KONJUNKTIV Základní funkce konjunktivu[1] spočívá v realizaci morfologického vyjádření non-reálného, to je potencionálního, volního nebo hodnotícího významu. Modální významy non-reálné se vyznačují tím, že možný význam temporální se u něj může amalgamovat s některým ze tří sémantických rysů tzv. vnitřní modální diferenciace, která udává různé stupně možnosti (perspetktivy) realizace příslušného non-reálně pojatého děje. Jde o tři následující sémy:[2] význam faktibilní, význam eventuální, význam ireálný. Faktibilní význam „charakterizuje non-reálný děj s otevřenou možností relizace“[3] Oxalá não chova amanhã! „Kéž zítra neprší!“ – rozumí se, že existuje otevřená možnost, že pršet nebude. Eventuální význam: charakterizuje non-reálný děj jako děj s neudanou možností realizace (jak děj, tak perspektiva jeho realizace zůstávají v oblasti potencionálnosti). Oxalá o João passasse no exame. „Kéž Jan udělal zkoušku“. Rozumí se tím, že možnost, že by Jan udělal zkoušku, zůstává v oblasti představy). Význam ireálný: charakterizuje non-reálný děj jako děj s uzavřenou možností realizace. Oxalá não tivesse chovido! Kéž by bývalo nepršelo! Možnost realizace pojmenovaného děje je uzavřena. Pužití konjunktivu je v portugalštině velmi pestré a odpovídá modelu B Zavadila, který rozlišuje čtyři typy funkčního použití slovesných modů: větně nekongruenční, větně kongruenční, souvětně nekongruenční, souvětně kongruenční[4]. Pokud je syntakticky i sémanticky nezávislé na jiné větě, pak jde o použití větně nekongruenční. Toto použití konjunktivu se kryje s rozkazovacím způsobem. Trabalhem! „Pracujte!“ Está quieto, Rui! „Uklidni se, Rui!“. V těchto větně nekongruenčních typech se nepoužívá podmětu.[5] konjunktivního tvaru používá také za účelem upozornění: Saiba o leitor.. „Informujeme čtenáře …“ (doslovný překlad: věz čtenáři). Veja-se a página núm. 32. „Viz strana 332.“ (doslovný překlad: Podívejte se na stranu 32). Observe-se…“Podotkněme“. (doslovný překlad: Nechť je podotknuto); dále za účelem výtky či kritiky: Olha, tivesses reservado os bilhetes a tempo. „Poslyš, měl jsi rezervovat lístky včas.“; přání: Haja saúde! „Hlavně zdraví. Bons olhos te vejam! „Chraň tě Bůh!“, Viva! Ať žije!“ Possas tu terminar a tese a tempo. „Kéž dokončíš tu práci včas.“ Haja chocolates em casa e estou feliz. „Když bude doma čokoláda, budu šťastný.“ (doslovný překlad: „Bude doma čokoláda a budu šťastný.“); Passe bem. „Mějte se hezky.“ A také za účelem poděkování: Bem haja! „Děkuji.“ Pokud je použití konjunktivu syntakticky nezávislé, ale sémanticky řízené lexikálním výrazem modální povahy (zejména v přacích větách uvozených výrazy jako: oxalá, talvez, Deus queira que, tomara, pudera), pak mluvíme o větně kongruenčním použití konjunktivu. Také ve zvolacích větách se Que Deus te ajude! „Bůh ti pomáhej.“ Talvez vá ao cinema. „Možná půjdu do kina.“ Oxalá façam boa viagem. „Kéž se jim dobře cestuje.“ Pokud si emitent přeje vyjádřit v těchto větách nepřímého rozkazu také podmět, pak je nutné dodržovat pravidlo o postavení podmětu před uvozovací spojku que:[6] Ele que descanse.“On ať odpočívá.“ Elas que digam… „Ony ať řeknou…“ Pokud se použije konjunktivního tvaru v typu větně nekongruenčním bez uvozovací spojky, pak se nepoužívá ani podmět. Jak je patrné, ne vždy se v českém a portugalském jazyce je shoda mezi typy. Některé větně kongruenční typy je nutné přeložit do češtiny pomocí lexikálních prostředků /kéž, kéž by., nechť…/. O použití souvětně kongruenčním mluvíme tehdy, když se jedná o souvětí, kde je použití modu syntakticky i sémanticky vázáno na hlavní větu. Souvětně kongruenční použití konjunktivu se vyskytuje ve větách přímo modálních, tedy ve větách vedlejších substantivních, kde je jeho přítomnost dána nor-reálným modálním významem nějakého výrazu věty hlavní, s nimž vlastně modálně kongruuje. A použití souvětně nekongruenční je pak typické pro nepřímo modání souvětí, kdy je konjunktiv syntakticky sice závislý, ale sémanticky nezávislý, což je použití typické pro vedlejší věty okolnostní (příslovečné), protože nejsou řízeny žádným modálním výrazem ve větě hlavní. [7] U souvětí přímo modálních, či u kongruenčního použití je modální část věty zastoupena slovesnými i neslovesnými výrazy hodnotícími (verbos psicológicos nebo také factivos: aborrecer, agradar, comover, contrariar, desagradar, desgostar, entristecer, impressionar, interessar, ofender, preocupar, supreender), s výrazem volním (přacím o rozkazovacím: dizer, ordenar, pedir, rogar, suplicar, desejar, pretender, querer, tencionar), kauzativním (mandar, deixar, , fazer com…). U výběru slovesného způsobu je nutné brát v potaz syntaktickou stavbu věty. V případě vedlejších vět kompletivních je nutné se řídit modální částí věty. V případě vedlejších vět adjektivních a adverbiálních se pak hovoří o souvětích nepřímo modálních[8], kdy vedlejší věta podřadná je adverbiální nebo vztažná. „Spojky a tzv. relativa (vztažná zájmena a příslovce) zde vyjadřují vztahy mezi myšlenkovými obsahy, přičemž ale vedlejší věta není modálně závislá na větě hlavní. Modalita se v takové vedlejší větě vyskytuje vlastně jen proto, že jejím predikátorem je verbum finitum (tedy časované sloveso), které vždy musí kategorii modu nějak vyjadřovat. To vytváří možnost formalizovaného používání jednotlivých modů“[9] Tato formalizace modů ve vedlejší větě spočívá v tom, že modálnímu významu neodpovídají vždy modální formy. Zde hraje rozhodující roli při výběru správného způsobu faktor reálnosti či non-reálnosti děje (u vedlejších vět příslovečných) nebo u vedlejších vět adjektivních určitost pojetí antecedentu související rovněž s potencionálním pojetím děje. Přehled časů konjunktivního způsobu Konjunktivní-spojovací způsob Jednoduché časy Složené časy PŘÍTOMNÝ ČAS PŘÍTOMNÝ ČAS (Presente do conjuntivo) MINULÝ ČAS IMPERFEKTUM (Imperfeito do conjuntivo) MINULÝ ČAS (pretérito do conjuntivo) PŘEDMINULÝ ČAS (Mais que perfeito do conjuntivo) BUDOUCÍ ČAS JEDNODUCHÝ BUDOUCÍ ČAS (futuro simples do conjuntivo) PŘEDBUDOUCÍ ČAS (Futuro composto do conjuntivo) V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální) Použití souvětně kongruenční se odvíjí od sémantické i syntaktické závislosti věty vedlejší na větě hlavní. Takto funguje konjunktiv ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětých), které jsou uvozeny spojkou que a kde je přítomnost konjunktivu dána modálním významem nějakého výrazu ve větě hlavní (zpravidla ve funkci slovesa), s nimž modálně souvisí. K těmto výrazům patří slovesa či vazby, které však musí být v přítomném či budoucím čase vyjadřující: 1. přání, vůli, očekávání, (slovesa s modálním významem volním: verbos volitivos) 2. zákaz, žádost, povolení (slovesa direktivní: verbos directivos) 3. souhlas, omluvu, návrh, doporučení, 4. Nutnost (výrazy a slovesa nutnostní) 5. lítost, zármutek, údiv, překvapení, radost, obavu (slovesa s modálním významem hodnotícím: verbos avaliativos factivos) 6. možnost, nemožnost (výrazy a slovesa s modálním významem možnostním) 7. pochybnost, nejistotu, (výrazy s modálním významem dubitativním) 8. pravděpodobnost (výrazy s modálním významem probabilitativním) 9. domněnku názorové sloveso v záporu nebo v otázce Tato souvětí se nazývají souvětí přímo modální. věta hlavní věta vedlejší PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU temporální význam přítomný / budoucí přítomný/budoucí 1. přání, vůli, očekávání, (modální význam volní či přací: verbos volitivos) věta hlavní věta vedlejší O Rui quer/deseja que a Matilde lhe dê um beijo. „Rui chce/ si přeje, aby ho Matylda políbila.“ modální význam volní querer “chtít“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost za vůlí). věta hlavní věta vedlejší O Rui espera que a Matilde lhe dê um beijo. „Rui doufá, že ho Matylda políbí.“ modální význam volní esperar “doufat, očekávat“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost za vůlí). 2. zákaz, žádost, povolení (slovesa s modálním významem žádacím: verbos directivos) věta hlavní věta vedlejší O Pedro pede que o diretor o receba.. „Petr žádá, aby ho ředitel přijal.“ modální význam žádací pedir “žádat“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost za vůlí). věta hlavní věta vedlejší O pai permite que emprestemos o carro dele. „Otec dovolí, abychom si půjčili jeho auto.“ modální význam žádací permitir “umožnit, dovolit“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost za vůlí). 3. souhlas, omluvu, návrh, doporučení (slovesa s modálním významem volním vyjadřujícím vůli pojatou subjektivně (doporučovat, navrhovat) věta hlavní věta vedlejší O Rui sugere que a Matilde vá ao médico. Rui navrhuje, aby šla Matylda k lékaři. sugerir “navrhnout“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost za navržením ve VÚ). věta hlavní věta vedlejší O Rui pede desculpa que não esteja a prestar atenção. Rui se omluvá paní učitelce, že nedává pozor. pedir desculpa “omluvit se“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (časovou souběžnost dějů). věta hlavní věta vedlejší O Rui aconselha que a Matilde vá ao cinema. Rui doporučuje, aby šla Matylda do kina. aconselhar “doporučit“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost za doporučením ve VÚ). . 4. Nutnost (výrazy a slovesa nutnostní), vyjadřující nutnost, důležitost, potřebu anebo také vhodnost. Jde o výrazy vyjadřující modální význam volní s významem vůle objektivní). věta hlavní věta vedlejší É necessário/preciso que a Matilde vá ao médico. Je nutné, aby šla Matylda k lékaři. ser necessário “být nutné“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost za VÚ v hlavní větě). věta hlavní věta vedlejší Éu preciso que a Matilde vá buscar o pão. Potřebuji, aby zašla Matylda pro chléb. precisar “potřebovat“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost za VÚ v hlavní větě). věta hlavní věta vedlejší É importante que a Matilde vá ao médico. Je důležité, aby zašla Matylda k lékaři. ser importante “být důležité“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost za VÚ v hlavní větě). 