cumprir as regras que tiverem sido estabelecidas para o sector financeiro .
„Je nutné dodržovat řád, který bude ustanoven pro finanční sektor.“
V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu v identifikačním významu a
indikativu ve větě vedlejší vztažné.
věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek)
Os alunos
„Ti studenti,
que tinham lido o romance
kteří si přečetli ten román,
escreveram um ensaio sobre ele.
o něm napsali esej.“
věta hlavní věta vedlejší
Há que cumprir as regras
„Je nutné dodržovat řád,
que tinham sido estabelecidas para o sector financeiro .
který byl stanoven pro finanční sektor.“
6.7.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální
Za stejných podmínek se používá konjunktivu imperfekta v některých větách vedlejších
okolnostních, a to podmínkových a časových, kde vyjadřuje následnost ve vztahu k větě hlavní,
která musí mít sloveso v přítomném, budoucím nebo minulém složeném čase.
Ve větách adverbiálních podmínkových mají sloveso v konjunktivním tvaru budoucího času
temporální význam budoucí (popřípadě přítomný) a modální význam potenciální faktibilní s otevřenou
možností realizace v budoucnosti (popřípadě v přítomnosti) s předpokladem telické povahy děje, tedy
ukončeného děje budoucího před dějem budoucím ve větě hlavní.
věta hlavní věta vedlejší
Pagar-te-ei/vou pagar-te/pago-te se tiveres terminado todo o trabalho .
„Já ti zavolám, pokud budeš mít hotovou celou práci.“
věta hlavní věta vedlejší
Não poderás ir ao cinema caso não tiveres pago a entrada.
„Nemůžeš/nebudeš moci jít do kina, pokud nebudeš mít zaplacený lístek.“
Vedlejší věty adverbiální časové s temporálním významem budoucím a vztahem následnosti
k větě hlavní mají také sloveso v konjunktivu budoucího času. Nejčastěji jsou tyto věty uvozeny
spojkou: até que „až, dokud“,, logo que „jakmile“,, assim que „jakmile“, quando „když“, enquanto
„zatímco“, sempre que „vždy, když“. Použití s jinými spojkami je atypické.
věta hlavní věta vedlejší
A lista dos candidatos será publicacda quando tivermos visto todos os curriculares.
Seznam kandidátů bude uveřejněn až budeme mít pročteny všechny životopisy.
věta hlavní věta vedlejší
As greves continuarão/continuam enquanto a administração não tiver dado resposta à proposta
do sindicato.
Stávka bude pokračovat dokud úřad nebude mít odpověď na návrh syndikátu.
6.8. SOUSLEDNOST ČASOVÁ
Jak bylo zmíměno v kapitolách věnovaných sémantickým rozborům jednotlivých konjunktivních
tvarů, lze vysledovat v souvětích tři typy časové souslednosti vyjadřující vztah mezi větou hlavní
a vedlejší: současnost, následnost a předčasnost. Jde o tři roviny, které jsou v rámci časové souslednosti
vyjádřeny různě v jednotlivých souvětích. Například v souvětích přímo modálních nelze explicitně
vyjádřit vztah následnosti věty vedlejší, zatímco v souvětích nepřímo modálních lze tento vztah
vyjádřit pomocí knjunktivu futura. V souvětích s vedlejší větou podmínkovou jsou kompatibilní vždy
v každém souvětí jen některé slovesné časy a způsobů.
V následujících tabulkách uvádíme časy a způsoby, které jsou kompatibilní v jednom souvětí
v závislosti na časovém vztahu mezi větou vedlejší a hlavní a v závislosti na času věty hlavní.
Přímo modální souvětí:
věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv
indikativ
čas: přítomný/budoucí/složený minulý čas
imperativ
následnost konjunktiv přítomného času
současnost
předčasnost konjunktiv minulého času
konjunktiv imperfekta
čas: všechny minulé časy \(kromě
jednoduchého minulého)
kondicionál
následnost
konjunktiv imperfektasoučasnost
předčasnost konjunktiv plus-quam-perfekta
Paradigma:
věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv
É possível que následnost o banco esteja aberto.
současnost
předčasnost o banco tenha estado aberto.
o banco estivesse aberto.
Era possível que následnost
o banco estivesse aberto.současnost
předčasnost o banco tivesse estado aberto.
Nepřímo modální souvětí (vedlejší věty vztažné)
věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv
indikativ
čas: přítomný/budoucí/složený minulý čas
imperativ
následnost konjuntiv budoucího času
současnost konjunktiv přítomného času
předčasnost konjunktiv minulého času
konjunktiv imperfekta
čas: všechny minulé časy \(kromě
jednoduchého minulého)
kondicionál
následnost
konjunktiv imperfektasoučasnost
předčasnost konjunktiv plus-quam-perfekta
Paradigma:
věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv
Compra o perfume quiseres.
Procuramos uma sercretária que fale português.
Precisamos de falar com alguém tenha visto/visse o acidente.
věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv
Procurámos uma sercretária que falasse português.
Precisámos de falar com alguém tivesse visto o acidente.
Nepřímo modální souvětí (vedlejší věty adverbiální)
věta hlavní –indikativ (imperativ) věta vedlejší - konjunktiv
čas:
přítomný/budoucí/složený minulý čas
imperativ
následnost konjuntiv budoucího času
současnost konjunktiv přítomného času
předčasnost konjunktiv minulého času
konjunktiv imperfekta
čas:
všechny minulé časy
(kromě jednoduchého minulého)
kondicionál
následnost
konjunktiv imperfektasoučasnost
předčasnost konjunktiv plus-quam-perfekta
Paradigma:
věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv
Vou-te telefonar quando puder.
Vamos jogar futebol embora esteja a chover.
A Ana vai ajudar-me mesmo que não lho tenha pedido.
věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv
Tinha que telefonar-lhe antes que saísse de casa.
A Ana ajudou-me mesmo que não lho tivesse pedido.
Nepřímo modální souvětí (vedlejší věty adverbiální podmínkové)
věta hlavní - indikativ věta vedlejší - konjunktiv
čas přítomný/ budoucí/imperativ konjunktiv přítomného/budoucího času
kondicionál/imperfektum konjunktiv imperfekta
kondicionál minulý/plus-quam-perfektum konjunktiv plusquamperfekta
Paradigma:
věta hlavní - indikativ věta vedlejší - konjunktiv
Vou/irei/vamos ao treino se/quando fizer bom tempo.
Iria/ia ao treino se fizesse bom tempo.
Teria ido/Tinha ido ao treino se tivesse estado bom tempo.
7. MODÁLNÍ IMPERATIV:
Imperativ, neboli rozkazovací způsob („imperativo“) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje
přímý rozkaz, požadavek či zákaz. V mnoha případech může znít použití imperativu hrubě a nezdvořile.
Rozkaz proto bývá mnohdy opisován zdvořilejší cestou skrze použití jiného způsobu. V portugalštině
lze použít kondicionálu, imperfekta s modálním slovesem poder.
Ve většině jazyků se imperativ používá zejména ve 2. osobě, k níž se mluvčí obvykle obrací.
Mnohdy však lze vyjádřit rozkaz i v jiné osobě – časté je tzv. trojčlenné paradigma: 2. osoba jednotného
čísla a 1. a 2. osoba množného čísla. V 1. osobě množného čísla se používá zpravidla jako výzva
do vlastních řad.
Cantemos e dancemos! „Zpívejme a tancujme!“
V písmu se výpovědi obsahující imperativ ukončují:
 vykřičníkem, jedná-li se o kategorický požadavek (Okamžitě odejdi!);
 v ostatních případech tečkou, jedná-li se zejména o zdvořilou žádost (Prosím, otevři okno.).
