11. března 2014 v 19 hodin divadlo Reduta, Mozartův sál TÓNY VÍNA Program PRVNÍ VZOREK – Vinařství Jan Plaček: Müller Thurgau 2013 kabinet Antonín Dvořák (1841-1904).................................. Já jsem huslař (1877), B 66 č. 3 na text básně Adolfa Heyduka (1835-1923) DRUHÝ VZOREK – Vinařství ZD Sedlec: Sylvánské zelené 2012 pozdní sběr Pavel Křížkovský (1820-1885)................................. Odvedeného prosba (1862) (revidovaná verze) na lidový text (Sušil 1860, č. 759: „Odvod“) ........................................................................... Výprask (1859) (první verze) na lidový text (Sušil 1860, č. 805) TŘETÍ VZOREK – Vinařství Horák, Vrbice: Sauvignon 2012 pozdní sběr Bedřich Smetana (1824-1884)................................ Rolnická (1868) text Václav Vilém Trnobranský (1819-1883) ČTVRTÝ VZOREK – Vinařství Znovín Znojmo: Pálava 2012 výběr z hroznů Arnošt Bohaboj-Förchtgott Tovačovský (1825-1874) ........................................................................... Vlasti (1867) na text znojemského notáře, básníka a buditele Jana Vlka (1822 Telč – 1896 Lesná) PŘESTÁVKA PÁTÝ VZOREK – Vinařská škola Valtice: Frankovka klaret 2012 pozdní sběr Bedřich Smetana.................................................. Odrodilec (1863, první verze pro dva mužské sbory) na text ukrajinského básníka Amvrosije Lukjanovyče Metlynského (1814-1870) v překladu Františka Ladislava Čelakovského (1799-1852) ŠESTÝ VZOREK – Adámkovo vinařství (Kolekce Roden): Modrý portugal 2010 pozdní sběr Aleksandr Dmitrijevič Kastalskij (1856-1926)............ Chvalitě imja Gospodně č. 1 (kievskago rospěva) Leoš Janáček........................................................ Krásné oči tvé, IV/17, č. 4 (1885) text Jaroslav Tichý (pseudonym Františka Jaroslava Rypáčka, 1853-1917) z básně Tvé oči ze sbírky V bouři a klidu (Brno 1884) SEDMÝ VZOREK – Stanislav Mádl: Rulandské modré 2011 pozdní sběr Leoš Janáček........................................................ Odpočiň si (1894) Smuteční sbor na text Sušilovy básně Zpěv u hrobu p. Ant. Bočka ze sbírky Básně (B 1847) OSMÝ VZOREK – Moravíno Valtice: Grand cuvée (CS + Fr) 2011 výběr z hroznů Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873-1943)............ V molitvach něusypajuščuju Bogorodicu (1893) na text kondaku svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice DEVÁTÝ VZOREK – Vinařství Bíza, Čejkovice: Neronet 2012 pozdní sběr Leoš Janáček........................................................ Maryčka Magdónova, IV/35 (1907) na text básně Petra Bezruče (pseud. Vladimíra Vaška, 1867-1958) ze sbírky Slezské číslo (1903), později vyd. jako Slezské písně (1909) Pátý ročník Tónů vína pořádá Vinná galerie ve spolupráci s Národním divadlem Brno Večerem provází sommeliér Pavel Chrást a muzikolog Jan Špaček zpívá mužský pěvecký sbor LÁSKA OPRAVDIVÁ, řídí Tomáš Krejčí a Jan Špaček, sólo Jan Podlena www.vinnagalerie.cz - www.laskaopravdiva.cz – www.youtube.com/laskaopravdiva TEXTY SKLADEB Dvořák: Huslař Já jsem huslař přeubohý, nemám jen tu hřivnu, a přec všudy se mi daří, kam širákem kývnu, Kam paličku poodložím, trávník pučí avete, a když slačik strunky