5. lítost, zármutek, údiv, překvapení, radost, obavu (slovesa s modálním významem hodnotícím: verbos avaliativos factivos) věta hlavní věta vedlejší É pena que não estejas aqui connosco. Je škoda, že tady nejsi s námi. ser pena “být škoda“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (současnost s VÚ). věta hlavní věta vedlejší Agrada-me que estejas aqui connosco. Těší mě, že jsi tady s námi. agradar “potěšit“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (současnost s VÚ). věta hlavní věta vedlejší Receio que esteja doente. Obávám se, že je nemocen. recear “obávat se“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (současnost s VÚ). věta hlavní věta vedlejší É bom que estejas aqui connosco. To je dobře, že jsi tady s námi. ser bom “být dobře“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (současnost s VÚ). věta hlavní věta vedlejší Admira-me que fale mal de mim. Udivuje mne, že o mně špatně mluví. recear “obávat se“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (současnost s VÚ). 6. možnost, nemožnost (výrazy a slovesa s modálním významem možnostním - potencionálním) věta hlavní věta vedlejší É possível que não venha. Je možné, že nepřijde ser possível “být možné“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost s VÚ). věta hlavní věta vedlejší É possível que seja tarde. Je možné, že je pozdě. ser possível “být možné“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (současnost s VÚ). věta hlavní věta vedlejší É impossível que não venha. Je nemožné, aby nepřišel ser impossível “být nemožné“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost s VÚ). věta hlavní věta vedlejší É impossível que não esteja aqui. Není možné, že tady není. ser possível “být možné“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (současnost s VÚ). 7. pochybnost, nejistotu, (výrazy s modálním významem dubitativním) věta hlavní věta vedlejší Duvido que venha. Pochybuji, že přijde. duvidar “pochybovat“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost po VÚ). věta hlavní věta vedlejší Duvido que tenha dinheiro. Pochybuji, že má peníze. duvidar “pochybovat“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (současnost s VÚ). věta hlavní věta vedlejší Não é certo/não tenho a certeza que venha. Není jisté/nejsem si jist že přijde. não ser certo “nebýt jisté“ ter certeza „mít jistotu“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost po VÚ). věta hlavní věta vedlejší Não é certo que esteja no escritório. Není jisté, že je v kanceláři. não ser certo “nebýt jisté“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (současnost s VÚ). Je nutné si však uvědomit, že výrazyvyskytující se v hlavní větě, které označují jistotu, jako ser certo/ ter a certeza „být si jist“, , não duvidar „nepochybovat“, ser evidente „být jasné“, ser inegável „být nepopiratelné“ , não haver důvida „nebýt pochyb o čem“, atd vyžadují použití indikativu ve větě vedlejší. věta hlavní věta vedlejší Não duvido que virá. Nepochybuji, že přijde. não duvidar “nepochybovat“ →► indikativ věta hlavní věta vedlejší É certo/ tenho a certeza que está bem. Je jisté/ jsem si jist že se má dobře. ser certo “ být jisté“ ter certeza „mít jistotu“ →► indikativ 8. pravděpodobnost (výrazy s modálním významem probabilitativním) věta hlavní věta vedlejší É provável/improvável que venha. Je pravděpodobné/nepravděpodobné, že přijde. ser provável “být pravděpodobné“ ser improvável „být nepravděpodobné“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost po VÚ). věta hlavní věta vedlejší É provável/improvável que o banco esteja aberto. Je pravděpodobné/nepravděpodobné že je banka otevřená. ser provável “být pravděpodobné“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost po VÚ). 9. domněnku názorové sloveso v záporu:. věta hlavní věta vedlejší Não acho que o banco esteja aberto. Nemyslím si, že je otevřená banka. Občas se modotemporální funkce konjunktivu vyskytuje i po slovesech intelligendi (pensar, julgar, crer), rozvitých ve větě vedlejší, která vystihuje dubitativní povahu děje: Penso que ele esteja com febre „ Myslím, že má teplotu /ale nevím to, protože jsem ho neměřila/. Domněnka či názorové slovesa v kladném tvaru je však použito v indikativu: věta hlavní věta vedlejší Acho que o banco está aberto. Myslím si, že je otevřená banka. MINULÝ ČAS věta hlavní věta vedlejší PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS KONJUNKTIV MINULÝ ČASU temporální význam přítomný / budoucí přítomný/budoucí V typu větně kongruenčním se vyskytuje konjunktiv minulého času v přacích větách uvozených výrazem: oxalá, talvez. V tomto případě má konjunktiv význam non-reálný s otevřenou potenciální možností v blízké minulosti. Oxalá tenha tido essa sorte! „Kéž měl štěstí“, Talvez tenha caído mal .„Asi špatně dopadl.“ Deus queira que ela não tenha passado para o estrangeiro». Snad/kéž neuprchla do zahraničí. V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální) se konjunktivu minulého času používá pro vyjádření předčasnosti děje věty vedlejší vzhledem k větě hlavní. Zatímco v indikativu má minulý složený čas imperfektní (nedokonavou) a repetitivně povahu, v konjunktivu vyjadřuje děj perfektní (dokonavý), který se odehrál před ukončením děje věty hlavní. Nejčastější výskyt konjunktivu minulého času byl zaznamenán tam, kde se v hlavní větě nacházejí výrazy s modálním významem hodnotícím, poetnciálním, dubitativním a probabilitativním: věta hlavní věta vedlejší PŘÍTOMNÝ ČAS KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU temporální význam: přítomný temporální význam: minulý vidový význam: dokonavý vyjadřuje předčasnost VV vzhledem k VH Výrazy s modálním významem hodnotícím: verbos avaliativos factivos) v hlavní větě: věta hlavní věta vedlejší É pena que não tenhas estado aqui connosco. Je škoda, že jsi tady nebyla s námi. ser pena “být škoda“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší Agrada-me que tenhas estado aqui connosco. Těší mě, že jsi tady byla s námi. agradar “potěšit“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší Receio que se tenha perdido na cidade. „Obávám se, že ve měste zabloudil.