3.6. Vid Kategorie slovesného rodu/ genus verbi (tzv. diateze) je typ vztahu mezi sémantickými participanty věty a syntaktickými funkcemi, zvl. mezi subjektem (podmětem) a objektem (předmětem). Rozlišujeme v něm činitele/konatele děje, zvaného „agens“, od trpného objektu, cíle manipulovaného dějem, zvaného „patiens“ (trpitel děje). Genus verbi je dvojího druhu. První typ se nazývá diateze aktivní a v ní má činitel funkci podmětu a trpitel funkci předmětu. Ve větě „Petr píše dopis.“ je Petr agens a dopis patiens. Druhým typem je diateze pasivní, kdy činitel má funkci agenta trpného rodu a patiens má funkci podmětu. Ve větě „Dopis byl napsán Petrem.“ je Petr agentem trpného rodu a dopis zůstává paitensem, přičemž však plní funkci podmětu. Kromě toho existují také věty neosobní, tzv. impersonální, kde není vyjádřena osoba. Příkladem této impersonální diateze mohou být věty, jako „Staví se domy.“, „Na nádraží se krade.“ nebo“V Česku se pije hodně piva.“. Jde o proces zvaný deagentnost, tedy absenci agentu. Dalšími stupni diateze je například reflexivita a reciprocita. Reflexivita znamená zvratnost (např: stežovat si, obracet se), reciprocita (vzájemnost: zdraví se, mají se rádi). Prostředky pro vyjádření diateze jsou pomocná verba (latinské esse = být a analogická verba v jiných jazycích) s příčestím trpným, anebo zvláštní morfém (zvratné „se“ pro reflexivní pasívum). V portugalštině se používá tří typů konstrukcí: participiální konstrukce, reflexivně pasivní kosntrukce a mediální konstrukce[1]. Participiální konstrukce obsahují pomocné sloveso být a příčestní trpné (participium) významového slovesa. Pomocné sloveso má dva ekvivalenty: ser/estar, u nichž je však nutno rozlišit funkci pomocného slovesa od funkce slovesa kopulativního: O rapaz é muito distraído. „Chlapec je velmi roztržitý“ sloveso kopulativní O rapaz está a ser distraído pelos seus companheiros. „Chlapec je rozptylován svými spolužáky“. sloveso pomocné Pomocné sloveso ser vytváří ve spojení s participiem významového slovesa, „dějově pojaté pasivní konstrukce stabilní atelické. Vyplývá to z časových a modálních významů slovesa ser, které vyjadřují dlouhodoběji pojaté stavy a děje. [2] Větě: Os livros de Milton Hatoum são traduzidos para diversas línguas. by pak odpovídal překlad: „Knihy Miltona Hatouma jsou překládány do různých jazyků.“ Pomocné sloveso estar „nevyjadřuje pasivně pojatou procesuálnost, nýbrž rezultativnost, stav jako výsledek předchozího procesu“[3]. Větě: Os livros de Milton Hatoum estão traduzidos para diversas línguas. by pak odpovídal překlad: „Knihy Miltona Hatouma jsou přeloženy do různých jazyků.“ Je nutné ale přihlédnout k tomu, že rezultativní perifráze estar+participium vyjadřuje stav, který je výsledkem předcházejícího děje a jejich časový význam je zpravidla posunut o jednu časovou vrstvu směrem k budoucnosti ve srovnání s časem perifráze „ser + participium“, která vyjadřuje pojetí dějové.[4] V minulém čase se proto vidový charakter (rezultativnost x dějovost) do participiální konstrukce nemusí vždy promítnout. Pomocné sloveso SER. Pomocné sloveso ESTAR. A casa foi construída. „Dům byl postaven.“ A casa está construída. „Dům je postaven.“ O livro foi editado. „Kniha byla vydána.“ O livro está editado. „Kniha je vytištěna.“ A comida está preparada. „Jídlo je nachystáno.“ A comida foi preparada. „Jídlo bylo připraveno.