Organizační  formy  výuky   Uspořádání vyučovacího procesu Organizační formy výuky 1.  Individuální výuka 2.  Hromadná a frontální výuka 3.  Individualizovaná výuka 4.  Projektová výuka 5.  Skupinová a kooperativní výuka 1.  Individuální  výuka   §  Nejstarší forma výuky §  Jeden učitel a jeden žák §  Jazyky, umělecké předměty, TV §  Chybí spolupráce mezi žáky §  Nákladná metoda 2.  Hromadná  a  frontální  výuka   §  16. a 17. století §  Snaha o ekonomizaci učení §  Výrazná role učitele §  Foucault Dohlížet a trestat §  Dodnes nejpoužívanější organizační forma 2.  Hromadná  a  frontální  výuka Obsahuje tyto části: 1.  Úvodní část (organizační zahájení hodiny, zápis do třídní knihy, cíl, motivace) 2.  Opakování dříve probraného učiva 3.  Výklad nového učiva 4.  Opakování a procvičování probraného učiva, aplikace 5.  Shrnutí a utřídění nových poznatků 6.  Zadání a vysvětlení domácích úkolů Výukový dialog Obsahuje tyto části: 1.  Úvodní část (organizační zahájení hodiny, zápis do třídní knihy, cíl, motivace) 2.  Opakování dříve probraného učiva 3.  Výklad nového učiva 4.  Opakování a procvičování probraného učiva, aplikace 5.  Shrnutí a utřídění nových poznatků 6.  Zadání a vysvětlení domácích úkolů Organizační formy výuky 1.  Individuální výuka 2.  Hromadná a frontální výuka 3.  Individualizovaná výuka 4.  Projektová výuka 5.  Skupinová a kooperativní výuka §   Výklad   §   Drilování   §   Recitace   §   Diskuse   §   Dialog   Žánry komunikačních situací ve výuce Situace  v  běžných  třídách   n  Promluvy  učitele  tvoří  75  %   komunikačního  času  ve  třídě   n  Promluvy  všech  žáků    tvoří  zbylých  25  %   komunikačního  času  ve  třídě  (méně  než  9   minut)   Situace  v  běžných  třídách   n  Typické  rysy  školní  komunikace  bývají   kriUzovány.  Má  se  za  to,  že  omezují   žákovský  potenciál  k  přemýšlení  a  učení.   X       n  Pokud  jsou  žáci  akUvní,  více  se  učí.     n  Stávající  uspořádání  žáky  vede  spíše                     k  osvojení  strategií  k  „nalezení“  správné   odpovědi.   Definice: Prostřednictvím komunikace a práce s jazykem stimuluje aktivitu žáků, podněcuje jejich myšlení a prohlubuje jejich porozumění (Alexander, 2006) §  Dominují vyšší kognitivní procesy. §  Žáci jsou angažovaní. §  Scénář hodiny je otevřený. Co to je dialog a dialogičnost? Ž  Kačka:  Špatné  známky  způsobují  zbytečné  rozepře  v  rodině.   Kvůli  špatným  známkám  nemáme  hezké  vysvědčení,  \m   pádem  se  nám  zhorší  průměr  a  má  to  špatný  vliv  na  naše   budoucí  povolání  (čte  pomalu,  zakoktává  se).     Ž  Lucka:  (vykřikne,  skoro  ještě  ani  není  dočteno)  Nesouhlasím.   Ž  Věra:  Taky  ne.   U:  Takže…  nesouhlasíš?  (otočí  se  na  Lucku,  kývne  hlavou)  Lucko,   s  čím  nesouhlasíš?   Ž  Lucka:  Za  známky  si  každej  může  sám  prostě.     Ž  Věra:  Jo,  přesně  tak  prostě.   Ž  Lucka:    Když  se  někdo  neučí,  tak  prostě  ať  má  trojku  na   vysvědčení.     Ž  Jakub:  To  teda  to  nechápu  vůbec.   Klíčové  rysy  dialogického  vyučování   n  Učitelé  kladou  otevřené  a  myšlenkově  náročné   otázky.   n  Žáci  odpovídají  rozvitě.  Zdůvodňují,  co  a  proč  si   myslí.   n  Učitelé  jejich  odpovědi  dále  rozvíjejí.  Vyvozují  z   nich  další  otázky.   