MARIE: Kdoví, čím budeš, a co potkáš lidí, a lcp.sfch
než já. Tak mě nech bejt. RAFAEL: Když já nechci, aby to přestalo - ( MARIE: Bude to lepší. I pro mě. Prosím tě, už mě netrap.
RAFAEL: Já tě trápím? - Tak mi vynadej, ale neposílej mě pryč. Aspoň tenhle rok ne, aspoň dneska, aspoň teď - a pak pudu sám, ale teď ne! (Obejme ji a . líbá ji)
Shora je slyšet voláni: Rafaeli! Rafaeli!
(Svěsí ruce) Co je?
Ticho.
Marie. Já jsem proved něco hroznýho. MARIE (neposlouchá ho): To jsi neměl -RAFAEL: Musím ti to říct! MARIE: To jsi neměl. (Pláče)
RAFAEL: Jestli to opravdu chceš, tak už se neuvidíme. Marie zvedne košík.
(Stojí proti ní) Já ti to všecko řeknu, všecko! MARIE: Ne, (jde rychle ke dveřím, ohlédne se) nechocf
se mnou prosím tě! (Odejde)
Rafael stojí na místě, dívá se za ní. PRAZKA (shora): Rafe, slyšíš mě?
Pražka přichází.
Co kdybysme dali Královům ten lustr? Stejně už k ničemu není.
Tma.
Přestávka
10
Bubny duní. Na zadním prospektu je úzká úvozová cesta, sevřená tarasy a ploty venkovských zahrad. Odtud přichází maškarní průvod. Čtyři maškary nesou rakev bez víka, ve které leží Jindřich v rubáši, za rakví jdou ostatní maškary, jedna má v ruce konývku místo kropítka, ohání se jí na všechny strany, jiná mává kaditel-nicí z plechovky, v cele je Husar.
MAŠKARY (sborem) Achich ach, achich ou! JINDŘICH (se posadí, rozhlédne se): Tahle cesta jde k nám!
HUSAR: Cesta necesta, my jdeme furt! JINDŘICH (dívá se): To je jako náš dům! HUSAR: Pům nedům, to je mrtvýmu fuk! JINDŘICH: Mrznou mi palce u nohou. Proč jste mi
nenechali mý boty? .* HUSAR: Budou pro mladšího bratra. JINDŘICH: Nemám mladšího bratra. HUSAR: Dej oči do sloupu a mlč! JINDŘICH (dívá se na zem přes okraj rakve): Pusrte
mě na zem.
HUSAR: Tady se umažeš, tady bys ustyd. Buď rád,
dokud tě nesou. Země si užiješ až až. MAŠKARY (které nesou Jindřicha): Fuj, ten je těžkej.
To dělá to, že je živej. Ten život na něm je těžkej. JINDŘICH (rozzlobeně): Já strachy neumřu! HUSAR: Počkejte, má strach. Kdo se bojí, nesmí do
hrobu.
MAŠKARY (složí Jindřicha na zem): Zaplaťpánbu. T0
není žádná legrace.
Jindřich se posadí, HUSAR: Ještě řekněte, že je to s ním vážný! JINDŘICH: Tak proč vzdycháte? HUSAR: Abys byl ovzdychanej. JINDŘICH: Proč hraje trubka a buben? HUSAR: Protože pochováváme krále. JINDŘICH: Proč máte kropítko? HUSAR: Abys neokoral. JINDŘICH: A proč máváte tím kadidlem? HUSAR: Aby ti bylo teplejc.
JINDŘICH (nedůvěřivě): Proč jste na mě tak hodný?
HUSAR: Aby tě přešel strach. Bojíš se smrti?
JINDŘICH: Ty ne?
HUSAR: Já mám pro smrt uděláno.
JINDŘICH: Chtěl bych bejt taky husar. Jenže husaři
nejsou. HUSAR: Akorát já jsem.
JINDŘICH: Pojď si to vyměnit, nechceš? Dej mi šavli
a mundůr -HUSAR: Co za to?
JINDŘICH: Dám ti krásný červený jabko. Nedám ti ■ jich víc, aby tě nakrmily, dám ti jedno, aby tě potě- ■ šilo.
HUSAR: Za potěšení nedám.
JINDŘICH: Pojď sem blíž! (Nakloní se k husarovi, lstivě) Dám ti hříbátko, abys měl něco živýho při sobě.
HUSAR: Mám dlouhý nohy, coural bych je po zemi! JINDŘICH: Taky by ti vyrostlo. HUSAR: Já nemám čas na něj ťekat, já můžu do zejtřka padnout.
JINDŘICH (vzdychne): S tebou se hned jinak mluví. S tebou se toho nebojím.
HUSAR: Copak ty máš strach ze slov? Co s nima povídá každej? Kterejch se nebojí nikdo? JINDŘICH: Ty taky ne? HUSAR: Já se bez nich obejdu.
JINDŘICH: Já si musím o všecko říct, proto mám
strach. Já si musím říct o korunu -HUSAR: Protože jsi král. JINDŘICH: - když si chci něco koupit! HUSAR: To se neumíš vzbouřit? JINDŘICH: A jak? HUSAR: Tak svýmu pánovi umři! JINDŘICH: Já bych mu třeba i umřel, ale nepřijdu
při tom o život? HUSAR: Ty duše chalupnická! Já ti pomůžu, tumáš.
