Tuhle košili si vem. Je naškrobená, je pěkná. (Vezme šaty na ramínku) Zkus si ten kabát. No, můžeš f v tom jít. To je pěkná látka, víš? Koupím ti nový, na ľ jaro. > Jindřich se obléká. -Ale vázanku - půjčím ti svoji. Já jsem tě stejně clu.'! poslat. Užij si. Tady - tady máš na útratu. To si vem. Když to utratíš, tak to utratíš. Klidně to utratí. Ta kobyla byla tvoje, od malička ses motal jen kolem ní, tys ji vlastně vyhlídal, no jistě! (Váže Jindřichovi vázanku)
Z vedlejší místnosti vyjdou Marie a Věra. VÉRA: Jindřichu! KRÁL: Půjde s vámi.
MARIE (k Jindřichovi): Ty jsi docela jinej. 2e je hez-kej? (Vezme Jindřicha za ruku) Jsi hezkej. (Opravuje mu vázanku) To mě provedeš, viď? (Zastaví se před Králem) A ty seš tu sám. (Odchází s Věrou)
JINDŘICH (ke Královi): Už budu poslušnej.
KRÁL: Jdi, jdi. Bud poslušnej. Jindřich odejde.
Král se dívá za nimi, pak stane uprostřed prázdno světnice, u nohou má lustr.
Taková krása! - Co se mu teda líbí? - Panebožemuj, Tma.
\
14
U Muziky. Na prázdném jevišti visí girlandy z chvojí s papírovými růžemi. Do popředí přicházejí maškara s bubnem a maškara s trubkou. Bubny duní, maškara s trubkou poskakuje v rytmu úderů s nohy na nohu jako při známé dětské hře. Maškara s bubnem se zastaví a pozoruje ji.
,.MAŠKARA (s trubkou): Co koukáš?
MAŠKARA (s bubnem): Koukám, co děláš.
MAŠKARA (s trubkou): Dělám, že tancujú.
MAŠKARA (s bubnem): To jsem neviděl!
MAŠKARA (s trubkou): Vid?
MAŠKARA (s bubnem): To bych taky moh?
MAŠKARA (s trubkou): To bys měl.
MAŠKARA (s bubnem): Dělat co dělá každej! Budu jinej, než každej. Pak si mě kdekdo všimne. Řeknou: podívejte se ta maškara, co netančí! Co je tý maškare? Je ňáká smutná!
MAŠKARA (s trubkou): A kdekoho to rozesmutní.
MAŠKARA (s bubnem): A já se budu smát pod svý falešný fousy!
Spustí hudba, maškary, na jevišti se roztančí, mezi nimi se objeví Smrťák. SMRŤÁK (křičí do hudby): Kams to uhnul? Na mě to světlo! Na mě! (Dopadne na něho kužel světla z reflektoru, obrací se k postávajícím maškarám, tleská) Jste ňáký chcíplý! Vesele, vesele! Pohyb? pohyb! Maškara s bubnem stojí nostalgicky stranou. Z pra-
vého -portálu vyjde Rafael, položí maškare ruktt na rameno. RAFAEL: Michale!
MAŠKARA (trhne sebou, otočí se): Jaks mě poznal? RAFAEL: Proč netancuješ?
MAŠKARA: Mně vadí buben. Šéf mi poručil buben.
RAFAEL (na Smrťáka): Ten vás péruje, co?
MAŠKARA: Ten s námi mává!
RAFAEL: Měli byste mu něco provést.
MAŠKARA: Taky že jo, jsme smluvený.
RAFAEL: Ať něco zkusí!
MAŠKARA: BodejtM Kdo jinýmu jámu kopá - ale to se nech překvapit, víš? (Dívá se k parketu) Pár hez-kejch ženskejch tu je!
RAFAEL: Tamhleta, co stojí u kamen.
MAŠKARA: No! Ale ta má na krku kluka.
RAFAEL: Já bych s ní potřeboval mluvit.
MAŠKARA: Tak jdi.
RAFAEL: To nejde, ^koukni se na mě.
MAŠKARA (podívá se na něho): No bože!
RAFAEL: Dojdi mi pro ni!
MAŠKARA: Ach jo. (Zvedne buben a odchází vlevo) Rafael ustoupí k pravému portálu, zleva přicházejí předseda a tajemník.
TAJEMNÍK: On se s vámi taky nemazlí.
PREDSEDA: To bych řek, ten dovede bejt protivnej
TAJEMNÍK: Vždyt! on mluví docela jasně, on to své nepřátelství ani netají!
PŘEDSEDA: To zas jo, řekne všecko na plnou hubu, to se mi zas na něm líbí -
TAJEMNÍK: Ze je otevřený nepřítel? To se vám líbí?
PŘEDSEDA: A čím ho mám přesvědčit? Já, materialista! Modrým z nebe? On to bere podle nás, jaký jsme a co dokážem. Zatím jsme se moc nevytáhli, málo platný!