Jednorázové příkazy se obvykle vyjadřují použitím dokonavého slovesa (např. Faz! „Udělej!“),
příkazy s dlouhodobou platností se vyjádří použitím statického, procesuálního nebo stavového slovesa
s (např. Pensa nisso! „Mysli na to./Promysli si to.“), příkazy opakované se pak vyjádří lexikálně
(např.: Tome duas pílulas por dia. „Užívejte dvě tabletky denně.“). Zákazy (záporné příkazy) mívají
zpravidla dlouhodobou platnost, proto se v záporu tvoří imperativ především od sloves, které jsou
atelické povahy (např. Não cantes! „Nezpívej!“)
Rozkazovací způsob má v portugalštině vlastní tvary jen pro 2.osobu jednotného a množného
čísla. 2. osoba jednotného čísla se tvoří odtržením koncovky -s a ve většině případů je shodná se
3.osobou jednotného čísla oznamovacího způsobu:
cantas ► cantas – s = Canta/Canta!! „Ty zpíváš. Zpívej.“
pões ► pões –s = Põe. Põe! „Pokládá. Polož!“
Imperativ 2. osoby množného čísla se tvoří odtržením -s od 2. os. mn. č. oznamovacího
způsobu přítomného času:
cantais ► cantais – s = Cantai!! „Zpívejte.“
pões ► pondes –s = Ponde! „ Položte!“
U ostatních osob se používá tvaru konjuktivu přítomného času. U zvratných sloves platí pro
pozici zvratného zájmena stejná pravidla jako u klitických zájmen.
KLADNÝ ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB:
Nezvratná slovesa. Zvratná slovesa.
- Falemos! - ▪Lavemo-nos!
Fala! Falai! Lava-te! ▪Lavai-vos!
Fale! Falem! Lave-se! Lavem-se!
▪U první a druhé osoby množného čísla u kladného
imperativu zaniká slovesného tvaru kncovka - s.
U záporného rozkazovacího způsobu se ve všech osobách používá konjunktivního tvaru. U
zvratných sloves se pak zvratná zájmena staví před sloveso.
ZÁPORNÝ ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB:
Nezvratná slovesa. Zvratná slovesa.
- Não falemos! - Não nos lavemos!
Não fales! Não faleis! Não te laves! Não vos laveis!
Não fale Não falem! Não Se laves! Não se lavem!
9. NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY
Neurčité tvary slovesné (tzv. nefinitní tvary), lexikálně pojmenovávají procesy, stejně jako finitní
(časovaná) slovesa, ale na rozdíl od nich nevyjadřují žádné gramatické kategorie. Někdy jsou
nazývány jako polopredikační125
. Partří k nim tři tvary: infinitiv, gerundium a participium.
Infinitní tvary „pojmenovávají proces bezpříznakově co do průběhu, čímž připomíná deverbativní
substantiva:“126
cantar- o canto, ler – a leitura. Gerundium pojmenovává proces s důrazem na jeho
průběh. „Vzhledem ke své okolnostní povaze zpravidla plní funkci syntaktického adverbia“.127
Participium „pojmenovává proces zpravidla (ne však vždy) s důrazem na jeho skončenost,
morfologicky a syntakticky se chová jako adjektivum“128
.
TVARY INFINITNÍ
Infinitní tvary se svou funcí blíží funkci slovesného substantiva. Infinitivy jsou v portugalštině
dvojího druhu: prostý a osobní. Infinitiv prostý nevyjadřuje číslo, čas, ani způsob. Zachovává si však
některé rysy slovesa: můžou vyjádřit slovesný rod /činný nebo trpný/. Infinitiv osobní pak vyjadřuje
osobu i číslo – proto se mu říká také fletkovaný/časovaný. 129
Infinitiv může vyjádřit následnost,
současnost a předčasnost k ději označovanému určitým slovesným tvarem, a podle toho se také dělí na
infinitiv jednoduchý a složený.
Infinitiv prostý jednoduchý: činný rod: fazer trpný rod: ser feito
Infinitiv prostý složený: činný rod: ter feito trpný rod: ter sido feito.
Infinitiv slouží jako kondenzor v souvětí, tedy jako prostředek určený ke krácení věty vedlejší:
Ao sair de casa, começou a fazer sol. „Když vyšel z domu, začalo svítit slunce.“
Apesar de estar cansado, ajudou-me no trabalho. „Přestože byl unaven, pomohl mi v práci.“
Constatou não ter assinado o protocolo. „Konstatoval, že nepodepsal protokol.“
Substantivní povaha infinitivu je zvyrazněna spojenín se členem, kdy člen slouží jako
nominalizátor (indikátor substantivní platnosti), který převádí infinitiv do kategorie slovesných
substantiv. Substantivní povaha těchto nominalizovaných infinitivů ovlivňuje také jejich překlad, jako
např. estudar „studovat“ – o estudar „studování“, amar „milovat“ – o amar „milování, escrever „psát“
– o escrever „psaní“. Nominalizátorem může být také člen neurčitý, posesivní či demonstrativní
zájmeno. Okazionálně lze substantivizovat i celé syntagma či celou větu:
Agradeço-lhe o ter-me enviado o convite. „Děkuji za zaslání pozvánky.“
125
Zavadil, Čermák (2010:335).
126
Tamtéž.
127
Tamtéž.
128
Tamtéž.
129
Hampl (1972:318)
Někdy se tyto nominalizované infinitivy substantivují příležitostně a mají stejnou vazbu jako
sloveso: Eu estudo química. „Já studuji chemii.“ O estudar química. „studium chemie“, jindy
zpodstatnělé infinitivy mají už všechny rysy podsatného jména, tvoří množné číslo a se slovesy se pojí
pomocí stejných předožek jako podsattné jména: amanhecer „svítat“, o amanhecer „svítání“., andar
„chodit“, o andar „chůze, patro“, jantar „večeřet“, o jantar „večeře“, poder „moci“, o poder “moc“,
viver „žít“, os víveres „potraviny“.
Infinitiv osobní se tvoří koncovkami, které se připojují k infinitnímu tvaru a shodují se
s koncovkami konjunktivu futura. Proto se tvary osobního infinitivu u pravidelných sloves shodují
s tvary konjunktivu futura, jako například u falar. U nepravidelných sloves, jako např. u estar, však
tato shoda neexistuje.
- -mos falar falarmos
-es -des falares falardes
- -em falar falarem
Infnitiv osobní Konjunktiv budoucí
estar estarmos estiver estivermos
estares estardes estiveres estiverdes
estar estarem estiver estiverem
Tento typ infinitivu se vyskytuje pouze v portugalštině a v galicijštině. Jeho hlavní funkcí je funkce
kondenzoru, a to zejména tam, kdy věta vedlejší kondenzovaná má podmět odlišný od podmětu věty
hlavní. Infinitiv osobní má značný rozsah užití, a to i v hovorové řeči.
V případě krácení vět vedlejších infinitivem se pak nefinitní tvar slovesa asyndeticky připojuje
k větě hlavní s tím, že se někdy používá předložka. U zvratných sloves stojí sloveso před nebo za
infinitivem:
É bom ele se ter levantado tão cedo. „Je dobře, že vstal tak brzy.“
É bom ele ter-se levantado tão cedo.
Krácení vedlejších vět infinitivem je možné u všech možných typů vět vedlejších. Uvádíme jen pro
příkad pár vět vedlejších:
 Věty obsahové:
Espero que tudo tenha corrido bem. „Doufám, že vše proběhlo dobře.“
Espero ter corrido tudo bem.
 Věty obsahové s direktivním slovesem:
Digo-te/peço-te que termines já o trabalho. „Říkám ti to, abys již dokončil práci.“
Digo-te/Peço-te para terminares o trabalho.
 Věty vedlejší vztažné
Vi crianças que choraram. „Viděl jsem děti, které plakaly.“
Vi crianças a chorar.
