Autorství z historického úhlu pohledu V Brně 11. dubna 2014 Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D. CEINVE - KISK FF MU Obsah › ›Historický základ autorského práva › ›Vývoj přístupu autora k dílu › Úvod ›Hlavní právní prostředky ochrany uměleckých děl › ›„Starý zákon“ ›„Nový zákon“ › ›(autorské zákony v různých vydáních) Autorské právo › copyright law ›Odvětví práva, které se zabývá právními vztahy uživatelů a tvůrců tzv. autorských děl“ k příslušným dílům ›Tvůrci = například spisovatelé, hudebníci, filmaři, architekti, urbanisté programátoři aj. ›Prostřednictvím autorského práva stát poskytuje autorům po jistou omezenou dobu určitá výlučná práva k jejich dílu. Autorské právo ›Je součástí tzv. duševního vlastnictví ›NECHRÁNÍ samotné myšlenky či ideje, CHRÁNÍ pouze konkrétní díla, konkrétní vyjádření takových myšlenek, dílo v objektivně vnímatelné podobě. ›Autorské dílo = pouze jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora ›NE námět, zpráva, informace, metoda, teorie, vzorec, graf, tabulka fyzikálních konstant, výstup počítačového programu apod. samy o sobě. › EU vs. právní řád ČR ›Směrnice vztahující se k ochraně duševního vlastnictví › ›Nejdůležitější Směrnice EP a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001, o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti Dílo – předmět autorskoprávní ochrany ›Podle § 2 odst. 1 věta první AutZ je předmětem práva autorského „dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel a význam.“ Tři znaky díla ›a) dílo musí být literární, umělecké nebo vědecké › ›b) dílo musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora › ›c) dílo musí být objektivně vnímatelné ›(d) absence vyloučení z ochrany autorskoprávní Artefakty vyloučené z autorskoprávní ochrany ›Námět díla ›Denní zpráva ›Údaj sám o sobě – myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický vzorec, graf … › ›Hlavní problém autorského práva = rozlišení ideje (myšlenky) – tu chránit nelze, a konkrétního autorského díla, které je jejím vyjádřením ›„jak moc a čím“ si musí být dvě díla podobná, abychom o nich mohli uvažovat jako o plagiátu Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu ›a) Úřední dílo - právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy … › ›Státní symbol, symbol jednotky územní samosprávy a jiná díla s veřejným zájmem na vyloučení ochrany › ›b) Výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo, nejde-li o anonymní dílo a dílo pseudonymní › ›c) Politický projev nebo řeč pronesená při úředním jednání › Historický vývoj ochrany uměleckých děl (OUD) ›Na počátku - k účelům OUD využívány právní nástroje primárně určené › k ochraně hmotných statků › ›Novodobé právní systémy konstituovaly právo autorské, stejně tak i další tvůrčí práva jako instrumenty sloužící k ochraně nehmotných statků › Antika Antické Řecko a Řím ›„Oběh“ značného množství uměleckých děl ›Rozvinutá právní soustava, ale… › ›Ani náznak vzniku autorského práva › ›Výrobky nesoucí autorská díla jsou běžnými předměty obchodu, VĚCMI ve smyslu občanskoprávním, pojímanými výlučně hmotně › Antické Řecko a Řím ›Knihy = věci (jako např. stůl či kámen) ›Knihy = tyto věci tedy předmětem obchodování jako každé jiné › ›Př.: Prodal-li autor svou knihu, dělo se tak zřejmě prostřednictvím kupní smlouvy. Tímto právním úkonem pozbyl tedy nejen právo vlastnické, ale i veškerá práva v dnešní době známá jako autorská. Antické Řecko a Řím ›Zamlčování autora › ›Řecký epos ›Jméno básníka se neuvádí, protože epik jen reprodukuje, co mu o dávných věcech zvěstovala Múza Antické Řecko a Řím ›Uvádění autora díla ›Řecká a římská poezie › ›Theognis svým veršům vtiskuje své jméno jako „pečeť“, aby je chránil před krádeží – a byl v tom napodobován ›Horatius – zakončuje