Tenhle šátek přes oči.
Jindřich se chce bránit. .  Aby ses nebál. A ani se nehni. Jinak se nezachráníš. MAŠKARY: Kam teď?
HUSAR: Na náves. Tam budou ohlášky. Alou! Maškary zvednou rakev ze země, Jindřich se položí.
MAŠKARY: Achich ach, achich ou!
Zaduní bubny, ozve se trubka, průvod se dá do pohybu.
MAŠKARA (zamává partesy): A co partesy? HUSAR (křičí): Jen dej každýmu po hlase! MAŠKARA (křičí): Honem si vemte partesy, a£ ne-■   dostanete po hlase!
Tma.
11
U Králů. Stůl s dloubou lavicí, u jednoho konce sedl Král, u druhého Smrťák, stranou stojí cihlář v kabátě, čepici v rukou.
SMRŤÁK: Jak jsi nás vyčuchal?
CIHLÁŘ (dívá se po Královi): Dobrej nos. Ten mi udělali tatínek s maminkou v devětadevadesátým roce - koukněte se, jak držíl Matriál. (Vyndá z pôd kabátu láhev a staví ji na stul) Pozdrav ode mne, Františku.
SMRŤÁK: A sakra.
CIHLÁŘ: To jsem nechal švestky na stromech dokavaď nenamrzly. Štyry nebe dohromady!
SMRŤÁK: Ty taky kde můžeš ten stát ožulit -
CIHLÁŘ: Ze ty jsi najednou uvedomelej?
SMRŤÁK: A dals to do nějaký špinavý flašky, ty prase. Jako vloni, prodá mi jablečnej mošt a byl cejtit po kyselým zelí.
CIHLÁŘ: Střelils ho Pražákům a dostal jsi jednou tolik. (Otvírá láhev) Uvnitř je čistá. Kdybys měl takovou duši!
Král přinese skleničky. SMRŤÁK (ke Královi): Jdou vám dobře ty hodiny? KRÁL: Jsou Uzený. SMRŤÁK: Půl šestý. -
CIHLÁŘ (staví před každého skleničku): Letos bycb
si rád vyhodil. Mám loupání, že do vánoc umřu. KRÁL: To říkáš každej rok.
64
CIHLÁŘ: Abych to zakřík. Co je rosa na trávě, to je í     člověk na světě, SMRŤÁK: Kam chodíš na ty přísloví? CIHLÁŘ: Co?
SMRŤÁK: Ze mluvíš jako kniha.
CIHLÁŘ: A hovno. Já přečet za život pár kalendářů
a Němcovy Babičku. Šup tam s tím! (Napijí se) KRÁL: Dobrý. Hergot to je dobrý! CIHLÁŘ: Františku, kde máš děti? KRÁL: Kluk šel s kobylou na jatka -CIHLÁŘ: To už by tady moh bejt. (Sáhne do kapsy
kabátu, vyndá obálku) SMRŤÁK: Třeba chodí s maškarama.
Cihlář klade obálku na stůl před sebe. KRÁL: Dělá jim blázna. - Někdo ho musí dělat. CIHLÁŘ: Jakýho blázna? A jdi!
SMRŤÁK (nad skleničkou): Něco takovýho jsem pil P    naposled jako ministrant. Jak já se zdělal! Bylo mi jedenác let -
CIHLÁŘ (rovná obálku): Teda, kde to je, kde to je! SMRŤÁK: No - a co?
CIHLÁŘ: Tvoje červený líčka. (Přistrčí obálku ke Krá--i    lovi) Františku, taková marnost! Pořád se hrabeme í    v hlíně. Nejsme daleko od sebe, co říkáš? ' KRÁL (dívá se na obálku): Bodejť.
CIHLÁŘ (vzdychne): Máš velký děti -• KRÁL (pomalu): No.
' CIHLÁŘ: Něco po tobě zbude. Nás to vytrhne i s kořenem. Milá Anežka je hotovej úhor. Král odstrčí obálku zpátky k cihlářovi. Zůstane po mně aspoň ten barák, semhle tamhle. Ale co po tobě, Smrťáku, až vítr ty tvoje chlupy roz-fouká -
SMRŤÁK: Srandy bude škoda, co jsem vám ji, mizerové, nadělal!
CIHLÁŘ: A koukal jsem tuhle, talíř máš oprejskanej.
SMRŤÁK: Tak mi dejte, soudruzi, novej.
CIHLÁŘ: Poradíme se. (Přistrčí obálku zpátky před
Krále) Jestli za to stojíš, aby ses blejskal. KRÁL (se zvedne, popojde od stolu): -Kolik by t<\\
bylo tvýmu klukovi? CIHLÁŘ: Sedumatřicet. (Na Smrťáku) Ale sranda musí
bejt, žejo? (Svléká si kabát) Jak to bylo tehdy s mým
klukem? Kdo mu to nakúkal, co? S tím Němcem?
