Komentář č. III. Text: Tomáš Hustič Vliv církve je razantní. Romští příslušníci svědků Jehovových se značně odlišují od ostatních členů komunity. Jsou slušnější a poctivější[Lucie 1] , z toho plyne i vyšší bohatství a to vede k pomluvám. Svědci začnou žít a vnímat se jako „bíl[INS: í :INS] [DEL: ý :DEL] “, dívají se na příslušníky své vlastní etnic[INS: [Lucie 2] ké skupiny :INS] [DEL: ity :DEL] jako na Cikány, zkrátka už nejsou v jedné skupině, už to jsou ONI a MY. Problém je, že přes všechno je barva kůže nepřehlédnutelná a stále zde zůstávají předsudky. Vztahy se s „bílými“ můžou lepšit a lepší se. Bohužel je „bíl[INS: í :INS] [DEL: ý :DEL] “ lidé nejspíš nikdy zcela nepří[INS: j :INS] mou, aspoň ne tak[INS: , :INS] jak by si to „pobílení“ Romové představovali. Zkrátka příslušníci této „víry“ zpřetrhají své kořeny, neztotožňují se s Cikány[INS: [Lucie 3] :INS] , ale ani oni nevnímají už dobře je, protože [DEL: se :DEL] mají tendence[INS: se :INS] „povyšovat“. Jako nejvíc problematické[INS: [Lucie 4] :INS] vidím to, že ani sami „bíl[INS: í :INS] [DEL: ý :DEL] “ svědci Jehovovi nejsou schopni absolutně[INS: [Lucie 5] :INS] odbourat své předsudky vůči svým „bratrům“ a „sestrám“. Text: Tatiana Podolinská Vztahy v dané komunitě se vlivem příchodu církve Slovo života[DEL: , :DEL] vyostřil[INS: y :INS] [DEL: i :DEL] . V tomto případě šlo o „poslední kapku“ v dlouholetém sporu, ve kterém mělo i náboženství Romů své silně zakořeněné místo. Obě skupiny byl[INS: y :INS] [DEL: i :DEL] dlouhodobě diferencované a po příchodu zástupců Slova života se vše dovršilo. Ze dvou skupin se v komunitě utvářejí tři, které si nejsou navzájem nikterak nakloněny. Samozřejmě je problém v tom, že každá skupina byla rozličně orientovaná již dříve. Jedna si více méně ponechala staré [INS: c :INS] [DEL: C :DEL] ikánské praktiky „slátané“[INS: [Lucie 6] :INS] s katolickou církví, druhá od tohoto upustila a začala hledat náboženské novoty, taktéž zde má vliv i katolická církev[INS: [Lucie 7] :INS] . Nynější stav komunity je v choulostivé situaci, každá ze tří skupin vyznává jiné náboženské praktiky, které navzájem neuznává. Vliv církve na vztahy v lokalitě je v této oblasti taktéž komplikovaný. Jedna část vesnice je s Romy „sžitá“, druhá trpí hluboce zažitými předsudky. Řekla bych, že církev na tento problém neměla téměř žádný vliv. [INS: A jaký to má pro vás závěr toto srovnání dvou odlišných situací? :INS] ________________________________ [Lucie 1]Podle jakých měřítek? Tento aspekt je důležité neopomíjet, protože určuje právě důležitý rámec pro posuzování dynamiky vztahů, o kterou jde v rámci akademického zkoumání předně. Normativní hodnocení ze strany neromů nebo Romů je potřeba vnímat jako data, se kterými je dále analyticky pracováno za účelem získání hlubšího pochopení sociálních vztahů, dynamiky a sociální řádu. [Lucie 2]Etnicita není nějaký stuts quo. Etnicita je vyjednávaná, což vlastně sama potvrzujete tím, že píšete, jak se proměňuje vzájemný pohled příslušníků jedné etnické skupiny. Nicméně nelze použít pojem jedna etnicita, protože i v rámci jedné etnické skupiny můžeme sledovat proměny a vyjednávání etnicity jedinců v kontextu různých situací. [Lucie 3]Pokud budete v textu používat označení Rom, cikán, pak bych doporučila vždy vysvětlovat, proč volíte označení, které právě volíte – např. na začátku píšete romští věřící, zde už hovoříte o cikánech. Čtenáři tento přechod nemusí být jasný a může přispívat ke zmatení. Můžete např. objasnit, že užíváte dobového označení nebo že vycházíte v popisu z dat z terénu, kde jste zachytila sebeoznačení Romů jako cikánů atd. Zkrátka, aby bylo jasné, co tímto označením chcete vyjádřit. [Lucie 4]Problemtické v jakém ohledu? [Lucie 5]Je možné absolutně odbourat předsudky a stereotypy lidí? Jde o jakési strategie, pomocí nichž se orientujeme ve světě, v němž žijeme – dopředu nám dávají návody na to, jak se chovat, co si myslet a mohou nám ulehčovat některé situace – otázkou je, jak s nimi pracujeme v rámci přímé zkušenosti, jak jsme ochotni je přetvářet, upravovat, jestli jsme schopni si uvědomovat jejich limitů a toho, jaký na naše chování mohou mít vliv. [Lucie 6]V tomto spojení jste bohužel zahalila situaci do ještě většího tajemství a zamtení – staré cikánské praktiky – již tato formulace odkazuje k něčemu tajemnému, co nelze pochopit a zahaluje a uzavírá skupinu, ve slově slátané s katolickou církví jste vyjádřila mnoho nejrůznějších věcí – buď že nejsou sto pochopit významy katolického učení a proto výsledkem je pouze nějaká slátanina nebo že si vybrali jen něco, co se jim hodí. Tak či tak to pokřivuje katolické učení. Zde se ale dostáváme k metodologickým problémům, na které jsem se snažila upozornit během přednášek. [Lucie 7]V jakém symslu zde sehrává katolická církev svou roli?