první knihu sbírky Epistulae (Listy) řečí k dílu ›Vergilius – v některých dílech své jméno uvádí (Georgika), v jiných mlčí (Aeneis) ›Milón - uvedení jména kvůli přímluvě › Antické Řecko a Řím ›Zamlčení – jedinečná zdůvodnění › ›Autor se odvolává na pravidla slušnosti ›Dílo se autorovi zdá příliš špatné (nezpůsobilost) › ›Zamlčení bez zdůvodnění ›„Ó papíře, kdyby se někdo ptal na jméno, řekni: můj autor byl neznámého jména“. › › Antické Řecko a Řím ›Postupně společenské a právní názory uznávají, že rukopis patří autorovi bez ohledu na vlastnictví materiálu › ›To však neznamenalo uznání díla jako osobitého předmětu ani uznání nějakých (vlastnických nebo jiných) práv na dílo Antické Řecko a Řím ›I nadále za jediný předmět právních vztahů uznáván pouze hmotný rukopis ›Autor se považoval za jeho vlastníka na základě hmotné specifikace, tzn. popsáním materiálu ›Proti neoprávněnému uveřejnění, rozmnožování nebo rozšiřování díla se mohl autor vlastnickými žalobami bránit pouze tehdy, pokud se tyto činy opíraly o neoprávněnou držbu nebo detenci rukopisu ›Př.: Platón nic nezmohl proti svému posluchači Hermodorovi, který si zapsal jeho přednášky a potom je prodal na Sicílii. › Antické Řecko a Řím ›Ochrana proti plagiátorům ›ještě omezenější ›Bylo možné proti nim zasáhnout opět pomocí vlastnických žalob nebo pomocí tzv. actio injuriarum = všeobecná žaloba na ochranu lidské důstojnosti a cti › ›Př. použití žaloby - když nebylo na díle uvedeno jméno autora nebo se uvedlo místo něho jméno jiného ›Př. použití žaloby - když se dílo šířilo se změnami, ovšem za předpokladu, že byla porušena čest autora › Antické Řecko a Řím ›Právní vztahy mezi autory literárních děl a vydavateli ›řídily se smlouvami upravujícími nakládání s věcmi (rukopisy), tj. zpravidla kupní smlouvou, smlouvou o dílo, smlouvou darovací › ›Autorskou odměnu nahrazovala kupní cena vyplacená za rukopis, pokud ho vydavatel nezískal bezúplatně Antické Řecko a Řím › ›Díla hudební a dramatická › ›význam veřejných soutěží, byly odměňovány › ›Předpisy zakazovaly měnit obsah divadelních her a inscenací (respektovaly tedy určité právo autora na uveřejnění díla i na jeho nedotknutelnost) › ›= jakýsi prvopočátek autorské ochrany ›ALE prodejem rukopisu autor veškerá práva k danému dílu ztrácel Antické Řecko a Řím ›Postavení autorů - otroků ›Podřadné postavení autorů-otroků, jejichž pracovní síla i oni sami plně náleželi pánům ›(…právní úprava řadila nesvobodné vedle ostatních majetkových kusů, především vedle dobytka a domácího zvířectva…) › ›Páni ve svůj prospěch a často i pod svým jménem využívali výsledků tvorby svých otroků Antické Řecko a Řím ›Řecko – autoři děl dramatických › ›Pokud byla jejich tvorba všestranně podporována, autorům se vyplácely odměny a platilo se hercům › ›Předpisy o soutěžích: ›Respektovaly i jakési právo autora na nedotknutelnost díla ›Zakazovaly totiž, aby se obsah díla při inscenaci měnil = počátek osobnostních autorských práv Antické Řecko a Řím ›Řecko – autoři děl dramatických › ›Zcela mimořádná situace, neboť divadelní představení v Athénách klasické doby neorganizuje soukromník, ale sám stát › ›Stát činí divadlo institucí po boku svým politickým a právním orgánům Antické Řecko a Řím ›Postavení autorů – svobodných občanů › ›Autor odkázán na svého mecenáše, pro kterého tvořil a od kterého mohl dostávat i odměnu ›Jedinou ochranou v právním systému ochrana vlastnická - žaloba týkající se hmotného substrátu díla › ›Vydání díla bez uvedení jména autora – autor se mohl domáhat ochrany jedině tehdy, došlo-li tím › k zásahu do jeho občanské cti ›Této ochrany se mohli domáhat pouze plnoprávní občané Antické Řecko a Řím ›Období starověku – velký rozkvět kultury, ale i lidstva jako takového › ›I přes vyspělý právní systém (Řím) autorské právo NENÍ známo › ›Velká kulturní díla tak vznikají a šíří se bez jakékoli možnosti autorskoprávní ochrany pro jejich tvůrce (paradoxně štěstí pro budoucí vývoj kultury?) › Středověk Středověk ›Většina kulturní tvorby úzce spjata › s náboženstvím (duchovní tematikou) › ›Mnoho děl vzniká v klášterech, kostelech ›Díla majetkem církve - řeholníci jako členové řádu byli subjektivních práv zbaveni › ›Díla určena pro vladaře, bohatého šlechtice nebo církev - od nich autor dostával autorskou odměnu Středověk ›Uvádění vs. zamlčení jména autora? › ›Časté je úplné zamlčení autorova jména › ›Souvislost s předpisy duchovních Sulpicia Severa a Salviana (varují spisovatele před hříchem světské marnivosti) › ›Zamlčení autora např. v italských právních předpisech › › Středověk ›Uvádění jména autora v díle › - proto, „aby na přímluvu posluchačů a čtenářů získal odpuštění hříchů“, autor příležitostně jmenuje svého objednavatele › ›Uvedení jména s modlitbou nebo krycí formulí skromnosti › ›Uvádění v tzv. závěrových formulích: ›„Zde končí zvěst, již vypráví Turoldus.“ › (z Písně o Rolandovi) › ›Dokonce kárání toho, že autor jméno neuvádí › › Středověk ›Cechovní předpisy › ›Ovlivňovaly činnosti související s tvorbou a uplatněním děl › ›Ochrana BYLA vedena v zájmu vydavatelů a jejich soutěže ›NEBYLA vedena v zájmu autorů Středověk ›Kopírování děl (plagiát) › ›Pro umělce poctou, když někdo jejich dílo kopíroval a předával dál – jasný důkaz, že se povedlo J › ›Po Evropě jezdili minnesengři, aby na hradech zpívali písně, které posbírali na svých cestách, a když se někde naučili jinou píseň, hned ji zařadili beztrestně do repertoáru a jeli ji předvést tam, kde písnička nebyla známá a mohla by se líbit. Středověk ›Některé nápady umělců volně dále rozvíjeny a modifikovány ›NENÍ to plagiátorství, ale projev ducha, fantazie a uměleckého génia › ›Existují psané předpisy, jak správně kopírovat knihy ›http://www.dsl.cz/clanek/2311-nejen-v-antice-bylo-kopirovani-dovoleno › Středověk ›Rozšíření knihtisku › ›Zpočátku tiskařství svobodným uměním › ›Postupně vzájemná konkurence vydavatelských podniků › ›Potřeba dostatečnější ochrany velkých vydavatelství proti PATISKU těch menších › › Středověk ›Velká vydavatelství ›NÁKLADNÁ vydání upravovaných antických textů ›Malá vydavatelství ›Menší náklad, lacinější vydání podle toho z velkého vydavatelství (bez kritiky a redakce) ›Důsledek: ›volání velkých vydavatelů po začlenění do cechovní soustavy, NE už tiskařství svobodným uměním ›požadavek, aby se vydávání knih stalo privilegovaným a cechovně chráněným řemeslem › Závěr středověku › ›Rozmach obchodu › ›Ochrana vydavatelů = tiskařů, nakladatelů byla provedena dříve než ochrana autorů › Novověk Renesance › ›Vydavatelství a obchodování převážně s díly KLASICKÉ literatury od antických řeckých a římských spisovatelů › ›Z našeho pohledu se jedná o díla už VOLNÁ › Renesance ›Nejstarší autorskoprávní výsada ›= Privilegium z r. 1469 ›Udělené Radou města Benátek Giovannimu di Spirovi na vydávání knih na území Benátek › ›Další privilegia = na vydávání KONKRÉTNÍCH děl někdy udělována samotným autorům ›Privilegia zpočátku v Německu a Itálii › Renesance ›Privilegiem se neuznávalo právo autora na autorství, vyplývající ze svobody jeho duševní tvůrčí činnosti, a právo na užití jeho výsledků › ›Autorské právo = přiznáváno výlučně jako milost panovníka tomu autorovi, kterému privilegium svědčilo. › Renesance ›Příklad ochrany autorských práv v kartografii › ›(První zmínka v českých zemích) ›V r. 1561 si Martin Helwig, tvůrce tzv. Helwigovy mapy Slezska, při audienci u císaře Ferdinanda I. na Pražském hradě vymohl tzv. imprimatur (povolení k tisku) a také opatření, které zajišťovalo konfiskaci nelegálních kopií a pokutu za