Luďka Vaculíková, 361710
Keramické depoty doby bronzové
Důraz na charakteristiku keramických depotů a interpretaci
Dějiny bádání: Studiem depotů DB na našem území se zabýval hlavně Milan Salaš. Ten se snažil
shromáždit a zdokumentovat nálezy hlavně z oblasti Moravy a historického Slezska. Přitom se snažil
zohlednit depoty ze sousedních regionů (z Čech, Dolního Rakouska, Burgenlandu a severního Zadunajska).
Počátky zkoumání depotů se objevují v severoevropské literatuře (např. J.J.A. Worsaae, C. Engehardt) již
v 60. letech 19. stol. Teoreticky rozdělil keramické depoty S.Müller. Ten rozdělil tuto skupiny na depoty
úmyslně uložené a obětní či votivní nálezy (ty neměly být později vyzvednuty). Avšak toto rozdělení
postrádalo rozlišovací kritéria (většina nálezů byla pokládána za obětiny). První precizní teoretickou definici
depotu a s poukazem na některá identifikační úskalí podal O.Montelius.
Zprvu byly depoty zaměňovány s hrobovou výbavou a rozpoznání bylo obtížné.
STŘ. DB
Na Moravě je pro starší a střední stupeň mohylové kultury je typické dvojkónické tělo džbánků. Patří sem
depot z Brodu nad Dyjí a možná nález z Hulína (může být i mladší).
Pro mladší stupeň střední DB je typická výrazná oblá a značně stlačená klenba výduti džbánků a mísy na
nožce. Analogie nacházíme ve stupni Maisbirbaum-Zohor. Typickou výzdobou je širší svislé kanelování
doplněná hrotitými výčnělky. Největším depotem tohoto období je nález z Mutěnic. Dále do tohoto období
můžeme zařadit nálezy z Starých Hvězdlic, Věteřova, Želešic a Lednice.
V Rakousku se stal základem pro vypracování typologie stupně B B1 nález z Mistelbachu, kde byly
nalezeny převážně džbánky. Na nádobách můžeme najít plastickou výzdobu pomocí výčnělků na plecích
(depot z Großmugl), který je datován do stupně B C. Dále se zde objevují džbánky se stlačenou horizontálně
hráněnou výdutí a vysokým uchem. Dále jsou zde nízké esovité profilované šálky a džbán s vysokým
žlábkovaným tělem (depoty z Haindorfu a Herzogenurgu datované do mladomohylového stupně). Dalšími
depoty jsou Zwerndorf, kde dominovaly hrncovité nádoby a mísy na nožce. Dále známe depot z
Franzhausenu, kde byly nalezeny kónické misky a zásobnicové nádoby a nález z Pirawarthu.
Na Slovensku vytvořil vnitřní chronologii K.Willfonnseder. Ten rozdělil materiál do 3 stupňů (B1,B2,C).
Později k těmto stupňům přidali moravští badatelé další přechodný mohylovo/velatický stupeň (C2/D,
mladší stupeň DB) a to díky nálezu keramického depotu z Blučiny. V depotech na západním Slovensku
převládají větší keramické tvary s výzdobou pomocí svislého žlábkování. Patří sem depoty z Kopčan,
Zohoru, Lozorna a Báhoňa.
V Čechách nám depoty ze starší doby bronzové chybí a objevují se až od střední DB. Objevují se zde
hnízdovité šálky, mísy na nožce, kalíškovité a polokulovité šálky. Z Čech známe depoty z Křečhoře,
Poděbrad, Poplze, Velkých Žernosek a Strupčic. Tento depot je datován do konce mohylového, popřípadě
do mohylovo – knovízského stupně.
Kultura středodunajských popelnicových polí
V období PP resp. v mladší době bronzové (B D – H A2/ H B1) soustřeďují na jižní Moravu a v oblasti
Dolního Rakouska. V tomto období se v depotech objevu mísa na nožce, mísovité šálky oble kónické, s oble
profilovaným tělem a s oble kónickým spodkem, na které ostře nasedá horní prohnutá část). Dna šálků
mohou být opatřena omfalem. Dalšími depoty jsou nálezy ze Starého Lískovce, Těšetic, Lovčiček a
Dolních Věstonic.
V Dolním Rakousku máme 8 depotů. Ve většině depotů dominují šálky (s oblou, esovitou profilací, nízké
kónické a ostře profilované s vysokým uchem), misky se zataženým okrajem, kónické misky. Z tohoto
období známe depoty z Inzersdorfu, Großmeiseldorfu, Thürenthalu, Oberravelsbachu a Gaiselbergu.
Ve velatickém stupni nacházíme kónické mísy s lalokovitě vytaženým okrajem, které přežívají do časně
velatického stupně Blučina a bezuché amfory s nálevkovitým hrdlem s ven přehnutým okrajem a hrotitými
výčnělky na podhrdlí a šálky opatřené omfalem a páskovým nad okraj vytaženým ouškem, které je podélně
hraněné či trojúhelníkovité ( příznačné pro starší a střední velatický stupeň). Patří sem depot z Pavlova,
Dolních Věstonic, Starého Lískovce, Těšetic a Moravského Písku.