 Podmínkové věty vedlejší
Se o fizesse, não poderia evitar o choque. „Kdyby to udělal, nemohl by se vyhnout srážce.“
A fazê-lo, não poderia evitar o choque.
 Způsobové věty vedlejší
Fala em voz alta de modo que ouçam todos bem. „Mluví nahlas, aby všichni dobře slyšeli.“
Fala em voz alta de modo a todos ouvirem bem.
 Účelové věty vedlejší
Interromperam as férias a fim de que realizassem uma curta viagem de serviço.
Interromperam as férias a fim de realizarem uma curta viagem de serviço.
„Přerušili dovolenou, aby jeli na krátkou služební cestu.
 Přípustekové věty vedlejší
Embora soubessse a verdade, não disse nada. „Přestože znal pravdu, neřekl nic.“
Apesar de saber a verdade, não disse nada.
 Časové věty vedlejší
Antes que chegassem à reunião, o director telefonou. „Než přišli na schůzi, telefonoval ředitel.
Antes de chegarem à reunião, o director telefonou,
 Příčinné věty vedlejší
Eles não votam porque são analfabetos. „Oni nevolí, protože jsou analfabeti.“
Eles não votam por serem analfabetos.
GERUNDIUM
Gerundium má dva tvary, jednoduchý a složený. Gerundium je na rozdíl od našeho
přechodníku neměnné v rodě a v čísle. Flektované gerundium sice existuje, ale v nespisovných
dialektologických variantách.
Jednoduchý tvar gerundia se tvoří nahrazením infinitivních koncovek –ar, -er,-ir příponami
–ando, -endo, - indo: falar -falando / vender -vendendo/ partir -partindo.
Složený tvar se pak tvoří pomocí pomocného slovesa ter v gerundijním tvaru (tendo) a
příčestí minulého významového slovesa: falar-tendo falado/ vender - tendo vendido / partir -tendo
partido.
Nepravidelné gerundium má sloveso pôr: pondo a jeho odvozeniny.
Gerundiem jednoduchým se vyjadřuje děj současný s dějem slovesa v určitém tvaru nebo
děj bezprostředně předcházející, případně následující:
A Ana resolveu o problema mandando um fax par o cliente.
„Ana vyřešila ten problém tak, že poslala klientovi fax.
Gerundium složené vyjadřuje děj, který proběhl před dějem vyjádřeným slovesem věty hlavní.
Tendo batido com a cabeça na esquina da mesa, a Maria desmaiou.
„Marie se bouchla hlavou o roh stolu a pak omdlela.
Někdy se gerundium používá s přeložkou em. Používání předložky em s gerundiem je
v hovorovém jazyce pociťováno spíše jako archaismus. V některých vazbách se však vyskytuje častěji,
jako například v em se tratando de „vzhledem k tomu, že“. Může plnit v této konstrukci také
temporální význam budoucí:
Em sendo sete horas, vamos ligar para a Sara. „Až bude sedm hodin, zavoláme Sáře.“
Em eu saindo, compro fruta. „Až půjdu ven, koupím ovoce.“
Em chovendo, não haverá piquenique. „Jestli bude pršet, nebude piknik.“
Do češtiny se gerundium překládá podle souvislosti buď větou souřadnou, nebo vedlejší větou
příslovečnou (časovou, způsobovou, příčinnou, apod), popřípadě vazbou jmennou. Zvláštností
gerundia však je, že vztah okolnosti k jinému procesu (věty hlavní), nesignalizuje zcela přesně. Tím se
liší od infinitivu a participia, u něhož tyto vztahy bývají specifikovány pomocí předložek. Gerundium
se však zpravidla s předložkami nespojuje a tak někdy připouští více možných sémantických
interpretací. Může mít význam:
 Věty vedlejší podmínkové:
Entregando o trabalho a tempo, não terá problemas.
„Jestli jste odevzdal práci včas, nebudete mít problém.“
 Věty vedlejší přípustkové:
Embora alcançando relativo sucesos, não atingiu os mesmo grau de avaliação.
„Přestože měl celkem úspěch, nedostal přo hodnocení tolik bodů.“
 Věty vedlejší důsledkové:
Batendo com a cabeça na esquina da porta, a Maria desmaiou.
„Když se bouchla hlavou o roh dveří, omdlela.“
PARTICIPIUM
Participium plní funkci slovesného adjektiva. Z morfologického hlediska plní často funkci
shodného s adjektivním přívlastkem: um quarto preparado / quartos preparados.
Stejně jako infinitiv a gerundium, participium slouží ko kondenzaci predikace. S těmito
kondenzory však nesdílí všechny slovesné vlastnosti: netvoří pasivní konstrukci (ale může význam
pasivní vyjadřovat), nedisponuje složeným tvarem a nemůže řídit přímý předmět.
V gramatikách se participiálním tvarům konvenčně říká participium (příčestí) minulé nebo
pasivní (Trpné). Minulé proto, že rezultativní stav implikuje děj jako předcházejcí ději pasivně
pojatého děje. Děj kondezovaný participiem však nemusí být nutně chápán jako předčasný k ději věty
finitní, nýbrž může být s ním i současný.
Vazba s příčestím může nahradit větu vedlejší příslovečnou, i když nemá stejný podmět jako
věta hlavní. Vazby s příčestím překládané do češtiny vedlejší větou nebo jmennou vazbou, vyjadřují
hlavně časové vztahy:
Lido o jornal, o Rui tirou os óculos. Když si Rui přečetl noviny, sundal si brýle.
Chegada a casa, a Maria telefonou à filha. Když Marie přišla domů, zatelefonovala dceři.
10. TERMINOLOGIE
číslo número
čas tempo
indikativ indicativo
budoucí jednoduchý: futuro do presente simples
budoucí složený futuro do presente composto
imperfektní imperfeito
kondicionál jednoduchý futuro do pretérito simples/ condicional simples
kondicionál složený futuro do pretérito composto/ condicional
composto
minulý jednoduchý pretérito perfeito simples
minulý složený pretérito perfeito composto
předminulý mais-que-perfeito
přítomný presente
konjunktiv
budoucího času futuro simples do conjuntivo
budoucího času složeného futuro composto do conjuntivo
imperfekta imperfeito do conjuntivo
minulého času pretérito do conjuntivo
plus-quam-perfekta mais-que-perfeito do conjuntivo
přítomného času presente do conjuntivo
modalita modalidade
modální adjektiva adjectivos modais
modalita alethická modalidade alética
modalita aristotelická modalidade aristotélica
modalita deontická modalidade deôntica
modalita epistemická modalidade epistémica
modální slovesa verbos modais
modální substantiva substantivos modais
osoba pessoa
rod voz/diátese
diateze aktivní činný rod diátese/voz activa
diateze impersonální diátese/voz impessoa
diateze mediální diátese/voz medial
diateze pasivní diátese/voz passiva
diateze reflexivně pasivní diátese/voz reflexiva passiva
sloveso verbo
slovesná flexe conjugação verbal
sl.určité verbo finito
sl.neurčité verbo não finito
infinitiv infinitivo
gerundium gerúndio
participium particípio
pravidelné/nepravidelné časování conjugação regular/irregular
sl.pravidelné verbo regular
sl.nepravidelné verbo irregular
sl.defektní verbo defectivo
sl. s nadbytečnými tvary v.abundante
sl.hlavní verbo principal
sl.pomocná verbo auxiliar
sématická povaha sloves valor semântico dos verbos
sl. deklarativní verbos declarativos
sl. epistemická verbos epistémicos
sl. inergativní verbos inergativos
sl. metereologická verbos meteorológicos
sl. s modálním významem volním verbos volitivos
sl. s modálním významem hodnotícím verbos factivos
sl. pohybová verbos de movimento
sl. psychologická neemotivní verbos psicológicos não emotivos
sl smyslového vnímání verbos perceptivos
sl. statická vyjadřující stavy: verbos estáticos
slovesná tranzitivita transitividade verbal
sl. netransitivní verbos intransitivos
sl. transitivní verbos transitivos
sl. binární verbos binários
sl. trinární verbos ternários
sl. kauzativní verbos causativos
sl. jednočlenná verbos unários
sl. vyjadřující body verbos pontuais
souslednost časová dependência/concordância temporal
věty vedlejší orações subordinadas
obsahové orações completivas/substantivas
okolnostní orações adverbiais/circunstanciais
časové o.s.a. temporais
měrové o.s.a. proporcionais
podmínkové o.s.a. condicionais
přípustkové o.s.a. concessivas
účelové o.s.a. finais
srovnávací o.s.a. comparativas
způsobové o.s.a. modais
vztažné orações relativas/adjetivas
vid aspecto
body pontos
kulminované procesy processos culminados
kulminace culminações
procesy processos
události eventos
stavy estados
způsob modo
imperativ imperativo
indikativ indicativo
konjunktiv conjuntivo
orações subordinadas
věty obsahové orações subordinadas completivas/substantivasvedlejší
věty vztažné orações subordinadas relativas/adjetivas
Vedlejší věty okolnostní orações subordinadas adverbiais/circunstanciais
v.v. okolnostní časové o.s.a. temporais
podmínkové o.s.a. condicionais
způsobové o.s.a. modais
účelové o.s.a. finais
měrové o.s.a. proporcionais
přípustkové o.s.a. concessivas
srovnávací o.s.a. comparativas
10. CVIČENÍ
Doplňte tabulku o správné tvary
1 ps.sg.