(Nalévá znovu do skleniček) Na, zapij to. SMRŤÁK: To je akorát na moje ledviny. CIHLÁŘ: Tak seď doma ä nemotej se okolo chlapů. SMRŤÁK: Dělej frajera, kdoví na co ty zajdeš! CIHLÁŘ: Sedumatřicet. Já moh dneska mít seduni
vnoučat. Chodili bysme na houby. Ty by vlezly do
největšího houští. Nosili bysme košíky hub. KRÁL: Co bys dělal s tolika houbama? CIHLÁŘ: Taky pravda. (Vzal obálku, stojí u Krále)
Františku. Netrap mě. (Podává mu obálku) Znáš
Anežku. Zase to odskáčou mý psi. To mi nemůžeš
udělat. (Dá mu obálku do kapsy) SMRŤÁK (ke Královi): Holil jsem novýho tajemníka.
Ten je na tebe nabroušeněji Vypravuje se za tebou. KRÁL: Ať přijde.
SMRŤÁK: 2e prej maškary, že by se tomu měla dát náplň! Udělám náplň a co? - Lidi chtěj legraci. (Na ■ Cihláře) Pěknej blbec!
CIHLÁŘ (pokrčí rameny): Proč by ho jinak pouštěli z okresu.
SMRŤÁK (rozčiluje se): Rád bych věděl, jestli rozezná
petrklíč od brambory! CIHLÁŘ: Znám holiče, řídí osvětovou besedu, a taky
to jde.
SMRŤÁK: A ono to asi nejde? KRÁL: Ono jde všecko. SMRŤÁK: Tak co?
CIHLÁŘ: Akorát ty nám to, Františku, kazíš.
SMRŤÁK: Bejt svoboda v podnikání, kde m,
mohli už bejt! CIHLÁŘ: To už bys nás všecky okrad a tlačili bysme
ti kočár. - Malý, Františku, nebudou, malý dostrou-
hali, sarrjej trast a monopol, malý jsou všude zabitý. SMRŤÁK: Já se moh chytit funebračiny, po matce -CIHLÁŘ: Tolik babiček ti nezgrajhne, abys na to měl
trast.
SMRŤÁK: A necháme toho! Pověz nám radši o svý svatební noci.
CIHLÁŘ: Proč bych to říkal, to je známý. Na fleku jsem usnul. Ráno protřu oči, někdo štrachá v kuchyni, koukám, budu ženatej nebo co. Smrťák se směje.
KRÁL: Posledněs to vykládal jinak.
CIHLÁŘ (ke Smrťákovi): Kašpárky si dělej z někoho jinýho! (Obrátí se ke Královi) Františku, ty jsi hamoun.
SMRŤÁK: Koukám, že ti dali soudruzi za úkol, abys mu promluvil do duše, ale jdeš na to blbě, to ti řeknu! Měl se každej tak držet!
CIHLÁŘ: Tys nám to taky dal, a bez říkání.
SMRŤÁK: To jsem vás vytrh, s pitomou holírnou! Mít půdu, jako tadyhle Král -
CIHLÁŘ: Taks ji včas prodal na parcely a koupil hodně daleko barák. Nežvaň, nežvaň. (Ke Královi) Františku, ty na mě kašleš.
KRÁL: Hele, až pocaď jsme kamarádi.
CIHLÁŘ: Aha.
KRÁL: A na víc já nejsem zvedavej. SMRŤÁK: Ten tě utřel!
CIHLÁŘ (se zvedá): Kdyby člověk byl mladší. (Obléká si kabát) Pomalu se scvŕkame jako jablíčka na zimu, až z nás zůstane jenom ten bubák. - Tak říkáš jenom pocaď? (Bere si čepici) Františku, z tebe je bubák. Pořád ien u svvho oole. co z toho máš? Ču-
mět do blbý hroudy! To myslíš, že přijde nejakej zázrak nebo co, že to najednou řekne něco potěšlivý-ho? To je pitomost, to máš stejný jako mašinu, jako židli a eroplán, to jsou zbytečný námluvy! Když při-jdeš za mnou, aspoň na tebe houknu, ale řvi do skály, nebo se optej na něco stromu, ani lístečkem nehne! - Hele, pojcí se mnou k muzice.
KRÁL: Kdepak. Tam mě nedostaneš.
CIHLÁŘ: Dřepnem si do výčepu a budem jako dva monarchové, já král, ty král -
SMRŤÁK: A já?
CIHLÁŘ (otočí se na Smrťáka, změří si ho, a potom Zvolna, jako když ukrajuje): Ty jsi takovej malej českej lump.
SMRŤÁK: To je blbec! .
CIHLÁŘ: Ty jestli jsi chvílema poctivej, tak jenom proto, aby tě to šizení nepřišlo draho. Ty budeš jednou ze samýho strachu poctivej! , SMRŤÁK (jde proti němu): A co je na tobě krom tý plechový huby!
CIHLÁŘ: Ta huba nikoho nešidí.
SMRŤÁK: On ti ji jednou někdo zmáčkne, uvidíš! A bude sranda, až to provedou oni. Jak tebe taky mohli mezi sebe vzít!
CIHLÁŘ: Tehdy na to tak nekoukali, v pětadvacátým roce.
KRÁL: Chlapi!