Jedna z maškar se přiblíží k předsedovi a vyzve bo
k tanci, předseda s maškarou odtancí. Na parketě se znovu objeví Smrťák, jiná z maškar se přiblíží k tajemníkovi, udělá pukrle a ukazuje k parketu.
TAJEMNÍK: Promiňte, ale teď ni!
Maškara se urazí, otočí se zády a zvedne na tajemníka sukni. %
SMRŤÁK (přiblížil se k maškare): Odprejskni! (Přistoupí k tajemníkovi) Jak dělá, holomek, ženskou! (Rozhlédne se po jevišti) Řeknu vám, já mít prostředky!
TAJEMNÍK: Vy jste se minul povoláním. SMRŤÁK: Já jsem se vůbec minul! Co vy jste říkal
tomu funusu? TAJEMNÍK: Nápad nebyl špatný -SMRŤÁK: Zejo? A přitom to nebylo jednoduchý! TAJEMNÍK: Jak dlouho už jste tady? SMRŤÁK: Já? Dlouho. Od narození. To byste neřek,
co?
TAJEMNÍK: Takže to tady znáte.'
SMRŤÁK: Až moc. Já když obsazuju hru, hned mám
pro každýho roli. A sedí mu jako ušitá! TAJEMNÍK: A dáváte něco současného? SMRŤÁK: Rád bych. Nemám lidi. Málo inteligentů. TAJEMNÍK: Bez nich to nejde? SMRŤÁK: Skoro v každý hře máte ňákýho, a někde
i víc, když je fajnová. Kde je tady mám brát? Vy
byste se nám hodil. TAJEMNÍK (směje se): A co tamhle předseda -SMRŤÁK (podívá se): To je dřevo! Divadlo chce, aby
se člověk převtělil, aby se zapřel. To on neumí. Ten
se jenom kouká z devátý řady a je z toho dojatej. To
je u mne špatnej herec, když je dojatej. Ale vy byste
moh, pane, hrát! TAJEMNÍK (všimne si Rafaela u pravého portálu):
Konečně, kdybych tady bydlel! - Poslyšte, vy znáte
tu paní, co prodává dům. To by mě zajímalo, co jsou vlastně zač, ona a ten její vnuk? SMETÁK: To je zajímávej případ, tohieto, zajímavěji Odejdou vlevo.'Maškara s bubnem přivede McirijBf^ Z parketu, ukáie jí k pravému portálu. Marie popojde^ k Rafaelovi. Vlevo se objeví Petr, stojí čelem k parketu, ale ohlíží se po Marii. í MARIE: Já nemám čas - ' j
RAFAEL (zpozoruje Petra): To je mi líto. i Marie se ohlédne, uvidí Petra.
Budeš se vdávat? Takový jako on se nenamáhají pro ' nic za nic. Neřek ti, že tě má rád? !
MARIE: On s tím každej tak neplejtvá.
RAFAEL: Bodejť, někdo šetří, aby mu vystačilo!
MARIE: Je docela príma.
RAFAEL (pokrčí rameny): Já nejsem príma. § MARIE: Aspoň je slušnej. J RAFAEL: Marie, víš co, pojď se mnou! | MARIE: Tancovat? | RAFAEL: Ne, něco slušnějšího. I Marie se ohlédne po Petrovi. \ Já ti to nezkazím, neboj. Klidně tě můžu vzít za ru-! ku - (Vezme ji za ruku) MARIE: Ne -
RAFAEL: A klidně tě můžu políbit za ucho - (Políbí ji)
MARIE (vytrhne se mu): Ty -!
RAFAEL (se směje): To jsem zařídil, fakt. Proč by ses
nemohla škádlit s bratrancem, proč? MARIE: Ty jsi hroznej!
RAFAEL: Hrozně bych s tebou chtěl bejt! (Opře se
o portál) Běž za ním, běž. MARIE: Když já ti nemůžu věřit. RAFAEL: To je pak těžký. MARIE: Nemůžu, Rafe.
RAFAEL: Napadlo někdy mě, jestli ti můžu věřit? MARIE: Ty jsi jinej, než já.
RAFAEL: Já jsem ti to všecko vypsal v tom dopise. Psal
jsem ho celý tři dny! MARIE: Nedostala jsem žádnej.
RAFAEL: Poslal jsem ho tvý přítelkyni, tý švadleně -
MARIE: Nic mi neřekla.
RAFAEL: Měla po spaní, jestli ho četla.
MARIE: Proč jsem musela potkat zrovna tebe.
RAFAEL: Já jsem všelijakej třeba, to uznám, ale jestli
mám nějakou věc, na kterou můžu přísahat, tak to je
tohle. Já nevím o ničem jako jsi ty. MARIE: To po mně nemůžeš chtít! IIAFAEL: Když já to chci, hrozně to chci!
