Komzák, Karel, skladatel, kapelník a dirigent, narozen 8. 11. 1850, Praha, zemřel 23. 4. 1905,
Baden


Již od dětství se u něj projevovaly hudební vlohy, které zdědil po svém otci, oblíbeném českém
kapelníkovi Karlu Komzákovi. Právě od něj se mu dostalo základů hudebního vzdělání. Roku 1861 se
dostal na Pražskou konzervatoř, kde 1867 s vyznamenáním absolvoval obory dirigentství a hru na
housle a violu u Mořice Mildnera a Antonína Bennewitze. Týž rok mu také tiskem vyšla jeho první
skladba Líbánky (Flitterwochen).

Po studiích se přidal k otcovu 11. regimentu, kde hrál na bicí, housle a basovou křídlovku. Poté
odešel s plukem do Lince a roku 1870 se ujal funkce dirigenta tamního Městského divadla.

O rok později se stal převzetím kapely u 7. pěšího korutanského pluku Maroičič v Innsbrucku
nejmladším kapelníkem rakousko-uherské armády. Zde se proslavil díky repertoáru zahrnujícím hudbu
klasickou i současnou. Zároveň vedl mužský pěvecký sbor Liedertafel, který pod jeho vedením získal
roku 1880 první místo ve své kategorii v mezinárodní pěvecké soutěži v Kolíně nad Rýnem.

Poté Komzák roku 1882 odešel do Vídně k 84. pěšímu pluku. Jeho kapela si získala skvělou pověst a
byla pokládána za nejlepší ze zdejší vojenské hudby, koncertovala i u císařského dvora. Komzákovy
valčíky se v té době hrály po celé Vídni vedle Straussových a Zihrerových.

Roku 1886 byl jmenován zástupcem Rakouska na Mezinárodní konferenci ve Vídni, jež měla stanovit
normativní ladění.

Roku 1886 byl také pověřen říšským válečným ministerstvem úpravou a instrumentací rakouské státní
hymny, kterou bylo Haydnovo Zachovej nám Hospodine. Komzák měl zavést původní nápěv do časem
pozměněné a zdeformované skladby. Takto nově upravenou hymnu předvedl Komzákův orchestr 20. 4.
1890, pak byla zavedena oficiálně a vyšla tiskem.

Roku 1891 Komzák dokončil lidovou operu Edelweis na libreto Franze Brakla.

V roce 1892 byl 84. pluk přeložen do Mostaru, kam ho Komzák ze zdravotních důvodů nenásledoval a
odjel se léčit do lázních v  Badenu nedaleko Vídně, kde převzal lázeňský orchestr. Díky blízkosti
lázeňského Badenu k Vídni mohl Komzák dále udržovat styky s metropolí i cestovat mezi oběma městy.
V Badenu se pak rozhodl zůstat natrvalo a roku 1896 vystoupil z vojenské služby.

Období pobytu v Badenu znamenalo pro Komzáka jeho hudební vrchol. Složil zde mnoho skladeb, z nichž
několik bylo věnovaných badenským dívkám (nejoblíbenější byla Badenská děvčátka), které pohledného
Komzáka velmi obdivovaly. Jeho věhlas se rozšiřoval za hranice monarchie. Hostoval například
v Benátkách a ve Varšavě.

Roku 1904 při příležitosti konání světové výstavy v St. Louis navštívil Spojené státy americké, kde
dirigoval vídeňský orchestr. Jeho koncerty byly velmi úspěšné a získávaly jen dobré ohlasy.
Poslední koncert shlédlo 10 000 posluchačů. Po ukončení výstavy odmítl ze zdravotních důvodů
naléhání organizátorů, kteří ho přemlouvali k turné po Spojených státech.

Roku 1905 se vypravoval na výlet do Hohe Wald, při nastupování do rozjíždějícího se vlaku mu však
podklouzla noha a pod rozjetý vlak spadl. Příčinou smrti však byla podle pitvy srdeční mrtvice,
padl již tedy pod vlak mrtvý.

Pohřben byl na badenském hřbitově, ještě týž rok byly jeho ostatky převezeny na vídeňský ústřední
hřbitov, kde mu byl roku 1907 postaven pomník v životní velikosti.

Složil dohromady kolem 300 skladeb, většinou polky, pochody a valčíky, ale také směsi, fantasie a
písně. Některé taneční skladby vznikly ve spolupráci s otcem.

V jeho stopách se snažil pokračovat syn Karel, ale jeho hudba se nedočkala úspěchu, jaký měla
otcova a dědova díla.


Díla (výběr)

Edelweis.

Líbánky.

Badenská děvčátka.

Potpourri für lustige Leut̕.

Techniker-Blut.

Polka Francoise für Pianoforte op. 144.

Huldigungs-Marsch.

Feldzeugmeister von Kuhn.


Literatura

I. Lexika

PHSN.

Riemann^12.^

ČSHS.

New Grove^1.^ ^


II. Ostatní

http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6887420&picp=&it=&s=djvu&p_ind=3&x=0&y=0.

http://rodopisna-revue-online.tode.cz/11-12-10_soubory/01_sudova-komzak.pdf.

http://www.naxos.com/person/Karel_Komzak_II/23401.htm.


Zuzana Dupalová