“ Vidový rozdíl obou participiálních konstrukcí se v minulém čase vyjádří opozicí imperfektního a perfektního času slovesa ser: As casas foram construídas em madeira. „Domy byly postaveny ze dřeva.“(rezultativnost v minulosti) As casas eram construídas em madeira. „Domy byly stavěny ze dřeva.“ (gnomický minulý čas) As casas já estão construídas. „Domy jsou již postaveny.“ (rezultativnost v přítomnosti) Vzhledem k tomu, že rezultativní konstrukce estar+ participium je konstrukcí telickou, její výskyt ve funkci rezultativního trpného rodu není zcela přijatelný ve tvaru imperfekta. Imperfektum totiž je časem nedokonavým v minulosti. Pokud se tato rezultativní konstrukce vyskytne v imperfektu, pak v kontextu časové závislosti, jak uvidíme v kapitole (5.2.2. Sémantický rozbor imperfekta). Dalším typem pasivní konstrukce je konstrukce reflexivně pasivní, jejíž základem jsou zvratné tvary verba finita, v nichž je trpitel děje podmětem věty a činitel nebývá vůbec pojmenován. Této transformaci říkáme deagentizace. Reflexivně pasivní tvary se vyskytují výhradně ve 3. os. sg. a pl. Os trabalhos finais são avaliados. „Konečné práce jsou hodnoceny“. A nakonec existují konstrukce mediální, nebo mediopasivní, které mají reflexivní tvar, ale neodpovídá jim reflexivní obsah. Mediální konstrukce vyjadřují pasivní formou aktivně pojatý proces nebo stav spontánně vzniklý v subjektu[5]: A porta fechou-se. „Dvěře se zavřely.“; A janela abriu-se. „Okno se otevřelo.“; O comboio atrasou-se. „Vlak měl zpoždění.“; O computador avariou-se. „Počítač se pokazil“. 3.6. Vid Vid v obecném slova smyslu existuje v těch jazycích, kde lze sloveso tzv. pefektivizovat (převádět do vidu dokonavého), imperfektivizovat (převádět do vidu nedokonavého) nebo vytvářet tzv. iterativitu (opakování děje). Tak tomu bylo v starosemistských jazycích a také v raném vývojovém stadiu indoevropských jazyků. V pozdějším vývoji indoevropských jazyků však vid ustupuje do pozadí a z původních vidových tvarů a velice často staly časové slovesné (temporální) tvary. „Ve slovanských jazycích vid hraje důležitou úlohu, většinu sloves lze převádět z jedné třidy do druhé přidáním prefixů (viděl, uviděl), nebo sufixu (kopat x kopnout, nést x nosit x nosívat). Germánským jazykům kategorie vidu úplně chybí. V románských jazycích splynul vid s časem v jedinou gramatickou kategorii, „kdy křížením s kategorií vidu a uplatněním rysu minulost/přítomnost a předčasnost/rezultativnost vznikly složité systémy slovesných časů, typické zejména pro řečtinu a latinu.“[6] Přestože existuje řada názorů na to, jak definovat vid, my budeme vycházet z pojetí Zavadila a Čermáka, kteří v tomto ohledu rozlišují vid v pravém slova smyslu (z hlediska perfektivnosti a konkluzivnosti) a vid z hlediska povahy slovesného děje (tedy z hlediska fázovosti a kvantitivnosti děje). Výrazové slovotvorné prostředky vidu se v portugalštině vyjadřují tzv. „kumulativně“. „Amalgamují se časové a modální významy v jednotlivých modotemporálních paradigmatech, přičemž modotemporální významy jsou aspektově příznakové (jednoznačně perfektivní nebo neperfektivní), jiné jsou aspektově bezpříznakové (mohou být chápány jak perfektivně, tak imperfektivně).“[7] Temporální prézentní čas například vždy implikuje aspektový gramém imperfektní. Jde o „ proces předkládaný jako současný s okamžikem výpovědní události.