presente do
indicativo
2.ps.pl.
Futuro simples
indicativo
3.os.pl. do
imperfeito
indicativo
1.os.sg.pretérito
mais que perfeito
simples indicativo
3.ps.pretérito mais que
perfeito composto
conjuntivo
ser
estar
pôr
querer
poder
ir
dar
saber
vir
1 os.sg.
presente
conjuntivo
2os.sg.
imperfeito
conjuntivo
3 os.sg.
preterito perfeito
composto
conjuntivo
1.os.sg.
do futuro
conjuntivo
3.os.sg.
pretérito mais que
perfeito simples
indicativo
trazer
ver
ler
fazer
dizer
perder
pedir
dormir
Cvičení:
1. Vyber správný tvar
 Só esperava que ele dissesse/tenha dito a verdade.
 Se já leste/tenhas lido o livro, traz-mo amanhã.
 Não saio daqui até que vocês terão tomado /tenham tomado uma decisão.
 Talvez o doutor já chegou/tenha chegado à reunião.
 Receio que ela partiu/partisse/tenha partido para o estrangeiro.
 É provável que ele ficou /ficasse/tenha ficado doente depois de tudo o que comeu.
 Duvidava que vocês se arranjaram/tenham arranjado/tivessem arranjado quando eu
chegar/chegasse/cheguei.
 É possível que eu a ofendi/tenha ofendido com o que lhe disse.
Doplň správný tvar slovesa:
 Espero que amanhã__________ (estar) bom tempo.
 Dissemos que tu não__________ (poder) ficar mais tempo.
 Ele disse-me que te__________ (dizer) toda a verdade. Mas segundo o que dizes, é provável
que não__________ (saber) tudo.
 Receio que __________ (perder) na cidade. Ainda não voltaram!
 Proíbo-te que me__________(falar) com esses modos.
 Tinha muita pena que afinal não__________(conseguir) vir.
 Se o marido da Ana __________(ser) despedido, teriam de mudar para o Porto.
 Que o lugar onde vivemos (ser) _________ para sempre o nosso lar!
 Oxalá eles _________ (encontrar-se) com o Sr. Ramos!
 Dizes que está resolvido? . Quem me dera que _________ (ter) razão.!
 Tomara que não _________ (chover)!
 Quero que assim _________(ser)!
 O médico telefonou-me que seguindo à risca a medicação, a febre __________ (dever)
baixar e dentro de 3 dias.
 Talvez leões e galos se _________ (rir-se) em segredo.
 Ou talvez estes versos _________ (ser) só o enredo de dez rios dois astros a névoa de uma
casa.
 Todas as vezes que __________(errar) uma conta, tens de fazer tudo de novo.
 Enquanto não__________(pôr) os óculos, continuas com dores de cabeça.
 Se vocês __________(querer), podem passar cá o fim-de-semana.
 Assim que __________(chegar) a casa, vou-me deitar. Estou estafada.
 Vem amanhã trabalhar? Depende de como me__________(sentir). Se __________(estar)
melhor, vou. Se__________(ter) febre, continuo em casa.
 Enquanto__________(ser) bem tratado, não vejo razão para me despedir.
 Tratem do assunto conforme __________(querer).
3. vyberte z nabídky správný tvar.
1. É possível que hoje ainda chova/vai chover.
2. Era bom que venham/viessem a tempo.
3. É provável que se atrasasse/se tenha atrasado/se atrasou.
4. É importante que leiam/leêm o artigo.
5. Era necesário que aprenda/aprende/aprendesse línguas.
6. Basta que deixe/deixa aqui o número de telefone.
7. Seria conveniente que primeiro vêem/viram/vissem o filme.
8. Era natural que esteja/está/tenha estado/estivesse/estava cansada depois depois de
trabalhar o dia inteiro.
9. É possível que chegam/cheguem/chegassem/tenham chegado a casa.
10. Seria melhor que não comas/comes/comesses/tenhas comido tanto.
11. Era natural que está/esteja/estivesse com frio.
12. Disse que tinha encontrado/encontrou/encontres o Pedro lá.
13. É necesário que fará/faça a dieta.
14. Era provável que ficam/fiquem/ficassem/tenham ficado em casa.
15. Mesmo que haja/há bom tempo, ficam em casa.
16. Mesmo que chova/chove/chovesse/choveu, fomos ao futebol.
17. Embora não sabe/saiba/soubesse/sabia as línguas estrangeiras, nunca não tinha problemas
quando viajava.
18. Caso seja/é/será/for necesário, vou falar/falasse com o advogado.
19. Embora ela seja/é/fosse/era uma excelente funcionária, sempre se atrasou/se atrasava.
20. Mesmo que não o conheça/conheço pessoalmente, falamos/falámos pelo telefone muitas
vezes.
21. Possivelmente, o Paulo telefonou/telefone para a Ana.
22. Leva/levou o mapa da cidade caso te percas/perderás na cidade.
23. Caso haja/há bilhetes, compra/comprou dois para mim..
24. ... Gostasse/gostei sempre deste desenho.
25. Não paguei/pagasse/pagaria/pagava nem que chamassem/chamarão a polícia.
26. Emprestava-ge/emprestei-te/Ia emprestar-te o carro caso/desde que
conduzas/conduzirás/conduzisses com cuidado.
27. Até que não estejas/estás/estiveres bom de saúde, não poderás sair/pudeste sair.
28. Vale/valha/valeu talvez a pena salientar a dimensão da fantástica obra...
29. Caso ele venha/virá/vier, encomendamos/encomendámos/encomendaremos mais comida..
30. . Ainda que encontre/encontra a carteira, é/era natural que não não esteja/está lá o
dinheiro.