Jedna z maskar se přitočí k Marii a vezme ji do kola. RAFAEL (za maškarou): Hulváte!
Maškara udělá přes Mariino rameno na Rafaela dlouhý nos. MARIE: Rafe!
Ztnizí s maškarou na parketě, Rafael se dívá za nimi,
Petr zamíří k němu. RAFAEL: Jaký to je?
PETR: Slušný. Až na tu muziku. Nák jim to neladí. RAFAEL: Asi budou hodně snaživý a málo talentovaný.
PETR: Jsou to kluci, co chceš? Ty, mluvil jsi s ní? RAFAEL: Jaks moh vidět. PETR: A co?
RAFAEL: Je z toho vyjukaná, sestřenka. Po druhý u muziky a v kíukách se nevyzná. Neví, co kluci dovedou! - Jí ani nedošlo, že o ni stojíš.
PETR: Jak to?
RAFAEL: Myslela, že je to jenom tak nebo co. Já nevím, jak to děláš.
PETR: To máš těžký. Nejlepší, když to přijde tak, samo od sebe.
RAFAEL: Jako bys to neznal! Co ti jde samo od sebe? f Láska je organizovaný násilí, napsal Engels. f Petr se směje. I Ale rozjel jsem to. Teď je to buď a nebo. I PETR (vzdychne): Těbuchl Ale jsi dobrej. Nechceš si f
se mnou něco dát? RAFAEL: To ani ne. Já bych měl jinej kšeft. í PETR: Jakej?
RAFAEL: Hele, půjč mi mašinu. PETR: Člověče, kam?
RAFAEL: Fakt, půjč mi ji, koukni, já musím dneska bejt v Praze,, moc to potrebujú, takovej nervák, víš? Mám ženskou, a nejsem si jistej, rád bych ji překvapil, víš? Bát se nemusíš, papíry mám, a opatrnej jsem taky.
PETR: To já, člověče, nevím -
RAFAEL: Já tě chápu, ale mně bys pomoh, fakt, mně bys pomoh! Šíleně mi na tom záleží, já bych se tam pustil i pěšky -PETR: Kvůli holce? To je vidět, jak jsi mladej, kamaráde, to je vidět -RAFAEL: Tys tady taky zůstal!
PETR (se rozhodne): Abys neřek, že jsem srab - tady máš klíč, mašina je u toho holiče na dvorku, ale ráno tu musí bejt! RAFAEL: Jasně! -
Petr odejde vlevo. Rafael zahlídne nablízku Husara s půllitrem v ruce. Husare! Husare! HUSAR: Tě pic! (Dojde k Rafaelovi) RAFAEL: Jsi ňákej ušlej. HUSAR: To jsem.
RAFAEL: Copak tu musíš bejt pořád? HUSAR: Musím. To by se hned po mně ptali. RAFAEL: Bylo toho už dost, viď? HUSAR: To víš, pohodlný to není - jenom ty holínky
88
na nohou, (důvěrné) a ještě k tomu, já mám vysokej nárt -
RAFAEL: Víš co, Husare? Já bych se do toho oblík. HUSAR: A co by jsi z toho měl: RAFAEL: Dáš si oddech. HUSAR: To nejde.
RAFAEL: Proč by to nešlo? Já si zatancujú. Aspoň dvě
písničky, aspoň jednu! HUSAR (zívá): To se pozná. ; RAFAEL: Budu za tebe blbnout. Já ti to nezkazím,
fakt.
1 HUSAR: No dobrá. Doběhnu si něco sníst. Ale pak mi
to vrátíš! ■i    Odejdou spolu vpravo.
| Zleva přicházejí Věra a Jindřich, maškara s trubkou I se k nim zezadu přiblíží a zatroubí, Jindřich se otočí, i    maškara uteče.
i VĚRA: Dobírají si každýho. Mně podali u dveří zele-j nej věnec. Mám se hněvat? Dala jsem si ho na hla-í vu.
j Jiná z maškar přijde k Jindřichovi, podává mu skle-;T nicku.
■j]MAŠKARA: To ti posílá husar. Nemáš se na něho \\   zlobit. (Odejde)
JINDŘICH (drží v ruce skleničku): Kde je husar? k VĚRA: Vždyť je to k smíchu, všecko. Vjede do nich taková fúrie, a pak si nemůžou pomoct -
JINDŘICH: Ty jsi fúrie. Napij se, na. (Podá jí skleničku)
VĚRA: Jsou všeho schopný, víš? A to je na nich to hezký i to smutný. Já to poznala v Rajchu. Od jedněch jsem zkusila a k druhejm jsem se utíkala - ba I jo.
JINDŘICH: Pij, pobryndáš se.