takové nakládání s mapou ve výši deseti hřiven zlata (tato pokuta rovnoměrně rozdělena mezi autora a panovníka) Cenzurní předpisy ›Omezovaly vydavatelská práva › ›Někdy byla takovými předpisy samotná vydavatelská privilegia na vydání konkrétního díla › ›Příklad: Výnos královny Alžběty z r. 1559 › Oblast divadla ›Zásada platná až do konce 19. století: › ›Tiskem vydané dramatické dílo může bez svolení autora inscenovat kdokoli, kdykoli a jakkoli ›bez povinnosti požádat autora o souhlas a bez povinnosti zaplatit mu honorář Oblast divadla ›Autoři = ředitelé divadel (Moliére) ›Autoři = členové divadelního souboru (Shakespeare) › ›Byli zavázáni odevzdat svoji hru na základě předchozí smlouvy ›Smlouva zakazovala uveřejnit hru tiskem do doby, než divadlo hru plně nevyužilo › Názory na patisky ›Obhajování › ›Renesance ›Patisky je nutno dovolit z důvodu co největšího veřejného šíření děl › ›Obhajoby patisků až do 19. století › Názory na patisky ›Zákazy patisků ›Paralelně s obhajobami ›Právní hodnocení: krádež, loupež, podvod › ›Zásahy proti patiskům vedeny z pozice práva soutěžního, NE autorského › ›Vydavatelská privilegia zpočátku vydávána BEZ OHLEDU na SOUHLAS autora s uveřejněním díla, i když by to bylo ještě za života autora ›Doložka o svolení autora s vydáním až postupně Právo na autorskou odměnu ›Do poloviny 16. století ji autoři nedostali v penězích ›Patřilo pouze redaktorům za přípravu vydání antických textů = kánonu autorů ›Požadování peněžní odměny se příčilo morálce J ›Odměnou byly autorské exempláře děl, které autoři dostávali a jejichž hodnota byla značná (směna za jiné zboží) ›Dále odměnou od vydavatele volné exempláře jiných autorů ›Jinou možností peněžního zhodnocení díla bylo dedikování › Dedikační právo ›Důležité právo autorů - svobodná volba autora, kterou naznačoval skrytou žádost o finanční dar (skladatelé se tak snažili získat prostředky) ›Spory mezi autory a vydavateli (přivlastňují si ho) › = skrytá forma pochlebnictví, žebrání i vydírání ›Postupně velkým břemenem pro obšťastněného ›Důsledek: ›17. století – panovníci i města vyhlašují odmítání čestných exemplářů děl (drahé pozornosti) ›Konec 18. století – dedikační právo vymizelo Ochrana autorů versus vydavatelů ›Ochrana autorů ZAOSTÁVÁ za ochranou vydavatelů › ›Příčina? ›Názor, že autorovo nadání má sloužit všem ›Za dovolené považovány jakékoli zásahy do díla › Vývoj pojetí ochrany autorství ›Průnik do pojetí ochrany autorství zapříčinila teorie odvozená z přirozeného práva ›Jednalo se o souhrn autorských práv vysvětlený pomocí vlastnické teorie vycházející z autorova vlastnictví vlastní osoby ›Z toho vyvozováno i jeho vlastnictví věcí, které vytvořil ›Privilegiální vydavatelská soustava ustupuje do pozadí ›Práva autora uznána jako ZÁKLADNÍ ›Práva nakladatelská uznána jako ODVOZENÁ od práv autorských Autorské právo versus copyright ›Kontinentální systém – termín autorské právo versus práva odvozená nebo práva příbuzná › ›Anglosaský systém – copyright © › Termín copyright ›© ›Anglosaské země ›Právní oblast ochrany autorů, výkonných umělců, producentů, vysílatelů děl › ›USA ›V užším významu ›zahrnuje pouze práva k původním autorským dílům, tedy práva autorů při tvorbě literárních aj. děl ›nezahrnuje ochranu výkonných umělců, producentů a vysílatelů (pro ty jsou jiná práva) › › Kořeny copyrightu ›Obyčejové právo ›Zákon královny Anny z roku 1710 ›Výhradní právo a svoboda tisku knih pro autory a nabyvatele práv ›Zákon chránil POUZE knihy a POUZE v angličtině ›Podmínka: své dílo musel autor registrovat › u Papírenské společnosti před publikací › (nevztahoval se tak na díla vydaná před tímto › zákonem) ›Práva trvala 14 let od prvního vydání ›Žil-li autor, skončila vypršením čtrnáctileté lhůty, potom byla ještě jednou prodloužena