CIHLÁŘ: I rakev si ulil, aby ji nemusel kupovat od
komunálu. SMRŤÁK: Ty jsi přece takovej -CIHLÁŘ: Šetřit na smrti! To může taky jen mizera. SMRŤÁK: Kdybyste si radši udělali pořádek, jste samá
schůze, a pořád vám teče voda do bot! CIHLÁŘ: Špatná morálka -SMRŤÁK: A hele, co tak najednou?
CIHLÁŘ: Vykládej koze, že je v zámeckým pa
Klidně zežere liliji!
Štěká pes.
Král jde k oknu. SMRŤÁK (ožije): To budou oni! A že netrouběj? KRÁL: Slávnej národní výbor.
SMRŤÁK (zarazí se, ke Královi): Já zmiznu. Já jich dneska mám plný zuby. (Zamíří ke dveřím do vedlejšího pokoje)
CIHLÁŘ (za ním): Ono by tě neubylo, kdyby viděli
s kým tady chlastáš!
Smrťák zmizí ve vedlejším pokoji. KRÁL (na láhev): Uklidíme to? CIHLÁŘ: Co bys uklízel, stejně je to z nás cejtit.
Vejdou předseda s tajemníkem. PŘEDSEDA: Dobrej večír. KRÁL: Dobrej.
PŘEDSEDA: Františku, to je soudruh Fidrmuc, náš
novej tajemník. CIHLÁŘ (ke Královi): Dej sem dvě skleničky, jestli
máš.
TAJEMNÍK: Děkuju, mně ne.
CIHLÁŘ: Budete impregnovanej proti zimě.
PŘEDSEDA (ke Královi): Čekali jsme tě na výboru.
Ale takhle se spíš dá mluvit.
Ticho.
TAJEMNÍK (rozhlížel se po světnici): Proč se tomu tak bráníte?
KRÁL (podívá se na předsedu): Já jsem ti svoje už řek.
TAJEMNÍK: Mě to-taky zajímá.
KRÁL: Vás mohli informovat, ne?
TAJEMNÍK (podívá se na předsedu): Pane Král, my vás nechceme trápit pro svoje potěšení. Prosazujeme správnou věc, tomu věřte. A spravedlivou. Vy jste pracovitý člověk, dobrý hospodář, nikdo vás nepo-mlouval -
KRÁL: Co teda chcete? Svoje si udělám, a vy si taky dělejte svoje.
TAJEMNÍK: Tak se na to nemůžete dívat.
KRÁL: Proč? - Pane, můj otec byl kameník, když se oženil, dostal padesát zlatejch a kousek pole, s tím začínal, tenhle barák vystavěl syejma rukama, mrho-val si od huby, aby se zmoh, k ničemu zadarmo nepřišel, tašku se střechy nikomu nevzal - a já to márn přes noc vyhodit oknem? - To já nemůžu. Dělám poctivou práci.
TAJEMNÍK: Budete dělat dál to, co vás těší, ale bude to pro blaho společnosti -
KRÁL: Co mi stát předepisuje, to plním. Já z toho nebohatou.
Tajemník krčí rameny.
A stačím si sám, nikoho nevykorisťujú -TAJEMNÍK: Zaměstnáváte svoje děti. KRÁL: Já je neokrádám.
TAJEMNÍK: Mají vaše děti stejné názory jako vy? KRÁL: Jsou to my děti.
TAJEMNÍK: Mý, mý - člověče, snad mají taky svůj vlastní život!
KRÁL: Můžou si jít kam chtějí. Ale kam by chodily? U mne se jim nevede zle.
TAJEMNÍK: Vy jste*v zajetí starých představ o vlastnictví, pane Král.
KRÁL: Já si nenechám zplundrovat pole.
PŘEDSEDA: A kdo ho udělal, ten sajrajt? Víš dobře, jak to tu bylo!
KRÁL: Ochočili jste si panáky z okresu, párkrát jste je pozvali na hon a na zabíjačku, a bylo to dobrý, noviny se mohly strhat, jak o vás psaly!
PREDSEDA: No, házíš nás do jednoho pytle. To by ti tady cihlář moh vykládat, hnali jsme to až nahoru, a prasklo to s milejma sedlákama, a svezli se i soudruzi z okresu -
TAJEMNÍK: O tom vím. Dělal jsem školství. PŘEDSEDÁ (ke Královi): A teď to dej do pořádku! KRÁL: Ja taky za vámi neběhám, taky si stačím, a že
vám ve všem jdu na ruku! Tak proč chodíte za
mnou?
TAJEMNÍK: Protože my chceme v tyhle zemi budovat socialismus, pane Král! Plivete na práci našeho lidu.
KRÁL (rozzlobí se): Ale neplivu! Na práci neplivu, já dovedu makat!
PŘEDSEDA (se zvedá): Sakrapráce.
CIHLÁŘ: Fakt je, že on státu dá svý.
TAJEMNÍK: Tady jde o něco jiného, soudruhu!
CIHLÁŘ: Byl by dobrej, kdyby to pochopil, ale jak to má pochopit, když není komunista?
TAJEMNÍK: Pochopili to jiní, a nebyli zrovna členové strany! - Pochopili, a dělají pozitivní práci!
