Sochy v ulicích - Brno Art Open 2015 – Beyond Architecture

Veřejná prostranství města Brna

23. června – 31. srpna 2015


Pořadatel: Dům umění města Brna ve spolupráci se statutárním městem Brnem

Kurátorka: Magdalena Juříková

Produkce: Jitka Pernesová, Zdeněk Hamža


Záměr vytvořit tradici přehlídky Sochy v ulicích – Brno Art Open vznikl v roce 2008 z iniciativy
města Brna ve spolupráci s Domem umění města Brna ve snaze rozvíjet téma výtvarného umění a jeho
funkce ve veřejném prostoru. Od roku 2009 má tato přehlídka formu bienále a je prezentována jako
kurátorský projekt. Po Rostislavu Koryčánkovi /2009/, Karlu Císařovi /2011/ a Michalu Kolečkovi
/2013/ se dramaturgie letošního ročníku ujala PhDr. Magdalena Juříková, která pro ročník 2015
navrhla téma objekt – obydlí, socha – architektura, přesahy sochy a objektu k hranicím
architektury.

Tendence sochařství přebírat některé z metod architektury (a samozřejmě také naopak) je platná už
mnohá desetiletí. I v dnešní době se řada umělců pohybuje na tomto vzrušujícím rozhraní. Právě
některá z aktuálně vzniklých děl se stala inspirací pro zaměření V.ročníku Brno Art Open.

Socha - architektura v sobě nese v některých případech zvláštní příležitost vstupovat do objektu

 a užívat ji jako svého druhu „užitný“ a užitečný prostor, který však kromě hry na funkčnost nabízí
nejrůznější podněty k vnímání prostoru, který nás obklopuje a který nás vymezuje vůči prostoru
veřejnému. Jiné typy objektů nenabízejí hru na využití, jsou pouze iluzí či aluzí na architekturu

a záměrně blokují možnost obývat či používat prostor, aby upozornily například na proměnu vztahu
uvnitř a vně, pod ochranou střechy a mimo ní. V mnoha případech jsou úzce svázány s bezprostředním
okolím a inovují možnost jeho vnímání.


Úvaha tímto směrem má však ještě další důležité souvislosti, a to zejména volbu takových objektů

a soch, které by svou monumentalitou působily ve veřejném prostoru nepřehlédnutelně

a jednoznačně, aby upoutaly divákovu pozornost na první pohled a daly tak celému úsilí o vstup do
organismu města pádnost a razanci. A právě tyto objekty a skulptury představují takovou šanci.

Vzhledem k značným objemům některých těchto děl se v roce 2015 soustředíme na méně projektů, než je
obvyklé s účastí maximálně deseti umělců.

Principiálně nehodláme toto téma prezentovat vyčerpávajícím způsobem, ale především s ohledem na
logistické možnosti a možnosti instalace v jádru moravské metropole. Výběr jednotlivých pozic bude
samozřejmě závislý na technické bázi a připravenosti konkrétního místa, nicméně ambicí celého
projektu je ovládnout dostupné eventuality v centru, aby se stal záměr koncentrovanější, a více se
blížil půdorysu výstavy, než ohledávání zajímavých lokalit.

Výběr účastníků se pohybuje napříč celým generačním spektrem umělců, kteří podobné postupy ve svém
díle používají často, nebo se jimi dokonce zabývají dlouhodobě jako např. prof. Aleš Veselý. Stejně
jako v minulých ročnících se přehlídky zúčastní i zahraniční umělci, tentokrát jde o rakouského
umělce Manuela Knappa a Slováka Tomáše Džadoňe. Jednáme ještě s ukrajinskou stranou , která zatím
nepotvrdila konkrétního umělce.


Součástí letošního ročníku přehlídky bude opět bohatý doprovodný program  který by napomůže s
výkladem jednotlivých uměleckých prací nebo umocnit dobrodružství jejich objevování a přivést do
centra města nové prvky využívání veřejného prostoru.
























