Dálkové kontakty v době halštatské
Ondřej Gala
Dálkové kontakty - Díky obchodu můžeme poznávat projevy a šíření se různých civilizačních jevů,
úroveň a intenzita ochodu nám pak může poskytovat informace o vyspělosti dané civilizace. Mohou být
různé formy obchodu např. obecný obchod, kterým rozumíme jakoukoliv směnu za obchod nebo
specializovanou směnu, kterou provádí specializovaní obchodníci za pomocí peněz nebo jiného typu
platidla na velké vzdálenosti.
Společenské aspekty dálkového obchodu - Důležitým aspektem dálkového obchodu byla schopnost
každé strany transakci uskutečnit, i když obě strany nebyly v každodenním kontaktu. Bylo za potřebí, aby
dané společnosti dodržovaly pravidla, která udržovala chod transakce, např. výrobci se museli spolehnout
na obchodníky, že zboží dodají tam, kam mají. Ti naopak se museli spolehnout na bezpečnost na cestách,
kterou jim měl zajišťovat ozbrojený doprovod. Někdy bylo zboží tolik, že ho nebylo možné přepravit
najednou, a proto bylo nutné počítat s hromaděním zboží, s jeho přerozdělováním, skladováním,
ochranou, ale především s tím úzce souvisejícím systémem dluhů, závazků apod., bez kterých by dálkový
obchod nemohl fungovat. Obchodníci museli také jistě udržovat dobré kontakty s místními elitami, aby
měli zajištěný volný průchod cizím územím či aby měli zajištěnou ochranu po cestách, případně i přímou
podporu transportu: lodě, vozy, zvířata, lodivody, průvodce, nosiče, odstraňování překážek z cest apod.
Importy - Jsou předměty mimořádné hodnoty, které dorazily z místa výroby na místo nalezení značné
vzdálenosti, na místo nálezu mohly dostát různými způsoby např. obchodem, jako dar, válečná kořist atd.
Dalším důležitým předmětem, se kterým se obchodovalo, byl materiál ve formě polotovaru, který se
vyvážel z výrobních středisek do středisek, kde se dále zpracovával. Mohlo jít o kovy nebo jejich slitiny
ve formě ingotů, také ve formě hřiven, které měly kromě materiální funkce i funkci platidla, dále se mohlo
vyvážet např. sklo.
Výzdobné prvky jako doklad dálkového kontaktu - Dálkové kontakty mezi jednotlivými oblastmi
můžeme sledovat také na užitém umění. Umělecké řemeslo může být ve svých projevech také dokladem o
dálkovém kontaktu mezi oblastmi. Je to odraz estetické a kulturní identity společenství, které mohou
společenství pomocí dálkových kontaktů přejímat. Kultury si mezi sebou pomocí obchodů směňují zboží a
výtvarný projev, který je ztvárněn na výrobcích často přejímají.
Obchodní cesty přes Alpy 6.-5. stol. př.n.l. - Všechny důležité cesty spojujících západ a sever Evropy s
jihem musely překonat Alpy. Pokud se jedná o vodní toky, nejvýznamnější úlohu měly řeky Rhona a Rýn.
Méně významné byly cesty vedoucí po souši, nejvýznamnější z nich byl průsmyk sv. Gottharda, který byl
nejpřímočarejší cestou vedoucí přes Alpy, přes které bylo někdy nutné zdolávat dva nebo i více průsmyků.
Podle rozšířeného výskytu spon mužského oděvu kultury Golasecca se soudí, že zde tato kultura sehrávala
v oblasti obchodu důležitou roli. Jde převážně o spony hadovité a loďkovité, které se mimo místa trvalého
výskytu vyskytují pouze na sídlištích, v hrobech nikoliv. Význam obchodních cest vedoucích přes Alpy v
6. a 5. století př.n.l. podtrhuje zvýšená hustota osídlení podél těchto cest. Vesnická společenství z ochodu
nepochybně těžila, dokládá nám to bohatost hrobového inventáře zejména kovového, ale vyskytují se zde i
šperky z jantaru či mořské korálky.
Obličejové urny - Zajímavým fenoménem jsou obličejové urny rozšířeny v úzké oblasti mezi Gdaňským
zálivem a řekou Odrou. Bývají uloženy v kamenných skříňkách buďto samostatně či ve skupinách nebo se
také vyskytuje jejich uložení v kombinaci s urnami, které nemají antropomorfní tvary obličeje. Lze na
nich sledovat tři tvary prvků: prvky ve tvaru ozdob, zbraní a scénická vyobrazení, poměrné časté je i
proděravění uší či náušnice, které se také objevuje u uren Etruských.