CIHLÁŘ: Já vám to věřím. (Nasazuje si čepici) Ale známe i takový, co se do toho poschovávali, a těm houby záleží, jestli plundrujou pole. Vejdou paní Praika a Rafael, který nese lustr obalený papírem.
PRAŽKA: Dobrý večer přeju! Máte hosty -
TAJEMNÍK: Pojdte, soudruhu!
PŘEDSEDA: Sakrapráce!
KRÁL: Tak vy se s námi loučíte, milostpaní.
PRA2KA (odhaduje situaci): Bohužel, už je to tak. Pane tajemníku! - (Tajemník je už u dveří. Ke Královi) Co se to na vás chystá?
KRÁL: A co -
PRAŽKA: Maškary! Máte jich plný dvůr, sotva jsme prošli!
Zvenku se ozvou Masitě bubny a trubka. Král jde ke dveřím, ostatní za nim-, z vedlejší místnosti opatrně vyklouzne Smrťák.
Tma.
70
12
Před Královými. V pozadí průčelí chalupy s lavicí 71a zápraží, v popředí dvůr s polorozpadlým tarasem. Do dvora vchází maškarní průvod. Ze stavení vyjdou na zápraží Král, Rafael, cihlář, Smrťák a paní Pražka, stranou stojí předseda a tajemník. Čtyři maškary nesou Jindřicha, v tele je Husar, maškary drží rozžaté svíčky a partesy. Později přichází Marie s Petrem, Mane si nese přes ruku nové šaty.
HUSAR:
Koho neseme v tý truhle? MAŠKARY:
Mrtvěj masopust!
HUSAR:
Jo tuhle! To nesem -posledního krále lánů, už taky dohospodařil, je v pánu! Já pán, ty pán, všichni zemřeme, kdo se mě zeptá, co tu bylo mé?
MAŠKARY:
Maso pusť, teď je půst! Kdo se pustí všeho a tak dál, nepřestane proto býti král!
HUSAR:
Hele, co všecko bylo tvoje -
MAŠKARY:
Jde do hnoje!
HUSAR:
Hele, co všecko jsi mohl míti -MAŠKARY:
Polní kvítí!
HUSAR:
Hele, co všecko ti sbohem dává MAŠKARY:
Polní tráva!
HUSAR:
Hele, co ty ses namordoval pro ně MAŠKARY:
Tvoje koně!
HUSAR:
Hele, jak do ní vítr fouká -MAŠKARY:
Tvoje mouka!
HUSAR:
Hele, jak hřálo dobrý bydlo -MAŠKARY:
Už vystydlo!
HUSAR:
Hele, co všecko tě vyprovází -MAŠKARY:
Náruč sazí!
HUSAR:
Můj, moje, má, mé, mé a teď se vejdeme jako motýl do malý krabičky, s kterou si vystačíme navždycky! Koho pohřbíváme v tý truhle? MAŠKARY:
Mrtvěj masopust?
HUSAR:
Jo tuhle! To nesem posledního krále lánů, ; už dohospodařil, je v pánu!
Já pán, ty pán, všichni zemřeme,
kdo se mě zeptá, co tu bylo mé? MAŠKARY:
Jenom ty se masa pusť,
země pust!,
půdy pusť,
Teď je půst,
žádný just,
ani ty nás neopusť! Ozve se trubka, zaduní bubny, zařinčí vozembouchy. Maškary spustí rakev na zem, vykropí ji, vykouří kadidlem, ostatní rozhodí partesy po dvoře jako letáky, Jindřich se rozkašle, posadí se v rakvi, sundá si šátek s očí - Král ho pozná, shýbne se pro klacek na Zemi, sestupuje do dvora. KRÁL: Kdo vás naved?
MAŠKARY: To máme ze svý hlavy, ze svý, ze svýl Předseda, tajemník, Smrťák a Rafael ^sestoupí do dvora.
KRÁL: Kdo vás poštval? (Rozkročí se) Vy ksindle!
PŘEDSEDA (k Smrťákovi): Takovou hovadinu! (K?. Královi) Františku -
KRÁL: Ať někdo zavadí o moje stavení!
Maškary se ve zmatku rozuúkají, je slyšet křik, výskot a smích - odvážnější ještě vykukují za tarasem
KRÁL: Hnáty vám přerazím!
MAŠKARY (za tarasem): Tady už né, to není mé, to je obecní!
SMRŤÁK (k předsedovi): To si složili sami!
Předseda mávne rukou, odchází. TAJEMNÍK (k předsedovi): A že se tak dohřál? PŘEDSEDA: Vždyť je to jeho kluk, v tý rakvi!
Odejdou.
Rafael zvedl ze země vozembouch, který tu některá maškara zapomněla. PRAZKA: Rafe, Rafaeli, co to máš, ukaž!
RAFAEL: To je taky bicí nástroj.
PETR (stál opodál s Marií - některá z maškar strhla
na útěku Márii šaty na zem - k Marii): To nic, to
je od hlíny. KRÁL (k Petrovi): Táhni!
PETR: Já k nim nepatřím - na mou duši! (Odejde)
Marie jde do stavení, nese poničené šaty. RAFAEL (když jde kolem nebo): Marie, kráso moje,
šaty jsou jenom na oblíkání.
Marie vběhne do stavení. KRÁL (k Jindřichovi): Vstaň. Vstaň, ty hovado boží!