4. Přeložte:
1. Až budou ukončeny zkoušky, budu moci odpočívat.
2. Jakmile budeme mít prohlédnuté muzeum, půjdeme se podívat na hrad.
3. Jakmile bude ukončena schůze, půjdeme všichni na kávu.
4. Kdybych to býval věděl, býval bych ti to řekl.
5. Kdybych byl tebou (být tebou), nepletl bych se do té věci.
6. Kdyby tu byla, odpověděla by na tu otázku.
7. Kdyby byla ambicióznější, snažila by se najít lepší práci.
8. Kdybyste zítra přivezli auto, mohli bychom si vyjet na výlet.
9. Kdybys našel peněženku se 200 korunami, co bys dělal?
10. Leze po strojem, jak kdyby to byla nějaká opice.
11. On mluví francouzsky jako kdyby byl Francouz.
12. Mluví, jako kdyby všemu rozuměla.
13. Chovají se ke mně, jako kdybych byl jejich syn.
14. Chová se, jako kdyby byla dítě.
15. Ignoruje mě, jako kdybych pro něj neexistoval.
16. Utrácí peníze, jako kdyby padaly ze stromu.
17. Usmál se na mě, jako kdyby mě znal.
18. On není můj šéf, ale někdy jedná, jako kdyby jím vyl.
19. Nemáš dnes sice narozeniny, ale jako bys je měl. Vezmi si ten dárek.
20. On nemá rád tresku, ale jí ji, jakoby mu chutnala.
21. Sháněl jsem košili, která by mi dobře sedla.
22. Nekouřím a nikdy kouřit nebudu.
23. Tento týden zahájí prezident svou obvyklou návštěvu země.
24. Tento týden je velká zima, copak bude sněžit?
25. Učitel nechodí do školy, snad není nemocen.
26. Budeš to mít uděláno kolem deváté hodiny?
27. Udělal jsem to a udělal bych to znovu.
28. Zaplatil jsem večeři a zaplatil bych ji znovu.
29. Už jsem ten film viděl a podíval bych se na něj znovu.
30. Mluvil jsem o nich špatně (dizer mal de alguém) a mluvil bych o nich znovu špatně.
31. Jestlipak ta operace dopadla dobře?
32. Kdo ASI vyhrál ten konkurs?
33. Býval bych i přišel.
34. Pročpak se ten Jan ASI nerozloučil?
35. Řidič zřejmě usnul a narazil s autem do svodičů na dálnisi a poté se převrátil.
36. Copak asi způsobilo tu nehodu?
37. Znovu mu pomůžeme.
38. Požádá Tě o prominutí.
39. On to udělá tak, jak jsem mu řekl.
40. Zajímalo by mě, jak vypadají ty katalogy.
41. Cítil bych se lépe, kdyby mohl mluvit s lékařem osobně.
42. Oni to přinesou.
43. Zítra jej navštívím.
44. Býval bych to napsal…
45. Býval bych se oženil, kdybych našel tu správnou nevěstu.
46. Zítra to obdrží.
47. Bude ti lhát.
48. Řekl bys mi pravdu?
49. Zatelefonujeme mu zítra.
50. Zaplatil bych ti to, kdybych měl peníze.
51. Udělám to o víkendu.
52. Dám mu to.
53. Neřekneme mu to.
54. Byl bych to býval přinesl.
55. Přineseme to zítra.
56. DO příštího týdne budu mít vše přečteno.
57. Zazpíval bych mu ji.
58. Býval bych to zaplatil.
59. Koupili bychom to, ale nemáme peníze.
60. Řekla, že s ním nepůjde do kina, protože nemá čas.
61. Do desáté hodiny do bude mít dokončeno.
62. Stěžovala si, že ji nic nepřipravili.
63. Zeptala se mě, jestli přijde manžel taky na večeři.
64. Myslel jsem, žes říkal, že je to tam drahé.
65. Vyprávěl, že každý den ráno vstával a chodíval pracovat na pole /ao campo/.
66. Řekla, že bude pro ní potěšením se mnou pracovat.
67. Myslela si, že utratil všechny peníze.
68. Řekla, že neměla čas si vše připravit.
69. Zeptala se mě, zda půjdu s nimi na večeři.
70. Stěžovala si, že neumí pracovat s počítači.
71. Zatelefonovala, aby se zeptala, jestli jsme mu to řekli.
72. Řekla, že pro něj udělá vše.
73. Říkala, že byla pozvaná na oslavu.
74. Nevěděla, zda ji pozvou.
75. Napsala, že nás navštíví.
76. Myslela si, že festival začíná až koncem měsíce.
77. Ptala se, kolik lidí přišlo.
78. Nevěděla, proč se ptáš.
79. Řekla, že budou mít malé zpoždění. .
80. Oznámila nám, že se bude vdávat.
11. Klíč k řešení:
1 ps.sg.
presente do
indicativo
2.ps.pl.
Futuro simples
indicativo
3.os.pl. do
imperfeito
indicativo
1.os.sg.pretérito
mais que perfeito
simples indicativo
3.ps.pretérito mais que
perfeito composto
conjuntivo
ser sou serás era temos sido foram
estar estou estarás estava temos estado estiveram
pôr ponho porás punha temos posto puseram
querer quero quererás queria temos querido quiseram
poder posso poderás podia temos podido puderam
ir vou irás ia temos ido foram
dar dou darás dava temos dado deram
saber sei saberás sabia temos sabido souberam
vir venho virás vinha temosvindo vieram
1 os.sg.
presente
conjuntivo
2os.sg.
imperfeito
conjuntivo
3os.sg.
preterito
conjuntivo
1.os.pl.
do futuro
conjuntivo
3.os.pl.
pretérito mais que
perfeito do conjuntivo
trazer traga trouxesse tenha trazido trouxermos tivessem trazido
ver veja vise tenha visto virmos tivessem visto
ler leia lesse tenha lido lermos tivessem lido
fazer faça fizesse tenha feito fizermos tivessem feito
dizer diga dissesse tenha dito dissermos tivessem dito
perder perca perdesse tenha perdido perdermos tivessem perdido
pedir peça pedisse tenha pedido pedirmos tivessem pedido
dormir durma dormisse tenha dormido dormirmos tivessem dormido
Cvičení:
1. Vyber správný tvar
 Só esperava que ele dissesse a verdade.
 Se já leste o livro, traz-mo amanhã.
 Não saio daqui até que vocês tenham tomado uma decisão.
 Talvez o doutor já tenha chegado à reunião.
 Receio que ela partisse para o estrangeiro.
 É provável que ele ficasse/tenha ficado doente depois de tudo o que comeu.
 Duvidava que vocês já se tivessem arranjado quando eu chegasse.
 É possível e eu a tenha ofendido com o que lhe disse.
Doplň správný tvar slovesa:
Řešení:
 Espero que amanhã esteja bom tempo.
 Dissemos que tu não podias/ poderias ficar mais tempo.
 Dísse-me que te tinha dito toda a verdade. Mas segundo o que dizes, é provável que não
saibas, tenhas sabido/soubesses tudo.
 Receio que se tenham perdido/se perdessem na cidade. Ainda não voltaram!
 Proíbo-te que me fales com esses modos.
 Tinha muita pena que afinal não conseguisses/conseguisse/ conseguíssemos/ conseguissem
vir.
 Se o marido da Ana fosse despedido, teriam de mudar para o Porto.
 Que o lugar onde vivemos seja para sempre o nosso lar!
 Oxalá eles se encontrem com o Sr.Ramos!
 Dizes que está resolvido? Quem me dera que tenhas razão.!
 Tomara que não chova!
 Quero que assim seja!
 O médico telefonou-me que seguindo à risca a medicação, a febre devia/deveria baixar e
dentro de 3 dias.
 Talvez leões e galos se se riam/ se tenham rido/ se rissem em segredo.
 Ou talvez estes versos sejam só o enredo de dez rios dois astros a névoa de uma casa.
 Todas as vezes que errares uma conta, tens de fazer tudo de novo.
 Enquanto não puseres os óculos, continuas com dores de cabeça.
 Se vocês quiserem/ querem, podem passar cá o fim-de-semana.
 Assim que chegar a casa, vou-me deitar. Estou estafada.
 Vem amanhã trabalhar? Depende de como me sentir. Se estiver melhor, vou.
 Se tiver febre, continuo em casa.
 Enquanto fores bem tratado, não vejo razão para me despedir.
 Tratem do assunto conforme quiserem.
