Analýza pohřebiště v Radzovcích
Tato významná lokalita se nachází na jihu středního Slovenska v oblasti Cerové vrchoviny
v povodí Belinského potoka. Pohřebiště Radzovce vzniklo souběžně se sídlištěm, které leží v
jeho bezprostřední blízkosti. Samotné pohřebiště bylo situováno v mírném svahu pravého
břehu dnes již neexistujícího potoka a dodnes zůstává otázkou, zda bylo nějakým způsobem
ohrazeno. Zaujímalo výhodnou pozici z hlediska dostupnosti nerostných surovin – v jeho
okolí jsou hojné zásoby třetihorního pískovce a zejména pak čediče, jehož bylo užíváno
k výstavbě obydlí a kamenných hrobových konstrukcí. Lokalita vznikla někdy v průběhu
Reineckova stupně BB2, kdy do tohoto prostředí přišel lid piliňské kultury, který se zde
usadil. Po nějakou dobu zažívala tato kultura rozkvět, postupem času byla ovšem
převrstvena kulturou kyjatickou. To lze pozorovat na rozložení hrobů, kdy rozlišujeme
horizont piliňský, jehož hroby se převážně nalézají v horní polovině pohřebiště, a naopak
hroby kyjatického horizontu bychom našli v jeho dolní části. Volně jsou rozmístěny hroby
piliňko-kyjatického horizontu.
Radzovce jsou nejrozsáhlejším žárovým pohřebištěm JVPP, proto jsme z výzkumu této
lokality získali zásadní výsledky pro poznání života a pohřebního ritu piliňské a kyjatické
kultury. Během výzkumů probíhajících v letech 1931 a 1932 a poté 1969-1974 bylo odkryto
celkem 1334 žárových hrobů, z nichž se jich podařilo zachránit 989. Na základě prostorové
analýzy, typologie hrobů a hrobového inventáře bylo definováno pět horizontů pohřbívání,
které představují etapu 600 let kontinuálního pohřbívání. Horizont Radzovce I., období
BB2(BC1), je charakteristický kremací v urně a výskytem několika bohatých hrobů
s mohylovým násypem (hrob č.216/69, 187/69). Plynule navazuje horizont Radzovce II.
(BC2-BD), který má obdobné rysy jako předešlé období. Navíc se začíná objevovat tradice
malých těsných skříněk. Viditelná změna nastává až s navazujícím horizontem Radzovce III.,
kdy se pomalu začíná krystalizovat kyjatická kultura, která sebou nese jisté změny. Počátkem
stupně HA1 se setkáváme ještě s doznívajícími zvyky piliňské kultury, avšak v druhé polovině
tohoto stupně získává dominantní postavení již lid kyjatický. Hlavní změna je pozorovatelná
v hrobové výbavě, kdy nám narůstá počet keramických i nekeramických příloh. Dále je
prosazována tradice pohřbívání v klasických kamenných skříňkách. V následujícím stupni
Radzovce IV. dochází k rozšíření variability PR a to zavedením kremace mimo urnu a okolo
nádob. Také dochází k rozpadu klasických kamenných skříněk a nástupu tzn. naznačených
skříněk. Poslední horizont Radzovce V. pak probíhá ve stupni HB2 a obdobím, kdy se
můžeme setkat s prvními železnými předměty.
Co se týče systému ukládání hrobů na pohřebišti, nelze zde vypozorovat nějaký nápadný
systém. Spíše se jedná o jednoduché uložení hrobů vedle sebe. Takové uložení platí obecně
pro piliňskou kulturu, zatímco pro kyjatickou jsou typické větší rozestupy a prázdný prostor
kolem hrobů značící původní kamenný násyp. Další charakteristikou piliňské kultury je
mělkost hrobů. Naopak hroby kyjatické dosahují hloubky až kolem 2 metrů.