n  Sami  žáci  kladou  učiteli  a  sobě  navzájem   otázky.   n  Dochází  k  diskusi  –  žáci  se  obracejí  nejen  na   učitele,  ale  i  na  sebe  navzájem.   n  Jednotlivé  příspěvky  na  sebe  navazují,  dochází   k  postupnému  propracovávání  myšlenek.   Principy  dialogického  vyučování   n  Princip  podpůrnosU:  žáci  se  bez  obav  zapojují  do   komunikace,  ve  třídě  je  dobré  sociální  klima   n  Princip  kolekUvity:  v  ideálním  případě  se  zapojují   všichni  žáci   n  Princip  reciprocity:  učitel  a  žáci  si  vzájemně   naslouchají,  komentují  své  myšlenky,  reagují  na   své  názory   n  Princip  účelnosU:  dialogické  vyučování  je   realizováno  s  ohledem  na  vzdělávací  cíle     K čemu je to dobré?   n  Původní  česká  studie,  která  by  ověřovala   účinky  dialogicky  pojatého  vyučování,   neexistuje.   n  Zahraniční  výzkumy:  dialogické  přístupy   vedou  ke  zvýšení  věcného  porozumění   vyučované  látce,  rozvoji  argumentačních   schopnos\,  zvyšuje  se  jejich  kreaUvita  a   obecně  schopnost  učit  se.     Výukový  dialog   Otázka učitele Replika žáka Zpětná vazba od učitele Zpětná  vazba   §   Reakce  učitele  na  žákovskou  repliku  nebo      výkon.   §   Obsahuje  hodnocení.   §   Nese  informaci  určenou  žákovi  o  tom,  jak    probíhá  proces  jeho  učení.     §   Je  pevně  zabudovaná  do  struktury    výukové  komunikace.   Typy  zpětné  vazby   §   PoziUvní   §   NegaUvní   §   Verifikační   §   Rozpracovaná   §   Zaměřená  na  výsledek   §   Zaměřená  na  proces   Zpětná  vazba  verifikační   Radek 1, OV, 9. třída, téma hypotéka. U: Jaká je lepší pozice, pro žadatele o hypotéku? Určitou, nebo neurčitou? Ž: Neurčitou. U: No, neurčitou, samozřejmě.   Zpětná  vazba  verifikační  s  doplněním   Radek 1, OV, 9. třída, téma hypotéka. U: Co je větší, jistina nebo úrok? V prvním období splácení? ŽŽ: Jistina ŽŽ: úrok. U: Kam jde větší část splátky? … Jde na … Ž: Úrok. U: Na úrok, správně. A menší jde na jistinu. Správně. To znamená, v průběhu těch prvních let splátkových jde víc na úrok. Jistina je část hodnoty toho domu a úrok je větší. Je to děcka kvůli tomu, kdyby náhodou ten věřitel nesplácel, aby ta banka měla co nejvyšší zisk. To znamená jistina by byla 3000 a úrok by byl… Kolik by byl? ŽŽ: Pět. U: Pět tisíc.   Zpětná  vazba  rozvinutá   Hana  1,  ČJ,  7.  třída   U: Takže můžu někoho poprosit, aby nás seznámil se životem této spisovatelky? Terezko, zkus. (vyvolává hlásící se žákyni) Ž Terezka: Narodila se roku 1953 v Olomouci, dětství kromě prvních tří let prožila v Praze, v roce 1983 emigrovala s rodinou do Rakouska. Psala divadelní hry a knihy, především pro děti a mládež. V roce 1995 se vrátila zpátky do Česka, dnes pracuje jako spisovatelka a scénáristka. Po maturitě na gymnáziu Jana Nerudy nemohla dále z politických důvodů studovat. U: Výborně. Já myslím, že to bylo úplně úžasné. Jenom jde o to, když teď mluvíš o současnosti, tak to gymnázium ona určitě studovala před lety. Takže je potřeba ty informace pěkně seřadit chronologicky, jak jdou za sebou.   