“[8] Probíhá tedy kurzivně a to i v případě transpozice prézentního významu do minulosti. Estou em casa. „Jsem doma.“; Estava em casa quando chegaste. „Byl jsem doma, když jsi přišel.“, atd. K dokonavým časům patří v portugalštině čas minulý jednoduchý, předminulý jednoduchý, předminulý složený a budoucí složený. K nedokonavým časům pak patří čas minulý složený, přítomný a imperfektní. Jako aspektově indiferentní pak mohou být chápány jednoduchý budoucí čas a kondicionál. Vid se také odvíjí od způsobu. Například složený čas minulý je v indikativu imperfektní, zatímco v konjunktivním tvary se perfektivizuje. V portugalštině se uplatňuje při popisu slovesného vidu princip tzv. vidové typologie. Vid v portugalštině poskytuje informace nejen o konkluzivní či nekonkluzivní povaze, ale také o dynamičnosti, statičnosti, homogennosti, době trvání děje. Zatímco čas je pojat jako lineární uspořádání atomických (momentálních) a neatomických (intervalových) jednotek, které mohou za sebou následovat nebo se časově překrývat, pak vid umožňuje subatomický náhled na vnitřní strukturu dané situace. 3.6.1. Typologie slovesného vidu Distribuce perfektivnosti a imperfektivnosti je v portugalštině jiná než v češtině. Pro portugalštinu, stejně je typické odlišení vidu v pravém slova smyslu od tzv. perifrastických opisů, čili kategorie povahy slovesného děje (viz kapitola 3.6.2. a 3.6.3.). V portugalštině je asi nejdůležitější dělení vidu na události (eventos) a body (pontos), procesy (processos) a stavy (estados). Události (eventos) mají telickou povahu, to znamená, že spějí ke konci a mají výsledný bod. Télické události jsou v portugalštině dvojího druhu: kulminované procesy (processos culminados) a kulminace (culminações). Jde o heterogenní události, což znamená, že v každém okamžiku predikace nedochází ke stejnému výslednému jevu. Kulminovaný proces v sobě zahrnuje delší trvání a výsledný stav, zatímco kulminace implikují velmi krátké dovršení děje. Srovnejme následující věty: A Maria escreveu o relatório. „Marie napsala zprávu.“ (kulminovaný proces) Výsledkem kulminovaného procesu psát zprávu je, že je zpráva napsána. Kulminovaný proces však není homogenní, tzn. v každém okamžiku, kdy Marie psala zprávu, nebyla zpráva napsána. A Maria ganhou a corrida. „Marie vyhrála běžecké závody.“ (kulminace) Predikace zahrnuje výsledný stav, kterým je výhra závodu. Doba trvání výsledného stavu není ve větě blíže specifikována. Kulminace není taktéž homogenní, protože v každém okamžiku, kdy Marie běžela, nebyl závod vyhrán. Procesy (processos) jsou atelické povahy, nejsou tedy konkluzivní. Stejně jako události jsou ale dynamické. Spolu se stavy mají společnou vlastnost, a to že neimplikují výsledný stav a že jsou homogenní. To znamená, že v každém okamžiku predikace se uskutečňuje stejná činnost - v každém bodě procesu probíhal ten stejný proces. A Maria trabalhou. „Marie pracovala.