Byla jest příklad všech ctnosti Pane* jenz jsi na výsosti,
budiž sám její odplata, vina její ať jest sňata.
^ Tu máte, milé děvčata, celý příběh Boženčin a nyní již víte, co se s ní v Čas jejího živobytí zběhlo. Nechybím snad, když pravím, že ji srdečně litujete, a pomyslíte, že lepšího Štěstí na světě zasloužila, než ho skutečně měla. Tak já sice také smejšlím. Přece však ji za šťastnou dosti vážím, když považuji její ctnosti a Šlechetnosti, kteréž na sobě měla a jich až do smrti zachovala. Nic to není nového ani neobyčejného, že ctnost a nevinnost na tomto světě mnohá protivenství má a nebývá vedle zásluh svých tak šťastná; ale to jest pro nás něco utěšeného a přešťastného, že Bůh na věčnosti ctnosti hojně odplacuje a odplatou věčné nesmrtelnosti korunuje. Vám tedy i všem mladíkům a pacholíkům dvojí příklad po sobě Boženka zanechala, Předně: jak máte v svém panenském stavu se chovati, Boha a ctnost před očima míti, ušlechtilost panenskou, ten nejdražší klenot váš, zachovati, a když se provdáte, vedle závazku manželského se chovati. Za druhé: učí vás s svým příkladem, kterak máte uprostřed rozkoší tohoto světa kráčeti, Čeho se vystříhali a na sebe pozor dáti; všech zlých svodníků a svodnic jak se máte varovati, rodičův poslouchat^ dobré rady se přidržet! a nic po své hlavě a bujné náruživosti neČiniti. Šťastný, kterýž z cizího neštěstí moudrým bývá a dobré příklady vedou ho k polepšení i k zlepšení života! Této šťastnosti jistě, milé děvčata, nabudete, jestliže podle učení této knížky, kterouž jsem sepsal ku poctivosti vaší, pokračovali budete. Ó jakou bych já měl z toho radost, kdybyste se tak zachovaly a v stavu svém šťastný byly. Dcjž to milý Bůh, aby se tak stalo!
prokop Šedivý
MARAN a onyra
Amerikámký příběh, kterýž se stal} když čtvrtý díl světa Amerika nalezena byla a Španielové a Angličané z žádosti nabyti velikého bohatství Indiány na křesťanskou víru obraceli
Maran  a Onyra
Slunce bylo již za horou a lidé vůkol a vůkol všick-ni spali, když Onyra tíSe a smutné z své chaloupky vyšla. Maran hyi její milý a měl nyní proti nepřátelům do pole táhnouti. Ona se bála o živobytí jeho a plakala pro něho cd é noci, nebo ve dne musila skryti bolest svou, aby dobrého pěstouna svého nczarmoutíla.
Ona pocházela z anglického rodu, byla však v Americe narozená, V jejím mladém věku toho města, v kterémž I svými rodiči živa byla, divocí Indiáni dobyli a Onyra přllla jako děvčátko do jejich zajetí. Majola, již Šedivý kmet, ujal se toho děvčete, přijal ji za dceru svou a miloval ji jiiko otec. Ona vsak pro ctnost a krásu svou té lásky jeho hodna byla. Maran, syn Majoly, hned v dětinství svém moudrost a udatnost na sobě ukazoval a Onyru již jako pachole rád mel. Hned ještě jako děti měli k sobě jakousi náklonnost a žádná dětinská hra netěšila jich, když oba při subí nebyli. Byli vždy ve^lfcjíf, kdy/, jen spolu rozprávěn. ,iiiú kdyŽ se jen na sebe zasmáli mohli. Tak jakož jim věku |iiibývalos i také rostla láska jejich. Dlouho pozoroval Ma-jolfl dít! své, v£ak prázden všech předsudků, neměl nic pro-lásce. A jakého mohla Onyra lepšího Štěstí doufati? M.nnn b> i svn správce toho národu, jejž jakožto boha svého ctili a u nřhoŽ sami jich kněží radu brali. Maran byl i|m dWiC této hodnosti; a což tedy mohla sobě ještě více ládáUí. Mimoto příjemný byl Maranův obličej, Stihlý a sility Vftťůlt jeho, oči jeho jako jiskry se třpytily a jeho zmuži-l\ Imin libostí každého srdce prorazil- Takový byl ten mlá-
115
dobr ro to jemu znan a mí ní z£ Činí dera muž za o p opě1 Stai tím hud i v nos ma vys na
a p
nai
lid
kd
ne
ch
ný
a
kv
df d< h< m si a
denec, jenž Onyru miloval a opět od Onyry milován byl.
Jejich mladý detinský věk ušel v samé radosti a požívali rozkoše nevinné lásky. Však žádného člověka na světě není, jenž by se chlubiti mohl, že vždy stálého Štěstí požíval. Brzy strhlo sc strašlivé povětří nad hlavou těchto sebe milujících a jich blahoslavení dnové velmi rychle zmizeli.
Kapitola první
Maron, rozloučiv w i svati Onyrou, táhl proti nepřátelům. Žítlost Onyry pro svého milého.
Již dávno vznikla válka v Americe a hrozné krveprolití trpěli obyvatelé tohoto dílu světa za dlouhý čas. Španielové vynalezli tuto neznámou zemi, podmanili sobě obyvatele její a velmi ukrutně s nimi nakládali. Amerikáni, jenž předtím docela svobodní byli, nechtíce těch evropejských tyranů otroky býti, proti nim sc pozdvihli. Angličané pomáhali jim; ne však, aby jim k svobodě dopomohli, nýbrž aby tím svobodněji své bratří mordovati mohli. Oni obraceli lid na víru, a kdož náboženství jich přijmouti nechtěl, ohněm a mečem jej zahubili. Ti, kteříž před křesťany (tak se tito ukrutníci jmenovali) utéci mohli, a vsickni, kdož po svobodě toužili a dychtili, sebravše se v zástupy, svým potlačeným bratřím na pomoc pospíchali.
Maran, uslyšav novinu tuto, nemeškal oumysl svůj zjeví-ti. Onyru miloval nadevšecko, však ona ho nemohla svými žalostnými prosbami pohnouti a v něm toužení jeho po udatnosti potlačiti, Zbraní a ukrutnými nástroji, kteréž přirození člověku do rukou dalo, ozbrojený, přistoupil k své třesoucí se milence a řekl: „Nejmilejší Onyro, nelekej se, já přicházím s tebou se loučtti, však ne navěky — má vlast znamení mně dává — bych bojoval pro svobodu a tam sobě dobyl slávy. Náš starý otec tomu chce a jeho vůle musí vyplněna býti. Onvro, nelekej se, bůh mne zastíní
1 16
a pak, ó jaká radost! brzy sc vrátím nazpátek a poletím jako vítěz do rukou tvých. Měj sc dobře, má drahá, nechť láska tvá k Maranovi nikdy ncustydne! A kdyby mne snad bůh nenáviděl a z tohoto světa povolati měl, plakati tobě dovoluji, že jsi mne ztratila; nebuď však nemírná v svém bědování pro mne; nebo tam, kde ctnostní své odplaty docházejí, také láska naše odměny dojde. Měj se dobře! Mne volá sláva a Čest — já musím od tebe jiti." Tatoť byla slova toho hrdiny, kterýž jí třikrát ještě do rukou padl, ji spěšně a laskavě políbil a pak, zmužile od n! sc odtrhna, k svému předsevzetí rychlým krokem pospíchal.
Onyra nechtěla ho od toho úmysla odvrátiti, ačkoli ho velmi neřáda ztratila. Ústy sice mlčela, její však upřímné oči mnohem více pravily; s bolestí políbila plnou tvář svého nastávajícího manžela a krůpěje hořkých slzí polily «»Ui(V| její. „Nevěř, Maranej* dí k nemu, „že bych tebe snad Hvvnii slzami pohnouti chtěla, abys při mně zůstal. Nehodná bych tebe byla, tebe, ncjšlechetnějŠího muže nehodná, ,1111 hveh zasloužila kdy tvou manželkou slouti. Jdi, příteli me duše, jdi, dobyj sobe cti a slávy a pak navrať se jako vítěz do rukou své nejmilejší. Tento pás, kterýž jsem vlastním, i rukama v uprázdněných hodinách setkala, ať zocelí iťflo ivé, ať mně tebe opět živého do rukouch mých přine-ic " Tu tedy zmužile Maran, jakož povědíno, od své Onyry *e odtrhl, nebo již zazněl hlas na břehu volajících mláden-• n, kteříž pod správou Maranovou živobytí své pro svobodu uhel oval i chtěli. Tiše tito mladí bojovníci s svými plačícími matkami a s starostlivými otci se loučili, a čerstvě do lodí vrtkákavŠe, tváře své ukrývali, aby jim to bolestné lou-{rni uk těžké nepřicházelo.
Kjido&tnf od břehu své vlasti odrazili a počali své válečné plnila prozpěvovali. Dívky, kteréž je provázely, s pláčem |ltn AťttKfné centy žádaly a matky udělovaly jim svého po-IiIhi.mh, ahv sc Šťastně zase domů navrátili, a nespustily / (til li dříve <>2í svých, dokud velmi daleko na moře neod-
ulyiiuH.
117
dobr ro to jemu znan a mí ní /.. činí děra m u 2 za c P opě Stai tím huc i v nos m a vys na
*F na
lid
kd
ne
ch
n>
a
dl
di h. ir sl a
i
Potom se vŠickni do svých pokojných chalup vrátili, a činíce oběti bohu nevinnými hodvádky, jeho horlivými modlitbami prosili, by jim opět syny jejich bez úrazu jakožto vítězitele zpátky přivedl. Po skončené oběti oddali se na odpočinutí, kteréhož předešlou noc naprosto nepožili, nebo väecken ten čas s svými mladými bojovníky v radosti strávili.
Víecko bylo ticho a každý odpočíval na lůžku svém; jediné Onyra nemohla oka zamhouřiti. S anglickou sice srd-natostí rozloučila se s svým milým; než láska, kterouž měla k Maranovi, práva svého vyhledávala.
Když se od břehu domů navrátila, zdálo se jí, že da ni Maran čeká, jakož někdy obyčej míval, když z honby unavený domů přicházel. Smutně kolem okolo sebe hleděla; ale Maran nečekal; a když vešla do chalupy — ani tu Ma-rana nebylo. Nyní teprv cítila bolest svého rozloučení, tu poznala, kdo jí schází. Hlasitě žalovala vysokým skalám na své neštěstí a truchlivě hledícímu měsíci svou ztrátu vypravovala, Však jen tehdáž naříkala sobě, když Majola spě mile odpočíval; nebo s ním přebývala v též chalupě, poněvadž byl syn jeho Maran daleko proti nepřátelům táhl.
Od té doby, co její milv od ní odešel, neměla žádného spaní, Často smutně, ani slova nepromluvíc, sedávala a truchlivě hleděla na svého pěstouna, kterýž přece vždy pokojné mysli býval. Ona sice veliký v svém srdci zármutek měla a nevodila více děvčat k tanci, jakož její býval obyčej, přece však zdála se vždy velmi veselá a přívětivá býti.
Když tedy již třetí týden minul a Onyra o svém milém ještě žádné zprávy nedostala, obličej její zbledl a oči se jí bezprestání slzami zalívaly, takže již bolesti své ani před Majolou více skrývati nemohla. Ona se celá na těle spadla, nohy se pod ní třásly a byla více k mrtvému než živému , člověku podobna. Nyní sobě teprv představovala všecka ta nebezpečenství, kterýmž Maran podroben byl. Tu viděla, kterak mezi nesčístnvm množstvím zbitých těl ve krvi tonoucí leží; tu zase, kterak mu evropejský krvežíznivý voják
118 ■
meč svůj do srdce vráží. Jinou chvílí opět, že se na moři topí a kterak po ní svou ruku vztahuje a zbaven vší pomoci kc dnu padá. Takoví truchliví a žalostiví obrazové každodenně ji trápili, studený pot stál jí pořád na čele a bolestné vzdychání z takových strašlivých snů ji probuzovalo.
Kapitola druhá
flfotmí bouřka no moři. Indiáni jsou v nebezpečenství před Spuniely. Sfmnieľ \kii li n ti 11 tm tu hu Amerikánska lodi se ztro&kotata a Maran vyvržen fest tm ihifu,
Maran v tom čase, velmi daleko od své vlasti se dostav, *.vými bojovníky dále po moři se plavil. Povětří bylo tiché, viida kolnu a kolem jako zrcadlo se blyštila a těch nejmen-lít h vln nebylo viděti na tom bezedném moři. Brzy však po loni |.f><      se voda zdaleka pěniti a nenadálý vichr z tiché-
l>......m počal stavěti věže a nesmírné propasti. Bouřlivé
|h.v. im předpovídalo těmto bojovníkům, že jim konce živo-bytl ntttivi, nebo způsobilo takové vlny, kteréž se zdály, že jlf do nebe dosahují. Černí oblakové potáhli celé nebe a na-I-dnou |mILi laková tma, že nebylo vůkol ničeho viděti. Mi/nim bili hromové na všech stranách a přenáramne iuy vÁlrrunu lodí sem tam zmítaly.
• >m měli s povětřím a s vlnami co zápastiti a ještě jim m i ii »1 n 111 ukrutnější smrt patrně nastávala. Nenadále velikou ipítnirUkou lodí spatřili, kteráž jim v ouzkosti jejich vŕUi ihjtch způsobila. Uprostřed této přehrozné bouře, luk ř každý tAm o svůj Život co činiti měl, tito ukrutní Spaní* loví Mdtlého strachu nepokusili, neboť jim bohatá ko-řlsi nu niv.h ležela, skrze kterouž tím většího srdce sobě [(ml •   iii   |. t k >, k 411 i nesnadné a s velikým nebezpečenstvím
■ In. ;i\mm mohli, hnali sr primu proti Amerikánům. Než hii   I i mi .i |M)ttrM.i!.i K-Huo svévolníků. Nenadále vlna
119
dobr ro to jemu znán a mí ní z; činí děra muí za c P ope Sta« tím huc i v nos ma vyí na
a ( na lid kd ne ch
a k>
dí 6 h ir
si a
hrozná, jejíž velikost ani se vypsati nedá, překvapila lodí jejich a všickni tito nelidští, an se ustraäení Amerikáni na to dívajú s křikem v moři bídně utonuli.
Však i Maranova lodí zkázu trpětt musila. Velmi prudký vítr tak silně o skálu tou lodí mrštil, že sc hned ztroskotala. S těžkostí a velikou prací Maran na holou skálu vylezl a měl právě oumysl do druhé lodí zase skočiti, když v touž chvíli strašlivá bouřka ,tuto lodí hroznými vlnami zahrnula a všecky Maranovy věrné bojovníky v to okamžení u vodách mořských stopila. Maran opuštěný na teto skále stál, na kteréž ani tráva, ani jaký mech rostl; nadarmo rukama lomil a nadarmo volal o pomoc; pevně musil se skály drže-ti, aby ho násilný vítr do zbouřeného moře znova nesrazil-Posledně bouře utíchla, moře se zarovnalo a již bylo opět všecko vůkol jasno; toliko Maran mysli své nenalézal utišení, anobrž mnohem horší smrt naň očekávala. On nevěděl o žádné jiné pomoci, leč by snad nějaká lodí okolo plynula a jej odtud vysvobodila; a při té pomoci neměl nic jiného než těžké otroctví k očekávání. Smutně na všecky strany hleděl, zda by se mu odkud nějaká pomoc vyskytla. Vtom nenadále velmi daleko jako tmavý stín spatřil, kterýž se velmi prudce k němu přibližoval. A kdož můž tu radost vysloviti, kteréž nyní tento mládenec pocítil, když ten stín pomalu náležitěji rozeznati mohl! To byli krajané jeho. Smutní nad ztrátou vůdce svého, vůkol sc plavili, až pak zdaleka tuto skálu poznali. Spěšně lodí hnali a tu svého Marana spatřili. Jako upřímná manželka z příchodu svého muže se raduje, kterýž, zproštěn jsa otrockých okovů, k ní z Asie pospíchá, tak Maran nemohl sc dočkati, až by lodí k samé skále přirazili, nýbrž zdaleka lehce jako pták do ní vskočil, takže ona sem a tam se kolibajíc vody do sebe nabrala. Potěšení Indiáni z přítomnosti vůdce svého s sjednocenou silou a mocí vesla táhli a po několika hodinách na břeh k svým spřízněným Indiánům se dostali.