Ve velaticko – podolském stupni Klentnice I se objevuje výzdoba pomocí attinského ornamentu. Tento
motiv se objevil na pohárcích z Lovčiček (H A/H B). V Dolním Rakousku je náplň depotů značně
různorodá. Objevují se zde jak malé tak velké nádoby. Objevují se zde nádoby s hráněnou výdutí, džbány
s vysokým žlábkovaným tělem
V českofalcké mohylové kultuře se objevuje výzdoba žebříčkovitým ornamentem, který je příznačný pro
střední stupeň západočeské mohylové kultury.Takto zdobené nádoby máme v depotu z Lelova u Stoda.
V karpatské mohylové kultuře se objevují typické mohylové tvary. Objevují se zde džbánkovité šálky a
džbánky a příslušnost ke karpatské MK lze usuzovat pouze z geografického hlediska. Depoty této kultury
byly objeveny v Šuranech, Velkém Peseku a Kosziderpadlás. Depoty jsou datovány od stupně B B1 po
stupeň B B2.
V otomanské kultuře máme depoty ze Včelinců a Zemplínských Kopčan. Tyto depoty jsou datovány do
mladšího až poklasického stupně otomanské kultury.
Na Slovensku nacházíme jen depot ze Šarovců a je datován do staršího až středního stupně PP a to díky
výzdobě pomocí mělčích, šikmých a horizontálních žlábků, které jsou příznačné pro čakanskou kulturu.
V severním Zadunajsku sestávají depoty hlavně ze šálků. amfor a džbánků, které jsou zdobeny žlábkováním.
Tento depot lze podle A.Figlera datovat do H A2.Tři publikované šálky se ještě vyznačují vysoko nad okraj
vytaženými trojúhelníkovitě profilovanými uchy , které jsou příznačné pro starší a zejména střední velatický
stupeň. Zde známe depoty z Magyaralmásu, datován do stupně Baierdorf-Lednice a Kajárpécu.
V kultuře lužických PP s můžeme setkat s menšími nádobkami (bezuchá osudí s válcovitým hrdlem,
kónické šálky a misky). Patří sem depot z Rosic u Chrásti, Chabařovic a Horné Dobré Vody.
V knovízské kultuře se depoty soustřeďují v oblasti Poohří. V těchto depotech se objevují malé nádoby
(talířovité šálky s tordovaným okrajem, kónické šálky, polokulovité koflíky a mísy). V této kultuře máme
depoty z Prahy 4 – Modřan, Čachovic, Droužkovic a Žatce – Macerky.
Interpretační možnosti: Ukládání depotů bylo velmi rozšířené a mělo různé formy. Ve Skandinávii se
depoty nejčastěji ukládaly do rašelinišť. V severním Německu se můžeme setkat s ukládáním depotů do
vody. Jednotné ukládání máme na Moravě, v Čechách, Polsku a Rakousku. Máme dva směry k objasnění
deponování keramiky.
1) podle tradičních představ jsou spjaté s výrobou, skladováním nebo obchodem s hrnčířským zbožím.
Depoty nalezené v blízkosti pecí (hrnčířské pece) - vypálení a barva hlíny, dojem sériové výzdoby.
2) koncem 60. let převládly interpretace, že jde o kultovní depoty (C.Eibner).
Kultovní f-ce: Za nejpravděpodobnější příležitost ,,tvorby ker.depotů“ se pokládá kolektivní přísaha, kde se
symbolicky lidé napili a nádoby uložili do země, což utvrzovalo uzavření slibu (Bouzek, Sklenář).
Nejdůležitější nálezy máme z oblasti Dolního Rakouska a Moravy. Z Dolního Rakouska známe dva důležité
depoty a to Zwerndorf a Großmugl. Ve Zwerndorfu se našlo 43 nádob, ty nejspíš stály v řadách na dřevěné
konstrukci. Großmugl: do země byly nejspíš uloženy prázdné nádoby.
Maisbirbaum - skládá se ze dvou částí, které se našly na odlišných polohách. Nešlo o jednorázové uložení,
ale o opakování ritualizovaného úkonu tou stejnou komunitou.
Pro moravské depoty navrhli Palátová a Salaš toto rozdělení do 4 skupin:
Polnohospodářské a potravinové depoty.
Zbytky po přísežných rituálech, souvislost s obětováním tekutin.
Stavební obětiny.
Deponování s jiným významem, které známe například ze Slatinek.
Literatura:
PALÁTOVÁ, H. - SALAŠ, M. 2002: Depoty keramických nádob doby bronzové na Moravě a v sousedních
zemích, Pravěk Supplementum 9, Brno.
BÁRTÍK, J.- HAJNALOVÁ, M. 2004: Hromadný nález keramiky z Lozorna. Príspevok ku keramickým
depotom stredodunajskej mohylovej kultúry na západnom Slovensku, Zborník Slovenského národného
múzea XCVIII - Archeológia 14, 9-42.
.