“ (proces) Stavy (estados) jsou také atelické, homogenní povahy a neimplikují rezultativnost. Tím mají blízko k procesům. Rozdíl mezi procesy a stavy spočívá v tom, že procesy jsou dynamické, zatímco stavy dynamické nejsou. Stavy se mohou dělit na fázové (estado faseável) a nefázové (estado não faseável). Fázové stavy nemusí být ucelené, tzn., že mohou být přerušeny a mohou se vyskytovat také v progresivních konstrukcích (estar+a+infinitiv). Proto je možný jeho výskyt v progresivní konstrukci a typ nefázový (estado não faseável), který se v progresivní konstrukci vyskytovat nemůže: É simpático. Está a ser simpático. (popis fázové trvalé vlastnosti) É um rapaz alto. *Está a ser alto. (popis trvalé vlastnosti nefázové) Existují také tzv. body (pontos), u nichž se nerozlišuje telická či atelická povaha. Body jsou časově dále nedělitelné a tímto krátký časovým rozmezím mají blízko ke kulminací. Liší se však od ní v tom, že neimplikují výsledný stav: A Maria ganhou a corrida. (kulminace) → výsledný stav: A corrida está ganha. A Maria espirrou. (bod) → výsledný stav: *A Maria está espirrada. Přehled vidových typů a jejich vlastností: rys: dynamický telický delší doba trvání má výsledný stav homogenní UDÁLOSTI proces + - + - + kulminovaný proces + + + + - kulminace + + + bod + -/+? - - - STAVY stav - - + - + Slovesný vid je v portugalštině ovlivněn také lexikální povahou slovesa. Podle lexikálně-vidového typu bychom slovesa mohli rozdělit do následujících skupin: v Slovesa statická vyjadřující stavy: o slovesa vyjadřující existenci: haver, existir, ser o lokativní statická slovesa: morar, residir o posesivní slovesa: ter, pertencer o epistemická slovesa: saber o sloveso smyslového vnímání: ver o psychologická nekauzativní slovesa: gostar v Slovesa procesuální vyjadřující procesy: o metereologická slovesa: chover, nevar o inergativní slovesa: chorar, dançar o pohybová slovesa: correr, nadar o tranzitivní slovesa, s nímž se v předmětné funkci pojí podstatné jméno hromadné nebo látkové: comer doces, pintar quadros, beber água v Slovesa vyjadřující kulminovaný proces: o slovesa binární (mající podmět a předmět) o slovesa trinární (slovesa mající podmět a dva předměty), o slovesa kauzativní a agentivní, a to zejména v jednom z minulých časů dokonavých, kde předmět nebo jiný syntaktický člen vyjadřuje výsledný stav: destruir as colheitas, dar o quadro ao filho, comprar o quadro, arrumar o livro, descolar os blocos, escrever um romance, atd. v Slovesa vyjadřující kulminaci jsou slovesa jednočlenná (mající podmět), která vyjadřují pohyb, výskyt, zánik, změnu stavu, kauzativní slovesa v trpném rodě syntetickém a podobně: chegar tarde (výsledek: estar atrasado), murchar (výsledek: estar murcho), falecer (výsledek: estar morto), rejuvenescer (výsledek: estar mais jovem), partir-se (výsledek: estar partido), derreter-se (výsledek: estar derretido), ganhar a corrida (výsledek: a corrida está ganha), descobrir a solução (a solução está descoberta). v Slovesa vyjadřující body jsou pak slovesa jako espirrar /kýchnout/, suspirar /vzdechnout/, apod. 3.6.2. Vidový rozdíl mezi ser/estar a jejich vidové hodnoty Základním rozdílem mezi těmito dvěma slovesy spočívá v ontologii vyjadřující skutečnost, která vychází ze dvou základních vlastností: časová ohraničenost (teličnost) a neohraničenost (ateličnost). Pro srovnání uveďme příklady:[9] O João é português. „Jan je Portugalec.“ *O João está português. Esse erro é humano. „Ta chyba je lidská.“ *Esse erro está humano. A Joana está adoentada. „Jana je nemocná.“ *A Joana é adoentada. Essa flor está murcha. „Ta květina je zvadlá.