S radostným prozpěvováním byli od nich přijati, nebo udatnost jejich bvla daleko široko rozhlášená; skvostně je
120 I
uctili a pak každý, unaven jsa po tom nebezpečném zmítání, dal se na odpočinutí. Mnoho dní s přátelským veselím a bratrským objímáním strávili; pak se ale k nim nepřítel pomalu přibližoval. Ta pověst o jeho příchodu strašlivě se všudy rozlíhala. Jeden druhému přisahal věrnost a srdce a zmužilosti vespolek si dodávali, nepřátelům smrtí a zkázou hrozíce. Všickni, do boje přichystaní, čekali druhého dne, na kterýž buď umříti, aneb Šťastně zvítěziti hotovi byli.
Kapitola třetí
lUUn wťzi Kvrttfwjxkvmi a Indiány Manut jkuÍI. indiáni ptefrtúli Evtvpejské, j* pot M a nvkiťíé zajali.
Sotva slunce počalo maličko svítiti, již bylo v nepřátel-ukrm Irzcní trouby a bubny k potýkání slyšeti. Spěšně kaž-l|( ivihi fchraň uchopil a pospíchal na svého nepřítele. Hla-,m* Imli.ini své válečné písně prozpěvovali a mezitím.Ev-i'm|»f|Hl t tvých vražedných nástrojů hřmíti počali tak, že II ti rtvl nepřestala otřásati. Maran s svým zástupem první ......II   mt   iirprátely  outok.  S svým  dřevěným kopím
* i ivýlfl dřevěným Špičatým mečem přes mrtvá těla, kteráž |(| IVtiU rukou porazil, mezi nepřátele sobě cestu proklestil. kíiJilf ic rAně jeho vyhýbal a před jeho strašlivým pohle-
• i«     UMý ne skrýval. Bojovníci jeho, vidouce udatnost
\u\n prvého, ZŠ ním sc- hrnuli a příkladu jeho následujíce luk* veliké mnoititvf nepřátel pobili Šipky, kteréž z luků ftvýtrh vypmiltěll, padaly jako hustý lijavec na nepřátely |r|lrh. (Ktralllvy křik je|lch oblaky prorážel a mnohonásobná Hiflllml tr nir/l vysokými horami. Ouzkostí naplněná m ir.n.i ílu di*i lvý< li .< 'loupat zalízala a zdálo se tak, jako liv li 11 In ju'um/f nosí bvla pozdvihla. Žalostné naříkání Irfir  ririhřnvth nfti pronikalo u dodávalo mvsli a srdce
121
dobr ro tc jemi znar a mi ní z. činí děr* muž za c F opě Sta tfiíi hu< i v no: ma vy: na
a l na
lid kd
ncl ch m
r
a
d d h
11
s
krvežíznivým bojovníkům, takže s větší vzteklostí na své bratří doráželi.
Jako zuřivý lev tlačil se Maran skrze zástupy pevně spojených nepřátel; on však sám jediný vstavu nebyl nepřátely poraziti. Evropejští byli mistrně dohromady sražení a s pekelnou hbitostí v každém okamžení na sta Indiánů porazili. Náramně ulekli se toho všepožirajícího ohně; všickni se dali na outěk a daleko mezi horami zachránění svých živo* tů hledali. Jediné Maranův zástup stál ještě nepohnutelný. Nevycvičení v válečném umění pro svobodu poslední krůpěji krve své vycediti žádali. Již počínal Maran krváceti, síly mu ubývalo a tu vystoupil jeden ještě zdravý Angličan, napřáhl svůj blýskavý meč a <— Maran klesL
Více ničeho nespatřili jeho bojovníci, nebo hrůza na ně připadla a v to okamžení dali se na outěk. Tak ten nejzdra-vější dub, jenž sto let jako skála nepohnutelný stál, nyní najednou klesá, když jej násilný hrom hned od kořene roz štípí, Maran padl, jehož udatnosti každý se divil. Maran upadl a všickni bojovníci jeho strachem se rozptýlili, nebo žádné jiné pomoci nebylo nikde viděti. Tím časem k večeru se schylovalo, a protož oni tím bezpečněji v hustém lese odpočinouti mohli. Tu vystoupil Chyaro, nejstarší v tomto shromáždění, muž skoro sto let starý, a dí takto k nim: „Bratří, vyť víte, Že Maran, vůdce náš, zahynul, slušíť pro něj smutek míti a spravedlivé ztráty jeho želeti. Nyní ale dobře rozvažme, čeho nevyhnutelně nám zapotřebí v těchto našich případnostech. Chcete se opět do boje navrátit a s těmi ukrutníky válči ti? Považte! Již skoro všecken náš lid vypravený proti těmto zrádcům a zhoubcům lidského pokolení zahynul. Chcete ještě skrze smrt svou nářek svých žen a dítek roz m noži ti? Slyšte mínění mé. Odeberme se z této končiny, dříve než se rozední, já sám budu vůdcem vaším, nebo jsem známý v krajině této. Já povedu vás na ono místo, kdež jsme svých lodí zanechali; a tamodtud po* I táhneme do své vlasti, potěšíme starých otců našich a pev- J ně ohradíme ostrov náš před ouklady nepřátelskými. Nebo 1
122 ■
kdo z vás může za to slíbiti, že by náš ostrov před okem všudy vyzvídajících Evropejskvdi bezpečný zůstal? A jak se budou dědové a malé dítky naše bez nás moci brániti? Domů opět se vraťme; nebo lépe jest při vlastní chalupě pro rodinu svou umřití, než aby jediný z nás zahynul pro nevěrné, kteříž nás v boji opustili. Však jsem také hotov i vámi do pole se postavili, nebo já nemluvím jediné pro bezpečnost svou. Že se smrti nebojím, to jsem vám již dnes ukázal. Vrátítc-li se do vlasti své, já půjdu za vámi, zůsta-ncte-H pak 2de, poslední sílu svou proti nepřátelům vynaložím.11 Veliký křik mefci nimi povstal a brzv sr na lom |ri1nomyslně snesli, aby se do své vlasti navrátili. Jen několik hodin uložili sobě k odpočinutí a pak se velmi tiše vy* pí uvili na cestu; o půlnoci byli již na konci toho lesa.
Ale tu podál uslyšeli jakýsi šust a hluk shromážděných I»m|, ivniku, s pozorností zůstali tiše stati a vespolek na sebe
hleděli,
< li var o ale, jenž, vždy sobe přítomen, též i v těch největ-tlili ni !>■ /pečenstvích neohrozené mysli byl, poručil jedno-iiin i nich skrze křoví tamto se přilouditi a opět zprávu píum i», zdali by to rozprchli Indiáni, Čili vyzvedači evro-\» |4il byli. Zticha tedy vybral se špehýř skrze husté křoví •i QltJItni Indiáni s nevypravenou dychtivostí očekávali, co l»s |lin /a novinu přinesl. Zdaleka ukázal se tento posel
h lek nul t bylo viděti na jeho tváři. VŠecken bez sebe mezi Itl vMimpil a s sípěním počal jim takto vypravovati: „Ne-i )Hu \t (mni to, kteříž se tam na trávníku posadili, jak se /do ..vlil trprv z boje se navrátili, jedí a pijí s velikou dví luh "ii i >ni vvslah několik zástupů, tak jak jsem vysle-» M m úfa zvěděli, zvláštně pamatují sobě místo, kam jilm sr m v odstranili; ucho skrze udatnost naši největší
I i m iijirli |cv i |k li toliko padesát, očekávají však každé i Ir íl* |rlU víľiltn počtu a pak společnou silou tento les Mu |(' pí■ lil'ilaii t litr jí. Oni již všecko vůkol proběhli
♦ I .......ho iliimhěfif, Ic luto kdesi skryti jsme. A mně také
1'Hé'ltA   Iti Ir /.iImMwi Muk nrpřátelského pomocného zá-
183
dobr ro tc jenu znar a nu ni z Činí d&i mu; za c T
opě
Sta
tím
huc
i v
no
mí
vy
na
»1 na
tli
k<
ne
é[
9
a
d
d h r
l
stupu slyším; prolož s stnchem a hrůzou k vám jsem pospíšil. Ne na bojišti, nýbrž zde v lese jako ti, jenž z bázně před nepřáteli utíkají, zahyneme "
Hrůza přepadla Amerikány; Chyaro ale, nabyv opět ztracené mysli, takto k nim promluvil: „Co! Dáte se od bázlivého člověka odstrašili? Kde jest udatnost vaše? Kde jest vaše předešlá sláva? Bázlivost vaše zahladila znamenité činy vašich nesmrtelných otců? Může vám padesát mužů vaši zmužilost odejmouti? Což nevidíte tamto mračna vystupovat), kteráž on jistě za blížící se neprátely držel? Přeni ůžeme-Ii ty, tedy nám volno bude dále cestu předsevzíti. Vzhůru, kdo jen málo srdce svých otců máte, a kdo se honosili chce, že pod správou Marana bojoval, ten ať mne následuje, aneb ať si jiného vůdce volí; já sám na neprátely
vypadnu a nejméně aspoň jednoho s sebou na věčnost od-vlíknu."
Chyaro chtěl jiti, všickni se okolo něho ohrnuli a prosili ho klečíce, by sebe ušetřil, že ho vŠickni následovati budou a jemu dokáží, že se Žádného nepřítele nebojí. Nato se veli ce zastyděli; Chyaro zdvihl se ochotně a oni ochotným krokem za ním pospíchali. Nepřátelé seděli na zemi a s potěšením vypravovali sobě svá vítězství. Najednou ale lekli se náramně, když Indiáni pokřik učinili; na rychlost chopili se své zbraně, kteráž jim však více nic platná nebyla* Nebo Chyaro zuřivě přepadl je a málokterý zůstal při živobytí; ostatní všecky Indiáni pobili a schytali, a tyto chycené k ostrovu na své lodí odvlekše, s nimi odtud na rychlost k své vlasti pospíchali.
Kapitola Čtvrtá
Onyry veliký zármutek pm ztrátu wt-ho tnifŕfm Mumna.
Na ostrově, na němž Maranovo obydlí bylo, lidé často bohu obětovali, aby o svých statečných bojovnících nějakou zprávu obdrželi. Onyra chodívala velmi Často dívati se I' břehu mořskému, zdali se již nejmilejŠí její Maran z cesty ivé navracuje; a když se jí dosti malý stín na obloze okázal, |i> mvsiila, že vidí lodí, na kteréž se Maran k vlasti své přibližuje. Nadarmo ale tam hleděla, nebo Maran daleko bvl n nepřišel ten Čas, aby se domů navrátil. Z bolesti ti /.iMifánlivosti rukama lomila a vlasy sobě z hlavy trhala. ¥\) M.nane!*4 volala hlasitě, „tedy nemám tebe více nikdy «|iflthti? Nemám tebe nikdy více k srdci svému přivinouti? \« 1» 1 nu snad nyní nebezpečenství podroben jsi! Snad *p |IJ mule mnou duch tvůj vznáší a chce snad potěšili duše nu \. L nrrozumím řeči tvé, stíne mého Marana — chceš id. libyí h aa tebou Šla do druhého a lepšího světa? Ó kilybsi h mohla za tebou jiti, nespustila bych se pravice tvé | procházela bvrh se po straně tvé skrz všecky rozkošné
■ ii nkutU* bych hojné odměny za upřímnou lásku naši.
■ i Munícií dnové mého mladého věku, jak jste spěšně Milbíhll, kdy! mne Maran můj již jako dítě miloval, mně tu Mi»|mnnli ž/kIom vyplnil! A když jsme dosáhli dospělého
I I M Iftfai (rho littkou ke mně hořelo a často věčnou mně
V......íi |iŕlnAlml. ô jasné na nebi hvězdy, nespatříte mne
u "im Marami, neho není více — jest již na věč-
Pih
Ml tl í fel
*|1
I
• Umu hulen nemohla více mluvili, zdlouha sem jut.* li.i/rltt m ftnmvmi strašlivými myŠlinkami se obili «« uvyi h hlubokých mySlinek vytrhla, proběh MHi "Mít k, lak juko by naříkající hlas Marana byla \ Vlak nlfifhn n i kile nemohla spatřiti okem svým 'l*U |ln/lm nlo nel |cdlné irdce své náramně tlouci.
M thvlll 0||JH Ur V/|MMMhi|i<   '. pontrsnuiii nuslí
124
domů odešla a celý den potom v největSím zármutku strávila.
Po některém času opět k břehu vyäla a pevně své oči na moře upřela: „Což ještě žádné lodí nespatřím, která by mně o mém Maranovi nějakou zprávu přinesla? Nadarmo hledím a přehlídám toto daleké moře. Cožpak nic více o něm neuslySím? Může Maran na svou Onyru zapomenouti? NemiJovalť mne nadevžecko, dříve než se ode mne odloučil? Ha! Jistě se do některé evropejské ženy zamiloval a opustil pro ni Onyru svou. Marane, Marane, mohl-lis na mne zapomenouti? MohJ-lis mne opustiti? Jest to ta věčná věrnost, kterouž jsi mně sliboval? Ó, kýž ji znám, tu Šťastnou ženu, která podjala srdce jeho; jak laskavě on líbání její bud© přijímati a ze mne sobě posměch učiní! Ze mne posmech? Ne, toho on neučiní! Maran z Onyry své nemůže posměch míti! Ó odpusť mne, nejdražší! Nemůžeš mně nevěrným bytí; mrtvý jsi, umřels jako hrdina na krvavém bojišti* snad z nebe dolů na mne hledíš; jsi snad ta Jasná hvězdička, kteráž se na mne shůry usmívá. Ach nešťastná Onyro! Nikdy ho více nespatříš, on již pro tebe na světě^ více není" Bolestí a lítostí zemdlená na zemi se posadila a patříc vzhůru na měsíc usnula.
Dlouho na ni Čekal Majola v chaloupce své, ona se však domů nevracela. Divil se tomu velice, že Onyra tak dlouho nepřichází, nebo to nebyl nikdy její obyčej. Ještě nějakou chvíli čekal, pak vyšel ven a prošed ten celý okrŠlek volal* Onyru svou; však žádné odpovědi nedostal Posléz přišel na malou stezku a kráčel po ní až k břehu mořskému. Chtěl se již zase obrátiti — a nenadále spatřil Onyru, ana v trávě dřímala. Polehku přistoupil k ní a dlouho pozoroval své milé dcery velmi nepokojné spaní. Jí se zdálo, že Maran její v pustinách bloudí; že trpí nesnesitelnou žízeň; tu opět, že byl od lité zvěře roztrhán. Viděla jej ve spaní jako ono ka, jenž nejtěžší práce konati musí; zbičovaného před s< bou stati, an jí své hluboké rány ukazuje. Celá se třesou* í vzhůru vstala a vytrženě okolo sebe hledíc Majolu spatřily
126 ■
jenž před ní dlouho stál „Marane!" zvolala — a poznala otce, pěstouna svého, padla mu okolo krku a hořké slzy polily obličej její.
Majola: „Ne Maran, ale Majola stojí před tebou, jenž |lstotně svého syna tak miluje, jako ty jej — svého bratra <■ man/cla miluješ. Přestaň plakati, má milá! Nebo on se ■ liívc vrátiti nemůž, dokud nebude vůle nejvysšího"
Onyra: „Ovšemže se nemůž více navrátili, poněvadž již více živ není. Ach on jest bezpochyby již mrtvý "
Majola: „To není: Maran se snad právě nyní jako vítěz •p.ii krm z bojiště vrací — nebo jsi snad o mém nejmilejším
nu nějakou zprávu obdržela?**
Onyra: „Zpráv dost, milý otče! Zkrvácený přede mnou mAI m ukazoval mně hluboké rány své. Mně se právě nyní tclAlo, Je Jej nepřátelé ukrutně zamordovali."
M A jota: „Ncjmilejší dcero má, nechť tě neděsí podvodní llioWI Buď stálá, jako jsi jindy bývala, a přestaň pro něho i     mírně naříkati. Pojď se mnou domů a ptej se kterékoli 111 v U y a zdali která pro svého ženicha tak žalostně sobě liirfiiiA, jenž odšel slávy sobě dobyti"
< Ui\ i .1 (lAch umlkniž, otče, a neraniž více mého zkrváce-1    irdct Nezasluhovala bych lásky tvé, kdybych proto i ihlit, |e not)j cti dobývá; však jestliže živ jest, proč nedá M iih  vrt Ir i i r* Nemírně, pravils, že pro něho pláči,
lulľ II IuÍm příliš ztrátu toho oplakati, jehož nadevšecko 1    ll ' /fliill urhvl on hned od maličkosti mně ten nejmi-1*1 m tir|wfll 1» \í mu vším zase povinována? Jednoho íVm hIiImjiI mní mu) život; pro mne vydal se sám v největ-II in U rpnVintví, |rn aby mne při životě zachoval. S veli-imu fuMvHMi línal m /.i mnou tygr a jíž málem chybovalo, h V um* ptumiiY »vvini byl uchvátil, Nenadále Maran i jitími v*|fh  ,t>rív iikuU mne pohltili/ vzkřikl a vší
)|| 11 •'»•■ 1......       btpl 4q i*U. Tyg' '••ívav převalil se a zůřt-
il      h\\ utonul i hit , \rl\ř n,i |>i n l> jrh«i m ránu viděti ťltHhlI mu tu l»i«      ur *yviot dlouhými pazoury 1 iďtfUiprfVh <i\(m umí n l|lft| pru mne vydal své
- \V1
dobi ro tc jcrm znai a m ní z činí děr, mu sa i ]
opi Su tín hu
■
nc m
v> m a
m
k
n
r 1
1
I
živobytí všanc — a já bych neměla pro něho naříkati? Pro něho neměla bych slzy vylévat!?"