“ recear “obávat se“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší É bom que lhes tenhas esclarecido tudo. To je dobře, že jsi jim vše vysvětlil. ser bom “být dobře“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší Admira-me que tenha falado mal de mim. Udivuje mne, že o mně špatně mluvil. recear “obávat se“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost Výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním v hlavní větě: věta hlavní věta vedlejší É possível que tenha perdido o autocarro. Je možné, že zmeškal autobus. ser possível “být možné“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší É possível que tenha ficado triste ao saber a notícia. „Je možné, že byl smutný, když se dozvěděl tu zprávu“. ser possível “být možné“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší É impossível que o tenha roubado Je nemožné, že to ukradl. ser impossível “být nemožné“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost Výrazy s modálním významem dubitativním v hlavní větě: věta hlavní věta vedlejší Duvido que tenha pago toda as dívidas. Pochybuji, že splatil všechny dluhy. duvidar “pochybovat“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší Não é certo/não tenho a certeza que tenha passado no exame. Není jisté/nejsem si jist že udělal zkoušku. não ser certo “nebýt jisté“ ter certeza „mít jistotu“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost Výrazy s modálním významem probabilitativním ve VH: věta hlavní věta vedlejší É provável/improvável que tenha fugido ao estrangeiro. Je pravděpodobné/nepravděpodobné, že utekl do zahraničí. ser provável “být pravděpodobné“ ser improvável „být nepravděpodobné“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost Výrazy doufat a omluvit se ve VH. věta hlavní věta vedlejší O Rui espera que a Matilde já se tenha despachado do trabalho. „Rui doufá, že Matylda již skončila v práci“ modální význam volní esperar “doufat, očekávat“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost. věta hlavní věta vedlejší O Rui pede desculpa à professora que não tenha feito os trabalhos de casa. Rui se omluvá paní učitelce, že neudělal domácí úkoly. pedir desculpa “omluvit se“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: minulý časová předčasnost děje. Domněnka či názorové sloveso v záporu v VH. věta hlavní věta vedlejší Não acho que o banco tenha estado aberto. Nemyslím si, že byla otevřená banka. Modotemporální funkce konjunktivu se vyskytuje i po slovesech intelligendi v hlavní větě (pensar, julgar, crer). V tom případě konjunktiv vystihuje dubitativní povahu děje: Penso que ele tenha estado com febre „ Myslím, že měla teplotu /ale nevím to, protože jsem ho neměřila/. Slovesa direktivní s modálním významem žádacím a některá slovesa volitivní s modálním významem volním či přacím, či některé výrazy nutnostní v hlavní větě téměř vylučují použití konjunktivu minulého času ve větě vedlejší. Pokud se vyskytuje, pak mám kuriozně temporální význam budoucí, odvoditelný však od jednotlivých významů, z něhož se tato konstrukce skládá. V tom případě ale rodilí mluvčí upřednostňují použití konjunktivu přítomného času. věta hlavní věta vedlejší O Rui quer/deseja que a Matilde lhe tenha feito o trabalho até às oito. „Rui chce/ si přeje, aby Matylda měla práci hotovou do osmé hodiny.“ modální význam volní querer “chtít“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: budoucí (následnost za vůlí). věta hlavní věta vedlejší O Rui quer/deseja que a Matilde lhe faça o trabalho até às oito. „Rui chce/ si přeje, aby Matylda udělala práci do osmé hodiny.“ modální význam volní querer “chtít“ →► konjunktiv přítomný čas →► temporální význam budoucí (následnost za VH). věta hlavní věta vedlejší O Pedro pede que tenhas preparado o relatório até às nove horas. „Petr žádá, abys měl připravenu zprávu do 9:00 hodin.