150
■ Szalai, Andrea (1996). A beások. Az etnikai identitás határai a nyelvhaszná-
lattůkrében. [Bajáši. Etnická identita z pohľadu jazykovej praxe.] In: Kritika 12. p. 7-9.
■ Szalai, Andrea (1997). A „mi" és az „ók" határai, avagy a beások belulról
[Hranice pojmov „my a „oni", alebo Beáši zvnútra]. In: Regio 8/1. p. 104-126.
■ Szarka, László (1999). A kôzép-európai kisebbségek tipológiai besorolha-
tósága [Možnosti typologického zaradenia stredoeurópskych menšín]. In: Kisebbségkutatás 1999/2.
■ TOMKA, Miklós (1983). A cigányok tôrténete [Dejiny Cigánov]. In: Szegô
László: Cigányok honnét jóttek, merre tartanak [Odkiaľ prišli Cigáni a kam smerujú?]. Budapest. p. 46-57.
■ Žilák, Ján (1986). Tradícia výroby dreveného riadu v Českom Brezové. In:
Slovenský národopis XXXIV/1-2: p. 269-277.
Jedna rodina a dva odlišné pohřby...
Jak nadpis napovídá, chtěl bych vám vyprávět o něčem, co se doopravdy stalo, a nic veselého to nebude.
Bylo léto a kmotr mé sestry, otcův strýc, odjížděl domů na východní Slovensko. Můj děda, což byl kmotrův bratranec, se také chystal na cestu. Kmotrův otec a dědův „bratr" (vyrůstali spolu jako bratři, ale byl to synovec a strýc) byl v nemocnici a doktoři mu nedávali valnou šanci dožít se konce léta.
Vyrazili jsme v polovině července na cestu za umírajícím „strejdou". Když jsme dorazili na místo, ještě ten den jsme jeli navštívit „strejdu" do nemocnice. Tam jsme se dozvěděli, že je to s ním velice špatné, a že to asi nepřežije. Dávali mu nanejvýš týden života. Prázdniny piné zábavy jako by zahalil stín smrti, ale „strýc" pořád žil, a tak se nikdo neopovážil dělat, jako by už umřel. Všichni byli smutní, ale věřili, že se z toho „strýc" dostane.
Po týdnu „strejda" umřel.
Ještě v den, kdy „strejda" umřel, se sjelo příbuzenstvo do domu, kde žil „strýc" a „teta" s nejmladším synem a jeho manželkou. Všichni byli jako opaření. Začala příprava na pohřeb. Kmotr a jeho bratři začali oběhávat instituce zabývající se nebožtíky, a začali se radit o financování celého pohřbu.
„Strýc" zemřel v nemocnici a z nemocnice ho převezli do márnice v pohřebním ústavu. Mezitím kmotr s bratry vyřídil vše, co je nutné k pohřbu, a zbývalo jen nakoupit jídlo na pohřební oslavu a na předvečer pohřbu, kdy se vartuje.