“ *Essa flor é murcha. Sloveso ser je slovesem atelické povahy. V prvních dvou větách je spojeno s adjektivy, které vyjadřují trvalé, konstantní vlastnosti, které mohou být fázové i nefázové (viz předchozí kapitola 3.6.1.), jako je rasa, národnost, fyzická a fyziologická dlouhodobější vlastnost a definiční vlastnosti jako jsou například adjektiva ingénuo, amado, bondoso, cruel, negro, alto označují trvalou vlastnost, apod. Trvalé vlastnosti jsou vrozené a souvisí s vnitřní charakteristikou. Nelze je tedy časově ohraničit žádným časovým určením|: *O João é português há cinco dias. /*Esse erro é humano há cem anos. Sloveso estar vzhledem ke své telické povaze je kompatibilní pouze s adjektivy, která vyjadřují dočasné a přechodné vlastnosti telické povahy. Například adjektivum morto neonačuje trvalý stav, ale změnu stavu či přechod (živý →mrtvý). Má tedy rezultativní povahu a je kompatibilní s adjektivy vyjadřujícími vlastnosti přechodné psychologické stavy časově ohraničené např. s adverbii jako jsou às vezes „občas“, hoje „dnes“, ontem „včera“, atd. Někdy lze použít oba dva predikátory, přičemž se mění význam časové ohraničenosti. Věty A s výrazem alto a professor vyjadřují vlastnosti a povolání trvalého charakteru a vyžadují použití slovesa ser. Ve větách B jde o časově časově ohraničené vlastnosti či jevy a proto vyžadují sloveso estar. A B O João é gordo.„Jan je tlustý“. O João tem estado gordo. „Jan je teď nějak tlustý.“[10] O Luís é professor em Beja. O Luís está professor em Beja. „Luís pracuje jako učitel ve města Beja.“ „Luís nyní pracuje jako učitel v Beji.“ A Maria é bonita. „Marie je pěkná dívka“. A Maria está bonita hoje. „Marii to dnes sluší.“ Ele é feliz. „On je šťastný.“ Ele está feliz por receber a prenda. „Je šťastný, protože dostal dárek.“ Konstrukce se slovesem ser vyjadřující permanentní stav či gnomické děje jsou nekompatibilní s perifrastickým opisem progresivním označující průběhovost děje v přítomnosti: estar+a+infinitiv: Existem fantasmas. „Duchové existují.“ *Estão a existir fantasmas. Chega ao aeroporto. „Přijíždí na letiště.“ Está a chegar ao aeroporto. O João é muito alto. „Jan je velmi vysoký.“ *O João está a ser muito alto. O Pedro é simpático. „Petr je sympatický.“ O Pedro está a ser simpático comigo. 3.6.3. Vid – perifrastické konstrukce V romanistické gramatické tradici se často setkáváme s tím, že se nedostatečně rozlišuje povaha slovesného děje od slovesném vidu. Zatímco však se pod pojem aspektu zahrnuje obdoba slovanského vidu z hlediska perfektivního či imperfektivního pojetí děje (tzv. konkluzivnosti), pak u povahy slovesného děje, která bývá zahrnována pod pojem Aktionsart, jsou zahrnovány jeho fázové a kvantitativní významy. Zatímco vid z hlediska konkluzivnosti je v portugalštině vyjadřován modotemporálně, pak fázové a kvantitativní významy jsou vyjádřeny perifrastickými konstrukcemi. Srovnejme následující dvě konstrukce: Falei com o Pedro. „Promluvil jsem si s Pedrem.“ Comecei a falar com o Pedro. „Začal jsem mluvit s Pedrem.“ Costumo ler cada dia. „Obvykle každý den čtu.