Majola (maje obměkčené srdce): „Plač tedy, dcero má nejmilejŠí; chvalitebné jest vyznání tvé upřímné lásky; plač, Onyro, pro něho, aby někdy tvá radost, když se s ním opět shledáš, tím větší byla. Nedej se však více podvodným snům mámiti. On se jistotně s kořistí domů navrátí; a kdyby umřel, Čehož nejvyšží uchovej — neztratím-li já synaj svou podporu a všecko? Neztratí-li národ náš svého budoucího otce? Jakž bych já a jakž by teprv moji krajané sobě hořekovali, když ty nyní již tak nemírně naříkáí? Však pryč s těmito strašlivými mydlinkami - Maran jest ještě živ* Ha! Jak oni sobě vejskati budou, milá dcero, naíi hrdinští bojovníci. Mně to tak přichází, jako bych již válečné písně jejich slyšel prozpěvovat! a poražené nepřátely jejich naříkati.* M
Onyra: ,Jest ti milé, otče, žalostné naříkání ukrutně zbitých nepřátel? Víš-li, koho by naši Amerikáni po obdrženém krvavém vítězství bohu obětovali? Majolo, Angličané jsou, proti nimž Maran můj a jeho zástup bojuje, Angličané by tedy od vás byli trápeni a mordováni. Nezapomeň, z jakého já národu pocházím!"
Majola: „Horším se nad řečí tvou. Jsou to slova Onyrv, kteráž od své mladosti na tomto ostrově vychována byla? Jest to ta odměna, že jsem tě s nebezpečenstvím svého vlastního života před smrtí obhájil, když jsem té z plápolajícího ohně a z zřícenin tvého otcovského města vytáhl? Smrt a hrůza všecko děsila, nebo brannou rukou město vaše dobyto a vše Šrnahem zmordováno bylo. Tu jsem já spatřil tebe, kdežto jsi ani poČtvcrmo z místa odlézti vstav u nebyla; ruce jsi spínala a oheň počat na tebe padati; dopro* střed ohně pro tebe jsem vskočil; obořené zdi a hořící irň my valily se okolo nohou mých, s prací jsem tě z rozpáler ho rumu vytáhl a na rukou svých z města do našeho leženi' vynesl. Od té doby jmenoval jsem tě vždy dcerou svotl M kdykoli jsem na tebe pohleděl a na to nebezpečenství,
128 ■
s kterýmž jsem tě vysvobodil, se upamatoval, otcovské slzy polily tvář mou." (S lítostí:) „S utěšenou myslí připomínal |sem sobě budoucí radost, jak bych vás někdy v svém stalém věku líbal a v svém lůnu vás chovaje s vámi dětinskou rozkoš měl. Ó starý blázne, kam se poděl ten radostný sen? I >nyro, tys nebyla hodna té otcovské lásky, nevděčné vy-
■ ho val jsem dítě —**
Onyra (padla mu k nohám): „Ach odpusť mi, otče — »»<l|>uftť mi! Zarmoutila jsem mysl tvou, když jsem ji obveselili měla. Odpusť dceři své, ona tě dětinskou láskou miluje. * lil pusť bolesti mé, kteráž srdce mé proráží! Ale ne — já |*i in trbr příliš velice zarmoutila, za tisíc prokázaných ilftl ii i u h n í rozhněvala — urazila — tebou pohrdla. Odstrč uir m| sebe, otče — odstrč od sebe Onyru, ona není více lví lilky — tvé otcovské péče hodna "
I ,tk sebou k nohám jeho vrhla. Pro slzy nemohla víc úst •m vliti, a Majola, novou láskou k své dceři podjatý — podii ni na zemi klesl: „Dcero! Onyro!" víc nemohl pro-mluvil!
dobi
ro tt
jem*
znai
a no
ní i
činí
dír
mu
za
op St tír ht
I
tv
n Y
ii
{U/
r I I
Kapitola pátá «
Pustl omámil Maranovu smrt. Onyra proto trpčla mjvétii zármutek a k smrti st his:t!.i.
Oba tiše dlouho na zemi leželi, vtom nenadále spěŠný posel přiběhl, jenž se všudy po Majolovi dotazoval a nikde ho nadití nemohl Zde zdaleka zaslechl hlas jeho a na zemi jej lcžeti spatřil. „Majolo, Onyro!" volal a třikrát jména jejich opakoval, ale žádné odpovědi nedostal. „Ó bože, také-li mrtví jsou?" vzkřikl smutným hlasem a bědoval. Po mnohém volaní teprv pozdvihli oba hlav svých. „Kde jsme? Kde jsme byli?" zvolali oba. „Všemohoucí bože, kdož nás do toho stavu přivedl?" Spěšně vzhůru vstali a ulekli se přenáramně, když toho muže před sebou uhlídali, ježxo myslili, že tu žádného není, kterýž by je poslouchal „Kdo jsi?" vzkřikla Onyra, „proč sem přicházíš na to místo, opovážlivý? Také-li chceš z nás v naší mdlobě posměch míti?*1 „Ne," odpověděl posel, „já přináším poselství od našich bojovníků." „Poselství od Marana?" vzkřikla Onyra a spěš-ně na stranu odstoupila. Nebo takový byl u nich obyčej, že i žádná dívka nesměla přítomna býti, když se správci lidu nějaká důležitá zpráva přinášela.
„Jsou naši bojovníci zde?" ptal se Majola. Posel: „Polovic jich přirazilo k našemu ostrovu, druhá však polovice v boji zahynula." Majola: „A můj syn Maran?"
Posel: „Co by mně bylo plátno, bych ti pravdu skrýval; jednou se přece dovědíti musíš; Maran, syn tvůj — jest — mrtvý"
Majola: „Mrtvý?" (Tu zůstal Majola jako bez sebe, nemoha slova promluvili. A teprv po veliké chvíli opět takto s zajíkáním mluvil 0 „Tedy ta byla vůle tvá, všemohoucí! Tedy taks usoudil, abych více svého drahého syna k svým prsům přitisknout) neměl? Ó jak odporné jest toto poselství! Hořčejší nad pelyněk!" (Opět se drobet vzpamatoval:)
130 -■
„a jak umřel? Umřel-Ii na outěku, čili v boji?**
Posel: „On umřel jako hrdina. Již nás všickni naši opouštěli, my jsme toliko ještě jako zeď stáli; tu bojoval Maran ještě ze vší síly, ač se mu již na mnohých místech t ran vřelá krev valila — ze zástupu nepřátel vystoupil (rděn, napřáhl meč svůj a Maran padl — houfně se na nás tlačili nepřátelé* mrtvý byl vůdce nአa pak i my, ode všech |»ouce opuštěni, musili jsme coufati a prchli jsme z bojiště. V noci vrazili jsme na nepřátelské bojovníky, obklíčili jsme |c» a některé jsme spolu s vůdcem jejich zajali. Již jsou naši «UrX( shromážděni a čekají na tebe, správce svého."
Majola: ,Jasně svítící Slunce, všemohoucí bože, tys mně v*ul mého syna, naději a jedinou podporu v mém starém drilem věku; ale sám v smrti jeho nalézám utěšení; nebo on |nko hrdina umřel, a mohl-li jsem já inu slavnější smrti |lft(l 1 lakovou smrtí sešel, kteráž snad ani mně není usou-l
In sr po vypraveném poselství Onyra přiblížila. Majola ni. ifíc jí šel mdlým krokem. „Onyro, Onyro, připrav se" < • i, i „mí l> mho máš zapotřebí. Syn můj, tvůj milý, není více; MlMiluvé ho odtud povolali a tam obdrží odměnu za své
• fiuml  JcStě se ale snáší duch jeho po vysokých horách;
• ■■i.m není až potud smířen. Někteří z lidu našeho přišli M li [>AH k a přivedli s sebou zajaté; všickni starší s plném
♦l......lAždění čekají na mne, bych tyto zajaté nepřátely na
Uliti uduoudiL Přestaň nyní kvíleti, nepřísluší t0 na tebe, Hit*** \t.ii;m umřel jako hrdina. Pojď se mnou, dcero má, ' •< ■ i iy ilavnosti té oučastna býti musíš, při kteréž duch M i.....h l bohem smíření dojde."
la nato ochotně odešel s poslem k shromáždění, m vflitk nemohla za nimi stačiti. Zpočátku tiše v duchu
*W.....I m um litovala, brzy ale lítost její proměnila se
lilfUjiŕ unikaní a kvílení; zuřivě sobě vlasy z hlavy trhala * m» Milliiufihiě prsy své až do krve zedrala; pošlé/ mdlobou Mi i■» >» » tkálu a s upřenýma očima na moře hledíce hojné k\*s vylrwilii. „Mrtvý tedy jest Maran, mrtvv? Nlkdv ho ' 131
více nespatřím? Ú ukrutný osude, kterak jsi mně mohl polovici mé duše odjíti a mne zde samotné ncchati? Smutně budu tyto stráně procházeti, mého Marana hledati — a nikde ho nenajdu — zdlouha budu vadnout! jako květ, kterýž červ uhryzl, až mne smrt z toho žaláře vysvobodí. Ó že nemohu v tu chvíli mému Živobytí konce učiniti, abych mému Maranovi jako pták do rukou letěla. Ale nadarmo sobě naříkám, nadarmo po tobě ruce své vztahuji — žádoucí smrti, ty neslyšíš hlasu mého a daleko se ode mne uchyluješ, bys rozmnožila bolesti mé. Ach již není pro mne žádného utěšení, žádné pomoci, žádného pokoje více na světě " Tu nemohla ani slova víc promluviti, převrhla se na skálu; a v potřeném srdci svém cítila největší půtku; trpěla takové bolesti, jakých sobě člověk pomysliti nemůže.
„On již tedy více není,** bolestně sobě vzdechla a více nebyla vstavu promluviti. Tiše a pokojně zde v chládku seděla jako člověk ve snách, au žádné nemá čitelnosti; dlouhé svěšené vlasy její vítr sem tam odhazoval; s hlukem nadýmalo se moře a s násilím obrážely se viny o skalnatý břeh; Onyra však necítila a neslyšela ničeho. Nenadále povstal křik, až se po celém oudolí rozléhalo, a ona procitla z dřímoty své. „Smrt! Nechť zahlazeni jsou!" bylo daleko Široko slyšeti. Tak jako pocestný, jenž v myšlinkách svou cestou kráčí a nenadále sípěním hadů předěšen bývá, tak ji ten strašlivý křik a hlahol z myŠlinek jejích vytrhl. Ona poznala hlas shromážděného lidu, kteříž ty chycené nepřá-tely k smrti odsuzovali. To prorazilo její citelné srdce a v rychlosti jako lehká srna, kteráž ráně myslivcové ujiti chce, běžela k shromážděným soudcům, myslíc, zdali by tyto nešťastné zajaté od smrti vysvoboditi mohia.
132
Kapitola šestá
Angličtí zajati byli odsouzeni k upálení Onyra přimlouvala ír za růdtr Angli-ČňnA Poraněný Chytím byl přinesen k shromážděni soudců o ji v tom překazil
Bylo velmi prostranné oudolí, kteréž vysoké palmy kolem okolo stínily a svým stínem horkem usvadlému tělu chládek působily. Zde starší lidu do polyměsíce na drnu seděli a jedenkaždý z nich v jedné ruce černou a v druhé ruce bílou hůl držel, z nichžto černá smrt a bílá život vyznamenávala* Bylo toto shromáždění z samých vážných starců, l kterýchž jedenkaždý nejméně sto let věku svého počisti mohl. Na svraskalé tváři jejich viděti bylo, že se někdy pro udatnost svou smrti nehrozili. Za nimi stáli ostatní obyvatelé toho ostrova a hleděli s velikou pozorností na shromážděné soudce. Po straně však mnozí osekávali kůly z poražených dubů a jiní přikládali suché větve na oheň, kterýž zejma se až k oblakům plápolal. Toto veškeré místo bylo lidskými kostmi a hnáty jako posito; nebo zde Indiáni své zemřelé přátely a příbuzné na prach pálili i také nešťastné zajaté nepřátcly ohněm odpravovali, aneb dokonce napolo je upekouce jedli. Hrůza bylo pohlédnout!, když kdo k tomu místu přišel. Nočního času, když měsíc jasně svítil, nezdálo se jinač, než že bílí duchové ze zeme vystupují a po polích se procházejí. Na lom tedy místě zajatí Angličané byli ortelováni a nejukrutnější smrtí ohně shlazeni býti měli.
Na druhé straně proti tomu shromáždění stál kamenný oltář, na němž postavený byl jakýsi obraz rovně z kamena< To byl bůh Indiánů a měl Slunce vyznamenávati; nebo oni Slunce ctili jakožto dobrotivého otce, kterýž všem hojného požehnání uděluje. Podle něho seděli knězi, jenž pobožné písně zpívali. Uprostřed stáli zajatí Angličané. Patrně viděti bylo na jejich obličeji strach a hrůzu, kteréž v srdci svém z nastávající ukrutné smrti pocítili, a všickni měli oči k zemi skloněné, aby těch strašlivých příprav neviděli; jedi-
133
né vůdce jejich byl neohrozené mysli a stál jako ozbrojený rek, kterýž proti svým nepřátelům vytáhnouti má. On by) muž v prostředních letech; bystře okolo sebe hleděl a srdce jeho bylo tak smělé, jakoť by pak mu to nejmenší nebezpečenství nenastávalo; toliko vždy někdy s velikou outrpností na své nestateŽné a potřené tovaryše pohleděl.
Vtom přiběhla Onyra a s velikou mocí protlačivši se skrze všecky zástupy shromážděného lidu, k stolici otce svého přistoupila. Žalost nebylo více na ní znáti; tvář její byla jasná a všecken pohled plný radosti, tak jako by vŠec-ken zármutek z sebe byla složila. Ostrým zrakem všecky zajaté přehlídla a nejvíce jí ten udatný Angličan, vůdce ostatních, do očí padl. Dlouho naň hleděla; jakési tajné znamení a skrytá čitelnost najednou srdce její pronikla. I v tu chvíli počala obmejšleti, jakými by prostředky toho mladého Angličana od smrti vysvobodila* Vtom přestali kněží své zvučící písně zpívati a již veŠkeren lid třikrát zvolal, aby tito zajatí na podpálené hranici usmrceni byli. Také soudcové pozdvihli svých černých holí a bílé k zemi .spustili. Kněží zdlouha a vážně od země vstali, a pokropivše čistou vodou tyto krvavé oběti, jim věnce z rozličného kvítí uvité na hlavy vstavili i dali znamení, by k smrti vedeni byli.
Onyra nemohla déle na to truchlivé divadlo hleděti; žalost veliká obklíčila její srdce a s pláčem hrozným padla k nohám otce svého zvolajíc: „Ô popřejiž mně, dobrotivý, milostivý otče, popřejiž, ať aspoň jediného z těchto nešťastných vysvobodím; ti, kteříž z strachu před smrtí slzy vylévají a hlasitě pláčí, nezasluhují mé outrpnosti; než pohleď tamto na onoho ušlechtilého mládence, jak s neohrozenou myslí a ničeho se nelekaje rychlým krokem k hranici pospíchá. Je-liť to jeho vina, že proti vám meč svůj vytáhnou i i musil? Což na něm není patrně viděti, že k tomu byl přinucen? Ó soudcové, kteříž zde pospolu jste, poslyšte hlasu mého, neodjímejte tomuto nešťastnému jeho živobytí, dejte mně aspoň tuto náhradu za ztrátu mého Marana, ať bych
m
jednomu nešťastnému života obhájila. Též í on Člověk jest a bratr váš! Pošlete jej nazpět do vlasti jeho, aby tamto pověděl, že i divocí národové mohou velikomyslní býti a že sobe váží muže udatné mysli; aneb bojíte-li se, aby ostrov váš nepřátelům v známost nepřišel, tedy zachovejte ho zde, s radostí a ochotností bude vám sloužiti a právě s tou srd-natostí bude pro nás bojovati, s kterouž prve proti vám bojoval. Aneb také-li se domníváte, že povinnost vaše jest lidi mordovati? Řekněte mně, důstojní kněží, touží-li bůh váš po lidské krvi? Jest to obraz dobrotivého Slunce, kteréž toliko dobrodiní prokazuje? Ó slyš, slyš mne, jenž sem tak přívětivě z výsosti dolů hledíš, jestliže ti skrze přímluvu svou jedinou oběť ujímám, tedy budiž já zlořečena a nechť všecken tvůj hněv na mne se shrne; nebo já sama od jala jsem ti tuto oběť!4* Tu přestala mluviti a na celé shromáždění bedlivý pozor dala; soudci v myšlénkách seděli a pilně jeden na druhého hleděl, jako by se ptá ti chtěl: „Také-li ty smrti jeho žádášľ' a pak zase přísné tváři své odvrátili; kněží kroutili hlavami, jako by té příhody uvažovali, a veš-keren lid v největŠí tichosti stál.
