Barokní sál Místodržitelského paláce Moravské galerie v Brně 2. června 2014 v 19 hodin SMETANOVA SBOROVÁ TVORBA Pátý výroční koncert mužského pěveckého sboru Láska opravdivá Bedřich Smetana (* 2. března 1824, Litomyšl, + 12. května 1884, Praha) --- souborné provedení mužských sborů a capella --- Vstup.................................................... Heslo I – Heslo II (1882) text Josef Srb-Debrnov (1836-1904) Úvod..................................................... zpěv hymny Hej, Slované! (1834) text Samo Tomášik (1813-1887), nápěv volně podle písně Mazurek Dąbrowskiego (1797) ........................................................... Píseň česká op. 17 (1860)^ (P) text Jan Jindřich Marek, pseud. Jan z Hvězdy (1803 Liblín – 1853 Kralovice) úprava (1952) Josef Plavec (1905-1979) ........................................................... Tři jezdci (1862)^ (P) text Jiljí Vratislav Jahn (1838 Pardubice – 1902 Praha) ........................................................... Odrodilec (1863) (v první verzi pro dva mužské sbory) na text ukrajinského básníka Amvrosije Lukjanovyče Metlynského (1814 Sari, Poltavská oblast – 1870 Jalta) v překladu Františka Ladislava Čelakovského (1799-1852) ........................................................... Rolnická (1868) text Václav Vilém Trnobranský (1819 Rosice u Chrasti – 1883 Opočno) ........................................................... Slavnostní sbor (1870) text Emanuel František Züngel (1840 Praha – 1894 Praha) ........................................................... Píseň na moři (1876-1877) na text z básně Černý prapor (1867) Vítězslava Hálka (1835 Dolínek u Mělníka – 1874 Praha) ........................................................... Věno (1880) text Josef Srb-Debrnov (1836 Debrno – 1904 Praha) ........................................................... Modlitba (1880) text Josef Srb-Debrnov ........................................................... Naše píseň (1883) text Josef Srb-Debrnov (P) – premiéra v podání L. O., nastudoval Tomáš Krejčí zpívá mužský pěvecký sbor LÁSKA OPRAVDIVÁ, řídí Jan Špaček Pořizování obrazových a zvukových záznamů je vítáno. Konec okolo 20:00, bez přestávky. Poděkování: Moravská galerie v Brně, Ústav hudební vědy FF MU – CIUS, Boris Klepal, Josefína Kořená, Martin Polák, CIUS OP VK www.laskaopravdiva.cz - http://www.youtube.com/LaskaOpravdiva TEXTY SKLADEB Heslo I a II Vše, co touhou drahé nám blaha přáno budiž vám. Hej, Slované, ještě naše slovanská řeč žije, pokud naše věrné srdce pro náš národ bije. Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky. Hrom a peklo, marné vaše, proti nám jsou vzteky. Jazyka dar svěřil nám Bůh, Bůh náš hromovládný. Nesmí nám ho tedy vyrvat na tom světě žádný. I nechať je tolik lidí, kolik čertů v světě. Bůh je s námi, kdo proti nám, toho Perun smete. Nechať také se nad námi, hrozná bouře vznese. Skála puká, dub se láme. Země ať se třese! My stojíme stále pevně, tak jako zdi hradné Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně! Píseň česká Píseň česká slavně znívá, v chrámu Páně když se zpívá, kde duch prost vší pozemskosti na perutěch pobožnosti k vyšším stanům zalétá. Píseň česká slavně znívá, když lid: „Svatý, Svatý!" zpívá. Píseň česká sladce plyne, z úst dívenky když se vine: jako mezi květinami když potůček lučinami ku své řece pospíchá. Píseň česká sladce znívá, dívka když o lásce zpívá. Píseň česká libě znívá, když společně se [za]zpívá; jako když větérci máje laškují s větvemi háje, tak tu rozmar s námi hrá! Libě česká píseň znívá, když ve spolku se zpívá [ozývá]. Píseň česká srdce jímá, brzy proudí, brzy hřímá, někdy lahodou oplývá, jindy žalem se odívá, tu zas frašně štěbetá. Nejvřeleji ale znívá, lásku k vlasti kdy(ž) rozhřívá. Tři jezdci (balada) Tři jezdci pádí z Kostnice, jak by je štvaly vzteklice, a jejich spěch a jejich vztek sprovází teskně Rýnu jek. Zpět do Čech mužové ti jdou, zpět s pomsty věštbou strašlivou. Hlas jejich jako bouře lká — jen noc mu slouchá divoká — teď bázlivě — teď bujně zas odnáší vítr dál ten hlas. „O Jene, hvězdo zářivá, proč měla zhasnout sláva Tvá?“ „Tak pochována sláva tvá a ty chceš mlčet, vlasti má?" „Ač mám jen hrstku popele, v ní nesu nástroj mstitele. Z ní šlehne plamen divoký a k boji vyštve otroky.