Vystavující umělci:

Jana Doležalova (*1981)

Nedávná absolventka pražské AVU (ateliér monumentální tvorby Jiřího Příhody) a Fakulty umění a
designu UJEP v Ústí nad Labem. Zabývá se ekologickými tématy, která považuje za zvlášť podstatná
pro společenský kontext a upozorňuje na základní principy ekologického chování společnosti. Forma
jejích apelů je nejrůznějšího charakteru – od velkoformátových fotografií až po instalace
využívající různé aspekty sociální komunikace.

http://www.jana-dolezalova.cz/




Tomáš Džadoň /SK/(*1981)

Absolvent pražské AVU (ateliér monumentální tvorby Jiřího Příhody) a držitelem prestižní Essl Award
za rok 2007, patří k mladé, neokonceptuálním myšlením ovlivněné generaci umělců. Autorovy „stavební
projekty“ relativizují navyklé pohledy na prostory a zpochybňují polaritu vymezení exteriéru a
interiéru: jeho brány se otáčejí za vstupujícími a vtahují naopak exteriér do nitra stavby
(Gateway, 2008). Džadoň důsledně pracuje s lokálními regionálními kontexty: používá tradiční
roubenou architekturu stejně jako socialistickou sídlištní zástavbu z podtatranského prostředí
(Sídliště Ždiar 2008). Prostřednictvím svých zdánlivě absurdních „staveb“ a „projektů“, jako jsou
roubené chaloupky na střeše paneláku (Památník lidové architektury, 2007) nebo roubené karavany
(Tradiční karavan, 2006), polarizuje a zviditelňuje absurdní realitu současného i poměrně nedávného
způsobu žití v socialistické zástavbě zcela necitelné vůči domácí lidové tradici.V anketě Osobnost
roku časopisu Art&Antiques a Artalku se Džadoň v roce 2014  umístil jako druhý, za instalaci tří
seníků na střechu košického paneláku, kterou nazval Památník lidové architektury.  Jeho způsob
uvažování o možnostech percepce architektury vzbuzuje velká očekávání i v našich souvislostech.

http://www.tomasdzadon.com/



http://tomasdzadon.com/images/index/DSC01175_web.jpg











Pavlína Hlavsová (*1989? )

Studentka ateliéru Sochařství I AVu v Praze, prof. Lukáš Rittstein, vytvořila zajímavý typ
přechodné architektury převzaté z interiéru (sakrálního) a monumentalizovala jej ve veřejném
prostoru – Oltář pro horu Vítkov (2014) Uvažuje o prostoru a architektonických detailech  z jejich
obsahových funkcí a hledá zpětnou vazbu mezi člověkem tvůrcem architektury či stavby a již
historicky existujícími stavbami a interiéry.

https://www.avu.cz/users/650






















[DEL: Manuel Knapp /AUT/ (*1978 ) :DEL]

[DEL: Kurátorku inspiroval svými světelnými projekty, které pracují s konstrukcí a dekonstrukcí
prostoru. Jeho instalace by měla představovat subtilní, imaterální protějšek  k ostatním
monumentálním dílům. Předpokladem je jeho důraz na světelné a laserové prvky instalace. Všechny
jeho práce mají v sobě konstrukční principy architektury, nejde však o videomaping , ale o budování
imaginárního prostoru. Mauel Knapp je přes svémládí již etablovaným umělcem mezinárodní scény.
:DEL]

[DEL: http://knapp.klingt.org/ :DEL] [DEL: :DEL]


http://www.czecot.cz/results/zobrobr.php?w=ac&id=46896&orig=1
























Eliška Perglerová (*1987)

Loňská absolventka Akademie výtvarných umění v Praze (škola J. Zeithammla, škola J. Příhody),
v roce 2012 absolvovala stáž na Taipei National University of The Arts, Taiwan.

Předvede „upgradovanou“ variaci na svou absolventskou práci Usedlost (2014), která se paradoxně
k názvu může přemisťovat, takže z usedlosti se stává kočující prostor k přebývání. A.rchitektura se
tak pohybuje částečně na teritoriu performance.

http://www.eliskaperglerova.cz/


























Jiří Příhoda (*1966)

Jiří Příhoda náleží ke generaci umělců, kteří na českou výtvarnou scénu vstupovali v prvních letech
po přelomovém roku 1989. Vytváří prostorové instalace a intervence do architektury, je tvůrcem
videoprojekcí, ve kterých postprodukčně pracuje se známými hollywoodskými filmy. Patří k osobnostem
se širokým kulturním přehledem a schopností oslovovat mezinárodní publikum. Jiří Příhoda se zabývá
grafickým designem a je autorem inovativních instalací skupinových a historických výstav (Aktuální
nekonečno, GHMP 2000). Od roku 2005 vede ateliér sochařství na AVU v Praze. Připravuje projekt
Poustevny, menší variantu objektu realizovaného na Designbloku 2014 - experimentální sochu obydlí,
sestavenou z tvarovaného nerezu a skla .Tuto futuristickou představu o „věži ze slonoviny“ by
vzhledem k bezpečnosti nákladného díla bylo vhodné umístit v blízkosti DU.
http://www.jiriprihoda.cz/cz/








