Východohalštatský kulturní okruh a kultury spojované s jezdeckými společenstvy Do východohalštatského okruhu počítáme: kalenderbergskou kulturu, severovýchodopanonskou kulturu (dříve typ Hurbanovo-Középrépáspuszta), sulmtalskou skupinu (Kleinklein), jihozápadní panonskou halštatskou skupinu, kraňskou skupinu Na západ: západohalštatský kulturní okruh, vnitroalpské skupiny, kultura Este KALENDERBERGSKÁ KULTURA/SKUPINA - kalenderbergská skupina byla dříve O. Menginem (1921) nazývána „klasickým halštatem“ podle výšinného sídliště na Kalenderbergu u Mӧdlingu (D. Rakousko) - typická kalenderbergská keramika, vrubořez na plastické pásce, montidoly se zvířecími hlavami (berani, jeleni), zdobené barbotinem - rozšíření: Dolní Rakousko, S Burgendland, JZ Slovensko u Bratislavy a okolí Šoproně v Maďarsku, J hranice u Balatonu - kultura vznikla z domácího podloží popelnicových polí, severní sousedství s horákovskou kulturou, hranicí jsou řeky Morava a Dyje - je kulturou východohalštatského kulturního okruhu, kterému dominuje žárový ritus - jsou známy dvě typy pohřebišť: pohřebiště s plochými žárovými hroby a mohylníky se žárovými hroby - birituální pohřebiště z mladšího období starší doby železné náleží nově příchozímu kulturnímu proudu z východu. - několik kulturních skupin: Pittioni vydělil roku 1937 typy Gemeinlebarn-Statzendorf a Bernhardsthal typ Statzendorf-Gemeinlebarn - západ D. Rakouska, po obou stranách Dunaje typ Bernhardsthal - SV Dolního Rakouska skupina Šoproň - Burgendland - Neziderské jezero skupina Košariská a sereďský typ - JZ Slovensko skupina Košariská - eponymní lokalitou mohylník Nové Košariská (dnes katastr Dunajská Lužná) (Pichlerová 1969) - JZ Slovensko S Dunaje mezi Moravou a Váhem, kolem Malých Karpat po Senicu - termín slovenská kalenderbergská kultura použil poprvé ve 30. letech J. Eisner pro halštat JZ Slovenska Badatelé - Magda Pichlerová (Nové Košariská), Etela Studeníková - Bohuslav Chropovský (mohyla Réca), Petr Romsauer, Jozef Paulík Pohřební ritus elit - malé slupiny bohatých mohyl s žárovými pohřby oddělené od plochých žárových pohřebišť - mohyly kalenderbergském okruhu lze rozdělit na dva základní typy: menší mohyly bez komorového hrobu a větší mohyly s dřevěnou komorou (příp. kombinace dřeva a kamene) - absence luxusních kovových předmětů v hrobech - bohatá keramická výbava – funerální keramika: figurální výzdoba, aplikace býčí a antropomorfní (lidské ruce), bohatě malovaná, nebo i rytá výzdoba, bronzové aplikace na nádobách - v mohylách je pohřbený jeden jedinec, a to zhruba ve středu Pohřebiště Nové Košariská (HaC1 – HaD1) - 5 velkých mohyl, průměr až 40 m, komory jedno i dvou prostorové - typický žárový ritus s bohatou keramickou výbavou, až 80 nádob, nevýznamný hrobový inventář Dolné Janíky (Studeníková 1977 - mohyla I?, 1994 - mohyla II) Réca (Chropovský 1955) - velká mohyla a kolem 8 menších plochá žárová pohřebiště: Stupava, Vysoká pri Morave, Kopčany M. Pichlerová (1969) tři fáze vývoje kalenderbergské kultury na jihozápadním Slovensku: 1. počáteční, podolsko-halštatský stupeň HC1 2. klasický stupeň HC2 – HD1 3. závěrečný stupeň HD2 Sídliště: - hradiště s kamennou hradbou: Molpír u Smolenic, Bratislava-Děvín, Bratislava-hradní vrch, Zobor u Nitry, Prašník, - rovinná sídliště: Abrahám I, II, Ivanka pri Dunaji, Dolné Janíky, Chorvátsky Grob - Dunajská Lužná-Nové Košáriská „Stredné pole“ (ČAMBAL 2010) – zemice se 150 tkalcovskými závažími, které nesou značky à rekonstrukce stavů Molpír - těžiště halštatského osídlení HA C2 a HA D1 (2. pol 7. st. – poč. 6. st.) - dvě nádvoří a akropole, které byly oddělené třemi kamennými hradbami z nasucho kladených kamenů i se dvěma věžemi - na druhém nádvoří umělé terasy se sruby s kamennou podezdívkou stojící těsně okolo hradby - 60 domů zakonzervováno požárem, celé inventáře domácností, jak spadly z polic - kultovní stavba, skythská militária, cisterna - konec osídlení s nástupem vekerzucké kultury - násilný zánik hradiště - požárová vrstva, kostry pod destrukcí a původ šipek na Molpíru ze Sedmihradska a Zakarpatí - ne místní!! (HELLMUTH 2006), zpracovala 600 šipek - keramika: kalenderberská, lužická, prvky nynické? DUŠEK, M. 1971: Slovensko v mladšej dobe halštatskej. Slovenská archeológia 19, 423-464. DUŠEK, M. – DUŠEK, S. – ROMASUER, P. 1980: Doba halštatská, SlA 28/1, 181–188. MÜLLER, S. 2012: Smolenice-Molpír, Sereď und Ratkovce: Studien zu Siedlungen der frühen Eisenzeit in der Südwestslowakei, Teil 1 a 2. UPA 220. Bonn. HELLMUTH, A. 2006: Smolenice-Molpír im Licht skythischer Angriffe auf die hallstattzeitlichen Siedlungen nördlich und südlich der Mährischen Pforte, Slovenská archeológia 54/2, 191-208. PICHLEROVÁ, M. 1969: Nové Košariská. Kniežacie mohyly zo staršej doby železnej. Bratislava. Sereďská skupina - vydělena J. Paulíkem (1955), výzkum na sídlišti v Seredi v letech 1953–1955 - skupina měla být severovýchodní částí západoslovenské halštatské kultury - po výzkumu na Molpíru u Smolenic rozdělil J. Paulík ještě sereďskou skupinu na Z a V část, přičemž západní části odpovídají nálezy z Molpíru u Smolenic a východní části nálezy ze Seredi - zřejmě se jedná o součást skupiny Košariská - v pol. 6. stol. př. n. l. je kalenderberská kultura vystřídána vekerzugskou kulturou, která se rozvíjí východně od Váhu Šoproňská skupina - Rakousko-Maďarsko, zejména Burgendland, patří do kalenderberského okruhu - S. Klemm (1992) vyčlenila „Soproner Formenkreis“ v JV části kalenderberské skupiny - mohyly knížecí vrstvy s bohatou keramikou - zachovány rozsáhlé mohylníky s rozměrnými mohylami - A. Eibner-Persy – zpracovala keramiku z výzkumů Šoproň-Burgstall (Ödenburg nebo Várhely) - hlavní ze čtveřice hradisek, významné centrum již v pozdní době bronzové - prozkoumán mohylník, původně 200 mohyl (J. B, E. Pateková ověřila v 70. letech již jen 108 mohyl - pohřebiště i sídliště začínají ještě v HB a končí shodně v HD1 s příchodem kultury Vekerzug Pohřebiště Nagyberki-Szalacska, Vaszar, Pécs-Jakabhegy, Süttő, Vaskeresztes EIBNER-PERSY, A. 1980: Hallstattzeitliche Grabhügel von Sopron (Ödenburg). Die Funde der Grabungen 1890-92 in der Prähistorischen Abteilung des Naturhistorischen Museums in Wien und im Burgenländischen Landesmuseum in Eisenstadt Wissenschaftliche, Arbeiten aus dem Burgenland 62, Eisenstadt. PATEK, E. 1993: Westungarn in der Hallstattzeit. Weinheim. Rakousko - Pittioniho členění (1933) typ Statzendorf-Gemeinlebarn (západ Dolního Rakouska, po obou stranách Dunaje až k S Burgendlandu) a typ Bernhardsthal (SV Dolního Rakouska) - správně popsal Pittiony přechod typu Statzendorf-Gemeinlebarn k typu Huglfing-Schärding (J Bavorsko, Horní Rakousko a Salcbursko) jako splývavý typ Statzendorf-Gemeinlebarn - Statzendorf - ploché pohřebiště blízko Vídně, 180 hr, žárové a 7 kostrových - Gemeinlebarn - typický mohylník, mohyly o průměru 30 m a více, komory srubovou technikou 5×3 m Kuffern – Ha C2 - velká mohyla se srubovou komorou - jediná figurální situla v Rakousku Pohřebiště - Feichtenboden-Fischau, Statzendorf, Maiersch, Maissau, Roggenndorf, Röschitz Sídliště - pozdní fáze Thunau am Kamp (Kern,Wewerka) se ukazuje, že pozdně bronzové formy velkých keramických nádob přežívají nezměněny do halštatu - Großweikersdorf (Weinviertel) - Horn (Niederösterreich) - SZ okraj kalenderberské skupiny, která je téměř v celém D. Rak. s výjimkou neosídlemého Waldviertlu a Z od Melku, S okraj D. Rakouska vykazuje již silné vlivy horákovské Keramika - velké amforovité zásobnice s aplikací menších nádob na plecích (Mehrfachgefesse) - malování, tuhování - situlky s pokličkami - napodobeniny kovových - zoomorfní nádoby a Bernhardsthal - SV Dolního Rakouska - převažují plochá pohřebiště s žárovými