Čerstvě povstala Onyra z svého místa a ještě jednou začala mluviti: „Co? Žádný z vás neodpovídá? Soudcové a kněží! Víte, komu byl Maran, víte, komu byl od jat?" (Plače, ticho za chvíli:) „On miloval mne nadevšecko a duše má přebývala v něm. Již se dívky naše barevnými a vonnými květy okrašlovaly a k tanci chystaly, již se přibližoval ten den, na kterýž jsme navěky svoji býti měli; blíž oltáře, kdež se mně přísahou zavázati chtěl, byl mně mocí z rukou mých odjat; a nyní nemám míti to největŠí právo k jeho smíření? Nepřísluší-li mně samé, abych ducha jeho od bloudění po pustých místech osvobodila? Smířen tedy bude smrtí těchto zajatých; já však, ježto nad nimi jakožto nad vlastními obětmi co poroučeti mám, chci, aby vůdce jejich osvobozen byl, Maran bude smířen smrtí tohoto malého počtu. A pakli by přece ještě smířen nebyl, tedy bude se duch jeho vznášeti nad hlavou mou a mně tato slova
135 *
poví: ,Smn má není ještě pomstěna/ a pak vám ho teprv sama s radostí na smrt vydám. Nyní ale učiňte, ať by můj vězeň byl, já za to vás prosím, neodepřete mně této ra~
dosti/1
Hlasitý zvuk se rozlíhal a zřetelně mezi vsím lidem sly-Šeti bylo ten hlas; „Dejte jí ho!" Ochotně k němu kněží přistoupili a již mu odvázali provazy z lejčí, kterýmiž ruce svázané mel* a vedli jej k Onyře. Tu nenadále zástup na dvě strany se rozstoupil a čtyrí mladí jonáci na nosidleeh, kteráž čerstvým listím postřena byla, starého Chyara přinesli.
Blíž toho lesa, kdež tak zmužile Indiáni na nepřátely vyrazily Chyaro byl kulkou postřelen do pravého boku; listím zacpali ránu jeho a zastavili mu valící krev; s tíží jej do lodí vložili a s ním do vlasti své zpátky jeli. Každodenně bylo s ním hůře a již sám na sobě cítil, že se dnové jeho ku konci přibližují. Když s ním k ostrovu připlouli, sám svých plačících dítek a vnuků těšil a jim naučení k budoucímu živobytí dával a s třesoucí rukou jim svého otcovského požehnání udělil. Potom připadl na něj libý sen a jeho zemdlení oudové nabyli opět nové síly. Sotva se ze sna probudil, bedlivé a s veselou tváří po svých vnucích se ohlížel. Čtyři synové jeho, ještě nedospělá pacholata, stáli při lůžku jeho. Pln podivení tázal se jich, kde by jeho všickni příbuzní byli. Když pak slyšel, že zajatí Angličané jsou ortelováni, s velikou těžkostí zdvihl hlavu svou a posadiv se naříkal sobě na mdlobu svou, že při této slavnosti přítomen bytí nemůže. Ihned synové jeho v tichosti odešli, a v malé chvíli svázavše bidla lejčí m dohromady a všudy je čerstvým listím obloživše, na svých ramenách je k otci přinesli. Chyaro mile se na ně díval a pak nemálo se podivil, když tito nestateČní jej na ta nosidla položili, a sebravše všecku svou sílu, tím způsobem jej mezi shromážděné starce nesli. Radostí slzy polily tváři jeho a s pláčem od boha těmto svým detem požehnání žádal. Když tedy v té míre synové starého otce svého uprostřed shromážděných soudců s nosidly
postavili, tu mu starší vypravovali ortel na zajaté Angličany vynesený, prosbu Onyry, a že vůdce těch zajatých od smrti osvobozen jest. Všecken lid tlačil se k tomu vážnému starci, srdečnou radostí byli naplněni, že ho ještě jednou vidí, a s velikou dychtivostí čekali, co by on k tomu orteli řekl. Ještě jednou své zemdlené hlavy pozdvihl a pozorným okem přes veškeren zástup na zajaté pohleděl. Poněvadž však vždy mdlejší byl a bolesti jeho ustavičně sc množily, nemohl jich náležitě pozorovati; sotva ale vůdce lidu nepřátelského uhlédal, v tu chvíli mu zase hlava na nosidla klesla a slabým hlasem zvolal: „Usmrťte jej, těžkou smrtí shlaďte jej! To jest Maranňv vrah!" Více nemohl promluvi-ti, nebo bolesti jeho všecku řeč mu odjaly.
Sotva ta slova roznesla se mezi zástupem, že tento vůdce Angličanů Maranův mordýř jest, hned se všickni na zajaté shrnuli, chtíce se krví jejich ochladiti. Jako když lvice, $ svými mladvmi v lese se zdržujíc a často do okolních polí vybíhajíc, na nich velikou škodu činí a všickni okolní obyvatelé s ukrutnými nástroji svými na toho zhoubce čekajíce na kroužku nedočkavé psy drží, a jakmile se lvice okáže, všickni se na ni oboří a hledí ji zabiti, ona pak slintajíc a řvouc se brání a každého raní, kdož sc k ní přiblíží, tak právě udatně bránil se vůdce Angličanů. Již všickni zajatí od Indiánů byli dlouhými kopími probodeni anebo jinač pobiti, jediné on sám ještě se statečně držel, a vytrhna s velikou silou jednomu Amerikánovi sekeru z ruky, mnoho jich těžce zranil a mnoho až do smrti zbil. Tu povstalí starší lidu a kně/í a mocí ouřadu svého přikázali rozlícenému zástupu, aby se upokojil a na stranu ustoupil. Mladý Angličan hned odvrhl od sebe sekeru a dobrovolně jim rukou svých k svázání jich podal; což poněkud zbouřeného a rozhořčeného lidu k upokojení pohnulo. Jakmile vsak jim na mysl připadlo, že tento Marana zamordoval, tu opět všickni volali na pomstu a smrti toho mládence s velikým křikem žádali. Onyra sice s pošmurnou tváří a opovrženě naň hleděla, poněvadž z mordu nad jejím Maranem spá-
137
chaného obviněn byl; přece však v svém obměkčeném srdci oútrpnost nad tím nešťastným cítila, kterýž při všem svém neštěstí tak srdnatý byl a pak pokojně a tíŠe konce svého života očekával. I sám Majola těmito jeho skutky byl nad-obyčej pohnut; než nebylo možné jedním hlasem mnoho tisíců hlasů přemoci. Kněží všickni prichýlili se k zástupu a pak Angličan veden byl k hranici, z kteréž hrozný plamen vysoko vzhůru vstupoval.
Kapitola sedmá
Divným řízením vůdce Angličanů byl od smrti osvobozen. Skryl se v jeskyni. A vypisuje se, kdo on byl.
Ten však Angličan ještě nebyl od Boha k této smrti před-zřízen, ač již hranice jedním plamenem hořela a on ani jediného hlasu milosti doufati nemohl. Najednou z čistého jasna v pravém poledni na veškerou zemi spadla taková tma, že sotva jeden druhého viděti a poznati mohl. Ze všech stran strašliví bili hromové; přenáramná bouřka z vysokých hor přicházející vztekala se tak velice, že století dubové jako kosou podťatí padali a z kořene se vyvraceli; obraz kamenný boha Indiánův i s oltářem od hroma sražený s velikým hřmotem na zemi se svalil; oheň na hranici daleko kolem okolo po zemi prudkým větrem hnán byl a v tu chvíli opět s velikým praskotem vysoko vzhůru plápolal. Posléz hrozný příval z tmavých oblaků spadl, kterýž vežkeren zástup k zemi srazil a plápolající hranici dočista uhasil. Veliká tma noční přepadla tyto ustrašené Indiány; nic nebylo viděti než hrozné blejskání, kteréž z tmavých oblaků co nejprudčejší střela na zemi padalo a zemi k většímu strachu osvěcovalo. Indiáni, strachem a hrůzou pře-děšeni jsouce, jeden na druhého hleděl a žádný slova pro-mluviti nemohl a všickni se třásli jako osikový list. Mezitím
déšť neustále hučel, jako by vše ztopiti chtěl, a zbouřené moře, nahrnujíc hrozných vln, s velikým hřmotem o skal natý břeh sc obráželo. Všickni napořád utíkali do svých chalup před tímto neslýchaným povětřím, hrůza a strach v patách jich následovala, a tam sebou na zemi vrhse, boha svého prosili, aby hněv svůj od nich milostivě odvrátil.
Nebohý zajatý Angličan zůstal zde sám jediný a žádný se ho ujmouti nechtěl. Ode všech tedy opuštěný a nepově-domý této krajiny, dlouho bloudil a pod každou vysokou palmou se zastavil, mysle, že tu odpočinutí nalezne. Když potom pro hrozné skály dále z místa nemohl, najednou velmi jasně se zablesklo, při kterém?, blesku velice tmavou jeskyni zhlídl. Nevěda, také-li tu ukrutní lvové čili jedovatí hadi svou skrejši mají, beze všeho dlouhého rozmejšlení vlezl do nf. Dlouho zde ležel jako bez sebe, a když málo k sobě přišel, rozpomenuv se na svá všecka neštěstí, teprv hořce p lákat i počal.
Tu viděl, a to mu nejvíce na srdci leželo, žc jeho oumysl docela zmařen jest. On v Londvnu, kamž se jakožto patnáctileté pachole dostal, skrze svou přičinlivost a dobré daření sobě velikého bohatství nashromáždil. V Americe byl zrozen v jednom městě, kteréž Angličané po mnohých vpádích a po mnohém krveprolití založili. V čas války, a když Indiáni tohoto nově založeného tfhglického města se zmocnili, přišel o své rodiče i svou vlastní sestru, nevěda, jakým způsobem jich ztratil. Chtěje tedy opět tuto svou sestru najiti, přijal vojenskou službu a táhl s Angličany do Ameriky: než odporné štěstí učinilo mu v tom překážku a smrt byla jediná, na kterouž s hrdinskou myslí očekával. Také s velikým zármutkem vzpomínal na svou manželku a na své dítky, kterýchž v Londýnu zanechal, a pramenem slzy mu z očí tekly, když sobě pomyslil, že se nikdy více s nimi shledati nemůže.
Posledně strašlivá bouřka zase přestala, povětří utichlo I po hrozném dešti oblakové se Čistili. Bylo velmi pozdě na noc a měsíc počal jasněji svítiti. Na každém křovíčku dešťo-
139
vé krůpěje jako perly se třpytěly; však ^bouřené moře ještě se vztěkati nepřestalo a vlny zarovnány nebyly. Vůkol leže-li od násilného větru vyvrácení stromové. Tu vyšel Angličan z jeskyně jako z strašlivého sna probuzený* Nastávající smrt a hlad, kterýmž za několik dní mořen byl, byly dvě nejtěžší věci, kteréž mu stále na mysli ležely. V těch myšlénkách odšel a celou okolní krajinu prohlížel
Kapitola osmá
Onyra nalezši Angličatia uvedla jej do dnwu ofrf svého, Attglihw vypravoval můjpřibéh a Onyra zvěděla, že fest bratr Její.
Onyra měla velmi nepokojnou noc, zabitý Maran stále jí na mysli ležel a také udatného Angličana z očí spustiti nemohla. Nenáviděla ho, že Marana jejího zabil; a měla outrpnost nad ním, že snad posledně přece od divokých Indiánů nejukrutnější smrtí shlazen bude. Dlouho přemítajíc na své mysli, jaké by prostředky k zachování jeho vynalezli mohla, i upamatovala se, že ho dne včerejšího při bouřce všickni Indiáni opustili, „Tou příhodou" pomyslila sobě, „muž snad Äito Angličan přece při živobytí zachován býti" Protož velmi rychle z svého lože vstala a tiše, aby jí Majola neslyšel, z chalupy své vyšla. S hrůzou a s strachem šla až na ono místo, kdež Angličan na hranici upálen býti měl Daleko široko lehkým krokem celou okolní stranu proběhla, však nikde ani znamení po člověku nespatřila. Po dlouhém hledání mimo naději podál od sebe uslyšela jakési hnutí a Šust. Vlasy jí vzhůru vstávaly, srdce v ní náramně tlouklo a nemohla dále z místa kročiti. Když opět k sobě přišla, dodala sobě srdce a blíže jdouc při měsíci poznala, že jest člověk. A hle! to byl Angličan, jeho Onyra hledala. S velikou pokorou přiblížil se k ní, a nemoha hrubě slova promluvili, děkoval jí velice za pomoc, kterouž mu učiniti
140
chtěla, Onyra ale mlčíc rukou pokynula a dala mu známe ní, aby za ní šel, a uvedla jej do chalupy své s tím přikázáním, aby se tíže choval a otce jejího zc spaní neprobudil. NeŽ právě tou chvílí Majola zc spaní se protrhl. Jako u vytržení z země vstal, a hledě s užasnutím na Angličana, ani slova promluviti nemohl. Onyra, viděvše otce svého, an jako omámený stojí, bez snachu ujala ho za ruku a těmito laskavými slovy k němu promluvila:
„Odpusť, otče, mé opovážlivosti a provinění, jestliže to provinění jest, že jsem nepřítele našeho do chalupy uvedla. Vis dobře, že člověk jest jako my, i také on od nás lidského práva pohledávat! může; aneb Čili tak bídně zahynouti má? Každé hovado skrylo se do své tmavé jeskyně před bouřkou, toliko jeho samého, kterýž nic tohoto ostrova povědorn není, nechali jsme pod širým nebem. Patř na jeho od hladu a bídy vyzáblý obličej! I chtěla jsem mu dáti pojisti, a byť možné bylo, i jeho přede vším horším i samou smrtí ochrá-nhL"
Majola: „I odpočiniž sobě, cizozemce, mám lítost velikou nad tebou. Však ale obyčej náš jest zajaté ohněm zahubiti, tak abychom naše zmordované s bohem smířili. Rád a míle bych tvůj život prodloužil, nebo prosba Onyry, kteráž jest v mém starém věku mé jediné potešení, velice mne pohnu-La; než sám o své vůli nejsem vstavu toho učiniti."
Nato poručil dceři své, aby čerstvé ovoce přinesla, kteráž také hned všeho, což nejlepŠího měla, shledala a jako nej-vzácnějšímu hostu k pojedení předložila. Ale Angličan pro radost ani se čeho prstem dotkl, než slzy vděčnosti tváři jeho polily, a pohnuv se v srdci, k nohám toho vážného starce se vrhl.
Angličan: „Řekni, otče, jak ti mám děkovati za všecka ta dobrodiní, kteráž mně prokazuješ? Ústy zajisté toho učiniti nemohu, ale srdce mé hlasitě mluví; dnes ponejprv z pokory k nohám Člověka padám, ac vím, že ta poklona samému toliko Stvořiteli přináleží; než tobě a ušlechtilé dceři tvé vším povinován jsem a pokory své před vámi nemohu dosti
F 141
ukázat! Vy jste pohnuti srdce mého a nehledal bych nikdy mezi vámi rakové dobrotivosti, kteráž ani mezi těmi nej-mravnějŠími a nejvlídnějšfmi národy po celé Evropž není k na lezen i."
Nato Onyra přinesla [eíté na Širokých palmových listech nasbíraného ovoce a nutila Angličana k pojedení tak přívětivými slovy, že z toho její outrpnost nad ním a lásku k bližnímu co nejpatrněji viděti bylo. Angličan velmi mírně toho pokrmu požíval Majola, postaviv se k němu blíže a pilně na něho pohleděv, zase k němu takto mluvil.