Zpětná  vazba  zaměřená  na  výsledek   Václav 1, OV, 9. třída, opakování na začátku hodiny. U: Vzpomenete si, kdo před tímto dnem jednal v Berlíně, ohledně obsazení Československa? Kdo se účastnil jednání v Berlíně 15. a 16. března roku 39? ŽŽ: Hácha. U: Emil Hácha, což byl náš kdo? Davide (ukáže na žáka) Ž David: Prezident. U: A jednal s kým, ze strany Německa? Ž: S Hitlerem. U: S Hitlerem. S kým ještě, kdo tam byl? Ž: Göring. U: Göring byl kdo? ŽŽ: (nesrozumitelné) Ž: Šéf Luftwaffe. Zpětná  vazba  zaměřená  na  proces   U: Báro. Tak, jakou jste zvolili taktiku. Ž Bára: No, že, prostě jsme to pracovali, my jsme si to vytáhli z té obálky a každej si to rozebral. A pak. U: Tak, komu to šlo, komu to nešlo? Ž Bára: Všem. Smích. U: Co, všem to nešlo? ŽŽ: Smích. Ž Aneta: No, něco jsme třeba nepochopili, nebo jako takhle. U: Že jste některý z těch úkolů, vy jste tam třeba bojovali s tou větou jednočlennou. Pořád jste mně ji nosili nazpátek, tím pádem jste pak nestihli to poslední. Tím, že my si některý z těch úkolů, tam jak jste spojovali věty dvojčlenné jednočlenné, které měli absolutně všichni dobře. Na to jste přišli, byl to jeden z prvních, který jste splnili.   Zpětná  vazba  a  dialogické  vyučování   Z   hlediska   dialogického   vyučování   jsou   za   obzvláště  hodnotné  považovány  následující   typy:   §  Rozvinutá  zpětná  vazba   §  Zpětná  vazba  zaměřená  na  proces   Výhody  rozvinuté  zpětné  vazby   §  Činí  dialog  mezi  učitelem  a  žákem   koherentnějším.   §  SUmuluje  žáka.   §  Funguje  jako  lešení.  Dává  žákovi  nová   vodítka,  umožňuje  mu  pracovat  s   vlastní  chybou  a  učit  se  z  ní.       Výhody  zpětné  vazby     zaměřené  na  proces   §  Zviditelňuje  myšlenkové  pochody  žáků.     §  Žáci  ve  třídě  mohou  vzájemně  sledovat     svůj  postup  a  inspirovat  se.   §  Umožňuje  přemýšlet  o  myšlení.   §  Umožňuje  učit  se  učit.   3.  Individualizovaná  výuka   §  Daltonský plán §  Smlouva s učitelem §  Škola jako laboratoř §  „Daltonské hodiny” §  „Daltonský metr“ §  Tři principy: zodpovědnost, samostatnost, spolupráce 4.  Projektová  výuka   Projektová výuka není §  Referát §  Seminární práce §  Vypracujte heslo Karel Čapek §  Domácí úloha §  Jednoduchý úkol §  Křížovka 4.  Projektová  výuka   Čtyři základní kroky projektové výuky 1. Zpracování záměru projektu 2. Sepsat plán projektu 3. Provedení projektu 4. Vyhodnocení projektu PŘÍKLAD 5. Kooperativní a skupinové učení Vhodné typy úloh §  Problémové úlohy §  Divergentní otázky §  Analýza, srovnání, syntéza, zkoušení, rozhodování, hodnocení, tvořivá práce §  Od strukturovaných zadání k méně strukturovaným 5. Kooperativní a skupinové učení Kooperativní výuka je efektivní, když ■  odměna za práci navíc ■  každý žák má svoji zodpovědnost ■  interakce tváří v tvář ■  pozitivní vzájemná závislost ■  úkoly mají více než jedno řešení ■  reflexe skupinové činnosti 5. Příklady kooperativního učení §  Student Team: Achievement Divisions, STAD (Slavin 1994) §  Cooperative Integrated Reading and Composition (CIRC) (Stevens, Slavin, 1995) §  Jigsaw (Aronson, Blaney, Stephen, Silces, & Snapp 1978) §  Group Investigation (Sharan, Sharan 1992) §  Learning Together (Johnson, Johnson 1999) Metody  výuky   Cesta  k  cíli   Komplexní klasifikace výukových metod podle J. Maňáka A.  Metody  z  hlediska  pramene  poznání  a  typu   poznatků  -­‐  aspekt  didakUcký                  I.  Metody  slovní                                  1.  