“ Zatímco v první konstrukci je vyjádřen prostřednictvím minulého času vid dokonavý – ukončený proces, a to za pomoci perfektního minulého čas, pak ve větě druhé je implikována sémantická složka fázová, konkrétně pak počátek děje. Ve třetí konstrukci je pak obsažena kvantitativní složka repetitivnosti či habituálnosti děje. Pokud jde o strukturu povahy slovesného děje, obvykle se zde rozlišují významy fázové a významy kvantitativní. Významy fázové postihují tři základní fáze: ingresivnost (t.j. počáteční fáze), durativnost (t.j průběhová fáze) a terminativnost (tj. koncová fáze). Ingresivní a terminativní fáze mají pontuální povahu, proto vyjadřují pontuální vid (body). Durativnost má povahu kurzivní. Může se tedy týkat procesů i událostí atelických. Výzamy kvantitativní pak označují kvantitativní povahu děje – tedy to, je-li děj habituální, repetitivní nebo gnomické. Obykle vyjadřuje stavy (estados) i procesy (processos) či telické události. Velkým přínosem pro typologii perifrastických vazeb fázových je dizertační práce J. Jindrové „Fázové perifráze v portugalštině“ (2012), kde je velmi podrobně znázorněna fázovost jednotlivých premorfologických útvarů označujících ingresivnost, durativnost a terminativnost děje. Autorka se zevrubně věnuje analýze jednotlivých konstrukcí z hlediska vidu v slovanském slova smyslu, z hlediska výskytu a frekvence těchto konstrukcí v jednotlivých časech. Výsledky její dizertační práce si zčásti dovolujeme použít v následující kapitole, kde budou fázové perifrastické vazby rozděleny na ingresivní, durativní a terminativní. 3.6.4. Fázové významy povahoslovesného děje 3.6.4.1. Fázové vazby s ingresivním významem J. Jindrová rozdělila vazby s významem ingresivnosti na inminentní, dispozitivní, iniciální, inceptivní.[11] Význam inminentní ingresivnosti postihuje vlastní proces v okamžiku, který počáteční fázi bezprostředně předchází.“[12] Do této skupiny patří perifrasitcké vazby: estar para + infinitiv, estar prestes a + infinitiv, andar para + inf, estar a ponto de + infinitiv. [13]: Estou prestes a sair de casa. „Za chvíli odejdu z domu.“ Estava a ponto de marcar um golo. „Už jsem málem dal gól…„ Eu andei para morrer. „Měla jsem smrt na jazyku …“ Estamos para ir embora. „Už se chystáme odejít.“ [14] Význam dispozitivní ingresivnosti je chápán “jako bezprostředně zamýšlený proces, k jehož realizaci je agens bezprostředně odhodlán”.[15] „Na rozdíl od předchozí kategorie se zde předpokládá agens s vlastní vůlí (omezuje se tedy na subjekty životné)“[16]. Typickými vazbami vyjadřujícími tento význam jsou: ir+infinitiv nebo „ir+a+infinitiv“.[17] O que é que eu ia a dizer…?. „Co jsem to chtěl říct….?“ Vazby s významem iniciální ingresivnosti jsou v portugalštině nejhojnější. Je pro ně charakteristické „přesné označení skutečného začátku daného procesu“[18]. K těm nejčastějším patří começar a + infinitiv, passar+a+infinitiv, pôr-se a + infinitiv, meter-se a +infinitiv, deitar a + infinitiv, desatar a + infinitiv, atd. Começa a chover. „Začíná pršet.“ Passou a assumir a função de presidente. „Začal pracovat ve funkci prezidenta“ A Ana desatou a espirrar. ... „Anna začala kýchat ...“ Pus-me a tocar o piano. „začal jsem hrát na piano.“ O rapaz meteu-se a estudar. „Ten kluk se pustil do studia.“ Vazby s významem inceptivní ingresivnosti „charakterizují děj jako počáteční v řadě jiných dějů, tj. předcházející jiným dějům“[19] K těmto vazbám patří konstrukce começar por+infinitiv a principiar por+infinitiv, kde infinitiv může být nahrazen také gerundiem. Ve vazbě s gerundiem se mohou vyskytovat i jiná pomocná slovesa (například iniciar). Começámos por repetir a matéria da aula passada „Nejdříve jsem zopakovali látku z minulé hodiny.