Majola: „Cizozemce, vážím sobě tvé udatnosti a má veliká žádost jest, abych tvého života obhájil, ač jsi mně mnoho zlého, přílíí mnoho zlého učinil, nebo jsi mne v mém starém věku mé jediné podpory zbavil, poněvadž jsi mého syna zamordoval. On byl ten kmen, na kterýž se celý náš národ spolehnout! mohl. Patr na tyto mé slzy, kteréž smrt jeho z mých očí cedí. Od toho času nevylil jsem jediné slzy, co mně má žena umřela, ale nyní žalost má není k upokojení. Ó bys jej byl znal, toho Šlechetného mládence! Jaká ť to byla jeho srdnatost — z očí mu vyhlížela; on byl bojovník, jemuž rovného nenalezneš — a přece k každému laskavý. Ano, hlava jeho koruny zasluhovala, on by byl lépe vládl než vaši krvežízniví králové. Ach, já a národ můj všecko jsme sobě na něm zakládali; a tohos ty zamordoval — tomus ty svůj ostrý meč do srdce vrazil. Hle, cizozemce, jak ti to mám odplatíti? Ty se třeseš — zbledl jsi — a pláčeš. I odpouštím tobě, tys ho neznal, odpouštím tobě; tys bojoval pro svou vlast, pro svého krvežíznivého pána, hubil s mečem, jakž práva vojenská káží; ano, Člověče, tobě odpouštím."
Majola a ten Angličan s velikou žalostí se objali a Angličan ani ústy promluvili nemohl, než skloniv hlavu svou, usedavě plakal. „OtČe" pravil potom, „snad se všecko dá napravili; nyní budu tvůj, přijmi mne místo syna svého a já doufám, Že naše společná láska nejvíce dokáže/'
Majola dlouho na něho hleděl a nemohl bolestí úst oie-
142
vříti. Pak pohnut jsa jeho slzami ujal ho za ruku a řekl: „Pravda jest, člověče, tvému pokrmu neměl jsem pelyňku přidávat!; však odpusť mní, člověk když přijde do starých let, velmi rád mnoho mluví a zvlášť o tom, což mu nejmilej-šího jest. Však budu mlčeti, nebo i na tváři tvé smrtelné jizvy spatřuji. Nyní pověz mi příběh svůj, snad bůh dá, Že se tím božskou prozřetelnost lépe znáti naučím. Počni, příteli! Onyra a já toho od tebe žádáme."
Angličan: „Boha svého beru za svědka, že jsem zoumysla proti vám meče nevytáhl, kdybych jinač k vám byl mohl přijití. Láska k mým příbuzným mne sem táhla a já jsem nemohl se jinač do těchto končin světa vydati leč jako voják. V Londýnu jsem zanechal své milé manželky i dítek a šel jsem pohledali své sestry. Ó má nejmiiejŠí manželko, mé milé dítky! Což vás nikdy více nemám spatřiti? Ach, kdo se jich ujme, kdo bude o ně pečovati! Oni pro mne pláčí jako nebozí sirotkové pro svého starostlivého otce; přes den desetkrát volají otce svého, ale nadarmo. Nebozí! Otce svého se nedovoláte, daleko od vás a snad navěky vzdálen jest. Ó Bože! Dlouho nevydržím, tvá přísnost jest veliká; a jakým způsobem jí zasluhuji! Však proč sobě na prozřetelnost božskou stěžují? Ó blázen já! Jako bych neznal mocnosti božské a jako bych nevěděl, že jeho pomocí najednou všeho kříže a těžkostí i samé smrti zproštěn býti mohu. ó neskončený Bože, odpusť provinění mé, ty jsi ten jediný, kterýž mně pomoci můžeš a kterýž mně dáš tu mi* lost, abych se s svými zase šťastně shledal.
Nyní tedy dejte bedlivý pozor a já budu vypravovati příběh svůj. Angličan nejsem rozený, než Amerika jest má vlast tak jako vaše. Když mně bylo deset let, Amerikáni přepadli naše nově založené město a všecko zgruntu vyvrátili, S velikou hrůzou vzpomínám na to neštěstí; však co se vše dálo, o tom málo vím co povědíti; toliko ještě podnes proniká uši mé ten veliký křik a pláč nešťastných obyvatelů a hrozný hluk vítězných nepřátel. S velikou tíží ušli moji rodičové a sestra má prudkému ohni, aby tím ukrutnější
143
smrti v hrdlo padli. Ó nešťastná noc, kteráž mne tehdáž ze väeho obloupila, což mní milé bylo! Sotva jsem byl pět kroků od domu, tu nenadále z povětří přiletěla jedovatá střela a tělo mého otce prorazila. V tom okamžení padla i také matka má k nohám mým, rovně takovou střelou raněná, a oba již v chropotu jsouce, dali mně a mé sestře poslední požehnání. S svou sestrou chtěl jsem se dáti na utíkání aneb aspoň do náručí ji vzíti, poněvadž ani hrubě choditi neuměla; a vtom, obořivše se, zdi tu nebohou nešťastnou dívku zařitily. Já slyšel její křik, chtěl jsem jí spo-moci; než vtom přistoupil jeden divoký Amerikán, silný a veliký jako strom, vytáhl ji z těch zřícenin a na svých rukou ji odnesl. Volal jsem: ,Vezmi mne s sebou/ on mne však neslyšel, nebo hluk od zbraně nepřátelské a kvílení lidu bylo veliké. Dlouho jsem za ním chvátal, až pak potom jiný Amerikán palicí mne udeřil, že jsem na zemi jako mrtvý padl. Když jsem opět z těžkostí a bolestí svých procitl, ležel jsem v prostranném polním stanu; rány na hlavě mé byly obvázané, ne ale rány srdce mého. Jeden starý Angličan přistoupiv ke mně chtěl mne těŠiti, než můj pláč nebyl
k upokojení. *
Jak mně ten Angličan vypravoval, on mne, utíkaje před nepřátely a znamenaje, že ve mně duch jest, spěšně uchopil a do polního ležení odnesl. Od té chvíle dlouho jsem byl u něho, ale má mysl nikde pokoje nenalézala, nebo jsem neustále sestru svou velmi velice miloval, a jakžkoli mne vyrážel a těšil, všecko při mně bylo nadarmo, Posléz dostal jsem se do Londýna, štěstí mně přálo a po málo letech jsem se oženil. Maje v hojnosti statku a bohatství, ještě jsem více toužiti počal, bych svou sestru také tak Šťastnou viděti mohl. Ta žádost den po dni více se ve mně množila, až jsem posléz, zanechaje všeho, mé manželky a milých dítek, na tuto nejnebezpečnější cestu se vydal Ach ona snad kdesi jako otrokyne od tyrana svého trápena jest; snad pláče nad svým neštěstím a snad k upokojení jeho hovädské žádosti každé chvíle jemu na službu býti musí. Právě by nyní
144
tak krásná byla jako ty, šlechetné děvče — snad v tvých letech, bělavé vlasy měla jako ty a její modré oči rovně by se tak třpytily; jak se pamatuji, ty jsi k ní nemálo podobná, i tvá bílá tvář prozrazuje, že nejsi na tom ostrově zrozena."
Majola a Onyra s velikým ho podivením poslouchali a neustále naň hledíce vzdychali. Když pak mluviti přestal, Majola, nepromluviv ani slova, spěšně odšel do své druhé chalupy, a navrátiv se po malé chvíli, nesl jakýsi malý kousek mědi a pravil: „Příběh tvůj patrně mi ukazuje, že Šlechetné srdce máš; přijmi požehnání z rukou mých, dobrý mládenče, ještě nikdy zlořečení z úst mých nevyšlo; přijmi tedy požehnání z rukou mých a buď šťastný až do skonání života, Cím více ale na tebe hledím, tím více mysl má nepokojná jest; řekni mi, poznal-li bys rodiče své?"
Angličan: „Zdali bych je poznal? Mezi tisíci prstem bych na ně okázal." CS velikou radostí:) ,Jsou jeŠte živi? OtČe, mluv, pověz mi, já se té zprávy nedočkám."
Majola: „Ó dobrotivé Slunce, jestli jsi mne až dodneška pro zármutek i pro radost dochovalo! Angličane, znáš podobu tohoto vyobrazení? Znáš toto písmo, které na něm stojí?"
AngHčan s třesoucí rukou chopil se toho obrázku a bedlivě hleděv hlasem zvolal: „Ó Bože! Jest otec můj!"
Majola: „Tvůj otec, pravíš — snad tě mejlí tvé slzavé oko*
Angličan: „Bohu živému přisahám, že to můj otec jest — prosím, pověz mi o mém otci; ty máš o něm povědomost. Ó mluv, také-li tehdáž smrti ušel; aneb snad zde jest; uvidím ho zase; ó Bože, to jest obraz jeho, to jest jméno jeho, Dikinson stojí napsáno, a Dikinson jest jméno mé — jaks přišel k tomu obrazu?"
Majola: „S tvým otcem se více neshledáš, leč někdy na věčnosti. Zatím však zde obejmi sestru svou, Onyra jest vpravdě sestra tvá. Tento obraz visel jí na hrdle jejím, když jsem ji málo živou z zřícenin vytáhl; já jsem byl ten Amerikán, kterýž jsem ji při životě zachoval"
145
S velikou radostí Angličan objal sestru svou a zvolal: „Má sestro!" a Onyra: „Můj bratře!" Více nemohli pro radost mluviti. Majola stál a byl velice pohnut nad tímto Šťastným shledáním a dnes podruhé jaktěživ plakal; to však byly slzy radosti.
Majola: „ó, že zde není přítomen Maran, syn můj. Di-kinsone, já jsem hned od její maličkosti o ni takovou péči měl jako o svou vlastní dceru; i nyní tebe za svého syna přijímám místo Marana. ó bys jen mého syna byt ušetřil, aby od tvé ruky byl nemusí! zahynouti."
Dikinson: „Budiž, otče, dobré mysli, i snad já ti také nějakou radost způsobíti mohu — věz, tvůj syn bezpochyby ještě Živ jest — já jsem ho nezabil."
Onyra (s nejvžtším podivením): „Co pravíš, že živ jest?"
Majola: „ClovŽČe, jest mně přes sto let a vpravdě za hřích můž sobí počisti, kdo by ze mne posměch míti chtěl. Tvůj bůh jest také můj bůh, nebo on nás všecky stvořil. Nechť jest on kdokoli, tresce svévolnosti; posměchu já ne-zasluhuji, a tím méně od tebe "
Dikinson: „Nemám já z tebe posměchu žádného, bůhví Poslyš nejprve a snad cele mysl tvou upokojím. Když všickni vaši bojovníci coufat! počali a pak dokonce v zástupu jednom utíkali, ještě toliko jeden mladý Amerikán s několika svými tovaryši mezi těly našeho zabitého lidu stati zůstal a právě jako zuřivý lev bojoval. Krev na všech stranách z něho chlípěla, a přece srdnatost jeho nezemdlela. Vždy více tenčil se zástup jeho a také i naši velice padali. Tu jsem já stoupil před něho chtě se s ním potýkati; on s velikou silou napřáhl sekeru; ale ta síla byla jeho poslední, ruka mu klesla a on vypustil sekeru. ,Zabij mne,ť vzkřikl s neohrozenou myslí, ,to jest má jediná žádost — 2abij mne a uČiři konec mému životu — a neuváděj mne v otrockou pod robu."1
Majola: „Ach pro tu reČ hoden jest siouti mým synem — tys ho tedy nezabil — ale v pouta k jeho větší potupě jako otroka ukoval?"
146
Dikinson: „Bůh jest můj svědek, že jsem toho neučinil. Když jsem já svůj meč naň napřáhl, klesl Amerikán. V mdlobě ležícího vynesl jsem jej z boje v rukou svých; rány jeho nebyly tak příliš nebezpečné, jako že více ustavičným bojováním ustav, mdlobou na nohách stati nemohl. Hned jsem rány jeho svou rukou obvázal a k posilnení jemu nápoj i pokrmy přinesl. Sotva ale tak za hodinu ležel, tu zazněl hlas polní trouby a já musil s zástupem lidu svého do pole vytáhnouti a rozptýlené nepřátely stíhatL Ještě jednou odebral jsem se do svého stanu a vzbudil jsem toho Amerikána, věda, že by tu před ukrutností mnohého muže dosti j i si nebyl. Nato ještě jednou obvázal jsem rány jeho, dal jsem mu zbraň, a poněvadž soumrak byl, vyvedl jsem jej z našeho ležení. 5 jakou vděčností a pohnutou myslí mně děkoval, nemohu vysloviti; a já sám nevím, ja* kým způsobem ten Amerikán, aneb tvůj syn, tak mnoho milosrdenství při mně nalezl. Velice stiskl mi ruku a pravil: Jsem-li hoden tvého dobrodiní? Tys mne mému starému otcij mé truchlivé milence a mé vlasti zase navrátil; bůh ti požehnej, kterýž všecko osvěcuje; na věčnosti budu ti někdy více děkovati/ a vtom se mezi houští ztratil. Polní trouba již podruhé zazněla a já musil na rychlost v poli stati. Od té chvíle neviděl jsem ho, nebo po málo hodinách byl jsem od vašich zajat. Můž tedy býti, že všemu nebezpečenství ušel, a snad jej co nejdříve zase uhlídáš,4*
Velikou radostí padla mu Onyra okolo krku. „ó bratře můj/1 vzkřikla, „tys obhájil život mému Maranovi, jak ti mám dosti děkovati? Zase jej spatřím a jistě co nejdříve s ním se shledám." Pak se obrátila k svému starému otci, kterýž v hlubokých myšlinkách byl, a ještě pro radost slova promluvit! nemohl. „Otče,** řekla k němu a padnouc objala nohy jeho, „otče, můj bratr mého Marana při životě zachoval a my bychom neměli toho způsobiti, aby Dikinson, bratr můj, při Živote zachován byl? On podle ukrutného obyčeje našeho národu má na smrt vydán býti? Ne — toho má láska a má bolest nedopustí, raději sebe sama na smrt
147
vydám — do ohně za ním vskoČím/4
Majola: „Ani jeden, ani druhý z vás neumře. Dikinsone, tobě mám za život syna svého co dŽkovati; všecko učiním, abych i život tvůj obhájil. Zejtra podle ortele mel bys spálen býti, však nelekej se, naleznuť já prostředky, Že ta přísnost místa míti nebude. K kněžím půjdu, namluvím jim, aby lidu zlé věci za několik dní prorokovali, a snad do té doby pro tebe jasněji slunce svítiti bude. Však především až do poslední chvíle musíš skrytý zůstati, nebo zde v chalupě, do kteréž každý obyvatel svobodný přístup má, nesmíš býti. Mé důstojenství a všecka vážnost, v kteréž u lidu stojím, nebyla by nic naplat, s násilím odvlékli by tě a nejukrutněj-Ší jest smrt, kteréž bys nikterak ujiti nemohl Poslechni tedy, co ti řeknu, a přijmiž radu mou. Daleko odtud v jednom cípu našeho ostrova jest oudolí, k pohledění strašlivé a hrozné, vejše při něm na skále stojí velmi staří dubové, jenž se sotva kořene drží, a zdáť se, jako by každé chvíle dolů spadnou ti měli; když se moře zbouří, s velikým hlukem tam své vlny na břeh vyhazuje; po straně pak z vysoké skály potok jako křišťál čistý s libým šustěním dolů padá. Pronikavý křik dravých ptáků vůkol všecku tu krajinu naplňuje a v noci takovou hrůzu činí, žeť lidem vlasy vzhůru vstávají. Do těch míst z našeho lidu žádný sobě nedôveruje jiti, neboť se vůbec praví, že tam takoví bohové, kteříž lidského pokolení nenávidí, sobě obydlí zvolili, a neníť žádnému povědomo, jak ono místo vyhlíží, než mně, tvé sestře Onyře a synu mému Maranovi. Chceš-li se tedy pro zachování svého života tam skryti, za dlouhý čas budeš bezpečen; Onyra tě tam provodí a já ti dám tak mnoho potravy, co bys za den vystačiti mohl, a zítra na noc ještě tobě mnohem více přineseme. Muž býti, že ještě jiný nalezneme způsob a prostředek, kterýmž tvůj život budeme moci za-chránitl"
Dikinson, poznaje dobrou radu starého Majoly, s velikou vděčností mu děkoval a požádal, aby mu luk a šípy na cestu dal a že hotov jest jiti, kamž jej koli milá sestra jeho
1      148 1
povede. Když již lukem ozbrojen byl a sestra jeho Onyra potravy nabrala, což na celý den i déle stačilo, Majola ještě jednou jako laskavý otec přistoupil k Dikinsonovi a políbiv čelo jeho řekl: T Jděte, mé děti, požehnání mé provázejz vás; nemeškejte však, neboť jistě půlnoci jest a měsíc nebude vám také již dlouho svítiti, A ty, Onyro, jak se maličko rozední, přinesiž mi tu potěšitelnou zprávu, že vás žádné neštěstí nepotkalo a Že tvůj bratr přede vším zlým dosti bezpečen jest11
Tu je oba ještě jednou polibil, mile stiskl ruku Dikinsonovi a rozzehnaje se s nimi propustil je od sebe a tak dlouho za nimi hleděl, dokud jich oči jeho neztratily. Potom klekl na kolena svá a vroucně bohu dekoval, že mu syna jeho Marana při živobytí zachoval, a prosil, aby mu ho zase brzy do rukou přivedl. Pak teprv vstana od země, ubíral se do své chatrné chalupy a tu ostatek noci s pokojnější myslí a v odpočinutí strávil
Dikinson a Onyra s veselým krokem chvátali na ono místo, kteréž jim bylo uloženo, a bratrská láska dodala jim srdce, že se žádného neštěstí nestrachovali. Však přece Onyra začasté zůstala tiše stati, když znamenala, že se kdes zdaleka cosi pohybuje. Každý stín stromu, každý šust nej-menŠího listu přicházel jí tak, jako by Amerikány slyšela, kteříž bratra jejího hledají, a myslila stále: „Zde aneb tamto před jejich ouklady se schováme," Posléz dostali se na kopec, kterýž se cípu ostrova dotýkal. Tu řekla Onyra: „Bratře, buď veselé mysli, naše nebezpečná cesta vzala své skončení; blízko odtud jest tvé obydlí, v němž bezpečně obývati budeš." Zdaleka slyšeli pronikavý křik mořských ptáků a stromové větrem klácení náramně skřípěli. Než přirozenost, matka vší zemské krásy, také se o to postarala, aby to strašlivé místo přece nějak okrášleno bylo.