3. vyberte ze dvou tvarů ten správný.
1. É possível que hoje ainda chova/vai chover.
2. Era bom que venham/viessem a tempo.
3. É provável que se atrasasse/se tenha atrasado/se atrasou.
4. É importante que leiam/leêm o artigo.
5. Era necesário que aprenda/aprende/aprendesse línguas.
6. Basta que deixe/deixa aqui o número de telefone.
7. Seria conveniente que primeiro vêem/viram/vissem o filme.
8. Era natural que esteja/está/tenha estado/estivesse/estava cansada depois depois de
trabalhar o dia inteiro.
9. É possível que chegam/cheguem/chegassem/tenham chegado a casa.
10. Seria melhor que não comas/comes/comesses/tenhas comido tanto.
11. Era natural que está/esteja/estivesse com frio.
12. Disse que tinha encontrado/encontrou/encontres o Pedro lá.
13. É necesário que fará/faça a dieta.
14. Era provável que ficam/fiquem/ficassem/tenham ficado em casa.
15. Mesmo que haja/há bom tempo, ficam em casa.
16. Mesmo que chova/chove/chovesse/choveu, fomos ao futebol.
17. Embora não sabe/saiba/soubesse/sabia as línguas estrangeiras, nunca tinha problemas
quando viajava.
18. Caso seja/é/será/for necesário, vou falar/falasse com o advogado.
19. Embora ela seja/é/fosse/era uma excelente funcionária, sempre se atrasou/se atrasava.
20. Mesmo que não o conheça/conheço pessoalmente, falamos/falámos pelo telefone muitas
vezes.
21. Possivelmente, o Paulo telefonou/telefone para a Ana.
22. Leva/levou o mapa da cidade caso te percas/perderás na cidade.
23. Caso haja/há bilhetes, compra/comprou dois para mim..
24. ... Gostasse/gostei sempre deste desenho.
25. Não paguei/pagasse/pagaria/pagava nem que chamassem/chamarão a polícia.
26. Emprestava-te /emprestei-te/Ia emprestar-te o carro caso/desde que
conduzas/conduzirás/conduzisses com cuidado.
27. Até que não estejas/estás/estiveres bom de saúde, não poderás sair/pudeste sair.
28. Vale/valha/valeu talvez a pena salientar a dimensão da fantástica obra...
29. Caso ele venha/virá/vier, encomendamos/encomendámos/encomendaremos mais comida..
30. Ainda que encontre/encontra a carteira, é/era natural que não não esteja/está lá o
dinheiro.
5. Traduza para o português:
1. Quando tiverem terminado os exames, vou poder/poderei descansar.
2. Quando tivermos visto o museu, iremos/vamos ao castelo.
3. Logo que tiver terminado a reunião, vamos todos tomar um café/iremos todos tomar um café.
4. Se o tivesse sabido antes, ter-to-ia dito (tinha-to dito)
5. Se eu fosse a ti, não me meteria (não me metia) no assunto.
6. Se ela estivesse aqui, responderia (respondia) a esta pergunta.
7. Se ela fosse mais ambiciosa, tentaria encontrar um melhor trabalho.
8. Se amanhã trouxessem (o) carro, poderiamos (podíamos) ir passear.
9. Se encontrasses uma carteira com duzentas coroas, o que é que farias (fazias)?
10. Sobe as árvores como se fosse um macaco.
11. Ele fala francês como se fosse um francês.
12. Fala como se entendesse/percebesse tudo.
13. Eles tratam-me como se fosse o filhos dales.
14. Porta-se como se fosse uma criança.
15. Ignora-me como se não existisse para ele.
16. Gasta dinheiro como se caísse das árvores.
17. Sorriu-me como se me conhecesse.
18. Ele não é o meu chefé mas é como se o fosse.
19. Hoje não fazes anos mas é como se fizesses. Toma-lá esta prenda.
20. Ele não gosta de bacalhau mas é como se gostasse.
21. Estava à procura de uma camisa que me ficasse (sentasse) bem.
22. Não fumo nem nunca fumarei.
23. Esta semana o presidente iniciará a sua visita habitual pelo país.
24. Esta semana tem estado muito frio. Será que vai nevar?
25. O professor não vem às aulas. Será que está doente?
26. Tê-lo-ás feito até às nove horas?
27. Eu fi-lo e fá-lo-ia (fazia-o)outra vez.
28. Paguei o jantar e pagá-lo-ia (pagava-o) outra vez.
29. Eu já vi o filme e vê-lo-ia (via-o) outra vez.
30. Disse mal deles e diria (dizia) outra vez.
31. A operação terá corrido bem? Será que a operação terá corrido bem?
32. Quem terá ganho o concurso?
33. Eu teria vindo (tinha vindo).
34. Porque é que o Jõao não se teria despedido?
35. O motorista teria adormecido, a a camioneta teria embatido nas divisórias da auto-estrada e,
consequentemente, teria capotado.
36. O que é que teria originado o acidente?
37. Ajudá-lo-emos(ajudamo-lo, vamos ajudá-lo) outra vez.
38. Pedir-te-á desculpa(s).Vai pedir-te desculpa(s).
39. Ele fá-lo-á (vai fazê-lo, fá-lo) como eu lhe disse.
40. Interessar-me-ia ver os catálogos. INteressava-me ver os catálogos.
41. Sentir-me-ia melhor se pudesse falar com o médico pessoalmente.
42. Eles trar-to-ão. Vão trazer-to. Trazem-to.
43. Amanhã visitá-lo-ei (visito-o, vou visitá-lo).
44. Tê-lo-ia escrito.
45. Ter-me-ia casado se tivesse encontrado a noiva certa.
46. Amanhã recebê-lo-ão.
47. Mentir-te-á.
48. Dir-me-ias a verdade? DIzias-me a verdade?
49. Telefonar-lhe-emos amanhã. (Telefonamos-lhe, vamos telefonar-lhe).
50. Pagá-lo-ia se tivesse dinheiro (Pagava-o).
51. Fá-lo-ei no fim-de-semana. (faço-o, vou fazê-lo).
52. Dar- lho-ei. (dou-lho, vou dar-lho).
53. Não lho diremos (dizemos, vamos dizer).
54. Tê-lo-ia trazido. Tinha-o trazido.
55. Trá-lo-emos amanhã.
56. Eu tê-lo-ei lido até a próxima semana.
57. Cantar-lha-ia.
58. Tê-lo-ia pago.
59. Tê-lo-íamos comprado, mas não temos dinheiro.
60. Disse que não iria com ele ao cinema porque não tinha tempo.
61. Até às dez horas tê-lo-á concluído.
62. Queixou-se que não tinham preparado nada.
63. Ela perguntou-me se o marido dela também viria ao jantar.
64. Pensava que tinhas dito que era caro lá.
65. Contou que cada dia se tinha levantado e tinha ido trabalhar ao campo.
66. Disse-me que trabalharia comigo com muito gosto.
67. Pensava que tinha gasto todo o dinheiro.
68. Disse que não tinha tempo de/para preparar tudo.
69. Ela perguntou-me se iria jantar com eles.
70. Queixou-se que não sabia trabalhar com os computadores.
71. Telefonou para perguntar se lho tínhamos dito.
72. Ela disse que faria tudo por ele.
73. Disse que tinha sido convidada para a festa.
74. Não sabia se a convidariam/iriam convidar/iam convidar/convidavam.
75. Ela escreveu que nos visitaria/iria visitar/visitava..
76. Ela julgou que o festival iria começar só no fim do mês.
77. Ela perguntou quanta gente tinha vindo.
78. Ela não sabia porque perguntavas.
79. Ela disse que chegariam um pouco atrasados.
80. Ela avisou-nos que iria casar.
Bibliografie:
ASSIS, Wilem. Linguística e estilo. São Paulo,1964.
BARRETO, Mário. De gramática e de linguagem, II. Rio de Janeiro, 1922.