“ Sampras iniciou servindo um ás... „Sampras zahájil své podání esem... „ 3.6.4.2. Perifrastické vazby s významem durativním Perifrastické vazby s významem durativním mohou být vyjádřeny v portugalštině vazbou estar+a+infinitiv (vyjadřuje progresivní význam právě probíhajícího děje), dále vazbami estar+gerundium, ir + gerundium (s retrospektivním významem, který zahrnuje také nějakou dobu před bodem přítomným), konstrukcemi continuar a + infinitiv“, „continuar + gerundium“, „seguir a + infinitiv“, „seguir + gerundium“, prosseguir + gerundium“, „ficar a + infinitiv“ a „ficar + gerundium“ (vyjadřují kontinuitivní význam), andar a + infinitiv, andar + gerundium, viver a + infinitiv a viver + gerundium (vyjadřují význam durativní distribuitivní - který není sledován v celém jeho průběhu, ale pouze v daných dílčích intervalech.). Estamos a estudar. „Právě studujeme.“ Vamos falando de tudo. „Postupně si ovšem povídáme.“ Continuamos a trabalhar. „Pokračujeme v práci.“ A Ana anda a queixar-se. „Anna si stále stěžuje. „ 3.6.4.3. Perifrastické vazby s významem terminativním Poslední skupinou perifrastických konstrukcí s významem fázovosti tvoří vazby vyjadřující závěrečnou fázi slovesného děje. V současné evropské portugalštině existuje celá řada konstrukcí s významem terminativním. Typickými vazbami jsou deixar de + infinitiv, parar de + infinitiv a acabar de+infinitiv (egresivní terminativnost se slabým retrospektivnícm charakterem), popřípadě terminar+por+infinitiv nebo acabar+por+infinitiv. Deixei de fumar. „Přestal jsem kouřit.“ Para de dizer asneiras. „Přestaň říkat hlouposti.“ Acabei de falar com o João. „Právě jsem mluvil s Janem.“ 3.6.5. Kvantitativní významy povahoslovesného děje Významy kvantitativní pak zahrnují dva dílčí významy: repetitivní a habituální. V portugalštině repetitivní význam spočívá v opětovném, znovu vykonávaném ději, který je vyjádřen vazbou voltar a + infinitiv. Não voltei a vê-lo. „Víckrát jsem ho neviděl.„ Repetitivní kvantita má pak dva podvýznamy: iterativní (valor aspectual iterativo – opětovací násobenost), jako například u sloves saltitar, dormitar, bebericar; a frekventativní (valor aspectual frequentativo – opakovací násobenost), který je daný zejména cirkumstativem jako muitas vezes, frequentemente). Fomos muitas vezes a Portugal. „Často jsme jezdili Portugalska.“ Habituální význam pak spočívá v tom, že děj je charakterizován jako děj obvykle vykonávaný. V portugalštině, stejně jako v jiných jazycích, existuje rozdíl mezi habituálními a gnomickými ději. Zatímco habituální děje se vyjadřují vazbou costumar + infinitiv, ser costume, ser habitual, pak gnomická vidová hodnota spočívá v universální platnosti, kdy podmětem bývá často vlastní jméno v generickém významu se slovesem v přítomném čase. Costumo deitar-me tarde. „Obvykle chodím pozdě spát.“ ________________________________ [1] Teminologie podle Zavadil, Čermák (2010: 332-334). [2] Zavadil, Čermák (2010: 332). [3] Tamtéž. [4] Zavadil, Čermák (2010:332). [5] Zavadil, Čermák (2010:334). [6] Erhart (2001:93). [7] Zavadil, Čermák (2010:312). [8] Tamtéž. [9] Vše jsou příklady z Gramátca da Língua Portuguesa (1993:98): [10] Volný překlad. [11] Jindrová (2012:33). [12] Tamtéž. [13] Jindrová (2012:36-45). [14] Tamtéž. [15] Jindrová (2012: 45) apud Zavadil, Čermák (2010:317). [16] Tamtéž. [17] Podle výsledků dizertační práce J. Jindrové (2012) je předložka „a“ v této vazbě fakultativní. [18] Jindrová (2012: 47). [19] Jindrová (2012: 88) apud Zavadil, Čermák (2010:319).