VĚRA: Už jsem to prve měla. Nejdřív se s bratrem po-\ ■ 89
hádám, a pak s ním vypijú skleničku vína. Je to můj bratr, tak co! (Napije se) Budu hrát. Slíbil mi fco-J mickou roli. 1 JINDŘICH: Potřebujou ňákýho blázna. J VĚRA: Tobě není dobře, vid? | JINDŘICH: Musím poslouchat. Nemám na tohle čas. f VĚRA: To já poznám, něco ti je, to je mý zaměstnání - f JINDŘICH: Proto jsi se mnou! Je to tvý zaměstnání, f VĚRA: Ne - J JINDŘICH: Volají tě k nemocnejm, u mne jsi taky | byla, přinesla jsi mi mast. Máš zase nějakou pro mne? J VĚRA: Mám strach! (Zavěsí se do něho) | JINDŘICH: Proto mě hlídáš! (Vytrhne se jí) Ale já f to po tobě nechci. (Jde k levému portálu) i VĚRA: Jindřichu! j Jindřich odejde, Věra zůstane stát se skleničkou v ru- f ce. Zprava přicházejí Marie s Petrem, Věra uvidiJ Marii. | Mařenko! j Marie se zastaví, popojde k Věře. 1 Hodně tancujete - j MARIE: Když pořád hrajou - (] VĚRA (mate ji Mariin chlad, podívá se po Petrovi)':) Prve tu byla milostpaní, shání Rafaela, že tady není?' MARIE: Copak já vím? !l VĚRA: Já jsem ho neviděla. MARIE: Ta ho taky pořád jen shání! VĚRA: Mařenko, udělala jsem vám něco? MARIE: Už máte zase svědomí? VĚRA   (neví už, jak to brát): Všimněte si Jindřicha,
je divnej dneska -MARIE: Když vy si někdy děláte zbytečný starosti, paní Věro, opravdu! (Vrátí se k Petrovi) Věra zůstane bezradně stát, některá z maškar ji vybídne k tanci. Mane s Petrem jdou do popředí. MARIE: Musím za bratrem.
PETR: Pořád se na něco vymlouváte. (Utírá si kapesníkem čelo) Je tu šílený vedro. MARIE: Tady je vždycky.
PETR: Já to myslím smrtelně vážně, když to říkám -
MARIE: A co říkáte muzice? 2e hrajou hezky?
PETR: Nemůžem spolu mluvit?
MARIE: Vždyt! mluvíme.
PETR: Víte dobře, jak já to myslím.
MARIE: Já si nemůžu dělat známost.
PETR: Proč?
MARIE: Nemůžu, nemůžu, to nemá proč.
PETR: Máte někoho ráda.
MARIE: A když?
PETR: Koho?
MARIE: Tatínka, bratra -
PETR (se usměje): No, to mám taky.
MARIE: Svýho bratrance mám ráda -
PETR: To je hezký -
MARIE: Viďte? A že je to pěknej lump, ten můj bratranec, ale mám ho ráda i přes to.
PETR: Na mě by vám už nezbylo? .
MARIE: Vás by přece nějakej zbyteček netěšil.
PETR (je z toho už nesvůj): To teda ne! Nechcete mi říkat Petře? Pojďte si tykat.
MARIE: To bude divný, ne?
PETR: Co je na tom divnýho?
MARIE (dívá se k parketu): Tak pojď tancovat, ne? PETR (vezme ji za ruku): Mařenko. Marie -MARIE: Neříkej mi Marie. PETR: Mně se to líbí. MARIE: Marie mi neříkej.
PETR: No dobrá, dobrá. (Tancují) Jak chceš. (Je šťastný)
Zavřískne trubka, na parket vběhne Rafael, převlečený za Husara, vytáhne šavli.
9t
RAFAEL (křikne do hudby): Sólo pro maškary!
Hudba ztichne. MAŠKARA (uhodí paličkama do bubnu): To je dost, j
Husare, to je dost! : MAŠKARA (s trubkou): Bylo to tady už mrtvý! ;
(Stoupne si uprostřed, chystá se troubit fanfáru) , SMRŤÁK (objevil se na parketu, křikne): Moment! Mo- >
ment! ;
Dojde k Rafaelovi, vezme ho pod paží, jde s ním do- •'
předu, maškary na parketu reptají.
Tak tohle ne. To bysme nebyli kamarádi. "] MAŠKARY (z parketu): Nezdržuj, nezdržuj! ň SMRŤÁK (k Rafaelovi): My tady nejsme tak blbý! RAFAEL: A co máš? Já se ti divím! : SMRŤÁK: Nebudeme si hrát na  schovávanou.  Ten i
trouba mi to řek, půjčil ti mašinu, jasný? RAFAEL: Co je ti, Smrťáku, po tom? | SMRŤÁK: Tu holku necháš bejt! Já tě měl v merku,
nemysli! Celej večír! Mě neopiješ rohlíkem - |
Z parketu se tiše blíží maškary, dvě z nich nesou ra- I -, kev, ve které ležel Jindřich, Smrťák stojí zády k nim, I
dávají znamení Rafaelovi, aby mlčel. RAFAEL (se usměje): To já vím, že jsi chytrej. Tobě
neujde nic.