“ — Tak třetí z nich se hrdě smál a s bleskem v závod pádil dál a řeky pláč a větrů kvil se jeho hlasem probudil. Jen jejich píseň divoká teď hlídá tam hrob proroka. On sám však v nový dal se let a s jezdci spěchá do Čech zpět! Smetana: Odrodilec Kdo tebe, drahá vlasti, si neváží, nechť lásky světlo nikdy neobráží se v srdci jeho! V plesu ni v želi nebuď mu přáno přituliti se k ňadrům příteli! Kdo řeč tupí otcův, jí se rouhá, zhyň všecka v duši té po dobru touha, jazyk bezctný oněměj! Buď zrádce ten jmín v lidstvu za holomka a v cizím kraji zemři bez potomka! Blahost se mu ni ve snu nezamíhej, jen mrak a děsnost kroky jeho stíhej a kam obrátí pohled svůj, havran ho lačný obletuj! „Raduj se, lačný havrane, lahůdky se ti dostane. Tím zrádcem vlasti budeš se pasti. Raduj se, havrane!" Rolnická Země ta tichá předtuchou vzdychá, an ji ochvívá veselý ruch. pro dárek Boží brázdy se množí půdu rozrývá železný pluh. Kdo oře půdu, zdali ho znáš? To dbalý rolník, to přítel náš! Dozrály klasy, kosa se hlásí i srp se snaží závodit s ní. Velká to dílna, hle, ruka pilná váže a sváží výtěžek žní. Kdo v potu klidí, čí je to tvář? To pilný rolník, náš hospodář! Ráznými tepy padají cepy na těžké snopy, milý to chvat. Zručně se míhá dubová šviha a její stopy na mlatě znát. Nuž, kdo to mlátí, zdali ho znáš? To činný rolník, to přítel náš! Oře a seje, mlátí a věje, střádá jak třeba vesel a zdráv. Zrnečka čistá v zásoby chystá, aby měl chleba všeliký stav. K čemu otázka, zdali ho znáš? To statný rolník, živitel náš! Pán na svém poli, dědičnou roli vzdělává zdatně národní duch. Rolník i v strasti k praporu vlasti hlásí se statně, jak velí Bůh! Kdo je ten rolník, zdali ho znáš? To český rolník, to rodák náš! Slavnostní sbor Sláva Tobě, velký Slávy synu, na našem ty nebi hvězdo skvoucí, jenž jsi vlast svou v lásce nehynoucí zdobil skvosty citů svých i činů. Celý národ, hle, ti poctu vzdává, spěchaje dnes v Prahu Libušinu. Sláva, sláva Tobě, velký Slávy synu, sláva! Sláva Tobě, statný bojovníku, za bratrství, volnost, za svobodu, ubohého Přemyslova rodu, rekovný ty pravdy mučedníku, jenž jsi hájil svatá naše práva, proti závistivému zlovolníku. Sláva, sláva Tobě, velký Slávy synu, sláva! Sláva Tobě, lidu křísiteli, v dobách, mdloby, spánku, zatemnění, jitřenko, ty, jeho probuzení, ve tmách bídy záblesku ty skvělý. Nový den, hle, nade vlasti vstává, Tvá to záře velký trpiteli. Sláva, sláva Tobě, velký Slávy synu, sláva! Píseň na moři Haló! Již plachty napněte, stožár utužte lanem, již kotva z tůně zvednuta, a větrů přízeň pánem. Tak vesele hrá korouhev, moře tak jasno, blaho, nuž ke kormidlu, k slenici — haló! haló! Jen ještě pohled k přístavu! Tam s bohem! Kynou šátky, tam čapky letí — nuž adé, nechť loučení čas krátký! Tam slzu vidím dokona, jež rosí tváře blaho, ej vína sem, ať zavzní zpěv — haló! haló! A nyní počnem vesele: jak réva barví břehy, jak blednou města, vesnice, jak vzduch tu plný něhy. A jak to moře modravé, v něm houpem se tak blaho, to teprv ducha rozpíná — haló! haló! Hle, zmizel kraj, a moře skvost již bez hranic a mezí — pod nebem druhá nebes báň, zem bez pouta a stezí! Aj, jak to mysl rozhřívá — tak cítíme, co blaho! tu píseň teprv z plna zní — haló! haló! Aj hle, ten ostrov rozmilý, jak vynořil se z pěny! Tam kormidlem teď zavesluj — jakť mocně rozložený! Hle, již nám v ruce tleskají, zrak zničený tak blaho: nuž čapky vzhůru, vítejte — haló! haló! Věno Zpěvu dar všech srdcí vroucích vlasti budiž věnován, kdo jí dražší skvosty snáší, tomu věnec budiž dán! My ji v oběť kladem palmy, v nitru jež se zrodily, když nás matky mlékem lásky, když nás mluvou sladkou kojily. Z dávných věků věda nová zkvetla Prahou věžatou, a ta láska v luzích českých vzrostla v lípu košatou. Zpěvem svým ji pěstit chceme po všech vlasti končinách, ať se novým krášlí květem v palácích i pustinách. Zpěvu dar všech srdcí vroucích vlasti budiž věnován, kdo jí dražší skvosty snáší, tomu věnec budiž dán! Modlitba Bože věčný, mocný králi, otevři své lásky zdroje, milostivá ruka tvoje mír a blaho uděl nám! Štítem buď nám, zdrojem síly, svorný duch ať stále kvete, nepřítel jejž nerozmete, uveď nás ve slávy chrám! Naše píseň Zahrajte dnes píseň zvučnou příchozím všem na zdraví, ať se k našim radovánkám dívky s hochy dostaví. Ve proudu když kolotavém švarná mládež závodí, nejvíce jí z písní českých polka naše lahodí! Krokem volným dále spěli druhdy naši předkové, bujarou si polku českou zalíbili vnukové. Polka krev nám rozehřeje, žárem líce budou plát, dokud páni muzikanti veselou dnes budou hrát!