“ modální význam žádací pedir “žádat“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: budoucí následnost za VH věta hlavní věta vedlejší O Pedro pede que prepares o relatório até às nove horas. „Petr žádá, abys připravil zprávu do 9:00 hodin. modální význam žádací pedir “žádat“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas temporální význam: budoucí vyjadřuje následnost za VH. věta hlavní věta vedlejší É necessário/preciso que tenhas terminado o relatório até às nove horas. Je nutné, abys měl práci hotovou do devíti hodin. ser necessário “být nutné“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: budoucí následnost za VH věta hlavní věta vedlejší É necessário/preciso que termines o relatório até às nove horas. Je nutné, abys dokončil zprávu do devíti hodin. ser necessário “být nutné“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: budoucí následnost za VH věta hlavní věta vedlejší Eu preciso que tenhas lido o livro até amanhã. Potřebuji, abys měl knihu přečtenu do zítřka. precisar “potřebovat“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam:budoucí vztah kVH: následnost věta hlavní věta vedlejší Eu preciso que leias o livro até amanhã. Potřebuji, abys přečetl tu knihu do zítřka. precisar “potřebovat“ →► konjunktiv přítomného času přítomný čas →► temporální význam:budoucí vztah kVH: následnost věta vedlejší É importante que tenham estudado a matéria. Je důležité, aby měli nastudovanou tu látku.. ser importante “být důležité“ →► konjunktiv minulého času přítomný čas →► temporální význam: budoucí vztah k VH: následnost věta vedlejší É importante que estudem a matéria. Je důležité, aby nastudovali tu látku.. ser importante “být důležité“ →► konjunktiv přítomného času přítomný čas →► temporální význam: budoucí vztah k VH: následnost V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální) Použití souvětně kongruenční se odvíjí od času slovesa věty hlavní. Je-li sloveso věty hlavní v některém z časů minulých nebo v podmiňovacím způsobu a děj věty vedlejší probíhá současně s dějem věty hlavní, nebo po něm následuje. . věta hlavní věta vedlejší MINULÝ ČAS /PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam přítomný / budoucí temporální význam: přítomný/budoucí vztah k VH: současnost, následnost vztah k VH: současnost, následnost Ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětných) je tedy použití imperfektního času konjunktivu následující: 10. Ve VH je výraz či sloveso s modálním významem volním či přacím: verbos volitivos: věta hlavní věta vedlejší O Rui queria/desejava que a Matilde lhe desse um beijo. „Rui chtěl/ přál si, aby ho Matylda políbila.“ modální význam volní querer “chtít“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost věta hlavní věta vedlejší O Rui esperava que a Matilde lhe desse um beijo. „Rui doufal, že ho Matylda políbí.“ modální význam volní esperar “doufat, očekávat“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost 11. Ve VH je výraz s modálním významem žádacím: věta hlavní věta vedlejší O Pedro pediu que o diretor o recebesse. „Petr požádal aby ho ředitel přijal.“ modální význam žádací pedir “žádat“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (jednoduchý) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost věta hlavní věta vedlejší O pai permitiu que levássemos o carro dele. „Otec dovolil, abychom si vzali jeho auto.“ modální význam žádací permitir “umožnit, dovolit“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (jednoduchý) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: následnost 12. Ve VH je výraz či sloveso s modálním významem volním vyjadřujícím vůli pojatou subjektivně: věta hlavní věta vedlejší O Rui sugeriu que a Matilde fosse ao médico. Rui navrhl, aby šla Matylda k lékaři. sugerir “navrhnout“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (jednoduchý) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: následnost věta hlavní věta vedlejší O Rui pediu desculpa que não estivesse a prestar atenção. Rui se omluvil paní učitelce, že nedává pozor. pedir desculpa “omluvit se“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (jednoduchý) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: následnost věta hlavní věta vedlejší O médico recomendou que a Matilde fosse fazer radiografia. Rui doporučil, aby šla Matylda na rentgen. recomendar “doporučit“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (jednoduchý) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: následnost . 13. Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa nutnostní s významem vůle objektivní: věta hlavní věta vedlejší Era necessário/preciso que a Matilde fosse ao médico. Bylo nutné, aby šla Matylda k lékaři. ser necessário “být nutné“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: následnost věta hlavní věta vedlejší Eu precisava que a Matilde fosse buscar o pão. Potřebovala jsem, aby zašla Matylda pro chléb. precisar “potřebovat“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost věta hlavní věta vedlejší Era importante que a Matilde fosse ao médico. Bylo důležité, aby zašla Matylda k lékaři. ser importante “být důležité“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost 14. Ve větě hlavní jsou slovesa s modálním významem hodnotícím: verbos avaliativos factivos: věta hlavní věta vedlejší Era pena que não estivesses ali connosco. Byla škoda, že jsi tam nebyla s námi.. ser pena “být škoda“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost věta hlavní věta vedlejší Agradou-me que estivesses ali connosco. Měl jsem radost, že jsi tam byl s námi. agradar “potěšit“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (pretérito simples) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost věta hlavní věta vedlejší Receava que se perdessem na cidade. Obávala jsem se, že zabloudí. recear “obávat se“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost věta hlavní věta vedlejší Era bom que viesses a tempo. „To bylo dobře, že jsi přišel včas.