BEČKA, Josef. Slovo, jeho význam a užití. SPN Praha, 1968.
BEČKA, Josef Václav. Česká stylistika. Praha, 1992.
BECHARRA, Evanildo. Moderna Gramática Portuguesa. 37a
.edição, Rio de Janeiro, 2001.
BLIKSTEIN, Izidoro. Linguística e comunicação. Cultrix, São Paulo, 1970.
BUĎA, Jan. Colocação do adjetivo. Diplomová práce. FFMU, Brno, 2013.
CAMARA, Mattoso Júnior. Contribuicão à Estilística Portuguesa. São Paulo, 1997.
CARRETER, Fernando Lázaro. “El problema del artículo en espa ol – una lanza por Bello”.
Homenaje a la memoria de don Antonio Rodríguez Monino. Madrid, 1975.
COSERIU, Eugenio. Dos problemas linguísticos del hablar. Teoría del lenguaje y linguística
general. Madrid, 1973.
CRESSOT, Marcel. O Estilo e As Suas Técnicas. Lisboa, 1947.
CUNHA, Celso, CINTRA, Lindley. Nova Gramática do Português Contemporâneo. João Sá de Costa,
Lisboa, 1999.
ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda, Praha, 1997.
ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Votobia Olomouc, 1996.
DUŠKOVÁ, L. a kol.,Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. Praha:academia.
1988)
ERHART, Adolf. Úvod do jazykovědy Masarykova univerzita. Brno, 2001.
FINDRA, Ján “Štyléma a paradigmatika štylistiky”, Sborník prací filozoficko-přírodovědné fakulty
Slezské Univerzity v Opavě, řada jazykovědná, (D2), Opava, 2002.
FONSECA, Joaquim. Linguística e texto/discurso.Teoria, descrição, aplicação, Lisboa, 1992.
FONSECA, Joaquim. Pragmática Linguística. Introdução, Teoria e Descrição do Português, Porto,
1994.
FONSECA, Fernanda Irene. Gramática e Pragmática. Estudos de Linguística Geral e de linguística
Aplicada ao Ensino do Português, Porto, 1993.
GRADIM, Anabela. Manual de Jornalismo, Livro de Estilo de Urbi et Orbi. Universidade de Beira e
Covilhã, 2000.
GREPL, Miroslav. Jak dál v syntaxi. Brno : Host, 2011. ISBN 978-80-7294-511-5.
GREPL, M. a kol., Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995.
HAMPL, Zdeněk. Stručná mluvnice portugalštiny, Praha, 1972.
HOFMANOVÁ, Jana. Stylistika a…,Praha 1997.
HRICSINA, Jan. Vývoj modotemporálních paradigmat u portugalského verba finita z diachronního
hlediska (doktorská disertační práce). FF UK, Praha, 2006.
HRICSINA, Jan. „O estudo diacrónico da evolução dos paradigmas modotemporais do verbo
português“. Écho des études romanes, vol. IV/Num. 1, České Budějovice, 2008, (str.
87-88).
HRICSINA, Jan. Bibliografia comentada das gramáticas históricas do Português,
Iberoamericana pragensia 44, v tisku.
HRICSINA, Jan. Rosa Virgínia Mattos e Silva – O português Arcaico: fonologia,
morfologia e sintaxe. Études romanes de Brno, 32, 2011/2, (s. 135-138).
HRICSINA, Jan. A Estrutura d`as viagens na minha terra de Almeida Garrett, in:
compilação das teses escritas no ano 2001, abrangendo escritores da expressão
portuguesa, Desktop publishing UK FF, Praha, 2002.
HRISCINA, Jan. A posição do adjetivo no sintagma nominal no português contemporâneo:
Análise corporal. AUC, Philologica 2/2013, Romanistica
Pragensia XIX (Les langues romanes à la lumière des corpus linguistiques),
2013,(s.203-218).
HUDDLESTON, R., PULLUM, G.K. Longman Grammar of Spoken and Written English.
Cambridge: CUP, (2002)
CHLOUPEK, Jan. Stylistika češtiny, Praha, 1990.
JINDROVÁ, Jaroslava. “Portugalské cvičební texty”SPN Praha, Univerzita Karlova, Filozofická
fakulta, 1986.)
JINDROVÁ, Jaroslava. “Portugalština“, Leda, Praha, 2001.
JINDROVÁ, Jaroslava. Portugalština, souhrn gramatiky. Praha: Holman, 2009.
JINDROVÁ, Jaroslava : “Modotemporální a aspektuální význam portugalského složeného perfekta.
Studie z korpusové lingvistiky” in: Korpusová lingvistika. Praha, 2011, svazek 1 Intercorp, (s. 219 –
230).
JINDROVÁ, Jaroslava. Portugalština, LEDA, PRAHA, 2001.
JINDROVÁ, Jaroslava. Fázové perifráze v portugalštině. Dizertační práce. FFUK v Praze, 2013.
JINDROVÁ, Jaroslava. „Algumas observações sobre a concorrência dos adjetivos“ preto“ e „negro“
na língua portuguesa.“ In Acta Universitatis Carolinae 2012, (s. 219–229) Philologica 2 / Romanistica
Pragensia XIX.
JINDROVÁ, Jaroslava. “Algumas Observações sobre o Acordo Ortográfico da Língua Portuguesa“,
Atas das Segundas Jornadas de Língua Portuguesa e Culturas Lusófonas da Europa Central e de
Leste,Yana Andreeva Univerzita Sofie, 2012.
2011JINDROVÁ, Jaroslava. Fázové perifráze v portugalštině, FFUK, Praha, 2011,;KRÁLOVÁ,
Lucie. Diminutivo na língua portuguesa e checa, um estudo comparativo, bak.práce, FFMU,
Brno 2008.
KETTNEROVÁ,V, Konstrukce srozpadem tématu adikta včeštině, in: Slovo a slovesnost,
70, 2009 (163-174).
KRČMOVÁ, Marie. “Mluvenost a psanost jako slohotvorní činitelé” in: Linguistica
online. září, 2005. www.phil.muni.cz/linguistica/art/krcmova/.
KRČMOVÁ, Marie. “Příznakovost a její specifika v morfologii.”, in Linguistica online, září,2005,
www.phil.muni.cz/linguistica/art/krcmova/.
LAPA, Manuel Rodrigues. Estilística da língua portuguesa.Coimbra, 1984.
LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
LUFTMANOVÁ, D. Syntaktická realizace řečového aktu žádosti z hlediska překladu. FF
UK: Praha,2000.
MARTINS, Maria Raquel Delgado. Ouvir falar. Introdução à Fonética do Português, Lisboa, 1988.
MILIČKOVÁ, Ladislava “La place de la stylistique dans la linguistique française contemporaine”em
Stylistické bibliografie, studie stylistiky, www.phil.muni.cz/stylistika/francouzskahtml.
MISTRIK, Jan, Štylistika, Bratislava, SPN,1985.
NEVES, Maria Helena de Moura: Guia de Uso do Português - Confrontando regras e usos. Săo
Paulo, Editora Unesp, 2003.
MADEIRA, Ana. Aquisição de L2. In P. Osório e R. Meyer (coord.) Português Língua Segunda e
Língua Estrangeira, Lisboa: Lidel – Edições Técnicas, 2008.
OLIVEIRA, Fátima, "Questões sobre Modalidade em Português" in Cadernos de Semântica
n.º 15, 1993.
OLIVEIRA, Fátima, (coautoria com A. Lopes), "Tense and Aspect in Portuguese" in
Thieroff, R. (org.) Tense Systems in European Languages, vol. II, Max Niemeyer Verlag,
Tubingen, p. 95-115. 1995.