Dálkové kontakty podél východních Alp - V časné době železné se kulturní impulsy z Itálie a
jihovýchodních Alp dostávaly do oblasti severovýchodních Alp, odkud se dále šířily. Existovala zde
obchodní cesta, vedoucí ze severovýchodního alpského podhůří směrem na sever. V době mladších
popelnicových polí a starší době halštatské je zde důležité výšinné sídliště Děvín. V této době vznikají
také významná výšinná sídliště podél východních svahů Malých Karpat. Z lineárního uspořádání
výšinných sídlišť na východním úpatí Malých Karpat vyplývá, že zde vedla důležitá cesta spojující
jihovýchodo- a severovýchodoalpský kulturní okruh. Z Prašníka-Tlsté hory vedla komunikace dále na
sever podél toku Váhu, zde mělo významné postavení hradiště Smolenice-Molpír, které leželo v kulturní
oblasti kalenderberské halštatské skupiny a lužické kultury. Výšinná sídliště kalenderberské skupiny hrála
významnou roli v dálkovém obchodě, mezi severovýchodoalpskou oblastí a severní Itálií vedlo hned
několik tras dálkového obchodu. Jedna z hlavních komunikací směřovala z dolnokrajinské halštatské
kulturní oblasti směrem na sever do oblasti štýrsko-jihozápadopanonské skupiny s centrálními sídlišti jako
jsou např. Rifnik, Poštěra a Kleinklein. Odtud pokračovala tato cesta podél východních Alp přes
Vaskeresztes až k Šoproni-Burgstallu na jihu Neziderského jezera. Dále spojení směřovalo směrem k
Dunaji, kde bylo sídlištím na Děvíně a Bratislava-Hrad a odtud pak dále na sever.
Obchod se solí -Význam soli v době halštatské a laténské nám dokládají četná centra, která sůl
produkovala. Např. solná ložiska v Hallstatu, Dürrnbergu u Halleinu v Alpách, Bad Nauheim v
Hessensku, oblast říčky Seille v Lotrinsku, Droitwich v Anglii, ke kterým je nutné přičíst i rozsáhlé
získávání soli z mořské vody na pobřeží Severního moře i na obou březích Lamanšského průlivu. Sůl byla
všestranně využívána, mohla sloužit jako prostředek k dochucení potravy, léčbu, výživa pro dobytek,
konzervování potravin, zpracování kůží, metalurgii apod. Obchod se solí musel být dobře organizovaný,
ustálený a pravidelný, aby dokázal zásobovat desetitisíce až statisíce lidí a mohl se dostávat do všech typů
sídelních jednotek. Zároveň se musela vybírat protihodnota, jejíž část šla přímo k ložiskům soli, aby
mohly vůbec fungovat. Do oblasti Čech se sůl dovážela buď z jihu z oblasti Solné komory (tzv. Zlatá
stezka), nebo naopak ze severu z Posálí po Labi či tzv. chlumeckou stezkou. Jantarová stezka - Podél
řeky Moravy procházela jedna z jantarových cest, byla to odersko-moravsko-alpská stezka, ale kromě ní
existovaly i další trasy vedoucí přes naše území. Jedna z nich vedla přes Moravskou bránu, odtud jižně
východoalpskými průsmyky do Popádí v severní Itálii a dále do nitra Apeninského poloostrova. Tudy se
dostával jantar do Řecka a Etrurie a okolních oblastí nebo to mohlo být cestou východní, která se ubírala
od Baltu směrem k Černému moři podél jeho západního pobřeží přes oblast osídlenou Skýty až do Řecka.
Přesun jantarové stezky - Skýtové - Skýtové byli nomádský národ, který obýval oblast severního
Černomoří. Od 6. stol. př.n.l. začínají pronikat do Evropy, kde zničili opevněná střediska při východních
Alpách. Skýtové zničili hradiště, kterými se podél Odry a Moravy a podél východních Alp přivážel k
Jaderskému moři od Baltu jantar, který měli Etruskové obzvlášť v oblibě. Když Skýtové zničili hradiště
podél této stezky, dovoz jantaru do Etrurie vázl, a proto se hlavní dopravní tepna přesunula více na západ,
kde vedla parně přes Čechy, dále jižně po solné stezce do okolí Salzburgu k halštatským solným dolům a
odtud přes Alpské průsmyky do severní Itálie.
Závěr - Doklady dálkového kontaktu mohou být různých forem, nelze vždy archeologicky rozlišit, zda se
předmět dostal na místo pomocí obchodu, anebo je to dar. Jisté je, že dálkový obchod zaujímal ve
společnosti vysoké hospodářské postavení a vyžadoval dobré logistické zázemí a dobrou organizaci
společnosti, která jej realizovala a udržovala v chodu. Obchod musel tvořit dobře fungující systém,
zahrnující rozsáhlou škálu obchodních vztahů od zcela lokálních až po dálkové, od prosté směny po
směnu peněžní.
Použitá literatura:
Bouzek, Jan - Etruskové: jiní než všechny ostatní národy. Praha 2003.
Bouzek, Jan - Keltové našich zemí v Evropském kontextu. Triton 2007.
Bouzek, Jan - Objevy ve Středomoří. Praha 1979.
Lang, A.- Salač, V. - Fernkontakte in der Eisenzeit. Konference Liblice, Praha 2000.