“ ser bom “být dobře“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost věta hlavní věta vedlejší Admirava-me que falasses mal de mim. Divil jsem se, že jsi o mně špatně mluvil“. admirar “udivit“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost 15. Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním: věta hlavní věta vedlejší Era possível que não viesse a tempo. Bylo možné, že nepřijde včas. ser possível “být možné“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost. věta hlavní věta vedlejší Era impossível que estivesse doente. Bylo vyloučené (nemožné), aby nepřišel včas. ser impossível “být nemožné“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost 16. Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa s modálním významem dubitativním: věta hlavní věta vedlejší Duvidava que viesse. Pochyboval jsem, že přijde. duvidar “pochybovat“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost věta hlavní věta vedlejší Não era certo/não tinha a certeza que viesse. Nebylo jisté/nebyl jsem si jist, jestli přijde. não ser certo “nebýt jisté“ ter certeza „mít jistotu“ →► konjunktiv přítomný čas →► přítomný čas (následnost po VÚ). Tyto výrazy vyskytující se v hlavní větě, označují jistotu, jako ser certo/ ter a certeza „být si jist“, , não duvidar „nepochybovat“, ser evidente „být jasné“, ser inegável „být nepopiratelné“ , não haver dúvida „nebýt pochyb o čem“, atd vyžadují použití indikativu ve větě vedlejší. věta hlavní věta vedlejší Não duvidava que viria Nepochyboval jsem, že přijde. não duvidar “nepochybovat“ →► indikativ věta hlavní věta vedlejší Era certo/ tinha a certeza que estava bem. Bylo jisté/ byl jsem si jist, že se má dobře. ser certo “ být jisté“ ter certeza „mít jistotu“ →► indikativ 17. Ve větě hlavní jsou výrazy s modálním významem probabilitativním: věta hlavní věta vedlejší Era provável/improvável que viesse. „Je pravděpodobné/nepravděpodobné, že přijde.“ ser provável “být pravděpodobné“ ser improvável „být nepravděpodobné“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost věta hlavní věta vedlejší Era provável/improvável que o banco estivesse aberto. Bylo pravděpodobné/nepravděpodobné, že byla banka otevřená. ser provável “být pravděpodobné“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost 18. Ve větě hlavní je sloveso vyjadřující domněnku či názor v záporu:. věta hlavní věta vedlejší Não achava que o banco estivesse aberto. Nemyslela jsem si, že byla banka otevřená. věta hlavní věta vedlejší Não parecia que estivesses preocupado. Nezdálo se, že jsi měl starosti. Nahrazení konjunktivu minulého času konjunktivem imperfekta V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální), kdy se konjunktivu minulého času používá pro vyjádření předčasnosti děje věty vedlejší vzhledem k větě hlavní, je možné použití konjunktivu imperfekta, který má silnější modální význam, než konjunktiv minulého času. věta hlavní věta vedlejší PŘÍTOMNÝ ČAS KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU (slabší modální význam) KONJUNKTIV IMPERFEKTA (silnější modální význam) Výrazy s modálním významem hodnotícím: verbos avaliativos factivos) v hlavní větě: věta hlavní věta vedlejší É pena que não tenhas estado aqui connosco. É pena que não estivesses aqui connosco. Je škoda, žes tady nebyla s námi. věta hlavní věta vedlejší Agrada-me que tenhas estado aqui connosco. Agrada-me que estivesses aqui connosco. Těší mě, že jsi tady byla s námi. věta hlavní věta vedlejší Receio que se tenha perdido na cidade. Receio que se perdesse na cidade. „Obávám se, že ve měste zabloudil.“ věta hlavní věta vedlejší É bom que lhes tenhas esclarecido tudo. É bom que lhes esclarecesses tudo. To je dobře, že jsi jim vše vysvětlil. věta hlavní věta vedlejší Admira-me que tenha falado mal de mim. Admira-me que falasse mal de mim. Udivuje mne, že o mně špatně mluvil. Výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním v hlavní větě: věta hlavní věta vedlejší É possível que tenha perdido o autocarro. É possível que perdesse o autocarro. Je možné, že zmeškal autobus. věta hlavní věta vedlejší É possível que tenha ficado triste ao saber a notícia. É possível que ficasse triste ao saber a notícia. „Je možné, že byl smutný, když se dozvěděl tu zprávu“. věta hlavní věta vedlejší É impossível que o tenha roubado É impossível que o roubasse. Je nemožné, že to ukradl. Výrazy s modálním významem dubitativním v hlavní větě: věta hlavní věta vedlejší Duvido que tenha pago toda as dívidas. Duvido que pagasse toda as dívidas. Pochybuji, že splatil všechny dluhy. věta hlavní věta vedlejší Não é certo/não tenho a certeza que tenha passado no exame. Não é certo/não tenho a certeza que passasse no exame. Není jisté/nejsem si jist že udělal zkoušku. Výrazy s modálním významem probabilitativním ve VH: věta hlavní věta vedlejší É provável/improvável que tenha fugido ao estrangeiro. É provável/improvável que fugisse ao estrangeiro. Je pravděpodobné/nepravděpodobné, že utekl do zahraničí. Výrazy doufat a omluvit se ve VH. věta