OLIVEIRA, Fátima, , "Domain Restrictions, Mental Models and Discourse Context" in Atas
do 1º Congresso de Linguística Cognitiva. Porto Faculdade de Letras, p.165-180. 1999
OLIVEIRA, Fátima, , "Some Issues about the Portuguese Modals", in Belgian International
Journal of Linguistics. 2000.
OLIVEIRA, Fátima, (em coautoria L.F. Cunha, S. Matos e A. Gonçalves) "Verbos de
Operação Aspetual em PE e em PB: Semântica e Sintaxe" in Atas do Colóquio especial
"Português Europeu - Português Brasileiro: Unidade e Diversidade no virar do milénio",
Abralin, Fortaleza, Brasil.,2002.
OLIVEIRA, Fátima, “Sobre os tempos do conjuntivo.”, in O fascínio de linguagem. Homenagem a
Fernanda Irene Fonseca (109-118), 2003.
OLIVEIRA, Fátima, “ Sobre a iteração do Pretérito Perfeito Composto em Português Europeu”
Fátima Oliveira iveira, F. & Leal, A. – in Revista de Estudos Linguísticos da Univerdade do Porto Vol.
7 – 2012.
OLIVEIRA, Fátima “Questões da semântica temporal nos programas de português do ensino
secundário.” (coautoria de Fátima Oliveira, Luís Filipe Cunha•, Idalina Ferreira, Purificação Silvano•,
António Leal•, Fátima Silva, Joaquim Barbosa*) in O FASCÍNIO DA LINGUAGEM. Homenagem a
Fernanda Irene Fonseca (119-128),
RAMOS, Joaquim José de Sousa Coelho. Introdução ao Português Jurídico. Univerzita Karlova
v Praze. Karolinum. 2012.
RAMOS, Joaquim José de Sousa Coelho. Presença ou ausência de artigo nos sintagmas
preposicionais complemento e/ou modificadores de nome. Mestrado em Português Língua
Estrangeira. Faculdade de Letras da Universidade do Porto, 2012,
dos Santos, Ana Sofia Rodrigues. A influência da L1 no processo de aquisição de L2, XXIV
Encontro Nacional da APL, Lisboa, 2008.
da SILVA, Cláudia Alexandra Moreira. Contextos de (in)formalidade – os artigos indefinidos nas
crónicas e nos chats. Dizertační práce, Faculdade de Letras da Universidade de Lisboa, 2009.
RIFFATTERE, Michael. Estilística estrutural, São Paulo, 1973.
SOARES, Isabel Maria Pardal Hanemann. “Contextos de ocorrência do nome próprio com e sem
artigo definido: Qual o estatuto do artigo?”, em Actas do XV encontro nacional da APL, Faro,1999.
SPITZOVÁ, Eva. Morfología espa ola, SPN, Praha, 1990.
SPITZOVÁ, Eva. Studia Minora Facultatis Philosophicae Universitatit Brunensis, Études Romanes
de Brno, tomos XIV (1983), XV (1984), XX (1990).
STEHLÍK, Petr. Sobre la existencia de los interfijos en espa ol. Studia Romanistica, Ostrava:
Ostravská univerzita v Ostravě, 2008, roč. 8, č. 1, (s. 77-82).
STEHLÍK, Petr. Elementos prefijales cultos: morfemas compositivos o prefijos? In Études Romanes
de Brno. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001.
SVOBODOVÁ, Iva. Abordagem histórica dos nomes dos dias da semana (análise sintáticosemántica).
In Žitná, Júlia. Segundas jornadas de estudos Românicos : novos modelos e teorias e sua
aplicação na linguística, literatura e didática: secção de Lusitanística. Bratislava: AnaPress, 2012.
SVOBODOVÁ, Iva. „Petr Čermák, Tipología del espa ol actual a la luz de Vladimír Skalička“.
Etudes romanes de Brno, 2012.
SVOBODOVÁ, Iva. Comparação tipológica das línguas checa e portuguesa segundo Vladimír
Skalička. Études Romanes de Brno, 2012.
SVOBODOVÁ, Iva. Stylisticko-pragmatické faktory použití členu v současné portugalštině. 1. vyd.
Brno: Masarykova univerzita, 2010.
SVOBODOVÁ, Iva. Os valores pragmático-estilísticos do artigo em português contemporâneo. Vol.
IV. České Budějovice: Universitas Bohemiae Meridionalis, 2008. Écho des études romanes, vol IV/
núm.2.
SVOBODOVÁ, Iva. O valor estilístico do artigo em linguagem jornalística. Sborník prací Filozofické
fakulty Masarykovy univerzity, Brno: Masarykova univerzita, 2006, I, I, (s. 69-81).
SVOBODOVÁ, Petra. Verbální flexe v 1. os. j. č. minulého času prostého a její zeměpisné varianty na
území kontinentálního Portugalska.
ŠABRŠULA, Jan. Úvod do srovnávací stylistiky. Praha, 1972.
ŠABRŠULA, Jan. Teorie praxe překladu. Ostrava, Ostravská Univerzita, Filozofická fakulta, 2000.
ŠEVČÍKOVÁ, Magda. Funkce kondicionálu z hlediska významové roviny. Praha : ÚFAL, 2009. 179 s.
ŠLOSAR, Dušan. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003.
TICHÝ, Oldřich.Základy španělské mluvnice, Praha SPN, 1958.
TLÁSKAL, Jaromír. Fonetika a fonologie současné evropské portugalštiny. Praha 2006.
VILELA, Mário. Gramática de Valências: Teoria e aplicação.Coimbra, 1992.
WOLF, Mauro. Teoria de Comunicação. Lisboa, 2003.
ZAVADIL, Bohumil. Současný španělský jazyk I. (Obecné problémy zkoumání jazyka. Základní
slovní druhy neslovesné). Praha, 1995.
ZAVADIL Bohumil. Čermák Petr. Mluvnice současné španělštiny. UK, Praha. 2010
ZAVADIL B. Vývoj španělského jazyka. Karolinum, Praha. 1998.
Hromadná díla:
Áreas Críticas da Língua Portuguesa, João Andrade Peres, Telmo Móia. Lisboa, 1995.
Análise de comunicação, Estilística a análise textual, Maria Beatriz Florido, Maria Emília Duarte da
Silva, Joaquim Fonseca. Porto, 1981.
Dicionário de Termos Linguísticos, Associação Portuguesa de Linguística. Lisboa,1987.
Gramática e Ensino das Línguas, Jorge Morais Barbosa, Joana Vieira Santos, Isabel Lopes, Ana Paula
Loureiro, Cristina Figueiredo. Lisboa, 1999.
Gramática da Língua Portuguesa, Maria Helena Mira Mateus, Ana Maria Brito, Inês Duarte, Isabel
Hub Faria et col., Lisboa, Editorial Caminho – Colecção Universitária / Série LINGUÍSTICA), 1989,
2003.
Introdução à Linguística Geral e Portuguesa. FARIA, Isabel Hub,, et. Alii. Editorial Caminho,
Lisboa, 1996.
Dicionário da língua portuguesa Contemporânea, Academia das Ciências de Lisboa e
Lisboa, 2001.
Linguística. Revista de Estudos Linguísticos da Universidade do Porto, Porto, 2006.
Livro de estilo, Público, Comunicação Social. AS, Lisboa, 2005.
Nova Gramática do Português Contemporâneo.Cunha, Celso a Cintra Lindley, Edições João Sá de
Costa, Lisboa, 1985.
Pontuário Ortográfico e guia da língua portuguesa. Magnus Bergstrom, Neves Reis, Lisboa, 2002.
Stylistika současné češtiny. Čechová, M., Chloupek, J., Krčmová, M., Minářová, E. Praha, 1997.
Jak se počítají substantiva v češtině: poznámky ke kategorii čísla*
Gramática do Português, Fundação Calouste Gulbenkianů 2013.
Jazykové korpusy:
www.linguateca.pt
www.corpusdoportugues.org.
www.intercorp.cz