Jindřich se bázlivě zvedne, stojí vedle rakve, dívá se
úkosem na Krále. CIHLÁŘ: Františku, byla to sranda -SMRŤÁK: No bodejť. O nic nejde, o nic nejde -CIHLÁŘ: Ty drž hubu, ty. (Ke Královi): Nalít jim,
no.
Král jde k Jindřichovi. My jsme jako kluci nebyli lepší! KRÁL (chytí Jindřicha u krku): Víš, co jsi proved? (Dá mu dva políčky) Abys věděl! Tohle jsi proved. Dal jsi svýmu tátovi po hubě, před všema lidma, to jsi udělal!
CIHLÁŘ (chytí Krále): Zatracenej chlape! On by řezal •   vlastního kluka, ty chlape! KRÁL (vytrhne se mu): Řežu do svýho! PRAZKA: Rafaeli, pojď! (Odejde s Rafaelem) CIHLÁŘ: Františku, vocaď až pocaď, když to chceš
mít. (Vykročí) SMRŤÁK: Ale hoši, ale hoši -
CIHLÁŘ: Pal, pal! Radši s tou slivovicí zaleju kytky, ať je třeba spálím, na mou duši, že jo! (Odejde)
SMRŤÁK: No! - To je hezký, tohle. A to jsme, pane, kamarádi, to jsme sousedi, to jsme Češi!
KRÁL: Tamhle máš vrata.
SMRŤÁK: To jsme pěkná sebranka, pěknej pronárod,
to teda jsme! (Křičí, jak odchází) Pak to má k něčemu vypadat! Ani tu srandu už nedovedem brát, ani tu srandu už ne. (Odejde) KRÁL: Panebožemuj! Tos mi dal syna, to mám zastání] (Jde k zápraží, otočí se) To se neumíš ozvat? Koukni se na svý ruce!
Jindřich se zadívá na svoje ruce. Radši mi nechoď na oči! (Zajde do domu) Jindřich se dívá po dvoře, všimne si vozembouchu na Zemi, zvedne jej, zadrnčí s ním. Do dvora se vkradc několik maškár, v jejich čele Husar, hodí Jindřichovi k nohám pár bot. Jindřich zvedne hlavu,
HUSAR: Pojď ještě s námi, králi náš! Povedeni tč k muzice s velikou slávou - o půlnoci tě budem korunovat -
JINDŘICH: Já už nejsem váš blázen.
HUSAR: Ty už nejsi náš král?
JINDŘICH: S tebou teprve nemluvím. Koukni se na
mý ruce. Nechoď mi na oči. Jdi. HUSAR: Snášeli jsme ti modrý z nebe -JINDŘICH: Já chtěl jenom tu šavli -HUSAR: Stejně mi nepatří.
JINDŘICH: Lžeš. Proto se nebojíš slov. (Obouvá se) HUSAR: Dobrou noc, králi náš. Ty to bereš moc doopravdy!
Maškary se chopí rakve a odnášejí ji, jiná sebere paruku ze země, jiná vozembouch. Jindřich svlékne rubáš přes hlavu a hodí jej Husarovi k nohám,
JINDŘICH: Nejradši bych tě zabil.
HUSAR (utíká za ostatními, směje se): Nejradši by mč zabil!
Jindřich se dívá za nimi, v dálce zavřískne trubka, tma.
13
U Králů. Král stojí před židlí, přes kterou leží poničené šaty. Z venku vejde Marie, uvazuje si zástěru. Král se po ní tázavě dívá. Marie si sedne na stoličku, loupe brambory do hrnce.
KRÁL: Kde je?
MARIE: V maštali, kde jinde.
KRÁL: Přines všecky peníze, mamlas. Ani polívku si nedal.
MARIE: Chtěl ti udělat radost.
KRÁL: Řek jsem mu, aby si došel na oběd. Ale to měl naspěch, nemoh se dočkat, až půjde s nima -
MARIE: Proč by nešel.
KRÁL (se po ní podívá): No -
MARIE: Chtěl ti udělat radost. Ví, že peníze nemáš.
KRÁL: To jsi neslyšela, co zpívali?
MARIE: Proto jsi dal kobylu na jatka. Abys moh vrátit cihlářovi za ty mý šaty.
KRÁL: Co to meleš? Marie mlčí.
Když jsem chodil k muzice, ani boty jsem neměl. (Zastaví se u šatů) To muselo bejt, když mi otec půjčil svoje svatební perka, to muselo bejt! - Vy nic nevite. Neměl jsem vás držet. Nakonec bych to taky zastal sám. Ten žvanec bych si taky uklohnil. Marie se po něm podívá.
Nic nevíte. Až nebudu, přes noc to vyhodíte oknem, všecko, tak co?
MARIE: Jindřich to má rád.
KRÁL: Má rád koně. Za koně půjde jezdit každýmu. A tebe je škoda. Každej to říká. - Nejsi o nic hezcí, než byla tvoje matka, to ti můžu říct, a byla tu celcj život, ani se odtud nehnula, a vůbec si nemyslela, žt je jí pro to škoda! - Nech toho. Jdi se oblíct.
MARIE: Mně se nechce.