SMRŤÁK (napřímí se): Tak to zabal a zmiz. Protože jinak - jen přes mou mrtvolu! j Čtyři maškary popadnou Smrtáka zezadu, vtlačí ho I do rakve a zvednou na ramena. Smrťák křičí. Pacholci! Dolů s tou rakví! Tady jde o vážnou věc!
MAŠKARA: Vážně? Tak skoč! Tak si skoč!
SMRŤÁK (bojí se skočit): Lumpové! Syčáci!
MAŠKARA: Vždyť o nic nejde! Je to tvá truhla, tak co!
Maškara s trubkou troubí fanfáru, maškary nesou Smrtáka do pozadí. Rafael zabodne šavli do podlahy, spustí hudba, zbylé maškary se roztančí na jevišti.
92
Rafael vezme Marii k tanci, jedna z maškar vybídne Petra. U levého portálu se objeví Jindřich, sleduje Rafaela. Po krátkém úvodu sóluje v písničce kontrabas.
RAFAEL: Marie!
MARIE: Do čeho ses to oblík?
RAFAEL: Neřek jsem ti, že si s tebou zatancujú?
MARIE: Proč mě nenecháš bejt?
RAFAEL: Já se zabijú, jestli mě ty necháš bejt!
MARIE: Ty mě chceš utrápit, viď?
RAFAEL: Pojcf se mnou, ujedena odtud!
MARIE: To já nemůžu, nemůžu, Rafe!
RAFAEL: Nekašli na mě! Jenom se převlíknu, ty si vem plášť. Za čtvrt hodiny čekám u silnice.
MARIE (zoufale): Já už toho mám dost! (Přestane tančit)
RAFAEL: To já nechávám na tobě. Cekám za kostelem. Jestli můžeš, tak přijď!
Vytrhne šavli, jiná maškara vezme hned Marii do kola, Rafael se ještě ohlédne. Přijď!
Jde přes jeviště okolo rampy. Jindřich jde za ním, odejdou vpravo. Kontrabasové sólo v písničce končí, hraje celý orchestr, jeviště je plné tančících párů, pak hudba slábne, páry opouštějí v tanci jeviště - to je najednou prázdné, girlandy z chvojí leží na zemi, hudba sem doléhá už jen vzdáleně. Na zadním prospektu se objeví v siluetách vesnice z druhého obrazu. Z pozadí přichází Rafael s šavlí v ruce, zastaví se, hvízdne na prsty, poslouchá, nikdo mu neodpoví, znovu vykročí - v pozadí se objeví Jindřich. Rafael dochází k rampě, opět hvízdá na prsty -
JINDŘICH (dostal se doprostřed jeviště): Počkej!
RAFAEL (se otočí): Honem, člověče, vem si to všechno, já chvátám! Jindřich jde zvolna k Rafaelovi.
■ Tady to máš, ty hadry. Tady je šavle - (Pozná Jindřicha) Jo, to nejsi ty! JINDŘICH: Jdu za tebou. RAFAEL: Za husarem? JINDŘICH (kývne): Za tebou -RAFAEL: Ale já nejsem -JINDŘICH: Protože jsi falešnej.
RAFAEL: To bych řek, falešnej husar! Takýs mě nepoznal, co?
JINDŘICH: Teď bys mi dal i tu šavli. Máš strach. RAFAEL: Máni to půjčený - všecko! JINDŘICH: Ty jsi falešnej celej.
RAFAEL: Neblbni! Nemám čas na tebe, víš? (Vykročí dopředu)
JINDŘICH: A mýmu otci jsi udělal hanbu. A na moji sestru jsi volal, aby za tebou šla -
RAFAEL (zastaví se): Blázne! Nech mě bejt, sakra! Nejsem ten, za koho mě máš!
JINDŘICH (má v ruce nůž): Ty lžeš, a já tě za to zabijú.
Vrhne se na Rafaela, ten mu, překvapený náhlým líto-kem, nastaví šavli. Jindřich se zastaví, nůž mu vypadne z ruky.
RAFAEL: Co děláš? (Podívá se na šavli) Ježíšmarjá! Cos to udělal ty Janku! Jindřich se složí na zem. Rafael odhodí šavli, klekne k němu. Co děláš? Neblbni pořád! (Obrátí Jindřicha obličejem vzhůru) Ježíši! Copak mě neznáš? (Zvedne se, volá) Husare! (Až se lekne svého hlasu, tišeji) Já jsem nic proti tobě neměl. (Křičí) Moh jsi mě nechat, když chvátám!