Na břehu z vysoké skály prýŠtěl se potok a podle něho stála jeskyně, kteráž více podobenství měla, že lidskýma rukama udělána jest, než aby od přirozenosti tak způsobena byla, a dost možné, že v ní obyvatelé toho ostrova před
149
dávnými časy svou zbrojnici měli a žc po Časích skrze zemětřesení k zboření přišla; nebo do půlkola na způsob po-loměsíce stáli ještě tesaní kamenové, však veskrz mechem byli zarostlí, Před jeskyní bylo mnoho vysokých stromů, kteříž ji stínili; a ostatně to položení bylo tak krásnej že sobě Človek pěknějšího obydlí žádati nemůže; než jediné škoda, že toto místo nyní bylo pusté a ode všeho lidu uprázdněno.
Tito dva poutníci sedli pod strom na mech, a když sobě maličko oddechli, Dikinson počal své sestře vypravovati o lásce své imm/Hky, která/ s nim pro lásku t ľi aut ouz utekla. Jeho manželka byla z knížecího rodu, však zaporne-nuvší na svůj stav, zvolila sobě jej za manžela a šla s ním do Londýnu. Když Dikinson všecky své příběhy vypravoval a jaké kde nebezpečenství mě\} Onyra jej velmi bedlivě poslouchala a rovněž o lásce, kterouž k svému Maranovi má, přemýšlela. Najednou přišla na ni dřímota, a nemohŠi se od spaní zdržeti, hlavu na bratra svého sklonila Dikinson, an za celé tři dny a tři noci oka nezamhouřil, také žádal odpočinutí; podepřel hlavu na zetlelý dub a na té tvrdé zemi tak líbezně usnul, jakoť by pak na nejmekčejštch peřinách ležel
Zdaleka však od břehu přicházel jakýsi temný hlas i také šplochtání vesel bylo slyšeti, až potom malá lodí k břehu přirazila. Muž koží Ivovou prioděný na břeh vystoupil a jiný touž lodí dále na břeh táhl. Zdlouha od břehu kráčel nahoru a bedlivě celé okolí prohlížel. Toul chrastil mu na zádech a v ruce držel široce okované kopí, Aj, muž tento byl — Maran.
Nyní se navrátíme zpátky a maličko Maranových příběhů poslyšíme*
150
Kapitola devátá
Maran r anglickem zajeti* a jak na svohodu přiSei Zase mu nebezpečenství nastávala.
Když Dikinson Marana do svého stanu přivedl a rány mu obvázal, přišlo na něho libé spaní, kteréž jeho zemdlené tělo velmi občerstvilo, a necítil víc takových bolestí. Smutně ale kráčel z toho anglického ležení, že se tomu svému dobrodinci ničím odsloužiti nemohl. On neznal toho šlechetného Angličana, kterýž maje býti nepřítelem, nad Ma-rancm jako nejlaskavější přítel takovou outrpnost měl. Maran zticha podle něho Šel, a když přišli podál od ležení, Angličan na znamení své příchylnosti stiskl Maranovi ruku a řekl: „Odejdiž k svým" a z ocí se mu zmizel. Maran zůstal stati jako zmámený, nebo ode všech opuštěn byl a nevěděl, co sobě pocíti. Noc byla velmi tmavá a vůkol a vůkol nepřátelé stáli, Nepovědom v těch místech, nenalézal žádné cesty, kteráž by jej bezpečně odtud vedla. Posledně s jakousi zmužilostí vzal před sebe, že dále do lesa půjde a tam za nejaký čas ukrytý zůstane. ,Já jsem byl v boji/* pomyslil sobě, >jSnad již dvacetkrát byl jsem v nebezpečenství a bůh mne chránil; i proč bych měl nyní o jeho pomoci pochybovat!? Co bůh chce, to se stane a nebude mně lze tomu se vyhnouti" A tak poruČiv se do vůle boží, dále svou cestou kráčel Tu mu zase na paměť přišla jeho nejmilejŠí Onyra, kterouž s bolestným srdcem opustil; tu starý otec jeho, kteréhož ještě jednou do smrti viděti žádal V takovém zármutku a v truchlivých myŠlinkách položit se na zemi a o svém budoucím osudu chtěl přemejŠleti. Najednou zdaleka uslyšel hlas, kterýž ze zástupu lid! pocházel. Velmi tiše skrze křoví bral se dále podle toho hlasu, chtěje zvěděti, jsou-li to jeho lidé, anebo nepřátelé.
Než jak velice se lekl Maran, když spatřil tři evropejské vojáky, kteříž posadivše se v tu chvil i, peníze pocítati a snad se o ně dčliti chtěli. Když Maran blíže k nim přilezl,
151
zabodlo mu ještě více srdce. Vedle těchto vojáků viděl jednoho Amerikána jako hovado svázaného a poznal jej, že jest jeden z jeho nejudatnějších bojovníků, kterýž byv poraněn před jeho očima, na zemi padL Toto spatření dodalo srdce Maranovi; maličko nazpět postoupil, a napřáhna kopí své, rychle je jednomu Angličanovi do boku vrazil. Druzí dva, leknuvše se té smrtelné rány, na obrat byli ze země vzhůru a svých zbraní se chopili. Než Maran jako lítá j zvěr vrazil mezi ně a jednomu z nich z ruky meč vytrhl I a v témž okamžení druhého protekl, takže mrtvý na zemi I padl. Třetíj vida, že se tomu zuřivému lvu obrániti nemůže, nepremejšlel dlouho a v tu chvíli jako prudká střela prchl, nechaje všeho po sobě, o čež se prve s ostatními Angličany děliti chtěl.
Maran po této krvavé půtce přistoupil k svému krajanu, I kterýž svázaný na zemi ležel. Radost jeho byla veliká, že I jednoho Amerikána od smrti aneb aspoň od nejtežsího otroctví osvoboditi mohl. On hned tomu zajatému pouta rozrazil a z vazby jej propustil s takovou radostí, jako by nad největším zástupem nepřátel byl zvítězil, Potom Maran pilně se tázal, také-li by mu povědomo bylo, kde se Amerikáni poděli. VŠak ale tento nemohl mu Žádné zprávy dáti, než že množství zbitých a smrtelně zraněných na bojišti spatřil. Pak řekl: „Těmito slovy všecko ti vypravit! mohu. V prvním potkání myslil jsem, že se vítězství na naši stranu nachyluje; i byl jsem tím srdnatější, maje za to, že ty naše ukrutné vrahy na hlavu porazíme. Než kdo se mohl tomu pekelnému ohni jejich ubrániti? Kulky neustále mně okolo uší fičely a právě takovou kulkou byl jsem do nohy postřelen, takže jsem hned na zemi padnouti musil a více k potýkání dostatečný jsem nebyl. Nato vrahové naši takmer všecka těla našeho zbitého lidu prohlíželi a ještě tu množství poranených Amerikánů prve nevídaným způsobem a nejtežší smrtí zmordovali. Bědování a kvílení jejich bylo hrozné a srdce mé bolestí ve mně se pukalo. Pak také přišli ke mně. Byl jsem hned vzhůru a nebyl můj oumysl
152 I
jiný, než že jich ještě několik na věčnost odešli. VŠak vtom Angličané, vidouce, že na nohou stati mohu, zmocnili se mých rukou a svázali mne, jakož jsi sám ty vazby viděl, a vlékli mne za sebou více, než vedli. Těl z našeho lidu nespálili, aniž zahrabali, než zrovna na svrchku země ležeti nechali, pravíce, aby draví ptáci tyto mrchy za pokrm měli. A tak nyní víš, jak se se mnou dálo, a bezpochyby vŠickni naši ostatní od těch vrahů zmordováni jsou."
Při takovém vypravování oba Amerikáni velmi tiše dále do lesa kráčeli. Vtom ale uslyšeli hluk a hovoření většího počtu lidu; i dř jeden k druhému: „Tor nepřátelé jsou; vizme, abychom bezpečné místo nalezli, sice oba nešťastní jsme" Lezli tedy počtvermo skrze křoví, až pak k jedné jeskyni přišli, kteráž se jim dosti bezpečná býti zdála. Po malé chvíli nedaleko odtud táhl nepřátelský zástup a sem tam rozeslaní vojáci všudy Amerikánů hledali. V jakém strachu a ouzkosti byli tito dva Amerikáni, každý sobě může pomyslkL Jedva maličko tohoto strachu zproštěni byli, přišli angličtí špehýři a zde blízko jeskyně na zemi se posadivše čerstvou vodu z svých plechových lahvic pili i následujícím způsobem mezi sebou rozmlouvali.
Eduard: „Bratře, nemyslím jináČ, než že to sami ďáblové byli, nebo tak hrdinská mysl a zmužilost ani v Evropě není k spatření; stáli jako skála — a viděl-lis vůdce jejich? Ten bojoval jako lev, než padl jako komár"
Rondám: „Ovšem viděl jsem toho zuřivého tygra, ani na krok z místa neustoupil. Když ale upadl, to byl outěk toho divokého lidu; v to okamžení všickni jako myši zalezli."
Eduard: „Mně ho vpravdě bylo líto, toho nebohého mládence; žádal jsem sobě, kdybych ho živého byl mohl dostatí, nebo by zajisté za něho veliká vejplata byla/'
Rondám: „Že ty všecko pro peníze děláš; vždyť jsi jej mohl míti! Však ještě něco mi na mys] připadlo: mně se zdá, že se ten Amerikán uměl pevným udělati, neboť mu jediná*kulka kůže neprorazila, a snad od potýkání unaven mdlobou padl."
153
Vtom přišel zástup Angličanů a hlasem křičeli, že Žádného víc Amerikána k nalezení není, k tomu pravíce: „Do padesáti nejstateČnějších našich mužů před lesem zbili a ještě jednou tolik zajmouti musili, neboť z vyslaného zástupu ani jediného muže nenalézáme" Potom celý zástup pryč odtáhl.
Kapitola desátá
Manin byt od lva prefmdnut. Oba Amerikáni Angličanům txijoli lodí a fx> malém nebezpečenství k svému ostrovu připfouli.
Když se již Angličané daleko byli uchýlili a svítati počalo, Amerikáni v nejvetší tichosti vybrali se z své jeskyně a teprv ponejprv cítili, že žaludek jejich hladem zmořen jest. I šli sem tam pokrmu sobě pohledat!, V tu chvíli uslyšeli šust mezi houštím ii /dlouhá k mm lev približoval, kteréhož se prve nenadáli; jako oheň třpytily se oČi jeho a srst na něm vzhůru stála. Maran hned hotov byl do boje, chtěje lvovou silou lva poraziti a přemoci. Než zuřivý lev nedal se odstrasiti, slintaje velice a zatínaje zuby, a když Maran coufati počal, tato lítá zvěř vyrazila na něho tak prudce, že pazourům jeho více se vyhnouti možné nebylo. Vtom druhý Amerikán, maje meč přeostrý v ruce, jejž Maran svým nepřátelům odjai, promrstil jím Iva tak náramně, že s strašlivým řvaním na zemi padl, a Maran jej potom ještě svým kopím protekl. Na ten způsob Amerikán zachoval Marana při živobytí, kterýž Amerikána prve také z rukou nepřátel, ano snad od nejtěžší smrtí osvobodil. Nato Amerikán odřel lva a kůži z něho za plášť Maranovi dal.
Ještě za dva dny zůstali v té jeskyni a pokrývali se, nebo před nepřáteli ještě bezpečni nebyli, a z zabitého lva masem se živili, kteréž na slunci pekli a napoly syrové jedli. Třetího dne teprv pomyslili na cestu do své krajiny, než
134
veliká voda byla jim na překážku, a odkud měli koráb vžiti? Maran hned svou radou byl pohotově, aby totiž k moři otesané stromy svalili, a je na břehu svázajíce houžvemi, ten vor místo lodí na moře pustili; pak dí: „Bratře, bude-me-li v nebezpečenství, ty umíš plava ti a jáť to umění také velmi dobře znám." Jakž Maran řekl, tak se stalo a hned druhého dne ranním jitrem na moře se pustili.
V jakém byli nebezpečenství, snadno můžeme souditi, poněvadž vor mořskému zmítání nikterak odolati nemohl. Však v tom svém zármutku a strachu nebyli dlouho; když slunce zapadalo, uzřeli při jednom ostrovu, kudy se plaviti musili, malou lodí i s vesly, kteráž lidem, jenž na ten ostrov vystoupili, přináležela a provazy k vysokým stromům přivázána byla.^Také tu spatřili oheň a tím byli ujištěni, že sem bezpochyby nepřátelé mořskými vlnami zahnáni byli. Když se dále k ostrovu přiblížili, jaké to bylo jejich leknutí! Pět Angličanů na zemi leželo, aniť spí, a vytažené meče při sobě mají.
Amerikán, Maranův tovaryš, chtěl v tu chvíli všecky tyto nepřátely zmordovati; než Maran postavil se mu na odpor a takť k němu řekl: „Co chceš činiti, nesmyslný? Což nevidíš, že nám božská prozřetelnost pomoc opatřila, abychom, jsouce ode všeho nebezpečenství osvobozeny touto cestou šťastně domů se navrátili? Aneb chceš skrze svou nerozšaf-nou vzteklost tuto nejpěknějš! příležitost zmrhati? Medle, co myslíš, také-li bychom svým životem jisti byli? Jestli jednoho zamorduješ, jeho křikem ostatní se probudí, a jsi-li tím jist, že jich tu více skrytých není? Tu bys vidci a slyšel zbraně okolo hlav našich šuměti. Pojď, dokud čas a to štěstí nám propůjčeno jest; pojď, a vstup do lodí, kterouž hned odváži, a táhniž veslo tou silou, jakož i já učiním, abychom brzy vlast svou spatřili.11 Tiše tedy na lodí vstoupili a spěšně a bez hluku jako střela od břehu odrazili.
Božská moc všecky věci řídí a ctnost a nevinnost vždy zachráněna bývá, byť se již i smrt nad hlavou člověka vznášela. Oba Amerikáni plavili se již za několik dní a po-
155
sléz zemdleli tak velice, že ani více vesel utáhnouti nemohli. Jedné noci při plném měsíci spatřil Maran daleko odtud ostrov vysokými stromy okrášlený, a když se potom přibližovali, poznal, že jest to ono místo, kdež jeho starý otec, jeho milá Onyra a všíckni ostatní příbuzní přebývají. Ta radost, že se s nimi opět shledá, dodala mu nové síly a počal jako nejsilnějŠí muž veslem táhnouti, Väak v té rychlosti sotva jedinou míli se plavili, nenadálý vítr pojal lodí jejich, odrazil je od břehu daleko a jimi náramne zmítal. Kam se v tu chvíli octli, bůhsámví; ani jednomu, ani druhému ostrov z té strany znám nebyl. Po mnohém zmítány a když se již dosti od své vlasti byli vzdálili, teprv Maran poznal, že přece daleko od svého ostrova není. Prudké more, kteréž se v oné straně jako vítr točí, za dvě míle cesty je zaneslo a vyvrhlo v úžinu, kterouž se potom po mnohých nesnázích k ostrovu dostali. Když z tak patrného nebezpečenství vyvázli, Maran, vzpomenuv na svou Onyru, nabyl nové síly a žádal toužebně, by v tu chvíli u ní býti mohl. Posléz připlouli k břehu a prve, než lodí uvázána byla3 Maran vyskočil z ní a radostně kráčel cestou, děkuje bohu, že ho ode všeho zlého ostříhal a šťastně jej do vlasti přivedl.