KRÁL: Řeknou, že vás ani k muzice nepustím! Zeptám se ti na tu zahradnickou školu. Třeba by tě to bavilo.
MARIE: Co byste tu sami dělali?
KRÁL: Anebo se ožením.
MARIE: Tati, prosím tě, tati, už mlč.
KRÁL: Protože jednou si budete naříkat.
MARIE: Tak proč jsi jim to už nedal?
KRÁL (zavrtí hlavou): Panebožemuj. Já tomu rozumím. Každej se kouká utrhnout. Jako kdyby se to chystalo na ňákej vandr, na ňákou pouť! To já nemůžu.
MARIE: Ty si proti nám vymejšlíš.
KRÁL: Ale ne.
MARIE (staví hrnec na plotnu): A nikdy se nezeptáš,
jak to vlastně je. KRÁL: A jak je to tedy?
MARIE: Ani se nezeptáš, jestli mám někoho ráda. KRÁL: Kolik je ti let? Nevíš?
MARIE (odvazuje si zástěru): Jindřich by pro tebe dej-
chal, a netroufne si ti o něco říct. KRÁL: To mi neříkej, tohle! MARIE: Proč ho nepošleš k muzice? KRÁL: Vždyč netancuje. - Dneska ne. MARIE: Tak ho necháš sedět v tý maštali?
Král se na ni podívá.
Pusť ho tam se mnou!
Vejde Věra.
VĚRA: Dobrý večer. Mařenko, přijdeme o začátekl Honem pojďte! (Bere šaty ze židle) Pomůžu vám -t\jt-;™,-,,, <•; šatů) Co iste dělala?
KRÁL: Byly tu maškary. VĚRA: Ale to je hrozný! KRÁL: A kdo ví co za tím je.
VĚRA: No, půjdete ve starých. Já je dám do pořádku! MARIE (k Věře): Počkáte chvíli? (Odejde na dvůr) VĚRA: To je mi líto. (Odkládá šaty) KRÁL: Vy přece přijdete. Jinej by se k nám pomalu
neznal. VĚRA: Ale proč -
KRÁL: Kluka jste ošetřovala, když byl marod. VĚRA: Já s ním docela vyjdu.
KRÁL (vyndal ze skříně šátek): Tohle tady mám pro
vás, už od vánoc. VĚRA: Co vás napadá! KRÁL: Vemte si to. (Podá jí šátek) VĚRA: Ten by se hodil Mařence. KRÁL: Má ten samej - a nenosí ho. Nic to není, tako-
vej šátek. VĚRA: Děkuju. Budu ho nosit. KRÁL: Snad se vám hodí.
VĚRA: Líbí se mi. (Dá si šátek na krk) Hřeje. To je kašmír.
KRÁL: To sem vloni na zimu přišel takovej chlap a
prodával to. VĚRA: Tak mám od vás dárek.
KRÁL: Stejně jsme dlužníci. Na poli jste nám pomohla -
VĚRA: Mě hospodařit bavilo.
KRÁL: To jsme skoro poslední dva, který to baví.
VĚRA: Ale teď i to šití mám ráda.
KRÁL (sedl si opodál): Chtěl bych bejt mladší -
VĚRA: Na co si člověk nezvykne?
KRÁL: Zeptal bych se vás, jestli byste nechtěla - se
mnou žít. VĚRA: Já?
KRÁL: Myslíte, že by to nešlo?
VÉRA: Já už se nevdám.
KRÁL: Pojďte to spolu zkusit. (Směje se) Já vím. Kdy-jby se mnou nebyla ta chalupa -Vejde Marie, za ní Jindřich, který zůstane stát u dveří.
MARIE (dojde ke Královi): Tati. Prosím tě. (K V tře) Ale ty šaty budou zmačkaný.
VĚRA (zvedá se): Tak je přežehlím. To je hned. J Odejdou do vedlejšího pokoje. {
KRÁL (podívá se po Jindřichovi): Co stojíš u dveří? Tady si sedni. | Jindřich si sedne na okraj lavice ke stolu, ruce shžf\ před sebe. J Ty, jak se dostaneš mezi lidi, jsi jako utrženej. Ne-1 říkám ti, abys mezi ně nešel - 1
JINDŘICH: Už budu doma. [
KRÁL: To máš nejlepší, doma. Já jsem tě moc málo! tlouk, moc málol Podruhy si Všecko řekneme jakof dva chlapi, z očí do očí - a bude to dobrý. Co říkáš?! - Je ti něco? | Zvenku sem dolehne hlas trubky, Jindřich zvedne hlarí vu. Král ho sleduje. I Takoví fanfaróni to jsou. j Jindřich sáhne do kapsy, vyndá podkovu, položí jil před sebe na stůl. Král si neví rady. j Počkej, něco tu mám, budeš koukat! Hernajs, to bu-J deš koukat, co jsme dostali! To se ti bude líbit. (Při-\ nese lustr, který ležel za skříní, jde s ní?n doprostřed světnice) To je váha! To abysme přidělali až na trám, nebo to utrhne strop! Koukni se, to je přece nádhera,; tohle. Jak se to blejská! (Rozpaluje se) Pojď sem, po-! drž to, ad se taky podívám, tumáš. Jindřich vezme od Krále lustr. Král si sedne na židli1 proti němu, ruce složí zbožně do klína. To je věc! Pamatuješ, Jindřichu, když jsi byl malej, byli jsme na Konopišti, tam byly takový lustry, větší,
to se ví - a vidíš ty svíčky? Ty nejsou pravý, kdepak, ty jsou falešný, každá má žárovičku - to bude světlo! Hezký, žejo? Vidíš, ta duha na každým sklíčku, to je nádherný, ta duha!