[DEL: Martin Rajniš (*1944) :DEL]

[DEL: Přední český architekt a urbanista, který v květnu 2014 v Paříži převzal prestižní ocenění za
výjimečný přínos světové architektuře, vychází z filozofie tzv. „přirozené architektury“ a proslul
projekty, které spojuje myšlenka dlouhodobé udržitelnosti, ekologie a představa architektury jako
nástroje pro rozvoj komunitního soužití. Martin Rajniš v sedmdesátých letech pracoval v SIALu,
vedeném Karlem Hubáčkem, je spoluautorem pražského obchodního domu Máj na Národní třídě nebo
pavilonu dějin dopravy na Expo 1986 ve Vancouveru. Přibližně od roku 2002 se však Rajnišova tvorba
výrazně proměnila. Věnuje se menším stavbám postaveným z přírodních materiálů (dřevo, kámen, sklo)
a snaží se najít takové cesty, které by s minimem prostředků a s velkou pokorou k existujícím
stavbám i krajině sloužily co nejširší skupině uživatelů a znovu vrátily architektuře její klíčové
postavení v lidské civilizaci. :DEL]

[DEL: Předpokládaná realizace: proutěný objekt, životnost 30 let, může se stát dlouhodobě součástí
veřejného prostoru, velikost závisí na možnostech financování, vyžaduje účast většího počtu
spolupracovníků a jejich pojištění pro práci ve výškách) :DEL]

http://hutarchitektury.cz/
















Čestmír Suška (*1952)

Poslední práce sochaře Čestmíra Sušky, vedoucí sochařského studia Bubec, exčlena skupiny
Tvrdohlaví, vznikají na principu prořezávání plášťů železných tanků a kontejnerů. Tyto abstraktní
útvary pak v současnosti nalezly i utilitární využití, když z obřího kontejneru na kerosin vznikla
první rozhledna, která  po předloňské výstavě v DOXu  slouží od sezóny 2014 jako dominantai
v Botanické zahradě v Praze. Další rozhledna, ještě větších rozměrů už je připravena v autorově
studiu pro prezentaci v Brně. Autor by ji rád doplnil o „obslužný“ prostor, stánek, ve kterém by
sídlil dohlížející personál , případně by se v něm mohlo prodávat jednoduché občerstvení,

http://www.suska.cz/




Aleš Veselý (*1935)

Během devadesátých let se Alešovi Veselému, jedné z nejvýraznějších osobností generace 60.let,
podařilo realizovat řadu monumentálních děl, o nichž v předchozích desetiletích pouze směle
uvažoval. Vznikly například Doubblebench pro Tokyo / nerez ocel, diorit, 240 x 240 x 90, 1994/
Magen David, památník Terezín /ocel, kolejnice, balvany,v.560, 1995/, Messenger /Posel v sochařském
parku ve Wijk an Zee v Nizozemsku / balvany, ocel, 530 x 376 x 609, 1999/, Chamber of Light
v Europos Parkas ve Vilniusu / železo, ocel, balvany, 777 x 430 x 430, 1998 – 2001/. V nich se
různými způsoby transformuje složitý komplex myšlenek souvisejících s celoživotní Veselého
posedlostí dotýkat se fundamentálních procesů formujících lidskou i globální existenci. Jeho
výpověď o nich byla v minulosti jednoznačně temnější a expresivnější, plná tenze a pocitu ohrožení.
S přibývající tvůrčí jistotou a vzdalujícími se osobními traumaty se Aleš Veselý postupně
dopracoval k pozici, kdy emocionálním sevřením prostupuje konstruktivní princip. Začíná více
uvažovat o tektonice a prostorových vztazích objektu. Zajímá jej situace uvnitř i vně a jejich
vzájemná souvislost, kterou pro diváka někdy do značné míry zašifruje. Řada těchto objektů vznikla
pro rozsáhlý projekt pro Litomyšl v roce 2013. Uvažujeme o umístění dvou z nich tak, aby utvořily
svébytné teritorium ohraničené zrcadlícími se plochami, prostor stejně tak uzavřený a otevřený
zároveň.

http://www.artlist.cz/?id=1207



http://vytvarna.smetanovalitomysl.cz/images/rsgallery/original/IMG_1539.jpg
http://vytvarna.smetanovalitomysl.cz/images/rsgallery/original/IMG_1526.jpg









Daniil Galkin, Ukrajina


Trap - Daniil Galkin (1)


A jako host Dalibor Chatrný