pohřby, ale objeví se i velké mohyly - směrem na SV se pohřební ritus zjednodušuje a přibývají žárové pohřby SEVEROVÝCHODOPANONSKÁ SKUPINA/KULTURA (dříve typ Hurbanovo-Középrépáspuszta kalenderbergské kultury) - Slovensko mezi Hronem a Ipľem a Maďarsko severně od Balatonu - navazuje na chotínský typ a Vál II pozdní doby bronzové - pohřebiště mohylová i plochá, chudší, menší prostší mohyly: Malá nad Hronom, Bajč Pohřebiště - Nové Zámky – chudé žárové pohřebiště, nejsevernější známé ve skupině, datováno C/D, spona Šmarieta s keramikou, následuje Vekerzug - Modrany - Chotín - Kismezö – počáteční horizont halštatu, už na úrovni Vál II - Somlóvásárhely – mohyla, součásti vozu - Süttö [:šüté] – mohyla s komorou a dromem výšinné sídliště: Štitáre-Žibrica – soustava hradisek v Tribečském pohoří Sághégy Jihovýchodoalpské halštatské skupiny knížecí mohyla ve Strettweg - nález z 19. st. - 5x5 m hrobová komora, žárový pohřeb, ostatky muže v bronzové amfoře - 13 kovových nádob – italský a domácí původ - doprovodné pohřby - militária, koňský postroj, šperky (bronzové, zlaté) - železné rožně, kultovní vozík - obchodní trasa ze Solnohrad do Slovinska SKUPINA FRÖG - mohylník Frög – Kraňsko - hradisko Burgberg SULMTALSKÁ SKUPINA (Sulmtaler Gruppe) mohyly z Kleinklein – Štýrsko, Ha C2 - samostatná skupina 5 knížecích mohyl v rovině pod hradištěm Burgstallkogel - rozsáhlý mohylník s celkem 800 mohylami (pův. 2000) na úpatí a svazích hradiště - kontakty s J oblastmi, napojení na okruh situlového umění na J KRAŇSKÁ SKUPINA - Slovinsko - centra: Stična, Novo Mesto Kultury spojované s jezdeckými společenstvy VEKERZUGSKÁ KULTURA - nebo též kultura Szentes-Vekerzug-Chotín, v Maďarsku i skýtská alföldská skupina - kultura jihozápadního Slovenska a Transdanubie - kulturu smíšenou, skládající se ze čtyř složek: 1. domácí podloží, 2. nálezy východního skýtského i neskýtského původu, 3. výrobky řeckých dílen, 4. domácí výroba podle cizích vzorů - domácí obyvatelstvo a konglomerát skýtských kmenů - kostrové i žárové pohřby - způsobuje změny i v horákovském prostředí, postupný úpadek, HD2 a dále především v HD3 skupina Chotín - součást kultury Vekerzug, nejzápadnější „skytská“ skupina - M. Dušek KOZUBOVÁ, A. 2013: Pohrebiská vekerzugskej kultúry v Chotíne na juhozápadnom Slovensku. Vyhodnotenie. Dissertationes Archaeologicae Bratislavenses 1. Bratislava. Pohřební ritus - pohřby mohou být jak žárové, tak i kostrové ve skrčené či natažené poloze, někdy i pohřby koní Pohřebiště Chotín - nejvýznamější pohřebiště, více než 470 hrobů z toho 10 pochovaných koní Presľany (okr. Levice) - část pohřebiště s převažujícími žárovými hroby Senec, Modrany, Cejkov, Michalovce sídliště Nevidzany (Bátora 1977) Hmotná kultura - často keramika točená na kruhu (džbánky, šálky, misky na vyduté nožce, napodobeniny amfor) - reflexní luk, trojboké šipky, křížové kování toulce, koňské postroje - postranice napevno nakovány k udidlům, mečíky akinaky, čakany - terčovitá zrcadla s rukojetí, keramické pečetidla - pintadery, kostěné střenky nožů - hadovité náušnice, skleněné perly, mušle, falérky, zvonky, štěrchátka KUŠTANOVICKÁ KULTURA = Severopotiská halštatská skupina - Zakarpatská Ukrajina, SV Maďarsko, V Slovensko - V Slovensko ve sféře nomádského vlivu po celé halštatské období - navazuje na vývoj gávské kultury - eponymní lokalita Kuštanovice u Užhorodu (BÖHM - JANKOVICH 1936) - periferní skýtská oblast, jednoduchá materiální kultura - jen žárový ritus - sídliště: Trstenné pri Hornádě Ždaňa - nově zkoumané pohřebiště v podhůří Slánských vrchů, E. Miroššayová - 54 hrobů: jednoduché s plytkou jamkou, v níž je urna nebo skupina střepů, hroby s urnou v kamenném lůžku, hroby s obdélnou kamennou konstrukcí - hrobky - soudkovité hrnce s plastickou lištou, ale i na kruhu točená keramika (džbánky s uchy nad okraj, misky se zataženým okrajem)