Od hospody zavřískne trubka a zaduní bubny, je slyšet volání Věry: Jindřichu! Jindřichu! Rafael začne couvat! '
{   HLAS VÉRY (přiblíží se): Jindřichu, kde jsi?
Rafael se dá na útěk. Z pozadí je slyšet hudba, smích, výskot, křik Smriákův a zpěv maškár MAŠKARY:
Jenom ty se masa pusť, země pusť, půdy pusť, teď je půst, žádný just, ani ty nás neopusť!
lil
Tma.
1
15
U Králových před stavením (táž scéna jako v u. obraze). Na zápraží stojí Král a cihlář.   , i \
CIHLÁŘ: Kde se ve mně bere to krobiánství? KRÁL: Ale nemluv. Krobián jsem já, Ty chceš, abych
se přiznal. Tak se ti přiznávám, no. CIHLÁŘ: Rozdupal jsem i svatební fotografii. Ten mla-
dej proti starýmu - to nejsem já! A co se budu dívat
na cizího chlapa v mý sednici?
Král se usměje.
Sed jsem si mezi cihly, a najednou jsem si přišel jako zazděnej - taky mi bylo zima - musel jsem tě zas vidět. Copak jsme se dost nenablbnuli, Františku?
KRÁL: Mně to už nejde. Ňák mi to nejde.
CIHLÁŘ: Pojď, zavlažíme si! Zamkni barák, nikdo ho neukradne. Vypijem pivo, uvidíš tam svý děti -
KRÁL (rozhodne se): Stejně jsi mizera. Jsi. (Zamyká domovní dveře, klíč dává do kapsy) Oba vstoupí do dvora. Král se zastaví - zä tarasem se objeví maškary, přicházejí bezhlučně.
CIHLÁŘ (všimne si jich): Hele je! Maškary jdou -Maškary bez masek a bez hudby vstupují do dvora,
"" čtyři z nich nesou Jindřicha, složí ho na lavici na Zápraží. Všichni se nakupí do dvora. Je tu předseda s tajemníkem, stranou stojí Věra a Marie s Petrem.
KRÁL (do ticha, jako by nic z toho nechápal): Co mi chcete?
PŘEDSEDA: Přinesli jsme ti syna, Františku.
1 KRÁL (podívá se k lavici, dívá se znovu po všech, jde í       k lavici,' stane nad Jindřichovým tělem, pak se otočí
. do dvora): Tak jste mi ho přinesli?
PŘEDSEDA (obrátí se k mladíkovi, který přibíhá, oblečený do tepláků): To ty jsi dělal husara, viď?
MLADÍK: Jo.
PŘEDSEDA: Našli u něho tvoji šavli. Byl tou šavli, s      jak se zdá, zabitej.
CIHLÁŘ: Jak to může bejt? , MLADÍK (složí na zem ranec šatů, je udýchaný): Při-' |j; šel za mnou ten kluk z Prahy, abych mu to na chvíli [f půjčil. Zaběh jsem si domů. Před chvílí jsem to našel "', hozený přes plot. Tady to je. Šavle u toho nebyla. jí     Tu nevrátil.
(p Na dvoře to zašumí - dvě maškary přivádějí Ra-;f faela.
|- PŘEDSEDA (k maškarám): Kde jste ho chytili? | MAŠKARY: U silnice, za kostelem. Měl tam skútra. I     Vypadalo to, že na někoho čeká. Vůbec neutíkal a |     nechal se klidně odvíst.
jj MARIE (jde kolem Rafaela, zastaví se na okamžik): j|     Můj bože -j RAFAEL: Marie.
I Marie jde na zápraží, tam si sedne, hlavu schová do ! dlaní.
i   PŘEDSEDA (k Rafaelovi): Ty prej sis půjčil husarovu masku. Je to tak? :       Rafael kývne hlavou. 'í    Potom to padá na tebe? Ty jsi to udělal? Proč? \   Rafael mlčí se sklopenou, hlavou. |MAŠKARA (dloubne do Rafaela): Tak se.vymáčkni, sakra!
TAJEMNÍK (předsedovi): Zavolejte SNB. ■ PŘEDSEDA: Chci, aby to řek tady, přede všema. - Král odemkne dům, čtyři maškary odnesou Jindři-
cha do domu, Král jde s nimi, později tam vejde i cihlář.
MAŠKARY (ze dvora): Nebav se s ním! Vražte mu jednu! Chuligán! Gauner!
PŘEDSEDA (zvýší hlas): Tady bude klid!
TAJEMNÍK (k předsedovi): Neděláte dobře -
PŘEDSEDA: Kdo byl u něho první?
VĚRA: Já. Vyšla jsem z hospody, hledala jsem ho. P i jsem viděla někoho utíkat - i
PŘEDSEDA: Poznala jsi, kdo to byl?