hladí, radost letí světem. Mé píseňky polní kvítí, ono ňadra zdobí, děvčátka z těch sladkých zvuků pérečka si zrobí. Nedbám věru o nikoho, třeba bez osuchu, je v kytici dozajista plných květů trochu. A v každičkém takém květu pohar šumné vůně, by se těsil, kdo na lásku v srdélenku stůně. By se těšil, komu slzy napadaly k líčku, pro tu milou, milučičkou naši svobodičku. Křížkovský: Odvedeného prosba Ach, když sem já šel od svej milenky, břinkaly mně podkověnky. Ach břinkaly mně a už nebudú, černé oči plakat budú. Ach černé oči, což vy pláčete, šak vy moje nebudete. Ach bude vojna, vojna neščasná, dyž ja umřu, modli se za mňa. Křížkovský: Výprask Co chce krkavec míti, umí to nastrojiti: Ponúkl on na ty hody šohaja do hospody. Anča mu vyčítala, kolik mu grošů dala. A ty, kluku, za mé piješ a s jinýma tancuješ. A hned tanca zanechal, a domů si pospíchal, tam ho neščěstí potkalo, šest na něho číhalo. Jedna chytne za ruce, druhá sází lepance, ostatní ho přebírajú, záda mu prohýbajú. Dyž se ho dost nabily, do jamy ho shodily, a z tej jamy on, ubohý, nemohl vstat na nohy. Běžel potom k rychtáři, myslel, že se podaří. Ten obrátil k němu srdce, strčil ho do trdlice. Ješče musel kleknúti a klobúček smeknúti, panenkám se odprositi, toho více nečiniti. Ach, neščasné to hody, nadělaly mu škody. Šel on, by se rozveselil, Křeček mu tam dlužen byl! a z tej jamy on, ubohý, nemohl vstat na nohy. Běžel potom k rychtáři, myslel, že se podaří. Ten obrátil k němu srdce, strčil ho do trdlice. Ješče musel kleknúti a klobúček smeknúti, panenkám se odprositi, toho více nečiniti. Ach, neščasné to hody, nadělaly mu škody. Šel on, by se rozveselil, Křeček mu tam dlužen byl! Smetana: Rolnická Země ta tichá předtuchou vzdychá, an ji ochvívá veselý ruch. pro dárek Boží brázdy se množí půdu rozrývá železný pluh. Kdo oře půdu, zdali ho znáš? To dbalý rolník, to přítel náš! Dozrály klasy, kosa se hlásí i srp se snaží závodit s ní. Velká to dílna, hle, ruka pilná váže a sváží výtěžek žní. Kdo v potu klidí, čí je to tvář? To pilný rolník, náš hospodář! Ráznými tepy padají cepy na těžké snopy, milý to chvat. Zručně se míhá dubová šviha a její stopy na mlatě znát. Nuž, kdo to mlátí, zdali ho znáš? To činný rolník, to přítel náš! Oře a seje, mlátí a věje, střádá jak třeba vesel a zdráv. Zrnečka čistá v zásoby chystá, aby měl chleba všeliký stav. K čemu otázka, zdali ho znáš? To statný rolník, živitel náš! Pán na svém poli, dědičnou roli vzdělává zdatně národní duch. Rolník i v strasti k praporu vlasti hlásí se statně, jak velí Bůh! Kdo je ten rolník, zdali ho znáš? To český rolník, to rodák náš! Tovačovský: Vlasti Milená má vlasti, všechno dar má svůj, k oslavení tvému, co ti syn dá tvůj? Slavík libohlasý tobě zazpívá, louka kvítí svoje, hruda klasy dá; řeky zlato, perly, pramen léky své, hory drahokamy zdobí skráně tvé. Milená má vlasti! Srdce vroucí mám, celé s plnou láskou, tobě, drahá, dám! Smetana: Odrodilec Kdo tebe, drahá vlasti, si neváží, nechť lásky světlo nikdy neobráží se v srdci jeho! V plesu ni v želi nebuď mu přáno přituliti se k ňadrům příteli! Kdo řeč tupí otcův, jí se rouhá, zhyň všecka v duši té po dobru touha, jazyk bezctný