Typologie hrobů určujeme dvěma základními způsoby, a to podle uložení v hrobové jámě
anebo podle úpravy hrobové konstrukce. Kombinací různých prvků dochází k vysoké
variabilitě PR. Na pohřebišti se setkáváme s jednoduchým jamkovým hrobem, který pro
Radzovce není příliš běžný. Jednoznačně je definovatelný u sedmi hrobů, které jsou bez
výbavy a jsou interpretovány jako hroby nejchudších jedinců nebo osob na okraji
společnosti, anebo zajatců. Nejrozšířenějším typem je hrob urnový. Celkem bylo určeno na
1142 hrobů tohoto druhu pochování. Opět se setkáváme s obrovskou variabilitou uložení
urny, kdy nejčastěji je urna přikryta miskou obrácenou dnem vzhůru. Mezi nejužívanější
tvary popelnic patří amfory a amforovité vázy, k méně užívaným pak misky, koflíky, hrnce,
džbánky a amforky. Další variantou uložení kremace jsou hroby se spálenými kostmi v urně a
okolo nádob. Jedná se o šest poměrně bohatých hrobů s 6-11 nádobami i bronzovými
artefakty. Nejmladším způsobem pohřbívání je způsob uložení kremace vně urny okolo ní a
přidaných nádob. Takto bylo identifikováno 50 hojně vybavených hrobů. Posledním možným
definovatelným typem jsou symbolické hroby, tzv. kenotafy. Celkem bylo rozpoznáno
11 takový hrobů, nicméně jen u 5 z nich byla interpretace jistě podložena. Asi 9% z celkového
počtu hrobů se nepodařilo určit. Předpokládá se však, že šlo o hroby urnové, jelikož se
povětšinou nacházely v sektoru, ve kterém drtivá většina zachovalých hrobů byla právě
urnová.
Další možností, jak pohřebiště typologicky rozčlenit na skupiny, je rozdělení hrobů podle
způsobu úpravy hrobové jámy. Rozlišujeme 5 základních typů, přičemž se tyto typy značně
prolínají, a tak vzniká vysoká variabilita. Dominantní část zaujímají obyčejné hrobové jámy,
jejichž půdorys se od okolního terénu zřetelně neodlišuje. Dále se zde vyskytují hroby
označené kamenem, zpravidla čedičem. Svědectvím složitějších náboženských představ a
vysoké organizovanosti PR jsou různé kamenné konstrukce. Již od nejstaršího stupně
pohřbívání se setkáváme s kamennými mohylovými násypy (zajímavá situace u hrobu č.
216/69 a 187/69, 746/73 a 71/73). S kyjatickou kulturou pak přichází tradice ukládání
kremace do hrobu s kamenným příkrovem. U 26-ti hrobů je vybudována klasická kamenná
skříňka a u 15-ti naznačená kamenná skříňka.
Součástí výzkumu byla také analýza zvířecích kostí uložených spolu s tělem zemřelého.
Obecně bylo zjištěno, že pro piliňskou kulturu je typické ukládat kosti již spálené, kdežto
v kyjatických hrobech se vyskytují kosti nespálené.
Na pravém břehu dnes již vyschlého potoka bylo také zachyceno žároviště. Určení jeho
velikosti nebo detailnější konstrukce není dnes již možně. Lze jen říci, že hranice byla
budována z dubového dřeva.
Závěrem bych chtěla zdůraznit, že podrobný výzkum takto rozsáhlého pohřebiště jako jsou
Radzovce nám pomáhá blíže poznat pohřební ritus a náboženské představy lidu
jihovýchodních popelnicových polí, proto výsledky výzkumů na této lokalitě jsou velmi
zásadní.
Použitá literatura:
FURMÁNEK, V. - MITÁŠ, V. 2010: Pohřební ritus západní enklávy jihovýchodních popelnicových polí.
Analýza pohřebiště v Radzovcích (Slovensko), Památky archeologické 101, 39-110
Vypracovala: Johana Malíšková, učo: 407222