Klérus se snažil posilovat a prohlubovat víru mezi Romy přesvědčováním, aby se ve svém náboženském životě zbavovali některých postojů, představ a praktik, které byly pravděpodobně ovlivněny kulturním substrátem jejich někdejší pravlasti. Trvale totiž dodržovali zejména příznačnou a přísně pojímanou rituální čistotu, vyjadřující rozdíly nejenom mezi romským a nerómskym etnikem, ale i mezi jednotlivými skupinami uvnitř romského společenství. Takto chápaná čistota měla své kořeny 226 v prastaré náboženské tradici a projevovala se neúprosně uplatňovanou endogamií a naprostým zákazem komensuality. Až donedávna se čistí na našem území nazývali žuže Roma, kdežto nečistí byli označováni jako degeše nebo dubki Roma. Rituální čistota byla určitým způsobem spjata i s jiným osobitým prvkem původního náboženství Romů, který představovala víra v kouzla a čáry, strach z nadpřirozených bytostí a z moci duchů zemřelých."
Rovněž romské modlitby mívaly poněkud jinou formu než modlitby ostatních věřících. Romové se jimi obraceli k Bohu s bezpočetnými prosbami nejenom o ochranu, dobro a zdar v konání pro vlastní osobu a své blízké, ale také o seslání božího trestu a hněvu na protivníka. Jejich projev přitom neměl ustálenou podobu a býval obyčejně velmi stručný. Jednu z nich - „Mro Devloro he mri Devlikani Daj" (Můj Bože a má Boží Matko) - si např. zapamatoval Rudolf Daniel od svého dědečka Tomáše Malíka, který se takto zvláštně modlil, když konával službu polního hlídače v Oslavanech.12
Bohoslužeb se Romové zúčastňovali liknavě a zřídka, ke zpovědi a přijímání nechodívali téměř nikdy. V kostele se objevovali při univerzálních meznících lidského života, tedy jen „dyž sa člověk narodí, mosí sa ženit a dyž umře", jak to lapidárně vyjádřil Antonín Můrka z boj-kovské romské osady.'3 Chrámový oltář jim nahrazoval domácí koutek s levnými obrázky svatých. Oblibě se těšilo zvláště zobrazení Panny Marie, které nechybělo takřka v žádné romské domácnosti; možná, že navazovalo na typický idol indických předků, tj. bohyni jako rodičku a ochránkyni tvůrčí síly a plodnosti.
Krtiny novorozeňat a manželství snoubenců Romové oslavovali účastí širokého příbuzenstva na těchto obřadech a následujícím hodování, k jehož přípravě si v zámožnějších rodinách zvali někdy i nerómske kuchařky.14 S nebožtíky se loučili s velkou úctou a okázalostí. V Uher-čicích místní obyvatelé dlouho vzpomínali na pohřeb Maric Danielo-vé-Korčákové, kterého se zúčastnili smuteční hosté zblízka i zdaleka: „Přijeli z Ivaně, Sakvic, Oslavan, Čcrnovic, Šaštína, Katova ald. Také až odkudsi od Banské Bystrice přijel cikánský si a rosta s deputací v četných fracích, ozdobených dlouhými iVlř/.y. Neumrie a hluboce klonil
a křižoval se četný černý cikánský průvod před křížem. Celý akt dovršily u hrobu tři omdlelé cikánky."15
Z církevních svátků si Romové rádi připomínali velikonoce a zejména vánoce, nikoliv však jako praktikující věřící, ale především jako ko-ledníci. Obcházeli při těchto příležitostech po domech, zpívali místní i vlastní koledy, ke zpěvu připojovali vinšování a v Bojkovicích i různé komické taneční pohyby. Dostávali za to vánoční pečivo, sušené ovoce a jinou výslužku ze štědrovečerního stolu.16
Někteří kněží, kteří při křtech, svatbách a pohřbech vykonávali službu profesionálních obřadníků, poskytovali romským příslušníkům svých farností nejenom duchovní, ale i obecnou sociálně-kulturní pomoc, sbližovali se s nimi a začali studovat jejich jazyk a kulturu, což je doloženo u hornolhotských Karla Lysého a Františka Múllera, jamen-ského Bedřicha Simonida aj.
poznámky:
1 Beran,  J.: Cikáni.
2 Brda, G.: Děti kočovníků nevítanými kostmi ve /We. Komenský 6o, 1942-1943, s- 332-333-
3 M ZA, B 22-11, kart. 618.
4 Štampach, E: Dítě nad propastí. Košice-Plzeň 1933; Balabánová, H.: Praktickézkušenosti se vzděláváním romských dětí. Praha 1995; Conway, L.: Zpráva o stavu vzdělávání Romů v České republice. Praha /1996/; Dědič, M.: Škola bez bázně. České Budějovice 1985; Štěpán, J.: Jazyková situace cikánského dítěte v předškolním zařízení. Hradec Králové 1984; Ž 1 n a y o v á , E.: Pojmový svět žáků 1. roě. základní školy z hlediska romštiny. Praha 1995 aj.
5 Viz kap. VI. Usazovaní a usazující se.
6 Rozhovor s JUDr. Tomášem Holomkem. RD 6, 1999, č. 3-4, s. 133-137; Holomek,   K.: Moravský Cigán - Tomáš Holomek. RD 6, 1999, č. 3-4, s. 131-133.
1 Nečas, C: Antonín Daniel (igi2-igg6). BMRK5, 1996, s. 5; týž: Romský učitel Antonín Daniel. In: Balvín, J. a kol.: Romové a jejich učitelé. Ustí n. Labem 1999, s. 82-83.
8 Archiv Masarykovy univerzity Brno, Rektorát, osobní spisy, kart. 29 a Pedagogická fakulta, studijní spisy, kart. 155; P a v e 1 č í k , J.: Rudolf Daniel. In: Balvín, J. a kol.: Romové a jejich učitelé. Ústí n. Labem 1999, s. 81-82.
9 Horváth, L.: Vzpomínka na vzácného člověka, Lačho lav 1, 1990, č. 1, s. 4, Archiv Vysokého učení technického Brno, Osobní spisy zaměstnanců, kart. H 31.
'" ZAO - pol). Olomouc, ACO, kart. 222, ič. 67, sign. A; M ZA, E 82, kart. 2497, sign. Z-6.
" Lužný, D . - Machálková, Z.: Romové z pohledu religionisty. I'oli.i c-tnographica. Si 11 >|>1<-iMc-11111 m ad Acta Musci Moraviac 36-37, 2002-2003, s. 95-38 ■
12  I) a 11 i r 1 ,   R.: Housle.
m