o dalších 14 let Ochrana jiných forem uměleckého vyjádření ›Anglie 1842 ›Spisovatel a právník Serjant Talfourd ›Parlament schvaluje Copyright Act vyjadřující dichotomii mezi ideou a jejím vyjádřením ›Autorská ochrana prodloužena na dobu života autora + sedm let po jeho smrti / 42 let od data vydání Historické pojetí autorského práva - závěry ›Od počátku až do 19. století je dílo pojímáno jako VĚC › ›Zcizením přechází plně do vlastnictví nabyvatele=nakladatele ›Autorovi nezůstávají k dílu žádná práva (viz prodej hmotné věci) › Počátek 19. století ›Nauka i praxe si vynucují změnu pojetí › ›Základy osobněprávního pojetí autorských práv a jejich vysvětlení jako vlastnictví duševního › Immanuell Kant ›Převratné učení ve vztahu k autorskému právu ›Žádal přísné odlišování hmotného substrátu = rukopisu a díla samotného (projev osobnosti, svobody, něco ryze osobní) ›Dílo není zboží ›Nikomu k němu nemůže náležet vlastnické právo › ›Součástí obsahu autorského práva je také osobní užívací právo = nezcizitelné, jeho výkon však lze postoupit jinému ›Hegel, Schopenhauer › › Monistická teorie aut. práva ›Na počátku Otto Gierke ›Autorské dílo je projevem osobní tvůrčí činnosti autora, je spjato s jeho osobou › ›Monistická teorie = osobní a majetková stránka nerozlučně spjata ›Osobní právo nepřevoditelné ›Převoditelnost pouze práva dílo užívat ›Teorie nejvíce odpovídala zájmům autorů Dualistická teorie aut. práva ›Konec 19. století › ›Jednak práva osobnostní = nezcizitelná, časově neomezená › ›Jednak práva majetková = převoditelná, zanikající po uplynutí stanovené doby › › › Teritorium a ochrana aut. práv ›Ochrana autorských práv lokálně omezena na území státu, který ji poskytoval ›Rozlišování děl domácích a cizích autorů – otázka patisků › ›Osvícenský panovník Josef II. ›ochranu domácích děl proti patiskům akceptoval ›Ochranu zahraničních děl odmítl zabezpečit ›Kulturně politické cíle = laciný domácí patisk zahraničních knih je důležitý prostředek rozšíření vzdělanosti ›Zákaz patisku prospěje jen nakladatelům, ne zájmům lidu › Berlínská úmluva 1886 ›Ochrana literárních a uměleckých děl › ›Mezník pro mezinárodní ochranu autorského práva › ›Československo přistupuje po 1. sv. válce České území ›Skutečné autorské právo po vydání císařského patentu z 19. října 1846 › ›Poprvé vytvořeny zásady ochrany děl literárních, hudebních a výtvarných umění proti mechanickému rozmnožování a také veřejnému provozování ›Přihlíženo k právům autora ›Patent několikrát novelizován Zajímavosti ›V roce 1996 vyhlásilo UNESCO 23. duben (pravděpodobný den narození a den úmrtí Williama Shakespeara) světovým dnem knihy a autorských práv. ›Zvláštní statut má ve Spojeném království Bible krále Jakuba – zatímco ve zbytku světa se již zpravidla jedná o volné dílo, ve Spojeném království je držitelem autorských práv Koruna a pro šíření je třeba povolení. Zdroje ›Zpracováno především podle: › ›HOŠÁKOVÁ, Radka. Autorský zákon – stanovení hranice etického a právního porušení. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 44 s. Dostupné z http://is.muni.cz/th/342013/ff_b_a2/Radka_Hosakova_Bakalarska_prace.pdf ›PITELOVÁ, Olga. Vývoj a ochrana autorských práv v oblasti kultury. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra občanského práva, 2007. › Zdroje ›ŠALOMOUN, Michal. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-793-6. ›VONDRÁKOVÁ, Alena. Uplatňování a porušování autorského práva v kartografii a geoinformatice. Olomouc: Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Katedra geoinformatiky, 2011. Dostupné z: http://www.prf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PrF-dokumenty/Rigo/Rigorozni_prace-VondrakovaA.pdf › Děkuji vám za pozornost. J › › ›pmazacova@gmail.com ›pmazacov@phil.muni.cz ›