Kapitola jedenáctá
Maran sitati milot t Onyru nalezl v rukou cizozemci?. Chtě f Dikinsona zamordo-rrttit rsak od Onyry zvčdřl. kdo on jest.
V tom pustém místě, neb tu kolem okolo daleko žádný nebydlel, Maran za velikou chvíli obcházel, a přiblíživ se k jeskyni, kdež se Angličan, bratr Onyry, před ukruten-stvím Amerikánů byl skryl, uslyšel tiše lidi dychati. I ohlížel se na všecky strany a zůstal stati. Než kdo mně vypraví uleknutí toho Amerikána? Kdo jeho ouzkost? Kdo jeho zuřivost? To vše v jednom okamžení jeho srdce opanovalo.
156
Maran viděl svou Onyru, že na prsích cizozemce odpočívá. Tak sebou škubne pocestný, když nenadále hrom do dubu tluče, kdež se on před lijavým deštěm skryti chtěl — Maran ještě nevěřil zraku svému, přiblížil se dále a znova bedlivěji obě osoby prohlížel; však vždy viděl svou Onyru. Zubami skřípěl, oči jeho ohněm se jiskřily, pěny mu stály u huby a na všech oudech se třásl.
Maran viděl tu osobu, kterouž s nebezpečenstvím svého života od smrti zachránil a kterouž více než samého sebe miloval; tu spatřil nyní v rukou cizího muže, když právě na to myslil, že již Onyru jakožto svou milou manželku objí-mati a její lásky požívati bude. „Ha, Onyro,<£ zvolal s zuřivostí do pysku se kousaje, „takto-li odměňuješ mou lásku? ó by mně možné bylo docela tebe z mého srdce, ano i se mysli vypudili; nejsi hodna mé lásky; než běda mně, že tě příliš miluji, Ach Onyro! Onyro! Jak jsi ty mi nevěrná, a přece tě miluji; také-li mne můžeš tak velice soužití a trá-piti! VŠak proč prodlévám a nechám ji v rukou cizozemce, jejího milovníka? ProČ obou smrtí nemstím, vždyť obou provinění veliké jest? A což není hromu, kterýž by jej na tom místě rozrazil? Aj tedy já sám nad ním se pomstím a pak nechť ona pláče nad jeho mrtvým tělem dosytosti; jeho rozsápám k jejímu posměchu a ohyzdnou duši jeho zlým bohům na věčnost odešli." Tu napřáhl Maran sve okované a ostré kopí na Angličana, rána byla vzhůru a již jej proteknouti chtěl. Však v to okamžení trhl rukou a zůstal jako kámen nepohnutelný a kopí vypadlo mu z ruky. Ještě jednou pohlédl naň, zdali ho toho cizozemce obličej neklama — a s jakým podivením poznal, žeť to ochránce jeho jest, kterýž jej z rukou nepřátel byl vysvobodil
Maran lekl se ho náramně a dva kroky nazpátek coufl Velikou bolest v svém srdci nad tím cítil, že toho tak blízko a jako verného milovníka u své Onyry vidí, kterýž jej nedávno od smrti osvobodil. Rozmejšlel se za hodnou chvíli a pak zase tato slova promluvil: „Proto jsí mně tedy život zachránil, abych na tak ohavné věci patřit! musil; ne — já
157
ti nejsem ničím povinován, ničeho ti dlužen nejsem, neboť tys mne z smrti vydobyl, abych skrze tebe tím větší trápení snášel Ty tedy, ještěrčí plemeno, musíš umříti, ano rukou mou shlazen býti."
Spěšně zase své kopí chopil, a chtěje znova napřáhnout), uslyšel Onyru, kteráž ve spaní takto zvolala: „Ó Marane, můj milý, kýž tě mohu ještě jednou spatřiti!" Tento laskavý hlas pronikl srdce Maranovo, však v tu chvíli tato slova na zlou stránku sobě vykládal pravé: „Ha! Ve spaní tvé svědomí tě hnete, kterého bdíc udusiti nemůžeš!'* Zase s pohnutým srdcem takto mluvil: „Ó bys tak ke mně mluvila^ když procitneš! Ó by opět ten hlas tvého upřímného srdce byl! Ach já se nemohu více zdržeti, musím tě obejmouti." Tu Maran sklonil se k své Onyře a její rozpálené líce líbal, až se ona zc spaní protrhla a Marana, nevědoucí koho, s urputnými slovy od sebe odstrčila.
Maran na to vykřikl: „Ó nehodná! Má přítomnost takové tobě hrůzy nahnala, Že se víc nepamatuješ na naši lásku? Bojíš se o svého milovníka, aby ho Maran svou rukou nezahladil? Padni mu okolo krku, líbej ho ještě jednou a naposledy; učiň to, jakož jsi svému Maranovi činívala; těš se s ním ještě jednou, neboť se již smrt nad jeho hlavou vznáší/1
Tu teprv Onyra z svého sna procitla; hleděla na Marana jako u vytržení a poznala, že jest její milý^ s kterýmž se právě tou chvílí ve snách obírala. Rychle se vzchopila a vzkřikla: „Marane!" a padla mu okolo krku. Maran však odstrčil ji od sebe a znova napřáhl kopí proti Dikinsonovi. Onyra náramně vzkřikla a Dikinson, protrhna se ze spaní, velmi rychle vstal od země. V tu chvíli Onyra do rány Maranovi se postavila a zvolala: „Nešťastný mládenče, čeho se dopouštíš? Můj bratr jest, kterého tak ukrutně za-mordovati chceš; aneb jestliže chceš, abych i já umřela, tedy zabij jej, však dříve mne, tvou milou Onyru, probodni!"
Maran hleděl na ni s podivením a nemohl slova promlu-
158
vití; posledně s zajikavým hlasem tázal se Dikinsona: „Cizozemce — tys — její — bratr?"
Dikinson: „Ano, příteli, tvá milá Onyra jest má vlastní sestra; sestra má. kteréž jsem tak dávno hledal a nalezl jsem ji právě tím časem, když mně nej ukrutnější smrt nastávala. Marane, tvůj dobrotivý otec jest ochránce můj, on mně toto před smrtí bezpečné místo vykázal a má nej milejší Onyra jako anjel strážce na tuto poušť mne dovedla. Od první chvíle až do této hodiny mě živí a otec tvůj jest tak milostivý, že mne chce před smrtí zachrániti"
Maran: „Ó bože! Jak šťastně jsme se shledali! Velmi podivný jest příběh tvůj."
Dikinson: „Nejprve mám za život svůj Onyře co děkova-ti, její přímluvou, aČ mne předtím neznala, byl jsem v první prchlivosti Amerikánů od smrti osvobozen. Však zase najednou všecken tvůj lid zbouřen byl, když jakéhos starce na nosidlách uprostřed shromáždění přinesli, ktervž spatřiv mne, mdlým hlasem zvolal: ,Zabijte jej! Vrah jest Mara-nův!1 I vlékli mne k hranici zapálené a již jsem smrt před očima měl. Než divným řízením boSím strhlo se povětří, hrozný déšť uhasil hranici a přenáramná tma zastínila mne, že jsem z ukrutných rukou jejich vyváznouti mohl.**
Maran; „Tedy tak veliké bylo již tvé nebezpečenství! A já nevděčný — byl bych tebe, mého ochránce, sám ukrutnou smrtí shladil!"
Dikinson:,Ještě mému neštěstí nebylo konce. Když jsem praveným způsobem smrti u Šel, mnohém horší věci na mne očekávaly. Hlad mne trápil, kteréhož jsem jaktěživ nezakusil. Bloudil jsem dlouho, nevěda, kde hlavu skloniti a jak se hladu ubrániti. Až pak potom má milá sestra a tvá nejmi-lejŠí Onyra hledajíc mne nalezla a do příbytku otce svého uvedla, Zde jsem jim vypravoval příběh svůj a Majola poznal, že Onyra jest sestra má. Nato vyjevil jsem, že Maran není zabit, nýbrž že mou rukou od smrti zachráněn byl. Nakrmili mne tedy dosytosti a Majola poručil, abych se v této jeskyni tak dlouho kryl, dokud bych se bezpečně do
15*
své vlasti navrátiti nemohl."
Maran: „Ó neočekávané štěstí! Onyro, Dikinsone, po-přejtež, abych vás objal, oba veliké lásky hodni jste. Jaká to radost! Jaké potěšení, že já tebe, Onyro, s bratrem tvým a mým ochráncem šťastně nalézám; a jakou radost bude míti náš otec, když nás všecky pospolu spatří! Však ty, Dikinsone, pravíš, že nás opustiti chceš?"
Dikinson: „Příteli, též i já mám upřímnou manželku a rozmilé dítky, kteréž s pláčem po svém otci toužejí; musím vás tedy opustiti. Však památka tohoto šťastného dne navěky v mé paměti zůstane, jakož manželský svazek mezi tebou a Onyrou našeho příbuzenství navěky zrušiti nemůže. Ještě jedno od tebe zvěděti chci. Marane, poněvadž při životě zachován jsi, také-li se smrti od Amerikánů obávati
mám?
Maran: „Bohu přisahám, že tebe nic zlého nepotká, ano-brž budou tě korunovati venci a vonnými květy, jako bys byl první král Amerikánů."
Dikinson: „Jestli tak jest, jakož se tvým slovům cele do-věřuji, opusťme tuto poušť, kteráž mně potud tak strašlivá byla, a navraťme se k otci našemu, aby věděl, aby přesvědčen byl, že Maran jeho před smrtí zachráněn byl."
Nato Maran ujal svou Onyru za ruku a cítil v srdci, čehož prve ještě nikdy tak velice neznamenal, že pro ni živ jest a pro ni umříti že by ho na světě větší štěstí potkati nemohlo. S ochotným krokem pospíchali k příbytku otce svého a krásná denice svými papršlky již celou oblohu osvěcovala. Na cestě Maran všecky své příběhy Onyře vypravoval a Onyra mu nejmenŠího zármutku, kterýž za ten celý čas mys) její kormoutil, nezatajila.
160
Kapitola dvanáctá
Amerikáni zajali Angličanku a tmu fest manželka Dikimona,
Na tom ostrově boží řízení předivně svou moc okázalo. Jedna truchlivá příhoda druhou stíhala, a přece byly jako základ k budoucí radosti. Kdo by řekl, že v této čeledi ještě větší radost nastane? Když Onyra, jakož obyčej měla velmi často svého bratra navštěvovati, jedné noci odešla a Májo-la, pěstoun její, na lože byl se položil, nenadále zatloukli na chalupu jeho a hluk většího počtu široko se rozlíhaL Spěšně vzchopil se z svéhq lože a obklíčila jej hrůza, že snad Dikinsona, kteréhož Amerikáni od první chvíle hledali, chyceného vedou a Onyru z nepravosti viniti budou. Třásl se na všech oudech a v prvním okamžení nespatřil než Amerikány, kteříž strelami a kopími ozbrojeni byli. Tu vystoupil jeden z nich a takto mluviti počal:
„OtČe národu svého, vštekní tě líbáme jakožto děti a radost dětí svých mile a rád přijmeš. Jakž se zdá, zejtřejší den k obzvláštní slavnosti od boha našeho ustanoven jest a za slušné uznati musíme, abychom mu ty oběti obětovali, kteréž on nám sám do rukou dává. Jakož víš, hledali jsme Angličana, jenž vrah jest tvého Marana; aneb také bděli jsme na břehu, aby snad zlotřilí nepřátelé ostrova našeho v tajnosti se nezmocnili a snad jako naše bratry nás všech nepomordovali. Při jasném měsíci prudkým větrem k našemu břehu lodí hnána byla, kterouž jsme hned za nepřátelskou drželi, Všickni byli najednou vzhůru 4 chtěli jsme vrahy naše mordovati"
Majola: „A jistě byli to naši Amerikáni, jenž se s slávou z boje vracejí?*1
Amerikán: „Vpravdě bylo anglické záhubné plemeno. V tu chvíli vystoupila z lodí Angličanka s dvěma dětmi a za nimi Angličan. Radost naše byla tak veliká jakož jejich leknutí. Dali se do hrozného křiku a žena s pláčem padla mi k nohám a volala: ,Smiluj se — smiluj se nad mými
161
dětmi; zabijte mne nešťastnou, jen mým dětem život darujte, nebo já neštěstí jejich příčina jsem!*
Všickni jsme je obstoupili a hned někteří chtěli tyto k vzácnější oběti ustanovené Angličany na místě pobiti. Než nedopustit jsem já toho, pravě, že na nás v té věci nepřísluší souditL Zde jsou uprostřed nás; ty tedy, Majolo, suď, jejich smrt i život v tvé moci jest."
Hned se zástup na dvé rozrazil a vedli krásnou Angličanku s dvěma dítkami před Majolu. Padla mu k nohám a s pláčem ho žádala o milosrdenství a více ještě, aby se nad jejími nešťastnými a nevinnými dětmi smiloval.
Majola, jenž jejími slzami a tím více neštěstím nevinných dítek pohnut byl, promluvil k zástupu v tato slova: „Známo vám jest, že jsem potud v nižádné věci křivého soudu nevynesl; protož ani tuto svědomí svého nezkálím, nýbrž jakž uznám, tak souditi budu. Mějtež strpení, až zvím, za jakou příčinou k tomuto našemu ostrovu připlou-la." Posledně kázal Amerikánům zase na břeh odejiti.
Nato Majola, vážný stařec, poručil Angličance, aby s svými dítkami do chalupy jeho vešla, taktéž Angličan, průvodce její. Majola nepomyslil, aby se jí nejprve tázal, jakou se příhodou na tento ostrov dostala, než především snesl všecko jídlo, jež v svém příbytku měl, aby pojedli; však žádný se pro pláč a zármutek ničeho netekl
Majola (po nějaké chvíli): „Řekni, ženo, proč tak velice pláčeš? Také-li se mne bojíš? Vždyť jsem muŽ poctivý; ještě nikdy z úst mých nevyšlo zlořečení a můžeš bytí ujištěna, že ani na tebe, ani na tvé děti nic zlého nedopustím, nebo život váš v mých rukou jest."
Angličanka: „Smrti se nebojím, anobrž s potěšením jí vstříc pospíchati chci. Však pohlédni na tyto nevinné nešťastné dítky — krvavou oběť mé přílišné lásky! Také-li nemá mé mateřské srdce nad nimi bolestí se pukati, když vidím, že bídně, ano snad že nejukrutnější smrtí mimo tvé vědomí zahynouti musejí?"
Majola: „Dobrá ženo, již jsem pravil tobě, že smrt vás
162
všech v mých rukou pozůstává; nalézáš-li milost u mne, i lid můj tebe jako mou vlastní dceru a dítky tvé jako mé vlastní vnuky milovati bude."
Angličanka: „Dobrý otče, jak ti mám za lásku tvou děko-vati! Než ještě jedno* Ach těžce mně na srdci leží, že jsem, matka nešťastných dětí, i svého manžela ztratila. Ó Bože! To jest na mne, usouzenou a ztrápenou matku, příliš mnoho; není možné, abych já takové neštěstí jedno po druhém snesla. Odpusť, jestli jsem příliš mnoho promluvila, odpusť, nebo má zkrvácená duše velikým soužením sevřena jest"
Majola: „Ctná ženo, i také já nešťastný jsem a mohl bych s tebou zároveň sobě hořekovati. Věřím, ty jsi milovala svého manžela, a můžeš-li pochybovat!, abych i já svého syna nemiloval? On byl má podpora v mém sešlém věku a lid můj ztratil takového muže, kteréhož by všickni krví svou vyplatiti chtěli. Než bohu buď poručeno, nás obou neštěstí veliké jest, však dověřmc se jeho nestihlé milosti, že nás obou potěšiti může. Snad manžel tvůj kdesi po lese bloudí a syn můj také snad ještě naživě jest."
Angličanka: „Ó bys pravdu mluvil, ó by živ byl! Ale co naplat, mé oči ho přece nikdy nespatřejí. Ach jaké to trápení! Stokrát raději volím umříti, kdybych ho více spatřiti, s ním shledati se nemohla"
Majola: „Upokoj se, dobrá ženo, milost boží žádného neopouští; buď dobré mysli a zajisté i ty radosti se dočkáš. Řekni mně pak, jak jsi na tento ostrov přišla; aneb kam byla tvá cesta, že tě sem moře zaneslo? Medle pročs nečekala, až by se tvůj manžel zpátkem byl vrátil, aneb aspoň tobě'zprávu o sobě byl dal?"