monologické  metody  (popis,   vysvětlování,  vyprávění,  přednáška   apod.)                                  2.  dialogické  metody  (rozhovor,   diskuse,  dramaUzace)                                  3.  metody  práce  s  učebnicí,  knihou                  II.  Metody  názorně  demonstrační                                  1.  pozorování  předmětů,  jevů,  procesů   a  objektů                                  2.  předvádění  (předmětů,  modelů,   pokusů,  činnos\)                                  3.  demonstrace  obrazů  staUckých   (grafy,  diagramy,  schémata  apod.)                                  4.  projekce  staUcká  a  dynamická   (videosekvence,  audiozáznamy,  animace   apod.)                  III.  Metody  prakUcké                                  1.  nácvik  pohybových  a  pracovních   dovednos\                                  2.  žákovské  laborování                                  3.  pracovní  činnosU                                  4.  grafické  a  výtvarné  činnosU   Komplexní klasifikace výukových metod podle J. Maňáka B. Metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků aspekt psychologický I. Metody sdělovací II. Metody samostatné práce žáků III. Metody badatelské a výzkumné C. Struktura metod z hlediska myšlenkových operací aspekt logický I. Postup srovnávací II. Postup induktivní III. Postup deduktivní IV. Postup analogicko - syntetický D. Varianty metod z hlediska fází výuky I. Metody motivační II. Metody expoziční III. Metody fixační IV. Metody diagnostické V. Metody aplikační E. Varianty metod z hlediska výukových forem a prostředků - aspekt organizační I. Kombinace metod s vyučovacími formami II. Kombinace metod s vyučovacími pomůckami Metoda I.N.S.E.R.T. (Interaktivní poznámkový systém pro efektivní čtení a psaní) §  Známá myšlenka: odškrtneme (fajfka) §  Nový poznatek: znaménko „+“ §  Myšlenka, se kterou nesouhlasím: znaménko „–“ §  Pojem, o kterém se chci dozvědět více: znaménko „?“ Práce s obrazovým materiálem §  Návodné body dopředu §  Opakované sledování §  Krátké ukázky §  Ne celé filmy §  Pozor na spolehlivost techniky Práce s ICT §  E-learning (ELF) §  Digitální propast? §  Zábava x Deprivace §  Motivační faktor §  Časová náročnost Zápis do sešitu §  Studenti jsou zticha §  Učitel má kontrolu §  Studenti mají jistotu §  Utřídění myšlenek, opakování §  Časově náročné Soutěžní debata §  Výměna názorů na předem dané téma §  Přesná pravidla §  Upoutání pozornosti žáků §  Pasivita žáka §  Neochota se na debatu připravit §  Jak ji hodnotit? Dramatická výchova §  Učení s využitím postupů divadla a dramatu §  Hraní rolí §  Incenace scének §  Fáze reflexe Valenta, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada, 2008. Shrnutí 1.  Metody navázané na cíl 2.  Explicitní zadání 3.  Rozpracovaná zpětná vazba 4.  Učit se o učení 5.  Shrnutí a zápis Literatura k metodám Kasíková, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997. Valenta, Josef (eds.). Pohledy. Projektová metoda ve škole a za školou. Praha: Ipos Artama, 1993. Petty, Geoffrey. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2004. Valenta, Josef. Učíme (se) komunikovat. Metodika komunikace v rámci osobnostní a sociální výchovy. Aisis: Kladno, 2005. Maňák, J., Švec, V. Výukové metody. Paido: Brno, 2003.