oněměj! Buď zrádce ten jmín v lidstvu za holomka a v cizím kraji zemři bez potomka! Blahost se mu ni ve snu nezamíhej, jen mrak a děsnost kroky jeho stíhej a kam obrátí pohled svůj, havran ho lačný obletuj! „Raduj se, lačný havrane, lahůdky se ti dostane. Tím zrádcem vlasti budeš se pasti. Raduj se, havrane!" Kastalskij: Chvalitě imja Gospodně Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte, služebníci Hospodinovi. Aleluja. Blahoslaven Hospodin ze Siónu, kterýž sídlí v Jeruzalémě. Aleluja. Vyznávejte Hospodina, neboť je dobrý a na věky milosrdenství Jeho. Aleluja. Vyznávejte Boha nebeského, neboť na věky milosrdenství Jeho. Aleluja. Janáček: Krásné oči tvé Hrom v dáli sténá, blesk se míhá bleskem, jak myšlenek rej v hlavě zmítané. A dumná oblaka se rozplakala, jak mladé oči z lásky tajené; a s tím se pojí děsné větrů lkání, hněv živlů soptí v divném rozpoutání… Mně vlídně, tiše kynou vábivé dvě holubice míru, krásné oči Tvé. A v boji živlů přemýšlím, zda jednou nad rovem mým kdo slzu vyroní! Až cherub smrti na čelo mě zlíbá a chorál žití mého dozvoní: tu v dáli snivou, v moře vzpomínání se duch můj vnoří v teskném zadumání, vstříc usmívají se mi zářivé dvě čisté hvězdy, krásné oči Tvé! Janáček: Odpočiň si Odpočiň si v tichém chládku po dusnotě života. Stálého Ti nyní svátku přeje věčná dobrota. Tam, kdes nyní, nedosáhá, čím by nitro stonalo. Jinou pouť tam duch Tvůj koná, jiné skutky obadá. Po věčných tam dějin clona před Tvým zrakem opadá. Uděl Ti Bůh milosť svoji, odpusť, v čem jsi provinil. Rachmaninov: V molitvach V modlitbách neumdlévající Bohorodici, jejíž přímluvy jsou neochvějnou nadějí pro svět, neudržely ve své moci ani hrob, ani smrt. Jako Matku Života Ji přenesl do života věčného Ten, jenž se usídlil v Jejím vždy panenském lůně. Janáček: Maryčka Šel starý Magdón z Ostravy domů, v bartovské harendě večer se stavil, s rozbitou hlavou do příkopy pad. Plakala Maryčka Magdónova. Vůz plný uhlí z koleje se zvrátil. Pod vozem zhynula Magdónova vdova. Na Starých Hamrech vzlykalo pět sirot, nejstarší Maryčka Magdónova. Kdo se jich ujme, kdo jim dá jísti? Myslíš, kdo bohaté doly má, srdce má taky, jako ty, Maryčko Magdónova? Bez konce les se táhne markýze Géra. Otcové když zahynuli v dolech, smí si vzít sirotek otýpku kolčí. Maryčko, mrzne a není co jísti. Maryčko, na horách plno dřeva.... Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat. Co pravíš? Bude-li mlčet? Co si to za ženicha vybrala sobě? Bodák má k rameni, na čapce peří, ty jdeš s ním do Frýdku? Co si to za nevěstu? Schýlená hlava, fěrtoch máš na očích, do něj tečou hořké a horké krůpěje s lící. Frydečtí grosbyrgři, dámy ze Frýdku jízlivou budou se smáti ti řečí, se síňky uzří tě Hochfelder žid. V mrazivé chýši tam ptáčata zbyla, kdo se jich ujme, kdo jim dá jísti? Po straně ostré jsou skály, podle nich kypí a běží k Frýdku šumivá, divoká Ostravice. Slyšíš ji, ty? Jeden skok nalevo, po všem je, po všem. Černé její vlasy na skále se chytly, bílé její ruce zbarvily se krví. Sbohem buď, Maryčko Magdónova. Na Starých Hamrech vzad, na svatém poli bez křížů, bez kvítí, krčí se hroby. Tam leží bez víry samovrazi. Tam leží Maryčka Magdónova.