JINDŘICH: Ta je taky falešná?
KRÁL: Ne, ta je opravdová, přece ji vidíš, ne? Tobě se to nelíbí?
JINDŘICH: Ne.
KRÁL: Jak to můžeš říct? Taková krásná věc to je.
A jemu se nelíbí. Panebožemuj. (Bere od Jindřicha
lustr a staví jej na zem) JINDŘICH (má v ruce podkovu, leští ji o rukáv): To
mi dali.
KRÁL (podívá se): Kdo ti to dal? JINDŘICH: Husar. KRÁL: To ti dal věc.
JINDŘICH: Je ochozená. Naše kobyla ji ztratila.
KRÁL: Ukaž? (Podívá se) To ne. To není její.
JINDŘICH: Proč by to říkal?
KRÁL: Zahoď to. Takovej krám.
JINDŘICH (zklamaně): Proč to říká?
KRÁL (tiše): Já už to víckrát neudělám. Ať mi radši
ruka upadne. Na mou duši. JINDŘICH: Na tebe já se nezlobím. KRÁL: A co tedy? JINDŘICH: Já bych šel tam. KRÁL: Kam chceš jít? JINDŘICH: K muzice.
KRÁL: Ty bys šel k muzice? Ty bys šel mezi ně?
JINDŘICH: Sel bych tam.
KRÁL: Ty tu nechceš bejt se mnou?
JINDŘICH: Jestli se nebudeš zlobit, já bych tam šel,
KRÁL: Ale - to se ví, jdi, když se ti chce. Ale musíš
se převlíct. Do tmavejch šatů. Nebudou ti malý? (Jde
ke skříní) Už jsi je neměli
Jindřich se svléká.
o-t
■m
Tuhle kosili si vem. Je naškrobená, je pěkná. (Vaz-1 tne šaty na ramínku) Zkus si ten kabát. No, mu/rjš v tom jít. To je pěkná látka, víš? Koupím ti nový, na 1 jaro. | Jindřich se obléká. f Ale vázanku - půjčím ti svoji. Já jsem tě stejně chtěli poslat. Užij si. Tacly - tady máš na útratu. To si vem. f Když to utratíš, tak to' utratíš. Klidně to utrad. Ta ko- f byla byla tvoje, od malička ses motal jen kolem ní, tys i ji vlastně vyhlídal, no jistě! (Váže Jindřichovi vázán- j ku)
Z vedlejší místnosti vyjdou Marie a Věra. VĚRA: Jindřichu 1 KRÁL: Půjde s vámi.
MARIE (k Jindřichovi): Ty jsi docela jinej. Ze je hez-kej? (Vezme Jindřicha za ruku) Jsi hezkej. (Opravuje mu vázanku) To mě provedeš, viď? (Zastaví se před Králem) A ty seš tu sám. (Odchází s Věrou) JINDŘICH (ke Královi): Už budu poslušnej. KRÁL: Jdi, jdi. Buď poslušnej. Jindřich odejde.
Král se dívá za nimi, pak stane uprostřed prázdné, světnice, u nohou má lustr.
Taková krása! - Co se mu teda líbí? - Panebožemuj. Tma.
t
14
U Muziky. Na prázdném jevišti visí girlandy z chvojí s papírovými růžemi. Do popředí přicházejí maškara s bubnem a maškara s trubkou. Bubny duní, maškara s trubkou poskakuje v rytmu úderů s nohy na nohu jako při známé dětské hře. Maškara s bubnem se zastaví a pozoruje ji.
.MAŠKARA (s trubkou): Co koukáš?
MAŠKARA (s bubnem): Koukám, co děláš.
MAŠKARA (s trubkou): Dělám, že tancujú.
MAŠKARA (s bubnem): To jsem neviděl!
MAŠKARA (s trubkou): Viď?
MAŠKARA (s bubnem): To bych taky moh?
MAŠKARA (s trubkou): To bys měl.
MAŠKARA (s bubnem): Dělat co dělá každej! Budu jinej, než každej. Pak si mě kdekdo všimne. Řeknou: podívejte se ta maškara, co netančí! Co je tý maškare? Je ňáká smutná!
MAŠKARA (s trubkou): A kdekoho to rozesmutní.
MAŠKARA (s bubnem): A já se budu smát pod svý falešný fousy!
Spustí hudba, maškary, na jevišti se roztančí, mezi nimi se objeví Smrťák. SMRŤÁK (křičí do hudby): Kams to uhnul? Na mě to světlo! Na mě! (Dopadne na něho kužel světla z reflektoru, obrací se k postávajícím maškarám, tleská) Jste ňáký chcíplý! Vesele, vesele! Pohybt pohyb! Maškara s bubnem stojí nostalgicky stranou. Z pra-