Angličanka: „Není možné, abych ti všecky příhody vypravila, kteréž mne v čas života mého potkaly, a byť mohla, snad by tě tak dlouho poslouchat! omrzelo. Věz tedy na-Iťritce, že jsem z knížecího rodu a pošlá z francouzského království; pro lásku však k svému manželi opustila jsem vlast, zapomenula jsem se na všecku čest a tak slavným knížecím rodem jsem pohrdla. Když jsem všecky své nej-
163
dražší klenoty a okrasy sebrala, dali jsme se na outěk do Londýnu, Jakou jsem nečWt mateři a příbuzným svým učinila a že na všech stranách a ve všech končinách hledána jsem byla, to sobe snadně mysliti můžeš. V tom slavném anglickém městě byli jsme v manželské lásce a svornosti několik let živi; naše obydlí bylo vždy skrovné a všecko vždy bez marné nádhernosti, tak aby můj vyšší stav ani skrze drahý kroj, ani skrze skvostné hodování a veselosti k prozrazení nepřišel. I také své knížecí jméno Monteskie jen v sprostné příjmení Efrozina Rival jsem změnila. V těch letech naše největší a nejprednější péče byla o vychování dítek, kterýmiž nás Bůh potěšoval. Když se potom stalo, že Angličané z králova poručení znova proti Amerikánům táhnouti musili, dílem vyhledávání slavnějšího jména a cti, a dílem přísní rozkazové, jimž se žádný opříti nesměl, i také mého manžela přinutili, že se na tu nešťastnou a pro mne nejškodnějŠí cestu vydal. Mimoto více, že tuto cestu před sebe vzal, pohnula ho ta příhoda, že v svém mladém věku mezi Amerikány svou sestru ztratil a tu nyní zase naleznout! mínil Nemohu povědíti tu bolest mého srdce, když se ode mne odloučil. Hořké slzy byly můj každodenní pokrm a nápoj a od té chvíle mysl má nebyla k upokojení. Již tomu dvě léta minula, co jsem o něm ani slova neslyšela, Protož umínila jsem sobě do Ameriky za ním se plaviti a Žádné nebezpečenství nebylo tak strašlivé, aby mne od toho mého oumyslu odtrhnout! mohlo. V mém největŠím trápení ještě Bůh na mne jiné zlé dopustil. Po celé cestě, kamž jsme koli připlouli, s bolestným srdcem tázala jsem se po svém manželi, však žádný o něm nic věděti nechtěl, aniž ho podle jména znal. Posléz od některých Angličanů dána mi byla zpráva, Že mnozí z lidu jejich od Amerikánů zajati jsou a že bezpochyby na ostrov, jejž Joa dei Sur jmenovali, do otroctví aneb dokonce na smrt odvezeni byli. Jako prudká střela běžela jsem k břehu, a vstoupivši na lodí, kázala jsem, aby pro brzčejší vysvobození manžela mého ani jedním okamžením nelcnovali.
164 I
Když jsme tedy naprostred moře připlouli a správce lodí mne ubezpečoval, že váš ostrov Joa del Sur tak daleko odtud býti nemůže, v tu chvíli strhl se náramný vítr a strašlivé hromobití na všech stranách vztěkati se počalo. Ten předobrýmuž, správce lodí, vida, v jakém nebezpečenství jsme, nejprve o mne a mé nebohé děti největší starost měl; a protož kázal, abychom se na bárku retovalL Tento můj starý věrný sloužící vzal jedno dítě do náručí a já druhé a vstoupili jsme na bárku, a když i mé sedmileté pachole z lodí přenésti chtěl, v tom okamžení ze dvou stran hromové do lodí udeřili a ji na dvé rozrazili, Běda, přeběda mně, nešťastné matce! Mé nejmilejší dítě před mýma očima s ostatními všemi a se vším mým bohatstvím u vodách mořských utonulo. Ach tuť mé bolesti a všeho neštěstí míra byla doplněná. V tak hrozném zármutku nechali jsme bárky, kamž ji vlny mořské nésti chtěly, až pak posledně k tomuto vašemu ostrovu jsme přistáli a od lidu tvého zajati byli. Tu vidíš mé jedno neštěstí po druhém; ztratila jsem manžela, ztratila i syna i všecko bohatství a snad posledně i já i dítky mé ukrutně života zbaveni budeme. Kterak tedy, nešťastná já, nemám naříkati?u (Pláče usedavě.)
Majola celý tento její příběh velmi pozorně poslouchal a nemálo pohnul se v srdci svém, takže zvolal: „Veliké jest tvé neštěstí! A bolestí nad tebou div slz nevyplévám! Než prosím, jíž mně, šlechetná paní, pověz své jméno a manžela tvého,41
Angličanka: „Dobrý otče, již jsem ti oznámila, že nynější jméno mé jest Efrozina Rival, a manžel můj jmenuje se Dikinson."
To slovo Dikinson uslyšav, Majola jako v mysli vytržený radostí od země vyskočil. „Dikinson, Dikinson jmenuje se manžel tvůj? Ó bože! rád bych tuto radost na nějakou chvíli před tebou skryl, ale nemohu pro tvůj veliký zármutek, musím vyjeviti. Dcero, slyš! Brzy, brzy svého manžela zase upatříš — není ztracen — živ jest"
Angličanka; „Dikinsona spatřím? Živ jest?" A vtom ra-
í 165
dosti omdlela. I dítky její radovaly se přenáramně a okolo matky své radostí skákajíce rukama tleskaly. Za nějakou chvíli zase k sobě priala, a jako by prve ve snách byla, opět se tázala: „Pravíš, dobrý otče, můj manžel jest živ? Opět se S ním shledám? Přísahou tě zavazuji, mluv, kde jest můj Dikinson? Také-li na vašem ostrově? Snad tvým otrokem? Pověz, ať k němu běžím, ať mu do rukou padnu. Ty nic neodpovídáš! Čili z mé upřímné lásky jen posměch míti chceš? Ó ukrutníku! Nemáš lidského srdce, nic nevíš o manželské lásce! Pojďte, děti, nechť nás raději nejlítější zvěř rozsápe, než abychom jedinou chvíli u takového muže strávili, kterýž z neštěstí svého bližního jen posměch má."
Majola: „Ženo nerozšafná! Také-li takových vejčítek a pohrůžek zasluhuji? Bez příčiny mé srdce kormoutíš. Pravímť, že Dikinson živ jest, a na tom přestali můžeš."
Angličanka: „Ach, živ tedy jest?*
Majola: „Ano, živ jest a brzy jej zdravého spatříš. Věz, že jsem ho skryti musil, aby ukrutné smrti ušel, nebo se veške-ren lid můj domníval, Že Marana, syna mého, zabil, o $emž já nyní jinač zpraven jsem. Věz také, že sestra Dikinsonova Onyra, kterouž jsem já za svou vlastní dceru přijal, jest milenka Maranova."
Tu teprv Angličanka svou chybu poznala a prosila, aby jí Majola odpustil, že jej z přílišné lásky k svému manželi tak velice urazila. Mezitím také Majola netrpělivý byl, že Onyra od Dikinsona nepřichází, nebo již noc byla minula a pomalu slunce za horami vycházelo. Pak řekl: „Měj zde strpení! Vstříc půjdu Onyře, a až se navrátím, o tom všem, což jsem ti pravil, přesvědčena budeš."
Rychle, vzchopiv se a vzav kopí, dal se na cestu, kudy Onyra k svému bratru chodívala. Efrozina, jsouci velikou radostí naplněna, že svého milého manžela spatří, dítky své objímala a tisíckráte Majolovi žehnala.
166
Kapitola třináctá
Majnh, jda VítHc Onyh, shledat se s svým synem.
Majola byl již na půl cestě, když zdaleka Onyru svou spatřit. I podivil se nemálo, když poznal, že s ní jde i Dikinson i ještě jiný, jemu neznámý muž. Maran také zdaleka poznal otce svého, a prve než se starý otec nadál, Maran padl mu okolo krku. Majola s podivením pozdvihl hlavy své a nepoznal ho v to okamžení, nebo ten oděv přicházel mu neznámý; mezitím oči ho přece nemejlily, poněvadž viděl obličej, kterýž obličeji syna jeho naskrz podobný byl. Maran, nevěděv, co sobe z toho vzíti má, že otec k němu žádné lásky neukazuje, padl mu k nohám a zvolal: „Otče, neznáš svého Marana, čili ho nenávidíš?" Tu teprv Majola poznal hlas jeho, objal jej s otcovskou láskou a volal: synu můj! Milý synu!" a pro radost více mluviti nemohl.
Zatím také přišel Dikinson a sestra jeho a radost jejich byla veliká, že se všickni tak nenadále sešli. Majola každou ránu prohlídl na těle syna svého, a líbaje je, myslil, že to nejplatnějŠí lékařství jest. Když se potom jeho veliká radost maličko utišila, musil mu Maran ještě na cestě všecky své příhody, i jak se byl s Onyrou a Dikinsonem shledal, vy-pravovatL Ještě nebylo konce tomu vypravování, když se bylí blízko Majolovy chalupy dostali. Tu teprv starému otci na mysl připadlo, jak znamenitý a drahý poklad v jeho chalupě skrytý jest Najednou zůstal stati.
Majola: „Ó moji milí, pro radost, že svého Marana mám, zapomněl jsem vám svůj dnešní sen povědíti. Posaďte se tuto a dejte pozor, zvlášť ty, Dikinsone, neboť tobě snad mnoho na něm bude záleženo." Posadivše se všickni, bedlivý pozor dávali.
„Ovšem jen sen jest, co vám teď vy pravo vati chci; však ale i sen něco může vyznamenávat! a neobyčejnou příhodu nám předpovědítL Tiše seděl jsem v chalupě své; i zdálo se mi, že slyším velmi silně na dvéře tlouci a že množství
i 167
našeho lidu před chalupou stojí. Vzchopil jsem se a vejda mezi dvéře spatřím uprostřed zástupu Angličanku, ana dvě spanilá pacholátka za ruce drží. Vzrostu byla krásného a outlá jako prut, měla belavé vlasy, kteříž jí přes bílé prsy dolů viseli. Oči její byly plné ohně a tak černé, tak milostné, zeť jsem jeŠte krásnějších neviděl. Také hlas její byl libý i od?v anjelský. Kteříž ji přivedli, dali mne ji za otrokyni aneb pravdu ml uviti, abych po vůli své na ni soud vynesl; však laskavě jsem ji přijal a posilnil pokrmem. Nato mi vypravovala všecky své příhody; nešťastná byla — a šťastná jest. Však chcete-li slyšeti její nešťastné příhody, doma vám všecky povím."
Dikinson při tom příběhu byl celý zmatený, hleděl na všecky strany a v tváři brzy zbledl a brzy zase zčervenal Onyra snažně prosila otce, aby ještě dále vypravoval, i Maran byl žádostiv její nešťastné příhody slyšeti. Než Dikinson byl smuten, nepokojné mysli a velmi často vzdychal
Majola: „Tak tedy slyšte: Já jsem,' pravila Angličanka, ,z knížecího rodu; pro lásku k manželi mému Londýn jsem opustila a po moři vydala jsem se za ním, kterýž proti Amerikánům táhl Všudy mě neštěstí pronásledovalo, mé všecko bohatství na zkázu přišlo a já nešťastná přece nikdy více svého manžela nespatřím!* Vtom jsem se ze sna probudil; a hle, spatřím ji vpravdě před sebou stati!**
„Ó Bože! Má manželka Efrozina!" zvolal Dikinson a prudce jako jelen, kteréhož psi honí, vběhl do Majolovy chalupy.
168
Kapitola čtrnáctá
Dikinson shledal se (ěz s svou manželkou Ef rozinou.
Nemohl sice Dikinson cele věřiti slovům Majolovým, neboť on vždy pravil, že se mu tak ve snách zdálo; přece však v svém srdci predzvídal, že v tom vypravování nějaká pravda skrytá býtl může. Neptaje se tedy více Majoly, vzchopil se na rychlost a běžel, aby v touž chvíli svou nejmilejŠí Ef rozinu obejmouti mohl Kdo nám vypraví těchto věrných a upřímných manželů radost? Mé péro k tomu jest příliš slabé. V prvním shledání a spatření oba zůstali jako kámen nepohnutelní a všecka jejich řeč byla: „Dikinsone!** „Efrozino!" Množstvíkrál objali se vespolek a slzy radosti pořád jim v očích stály. Pak Dikinson i své milé dítky objal a Efrozina mu v tu chvíli všecky své příběhy vypravovat! musila.
Když se ty věci dály, Maran a Onyra ještě seděli u svého otce a nemálo se divili, jaká by příhoda Dikinsona byla potkala. Tu teprv Majola vypravoval vše, což se minulou noc bylo přihodilo, a pravil, že tato Angličanka vpravdě jest Dikinsonova manželka, Všickni najednou byli vzhůru a spěšným krokem k chalupě pospíchali. Zatím Dikinson stál před dveřmi $ svou milou manželkou a dítkami, čekaje, aby Majolovi s vděčností poděkovali mohl Když Majola přijda před chalupu zůstal stati a okolo něho Maran s svou Onyrou stáli, Dikinson s svou manželkou padli mu k nohám a s slzavýma očima jakožto svému nejmilostivějšímu ochránci děkovali
Ještě jim Majola nedal žádné odpovědi a již se sem byl přihrnul zástup Indiánů, kteříž s hlukem a hrozným křikem volali, aby zajatý Angličan na smrt vydán byl V tu chvíli shromáždilo se lidu veliké množství, i knězi byli pohromadě, aby Angličana na smrt odsoudili. Také po nedlouhém času z dříví udělali hranici, kterouž na všech stranách zapálili,
169
Majola, jakmile svůj lid spatřil, poručil Maranovi i ostat* ním do chalupy vjíti a Indiánům dal znamení, že Angličan tou smrtí odpraven bude, jakáž mu prve od veškerého lidu jedním hlasem přiřčena byla. Mezitím vejda do chalupy pověděl Maranovi, jak by se v té důležité věci zachovati měl, a Dikinsonovi i jeho manželce a dítkám poručil, aby za ním šli. Ta cesta byla jim nejtruchlivější a veliký zármutek opanoval jejich srdce, ač vždy dobrou naději míti mohli, že jim Maran v tomto posledním a největším nebezpečenství svou pomocí přispěje.
Když přišli uprostřed shromáždění, z jedné strany stála hranice, kteráž jedním plamenem vzhůru plápolala, a veŠ-keren lid jedním hlasem volal: „Ať umrou krve naší žízniví vrahové!" Než v to okamžení rozlíhalo se daleko široko; „Stůjte, ukrutníci!" a mimo nadání Maran stál uprostřed zástupu. Viickni, velikou hrůzou byvše předěšeni, rozstou-pili se na dvě strany, a zbraně i obětní nádoby z rukou vypustivše, na své tváři padli, a nemyslili jináČ, néž že Ma-ranová ducha vidí. Maran v tomto jich předěšení takto mluviti počal: „Proč se lekáte a děsíte? Také-li se bojíte mé pomsty, že mého ochránce na smrt vydati chcete? Pozdvihněte hlav svých, ať vidíte, že před vámi stojí ten cizozemec, kterýž vůdci vašemu z milosti život daroval Jest vpravdě můj obhajitel a slovem, veiikomyslný ochránce, kterýž i mé těžké rány uleČil, a žena podle něho stojící jest vpravdě jeho upřímná manželka a tyto dítky jsou vlastní dítky jeho; a co vám snad k víře nepodobné přicházeti bude, Onyra, má nevěsta, jest vlastní sestra jeho. Také-lí se tedy kdo z vás opováží na jednoho aneb druhého ruku vztáhnouti? A jestliže přece ještě krvežízniví jste* zde probodněte Mara-na, prsy své vám nastavuji, však i Onyru se mnou do ohně uvrzte."
Veškeren zástup stál za velikou chvíli jako u vytržení a dlouho nemohl žádný promluvili, nebo tyto všecky veci velmi divné jim přicházely. Posléz s velikou radostí a vej-skaním obstoupili Marana, Dikinsona i všecky ostatní,
170
a sbírajíce kvítí a vijíce věnce, jim je na znamení dobrého přátelstva na hlavy vstavěli. Ten den na tomto ostrově mezi Indiány byl nejradostnějŠí a nejslavnější, nebo prve na něm tak rozmanitých zpěvů slýchatí a tolikerých tanců vídati nebylo. Od té chvíle pro Dikinsona a jeho Čeleď z krásných ratolestí velikou chalupu stavěli a jej s novou radostí, s tancem a vejskáním do ní uvedli.
Dikinson s svou milou manželkou jakož i Maran s svou Onyrou zůstali na tom ostrově Čas svého života a mnohé dítky k vycvičení divokého národu zplodili. Mimoto Dikinson po všecka léta se vynasnažil, aby Indiány od mnohých nelidských obyčejů odvrátil, a pomalu mnohá křesťanská naučení mezi nimi uváděl, takže potom mezi jinými Amerikány za mírnější a mravnější národ držáni byli.