VERA: Zahlídla jsem něco červenýho, když se mihnul okolo světla, ale nemůžu to říct jistě -
TAJEMNÍK: Pokud vím, husarův kostým je červený. j
PŘEDSEDA (vrtí hlavou): Kdybych je neznal, ty dva! j
TAJEMNÍK (dívá se na Rafaela): Co chcete, je to pásek! Viděl jste, jak se choval ke svojí pěstounce, k té staré paní -!
PŘEDSEDA (k Rafaelovi): Pojď sem. Rafael stojí na místě.
MAŠKARA (dloubne do něho): Tak se hni! Rafael popojde k předsedovi.
TAJEMNÍK (obrací se k ostatním): Soudruzi, rozejděte se.
Ze dvora se ozve hluk.
MAŠKARY: My to chceme taky slyšet! ;
PŘEDSEDA (k Rafaelovi): Koukni se, proč jsi to udělal?
Rafael mlčí.
Týká se to nás všech. Máš tu přece svý kamarády,
svý známý, půjdou o tobě svědčit -RAFAEL: Já nemám, co bych vám řek! PŘEDSEDA (rozpálí se): Nechám tě zatknout! RAFAEL: To jste mohli udělat hned. PŘEDSEDA: Smrade! - Svýho kluka bych přerazil, to
ti řeknu!
TAJEMNÍK (k Rafaelovi): Jedno si uvědom - tímhle
rvo
chováním si neposloužíš! Každý nemá tu božskou trpělivost. (Obrací se k ostatním) Někdo z vás volal „chuligán" - (k Rafaelovi) V tvém případě to sedí.
MAŠKARY (ze dvora): Bodejť! Gauner je to!
TAJEMNÍK (k předsedovi): Vy jste se ho přede mnou zastával -
Předseda pokrčí rameny.
Teď mi dáváte za pravdu! Vemte si jen holá fakta: dědeček - zámožný stavitel, matka - utekla za hranice, a kdo ho vychoval? Milostpaní! (Obrací se k ostatním) Soudruzi, nevím, jestli je vám to známo - tento chlapec byl minulý týden pro vážný mravní delikt vyloučen ze školy. Asi před hodinou jsem mluvil u vaší zábavy s jeho pěstounkou. Sháněla se po něm. Prozradila mi důležitou věc. I tady šlo o jistou dívku. Snaží se tuto dívku vylákat s sebou. Přivlastní si za tím účelem cizí motorku, ale v rozhodující chvíli mu někdo vstoupí do cesty. Patrně náhodou prohlédl jeho plán. Ve srážce s ním se tento mladý dobrodruh dopouští vraždy a čeká pak cynicky, po vražedném činu, u silnice - víme proč, víme na koho tam čeká! PŘEDSEDA (k Rafaelovi): Co tomu říkáš? Je to tak? Rafael mlčí.
TAJEMNÍK: Můj výklad je hypotéza, ale myslím, že podrobné vyšetřování ji aspoň v základních rysech potvrdí.
PETR (vystoupí): Nic o tom nevím, ale skútra - toho mi neukrad. Řek si o něj. Půjčil jsem mu ho.
TAJEMNÍK: Dobrá, skútra si tedy pod nějakou záminkou „půjčil"! - A to ostatní? Na dvoře je ledové ticho.
RAFAEL (dívá se po všech, náhle): Já jsem ho nechtěl zabít! - Na mou duši, že ne!
PŘEDSEDA: Tak se přiznáváš?
RAFAEL: Proč bych to dělal, proč?
PŘEDSEDA: Jak to tedy bylo? ,. RAFAEL: Mluvil pořád o husarovi, samý nesmysly
mluvil, nic si nenechal říct! - Najednou měl v rua-
nůž a že mě zabije - a tak se to stalo. Já nevím jak. PŘEDSEDA: Nůž se u něho našel. To je pravda. TAJEMNÍK: A proč ses vydával za husara? • RAFAEL: Mají výhodu, masky. Můžou vzít každýho i
z kola. i TAJEMNÍK: To se ti náramně hodilo, co? A to jsi, 1
prosím tě, nevěděl, že ten ubožák je slabomyslný? í
Proč ses mu neprohlásil? PŘEDSEDA (k mladíkovi): Ty jsi dělal husara. Měl
něco proti tobě? Bylo mezi vámi něco? MLADÍK: Nevím, nic mezi námi nebylo, nevím. PŘEDSEDA: A jak to bylo dneska - s tím funusem? MAŠKARA: Chodil s náma každej rok, docela nor- f
málně - I TAJEMNÍK (k Rafaelovi): Víš aspoň, co jsi proved?? ^ PŘEDSEDA (k Rafaelovi): Je to pravda, s tou školou? RAFAEL: Je.