hlavní věta vedlejší O Rui espera que a Matilde já se tenha despachado do trabalho. O Rui espera que a Matilde já se despachasse do trabalho. „Rui doufá, že Matylda již skončila v práci“ věta hlavní věta vedlejší O Rui pede desculpa à professora que não tenha feito os trabalhos de casa. O Rui pede desculpa à professora que não fizesse os trabalhos de casa. Rui se omluvá paní učitelce, že neudělal domácí úkoly. Domněnka či názorové sloveso v záporu v VH. věta hlavní věta vedlejší Não acho que o banco tenha estado aberto. Não acho que o banco estivesse aberto. Nemyslím si, že byla otevřená banka. Modotemporální funkce konjunktivu se vyskytuje i po slovesech intelligendi v hlavní větě (pensar, julgar, crer). V tom případě konjunktiv vystihuje dubitativní povahu děje: Penso que ele tenha estado/estivesse com febre „ Myslím, že měla teplotu /ale nevím to, protože jsem ho neměřila/. Ve větách vedlejších, kde má tvar konjunktivu minulého času temporální význam budoucí, toto nahrazení možné není: věta hlavní věta vedlejší O Rui quer/deseja que a Matilde lhe tenha feito o trabalho até às oito. O Rui quer/deseja que a Matilde lhe [DEL: fizesse :DEL] o trabalho até às oito. „Rui chce/ si přeje, aby Matylda měla práci hotovou do osmé hodiny.“ KONJUNKTIV PŘEDMINULÉHO ČASU Konjunktiv předminulého času, tzv. conjuntivo do pretérito mais-que-perfeito, se tvoří z konjunktivu imperfekta sloves ter (v některých jazykových stylech a v portugalštině brazilské se občas používá také pomocné sloveso haver) a z příčestí minulého významového slovesa. TIVESSE + příčestí TIVÉSSEMOS + příčestí TIVESSES + příčestí TIVÉSSEIS + příčestí TIVESSE + příčestí TIVESSEM + příčestí Sémantický rozbor konjunktivu imperfekta a popis jeho použití V typu větně nekongruenčním je použití konjunktivu imperfekta možné v případě určité kritik, výtky a podobných sdělení, jako je následující případ: Não posso partir amanhã. Já não há vagas no voo. „Nemůžu zítra odletět. Už není místo v letadle“. Olha, tivesses reservado a tempo.[10] „měl sis rezervovat letenku včas.“ V typu větně kongruenčním Konjunktiv imperfektního času v typu větně kongruenčním se objevuje zejména v přacích a zvolacích větách uvozených výrazy s modálním významem deiziderativním jako: oxalá, talvez, Deus queira que, tomara, pudera. Ve větách přacích, v nichž se používá konjunktivu imperfekta pro vyjádření nesplnitelného přání v přítomnosti, může mít konjunktiv význam ireálný, kdy charakterizuje non-reálný děj jako děj s nemožnou realizací. Os meus pais foram para o estrangeiro. Oxalá não tivessem ido. „Rodiče jeli do zahraničí. Kéž by bývali nikam neodjeli.“ Ele não podia vir à festa. Oxalá tivesse podido vir. „On nemohla přijít na oslavu. Kéž by bývala mohla přijít“. Não tinha dinheiro para as férias. Oxalá tivesse tido. „Neměl jsem peníze na dovolenou. Kéž bych býval měl.“ V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální) Použití souvětně kongruenční se odvíjí od času slovesa věty hlavní. Je-li sloveso věty hlavní v některém z časů minulých nebo v podmiňovacím způsobu a děj věty vedlejší probíhá současně s dějem věty hlavní, nebo po něm následuje. Vyjadřuje děj vidově dokonavý. věta hlavní věta vedlejší MINULÝ ČAS /PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB složený KONJUNKTIV plusquamperfekta temporální význam přítomný / budoucí temporální význam: minulý vztah k VH: následnost vztah k VH: předčasnost Ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětných) je tedy použití imperfektního času konjunktivu následující: věta hlavní věta vedlejší O Rui pediu desculpa que não tivesse prestado atenção. Rui se omluvil paní učitelce, že nedával pozor. pedir desculpa “omluvit se“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (jednoduchý) →► modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší O Rui esperava que a Matilde lhe tivesse comprado o livro. „Rui doufal, že mu Matylda koupila tu knihu.“ modální význam volní esperar “doufat, očekávat“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: předčasnost 19. Ve větě hlavní jsou slovesa s modálním významem hodnotícím: verbos avaliativos factivos: věta hlavní věta vedlejší Agradou-me que tivesses ganho a corrida. Měl jsem radost, že jsi vyhrál běžecký závod. agradar “potěšit“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (pretérito simples) →► modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší Admirava-me que tivesses falado mal de mim. Divil jsem se, že jsi o mně špatně mluvil“. admirar “udivit“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: předčasnost 20. Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním: věta hlavní věta vedlejší Era possível que se tivessem encontrado no dia anterior. Bylo možné, že se potkali den před tím. ser possível “být možné“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: předčasnost. věta hlavní věta vedlejší Era impossível que se tivessem desencontrado. Bylo vyloučené (nemožné), aby se minuli. ser impossível “být nemožné“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: předčasnost 21. Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa s modálním významem dubitativním: věta hlavní věta vedlejší Duvidava que tivesse lido todo o livro em tão curto tempo. Pochyboval jsem, že přečetl celou tu knihu v tak krátkém čase. duvidar “pochybovat“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší Não era certo/não tinha a certeza que lhe tivesse dito a verdade no dia anterior. Nebylo jisté/nebyl jsem si jist, jestli mu řekl předchozí den pravdu. não ser certo “nebýt jisté“ ter certeza „mít jistotu“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: předčasnost 22. Ve větě hlavní jsou výrazy s modálním významem probabilitativním: věta hlavní věta vedlejší Era provável/improvável que lhe tivesse mentido no dia anterior. „Bylo pravděpodobné/nepravděpodobné, že mu předchozí den lhali.“ ser provável “být pravděpodobné“ ser improvável „být nepravděpodobné“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: imperfektum vztah k VH: současnost/následnost 23. Ve větě hlavní je sloveso vyjadřující domněnku či názor v záporu:. věta hlavní věta vedlejší Não achava que ele ganhasse a corrida. Nemyslela jsem si, že vyhrál běžecký závod. Temporální význam konjunktivu minulého času se však může vyskytnout i ve větách, kde má význam pretéritní, a to zejména tak, kde se vyskytuje lexikální prostředek (adverbium), který časově lokalizuje děj věty vedlejší za děj věty hlavní: Tak věta: Esperava que se tivessem arranjado. Může být použita bez lexikálního okolnostního prostředku a temporální význam věty vedlejší je pretéritní: „Doufám, že se připravili“. V případě, že se ve větě vyskytne toto okolnostní časové určení, pak je temporální význam futurální: Esperava que se tivessem arranjado até às dez horas. „Doufala jsem, že budou připraveni do desíti hodin.“ V těchto případech je však použití tohoto času fakultativní. S vyšší frekvencí se však pro vyjádření futurálního temporálního významu použití konjunktivu přítomného času. Shrnutí: ve větách vedlejších se konjunktivu plusquamperfekta se používá v případě, že sloveso v hlavní větě je v minulém čase nebo podmiňovacím způsobu čase, Vedlejší věta pak vyjadřuje předčasnost, popřípadě následnost. věta hlavní věta vedlejší minulý čas podmiňovací způsob spojka konjunktiv minulého času temporální význam: minulý časový vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší minulý čas podmiňovací způsob spojka konjunktiv minulého času temporální význam: budoucí časový vztah k VH: současnost/následnost frekventovanější: konjunktiv imperfekta Ve VH je výraz či sloveso s modálním významem volním či přacím: verbos volitivos: věta hlavní věta vedlejší O Rui queria/desejava que a Matilde lhe tivesse preparado a comida. „Rui chtěl/ přál si, aby Matylda měla připravený oběd.“ modální význam volní querer “chtít“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: následnosti temporální význam: budoucí Ve VH je výraz s modálním významem žádacím: věta hlavní věta vedlejší O director pediu que o Pedro tivesse terminado o relatório até às nove. „Petr požádal aby měl Petr hotovou zprávu do devíti hodin.“ modální význam žádací pedir “žádat“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (jednoduchý) →► modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: následnost temporální význam: budoucí Ve VH je výraz či sloveso s modálním významem volním vyjadřujícím vůli pojatou subjektivně: věta hlavní věta vedlejší O Rui sugeriu que a Matilde tivesse embrulhado a prenda antes de a mãe chegar. Rui navrhl, aby měla Matylda zabalený dárek před tím, než přijde matka. sugerir “navrhnout“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (jednoduchý) →► modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: následnost temporální význam: budoucí Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa nutnostní s významem vůle objektivní: věta hlavní věta vedlejší Eu precisava que a Matilde tivesse terminado as arrumações até o meio-dia. Potřebovala jsem, aby měla Matylda dokončený úklid do poledne. precisar “potřebovat“ →► konjunktiv modus: indikativ čas: minulý (imperfektum) →► modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: následnost temporální význam: budoucí Vedlejší věty adverbiální účelové: věta hlavní věta vedlejší Eu telefonei-te para que tivesses eslarecido o assunto.. Já jsem ti zatelefonoval, abys měl tu věc vyjasněnou. modus: indikativ modus: konjunktiv plusquamperfekta temporální význam: minulý čas: minulý modus: konjunktiv čas: plusquamperfektum vztah k VH: následnost temporální význam: budoucí věta hlavní věta vedlejší Ela falava lentamente de modo que todos tivessem esclarecido bem o assunto Ona mluvila nahlas tak, aby měli všichni tuto věc vysvětlenu. modus: indikativ modus: konjunktiv temporální význam: minulý čas: minulý temporální význam: minulý modální význam: reálný vztah k VH: následnost ________________________________ [1] V některých jazycích se objevuje termín subjunktiv. V portugalštině brazilské se můžete také setkat s výsktytem tohoto pojmu, na místo pojmu konjunktiv [2] Zavadil, Čermák (2010:255). [3] Tamtéž. [4] Zavadil, Čermák (2010:253). [5] Português (2013:535) [6] Gramática do Português I (2013:534). [7] Tamtéž. [8] Zavadil, Čermák (2010:266). [9] Tamtéž. [10] Gramática do Português (díl I.) (2013:535).