PŘEDSEDA: A tady s tou holkou - to je taky pravda, jak to říkal soudruh tajemník? " t Rafael mlčí. i Teda, to bych do tebe neřek. <
TAJEMNÍK: Já tam zavolám, když dovolíte. (Vykročí) \ Marie, která až dosud seděla bez hnutí na zápraží, \ se zvedne. I
RAFAEL (všimne si toho, náhle): To není pravda! Na 1 mou duši, že ne!
TAJEMNÍK: A na koho jsi čekal u té silnice?
RAFAEL (zarytě): Tak to nebylo.
TAJEMNÍK (rozhořčeně): Ty jsi tedy nikoho nesváděl? |
PŘEDSEDA: Kvůli holce uděláš takovou věc, takovou věc!
MARIE (došla k Rafaelovi): To jsi udělal kvůli mně, viď?
RAFAEL (vyplašeně): To není pravda!
MARIE: Ale jo. Proč bys to neřek. (K předsedovi) to bylo kvůli mně. (Na dvoře to zašumí, obrací se k ostatním) To bylo kvůli mně. Všecko.
TAJEMNÍK (k předsedovi): Co jsem vám říkal!
MARIE: Tak jste to neříkal! (K. Rafaelovi) To se nemuselo stát, kdybych ti věřila. Viď, Rafe, viď?
RAFAEL (k předsedovi): Já jsem nečekal na ni! Proč bych to dělal? Nejsem blázen!
PŘEDSEDA: A proč jsi tam čekal?
RAFAEL (překotně): Nevěděl jsem, jestli mám ujet. (Obrací se na Petra) Tobě jsem přece říkal, jak to je - já jsem potřeboval bejt v Praze - proč bych tam čekal, když tancovala s tebou?
PETR: No - to mi říkal -
RAFAEL: A co na tom záleží, jak to bylo! Co na tom,
když jsem to udělal? - Je to jasný! MARIE (k Rafaelovi): Jsi darebák. Jsi! RAFAEL: Vždyť je to marný, všecko! MARIE: Ty se neumíš přiznat. RAFAEL: Já jsem se přiznal!
MARIE: Co to bylo, těch řečí! A teď mě zapřeš, neznáš se ke mně!
RAFAEL: Jsem darebák - jsem!
MARIE: Já si nemůžu o tobě myslet něco tak špatný-ho, nemůžu! To by nic nemělo cenu, ani jedno tvý slovo - a to není možný, Rafe! - Já bych byla stejně za tebou šla -
RAFAEL: Nepomáhej mi z toho!
MARIE: Už jsem k tý silnici šla, věděla jsem, že na mě čekáš. (Chytne se )eho ruky)
RAFAEL (užasle): Marie!
PŘEDSEDA: No - to je těžký, tohle, to je těžký.
TAJEMNÍK: Co chcete udělat?
PŘEDSEDA: Jo - (Podívá se po všech, na dvoře je ticho) Udělám všechno, aby byl spravedlivé) soud. -Vykliďte hospodu, srazte stoly a židle, a muzikanty ! pošlete domů. Nevím, kdo z vás má podíl na tý vině. Předvoláme všecky a budem to poctivě zkoumat. (K tajemníkovi) Jděte zavolat. - Čeho se bojíte? Nikdo tomu nemůže utýct. TAJEMNÍK: Je to proti zvyklostem - -: PŘEDSEDA: Je. Beru si to na zodpovídání. Tyhle lidi mě zvolili. Já si to před nima zodpovím. Není toho ke smutku dost? - Máme ještě každýmu přidat? Všichni odcházejí, v domovních dveřích se objeví . Král.
MARIE (jde ke stavení, zastaví se u zápraži): Tatínku.
Král sestoupí do dvora. VĚRA (stojí blízko Marie): To je má vina. MARIE: Co? - (Vykročí za ostatními, za ní jde Věra) MLADÍK (přitočí se na dvoře" ke Smríákovi): Ty,
Smrťáku, co tomu říkáš? SMRŤÁK (který stál celou dobu stranou mezi maska- '
rami): Hochu, hochu, tady přestává sranda. (Vytratí
se)
Všichni odejdou, Král stojí uprostřed dvora, cihlář a předseda se k němu přiblíží.
CIHLÁŘ: Františku.
PŘEDSEDA: Františku Králů -
Král pokývne hlavou, cihlář zůstane ostýchavě stát blízko něho, předseda odejde za ostatními. Jevhlč se stmívá. U pravého portálu stojí maškara s bubnem a maškara s trubkou.
MAŠKARA (s trubkou): Máme po masopustě.
MAŠKARA (s bubnem): Tak zase napřesrok. (Odchází) \
MAŠKARA (s trubkou vzdychne): Člověče!
Jde podél rampy, kužel světla ji provází, zastaví se
uprostřed, zvedne trubku, která zlatě zazáří, přiložit ji k ústům, nadýchne se a začne foukat od primy -skončí dlouhou kvintou.
Tma.
Konec hry